LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Tomuhle dílu se nedá upřít kvalita a absurdní imaginace (viz mé hodnocení), ale nebavilo mě to. Což je u mne hlavní. Takže sorry, revolucionáři Cli­ve.

Tady se nedá než souhlasit s Gaarqem. Ten to přesně vystihl. Slabším Barkerovým povídkám skutečně chybí jakési větší ukotvení v realitě nebo naopak fantaskní rozlet, kde mocný proud imaginace čtenáře strhne a on už o žádné kotvy nestojí. Tady se ani jednoho nedočkáte, což sráží povídku do mírného nadprůměru, i když jinak je napsaná dobře.

Souhlasím s pasováním tohohle díla na nej kus první knihy. Města v horách jsou originální, ale nechytla mne, tohle naopak ano. A velmi. IMHO velice mocným nástrojem děsu je zde vtělení zla do obyčejného zvířete. Kdepak slintající stochapadlová mnohotunová monstra. Nejvíce děsivé umí být běžné věci okolo nás.

Další devízou je věrné syrové vykreslení prostředí a lidských povah a vztahů. Protože je to příběh z pasťáku, tak já, jako pedagog a dlouholetý obyvatel internátu, jsem měl při čtení nějaké ty důvody k děsu navíc. Byly vytěženy do mrtě.

Oddechová, situačně i slovně humorná povídka. Příjemné.

Film byl fajn, ale za srdce mě nevzal. Povídka je docela mrazivá, pokud jste z těch, kteří se bojí podzemí a metra. No a masových vrahů s chladnou zbraní, že. Konec a celé urbánně-mytické zarámování příběhu je výborné, jde o přesah, který v jiných horrorech nenajdete.

Jde jen o jakýsi umělý úvod do knihy, pěkný rámeček nebo obálka na nalákání čtenáře. A to se u mne daří: originální živá kniha mrtvých, rýpnutí do paranormálního výzkumu a silniční síť mrtvých, to jsou devízy, které jsem ocenil.

V této povídce z věznice Barker rozehrává hru mezi světem živých a světem těch, co už tak nějak nežijí. Nebo snad ano? A mají možnost pronikat do našeho světa? Nový mladý vězeň se chce do světa vyvolených, kteří žijí život po životě dostat. Něco ho to ale bude stát. A možná nejen jeho.

Krátké a v podstatě zbytečné PS. Neurazí ani nenadchne.

Na závěr konečně pořádná barkerovina. Magično a mysteriózno, vyčichlý detektiv ze staré školy (loajalita), zástupy podivných postav a démonů, prostě chutný koktejl, který vysrknete na jediný nádech a hned budete objednávat další rundu. Ale barman mezitím zavřel krám. Škoda.

Barker chtěl asi využít nějaké ty klasické horrorové prvky, v tomto případě vlkodlaky. Tak napsal tohleto. Já od něho ale chci hlavně originalitu a tady je snad originální jen to, že vlkodlaky napasoval do světa tajných služeb. Prostředí a dialogy jsou sice tradičně velmi dobré, ale od mistra očekávám víc.

Žena, v níž něco umřelo aneb fascinace smrtí jako brána pro příchod chapadla smrti na svět. Vadila mi předvídatelnost děje, jinak spokojenost.

Nijak děsivý ani nechutný kousek o bílé bezohlednosti a snědé (rudé) pomstě aneb variace na kletbu faraonů.

Na Barkera fakt slabota, spíš než horror je to jakési dobrodružné utopické cosi. Nuda.

Jedna dávná motelová vražda a duchové vracející se oslavit výročí jako pozadí pro kritiku prudérní americké společnosti, náboženského fanatismu a manipulace.

Podivný provázek s uzly jako nástroj pádu party mladých kriminálníků.

Miniaturní hříčka. Příjemná výplň a odreagování mezi drsnějšími kusy.

Pro Barkera typická povídka, která není ani tak strašidelná, jako spíš fantastická a mysteriózní. Bát by se mohli snad jen ti, co nemají rádi bazény, vlhkost, sliz a nějaké ty zlé hochy.

+++: Prvek graffiti a urban art, perfektně vystižená atmosféra sídliště a lidských (přesněji odlištěných) vztahů v něm. ---: Jakási rozplizlost konce, kde už hlavní záporák, mimochodem dost nejasná a chimérická postava, nemá žádnou roli. To zase ale vyvažuje symbolika oběti modlám nebo čarodějnictví. Takže vlastně asi plichta a zápory snad ani nejsou.

Nenechte se zmást místními hodnotícími prudéry, kteří se zalekli krve a sexu, tohle je vynikající podobenství a existenciální dílo.

Jedna z nejlepších povídek z Knih krve. Geniálně jednoduchá myšlenka o vzpouře orgánů (trochu mi to připomnělo Bradburyho Kostru), kterou Barker přetavil ze začátku ve skutečně mrazivý příběh a na konci vystřelil až na Měsíc jako apokalyptický velkofilm.

