LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

…tvuj komentar vcelku odpovida.. neni to zadny zazrak tento roman…
Raffel ovsem byl predevsim povidkar … tam je jeho silna stranka… a tam mel ve sve dobe docela silny ohlas …

Ja bych tedy spis ctenarum, kteri Raffela chteji zkusit (a zaslouzi si to i po tech letech!!) doporucil nejakou tu sbirku povidek… napriklad – Prapovidky se daji sehnat docela dobre… byvaji i v vetsich knihovnach a jde o velice utlou knizecku.. takzke ztrata casu to zas tak moc nebude… :O))

Oproti prvnímu dílu mi tady o hodně méně vadilo to všemocné a nevyzpytatelné zaklínání. Těžko říct proč, nějaké změny v autorově přístupu k tomuto jsme si nevšiml, asi to bylo o zvyku. Každopádně zase naopak mi vadil samotný Bivoj. V téhle části to bylo samé – „Bivoji nesmíš myslet na Kazi musíme jednat.“ „Ale já Kazi miluju.“ „My víme, ale musíš jednat.“ „Ale já ji VÁŽNĚ miluju a záleži mi na ní.“ „Jo my víme, jednej.“ „Ale… Ale… Tak jo.“ Prostě Bivoj postrádá koule. To co koule, ale rozhodně nepostrádá je závěrečná stostránková bitva. Kdybych měl tuhle část hodnotit samostatně je to pět hvězdiček jako vyšitých. Prostě Červenák i přes menší přehmaty pořád umí.

Tohle mně celkem zklamalo. Námět dobrý, ale zpracování takové jalové a pointa nikde. Autor mi připadá velmi nevypsaný, zmateně přeskakuje z osoby na osobu, příliš se věnuje duševním pochodům a málo ději. Poprávu zapomenutá kniha.

Ze začátku mě to uchvátilo. Příběh o putování otce a syna ve světě zničeném katastrofou. Čtenář se nedozví, co se stalo, popis katasrofy je omezen na následky a ani těmi se autor příliš nezabývá. Zaměřuje se na lidi, na to, jak kdo na katastrofou reaguje. Tohle se povedlo. Všudypřítomný strach z jiných lidí. O každém musí śtřední dvojice předpokládat, že je „ten zlý“. To utáhne prakticky celou knihu. Brzy mně však začalo vadit, že kostra příběhu je několikrát okopírované schéma: jsme na tom blbě ⇒ jsme na tom ještě hůř ⇒ našli jsme jídlo, hurá ⇒ jsme na tom slušně ⇒ jídlo dochází ⇒ jsme na tom zase bídně ⇒ …

Vynikající fantasy s detektivní zápletkou (král zavražděný v pokoji s magickou ochranou)podobně jako i ustatních Greenových knih. Také zde jsou v rolích „vyšetřovatelů“ Jestřáb a Rybářka, kteří svým neortodoxním přístupem nakonec vypátrají vraha. K tomu je však dlouhá cesta plná dobrodružství a překvapivých zvratů. Opět stránky plné ironického humoru a nadhledu, pro tohle miluju Greenovy knihy.

Začátek trochu ukecaný na to, jak málo a relativně nezajímavě jsou postavy zpracované. Nicméně ta druhá půlka jej již starý, dobrý Morrell. Jen je škoda poměrně špatně rozpracované fyziky okolo hipíků-zvířat, není v podstatě řečeno, jak se přerodili, proč se přerodili, resp. jak se dostali k viru. U knih, kde je důraz kladem na atmosféru, popis prostředí, či charakterů, to není tak důležité. U akčních nářezovek to ale působí nedotaženě, vypadá to, jako by se kniha snažila tvářit více zajímavě, než jaké ve skutečnosti je.

V knize dominují povídky zejména od dvou nejoblíbenějších autorů JFK, Miroslava Žambocha a Jiřího Hlávky. Na většině serverech jsou právě tito dva autoři označováni za nejlepší a nejoblíbenější. Přesně to také vypovídá tato kniha. Dále je zde několik dalších ucházejících povídek od ostatních dobrých autorů, ale nadruhou stranu také několik silně podprůměrných v čele s povídku pana Neffa. Celkově kniha není špatná, ale oproti jednotlivým dílům nijak zvlášť nenadchne.

