LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Zřejmě nejlepší sbírka povídek od několika autorů, jakou jsem doposud četl. Věřím, že si v ní každý najde hned několik, pro sebe, výborných povídek. Až na výjimky (dle mého názoru dvě, z nichž jednu jsem ani přes přemáhání nebyl schopný dočíst) si díla v tomto sborníku udržují vysokou kvalitu a některé jsou opravdu perly (u mě osobně s přehledem vítězí povídka Františky Vrbenské). Zájemcům nemůžu než doporučit.

Veskrze průměrná povídková sbírka, která nemá větší ambice, než jen pobavit hrstku převážně mladších čtenářů a autorových známých. Také jsem se na tuto knihu velmi těšil a tím, že znám Rybkův psaný projev z časopisů, musím taktéž poznamenat, aby se k publicistice vrátil a krásnou literaturu nechal jiným autorům. Je to škoda, jelikož si myslím, že potenciál zde byl. Kwarungský labyrint má dobrý rozjezd a Nejmocnější zbraň zas překvapivý konec. Toť asi vše.

Pro mě nejlepší „lemovka“, která chytí hned od začátku. Smutný kontrast muže z minulosti s moderní civilizací vyznívá hodně nostalgicky. Svět budoucnosti je tak plasticky vykreslen, a zmatek hlavního hrdiny tak dokonale podán, že je člověk ihned do tohoto světa a hrdinových problémů ponořen. Ano, občas i mně přijde, že se hrdina chová podivně a nelogicky, ale on řeší primárně velké dilema, a totiž že všechno, zač obětovali mnozí život, je nyní na Zemi považováno za skoro zbytečné, dokonce snad hloupé. A co teď, když jste všechno pro někoho obětovali, a on vám ukáže záda? Dá se z toho se ctí vyjít? Najít novou cestu? On je to spíše psychologický román, a dovedně sestavený. A samozřejmě, nejgeniálnější a nejsugestivnější je na něm ta úvodní scéna.

Soubor tří povídek. 1, Ďábel mezi lidmi – Příběh lékaře, který popisuje životní osud kamaráda Kima Vološina, který se z hodného chlapce díky zlu v lidech,válkám,ne­návisti mění ve vraždícího telepata.Konec je poměrně překvapivě nadnesený, jinak povídka bohužel bez většího nápadu.60%

2, Hledání úradku – Dříve jsem psal, že Les je nejtěžší čtivo od bratrů, tak nyní to musím radikálně změnit.Příběh Stanislava Krasnogorova,po­pisuje životní pouť muže, kterému osud zasáhl do života více než by chtěl.Díky svému osudu umírají jeho kamarádi,žena a on se jen snaží pochopit proč.Povídka obsahuje poměrně dost ostrou kritiku sovětského politického zřízení.Nejde o klasickou sf, spíš něco jako politický thriller s prvky fantastiky.80%.

3, Detaily ze života Nikity Voroncova -Jednoznačně nejlepší a přitom nejkratší dílko, které již u nás vyšlo. Příběh muže ,který žije život stále dokola ve 40 leté smyčce.Když zemře, začíná znovu s nabitými zkušenostmi.Velmi zajímavé zpracování formou deníku, který si čtou dva přátelé. Opravdu příjemné čtení se zajímavou pointou.100%.

Procházka je zase při síle. Předkládá nám užasný svět, JFK hláškuje jedna báseň a taky epizodní charakter Hulk docela vtipně komentuje děj. Je to určitě jeden z těch lepší dílu série. Jo a konec je naprosto skvělej ;)

Lepší jak druhá, horší než první kniha této série. Končí zde příběh a autor se nebojí nám tento konec okořenit smrtí několika hlavních postav. Jako vždy knížka je napsána skvěle a příběh mi plynul pod rukama. Horší to bylo s tím marastem postav, které na čtenáře vyskakují už od prvních stránek knížky. To bylo jenom: Pomurnik? To mi něco říká, moment není to ten co se mění v ptáka? A vidíš jsem ti to říkal. Ha a Konrád to je ten,… ten,… vždyť víš. Božíčko? Ten je novej, ten tam nebyl. Sakra… Konrád jo to už vím! Jinej Konrád, sakra sakra… Lindenau, Královec, Brázda z Klinštejna, Elenče, Otto Beess, Jutta, Petr Polák, otec Felicián, Czibulka,...... to chce panáka :-) ale i díky tomu má tato knížka (a celá série) svoji nezapomenutelnou atmosféru.