Rád bych trochu utlumil (mé) nadšení z toho, že jsou Knihy krve konečně kompletní. Podle mého soudu jsou poslední 2 díly nejslabší z celé řady. Škoda, že se je přece jen nepodařilo vydat Laseru s ilustracemi Juraje Maxona, které přidaly Barekrovu dílu ještě kus temné imaginace a pozvedly úroveň knih. Možná je mé chladné přijetí nových dílů dáno i faktem, že je čtu v jiném věku než první 4, prostě už mi ty příběhy nepřipadnou tak zajímavé a šťavnaté. Ale i prostým porovnáním IMHO nejlepších povídek klidně jen ze čtyřky (Věk touhy, Revoluce těla) a nejlepších povídek z pětky a šestky dohromady (Poslední iluze, Madona) mi sílou své nosné myšlenky a precizností zpracování jasně vychází jako vítěz čtvrtý díl. A to hrál v oslabení. Další nevýhodou je, že slušná povídka Zapovězené už česky vyšla, a to v perfektní antologii Hlas krve. Suma sumárum jsem docela zklamán. A to ani nemluvím o hnusné obálce Beťáckého vydání a nadprůměrném množství překlepů a dalších redakčních chyb.

Všechno, co gabish zmiňuje, je pro mne plusem. Winstoni opět zabodovali. Toto nakladatelství nevydalo snad jedinou špatnou knihu. Je ho velká škoda, podobně jako AF167. RIP a zamačkávám slzu.

Dobré, ale příliš mi to připomínalo Aldridge a jeho svět Dilvermoon, takže musím ubrat hvězdu za neoriginalitu. Pokud jste od Aldridge nic nečetli, jděte do Stahovače bez obav.

Po genialitě Dilvermoonu, který mne zasáhl silou bouracího kladiva, jsem si řekl, že od tohoto autora musím mít všechno. A jako mnoho jiných čtenářů u mnoha jiných autorů jsem se zklamal. Emancipátor je sice pevně zasazen do světa nastíněného v Dilvermoonu, ale nejde o nic jiného než o řemeslně výborně napsanou dobrodružnou SF s téměř superhrdinou – osvoboditelem otroků. A to není nic pro mě. Čili to berte jako varování. Důležitá je kvalita konkrétní knihy potažmo série, ne jméno autora.

Abych zase jen neplival, občas se našly záchvěvy, které mne bavily a připomněly mi Dilvermoon, obzvláště popis bizarního prostředí a bio-uchylností atp., vždycky mě ale spolehlivě vrátila do průměru nemožná nabíječka hlavního hrdiny. Jejich vztah byl jak z hollywoodských trháků a vůbec se do románu nehodil, ale nikdy nenabral zas až tak moc absurdity, aby se dal považovat za satiru. Prostě hnus.

A když už Jana zmínila Stahovače, tak ten mi hned Aldridge připomněl, bohužel negativně, protože mi přišel až jako plagiát. Díky tomu jsem si Ashera zaškatulkoval do „nebrat“ a už jsem od něj nic jiného ani nečetl ani nekoupil.

Pro mne neskutečně důležitá sbírka, která mi kdysi otevřela dveře do nové dimenze SF. Asi je na čase si ji přečíst znovu, ale nerad bych zažil rozčarování. Vnitřní pocit z kdysi čtené úžasné knihy je mnohdy lepší než studená sprcha vystřízlivění.

Kniha s nevinným názvom začína veľmi nevinne, všetko je krásne, všetko krásne funguje až príde ten okamžik a auto bez bŕzd nekontrolovane zvyšuje rýchlosť až do velkolepého finále, ktoré si neviem predstaviť lepšie. Kniha sa číta nesmierne ľahko a konca sa nebudete vedieť dočkať a tak budete hltať stranu za stranou. Súhlasím s komentárami vyššie. Autor odhalí ľudskú dušu bez servítok a sami si začnete po čase namýšľať, že ste presne taký istý. Výborná kniha!

Pro TV sérii Masters of Horror tuto povídku upravil R.C.Matheson a režíroval Tobe Hooper. Je to docela jízda.

Postapokalyptická zombie jízda, která se IMHO silně inspirovala v Mad Maxovi a jeden prvek si vypůjčila z Mathesonova Tance mrtvých. Čte se to dobře, ale literárních kvalit jiných Lansdaleových povídek to nedosahuje.

Jeden z vrcholů sbírky. Naplno se zde projevuje autorův cit pro vykreslení absurdity postav i jejich jednání a rasistická kritika rasismu zde dosahuje nebetyčných výšin.

Patetická, trochu chaoticky napsaná fantasy (asi pokus o originální pojetí). Stavba některých vět byla nelogická, netuším, zda vinou redakce či autorky. Číst se to dalo, ale jen tak tak.

Zvláštní věc. Potulný rytíř dějově sice odpovídá povídce, ale robusním zpracováním a počtem postav by se dal označit spíš za základ románu. Rozsahem jde o novelu. Co tedy s tím? Práce je to rozhodně poctivá, jen mi trošku uniká její smysl, pokud stojí jen tak sama o sobě.

