LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Vítejte ve světě, kde se odchylka od normy stala normou a neschopnost přizpůsobit se se stala normou přizpůsobivosti. Zní to nelogicky, jako postavené na hlavu? Asi ano. A tak mi připadala celá povídka, která řešila, kdo má „zdravý rozum“ a kdo ne, ale po dočtení se mi nějak nepodařilo rozlišit, kdo byl kdo. Připadalo mi, že tam byli cvoci všichni.

Erikson nie je práve typický predstaviteľ subžánru meč a mágia (doteraz som mal za to, že jeho monumentálna malazská séria je epická dark fantasy, ale rád sa nechám poučiť ;-), ale jeho úvodná poviedka z antológie, ktorá ponúka autoritatívny výber tejto (jednej) tváre fantasy, ju reprezentuje viac ako výborne. Je tu všetko – dobre navodená atmosféra, primerane (vzhľadom k rozsahu) nahodené postavy, vtipne obrátené hororové klišé, drsný humor, brutálna akcia a roztomilá pointa na konci ;-) Jednoduché? Možno. Úderné? Áno. Zábavné? Navýsosť.

Ďalšia z kratších, ale zábavných poviedok, ktorá v jemne humornom ladení rozpráva o tom, že hľadať darček pre bábku v zaprášenej povale starej veže nie je najlepší nápad.

Ďalšia poviedka so zaujímavým fungovaním mágie, ktorá sa vážne zaoberá nadaným zombíkom a presunom duše, nechýbal uspokojivý koniec a melancholická nálada, takže za 9/10. Opäť odkaz nakladateľom, od Parkerovej by som si tiež prečítal viac. (A to ma privádza k myšlienke, aby som si posunul Sandersona, ktorý je známy zaujímavou mágiou, o niečo vyššie v zozname autorov, ktorí ma zaujali.)

Ten, který nosí smůlu? Holé neštěstí by bylo výstižnější. Slušný nápad, ale zasloužil by si lépe rozvést a i jeho forma by mohla být vážnější. Takto je to jen krátká groteska s groteskním koncem.

Když si dítko postaví hlavu a rozhodne se stát účetním, nezmůžou s tím nic rodičovské nářky ani síly pekelné. Povídka poněkud předvídatelná a pro mě nijak třeskutě vtipná. 59%

neuvěřitelné! skvělé! ať už je to tím, že díky naší státní historii je námět stále živý, nebo je to úžasný sarkastický styl autora, tahle povídka je nejenom krutě trefná a nepříjemně futuristická, ale i vtipná (smál jsem nahlas). jistě, je to spíš fraška, než nějaké SF, ale hutná a invenční – ta báseň, kolem níž se točí pointa, nemá chybu.

Výborná povídka, tak silná a působivá, že se nedá dočíst jinak než jedním dechem.

další nepříliš záživná satira, kterou ovšem pozvedá skvělá fabulace. autor dokáže dovedně strojit slova a i v očích dnešního čtenáře působí popisy bádání dr. merkla „realisticky“. pointa je příliš předvídatelná a věru, nezajímavá.

z mého dnšního pohledu je to docela nudné pseudofilozofické žvatlání, ale uznávám, že z pohledu doby, kdy dílo vzniklo, se v něm objevují docela závažné úvahy a hluboké myšlenky. forma dialogu není moc svižná a autor si v závěru maličko pomáhá bohem ze stroje, ale co oceňuju nejvíc, je už definitivní vymizení nutnosti „jinost“ popisovaného světa ospravedlňovat snem, halucinací a podobně, k čemuž nejvíc přispělo to, že autorům fikční svět je přirozený.

tohle byla první povídka, která mě opravdu zaujala. její autor byl skutečně magor, a to myslím jako pozitivní hodnocení, evidentně praktický a technicky vzdělaný, s dokonalou vírou v techniku. možná předzvěst dnešních ajťáků – člověk společensky možná „in“, ale duchovně dosti mimo, žijící myšlenkově ve zvláštním světě vůle a přesvědčení, že stačí jen pilná práce a konstrukční génius ke překonání jakéhokoliv problému – i smrti. literárně to není žádná sláva, i když úsporný sloh a úsečné věty tomu dodávají zvláštní dynamiku.

