LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Podle mě naprosto nejlepší série z gamebooků! Děj má spád, nebezpečí a heroismus z knih jen čiší. Dodnes si pamatuju, jak jsem poprvé uviděl 1. knihu této série na pultech obchodů a řekl si: „Co to je? Nějaká série…to bude něco jako Lone Wolf!“ a už jsem šahal do kapsy pro papírovou stokorunu a natěšen běžel domů do teplého křesla… :) Mě osobně tato série oslovila daleko více než Lone Wolf, narozdíl od něj děj putování pokračuje stále dopředu a nedělí se na „mise“, což u Lone Wolfa působí tak rozházeně a necelistvě. A ke konci už bývá Lone Wolf praktcky nepřemožitelný… No dost o něm, Magie je prostě základ každého hráče gamebooků… A jestli jste o ní ještě neslyšeli, tak nejvyšší čas si ji pořídit.

Navzdory své ceně a i levně vypadajícímu vzhledu mě tenhle gamebook úplně dostal. Saozřejmě v dobrém slova smyslu. A pozor, to už jsem měl gamebooků něco načteno, když jsem se pustil do tohohle díla.

Nemůžete čekat žádného legendárního hrdinu v lesklé zbroji nebo divokého barbara kosícího nepřátelé ve sprchách krve. Jde o příběh mladého chlapce, který jde prozkoumat starou rozvalinu o níž se říká, že se v ní nachází poklad. Mladík se tedy vyhecuje a vyrazí.

Do hlavní postavy Zeleka jsem spadl po pár otočených listech knihy a až do konce jsem se z ní nevymanil. U téhle knihy jsem měl jako málo u které OPRAVDU pocit, že v tom ději jsem JÁ!!! A ne že jen vedu nějakou postavičku po předem určené dějové lince, jako je to u počítačových RPG…

A co je na tomhle díle tak fascinující? Je to atmosféra…ještě teď když si vzpomenu, jak jsem knihu četl, tak mi běhá mráz po zádech (a to myslím vážně, není to žádný slovní obrat…). Nehostiná krajina, všude ticho a kolem rozvaliny hradu. Každou chvíli čekáte, že vypukne nějaká brutální bitka a kniha se změní v heroickou fantasy, ale ono se to prostě neděje…V téhle knize jsem měl opravdu strach o postavu Zeleka (sebe) udělat nějaké rozhodnutí, na každém rohu mohla čekat náhlá smrt, jak vám kniha sama ukáže…Osobně si myslím, že nejde projít bez toho, abyste neumřeli :) No a to vás potom udrží napozoru při dalším rozhodování…Autor se s vámi prostě nepáře a zabije vás při sebemenší chybičce, nepůsobí to ovšem frustrujícím dojmem, jak by se mohlo zdát, když to tady píši, právě naopak, kniha potom nabere takovou simulaci reality a úplně vás pohltí. (Teda alespoň mi se to stalo)

Aby bylo už dost chvály, tak mě ovšem trochu vadilo procházení odkazy, které byly vytvořeny poněkud krkolomně a někdy jsem trochu ztrácel ponětí o tom, kde vlastně jsem… Ale to bylo opravdu jen málo, co bych tomu vytknul. Jinak jsem byl nadšen. Kniha měla i pěkný závěr, který odkazuje na případný další díl ne-li sérii, ovšem je škoda, že jsme se jí nedočkali a už asi ani nedočkáme…

Vím, že jsem se trochu víc rozepsal, ale tuhle knihu mám opravdu rád a když jsem viděl, že má nízké hodnocení (což mě mrzí a nechápu to), tak jsem cítil potřebu něco k tomu napsat víc :) U mě patří toto dílo mezi špičky gamebooků, kam se na to hrabe kýčovítá Negart Group série, která se snaží napodobit světovou špičku a připadá mi poněkud směšná… :) No, tohle je prostě můj názor na tuto knihu, vemte si z toho každý, co chcete… A jestli jste ten můj koment dočetli až tady, tak děkuji :)

Absolutna klasika zanru. Nieco na styl bitky o Helmuv zleb :) Kto ma rad Gemmella, ten toto dielo musi milovat. Nie je to len prachsprosta rubanica, Gemmell v knihach podsuva veci, o ktorych sa da premyslat.

