LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

O mladé studentce vojenské akademie, která obdrží implantované vzpomínky slavného generála a současně úkol zachránit svět. Výborně napsané, velmi čtivé, ale na to, jak málo se toho tam ve skutečnosti stane, mi to přišlo dost natahované (nejdelší povídka). ***1/2

Tahle povídka o pilotovi podivné kosmické kapsle se mi četla méně snadno než ostatní, ale musím jí přiznat dva plusové body: chytlavý název a nejúdernější poslední odstavec :-) ***

Karty jsou rozdány výborně. Záhadné kosmické těleso, sympatický vztah vypravěče s lodí, konflikt s tupým vojákem. Samotný průzkum je však shrnut v jediném odstavci, a přestože závěrečná pointa rozhodně ošizená není (naopak), jako celek mi to přišlo trochu strohé. To je ale jediná výtka. ***1/2

Hezký nápad na telepatické spojení člověka s kočkou, z něhož šlo vytěžit víc. Samotným vjemům a pocitům je věnováno jen pár roztomilých střípků. ***

Depresivní povídka. Představa, že by takhle fungoval právní řád, nahání husí kůži. Konec je naivní, ale i tak jsem ho po té depce přivítal. V určitém ohledu silné. ***

Za mě velice dobrá povídka. Ačkoli vyřešení záhady nevzbudí velký úžas, popis komunity připravující se na cestu generačním hvězdoletem je neskutečně plastický, svým způsobem překvapující a přesto věrohodně působící (mám na mysli ono emociální ztotožnění s chystanou cestou). Zanechalo zářez do paměti. ****

Jedna z nejčtivějších povídek, správný „otvírák“. Výtku nacházím jedinou. Náhoda, s jakou zajatá agentka nalezla, co hledala, je tak nepravděpodobná, že se tím člověk nesmí zaobírat. Ale jinak bezva. ****

@Garm[24]: Asi jsem zabrblat měla, ale to se už tak občas stane, že mi nějaký literární, filmový nebo seriálový počin padne do noty natolik, až přehlížím negativa:-).

Povídka se solidní atmosférou, ale tak předpotopními popisy techniky, že by ji mohl z větší části napsat Jules Verne. Osazenstvo kosmické lodi nesleduje cíl na monitorech či holografických jednotkách, ale kouká z „okýnka“. Pilot jako protekční děcko sice monitor dostal, ale na radary (natož nějaké high-tech lokátory) už peníze nezbyly, takže když se před přídí zjeví „nezřetelný stín“, otočí vypínačem a zapne reflektory (!!). Při té příležitosti zjistí, že opravdu našel hledaný vrak (zajímala by mě přibližovací rychlost obou těles). Astronauti provádějící výsadek přivážou pro jistotu vlastní loď k vraku lankem s karabinkou, aby jim neuletěla. Asi kdyby zafoukal silnější vítr (piráti z Karibiku by souhlasně pokyvovali hlavou). Co takhle nějaké počítačem ovládané manévrovací trysky? Ani reaktory neprošly velkou proměnou. Z lodi do lodi jsou přenášeny palivové tyče a to samozřejmě ručně, protože o robotech nikdo neslyšel (ke vší smůle funguje ve vraku „normální gravitace“, takže se dost nadřou). Zlatým hřebem je pak „transtator“, drobná mechanická součástka tak křehká, že ji lze rozmáčknout prsty, kterou když vytáhnete z reaktoru, bitevní loď už nikdo neuvede do chodu. Předpokládám, že na onom válečku je vyryto: šem ha-meforaš. K zamyšlení svádějí věty typu: „Palivo do reaktoru mi vystačí stěží k okraji pásma asteroidů, pak budu bez pohonu.“ To se na tom okraji loď zastaví? Úniková rychlost je přece zanedbatelná. A pokračovat by se dalo donekonečna (raději zcela pomíjím popisy interiérů supermoderní válečné lodi). Ale já už jsem takový hnidopich a nikomu jinému to zjevně nevadí. Nebrblá ani Madam Brbla, jejíž skvělý komentář k Poutníkovi z Mohameda je mi inspirací. Na usmířenou dávám solidní *** :-)

Dobrý rozbeh ale potom tomu začalo niečo chýbať. Dá sa povedať príbeh z bodu A do bodu B, ktorí síce prinesie pár zaujímavých momentov, ale nič zásadné.