opět spíše satira na téma zrychlování životního stylu, kraťoučká obsahem a nepříliš nápaditá.

relativně vtipná satira s trefnými postřehy, které snad i snesou tu časovou propast (haha, asi 110 let.) už to není tak propracované slohově, ale zase o fous živější.

tady bych mohl dát némlich ten samý komentář, jako ke svatoplukovi čechovi: dobré spisovatelské řemeslo, ale obsah již netolik zajímavý. jistě z pohledu doby to určitě vyznívá jinak, ale já nejsem bohemista se specializací na XIX. století a neumím si to náležitě užít. určitě, autor má bohatou fantazii a upřímnou snahu extrapolovat, ale to není zas tak zajímavé a příběh je spíše mravokárný než cokoliv jiného.

tahle povídka, či spíše fejeton, na mě žádný zvláštní dojem neudělala. krom evidentní jazykové a stylistické bravury, příběh sám krom pár zajímavých postřehů, mnoho mé duši zmlsané nepřináší. snad jen drobný popoúškleb na naši vlastní adresu z pohledu čtenáře o x-generací budoucího – jak říkal tuším gauss: nad předky máme nezaslouženou výhodu pokroku, před potomky budeme maximálně legrační.

Poviedka s pomerne jednoduchým dejom (mesto ovládol nový vládca s čarodejom a démonom po boku a Majster čarodejník, ktorý by ho mohol poraziť, starne a už nie je to, čo býval, učeníkov ma už len troch a žijú v chudobe a hlade), no napísaná pútavým štýlom, ktorému nechýba atmosféra. Potešila ma prevaha kúziel, obzvlášť mágia ilúzií, ktorá je príťažlivo popísaná a nevyhýba sa ani problémom s jej používaním. Skrátka, veľmi dobré.

Krátka, ale sympatická poviedka o Morlockovi Ambrosiovi, potulnom čarodejovi a šermiarovi, toho času je hlavne alkoholikom. Keď mu však kvôli blížiacej sa hrozbe (za ktorú môže Morlock) zdrhne krčmár, rozhodne sa konať. Autorov ironický štýl a hrdina mi boli hneď sympatickí, od Enga by som si rád prečítal viac. Možno sa niektoré nakladateľstvo chytí a vydá jeho trilógiu o Ambroseovi.

Gene Wolfe, obľúbený v zahraničí, splnil moje očakávania. Nenadchol, miestami nudil, nedával mi zmysel, postavy sú ploché a nezaujímavé a tak jediné, za čo si zaslúži nejakú hviezdičku je fakt, že to bolo krátke a veľmi to nebolelo. Inak nechápem, o čo autorovi šlo. Jediná myšlienka, ktorú som identifikoval (na základe hrdinovho nelogického chovania v závere) je, že kráľovstvá sú zlé.

Na rovinu – nadšený nejsem. Zklamaný sice taky ne, ale rozhodně jsem čekal víc. Majkl věc vystihl vcelku přesně: Erikson dostal zadáno napsat „řežbu,“ tak sedl a napsal ji. Je příliš dobrý na to, aby byla nudná a hlavně dokonale umí charaktery i typy „vojáků“ jako byli Paliči mostů. Díky tomu lze povídku číst a bavit se, i když masakry nemusíme, ale tím to taky končí: Jedno přečtení pro pobavení. Krátký příběh, kde přes polovinu tvoří bitka plus drobné překvapení na konci tím pádem dobře plní roli úvodní povídky, přesto třeba takoví „Zdraví mrtví“ jsou proti němu o dva řády výše po všech stránkách.

Plus, některé formulace v překladu mne opět ujistily o tom, že Eriksona by vážně neměl překládat nikdo jiný než Dana K.

Pokud se vám někdy vedle postele zhmotní stroj na plnění přání, buďte obezřetní, protože NIC není zadarmo. Mírně úsměvná povídka – s pěknou pointou, která mé hodnocení nakonec dotlačila na 66%.