Tak toto je hrdinska fantasy ako remen. Kto ma rad postavy, z ktorych kazda ma svoje kladne aj zaporne vlastnosti, akciu a odhalovanie minulosti a suvislosti po kuskoch, ten si pride na svoje. Ja som si prisiel.

Sonda do přirozeného stylu života obyvatel jedné planety. Velice příjemná povídka plynoucí nenuceným tempem podobně jako ansarské roční doby. Víc neprozradím, pouze podotknu, že Bayderové mi kohosi neodbytně připomínali.

Těžko se mně to hodnotí, ale vím skoro jistě, že kdyby mi bylo 13, 14, 15 let, tak bych knihu hodnotil 10* z 10, tedy na 100 %. Škoda že jsem téhle literatuře odrostl. Viděl jsem i film a můžu říct, že je to sice hezká podívaná, ale oproti knize úplná slátanina.

Sbírka strašidelných povídek, z nichž většina byla napsána pro předčítání v rádiu. Umím si představit, pokud to četl někdo se správným hlasem, patřičným přednesem a třeba i hudebním podbarvením, mohlo jít pro noční posluchače o výborný, mrazivý zážitek. Na druhou stranu, u některých kousků jde cítit, že byly stvořeny na zakázku a ne kvůli vášnivému polibku múzy. Inspirací byli Connollymu různí spisovatelé – nejsilněji jsem vnímala vliv Lovecrafta, občas z povídek vykouknul E.A. Poe, Ray Bradbury a třeba i Stephen King. Vrcholem sbírky pro mě bylo závěrečné „Zrcadlení“, kde byl autor jednoduše svůj, za zmínku stojí také úvodní „Už přijíždí záhadný kovboj…“, námět k zamyšlení poskytla „Nová dcera“, zapůsobil „Král duchů“, „Nokturno“ či „Temná zeleň jezera Baal“. Ostatní povídky se sice také mohou pyšnit výbornou atmosférou, ale řadila bych je maximálně k mírnému nadprůměru. Pochválit musím decentní, temné provedení v pevné vazbě i tématické kresbičky (rytiny) před každou povídkou. Příjemné počtení, když dům ztichne, lampička marně zahání stíny, podlaha v pokoji nad vámi vrže něčími kroky a v šumění větru slyšíte, jak o okno skřípou a ťukají pařáty (tu větev bude vážně třeba uříznout:-)). Spokojenost – 71%.

Povídka ze světa soukromého detektiva Charlieho Parkera. Pokud jsou vám knihy o něm neznámé, pak v „Zrcadlení“ pravděpodobně plně nepochopíte veškeré souvislosti – číst samozřejmě můžete i bez znalostí detailů, ale nejspíš to nebude úplně ono. Já už jsem měla tu čest a potěšení si temné, mysteriózní thrillery s Charlie Parkerem oblíbit, byla jsem tedy v tomto příběhu jako doma. V kratší formě se mi dostalo obvyklých ingrediencí: děj je patřičně tajemný a napínavý, přes vážnost situace nechybí záblesky černého humoru a hlavní hrdina je jako vždy životem otlučený, přidrzlý sympaťák. Pro mě jasných 80%.

Paolovo oblíbené prostředí postkatastrofického světa opět ožívá. V umírající technické civilizaci se pořád ještě najdou lidé, kteří chtějí vědět, mít pod kontrolou, umět. I když ostatní se jen baví, často proto, že na nic vic už jejich mentální kapacita nestačí. Je to dobré, ale na takové pecky jako Popkomando nebo Flétnová dívka to nemá.

PS: Všiml jsem si rozporu. Proč je voda znečištěná a v ovzduší smog, když už vlastně nefunguje téměř žádný průmysl a doprava? Jde o reziduum nebo je to prostě chyba?

