LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Povídka o touze po dobrodružství, objevování a především o sebeobětování. Poněkud naivní „oldschoolová“ konstrukce prezentuje další představu o setkání lidstva s mimozemšťany. Trochu mi překáželo, že hlavní hrdinkou je 16-letá dívka – dost ztřeštěná na osamělý výlet do neznáma, ale přitom nesmírně vyrovnaná a zodpovědná, když dojde na smrtelné nebezpečí. Kdybych povídku četla v době, kdy jsem si sci-fi literaturu teprve „ohmatávala“, byla bych z ní pravděpodobně úplně na větvi. No jo, kdyby byly v *iti ryby… bohužel se ke mně tenhle kousek dostal s mnoholetým zpožděním, nezbývá mi než jej ohodnotit podle současných postojů a měřítek. 66,6%

Krátká povídka o tom, když někomu dáte v mládí slib a ten druhý toho pak celý život zneužívá a když se chcete ze slibu konečně vymanit, nebojí se vás i vydírat. Jak je u Martina zvykem, ne vše se odehrává úplně tak, jak by čtenář očekával, povídka se čte velmi příjemně, nicméně závěr je podle mne už nelogický a povídka celkově vyzní dost slabě. Asi nejslabší věc, kterou jsem od Martina zatím četl.

Úžasná povídka přečetl jsem ji jedním dechem a po dočtení můžu říct… ještě že nekouřím :-D

Jana677 toho opět prozradila tolik, že už není moc co psát :) Jedná se o hardcore sci-fi říznutý survival hororem :) Vesmír obydlují různé bytosti a jedny z nich, volkryni, se vyskytují v bájích mnoha z nich. Karoly d'Branin si najal vesmírnou loď Netopýr a několikačlennou posádku, aby se s volkryny setkal. Let plyne poklidně až do chvíle, kdy začnou členové posádky umírat, resp. zdá se, že je někdo vraždí a podezření padá na tajemného kapitána lodi, který se nechce posádce ukázat. Let se stává bojem o přežití. Povídka se čte velmi příjemně, text působí sebejistě, bez logických chyb nebo jakýchkoliv zádrhelů. Atmosféra je velmi slušná, hlavně pak ve druhé půli příběhu a dokážu si klidně představit jeho zfilmování.

Volné pokračování povídky Dračí král (King Dragon), které je neméně zdařilé. Zajímavý svět, v němž se skloubí technika s kouzly a s ne pouze s lidskou rasou. Možná alternativní minulost matičky Země?

Jana677 už toho prozradila hodně, já jen dodám, že mě příběh kompletně pohltil. Je syrový (drsný, jedovatý svět, kde tvrdou práci odvádějí mrtví) i jemný a nevinný zároveň (první lásky hlavního hrdiny, letmé něžné doteky, první zklamání). Připadá mi, že zde Martin čerpá z vlastní životní zkušenosti, jen ji oděl do onoho ponurého hávu. Každopádně se mi příběh velmi líbil a dokážu si představit z onoho světa i více povídek nebo rovnou celou knihu. P.S. nevěděl jsem, že Martin pobýval poblíž povrchových dolů v severozápadních Čechách – vzduch plný prachu a zplodin, kupovaná láska… :D

Děj povídky nás zavede do dob, kdy Vikingové pustošili pobřeží Evropy, plenili, znásilňovali, vraždili, prodávali zajatce do otroctví – prostě středověká idylka. Starý vypravěč se svěřuje, čeho byl jako chlapec svědkem, vzpomíná na podivnou abatyši Radegundu, silnou osobnost, milující, obětavou… nebo snad byla někým úplně jiným? Lidstvo je plné krutých surovců, lidské životy plné bezpráví a utrpení, svět je a bude takový, jaký si ho sami uděláme, měli bychom se tedy snažit být lepšími lidmi. Zhruba tak nějak jsem ve zkratce pochopila poselství, jaké se Joanna Russ snaží předat ve své povídce „Duše“. Čtivé, moudré, ovšem ve druhé polovině dle mého názoru jaksi roztříštěné a celkově se necítím být uchvácena ani povznesena. 71%

Souhlasím s komentářem Jany677, že se z tohoto námětu dalo vytřískat víc. Atmosféra je zpočátku slušná, ale než se stačí pořádně rozjet, je ukončena předvídatelným koncem.