Podle mě to lidé hodnotí moc přísně. Musí se to brát tak, že je to z jeho ranné tvorby a navíc pro děti, kterým by se to podle mě moc líbilo…

Krátka kniha, ktorá je podľa mňa slabšia než Solaris. Nepremožitelný exceluje po stránke nápadu, no tu mi vadila absencia výraznejšej postavy (čo sa v poslednej štvrtine zmení) a celkové priblíženie postáv. Ináč to bolo príjemné scifi.

jedna z nejlepších steampunkových věcí. objevit ch. babbage pro čtenáře SF a zasadit ho skvělého příběhu, výhra na obou stranách. skvělé čtení.

gibson a sterling, nelze nesrovnat. oba vládnou záviděníhodnou fantazií a zkušeným perem. první rozdíly je cítit ve vyznění příběhu: tam, kde je sterling naléhavý a vyjadřuje nepříliš hlubokou důvěru v moudrost člověčenstva, tam je gibson až karmický optimista; každý dostane, co mu patří a život jde dál. z virtuálního světla mám tenhle pocit velmi silný (podobně jako ze „všech párty zejtřka“). tohle je literatůra :)

Nevím, když si představím současné armády, připadá mi divné, že by v době mezihvězdných letů a bojových super robotů neexistovalo letectvo. Myslím, že by nad takovými stroji mělo jednoznačnou převahu. Prostě by je zničilo z oběžné dráhy.

Četla jsem celou knižní sérii (zatím 8 dílů) dřív než jsem viděla TV seriál (1.kniha = 1. řada seriálu). Byla jsem překvapena, že se seriál vcelku drží knižní předlohy, to nebývá pravidlem. Příběh je vyprávěn v 1.osobě z pohledu hlavní hrdinky Sookie, která je telepatka. Takže slyšíme myšlenky druhých spolu s ní. Oproti seriálu není v knize dán takový prostor vedlejším postavám, příběh je tak přímočařejší.

Nejlepší kniha, jakou jsem v poslední době četl. Skvělá práce s postavami, které nejsou černobílé, i sympatičtí hrdinové občas ve zkratu či pod tlakem okolností udělají něco hodně ošklivého, třeba zabijí kluka, co se jen ocitl ve špatnou dobu na špatném místě nebo surově zmlátí svou sestru. Přitom ale svých chyb litují, aniž by se v nich utápěli, a snaží se je pokud ne napravit, tak aspoň neopakovat. Dále skvostná postava zatrpklého, zmrzačeného inkvizitora, kterému nejde nefandit a svérázný humor, z některých situací hlavně v zápletce „barbar v civilizovaném městě“ jsem měl málem smrt. Minimálně do poloviny jednoznačných 5*, pak ovšem vyplouvá na povrch čím dál výrazněji hlavní slabina knihy, a to, „o čem to sakra je?!“ Kdybych měl obsah shrnout, řekl bych, že jen o tom, jak se parta dobrodruhů dá dohromady na výpravu. Nic víc, prakticky jen prolog, který jiní autoři zvládnou za tři kapitoly. Jedním dechem dodávám, že to je také ten nejskvělejší prolog, jaký jsem kdy četl, ovšem časem už to lehce nudí a autorova snaha, tajit čtenáři všechna fakta co nejdéle, to jen podtrhuje. Ani na samém konci se členové výpravy moc nesnaží, vyptat se jejího organizátora, kam nebo proč vlastně jdou, byť z narážek to lze částečně odvodit, a to už působí násilně. Přesto je to skvělé čtení a dalšího dílu se nemůžu dočkat, očekávám, že tam se konečně věci pořádně rozjedou.

Tahle kniha mě dohnala, změnit si rozsah hodnocení z pěti hvězdiček na deset – protože čtyři by byly nespravedlivě málo a pět zas moc. 4 1/2* vidím tak akorát. :-)

Túto knihu som si vybral náhodou – o Tkáčoch som vedel už skôr, ale rozhodol sa prečítať práve Poslední svého druhu. Práve som prežíval svoje tzv. hluché obdobie, kedy sa nedokážem na pár dní začítať do ničoho. Už som myslel, že toto obdobie bude trvať dlhšie a zrazu má táto kniha zaujala a bol som rozhodnutý si ju prečítať. Príbeh nepodareného kyborga, ktorému nedovolia dožiť svoj život v pokoji v Írsku ma nesklamal. Napriek modernému akčnému trendu je kniha napísaná takmer bez akcie, no rozhodne pútavo a zaujímavo, najviac je tu cítiť precíznu psychológiu hlavnej postavy. Príbeh ubiehal pomalým tempom, až som sa dostal na koniec, ktorý ma vyslovene potešil. Nie je to žiaden koniec plný zásahov hrdinu a jeho hrdinského umierania v kaluži krvi. Hlavne pre koniec 4*.