Klasická SF povídka vyvolávající ve čtenářích pocit úžasu tím, že dává nahlížet do exotických míst (Merkur), budoucích časů a netradičních vztahů. Není to ale bezchybné. Vadí mi rozmělněnost dramatického momentu a konec je jakýsi vyčichlý a neuspokojivý.

Čtivě a svižně napsaný. Zkrátka žádná nuda a toho hopsáka jsem si docela oblíbil.

Slibně a zajímavě se rozvíjející příběh je náhle zlomen do akčního boje dětí se zlými mimozemšťany aby to vše vyvrcholilo úvahou na téma zločin a trest. Je mi líto, ale takovýto guláš mi nepřišel jako moc chutný.

tuhle knizku jsem mel vyhlednutou uz hodne davno, zejmena kvuli obalce ktera me na prvni pohled zaujala vcetne upoutavky na zadni strane. tvalo to sice 5 let nez jsem se k ni dostal a o to vice me prekvapuje ze je tato fantasy saga skoro neznama pritom bych ji radil mezi ty vice nez lepsi co jsem cetl. navic se da rici ze je tato kniha jakousi predmluvou pro naslednou sagu ktera se pak bude odehravat o 25 pozdeji. diky cemuz se da knizka precist i jenom jako jeden dil bez nutnosti pokracovat.

Téměř dokonale napsaný psychologický horor o ztrátě syna se zajímavým pozadím vzniku. Card povídky prostě umí, koneckonců to dokazuje celá sbírka Hrobka písní.

Moje nejoblíbenější Sapkowskeho povídka. Ač jsem sám emočně chladný, velmi mne oslovují silné emoce v literárních dílech a těch jsem se tady dočkal vrchovatě. Proto je tohle moje TOP.

Edit 2021 po sedmém čtení:
Autor už nepíše povídku, ale snová příběh pevně zasazený do světa jeho ságy, která je přece jen oproti povídkám dospělejší, temnější, drsnější. V dokonalých dialozích a obrazech sladkobolně uzavírá jednu etapu Geraltova života, aby mohl konečně, po tolika promarněných letech a zmrhaných příležitostech, otevřít kapitolu novou.
O Pahorku Čtrnácti a dotyku smrti, která kráčí vždy těsně za zaklínačem a síle osudu se ani nechci rozepisovat. Jde mi mráz po těle jen pomyslím na tu moc. Na ten strach. Zlomený muž dostává lekci i novou naději. Konečně se odváží přijmout výzvu, které musí Yurga a jemu podobní hrdinové všedního života čelit denně. Výzvu odpovědnosti. Yurga… to je tak silná postava, že mi vyhrknou slzy jen na něj pomyslím. To je rovný chlap s gulama.
Sapkowski si mistrně pohrál s delirantními retrospektivami. Yennefer, Visenna, Cintra, Marigold u Jarugy, to jsou postupně gradující nálože emocí, obav, tušení, osudovosti. A to vše vytryskne v dechberoucím finále. Protože osud sám nestačí. Je potřeba něco víc. Něco víc vložil i mistr do této povídky. Vždy u ní brečím jako želva a tuto moc neztratila ani po 30 letech. Jako jedna z mála povídek o Geraltovi mi nepřijde s věkem slabší. Možná naopak. Protože každý z nás v průběhu života musí přijmout odpovědnost. Každý bude muset čelit osudu či jak tomu chcete říkat. Čím jsme starší, tím na nás více dopadá, tím více nás ohýbá. Tím více si umíme představit, že neštěstí, které mine hrdiny v literatuře, možná nebude mít s námi a našimi blízkými slitování. Umění se nedělá proto, aby bylo pravdivé, ale aby dojímalo. Nejsilnější je takové, které má oba atributy. Stejně jako tato povídka, která od prvního přečtení patřila a stále patří na naprostý vrchol mého žebříčku.

