LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

pointa příběhu je mírně profláklá, ale je dobře zpracovaná.

sbírka povídek jinak celkem neznámé české autorky, hodná pozornosti těch, kdo tento žánr vyhledávají. sbírka je relativně vyrovnaná, žádná superpřekvapení tu sice nečekají, ale většina povídek má hlavu i patu a to je v české SF na tomto poli dosti vzácné.

Dnes už legendární příběh o Conanově životní lásce Bélitě. Mě osobně tak skvělej nepřišel, ale patří ke klasice (a má i své hodně světlé chvilky).

Pět hvězdiček už jenom za tu scénu, kde ožralej Conan vběhne do zdi. Ale žádnej strach zbytek příběhu za touhle scénou vůbec nezaostává.

Hodně dobrá záležitost, připomělo mi to trochu příběhy soudce Ti. A všichni se držte: Conan v téhle povídce mluví více než bojuje (i když to je o chlup).

Podle mě trochu slabší kousek. Conan zde nemá většího významu, než jako sexu chtivý úchylák. (No on je sexu chtivý uchylák, proto ho taky máme tak rádi, ale přece jenom zde chybí nějaká ta useknutá hlava,… no moment i ta tady je, no ale smysl proč ji tu hlavu usekl,......)

Conan ze zde jako zloděj rozhodne vyloupit nevyloupitelnou Věž slona. Je to skvěle napsané a Howard zde využivá svoji silnou stránku navození atmosféry v podivném prostředí. Prostě mňamka.

Soubor pěti úžasných povídek s Conanem. Howard je zde v plné síle a je vidět, že v povídkách se cití jako doma. Každá je jiná a všechny jsou nadprůměrné.

To hlavní bylo již napsáno Judsonem. Jen bych dodal, že knížečku lze přečíst za jeden den (a i mne to potkalo) a rozhodně se nebudete nudit. Spojení boje o přežití a telepatické vyvrcholení ve stylu klasických dobrodružných románů, navíc bez zbytečného natahování děje. Velmi mile mne Harry překvapil. Pokud si chcete odpočinout od složitějších příběhů s desítkami postav a dobře se bavit – račte přijmout pozvání od Jasona dinAlta na první planetu smrti.

zajímavá povídka, patrně postkatastrofická nebo z daleké budoucnosti, ne nepodobná boulleho planetě opic. svérázný jazyk vyprávění, zvláštní kadence. syrový text a dobrá pointa. celkem jsem postrádal jasnější vyobrazení drilů, člověků nebo rožců. také některé aspekty příběhu jsou zamlžené více, než by se mi líbilo (mnohá proč nejsou osvětlena a toto nijak příběh nerozšiřuje, ani nečiní silnějším).

neuvěřitelně naivní povídka, skoro jako slohová práce nadaného žáčka základní školy. povídek se stejným námětem (a lépe napsaných) jsou stohy a o nějakém překvapení tedy nemůže být řeči. co měl zařazením této práce editor na mysli, mi zůstává záhadou.

další celkem dobře napsaná povídka, jejíž námět mě vůbec neoslovil. americky pojaté úvahy o svobodě a státním útlaku mě, evropana, míjejí. nemám sny o životě v lesích, jen s puškou a modrým nebem nad hlavou, nechápu stát jen jako jakéhosi zloděje nade všemi zloději, který se tu objevil zčista jasna, jen aby mě zotročil. nejsem levičák, ale engelsova poznaná nutnost je mou svobodou. a drsné honičky „sám proti všem“ uměl třeba pecinovský podstatně lepší.

nejen značně nekritický (a jako na objednávku psaný) úvodní komentář, ale i povídka sama ukazují, jak editoři sborníků, jsouce sami autory, snadno upadají do jámy sebeklamu. povídka nejen nesnese srovnání s malý vrahem r. bradburyho, ale její námět i provedení jsou s bídou hodny scénářů hororů, které vysílají televizní kanály v noci, spolu s softporno telenovelami, aby nemusely vysílání vypínat. špatné do morku kostí.

další pitomá přesexualizovaná povídka s pitomou barvotiskovou pointou à la amatérské práce z CKČ. nic proti erotickému, ba pornografickému, dusnu, očekávám ale, že kromě duševních ipsací autorových, bude toto součástí zajímavého příběhu; což se zde nestalo.

příběh o osobním selhání a vyrovnávání se s ním. příběh o tom, že i takové selhání může mít překvapivě pozitivní následky. neživotné popisy ne-reálna a příliš strohý sloh zbytečně oslabují myšlenku.