Povídka se odehrává za Černou řekou, kde je hranice mezi Piktlandem a Aguilonií. Zde hraničáři svádí každý den boj o život nejen s divokou přírodou, ale i s jejími neméně divokými obyvateli. Conan je jeden z nich…

Jedna z nejlepších, možná nejlepší, z původních povídek. Hodně akce tajemna a atd má to spád šmrnc a postavy jsou skvělé. Jediný vážný konkurent, kterého tahle povídka má je zde http://www.legie.info/povidka/774-vlci-za-hranici

V povídce se dostáváme na planetu Zemi v době, kdy je lidská rasa považována za kompletně vyhynulou. Příběh sledujeme očima návštěvníků, kteří jsou našemu druhu relativně podobní, v nedávné době se dostali na slušný vývojový stupeň a teď jsou na Zemi a hledají exempláře do svého muzea. A hned při první příležitosti neváhají a svého vysněného exempláře se zmocňují hrubou silou. Zastřelí si člověka, stáhnou ho z kůže, opracují mrtvolu a pečlivě si ji zabalí s sebou. Zní to nechutně? Ale vždyť lidé se ve své době chovali ke zvířatům úplně stejně, né-li hůř.

Tato povídka nemá žádný konkrétní děj, autor se zaměřuje na popis různých kultů, které věřily ve všechno možné a odmítaly vědecká fakta. V podstatě je to krátký přehled událostí z naší minulosti, na kterých se dá dobře ilustrovat, že víra a davové chování snadno trumfnou vědecké poznatky jednotlivce.

Už název povídky mi připadal podezřele podobný Bradburyho Zahřmění a opravdu obě povídky vycházejí ze stejného nápadu. Lidstvo má stroj času a pár podnikavců se snaží zbohatnout na tom, že pořádají výpravy do pravěku, kde si dobrodruzi a bohatí lidé mohou zastřelit dinosaura. Když obě povídky srovnám, Puška na dinosaury je příběhově slabší, protože se soustřeďuje na popis, jak výpravy do jury vypadaly. Zatímco Bradbury má ve své povídce navíc úvahy o tom, jak cestování časem může být nebezpečné a jaké následky má porušení časové linie. Přesto Puška na dinosaury nenudí, vypravěčský styl je svižný, ale když už je to sci-fi, rozhodně se tu autor mohl zmínit o detailech a zákonech cestování časem trochu obšírněji.

Čierna légia má za úlohu nájsť a priviesť ženu s menom Tides Elba, avšak prítomnosť najstrašnejšieho z Lapených naznačuje problémy. Je podozrivá vinnou? Nie je to jedno? Toto je moje druhé stretnutie s Čiernou légiou po rokoch a stále si môžem povedať, že mi Cookov štýl nesedí a stále to neviem presnejšie definovať. Postavy sú sympatické, po skúsenostiach s Malazom sa cítim u akýchkoľvek vojakov vo fantasy ako doma, ale dej ma nevtiahol, opäť mám pocit, že autor nevenuje pozornosť a priestor tomu, čo pokladám za zaujímavé, ale odbije to niekoľkými riadkami. Fanúšikovia Čiernej légie to ale môžu vnímať úplne inak. Kto ním je, nech si prečíta a informuje.

Od Eriksona ako autora Malazu sa automaticky očakáva vysoká kvalita, nadštandard. Som mierne sklamaný, pretože z úžasnej situácie – päť jazdcov prichádza do dediny na totálnej samote a hrobár hneď začne kopať päť hrobov – sa vykľula bežná akčná fantasy rúbačka trochu okorenená humorom (hlavne mená postáv a ich správanie) – ale zodpovedá názvu a téme antológie. Poviedka je možno zasadená do sveta Malazu (zmienka o arenskej oceli), ale neobjavil som žiadne ďalšie odkazy. Tak či onak, jedná sa o zábavný a krvavý kúpeľ, ktorý rýchlo zhltnete, no chýbalo mi niečo, vďaka čomu by som si na túto poviedku po čase spomenul. Vyššie hodnotenie si nechávam v zálohe pre výnimočnejšie kús­ky.

Když mimozemský skaut plní bobříka lovecké zdatnosti, návštěvníci ze Země musí zoufale bojovat o vlastní kůži. Zábavná povídka, která mi při dnešním nevlídném, uplakaném ránu v přeplněném autobuse vykouzlila úsměv na tváři. Palec nahoru za tu pozitivní náladu. 75%

Štandardná detektívka, ktorá neurazí, nevyhýba sa klišé, ale raz ma aj prekvapila.