Celou Bradburyho povídkovou tvorbu miluji a tuhle povídku snad ze všech nejvíc. Trochu horror, ale spíše mrazivá psychologická pitva lidských pocitů a kompromisů. Životních i vztahových. Nádherná próza z jiného světa.

Výborná katastrofická povídka, podle které byl natočen i díl TV série Masters of Horror II. Poslední věta má u mne punc geniality, pátá hvězda proto musela logicky následovat.

Nejdřívě to vypadá na docela ucházejícíc příběh, ale nakonec se z toho vyklube strašná (promiňte mi ten výraz) blbost. Jedna hvězdička za trochu (trošičku) povedenější místa. Jo, taky nechápu, proč vydavatel zvolil název Úklady z říše snů, když to se sny nemá vůbec nic společného.

Velim zajimave pojeti budoucnosti, takova lehce umirnenejsi verze Acceleranda od Strosse. Dej je napsan ctive a neni nejaky problem se do knihy zacist a casem i pochopit o co tam kraci a jak ten svet funguje. Zajima ma, co se stalo s Helionem za tu hodinu navic, snad to bude v dalsich dilech :)

Moje nejoblíbenější povídková sbírka, která překonává i Martina, Resnicka, Bradburyho, Simaka a vůbec další velikány této kategorie. Psychologické povídky, kde je SF často pouze prostředkem k dosažení určitého cíle, určité emoce, odosobnění, zráty individuality. Z celé sbírky pak ční jako osmitisícovky nad Alpami klenoty jako Pěstitel lásky nebo Brána tváří. Myslím, že čas vše smyje. A to je to, co mne při čtení Dilvermoonu rozechvívá a proč se mi některé povídky tak líbí. Smutek nad neodvratitelností konce, smutek nad mizením emocí a citů, ač jsou uchovávány na paměťových cívkách, rozechvění nad malostí velikánů i nejmenších v porovnání s gigantickým strojem vesmíru. To je důvod, proč se mi líbí Aldridgeova próza, podobně třeba jako povídky G.R.R.Martina.

Po několikátém přečtení musím říct, že už čtení neprožívám tak intenzivně. Některé knihy, které jsem četl v určitém věku a rozpoložení, a které hodnotím jako úžasné, je možná lepší už znovu neotvírat. Náměty a příběhy mi připadaly vynikající, ale neubránil jsem se pocitu, že by to šlo napsat líp, ještě to zhutnit, napěchovat dalšími emocemi a melancholií, některé pasáže bych přepsal, někde jakoby skřípal překlad, nevím. Jsem trochu rozčarován. Ale všem prvočtenářům, obzvláště adolescentního věku a těm, kteří mají rádi magazín F&SF, bych knihu rozhodně doporučil.

Takze, toto je moje prve stretnutie s tymito postavami. Ako niekto spominal, budem si musiet precitat aj prequel k tejto serii. Ale spat ku knihe. Klasicka detektivna story, kde je v dome uvaznenych zopar postav a pomaly ich ubuda :) Su vyuzite aj prvky fantasy (magia atd.) pri vrazdach, aby si niekto nemyslel, ze je to iba zasadene do vymysleneho sveta. Aj ked bolo rozuzlenie pre mna predvidatelne od cca polovice knihy a autor sa snazil vsemozne odvadzat pozornost, kniha sa mi pacila a precital som ju takmer jednym dychom. Poctivych 3 a pol hviezdicky. Nie je umelecke dielo, ale na cestu alebo na dovolenku je to skvele.

