LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Asi bych nesouhlasil s tím, že se jedná o nejlepší Kingovu knihu, možná nejdelší (pokud někde nevyšla vcelku Temná věž :-)), ale určitě je to perfektní počtení. Nepříliš veselé, zcela se neodvíjející dle vašich představ (uznávám, že je bezva, když vás autor překvapuje a všechno se semele úplně jinak než jste to čekali, ale přece jen občas zamrzí, že se při psaní aspoň trošku nedržel té vaší verze ;-)), a někdy až dechberoucí.

Výborná kniha o špatné době:o)Nechtěl bych v takovéto době žít ani minutu. A mám docela strach kam až takové vládnutí může zajít. Některé nápady autora mě dostaly: třeba „ničení slov“, „neustálá úprava minulosti“. Určitě všem doporučuji přečíst. Tato kniha může člověku jen dát.

Tak druhá část je bez debat,vynikají­cí,sarkasticky-cynicky-veselý kousek,typičtí bratři S. Les – označovaný jako nejsložitější dílo ke čtení a myslím, že oprávněně.Pro lidi co chtějí poznat díla Strugackých -tímhle nezačínejte,není to jejich typický styl.Místy bych se nebál to přirovnat spíš k PK Dickovi.Z celého lesa čiší kritika ruské byrokracie a „papírování“.Mimo to ale jde příběh dvou hlavních hrdinů.Perece – zaměstnance správy lesa ,který je lesem fascinován a touží ho poznat,ale bohužel žije mezi lidmi,kterým na lese zas až tak nezáleží a Candida, který se s letadlem do lesa zřítil a našel si v něm ženu a žije v něm.Je to asi dílo s nejhlubším zamyšlením nad světem a životem (mimo Města zaslíbených)od bratrů vůbec.

velmi zajímavý námět postkatastrofického příběhu, který je pro mě zabitý přepsychologi­zováním a na absolventku přírodovědného oboru (byť pajdáku) nepochopitelnou nedůvěryhodností děje postaveného na znovuobjevování světa. jako filozofický román je to plytké, jako SF moc zmatené. 3* za odvahu.

úžasná kniha s děsivě domrveným překladem; tři překladatelé a jeden lepší než druhý :( originál 5, český překlad s bídou 1

Deti a ich pokémoni, ehm, teda daemoni, ak si to dobre pamätám. :) Je to detská fantasy, s dušami ľudí na svetle sveta v podobe zvierat, ktoré ich vystihujú, trochu kresťanskej symboliky, paralelné svety a sympatická postava medveďa. Pre mladšieho čitateľa je to však vynikajúca vec a keďže som to čítal ako 13ročný krpec, hodnotím to takto. A mimochodom, môj dedo si túto fantasy s chuťou prečítal. Možno je táto fantasy vhodná pre deti a starších dospelých, len tej skupine medzi nesadne :)

Příběh na jednu stranu určitě není špatný, jen je na jednu stranu dětský a na druhou neskutečně vážný, přičemž nedokáže obě strany dobře vyrovnat tak, aby se skutečně dokázali pobavit obě sorty čtenářů, což je docela problém. Přiznám se, že nejdříve jsem viděl film a až pak jsem četl knížku. Po pravdě, i když film není zas tak hrozně zlý, nebyl jsem schopný si z něj mnoho věcí zapamatovat, a to jsem na něm byl v kině. Mám takový neutuchající pocit, že právě tohle mě potká i s knižní edicí, a to je řekl bych, nejzásadnější problém celého příběhu. 6/10

první sbírka SF povídek, která se mi kdy dostala do ruky. bylo mi 11 nebo 12 let. přečetl jsem ji alespoň 20× a dodnes si povídky pamatuju. dodnes na ni nedám dopustit. skvělá kombinace humoru a vážných témat, skvělého řemesla a nápadů.

dnes beznadějně zastaralé popisy výpravy na mars, ale psané reportážním způsobem a detailní ve všech směrech. ve své době unikátní dílo na české SF scéně.

spolu se sbírkou „pozemšťané a mimozemšťané“ a pacnerovým výletem na mars formovala tato kniha můj vztah k SF v klukovských letech. humor, nápady, živá dobrodružství…