zajímavá povídka z nepříliš optimistické budoucnosti, známá variace na ztrátu vědomostí, gramotnosti a vztahu ke knihám. toto celkem omleté téma by si zasloužilo lepší zpracování, konkrétně celá povídka působí jako skica, jako prvopis, který by měl být teprve dál rozpracován.

ne nezajímavá a celkem dobře napsaná povídka o m. monroe a j. deanovi. krom zobrazení střetu dvou svérázných a divokých osobností mi uniká jakýkoliv druhý plán, poněvadž příběh je příliš zasut v americké (filmové) kultuře. když jsem si přečetl na wiki (relativně podrobné) životopisy obou protagonistů, něco se mi začalo vynořovat, ale pořád mi uniká, proč zrovna oni a proč zrovna tento příběh…

kombinace strohé surovosti a SF by mohla být zajímavá, kdyby tato jejich konkrétní kombinace nebyla vyčpělá a samoúčelná. pointa je sice „překvapivá“, ale příběh nijak neosvětluje a nic mi neřekla. chladné, až reportážní, psychopatické popisy zabíjení mě také nešokují, ne v této době, která se jimi přímo hemží. jejich bezúčelnost a samolibost je zřejmá právě ve spojení s pointou. jsem maximálně tak šokován psychickým stavem autora; doporučil bych pilulky ze sušených žab a návštěvu odborného lékařské pomoci.

tento typ povídek mám rád, mystické a napjaté, silný sociální podtext, zajímavé prostředí. snad jen onen fantastický motiv mohl být víc zapleten do příběhu, působí spíše jako volně přiložený, než aby byl jeho integrální součástí. nicméně velmi působivé.

zajímavá povídka o droze sladkého zotročení, samostatnosti a touze unikat osudu. SF námět je v příběhu celkem organický, ale sloh je nemastný a neslaný, snad jen v kratičké pasáži, když wendel vstoupí do kapsy, dokáží autoři dát příběhu nějaký spád. poselství příběhu se tak utápí v literárním polotovaru.

mikropovídka, kterou editor nadšeně označil jako velmi vtipnou a vůbec žasnou. asi jsem nedovtipný, poněvadž jsem vůbec nepochopil, o co jde…

povídka má pár zajímavých nápadů, ale celkově vypadá jako mnoha barevná slátanina, která nemá hlavu ani patu. příběh je málo mystický a temný, aby si autorka mohla dovolit mlžit. mezi jednotlivými epizodami chybí spojníky; tyto epizody samy o sobě nosné nejsou. absence pointy na dojmu nepřidá. škoda.

povídka tématicky podobná povídce XXX z MSFF. na rozdíl od ní, zde se objevují další roviny. především vztah otce a syna (který se v povídce překvapivě obrátí), toho, jak se vyrovnáváme se ztrátami v životě. další rovinou je zobrazení vytrvalosti, ba urputnosti, se kterou bráníme ty, co milujeme, i když je tím můžeme uvrhnout do velmi složitých životních situací. jedinou vadou na kráse je jistá rozměklost, přecitovanost, která otupuje vypjatost příběhu.

intimní a citlivá povídka o tom, co je to být doma a o tom, co si od domova slibujeme. SF motiv je vlastní součástí příběhu, např. symbolika cestokamene je dosti silná. plný počet povídce chybí kvůli slohové neučesanosti. byť autorka řekla vše, co chtěla, jeden ale na jazyku cítí neodbytnou pachuť nedopečenosti.

samoúčelné povídání patrně sepsané jen kvůli poslední větě. na počátku 21. století podobné sexuální motivy nejsou bořením tabu (to se tématicky událo před 40 lety) a rozhodně nikoho nepřekvapí. pozor vyzrazovačka zvrhlost telepatů je takový docela malý deusík ex machina, který umožňuje účelově zacyklit titulní zpětnou vazbu, aniž by bylo zřejmé proč. kdyby byl námět silnější, možná bych to autorovi odpustil, ale tady to trčí z textu příliš okatě konec vyzrazovačky.