Zdařilý příběh. Je pravda, že na fikci tohoto žánru jsem docela zatížený. Styl, kterým je tato kniha sepsaná se mi velice líbí. Dávám *****

Docela pěkná knížečka. Příběh ušel a neslo se to v duchu seriálu, takže mě výsledný produkt docela i překvapil. ¨ Není to špatné, přečtěte si…!!

Určitě nejlepší díl Kosmické trilogie. Lewis zde pracuje na větší ploše (přes 400 stran) a tak má víc prostoru pro dramatický děj, který (stejně jako ve všech jeho knihách) slouží jako důkaz vítězství dobra a víry nad zaslepeností a zlobou. Podtext mi připadá o něco méně očividně křesťanský než jiné jeho knihy, nebo je možná jen křesťanství překryto jiným poselstvím. Knihu ale nese děj – drží se při zemi (necestujeme na jiné planety jako v předchozích dílech) a ději to svědčí. Ve stručnosti – podklidný život jedné anglické universitní koleje je zničen příchodem jedné podivné nadnárodní korporace, která přebírá vládu nad několika obcemi v okolí za účelem podivných sociálních experimentů. A dál už čtěte sami.

Z mého pohledu má tahle kniha jedinou chybu – pouhých 66 výtisků nákladu. Co se děje týče, patří k tomu nejlepšímu, co jsem v žánru cyberpunk četl. Hlavní postava – hacker, se snaží narušit strukturu moci Monopolisu (shoda jmen se známou hrou NENÍ náhodná!). Výsledná pointa je nečekaná a působivá jako rána kladivem do hlavy. Rozhodně doporučuji!

„Pomsta je pokrm, který nejlépe chutná za studena,“ řekl kdysi jeden filmový klasik. Přesně o pomstě, která není zpracována typickým způsobem je tato kniha. Jenže tuto knihu nenapsal žádný začátečník – napsal jí ostřílený borec Petr Heteša, o kterém má bohužel většina čtenářů povědomí jen díky Edici Pevnost. To se snad nyní změní díky Brokilonu Roberta Pilcha. První krokem v této změně je román Démoni jsou věční. Najdeme v ní všechny atributy, které mám u Heteši tak rád. Vymazlená akce, vtipné dialogy a hlavní hrdina, který udělá vše pro vlastní přežití. Román je velmi originální a psaný mým oblíbeným filmovým stylem. Jen jsem si občas říkal, že stříhačské nůžky by tomu neuškodili. Redakční práce tentokrát nepatří k těm nejpříkladovějším – během čtení jsem natrefil na dvě chyby. Inu i mistr tesař se někdy utne. Obálka Juraje Maxona – hrdina vypadá dobře, jen ten ksicht by nemusel vypadat, jako kdyby ho ukradli pětiletému dítěti. Nic z toho však Démonům neubírá na kráse a nekazí čtenářský zážitek. Vedle Asfaltu od Štěpána Kopřiva to patří zatím k tomu nejlepšímu, co letos vyšlo.

Jsem taky jeden z těch co nejprve viděli seriál. Řekl bych, že serial sám o sobě, když si odmyslíte knihy, je dost dobrý. (tedy jako samostatné dílo.) Od knihy jsem čekasl trochu více. ale určitě není špatná.

Dodnes nepřekonaná kniha o zahraniční vědeckofantastické literatuře v češtině. Skvělé rozbory děl většiny neznamějších autorů, zamyšlení nad kořeny žánru a jeho různorodosti. Množství vkusných ilustrací.

„Cliftonky“ jsou svým obsahem i úrovní značně různorodé. Některé povídky jsou až překvapivě kvalitními detektivkami anglické školy, ale většina jsou značně nelogické a primitivní. Příběh „Chicago v nebezpečí“ je bohužel z té druhé sorty. Clifton je zde figurkou natolik rozpruplnou, že jsem si několikrát přál, aby hlavní záporák „prorok Jeremiáš“ ukončil dobře mířenou střelou jeho život a tím i mé trápení během čtení.