Jak zde již psali jiní na začátku knížky čtenáře může odradit až moc velka autora snaha našroubovat postavám do úst vznešenou staročeskou mluvu tak košatou, že by se za ni nemusel stydět ani sám Kosmos. Samotnou atmosféru vyprávění narušuje jenom (alespoň pro mě) celkem neuvěřitelné zaklínaní a boje vyšších mocností. V tomhle se měl Červenák držet více při zemi anebo to podat trochu více záhadněji ne jako pouhý výčet úkonů, které hrdinky museli udělat aby zahnali zlou mocnost. Ale tahle maličkost zaniká na pozadí silného příběhu, nesmrtelného kňoura a sexy Kazi. Prostě super odpočinková tříhvězdičková čet­ba.

Tak tahle knížka mě teda dostala. Po prvních padesáti stránkách jsem se málem rozhodl ji odložit, ale nějakým řízením osudu jsem ji přece jenom dočetl a..... nestačil jsem se divit. No uznejte sami hlavní hrdina si nechává říkat Honzborg (jako Honza kyborg), ve vedlejší roli tu vytupuje černošský voják Abbu Bubbu a projevem jedinců hyperčasu jsou šedí geštěři (neplést si s normálnimi lidskými ještěrkami) – tohle kdybych slyšel předtím knihu zahodím, spálím a rozpráším na hřbitově politováníhodných knížek, kde by dělala společnost třeba Stmívání. Jenomže to bych se hodně zmýlil. Tři hvězdičky, které jsem tomuto výtvoru dal berte jako pochvalu, jako důkaz že i sci-fi pro náctileté se dá napsat dobře a i nám starým znalcům příběh nádherně plyne pod rukama. Nehledejte v tom myšlenku a nechte se jenom pobavit, protože to je to co tahle knížka umí na stoprocent.

Něco takového jsem od paní LeGuinové nečekal. Spíš bych tuto knihu připsal P.K. Dickovi. Vypráví o člověku, který svými sny mění svět, a když to zjistí jeho psychiatr, rozhodne se toho využít. Jeho pohnutky jsou více méně dobré, nicméně výsledkem jsou miliardy mrtvých a hlavně neustálé drastické změny našeho světa. Opravdová lahůdka s ne zcela lahůdkovým koncem, který mi lehce zavání neorganickým happyenedem.

Slušné pokračování prvního dílu. Sice přibylo akce, ale trochu ubylo napětí a zajímavého příběhu. Nahrazuje to ale sympaťák Alf Likt, kterého jsem si oblíbil a který by si podle mně zasloužil vlastní knihu nebo aspoň příběh. Neff potvzuje že městské prostředí mu opravdu sedí.

Méně akční než předchozí díly. Autorka si nechává pořádnou akci až na konec, takže mi kniha připadala o trošičku méně čtivá (pořád je to ale hodně nadprůměr), než předchozí díly série. Celkově nicméně spokojenost (a ani mně nikdo nebuzeroval, že jsem kvůli dočtení do konce dorazil do práce o hodinu později :P)

Asi nejlepší kniha z celého Pohraničí. Povídky si udržují slušný standart (i když jedna mě dost zklamala a naopak jedna nadchla – takže se to kompenzuje), na rozdíl od ostatních knih z Pohraničí je docela přehledná a vlastně se tak vůbec dobře čte.

V tomto případě rovněž plavu proti spokojenému proudu pětihvězdičkových čtenářů. Když jsem si tuto bichli (opravdu stupidní formát) v roce 1995 hrdě dotáhla domů a hned netrpělivě začala číst, čekalo mě zklamání. Skvěle akční začátek, skvěle akční konec, ovšem zbytek knihy vyplňuje patetické vlastenectví, moralizování, filozofování a výcvikový dril. Vcelku nuda a ani nemyslím, že by mě to myšlenkově kdovíjak obohatilo. Byla jsem vůbec jako teenager dost zabedněná, trvalo mi spoustu let zjistit, že Heinlein a jeho styl psaní mi prostě (až na řídké výjimky) nesedí:-). 51%