Tak jsem si po 4 letech přečetl, že jsem dostal ťafku laserpalem za spoiler o konci. Všem se omlouvám, tak nějak jsem byl z povídky zcela vysypán, že jsem si nedal pozor na jazyk, pardon na klávesnici. Už je pryč…

@standa.e[22]: Však nezmizela, jen se přesunula do drbárny. Neboj se ji navštívit.

Cítím jistý smutek z toho, že jsem si zdejší vlákno ani nestihl dočístd Kliknu si na odkaz, vrátím se… a část historie se náhle nikdy nestala…

@barbar[19]: Tak bych to nenazval. Ta povídka JE dobrá, o tom není pochyb. Situace, které její hrdina čelí, je těžká, snad nikdo by nechtěl být v jeho kůži, a není problém s ním cítit, ani ho chápat. Problém je, že ta povídka v této podobě prostě patří mnohem spíš do mainstreamu, důraz NEKLADE na SF, autora ten jediný fantastický prvek téměř nezajímá. A u práce oceněné cenou jako Hugo prostě čekám, že bude PŘEDEVŠÍM SF, že jejího autora právě SF zajímá, a SF píše. Kdyby věnoval větší důraz motivu „padající vody“, využil ho více, navázal na něj třeba další linii, apod. – naprosto bych neměl problém chválit a hodnocení by podle toho vypadalo. Ovšem to se neděje.

@gokudo: Protože osobně beru SF-fany tak nějak přirozeně jako tolerantnější, otevřenější. Dokážeme akceptovat alespoň literárně mimozemšťany, umělé inteligence, obydlené cizí světy, čaroděje se zářícími holemi. A pak bum, je tam buzna, fuj, to nebudu ani číst! A ještě tomu dám brak, abych se just pochlubil, jaký jsem „tradiční hrdina.“ Kdyby to byl „jeho problém“, pak nechť si ho nechá pro sebe.

@BorgDog[18]: Genderová servilnost?

@Gaarq[17]: Že to je nerealistické by mi nevadilo. „Realistická SF“ je koneckonců pojem zavánějící oxymóronem „zu grunt.“ Vadí mi, že autor na to prostě kašle. Nejde o to, že by jeho řešení byla nelogická – on nenabízí ŽÁDNÁ, protože jediný fantastický prvek té povídky ho jednoduše NEZAJÍMÁ. Zajímá ho homosexuální dilema hlavního hrdiny, kterému ten prvek slouží čistě jako stojan na klobouky. A to je, co mi vadí, nota bene u povídky oceněné jednou z nejvýznamnějších žánrových cen, a jakkoliv mi „štěněčí“ agitace jinak přijde směšná, tu otázku, za co tedy TOHLE takovou cenu dostalo, si musím prostě položit též.

@BorgDog: onu nerealističnost fantastického prostředí řeší jen málo autorů. kdyby byl člověk hnidopich, tak logické rozpory najde takřka všude, v různém rozsahu, ale všude. jde o míru toho, co čtenář „zbaští“. to nemyslím pejorativně, ale prostě každý čtenář má jinou míru tolerance vnitřní logiky příběhu. koneckonců, celá SF 60. a 70. let je založená na modelovosti fantastického námětu a nějaká realističnost nikoho nezajímala. a to ze stejného důvodu, jako v poezii, prostě jde o umělecký útvar, který není dokumentem. neobhajuji autory, kteří vytvářejí neživotné fabulace, kde autorské násilí tlačí příběh kupředu tam, kde by jinak neobstál. jen poukazuji na to, že tak einfach to vždycky není. skoro mě láká si povídku přečíst, ačkoliv XB nekupuju.