Konečně zase jednou Harrison tak, jak ho mám ráda :) Propracovaný příběh s jedním očekávaným a jedním neočekávaným překvapením. Už od počátku samozřejmě tušíme, že ne všechno je úplně v pořádku – obzvlášť když je nám jako typický Azték prezentován modrooký blonďák :) A pak už jen čekání na to, co za tím vším vlastně vězí. Chimalovi, který je skutečně poněkud „jiný“, se nakonec do cesty staví s největší vervou zastánci různých forem náboženství – útlý román skvěle ilustruje, že kdykoliv se k moci dostanou fanatici, okamžitě je přestává zajímat „Pravda“ a všechny síly napínají, aby udrželi „Dogma“ a status quo. Takže autor nám předkládá další ze svých skvělých knih, které pro jednou nejsou ani akční, ani humorné, a přesto jsou tak napínavé, že je přečtete jedním dechem :)

Dle mého skromného názoru zatím suverénně nejlepší kniha z Asterionské řady. Zábavná, napínavá oddechovka s řadou sympatických postav(iček) a slušnou dávkou dobrých nápadů.

Myslím si, že tuto knihu mohu doporučit, zapůsobila na mně dobrým dojmem. PanŠlechta totiž píše docela solidně. Nabízí solidní děj a rychle běžící příběh. Akorát je ta knížečka trochu krátka. Jinak velice dobrá.

totalita, ponížení, mezilidské vztahy. takhle stručně by se dal charakterizovat námět knihy. alternativní historie spojená s antiutopií popisující vznik a fungování křesťanského fundamentalisticky orientovaného režimu. pokřivování vztahů, ponižování jako nástroj moci, dekadence a odboj. drsné čtení, rozhodně žádná červená knihovna ;)

Jednoznačně střemhlavý pád kvality od druhého dílu. Až na pár světlých míst je děj nudný (jak by řekl Bilbo Pytlík: „Jako kus másla natažený na moc velký krajíc chleba“. Krom jiných neodpustitelných excesů je například jeden z draků použit jako diktafon nebo spíš videokamera, Vardenové drtí stotisícovou armádu Království kde se dá-a to max. ve 2 lidech, až to chvílemi působí jako Rambova procházka bojištěm a budí ve čtenáři dojem, že Království je definitivně odsouzeno k porážce, i když nepřítele ve všech ohledech mnohonásobně převyšuje. Musím říct, že pokud by byl děj stlačen na cca 120–200 stran posledního dílu místo vydání „meziknihy“, asi by se jednalo o mimořádných 5 kapitol. Což se teď říci nedá.

Je opravdu škoda, že se k českému čtenáři dostala kniha ve značně očesané podobě (rozsah ruského originálu je výrazně delší). Kniha patří ke klenotům světové sf a jistě by si zasloužila moderní a kompletní překlad. V Sedmičce vyšly kdysi moc pěkné ilustrace p.Havlíčka, škoda, že poslední dobou není zvykem, aby sf knihy měly i ilustrace…

Spíš delší povídka než klasický román, ale to je u tohoto autora standartní styl psaní. Příběh je ovšem zakončený a vykreslení postkatastrofického světa nemá chybu. Dobrá akční oddechovka, která se dá číst i samostatně (jsem ani nevěděl, že už je to třetí díl, jdu shánět předchozí).

Temná věž je pěkná série, ale Pustiny mi zatím přišly nejslabší, těch „psychedelických“ představ už na mě bylo trochu moc.

Koupila, přečetla, odložila. Dobrá oddechovka, ale jinak úplně prázdná, mozek nezatěžující záležitost, kdy Jason opět jednou zasahuje do dění na celé jedné planetě a po jeho činech není nic jak bývalo ;-)) Co mě na knize zaujalo byla alespoň postava náčelníka Temuchina (která mi jistým způsobem chvíli připomínala Temudžina, tj. budoucího Čingischána), ale jinak halt plytká a povrchní zabíjačka času, jako taková velice přijatelná.

Po prvních dvou dílech je tato „knížečka“ (126 stran)docela příjemným překvapením. Pokud to tedy nebudete brát moc vážně..

P.S. Pro příznivce Futuramy a především „Hyp-no-thoad“ povinost.