moje původní nadšení pro druhou část sborníku ala sarrantonia bylo notně zchlazeno. při vydání rudého posuvu jsem měl kritickou poznámku k tomu, že vydat 700-stránkovou knihu vedví (a ještě na pěkně tlustém papíře) je zhůvěřilost. po přečtení modrého posuvu se domnívám, že rozdělení na dvě části bylo (celkem) rozumné, s tím, že ta druhá část bude zapomenuta, metnuta pod postel a nikdy nespatří světlo světa. proč? většinou nemastné neslané povídky spolu s nepochopitelně nadšenými (a často mimózními) úvodními poznámkami mě vedou k závěru, že se tu někdo (editor) chtěl zviditelnit (na úkor pověsti harlana ellisona a jeho nebezpečných vizí) a nějak to (hrubě) nevyšlo. těch pár zajímavých kousků mohlo vyjít v jiných sbornících a nikdo by nic nepoznal ;)

Celkem slušné počtení, ale kdyby se autor tak nerozkecal o rumunské krajině a městech, bylo by to rozhodně akčnější. Po velmi pomalém rozjezdu jsou druhé dvě třetiny knihy dobrý (i když zcela netradičně pojatý – v celé knize není jediný „zakousnutý“) román o boji proti potomkům upírů v Rumunsku.

Celkově povedený kousek. Zkraje drsné a temné, později sympatičtější, u některých narážek či postav (Warmonk, Lenička) jsem se i dobře zasmál. Nebýt poslední třetiny, která mi přišla kapku odbytá a zbrklá, bylo by o hvězdičku víc, i tak pěkné.

Celkově jsem spíše zklamán. Očekával jsem originální myšlenky a způsoby Apokalypsy nebo aspoň originální zpracování, ale až na hrstku výjimek jsem se nedočkal ani jednoho. Pár povídek de facto téma antologie vůbec nenaplňuje a zbylé atraktivní námět buď promrhají nebo nepřináší nic nového – četl jsem jinde mnohem lépe popsané konce světa. Nicméně zásluhou Pohla, Cowpera, Sheldonové a částečně Bartona to celkově tři hvězdičky dostane.

Jediná povídka zařazující apokalypsu do vzdálenější budoucnosti, kde po zkáze Země přežila jen malá lidská populace roztroušená po vědeckých stanicích na planetách a měsících ve Sluneční soustavě. Velmi působivé popisy prostředí Titanu umocněné kvalitním překladem a vyprávěním v první osobě. Slušné čtení.

Krátké a zbytečné. V antologii to prakticky duplikuje myšlenku Nivenova „Nestálého měsíce,“ jen hůře. Smysl zařazení této povídky do antologie vážně nechápu.

Zajímavá povídka na téma, jak nejlépe strávit svou zřejmě poslední noc. Poněkud přetížené vědeckými úvahami, ale i tak slušné. Také zfilmováno jako jedna epizoda seriálu „Krajní meze.“

Opět spíš popis pořádné katastrofy než konce světa, pozoruhodný stylem novinové reportáže nebo spíše kapitoly z knihy dějepisu a závěrečným pozitivním hodnocením katastrofy z „historického“ hlediska. Ovšem také vcelku nudné a bez detailní znalosti místopisu USA nebo aspoň atlasu skoro nečitelné.

Pozoruhodné svým optimistickým poselstvím, ovšem z fyziky této povídky vstávají vlasy na hlavě.

Nejlepší povídka v antologii. Originální myšlenka v působivém zpracování opepřeném místy dost černým humorem. Lehce feministický nádech nevadí, konečně popsaný způsob vyhubení lidské rasy JE bezpochyby efektivní, spíše mi nesedla počáteční nejasnost příběhu a pointa, bez které se mohl obejít. Přesto lze po dočtení souhlasit s tím, že nejlepší SF v USA opravdu píší ženy a James Tiptree jr. :-)

Pochmurně depresivní povídka zabývající se ani ne tak samotným koncem světa jako mnohdy drsnými způsoby, jakým se s jeho hrozbou lidé vypořádávají. Působivá atmosféra.

Sympatická legrácka, kterou ovšem docení jen ten, kdo ji pochopí. Po odborné stránce poměrně náročné, překlad musel být peklo.

První ze dvou dle mého názoru originálních nápadů v antologii. Drsný a přesvědčivý (aspoň pro mě) důkaz toho, že ty nejstrašnější katastrofy vznikají z těch nejlepších úmyslů a stačí někdy tak málo…

Situaci popisovanou v povídce lze stěží označit za konec světa, nanejvýš tak planetární krizi, opět nejde o nic originálního, navíc ani postavy mi dvakrát k srdci nepřirostly. Stěží průměrné.

Nepříliš originální nápad se Benford pokouší osvěžit originálním výběrem „hrdinů“ a pointou. Vcelku se mu to daří, ale celkově mi to přišlo až moc zdlouhavé.