Psáno lehkým a úderným jazykem. Každopádně mě ta kniha moc nezaujala, od knihy kterou předchází taková sláva bych čekal něco víc údernějšího. Takže jsem rád, že byla kniha zapůjčena z knihovny. ______uvidíme, jak se mi bude líbit film

podle mého skromného mínění zatím nejlepší příběh z krvavého pohraničí.

ovšem ta vulgární obálka je hustá :(

pravda je, že je ten začátek na zabití ale je tam něco co si mě získalo

Docela solidní knížka. minulé díly se mi sice líbily trochu víc a¨le jde to. Jedinné, co lze autorce vytknout, je fakt.¨, že dokáže vyjádřit hlavní zápletku až někde na 300 straně. Do té chvíle je to docela nuda. Né že by však život zlodějky Livak nebyl zajímavý.

super zakončení série a příběhu hrdiny Pipa. Konečně se postavíme Merlinovi.

Tma je jednou z nejzajímavějších Neffových prací. Jedná se o postapokalip­tickou sci-fi těch nejširších rozměrů. Nečekají vás tu žádní zoombie, ani vražedný virus, v podstatě se dá říct, že ani ti emzáci tady nejsou tak podsatní. Strach vám tu nahání lidé! Ano, zkuste si jen na chvilku představit, že by nešla dlouhá léta elektřina prostě jen tak. Vypařily by se fyzikální zákony. Jak vás to změní, jak to změní vaše okolí? Život nemá žádnou cenu a pro plnou konzervu se zabíjí. Stejně tak nemůžete čakat pomoc od domácích mazlíčků, natož tak od příbuzných. Ne, svět, který naprosto drasticky (ale vlastně i realisticky) načrtl Neff, patří jenom schopným a bezcitným.

Jenom jsem trošku nepochopil Kapitánu zbytečnou scénu ve hvězdárně, zato jízda na kole od hvězdárny, to už byla taková příjemná třešnička na dortu.

Ne, Mořičvíl se nedá brát vážně. Jsou mu vytýkáni hlavní hrdinové i nudný děj. Já naopak vychvaluju vtipné prostředí se šílenýma postavičkama. Samozřejmě, každý hned bude Newmana srovnávat s Pratchttem. To je ovšem jiná ligu. Ale na naše české poměry se jedná o svěží odpočinkovou četbu, vhodnou třeba do vlaku. Monohokrát mě tahle knížka přiměla k úsměvu, a to je asi to nejdůležitější.

„Rok naší války“ lze doporučit začínajícím čtenářům „new weird“, příběh i jeho forma jsou totiž poměrně konvenční – ne tak divné a obtížně „stravitelné“ jako některá jiná díla z této edice. Jde spíše o fantasy s prvky „new weird“. Zpočátku trochu mate množství postav, jejich jmen, ras i hodností; pár stránek také trvá pochopit reálie a zákonitosti světa Steph Swainston. Nicméně začíst se je snadné, hodně tomu napomáhá užitá „ich forma“: od úvodní bitevní scény vše sledujeme očima jednoho z Kruhu padesáti nesmrtelných, Janta, který je pro svou rychlost a ojedinělou schopnost létat císařským Poslem. Tento hrdina je výjimečný také užíváním drog, s jejichž pomocí se dokáže přenášet do jiného světa, s odlišnými zákonitostmi i bytostmi. Jen Hmyz a boj s ním je všem světům společný. Děj knihy se pak točí převážně kolem této urputné války, rozporů mezi smrtelníky a nesmrtelnými, vzájemných vztahů a intrik… a v neposlední řadě kolem Jantovy drogové závislosti. Jde o první díl trilogie, lze tedy omluvit určité nedotaženosti románu, osobně bych však uvítala podrobnější popis jednotlivých ras (proč ptakkové mají křídla, když neumí létat atd.). Naopak pochválit musím propracovanost a různorodost charakterů, nikdo není černobílý. Popis prostředí dokáže slušně navodit atmosféru. Celkově jde o příjemné čtení, ačkoliv se nedostavil pocit uchvácení, jaký mi nabídlo „Nádraží Perdido“, ani tak hluboké emoce, jaké navodil „Veniss Underground“. Výsledným hodnocením tedy je spokojených, byť slabších 8*. 78%

Štěpán Kopřiva je drsoň. Ať dělá komiksy, scénáře k hororům nebo knihy, je cítít z jeho práce krev. A to doslova! Zabíjení je, jak jednou řekl James Bond: Naprosto šokantní! Škoda jen, že se chce co nejvíce podobat Kulhánkovi, a nejde vlastní cestou jako třeba Petr Schink.