Antológia JFK ma veľmi milo prekvapila. Začnem od toho najhoršieho. Kniha obsahuje jednu naozaj hroznú poviedku (Neff). Príspevky Ríšu, Vrbenskej a Francovej sú príjemnými príbehmi, ktoré však len tak odplynuli (Navěky je o fúz lepšie), no aj tak sú omnoho kvalitnejšie než Hawkův vzkaz. Avšak zvyšok ma mimoriadne potešil. Poviedka JWP si ma získala tým, že mám rád takéto rozhovory medzi nepriateľmi :) a Žambochova Moskva zas veľmi dobrým opisom vojnového pekla. Vo finále tohoto komentára spomeniem tri veľké perly tejto zbierky – Žiješ jenom jednou a Kočičárna Jana Hlávku (autorov štýl, zápletka a postavy mi ukázali, že ak autor bude aj naďalej písať minimálne rovnako kvalitne, stane sa onedlho hviezdou českej fantastiky) a Komando Tomáša Bartoša, ktoré je zas atmosférické, tajomné, znepokojivé a napínavé. Nezabudnuteľné. Aspoň pre mňa, vy môžte mať iný názor, ale na čom sa zhodneme je fakt, že táto zbierka je skvelou investíciou. Dúfam, že do roka a do dňa sa budem rozplývať nad pokračovaním.

Podle mně velice opomijena ale přesto nejlepší kniha, ktera se ocitla v mých rukou. Výborný spád, filozofické rozpravy, ohromující humor, solidní zápletka, dobré nápady v jednom! Sice 50 stránek mi trvalo než jsem se naladil na autorovu vlnu ale dál už to bylo pouze dokonalé!

Dosud jediná sci-fi kniha, při které jsem dokonale uvěřil ději! Velice doporučuji!

Prvně jsem cítil nechutěnství z koírovani R.A.H. ale pak se vše dalo do pořádku a příběh gradoval s každou strankou. Výborne vsuvký s profesorem Whitemanem, a super konec! Doporučuji!

Kniha trochu zmatená a občas i zmatečná, což se k publikaci o literární teorii hodí úplně nejméně. Největší zavinění patrně nese kostrbatý překlad. Velkým mínusem je též naprosto laciné otírání se o filmová zpracování. Fantastické světy byly v první řadě představou literární, až poté přišla kinematografie, proto by se nemělo o ni tolik opírt, což se právě zde děje velmi často. Kniha potom působí více jako slabikář v první třídě než odborná publikace. Přesto je naplněna nesporně důležitými a zajímavými fakty, kvůli kterým stojí za to nenechat se odradit formou.

Eragon a Eldest jsou pěknou pohádkou. Brisingr je už jenom pohádkou. Nudnou pohádkou. Na úctuhodných šestseti stránkách se vlastně nic mimořádného nestalo, děj se téměř nikam neposunul. Kdyby tato sága končila tímto dílem a obsahovala polovinu toho co obsahuje a druhá polovina by byla z další připravované knihy, mohlo z toho vzniknout pěkné vyvrcholení ságy. Ale takhle… Dobrovolně vyhodit 500 Kč? Děkuji, nechci.

když píší dva autoři o tomtéž světě, srovnání se nevyhneme. noc nožů je rozhodně zajímavá, dozvíme se něco víc z pozadí událostí, které erikson jen naznačuje. chtít po esslemontovi, aby psal jako erikson je nesmysl. nicméně přiznávám, esslemontova rozvláčnost a ukecanost mi celkem vadí. postrádám eriksonovu sevřenost, větší nadhled a hlavně jeho schopnost rovnoměrně dávkovat akci, humor, myšlénky atp. dejme esslemontovi čas, ať se může vypsat. a mám jenom já ten dojem, že text je místy zmatenější spíše překladem než původním záměrem autora?

Nechápu, proč to tu všichni tak trhají na kusy. Inspirace Kulhánkem je snad plus. Trošku složitější děj a vybití (byť kladných) vedlejších hrdinů nemůže až tolik vadit. Výborná akční kniha.

TOP 10 – Výborné pokračování předchozího děje. Opět se setkáváme s Olegem, Dickem, Marianou a ostatními trosečníky. Důležitou postavou je „dítě lesa“ Kazik, narozený po ztroskotání a sžitý s nehostinným prostředím. Na planetě přistává výzkumná výprava ze Země. Netuší ovšem, že je tu celá vesnice nechtěných kolonistů. Ti se snaží za každou cenu s výpravou spojit – Oleg se spolu se Sergejevem vydává opět k Pólu (k vysílači), zatímco Dick, Mariana a Kazik v balonu hledají základnu expedice. Postavy jsou opět popsány velmi přesvědčivě a zejména osud Kazika mnohé slabší povahy přivede k slzám. Opět si musím postesknout nad malým rozsahem – rád bych si téhle četby užil víc :)

parádni akční jízda. autor zase ukazuje svoji všestranost a pro mě je to rozhodně příjemná změna oproti fantasy kterou jsem od něho četl. vyběr hlavniho hrdiny a jeho přerod z outsidera do muže schopného se pod tíhou situace vyrovant s překážkami mě celkem potěšil. a rozhodně by tomu to dílku slušelo pokračování pro kreré zůstali otevřené dvířka(i když si myslím že spíše jenom symbolicky).