No a hlavně – tohle by stoprocentně fungovalo :-)

Humorná hříčka o vyvolávání démonů a pojišťovacích agentech, ale že bych se smíchy plácala do stehen a žasla nad promyšleností pointy, to tedy tvrdit nemůžu. Z mého hlediska průměrná povídka – neurazila, nenadchla. 51%

Ja az take nadsenie nezdielam, ale budiz :) Poviedka ma naozaj atmosferu, ktora je vynikajuca. Stale mi vsak niektore veci pripadaju nedotiahnute do konca.

Atmosférická, myšlenkově bohatá, ale přesto příjemně plynoucí povídka o snažení jedné dívky vymanit se z okovů tohoto světa a důsledcích, k nimž takové jednání může vést, pokud má vedle sebe mladíka, který ji bezmezně miluje. Dick svým charakteristickým způsobem dekonstruuje realitu, tentokrát v čistě hororovém duchu. Ač je povídka stará už skoro šedesát let, působí dojmem, jako by vznikla včera; nadčasové psaní par excellence. Přemýšlím, co bych mohl vytknout. Nic mě nenapadá, takže dávám plné hodnocení. Tuším, že závěrečné scény a pointu si budu ještě dlouho pamatovat.

Naozaj dlho som sa rozhodoval medzi 80% a 90%. Totiž musím sa priznať, že trochu mi ušla pointa. Leda, že by to bolo niečo v štýle „cesta je dôležitejšia ako cieľ“ ;) Dojem z textu samotného je veľmi dobrý. Je jednak zaujímavou prehliadkou autorovej predstavy o napredovaní civilizácií a zároveň pomerne vyčerpávajúcou sondou do Shakespearovho diela. Zaujímavým nápadom bola múza (aj fyzicky) poháňajúca snaženie divadelnej spoločnosti. Je možné, že mi trochu chýbal nejaký kontext. Inak celkovým vyznením asi tiež skôr kandidát do „divných kusov“.

Povídka vypráví o muži, který se narodil v pravěku, ale nestárne, tudíž neumírá a žije dodnes. Bohužel toto se dovídáme až ke konci povídky a začátek je věnovaný ne příliš podstatným skutečnostem. Rozhodně bych uvítala kratší úvod a více prostoru hlavní myšlence povídky. Rozhodně lépe si s dějem poradili ve filmu Pozemšťan, který z této povídky pravděpodobně vycházel. Film si vzal hlavní myšlenku Kromaňonce žijícího v současnosti a nabalil na ni spoustu podpříběhů, které mi v povídce chyběly. Tím pádem na mě povídka působila trochu nedotaženě, i když původní nápad byl dobrý.

Přesně kvůli takovýmhle povídkám je zbytečné brát LSD, stačí SF :-)

Ze začátku jsem se při čtení této povídky docela nasmála, dnes by něco takového bylo jistě považováno za parodii na klasické upířiny, ale když si uvědomím KDY to autor napsal, tak rozhodně klobuk dolů… A závěrečné přirovnání upírů k nemocem se mi moc líbilo.

Hodně zajímavý námět, ale přijde mi, že by to chtělo rozšířit.

Skvělá povídka, zajímavé informace o spojených. V jedné recenzi se píše, že pro největší zážitek z archy je dobré přečíst nejdřív tuhle povídku, poté Kalderu a poté Archu tak jsem na to zvědavý :)

Slovenský autor, tretí komentár je od tretieho slovenského čitateľa. Krátka poviedka s jednoduchým dejom, ale veľmi sympatická, pomohla mi prečkať čakanie na autobusovej zastávke. Hrdina(?)-zombie, pár slušných hlášok, zaujímavé staroveké prostredie (konečne niečo relatívne kvalitné z tohoto obdobia) a krvavá akcia. To sú jednoznačné klady, k mínusom patrí jednoduchosť (dúfam, že román bude zložitejší a prepracovanejší), tiež mám pocit, že je na tak krátkom priestore „prehláškované“. Každopádne, román si rád prečítam. P.S.: chcem zombiezajaca! :D

Velice příjemné počtení, plný počet nedávám pouze kvůli délce. Za zajímavou považuji židovskou tématiku, jakoby příchod upírů a to že jako první „vyhladí“ právě židy bylo jakousi pomstou za to, že promeškali příchod spasitele(?) Jediné co mi v ději chybělo byli vyloženě nevěřící…