Dobře napsaná, čtivá povídka o jedné drsné hubnoucí kůře. Povídka je tak do dvou třetin slušně zábavná, ale pak přejde zábava v jemné trnutí, když si čtenář uvědomí, jak (špatně) by to mohlo dopadnout. Podle mne z toho plyne jedna pravda – když někdo miluje jídlo, je mu jakákoliv dieta, sebevíce drastická, k ničemu.

Velmi příjemná a lehce úsměvná povídka spadající do hnutí New Weird. Připadá mi to, že se autor nechal silně inspirovat Mievillovým „Nádraží Perdido“ a přitom to působí svěže a originálně. Vítejte ve městě rozděleném na Ost-Rawu a West-Rawu, kterým protéká řeka Wodra! Vítejte ve světě ovládaném Výborem, sídlícím v mrakořezu s rudou hvězdou na vrcholku! Vítejte mezi lumpágy a wexlágy, kde Tuzexx má obrovskou hodnotu :D Opravdu jsem se dobře bavil.

Příjemná povídka, která mi hodně připomíná knihy Juraje Červenáka – dobou a prostředím, kde se odehrává i brutalitou scén.

Tohle jsem buď nepochopil nebo je pointa opravdu hodně slabá. Každopádně mi nesedl autorčin minimalistický styl.

Několik mikropovídek, které si utahují z hrdinských příběhů a převracejí je naruby. Takže se setkáme s velitelem družiny Thurbantem, elfím čarodějem Degenem Fosgenem, zlodějem Narzinem, válečníky Theodorem a Kvidem, hraničářem Helmutem Steinerem… a s Blizzym. Fantasy parodie se spoustou černého humoru, nicméně občas se překulí k humoru dle mého názoru puberťáckému, což poněkud sráží celkový dojem. Ale těch lehounce nadprůměrných 60% si povídka za pár dobrých záseků zaslouží:-)

Již z názvu je poměrně jasné, jaké téma tato povídka má. Zda-li roboti jsou schopni cítit emoce a do jaké míry se tím blíží lidem. A kdo je tím pádem lidštější; uměle vytvořený robot cítící emoce, nebo cynický hrdina této povídky… Také si na povídce moc cením hezkého vzájemného vztahu obou vesmírných kolegů. ;-)

Obecně čisté akce nehodnotím líp jak třemi hvězdičkami, ale tady mě ten závěr opravdu překvapil… a pobavil.

Kdyby ten několikařádḱovej dopis redaktorovi nenapsal ve dvanácti, tak by na něm nebylo co hodnotit. Takhle nezbývá než tiše závidět :-)

Skvěle napsaná povídka! Jednoduchý a trochu předvídatelný děj, který vůbec neubírá povídce na kvalitě. Ale abych ji hodnotil na plný počet, musela by mě něčím víc překvapit, nebo nějak jinak oslnit.

Nedávno jsem četl skvělou sérii „Heechee“ od Frederika Pohla a tahle povídka mi připadá jako zasazena do jejího světa.

Nádherná – depresivní, smutná a tajemná báseň. Ve které se neustále střídá uvolnění s rostoucím napětím.

Tak na tohle nemám slov :) konec (a nejen ten) mě fakt dostal že jsem dvě minuty seděl a koukal před sebe :-D

Výborná povídka, která nutí opravdu se zamyslet. Zasáhne vás a něco z ní ve vás zůstane.

Do jisté míry originální povídka se zajímavými motivy a nápady, jejíž největší zápor je bohužel v absenci výraznější pointy. Jakási snaha o neplytké zakončení tu sice je, ale neobjevil jsem v něm cokoli podstatného. Ne nic, co bych si už neuvědomil v průběhu čtení. Takhle mi z toho vyšla nadprůměrná povídka, která více zaujala snad jen svým postupně odhalujícím lehce tajuplným dějem a nezvyklým prostředím.

Velmi zajímavá povídka s hezkou a pravdivou pointou. Rozhlédněme se pečlivě kolem sebe, to co hledáme máme možná přímo před očima.