Vskutku hodně zajímavá kniha.. ať už námětem nebo zpracováním. Ale výsledný obrázek o knize se muže velice měnit čtenář od čtenáře. Právě u této knihy záleží hodně na představivosti a jak si čtenář s příběhem pohraje.. Napoprvé jsem četl knihu hltavě, bez vize a vlastní invence. Ale hned jak jsem jí dočetl, tak jsem ji otočil zpět na začátek a začel znovu.. s jiným pohledem na věc a světe divse bylo to mnohem lepší a zajímavější čtení.

A máme tady další „upířinu“ ze současného světa. Magdalena Kozak se pro svůj román mohla inspirovat výbornou akční RPG hrou „Vampire: the Masquerade Bloodlines“ – upíři žijí skrytě mezi lidmi, jsou rozděleni na různé kasty: bojovníci, vědci, umělci, bankéři atd. Každá kasta má svého nejvyššího, nejmocnějšího představitele, Lorda. Ti dohromady tvoří Kapitulu, co řeší vážné prohřešky – provinilý upír může být za trest sťat. Upíří nováčci jsou „verbováni“ s rozmyslem (za účasti Lordů), učí se, zlepšují své schopnosti, šplhají postupně na upířím společenském žebříčku. Tady podobnost „Nocaře“ s vynikající PC hrou končí – kniha bohužel postrádá temnou, ponurou atmosféru, což bude částečně dáno tím, že upíři jsou tady „dobří“. Sají totiž výhradně umělou krev. Kromě toho se román věnuje jen kastě Bojovníků, která žije v kasárenských poměrech stranou od lidí, vytrácí se tedy neustálá potřeba maskování a skrývání před veřejností. Odmyslet si upíří vlastnosti a schopnosti, děj by vlastně mohl být o libovolné speciální policejní jednotce. Padouchy reprezentují Renegáti – opravdoví „nelegální“ upíři, pohrdající umělou krví i pravidly, zkrátka jsou to živly s teroristickými metodami. Na střetu těchto dvou upířích kultur, té „dobré“ a „zlé“, je založena celá zápletka. Vzdáleně by to šlo porovnat třeba s Lukjaněnkovými „Hlídkami“, nicméně „Nocař“ nemá patřičný filozofický podtext, je zaměřený spíše na akci. Hned se nabízí srovnání s „Vládci strachu“ Jiřího Kulhánka. A Magdalena Kozak vychází z tohoto spisovatelského souboje dost zmasakrovaná, nemůže konkurovat Kulhánkově zběsilé jízdě, její akce je jaksi zmatečná a zkratkovitá, nestrhne, vše je v klipovitých náznacích… Hlavně však chybí patřičný nadhled a černý humor. To by nemusel být nutně takový problém, autorka prostě román pojala odlišně, vážně, nesoustředila se na brutalitu. Pak by se dalo srovnávat s Petrou Neomillnerovou a její upíří sérií o Tině Salo. Jenže ouha, i tady polská spisovatelka dostává tvrdě na budku. Selhává totiž v přirozenosti dialogů, v živosti postav, její hrdinové jsou jen polopaticky, samoúčelně či naprázdno žvanící figurky. Psychologie a motivace hlavního hrdiny, čerstvého upíra Vespera, také není zrovna hodnověrná – z mého hlediska postrádal nejen patřičnou duševní hloubku, ale rovněž charisma. Literární styl Magdaleny Kozak se mi zdál jaksi neohrabaný, nedokázala vtáhnout, nedokázala přesvědčit. Pokračování mezi Renegáty by snad mohlo mít lepší grády, když to tentokrát zřejmě bude o „pravých“ upírech, já však raději sáhnu po knihách Jenny Nowak – ty prostě mají tu správnou upíří atmosféru, tu správnou temnotu. Paradoxně se mi ulevilo, že je „Nocař“ zklamáním, odpadá totiž potřeba investovat do pokračování. Tenhle román si prostě nezaslouží pevnou vazbu, cenu navíc navyšuje nestandardní formátování s přemrštěně velkými okraji (hádám tak cca o 50 stránek navíc, než by bylo za normálních okolností). Jinak řečeno: tenhle zdánlivě luxusní, nablýskaný mercedes má uvnitř součástky z ojeté felicie (trabant by byl vůči Magdaleně Kozak nefér, zas tak špatná kniha to není, číst se to dá). 58%.