Název povídky (tentokrát český překlad zachovává větší diskrétnost oproti originálu) sice odkazuje k westernovému žánru, ale horroroví fandové se nemusí obávat, nepřijdou o svou mrazivou porci napětí. Do odlehlého městečka Easton zavítalo Zlo, krutě si pohrává s osudy místních obyvatel. Dokáže šerif Lopez ochránit nic netušící komunitu? John Connolly se rád pitvá v psychice postav, ve vykreslování maloměstské atmosféry, v číhající temnotě, nechybí ani určitý přesah k zamyšlení – delší rozsah povídek autorovi svědčí. Našly by se drobné vady na kráse, ale jediným větším zklamáním pro mě byl závěr, příliš klišoidní, takřka odfláknutý, čekala jsem monumentálnější, nápaditější finále. 75%

Čtivé dobrodružné fantasy, které mi hodně připomělo romány J. Vernea, J.M. Trosky a dalších autorů, které jsem hltal jako kluk. Máme zde piráty, divoké kmeny, vzducholodě, příšery, magická města, záhadné mechanizmy a další věci, za největší plus považuji originální svět a tajemnost, kterou román neztratí až do finále. Už se těším na pokračování.

Přirovnal bych to ke sbírce Temný soumrak od Morrella. Oba autoři píší hlavně komerční thrillery, což ovšem neznamená, že dobré povídky nezvládnou. Sbírka je samozřejmě pestrá a obsahuje dnes už takové klasiky jako Pustiny nebo Kožešiny, které si vybral Dario Argento jako předlohu svého příspěvku do TV série Masters of Horror II. Oblíbil jsem si i Otesánka.

Tohle je kniha, kde můžete anotaci stoprocentně věřit. Jedna z mála, což?

Kdo má rád Shepardovy povídky o budoucích konfliktech ze Střední Ameriky, ten si tohle nemůže nechat ujít. Psychedelie, osudovost, krutost, naturalismus.

SF jako platforma pro humanistickou psychologickou literaturu. SF jako prostředek, nikoliv jako cíl. Resnick se řadí do zástupu takových autorů jako Bradbury, Vonnegut, Simak a další mistři pera, kteří udělali totéž. Chcete ještě další doporučení? Snad už netřeba.

Celkové vyznění utopie mi hodně připomnělo skvělou Aldridgeovu povídku Brána tváří a v ní obsažený sub-příběh o Kojotovi.

Soulasím se zdendou. Čtivé to je, do jisté míry i originální. Kdyby to bylo o sedmdesát stran kratší, asi by to nebylo tak křečovitě rádobyvtipné a hodnocení by mohlo být vyšší. Takhle mám pocit, že autor je placený od stránky a humor recykluje, aby nemusel vymýšlet nic nového.

Tahle útlá knížečka dokazuje, že Morressy neumí jen Kedrigerna. Pestré, povedené.

Povídky, to je moje! Tato pestrá sbírka je velice příjemná, profesionálně napsaná a mohu ji doporučit všem fandům dobrých horrorů a thrillerů.

Dětská bolest a utrpení, násilí ze strany těch, co by je měli chránit, to jsou stále aktuální témata, které najdete mimo jiné i v této slušné povídce.

Často vydávaná povídka s fiktivním umělecko-historickým motivem. Rozhodně nejde o tuctový horror, což kvituji s uspokojením, protože to vyrovnává jakousi nevěrohodnost zápletky.

Jak Martina můžu, tak tohle není žádná pecka. Námětově tuctový, i když dobře napsaný horrorový thriller.

Pro nás sice není občanská válka v USA tak zajímavé téma, ale přesto si myslím, že na této povídce dokážu ocenit atmosféru a snahu o historickou věrohodnost, i když detaily mi jistě nic neříkají. Simmons vlastně napsal cosi jako historický horror, což je IMHO originální počin.

Tahle povídka má tolik rovin, že nevím, čím začít. Satirická kritika náboženské naivity Američanu a vůbec lidí, kterou dokážou využívat různé sekty a hnutí. Poklona Božské komedii Dante Alighieriho. Satirická kritika nemorálnosti lidí a mnohých povolání. Komediální rovina, na kterou zůstanete zírat s otevřenou pusou. Ze začátku jsem se při prvním čtení sice ztrácel a říkal si WTF ale pak, až všechno zaklaplo na své místo, byl můj pocit o to slastnější.

Tomuhle říkám upírský román, ne tomu, co dnes vychází. Takže dámy, teď už víte, co máte kupovat. Nebojte, o sexy upírské hrdiny nepříjdete. Navíc dostanete literární kvalitu a nádherné věrohodně vykreslené romantické historické prostředí.