Mám veľké medzery v klasikách science fiction, preto som sa vrhol na túto knihu. Kniha ma uviedla do sveta, ktorý sa volá Loď, žijúci ľudia sa tam riadia náboženstvom Učení (ktoré je šialenou zmesou Freudových a Jungových prác), ktorí obývajú Ubikácie v priestoroch záde Lode. Hovorí sa o bytostiach žijúcich na druhom konci lode, čo je akýmsi rajom na Lodi. Povráva sa o Obroch, Votrelcoch a žijú tam zmutované krysy a mutanti. Dostať sa na druhú časť lode je ťažké pre rastliny, ktoré každú štvrtú smenu, kedy zhasínajú orientačné svetlá odumierajú a tie silnejšie sa dostávajú nad ne. Prostredie je fascinujúce, po prvých odhaleniach mi v hlave vírili rôzne predstavy, ako to s celou Loďou je. Až na posledných stranách som sa dozvedel posledné kúsky pravdy, dočítal som posledné riadky o pol druhej ráno a pol hodiny som nemohol zaspať od premýšľania nad osudom postáv v tejto knihe. Táto kniha je klasikou, to sa nedá poprieť. Príbeh je nadčasový a aj po 44 rokoch ma táto kniha zaujala, uchvátila a ohromila. Jediným zádrheľom pre mňa boli postavy – neboli mi veľmi sympatické. A v istej časti knihy som bol znechutený nad davovou psychózou (bezpečnejšie to nazvať neviem) obyvateľom Lode. Vynahradil mi to však príbeh, ktorý je výborne prepracovaný – celkové vysvetlenie je logické a zatiaľ ma netrápi žiaden logický kotrmelec či nevyjasnené tajomstvo. A tak to má byť.

Souhlas s Tomts… neni co dodat… ukrutna pi(piiiiipppp)* …pred ‚brakem‘ zachranilo tuhle knizku jen to jmeno meho oblibeneho klasika SF …;o))

Jen dodavam… pred ukrutne davnymi lety, kdy sem tuhle knihu cetl jeste polstine (na ceskej preklad sme si hodne dlouho pak jeste pockali…) jsem nevedel co to military SF je.. a ani jsem netusil, ze takovy subzanr existuje … tahle kniha me pak ‚zaucila‘ a take ZARUCILA, ze military SF na vecne casy budu straslive nesnaset a flusat siru jen me nekdo pripomene, ze tehle subzanr existuje… :O))
To uz snad radej ‚Cervenou Knihovu‘ alias romatickou Fantasy… nez military zelenomozkove army SF agitky… :O))

Tohle je natolik divná kniha, že se nedá ani hodnotit. Zanechá ve vás opravdu silný pocit…

Dočetl jsem na stranu 170, pokračovat dál jsem už neměl sílu. Nevěřím, že se pod něco takového mohl Clive Barker vůbec podepsat, natož aby něco tak strašného napsal. Je to jen snůška osudů nicneříkajících postav vzájemně propletených v jednu dynastii.

Tak tohle se hned po přečtení zařadilo na první příčku mého TOP 10 žebříčku. Tentokrát jsem si před přečtením přečetl různé diskuze, takže jsem čekal historický román, kde jsou fantasy prvky jen aby se neřeklo a přesně to jsem také dostal. Nejdřív jsem si říkal, že je to moc dlouhé a ke konci mě to už nebude bavit, ale po dočtení jsem litoval, že to není dvakrát delší. Prostě nově přibylé postavy jsou buď pořádní sympaťáci, nebo praví záporáci. Obě dějové linie plynou jako po másle a po jejich spojení se to čte ještě líp. Nemám co vytknout.

