LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Zábavné a originální. Nicméně, závěr mně zrovna neuchvátil.

Pramen povýšení se mi líbil ještě víc než Finální říše, teď už mohu jen doufat, že trilogie vyvrcholí dílem, které bych mohla ohodnotit 100% :)

V tomto dílu již bereme allomancii za danou věc a není třeba věnovat tolik prostoru vysvětlování co a jak funguje, můžeme se soustředit na samotný děj – tedy na to, co se ve Finální říši odehrává po pádu Pána vládce. Většinu zásadních postav už známe a tak se před námi může začít rozvíjet příběh podbarvený chmurnými tóny strachu a tušení hrůz – to se Sandersonovi skutečně povedlo a musím říct, že když už k nejhoršímu dojde, moc servítky si k mému překvapení nebere.

Elend se stane králem Luthandelu, s dospělejší Vin po boku, nicméně skutečné problémy se teprve vynořují. Jeho snaha o zavedení demokracie a rovnoprávnosti se nesetkává s přílišným pochopením, objevují se další uchazeči o moc, jejichž metody jsou mnohem méně vybíravé, setkáváme se s hrůznou armádou nelidského kolossu a Bezednost se stává stále reálnější hrozbou. Je to napínavé čtení, plné zvratů a nečekaných situací a myslím, že na své si přijdou i milovníci soubojů a bitev ;-) Závěr se mi skutečně líbil a dost mě navnadil na vyvrcholení celé trilogie – nemůžu se dočkat, jak to autor všechno zaonačí! :) Vřele doporučuji.

Tahle povídka není špatná. Ale čekal jsem v pruběhu čtení něco víc, než jen jeden souboj ledového draka a změnu hlavní hrdinky.

Docela pěkná hra, jednoduchá a dle pána hry i svižná. jediné co mi trochu nepřišlo na chut je fakt, že postava nemá přímo povolání. Ale jinak dobrá přiručka her na hrdiny.

Jsem poněkud ostřílenější Pj, pán hry atd. takže pravidla pro Pj nemám zapotřebí ale hodí se to do sbírky.

Díky tomuto svazku ze své postavy, můžete udělat smrtonoše. Zaleží na vaší vychytralosti. Díky této knížce hra nabývá nový rozměr a hlavně větší zábavu.

Pro sběratele a začínajícího pána hry nutnost. Dobrého pána hry (v DrD Pj) možnost.

Ano ale tohle je skvost, snad nejlepší z modulů aspoň můj nejoblíbenější. Bohužel též špatně k sehnání.

Ovšem tohle je základ, který se hodí pro každého Pj, který prošel kompletními pravidli DrD ale neví přímo jak dál.

Docela dobré, hlavně je zde poskytnuta možnost skvělé atmosféry pro Pj

Průměrná jeskyně. Má v sobě pár dobrých nápadu ale jinak mi přišlo, že trochu čerpá ze čtvrtého dílu Lone wolfa

Docela milí gamebook. Původně jsem si myslel, že je to jen nějaký béčkový gamebookový odvar ale rád jsem se mýlil.

Krátke dielko s trochou humoru a trochou mystiky, ale pri čítaní som sa ani nesmial ani nebál. Nie, trošku som závidel a hodne plakal.

Snad jsem očekávala něco jiného, snad je na vině zmršený překlad, snad to zkrátka není čtivo pro ženy, tahle knížka pro mě byla každopádně dost těžkým zklamáním. Název i obálka odkazují na military sci-fi, nenechte se však zmýlit, hlavním tématem je duševní život hlavního hrdiny, jeho pochybnosti, jeho duševní schopnosti, jeho psychedelické stavy, jeho komplikovaný milostný vztah. Čekala jsem více akce, čekala jsem propracovanější využití Mingollových mentálních dovedností, nikoliv hňahňání se v divných, rozporuplných pocitech bývalého vojáka. Přesto nelze upřít několika pasážím značnou působivost, kterou bych přirovnala k silným scénám z takových filmů jako jsou např. „Apocalypse now“ nebo „Tenká červená linie“. Nezbývá než litovat špatného překladu, co do už tak dost složitého a chaotického příběhu vnesl další zmatek a nepochopení. Potenciál na skvělý protiválečný román by byl, třeba se toho někdy chopí jiné vydavatelství a dohlédne na odbourání nesmyslů a zachování Shepardova poselství. Tuto pseudoverzi jsem po přečtení pár desítek stran přemístila na záchod, kde vydržela dlouhé měsíce, než se mi ji podařilo dolouskat. Škoda, v originále to může být zážitek, takhle (z mého hlediska) stěží průměr. 48%

