LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

@Strýček Biolit[1]: Ano, je to tahle povídka… vše obestírá temný kouř jakoby z hořící rašeliny a hlaholí tam nakřáplý zvon… co se týče poetiky, měl jsem to před očima jako takovou hororovou verzi „Obušku z pytle ven“ a podobných vesnických filmů.

@noir: Zmiňovanou knihu jsem kdysi četl, jedna povídka mi ulpěla v hlavě více než jiné…dle názvu to bude asi tato. Je to ta o tamtom, co šel tam a mohl tam být jen určitý časový úsek?

@Strýček Biolit[3]: mám lepší je to pod spoilerem

@yerry: Ahoj. Pokud se ti líbí „remixy“ pohádek, zkus tyto.

Vďaka za vysvetlenie, tá poviedka je celkom fajn čo sa týka nápadu, len sa mi nepáčilo tak nejako prevedenie. Pani Ursula toto zvláda lepšie.

@yerry: BTW, další povídkou z cyklu jsou Ansarské roční doby.

@Strýček Biolit[2]: Beru to jako kompliment. Sice to zavání, že mne podezříváš z ejaculatio praecox, ale stejně.

@Lucc[1]: To víš…někdo potřebuje k tomu, aby inspiroval, několik set stran…někdo plamenné proslovy a rozmáchlá gesta…někdo dvě slova… :D

@Strýček Biolit# Sousloví, které jsi použil, mne inspirovalo k této miniatuře:

Mejla hodil. Ne, cvrnkl. Něco mezi. Jeho průhledné céčko se šinulo nezadržitelně vpřed. V cestě mu stál jen můj modrý paragraf na tři prsty od čáry. Došlo na souboj titánů. Paragraf neuhnul, odrazil céčko a zbrzdil jeho rychlost. To se potměšile dvakrát převalilo a kouskem obliny se dotklo čáry. A dál nic. Polil mne pot a nejspíš jsem zbledl, protože Kejda se na mne podíval vyděšeně, jakoby viděl ducha soušky ředitelky. Všechno ztichlo na třikrát jednadvacet odpočítání. Klid, jaký musel panovat před počátkem času, přerušila Jarmila, která se s výskotem vrhla Mejlovi kolem krku. Byl stejně překvapen jako já, jen znaménko před jeho pocitem bylo opačné. Čumilové jásali a hlouček kolem slavícího Mejly narůstal.
Já stál dál jako opařený a čuměl na lino pod nohama. Kejda se kousek ode mne intenzivně díval na špičky svých botasek, jakoby na nich kromě zaschlého bláta ze včerejšího stavění bunkru bylo něco k vidění.
Přišel jsem o všechno. Celá sbírka v loji a Jarmila s rozesmátou tváří pevně objímající krk toho mameluka Mejly. Pytlík se mi stáhl, až skoro natlačil kulky zpět do břicha. Céčkový horor. A to byl teprve začátek prázdnin hrůzy.

@quinnet: On to není přívěsek, je to povídka, na kterou autor poté navázal novelou a celé to pak ještě rozpracoval do románu či spíše do úvodního svazku románové série.

Jak píše Svarec, povídka bez děje a přesto působivá. Její melancholická atmosféra se mi dostala hluboko pod kůži. Dobře, že to autor nepokazil pokusem o nějaký efektní závěr. 80%

Tato povídka nenasbírala na Legii příliš bodů, ač je v recenzích chválena a mě se líbila možná nejvíc ze všech. Snivá městská fantasy o ceně, jakou má lidský život (ať už ten život člověku připadá uspokojivý či nikoli). Na druhou stranu souhlasím, že o osamělých válečnících téma povídky ani neslyšelo (možná o osamělých lidech). To mi ale nevadí. 80%

Docela dobrá povídka, která mi uvízla v hlavě jako jedna z těch Pevnostních. Škoda, že to nebylo delší. Mohl by to být i základ celého románu. Mostecký píše opravdu dobře.