Kniha obsahuje povídky plné záhad a tajemna z pera předních ruských autorů druhé poloviny 19. století. Přestože to není můj šálek kávy, musím přiznat, že jsou povídky napsané dobře a přes archaickou češtinu jsou i poměrně čtivé. Podobné příběhy jsou dnes populární i ve filmovém zpracování (např. Spielbergův cyklus Neuvěřitelné příběhy).

ta * je za námět. děsivá budoucnost, kdy část planety je 30 let zalévána deštěm, část stejnou dobu sušena. ale tady to zajímavé končí. zpracování námětu, překlad a redakce (kniha má odpovědného i jazykového redaktora; oba by měli být vyhozeni z MF) je brakózní. příběh je dosti průhledný (po 50 stranách jsem uhodl pointu) a alogický. korunu tomu nasadil překladatel (přeložit např. senior lecturer jako služebně starší přednášející je zločin) a oba redaktoři (kniha se hemží větami beze smyslu a gramatickými chybami). vyhozené peníze.

Na rozdíl od prvního dílu akce od začátku do konce. Ovšem nuda a šeď ustoupila jen o kousek. Hlavní postava opravdu je opět ultimátní, takže všechna ta akce je spíš rutinní, než napínavá. A černého humoru, opět aby člověk pohledal.

homosexualny hrdina vo fantasy..čo viac?:)

„Nářez“, jak by řekl Cirhóza. Vím. Trochu ohraná hláška, kterou jsem použil už u Zabíjení. Ale nemůžu si pomoct. Asfalt se po vás rozlije a nezmizí, dokud se společně se sympatickými hrdiny (Tucet špinavců patří k historii)ne­prostřílíte na poslední stránku, protože: 1) ta kniha má skvěle propracované postavy a Štěpánova praxe scénáristy se na tom velmi podepisuje 2) je tam vidět obrovský posun a taky to, že se Štěpán od Zabíjení velmi vypracoval 3) akce je vypiplaná 4) humor černější než nejčernější černoch (to není projev rasismu 5) si myslím, že Štěpán v této knize absolutně trumfl šíleně nepovedené Stroncium mistra akční školy Jiřího Kulhánka a lehce mu v ní naznačil, že by se měl začít bát o tenhle titul. ______V kostce: pulpový příběh (to není urážka) s kvalitní brakovou obálkou (to opět není urážka)příhodně vytištěný na hrubém papíru, který voní střelným prachem a sírou, kde teče krev a mozky. Přesně tak se dá charakterizovat Asfalt – druhá kniha Štěpána Kopřivy, která skýtá to nejlepší, co pulpová literatura může v současné době nabídnout.

Poněkud nechápu většinou kladné hodnocení téhle knihy. Nejde o její neoriginalitu, nebo snad vykrádačství, ale prostě to není ono. Ostatně kdyby byla celá napsaná stejně jako její první kapitola, bez mrknutí oka bych dal 0%. Autor se sice během knihy „vypisuje“, ale pořád to nestačí na dobrou knihu. Eragon je pro mě jasným důkazem toho, že hmota (reklamní kampaň) docela snadno zvítězí i nad myšlenkou (kvalita textu).

Naprosto skvělé čtení v Lemově stylu plného odkazů na chování lidí a naší společnosti,sar­kasmu a přirovnávání na způsob bajky.Několik vesmírných cest Ijona +vzpomínky na setkání s různě šílenými vynálezci, kteří svůj vynález nemohli nikdy představit světu.Např. lidská duše uchovaná na věky věků v křištálu atd…Kdo má rád Lema bude určitě spokojený.

Bivoj mě příjemně překvapil. Četl jsem ho v rozpoložení, kdy jsem přesně takovouhle přímočarou oddechovou potřeboval. 4* za příjemnou zábavu a zlepšení nálady a půl* za téma.