Prvý diel série je v prvých 4/5 nudný. Je to ako súboj v boxe, kedy sledujeme dva mesiace rodinného života oboch súperov, sem tam nazrieme do ich príprav na zápas, okrajovo sa zoznámime s ich tréningovými metódami, potom príde kontroverzná, nie však škandálna predzápasová tlačovka a následne samotný súboj, ktorý skončí v úvode druhého kola technickým KO pre zranenie jedného z aktérov.

Povídka sice bez Zaklínače. Nahrazuje ho jeho Matka Visena. Co čekat od pana Sapkowskeho, než kvalitní čtení

Potřebujete meč, magii a zaklínače? Tak si sežentě nějak knihu o Sapkowského, kde se zaklínač vyskytuje a to ostatní na sebe nenechá dlouho čekat.

Jako tisíce jiných i Já to očekával. Celá série by mohla býti zakončena třetím dílem ale mám za to, že čtvrtý potřebovala. Definitivně byl skončen osud Tungdila a už si nemusíme lámat hlavuco bude dál. Kdybych měl odpovědět na otázku: „Je to pravý Tungdil“. Tak odpovím: „Ano je“. Tungdil, který se změnil a dostalo se mu pouze nepochopení. Myslím si, že toto důstojné zakončení série si svých pět hvězdiček plně zaslouží. No a od autora se můžeme těšit na slavnou sérii „Uldart“ a nebo možná v budoucnu na „Legendy o Alfech“.

Tato vyšší hodnocení dávám pouze díky povídce „Písečníci“, která mě prostě dostala, nadchla atd. Nebýt v této knize písečníků, šel bych s hodnocením ještě o půl drůhé hvězdičky níž.

Pozor, povídka, to je divadelní hra, napsaná na objednávku … viděl jsem v divadle Na zábradlí v Praze, a kam se hrabe psaná podoba :)

Jedna z mých oblíbených povídek od Kira Bulyčova popisuje telefonát napříč časem. Výborný nápad, skvělé zpracování. Asi o 20 let později jsem viděl americký film Frekvence, který tutéž myšlenku ještě hlouběji propracoval.

Tak tohle mě od začátku vůbec nechytlo a díky tomu se asi stalo to, že mi uteklo v této povídce skoro vše. Četl jsem to jako bych to nečetl, změť jmen, názevů planet a bůhví ještě čeho. Takže se omlouvám těm, komu se tato povídka líbí, ale nějak to celý šlo mimo mě.

Námět povídky s parazitem, který je něco jako bůh, je zajímavý. Hlavní hrdinové se svým nadáním také. Podle názvu se dalo trošku odvodit, koho se celá věc nejvíce dotkne. Přibližně jsem v průběhu povídky pochopil co udělá hlavní postava. Je fakt, že mě povídka nějak neoslnila, ale jak píše Duirin něco ve mě nechala.

Krásná kniha psaná poetickým jazykem. Pozornost je věnována především hlavnímu hrdinovi a detailnímu vykreslení jeho světa – jak duševního tak fyzického. Vyprávění příjemně plyne, přičemž důležité zvraty v Ptahově životě se odehrávají jen tak mimochodem, jakoby se ho snad ani netýkaly. Hrdina je spíše smýkán osudem (o osudových ženách ani nemluvě) a teprve postupně s blížícím se závěrem začíná vystrkovat růžky. I přes květnaté popisy se kniha velmi dobře čte a svým stylem vyprávění mi připomíná Waltariho Tajemného Etruska (když už jsme u těch srovnání :). Ptah Hotep asi nebude čtením pro každého a i když dojde na nějaké to bičování, propichovaní či upalování, zaryté milovníky akčních krváků příliš nenadchne.