Poplavu tak trochu proti proudu, mně se první díl líbil o něco víc než druhý. Dvojka je kvalitativně na stejné, ne-li vyšší úrovni. Dobrý děj, výtečné postavy, autorova bohatá fantazie a úchvatné finále. Bohužel, čekal jsem něco ve stylu první dílu, čili něco přesně mezi fantasy a historickým románem. Ne že by to bylo špatně, ale prvních asi 150 – 200 stránek jsem si neužil tolik, jako kdybych od začátku čekal čistokrevnou fantasy plnou běsů a akce…

pár zábavných kyber-westernů, něco málo šílených experimentů. nejzajímavější je forma, jazyková invence a dobrý dějový tah. nicméně často mi chybí „o čem to je“, schémata dobrodružné literatury jsou dosti omšelá a jen nová fasáda na tom tolik nemění. otcové kyberpunku, gibson i sterling, dokázaly vnést do svých příběhů nějaký druhý plán, hloubku, která je cítit za hypersupernovým povrchem. tohle se jwp moc nezdařilo. chtěl-li ovšem :)

Heinleina mám rád, zejména jeho ranné věci z 50.let, které jsou vlastně dobrodružné romány pro mládež. Hvězdná pěchota je bohužel knihou, kterou spíše opovrhuji – četl jsem jí jednou, před patnácti lety a přidal ji na hromádku knih, které se Velmistrovi žánru tak nějak nepovedly. Viděl jsem asi o dva roky později i film a musím říct, že takovou stupiditu jsem už dlouho neviděl (scéna, kdy vojáci vítězoslavně tahají v síti „tlačenku“ je pro mne nezapomenutelnou záležitostí).

Počátek nové ságy bývá mnohdy nejslabším dílem. Autor nás musí nejprve seznámit s reáliemi svého světa a s povahou hlavních postav a tak často schází knize napětí a náboj. Také sága Adept není výjimkou. Kniha je čtivá, vtipná, zajímavá, ale jak už to tak bývá, nejvíce vás vtáhne do děje až ve své závěrečné části.

No, ten konec mi přišel taky nějaký divný.

Stile zjišťuje, že statut Občana na Protonu není tak skvělý jak si myslel. Osud v podobě Orákula jej staví do nezáviděníhodné pozice: musí zachránit oba paralelní světy navzdory nejmocnějším bytostem Protonu i Fáze. Zároveň mu má být odepřeno to, co miluje nadevše… Skvělé pokračování ságy, opravdu jen škoda, že Classic nevydal i další díly :o(

Nejlepší díl ságy Adept. Stil stále vítězně pokračuje ve Hře na Protonu a zároveň zlepšuje své magické schopnosti na Fázi. Přesto jsou před ním skryta mnohá zajímavá tajemství, která ještě dodávají příběhu na atraktivitě.

Ech mám trochu jiný názor než Sirius, Asfalt určitě není lepší než Stroncium, to ani omylem. Chybí mu totiž podstatná věc, kterou se liší od Kulhánka – čtivost. Zatímco Kulhánek vás chytne hned na začátku a nepustí až do konce, tak Asfalt toto postrádá – četl jsem ho týden s přestávkami. Kniha má typické černé hlášky alá Kulhánek, bohužel se u nich nezasmějete tak často, téměř nesmrtelné hrdiny (mistr si vystačí vždy jen s jedním), spousty akce a střílení. Ovšem krve a násilí je zde mnohem více a hraničí to až s nevkusem. Autor to aspoň ospravedlnil využitím lidí v pekle na průmyslové účely (mimochodem velmi nápaditě), ale i tak tato kniha není pro slabší povahy. Zatímco Kulhánek postřílí xy nepřátel a spokojí se s nějakou tou ustřelenou hlavou či končetinou, tak Kopřiva ho asi chtěl trumfnout a přidává chuťovky typu prohrábávání se ve vnitřnostech, propichování očí, rozřezávání na kousky a mnohé další nechutnosti. Prostě se často nespokojí jen s konstatováním stavu, nýbrž to čtenáři celé velmi barvitě popíše. Na dějové zápletce není co kritizovat, neb každý podráží každého, takže situace se někdy mění doslova na každé straně. Bohužel konec jsem stejně jako kterýsi čtenář v diskusi nějak nepochopil.