Homosexuálny podklad ma priznám sa zaskočil a je mi proti srsti ale musím uznať, že nie je samoúčelný. Ja mám skôr pocit, že celé je to o svete kde sa vlastne nedá klamať. Gay motív len vnáša do príbehu zápletku=potrebu klamať, ktorá je vyostrená tým, že nositeľom je jediný pokračovateľ rodiny. Zakomponovanie biotechnológií z toho vychádza ako budúce riešenie.

Lidstvo opouští kolonie a stahuje se zpět na Zemi. Příběh se odehrává v době evakuace posledních lidí z Marsu. Čas odletu poslední lodi je určen a kdo to nestihne, má smolíka. Hrdinové úmyslně přistanou v opuštěném komplexu, aby omrkli, jestli se tam nedá najít něco zajímavého. A najdou, ne že ne :).

Povídka má slibný začátek, a přestože stojí za to si ji přečíst, zdálo se mi chvílemi, že jí polovina chybí.

Je text povídky k mání někde na webu?

Vie mi niekto vysvetliť pointu tejto poviedky?

@BorgDog[6]: Díky za rešerši. Dva překlady jsem přečetl a báseň je klasické romantické téma – láska a smrt (nemoc, mor) a do toho trochu fae běsíků. Vztah k povídce mi uniká. Už si přece jen nepamatuji o čem přesně je. Až ji budu číst znovu, zkusím ji zkonfrontovat s básní. Jsem zvědav, zda objevím skryté.

@yerry[7]: Právě proto mám Tiptree jr. rád: Umí být neskutečně depresivní, ale nikdy ne „prvoplánová.“ :-)

Báseň máte tady ve Vrchlického: https://cs.wikisource.org/wiki/La_belle_dame_sans_merci a tady v jednom amatérském a srozumitelnějším: http://www.owlwings.estranky.cz/clanky/la-belle-dame-sans-merci.html překladu. Plus, ještě třetí tady: http://www.vzjp.cz/verse.htm#Keats

Povídka zjevně odkazuje na sloku XI. Název je doslovná citace, a překladatel zaslouží napráskat, že ho zpotvořil. Dějově je myslím po přečtení básně jasné, kam Tiptree jr. mířil(a)… její texty většinou optimismem přímo kapou, tohle je ještě celkem čajíček. :-D

@Lucc[4]: Jo, tak bez znalosti té básně se asi hlubší spojistosti nedopátráme. :)

Vzhledem k tomu, že jsem nečetla ani tu povídku, tak se mi nechce tomu věnovat nějakou větší energii, momentálně mi stačí, že vím, co dělat, kdyby na to někdy došlo. :)

@idle[3]: Jsi skvělá! Ale stále nejsem o nic moudřejší. Nejsem Simmons, abych měl rozhled po klasické literatuře a ještě ji dokázal extrapolovat, citovat, napodobit, transmutovat a tím vysvětlit. Natož abych našel odvahu ji někdy číst.

@Lucc[1]: @yerry[2]: A nebo se dá googlit či zeptat Wikipedie:

Its title is a quote from John Keats' 1819 poem La Belle Dame Sans Merci.

Veľmi dobre napísaná mikropoviedka, košatý jazyk a zaujímavá atmosféra.

Od tejto autorky slabšia poviedka, ktorú kazí hlavne druhá polovica s nepodarenými, umelo pôsobiacimi dialógmi.

Poviedka Černé město, ktorá bola uverejnená v knihe Kull (Laser-books, 2000) resp. v knihe Kráľ Kull (Kunder, 1997) je iba fragment poviedky Černá propast, ktorá bola dokončená Linom Carterom a uverejnená v knihe Král Kull (Arla, 1991).

Tuhle výbornou povídku mám pro zájemce poslechu audia načtenou a ozvučenou. Hodinový poslech. Pokud by měl někdo zájem – přes poštu pošlu link…

Originální název: Tuonenkalma, surmansuitset

Originální název: Gordonin tarina

Originální název: Olisimmepa mekin täällä

Originální název: Perhonen

Originální název: Metsän ketut

Originální název: Noidan kätkyt