Erik Medveď má problém – za pár dní musí nájsť listinu mŕtvych a vyčiarknúť z nej meno Holuba, inak sa Holubove gorily pohrajú s jeho manželkou. Je tu jeden háčik. Listina mŕtvych je zoznamom, ktorý údajne neexistuje. Úvodné zasvätenie do príbehu sa podobá na bežnú detektívku drsnej školy. Tim Davys si však povedal, že bude originálny a za hlavných hrdinov zvolil plyšákov. Mám rád príbehy, kde svet prejde jednou podstatnou zmenou, ktorá sa prejaví vo všetkom. V Amberville by som vyzdvihol nápad, ktorý je geniálny, avšak má svoje muchy – Tim Davys nie je tak zručný vo vykresľovaní sveta, ktorý sa až príliš podobá tomu nášmu. Plyšáci chodia do práce, do kostola, jedia (jedna podstatná chyba – plyšáci jedli nejaké mäsko, ibaže z čoho je, keď sa tam inak nespomenulo iné neplyšové zviera? A nemyslím, že jedli futro z nejakého prasiatka, pretože to by zaváňalo kanibalizmom), zaoberajú sa existencionálnymi otázkami – aký má tento svet zmysel, a že všetko musí mať nejaký dôvod (pritom sa to až príliš podobá nášmu životu) a úvahami o dobre a zle. Skrátka, potenciál by tu bol, avšak prevedenie je slabé – ako scifi či fantasy Amberville zlyháva, takže ostáva detektívna rovina príbehu. Tá je na lepšej úrovni, Medveď dá dokopy starú partiu, ktorá pozostáva z dvoch sympaťákov – feťáckej Gazely a mladosťou poznačeného Havrana (bohužiaľ je tu opäť nevyužitý potenciál, charaktery mohli byť uveriteľnejšie) a jedného Hada – a postupne sa prepracúvajú ku zdroju. Uveriteľnosť detektívnej zápletky však postupne klesá, záver je vyriešený na niekoľkých stranách a rozhodnutie medzi srdcom a rozumom je vyriešené jedným odhalením. Takisto mi pripadá slabo využitá postava Hyeny a tiež zdôvodnenie ako mohol Sam Gazela urobiť jednej postave to, čo spravil (aj napriek tomu, že je to feťák) + nezmyselný čin Tom-Toma v závere. Dlhé kapitoly z minulosti Teddyho a nekonečné úvahy o dobre a zle dej zbytočne spomaľujú. Chýbal mi tu aj humor. Amberville však musím aj napriek hromade mínusov pochváliť za pútavosť. Možno to bolo len tým, že som bol nadšený myšlienkou plyšového sveta, možno aj tým, že sa mi zapáčila skupinka zvierat. Tim Davys zamýšľa napísať ešte tri knihy z tohoto sveta, no nemyslím, že ich budem chcieť prečítať.

Tohle jsem jako Martinův fanoušek docela dlouho sháněl. Jsem spokojen, je to suše britsky vtipné a přitom čtivé. Jen škoda, že je to krácené. Všech povídek s Tufem se v češtině asi nedočkáme.

Vynikající povídka, Martinův modelový příklad melancholií nabité psychologické prózy, kterou tolik miluji.******Vždy jsem obdivoval zarputilost hlavního hrdiny a jeho snahu zachránit vztah, odsouzený k rozpadu. Měl sice silnou motivaci, protože druhou takovou partnerku by možná ani v celém vesmíru nenašel, ale přece.

Můj oblíbený autor se spojil s mou oblíbenou autorkou a jejich společného plodu jsem se proto dost obával. Nakonec nebyl důvod. Kniha sice výrazněji postrádá mnou tolik milovanou Martinovu melancholii a vnitřní bolest ze ztráty, ale rozhodně není špatná. Výrazný feministický prvek je pro někoho bonus, pro jiného malus. Mně nevadil.