Osobně jsem se na knihu moc těšil, protože Michal Rybka se mi zdá jako celkem rozumný člověk s dobrými nápady (a Level si kupuji skoro již jenom kvůli jemu a Vávrovi). V první povídce to taky dokázal. Kwarungský labyrint byl pro mě zajímavým překvapením. Bohůžel zbytek se nese v jaksi nemastném neslaném stereotypu. Možná ještě Věž starého Garembyho byla zajímvavá. Je to vcelku škoda, protože stačilo na povídkách víc zapracovat a byly by jistě zajímavější. Dal bych původně 3 a půl hvězdičky, ale naštvala mě vychlubačná věta na přebalu o vypointovaných příbězích. Naopak bych ubral moralizování a ponaučení, jež se pravidelně v každé povídce objevuje.

Ten flashback do Rolandova života je až příliš rozsáhlý. Ostatní děj začíná nabývat značné zmatenosti – celé mi to připadalo, jako by to King napsal pod vlivem LSD. Pro mě zatím nejslabší díl série.

Líbí se mi americká drsná škola. Líbí se mi postapokaliptické sci-fi. A proto mě uchvátila Špinavá práce. Je to svěží mix plný drsných příběhů.

Veliké překvapení, ten Schink. Svůj osobitý stal předvedl už v JFK. A ve Špinavé práci jen potvrdil kvality, které jistě má.

Trošku musím polemizovat s anotací. Tohle není skoro detektivní příběh. To je DETEKTIVNÍ příběh. Ze čtyř pětin je to opravdu dobrý detektivní příběh, a ten poslední kus koláče je naopak ryzí sci-fi. Co se mi na tomhle románu líbí, je zajímavý ne-happyendový konec a jistá volnost, ve které ani moc není cítít, že kniha vznikla v sovětském svazu v dobách hlubokého komunismu.

Neil Gaiman ukázal, že psát umí. Ukázal taky, že je nekorunovaným králem městské fantasy. A aby toho nebylo málo, napěchoval knihu Sandmanovskou poetikou, historií, mýty a legendami, navrch přidal klasickou road movie a pořádně zamíchal. Každý, kdo by čekal z těchto ingrediencí dort Pejska a Kočičky by se šeredně mýlil. Jedná se totiž o jednu z nejlepších knih, které jsem kdy četl.

Po přečtení třetího dílu Malazské Knihy padlých už mám konečně dostatek informací, abych si dokázal udělat hrubý přehled o tomto světě i o některých postavách :)

Příjemná fantazy, která ovšem ničím kromě trpasličího zubaře :) nevybočuje z mírného nadprůměru. Kdo má v oblibě trpaslíky, ať si dá hodnocení 100%. Je jim věnována velká část knihy a jsou skvěle popsaní.

Nevím to jistě na 100%, ale mě se druhý díl líbil asi ještě o trochu více než díl první:o)) (jen jsem trochu čekal, že se více dozvím o záhadných kocourech:o) )

Tak na začátek si neodpustím malé šťouchnutí. Nápad i s názvem experiment je jako vykradený z knížky Strugackých Město zaslíbených, nemůžu si pomoct.Jinak pokud hledáte horor,radši King nebo Barker.Jde o hodně naivní příběh s příměsí zbytečných narážek na pedofilii apod…Sice je o dnešku ,ale moc to nesedí dohromady.Začíná smrtí týrané ženy(oběti domácího násilí), která zcvokne a po své smrti začne vraždit na ostrově Dřímota ,kam původně měla namířeno, in memoriam.Naštěstí na ostrov přijíždí psychiatr,který jí může léčit a to finále (cca poslední 3 strany)už do knížky nepatří vůbec.Za obsah 40%, dalších 20% je za výborné knižní hardback vydání.Je i příjemné, že má malý formát a kvalitní tisk.Tartaros to zvládl. Jinak myslím, že tohle spíš paní Rečková hodila jako bokovku.Pokud nehledáte horor s propracovaným příběh,ale jen něco rychlého a spíš ne moc strašidelného,ur­čitě zkusit můžete.