Jedna z největších klasik fantasy žánru. Po pánovi prstenů asi další nejčtenější trilogie (u nás tetralogie). Proč je tomu tak? Jednoduché. Akcí nabité příběhy, sympatické postavy a vypilovaný autorův styl, kterým se nebojí nám předložit velké bitvy, malé šarvátky nebo historické fakty jeho vymyšlených světů. Nedá se říct, že by série měla hlavní postavu. Nicméně jsou tu tací, kolem kterých se točí většina věcí. Mág Pug, a jeho kamarád Tomas a v pozdější fázi především princ Arutha. Vše začíná tak nevině: nalezením vraku lodi. Pozdější události nás provedou téměř celým královstvím a dokonce i do jiných světů. Pan Feist si zde vytvořil fungující základ, na který staví další a další příběhy. Śérie je to jednoduchá s jasně vyznačenými kladnými a zápornými postavami. Výjimek je zde minimálně. Příběh také nikoho na kolena nesloží. Naopak rasa Tsuranů je ve fantasy nezvyklá a jako taková originální, i když je to jen převední skutečného národa do fantasy žánru. Pokud jste právě dočetli Pána prstenů a přemýšlíte co číst dál, tímhle určitě nešlápnete vedle. Pro sečtělejší milovníky fantasy to může být už trochu jednodušší, nicméně povinnost k dnes již klasickému dílu velí: Přečtěte si to!!!

Myslím, že shpina to vyjádřil úplně přesně. Pro mě je to nejslabší Greenova kniha. Prvních 300 stran pro mě bylo utrpením. Na Greenovi mám rád směsici osobitého humoru, gejzíry nápadů a vynikající popis akcí. Tady bohužel humor téměř chyběl a zbytek se odehrával jen ve druhé polovině knihy.

Klasický pozdní King. Nečekejte žádnou extra akci, hory krve nebo kvanta postav. Zkušenému spisovateli stačí ostrůvek kde věci nejsou v pořádku a správným způsobem senzitivní jedinec. Stejně jako v předchozách kingovkách posledních let i tady je to hodně o traumatech, depresích a ztrátách. King nám zkrátka stárne. Ale stále umí vykouzlit správně atmosférické drama a věrohodné postavy na které se těšíte. Až se člověku vkrádá na mysl že by se King vlastně obešel i bez těch nadpřírozených prvků, jako by tam občas byly trochu navíc. Tím nemyslím nejviditelnější téma knihy (obrazy), ale boje s nemrtvými v závěru.

Slabé. Asi nejslabší ve sbírce. Příběh jdoucí od nikud nikam, opět absurdní, o to nic, ale žánrově nevyhraněný (SF to není, horror taky moc ne) a nemastný neslaný. Ale co, i mistr si občas vybere slabou chvilku.

K dokonalosti chybí snad jen krůček. Nemluvil bych o knize jako o kyperpunku, protože kyberpunk je mrtev. Kyberpunk zůstane mrtvý. A my jsme ho zabili. Tohle je kvalitní SF přelomu tisíciletí, které má prst na tepu doby.

Průměrný díl série. První díl, který napsal v sérii Nathan Long a je poznat, že mu to ještě moc nešlo. Jeho další kniha – Zabíječ lidí je už o poznání lepší. Patos se nakonec dostavil a závěrečná pasáž má něco do sebe. Ale King do toho dokázal dát o maličko víc a nepsal knihy jen o zabíjení.

Výborné pokračování Čaroděje Zeměmoří. Děj se odehrává na ostrově Atuán a hlavní postavou je dívka, která se má stát hlavní kněžkou řádu. Sledujeme její zaučování, které je samo o sobě velmi poutavě napsáno, i když se toho vlastně ani moc neděje. Pak se ovšem v podzemním labyrintu pod chrámem objevuje nezvaný návštěvník (Ged) a akce nabírá obrátky. Kniha je opět napsaná (a přeložená) krásným bohatým a poetickým jazykem. Myšlenky, kterými nás, zejména v závěru, obdařují hlavní postavy jsou velmi hluboké a přitom velmi lidsky podané. Prostě se paní Le Guinové podařilo skvěle navázat na první díl.

Hrozně povrchní kniha, která má jen účel vydělat penízky a svézt se na vlně Avatar mánie. Pár hezkých obrázků z filmu a jednoodstavcové popisky zdravého člověka – zvědavce moc nevytrhnou. Bohatě stačí prolistovat ještě v knihkupectví.

Já za sebe můžu říct, že Anansiho chlapci se mi líbí zas o krapítek víc než Američtí bohové a trochu jinak (lehčeji, rozverněji, optimisticky). Propletení příběhu s šibalskými lidovými báchorkami mi prostě sedí. A vždycky když budu v ruce držet limetku, určitě si na tuhle knížku vzpomenu.