Druhá kniha Pána ledové záhrady už bohužiaľ nemá to, čo mala kniha prvá. Prostredie už je známe, veľmi neprekvapuje a tak tomuto dielu chýba punc… originality, novosti? Tak či onak, kniha je to zase výborná. Pomalší rozjazd mi plne vynahradil zaujímavý akčnejší zvyšok knihy. Ani som si neuvedomil, kedy táto zmena pútavosti nastala. Príbeh dvoch hrdinov pokračuje, jeden pôjde zimou v snehu, druhý horúčavou v púšti, jeden sa vracia späť, druhý pokračuje vpred. A obe končia v tom najlepšom. Trochu sebecky si želám, aby sa tie dve dejové línie vôbec nespojili. Neviem, či bude možné ich logicky spojiť do jednej línie bez čudnej chuti spojenia nespojiteľného. 80%

Kromě povídky (kterou jsem ohodnotil jinde) obsahuje tento sešit i dílko Conan Nezničitelný, což je vlastně stať z knihy Conan Vítězný od de Campa. Tato stať vám umístí starší Conanovi příběhy do časové osy a vlastně tak zrychleně vypráví celý Barbarův život.

Skvělá Conanovka hodně velkou roli zde hraje tajemno a atmosféra je po celou dobu velmi hustá.

Nic převratného v této povídce nehledejte. Je to prostě jenom taková pohádka s několika mrtvolama. Dostane se nám morálního poučení a dobrého konce. Napsané to je pěkně, ale víc než na dvě hvězdičky to bohužel není.

Ivan Mls umí psát o tom nepochybuji (už mám od něj něco načteno). Umí psát dokonce i vtipně. Jenže u všeho se najdou vyjímky a je smutné, že autorovi nechali vytisknout takovou zhovadilost. I u humorné sci-fi by mělo být chování postav reálné (aspoň v tom světě povídky), ale nápad „pojedeme do Ruska a odpalíme tam 80 let starou atomovku“ jakoukoliv logiku popírá. Logika bohužel není jediná slabost tohoto výtvoru. Když se v románu stane, že se nějaké postavy ztratí bez nějakého ukončení, je to divné a je to znak nezralosti autora. Ale proboha jak se to může Mlsovi stát v povídce na 7 stranách??? Stejně tak jako datovaní kapitol zde nehraje žádnou roli, čtenář není tak blbý jak si Mls myslí a čas si mohl domyslet sám. A pointa je asi tak převratná jako používání toaletního papíru (před pár destíkami let bysme z toho byli na větvi, ale kdo to nezná teď je pěkný prase). Takže jedna hvězdička za to že je to Mls, ale ruce od toho pryč. (Ještě plánuju rituální vytrhnutí z Ikarie a výrobu vodoo panáčka abych mohl trápit autora, páč nic mě nenaštve tolik jako když ze mě, jako ze čtenáře, dělá autor debila.)

Zajímavé. Nápad je dobrý (neotřelý). Ale celému dílku chybí nějaká cesta, pointa, vyustění konfliktu. Je to prostě jenom popis noci, kdy se parta nadlidí ožere. Jak autoři mohli takový dobrý nápad smršit? Zajímavé.

Jednoznačně povídka co patří do TOP 10. Po hodně dlouhé době jsem zase zjistil že mám nějaké city a při čtení mi i ta slza ukápla. To se mi předtím stalo jenom u dvou povídek (Růže pro Argenon a Hranice odlivu). Příběh se odehrává v budoucnosti, kde nám Bear předkládá jeho oblíbenou představu světa, kde lidstvo kontroluje svoji evoluci. Jak se potom v takovém světě mohou cítit lidi s normálním (čti neupraveným) genomem? A jak se mají cítit potom co lidi s upraveným genomem začnou umírat? Nedá se popsat, tenhle zažítek se musí prožít.