Edice Pevnost kniha č. 42 – Hrútvang. Příběh ze světa Wetemaa, který určitě stojí za to ho přečíst, a dozvědět se plno zajímavých informací ze světa, o kterém jsem s radostí zhltnul příběh jedenácti družiníků, jenže tento příběh se ještě vrací časově daleko do historie a vypráví příběh něčeho naprosto jiného. Vyprávění je opět supr, hezky se to čte, jen mi nápad samotný, co se příběhu týče nepřišel už tak čtivý jako třeba právě u jedenácti družiníků. Tam se to četlo jedna báseň. I tak se musí složit úcta za to, že něco takového u nás vůbec vzniklo. 7/10

Dlouho jsem přemýšlel jak ohodnotím. Kdybych nečetl před Vládci strachu Noční klub, asi bych dal větší hodnocení 80%. Takhle je to lehký nadprůměr 70%. Kniha je čtivá, jednoduchý příběh kde není tolik akce jako v Nočním klubu.

film byl prostě lepší

docela zajímavá a povedená knížka, pár věcí mne tam sice zarazilo ale nebylo to špatné. To co bych vytknul, je dobrý konec pro Fausta, protože jeho duše nepropadne mephistovi

Námět vyprávění okolo národa shapeshiftrů je zajímavý, ale hlavní hrdinka Alix se chová velmi nepochopitelně a podřízeně, což vzhledem k tomu, že to psala žena, je dost zvláštní.

Druhý díl se mi zdál lepší než první. Vyprávění z pohledu prince Carrilona bylo zajímavější a ucelenější, a vývoj jeho charakteru mnohem více pochopitelný než tomu bylo u Alix v první knize.

Trošku divný kousek. Vlastně lidé v knize přichází, odchází – někdy ani nevím, proč se objevili, umírají a to i jedny z hlavních postav. Ale to, že to divné, neznamená, že je to špatné.

Knihu překládal Richard Podaný, což je naprostá záruka kvality, ačkoli dobře, ani on nemusí sednout každému. Každopádně dávám přednost povídce, je hutnější a silnější. Kniha není špatná, ale jejích kvalit nedosahuje. Je ovšem škoda obálek, pod kterými tu Růže už dvakrát vyšla…

Vcelku originální svět, kdy díky prokletí hvězdného moru lidé získávají neobvyklé vlastnosti, které jsou vždy dvousečné. Závěr mi přišel trochu uspěchaný v porovnání s poměrně dlouhým a podrobným rozjezdem, také některé rozpracované linie byly uzavřeny pár větami. Co mi přijde bídné, je redakční a korektorská práce – tolik chyb a překlepů si tahle zajímavá kniha, od které jsem se chvílemi vůbec nemohla odtrhnout, vůbec nezaslouží.

byť pořád kvalitativně nevyrovnané, sborníky mloka vytrvale posilují. a to je jedině dobře. ať už jsou poroty „přísnější“ nebo psavci zkušenější, doufám, že trend vydrží.

Chválozpěv na Leibowitze nie je kniha pre každého. Zachytáva tri príbehy ľudstva v odlišných obdobiach. Ľudstvo, ktoré po nukleárnej vojne horkoťažko prežilo a uchovávanie poznania si vzali na plecia tí, ktorí stáli proti vede. Asi vedeli prečo. Ľudstvo dospelo k takým poznatkom, ktoré im dali do rúk strašnú zbraň, ktorej sa boja mnohí z nás. Stačilo by pár minút a z nášho sveta by zostala len mŕtva guľa bez života. Jednotlivé príbehy sú dobre napísané, najviac sa mi páčil prvý, ktorý zaujme najmä výraznou hlavnou postavou. Tá vytrvalosť práce na niečom, čo nemôže za súčasného stavu vedomostí pochopiť bola nesmierna. Kniha obsahuje množstvo latinských viet, modlitieb a hlavne myšlienok, ktoré naozaj nútia k zamysleniu nad ľudstvom – najmä nad jeho nepoučiteľnosťou.

Obrovská očekávání a ona je to „jen“ naprosto skvělá kniha. Trochu mi nesedl překlad, ale jinak (nepočítaje obálku, za kterou jsem se v MHD docela styděl) krásný a originální příběh, vyprávěný výbornou formou. Klasika, která rozhodně stojí za přečtení.

Akční to je, ale… Ale postava je (stejně jako v konci křížů) příliš nezničitelná, nezáživná a jedná s opravdu velikými rozpory. Autor mě prostě akcí ani hláškami nedokázal odtrhnout od sledování nelogičností. Škoda, skloubit námět Temných záblesků s jeho současnou vyspělostí, mohla by vzniknout opravdu dobrá černá akční rezničina.