@BorgDog[11]: Díky za tvůj pohled. Dojem z prvního čtení je zásadní. Už to určitě znovu nečti, pokazil by sis pěknou vzpomínku.

Tak jsem zmatenej… V knize Živého mě nedostanou, je v názvu „nech žít“ v Pevnosti „nenech žít“, slovenská Fantázia uvádí „nechaj žiť“. Jak tedy: nechat? zabít? „DuKe“, poraď.

Kdepak, komentuj si jak chceš, jen mi připadá nejapný, jako většina tvých komentářů :)

@měšťan[1]: cítíš se mým komentářem a hodnocením poškozen, nebo jsi nadšen z toho, že jsem to rovnou nestrhal jako ti předemnou?

@KeB: Už se těším na tvou třetí povídku :)

@BorgDog[7]: no ja si nejsem uplne jistej :)

ja chci taky, zacal jsem byt zvedavej :) a nechce se mi hledat prohledavat pudu, abych to vydani nasel :)

@Lucc[6]: Tak už chápeš, co jsem myslel? ;-)

@FerryH[5]: Díky za nabídku, ale už tě předběhl chalan se specifickým hudebním vkusem. Tímto mu děkuji z celého srdce.

se ozvete, hosani … mam to jako .rtf s ilustracema… dam vam to nekam do posty… :O)

@BorgDog[3]: Škoda no. Papírovou nemám a letité txt je bez obrázků. Snad leda by se ustrnul někdo, kdo má papír a scaner nebo lepší E verzi. Klidně do pošty. Předem díky.

@KeB[2]: Někde ano, ale než bych to našel, budu šedivej. Každopádně, Lucc by to měl udělat. Ono těch plánků je tam několik, jak hrdina povídky postupuje hrobkou a strážkyně si s ním „hraje“ tak, že mu mění údaje na skeneru (nebo možná skutečně přímo hrobku samotnou) a tím i mapu. Ty změny jsou právě součástí děje a poslední tvoří pointu.

@BorgDog[1]: máš? :D

@Lucc: Najdi si ty ilustrace. Bez těch to nemá smysl číst, hlavně pointa vůbec nebude dávat smysl, o JAKÉM slitování to autor mluví, co Dormosa udělala…

@BorgDog[1]: Sím, sím…já bych k té povídce také něco měl…takový obrazový materiál…dám to ale raději do spoileru :)

Ve druhých Černých křídlech povídka, která na tuto nepřímo navazuje, nebo spíš ji rozvádí.

Rado sa stalo ;-)

@tartan[2]: děkuju :)

„Jako když vlk špehuje své lovce, sledoval John Reynolds skupinu pronásledovatelů. Ležel skrytý v houští na nedalekém svahu a srdce mu překypovalo pekelným vírem nenávisti. Měl za sebou zběsilou jízdu; na stráni za ním, kam ústila temná klikatá stezka zdola ze Ztraceného údolí, stál se sklopenou hlavou jeho šilhavý mustang, celý roztřesený po dlouhém běhu. Pod ním ve vzdálenosti necelých osmdesáti metrů byli nepřátelé, kteří dřív toho dne povraždili členy jeho klanu.“

@tartan: Jak tahle povídka začíná? Já ji před časem četl, ale vůbec nevím kde nebo v čem. A tahle kniha to určitě nebyla.

Ak niekto pocestuje do minulosti v budúcnosti a zmení zásadne nejakú udalosť, čo sa stane s tými, ktorí žijú v prítomnosti? Podľa mňa budú žiť ďalej, s ich prítomnosťou a budúcnosťou sa nestane nič, len sa vytvorí nový paralelný svet, do ktorého získali prístup tí, čo cestovali do minulosti a zmenili ju, takže keď poskočia do budúcnosti, už nebudú v pôvodnom svete ale v paralelnom so zmenenou budúcnosťou.