Takřka klasická Mosteckého povídka: dobrodružný příběh mladého rytíře a jeho boje s drakem. Psáno v ich formě, atmosféra je příjemně tísnivá, nenajdeme žádný důvod k smíchu, (SPOILER!!!) pokud nepočítáme způsob likvidace dráčků, seslaný hrdinovi na můj vkus až příliš náhlým vnuknutím na poslední chvíli. Za tohle hollywoodské nakopnutí reality strhávám procenta, nicméně povídka se mi i přesto hodně líbila. 79%

V závěru jsem zvažovala přidat k hodnocení půlhvězdičku, jenže pak jsem si přepočítala kolik dní jsem tuto 50-stránkovou povídku četla a jak jsem se u ní vlastně docela nudila. Sem tam zajímavá myšlenka, sem tam zajímavé vize, zvláštní atmosféra, ale celek se (imo) nějak utopil v ukecanosti a kromě toho si nejsem jistá, jestli jsem správně pochopila pointu. Mé (asi) první setkání s G. Wolfem je tedy lehce rozpačité. 59%

Tak tady mám podobné pocity jako Majkl. Není to vyloženě špatná povídka, ale celou dobu jsem od ní čekal něco víc. A to víc prostě nepřišlo. Na moje začátky s cyberpunkem malé zklamání.

Pozor u Friedricha myslím tohle hodnocení jako poklonu. Zatím jsem od něho četl pouze jeho detektivní pokusy a… byly to opravdu jenom pokusy. Teď autor zkusil něco jiného a kupodivu se to dá číst, má to nějakou atmosféru a celkově to oproti jeho předchozím povídkám působí jako balzám na duši. Samozřejmě s tím, že děj je provařený a předvítelný, postavy smrdí papírem a pointa je stejně nečekaná jako pointa v pornu.

Tak dlouho jsem se opravdu nezasmál. Vemte Hetešu uberte vtipu na dialozích a to co jste ubrali přidejte ke vtipu situačnímu (dějovému) a dostanetu tuhle povídku. Jestli takhle Váchal píše normálně, stojí se po 6000 miliardách poohlédnout.

Autor zde na minimálním prostoru rozjíždí příběh epických rozměrů, který hned zatlačí do pozadí a přepíná na komorní mód. Teda klobouk dolů a musím uznat, že to co dokázal na 4 stránkách Hines je podmíněno zručností mistrů.

Tuhle povídku jsem vážně nepobral…

Báječná parodie na Conana, jedna z mála, u které jsem se FAKT bavil, aniž by mi přišla trapná. :-) Za povšimnutí stojí i bibliografie v záhlaví povídky, zdařile imitující tu howardovskou.

Skvělá záležitost! To nejde jinak okomentovat :-)

Poviedka je mozno predvidava, ale uroven pisania pana Chianga, je brilantna. Myslienky prekracuju zaner a spracovanie je majstrne zvladnute. Skoda, ze ho tak vydavatel nahanal, ako pisu v medajloniku.

Absolutně zmatená nečitelná povídka. Připadalo mi to jakoby části textu chyběly nebo byla autorka na drogách.

Povídka originální prostředím, jinak příběhem, vývojem postav, pointou zcela předvídatelná, tudíž průměrná.

Přestože povídka staví na provařeném klišé – existenci druhého, fantaskního, světa, kam se hlavní hrdina dostává ve spánku – snový svět se mi líbil. Líbila se mi atmosféra a reálie onoho tajemného exotického světa. Pointa na konci však všechno uvrhne do roviny průměrnosti a to je opravdu škoda. I tak to ale byla jediná povídka z tohoto čísla Pevnosti, kterou jsem dočetl.

Zacinam sa obavat, ze Ashley urobil chybu, ze do tejto zbierky vlozil stare poviedky- su sice extremne, ale z modernym sci-fi nemaju nic spolocne- kazia tak vyborny dojem antologie. Druhou slabinou tejto poviedky je jej detinskost a viera, a to nielen v rieseni, ale aj v samotnom fakte, ze dvaja asocialny chlapici, co vlastne nikdy dusevne nedospeli a po desiatich rokoch bluznenia vytvorili to, co vytvorili…

Tato poviedka proste zostarla- sto rokov je pre sci-fi naozaj dlha doba. Avsak myslienka tu bola a bola aj extremna. Ako ukazka extremnej sci-fi stara 101 rokov splnila moje ocakavanie tak nejak napoly. 5/10

Soužití lidí a mimozemšťanů v této povídce je pro můj žaludek obtížně stravitelné (děkuji pěkně za takový druh symbiózy), ale zároveň je „Dítě mé krve“ přesně takovou povídkou, jakou od Locusu očekávám: neotřelou, zajímavou, zcela nenásilně nutící k zamyšlení. 88%

přiznám se, tahle povídka mě zaujala asi nejméně. začátek byl slibný, ale čím dál více jsem se ztrácel, nějak jsem nebyl schopen se dostat pod povrch a ke konci jsem se už maličko nudil. inu, jak je to s tím gustem…