Napsané to bylo velmi pěkně. Ale to nadměrné používání odborných pojmů v nic neříkajících souvislostech u mě jakožto u odborníka (genetika) vyvolalo anafylaktický šok. Proto jdu taky s hodnocením dolů a v první chvíli jsem si myslel že Skaláry předpověděli Gustavovi jak zemře (a proto odjel aniž by se ozval a chtěl je pak zabít). No škoda to by byl potom horor.

Slabší povídky se střídají se silnějšími. Najdete tu svalnaté, zpocené BijceVšehoŽivého a stejně zpocené i svalnaté mírně chlípné ženy. Co může čtenář chtít víc? Je to Howard dámy a pánové, takže ostychy stranou a s chutí do toho!

Mírně stereotypní, ale i přesto zajímavý příběh o Černém Turloghovi. Tento vyhnanec se i přese všechno cití spjat se svým rodem natolik aby se sám na vlastní pěst pokusil zachránit dceru náčelníka. I když je to napsané pěkně, není tam nic u čeho by si čtenář řekl: ty vole(což se mi u mnoho Howardových povídek děje dost často).

Další skvělý výtvor, v hlavní roli zde vystupuje Kull jako barbarský král. No a co dodat? Kull je v plné síle lebky nepřátel pukají a čtenář může jenom spokojeně vrňet blahem a nechat po sobě stékát jejich mozkomíšní mok.

Je to jeden ze slabších Howardových kousků. No podle mě proto, že prim tu nehraje Conan, ale nějaká ženská. Conan zde figuruje jenom jako deus ex machina. I přesto je to od Howarda, tak ty dvě hvězdičky berte s rezervou a s chutí do toho.

Ano, to je přesně ten Conan, který vryl hlubokou jizvu to čtenářských srdcí všech generací. Ten Conan, před kterým dívky omdlévali a muži začali pochybovat o svojí sexuální orientaci. Je to ten Conan, který okouzlí i dnes. A teď něco k povídce – Conan, jedna ženská, druhá ženská, tajemný hrad ženská bitka a spousta drog. Co více k tomu říct? :-)

Jako povídka je to absolutně nečitelné. Je to prostě „jenom“ uvedení do Howardova světa Conana a dalších nabušených bijců. Hlavně mi přijde hrozně nepřehledná a aby jste se v tom chumlu informací vyznali musíte si namalovat mapu :-)

Sice je to už dlouhých 16–17 let (!!!:-O), co jsem tuhle knížku četla, ale celkem přesně si pamatuju, jak ukecaná, nezajímavá, nudná a otravná mi přišla (a to jsem v dobách své puberty byla spokojená s kdejakým připitomělým brakem). Čtení údajů na obalu hajzlpapíru se mi jevilo podobně podnětné a zábavné… Knihu jsem po dočtení věnovala místní knihovně a rozhodně nemám v úmyslu ji znovu shánět, abych si opravila či potvrdila názor na ni. Hodnocení 33,3% je velmi hrubě orientační, možná (pravděpodobně) si tenhle Heinleinův výtvor ani tolik nezaslouží:-). Slabé, velmi slabé… EDIT: Tak mi bylo vysvětleno, že je na „Cestu slávy“ potřeba nahlížet jako na parodii a pak je to super:-). Možná jo, pro mě se tím však nic nemění: dojem z prvního (a posledního) čtení byl špatný a nemám zájem ho napravovat (sem patří stydící se smajlík:-)).

Podle hodnocení jsem čekal, že to bude super. Ale takovou bombičku jsem nečekal. Skvělý nápad autora, který dotáhl svým umem k dokonalosti. Od začátku do konce není snad věta, u které bych jen pomyslel na to se zanudit. Kdyby bylo po mém, rád bych se o písečnících dozvěděl více. Jediné co tomu mohu vytknout je: proč toho není více, proč to není alespoň o trošku delší:o)))