LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Nedivím se že tato kniha vyvolala mezi Kingovými fandy rozporuplné reakce. Není to klasický horor ani fantastika, je to sonda do duše jedné americké generace jen lehounce říznutá motivy Temné věže. Je to výpověď o generaci zplozené z nadšení nad koncem druhé světové války. Krátce po válce se narodili a když začali dospívar, začala válka ve Vietnamu a současně doba hippies. Je a není to King – není to jeho běžný žánr, ale přesto se to dobře čte a trošičku té fantastiky (Temná věž) se tam také najde. Nelze to doporučit každému ale já jsem si Srdce přečetl s chutí.

Dlouho jsem váhal se do knihy pustit, jelikož už jsem byl znechucený tím kolik ság na x-dílů vychází. Na doporučení jsem začal číst a musím říct, že kniha mě dost chytla a bavila. Jednoznačně musím doporučit.

Spousta akčního děje, opět by se z toho mohlo zrodit třeba 10 zajímavých povídek, ale opět jsem zklamán. První díl prostě zůstává o třídu výš. Kniha je čtivá, ale moc mi toho v hlavě neutkvělo. Obsahuje plno nečekaných, ale neorganicky působících zvratů. Konec je dost otevřený, jakoby měl autor v úmyslu napsat pokračování. Znovu ovšem smekám před výborně vymyšlenou mimozemskou biologií. Zkuste sami a napište…

Milé překvapení. Tušil jsem, že „Bílá věž“ bude zase o trochu lepší než předchozí díly a knihy od autora. Že si u mě šáhne na 5 hvězdiček jsem teda nečekal. Gratuluji. Ono se nadarmo neříká „to nejlepší na konec“. Na začátku knihy se to pomalu rozjíždí a najednou zjistíte, že otáčíte list za listem a je konec. Postupně se vžijete do všech hlavních postav, kladných i záporných. Jak píše ve svém komentáři Jana677 o předvídatelnosti Semiry a Davida, mě se to předvídání zas tak nevedlo:o)) Jediný co jsem předvídal správně byl Ilja:o)).

Zajímavý námět i zpracování. Ačkoliv mi vadí přespřílišná květomluva (což u Howarda nenajdete), dá se na to zvyknout a pro milovníky epicky laděných konverzací poskytuje první díl Bivoje určité vyžití. Na druhou stranu mě potěšilo pár ostře mířených dialogů s poměrně poutavým vnějším popisem.Co mě odrazuje od plného počtu bodů hodnocení u takto originálně zpracováných českých pověstí, je přespříliš zaříkání a kouzel, která jsou na můj vkus příliš mocná a vykřičená na kontext legendy, i když autor hned v úvodu knihy varuje před tímto srovnáváním… Ale opravdu si nejde pomoct.

Tohle pozdní dílo Karla Maye je kupodivu čistá fantasy odehrávající se v mystických zemích (Ardistan, Džinistan), kde žijí obři, pravěcí koně, psi atd. Knihy jsou silně nábožensky nesené a předkládají utopické zřízení. Číst se to dá, ale jako „mayovka“ patří k nejslabším.

Jako fanda Malzské knihy padlých hodnotím Noc nožů jednoznačně kladně. Esslemont nám předkládá dílko, které se čte jedním dechem, dýchá atmosférou, na kterou jsme zvyklí od Eriksona a hlavně odhaluje další kus historie světa, který společně stvořili. Vzhledem k menšímu rozsahu knihy (cca 220 stránek), se mi hlavní hrdinové nedostali tak pod kůží, nicméně to jim neubírá na živosti a uvěřitelnosti. Těším se na další autorovo dílo, které popisuje návrat Rudé gardy na Quon Tali během občanské války (děj se odehrává po událostech popsaných v knize Lovci kostí).

PS: Knihu nečtěte, pokud jste se již se světem Malzské říše neseznámili v dílech Eriksona.

Výborné, pořád strhující, jako celá Sága, knihu jsem doslova zhltal za 3 dny. Musím říct že tahle série je opravdu výborná space opera a na každý díl se těším jak malé dítě.Nečekejme žádné sondy do duší hlavních hrdinů a že jich je požehnaně, tady jsou všechny postavy načrtnuty a o nějakých hlubších úvahách nemůže být ani řeč, ale proč taky vždyť děj letí jako splašený kůň a vy budete skákat z jednoho příběhu do druhého a z jednoho konce spirálního ramene na druhý. Opravdu se těším na závěrečnou knihu a tohle čtené doporučím každému kdo má rád epické výpravné scifi protkané různými rasy, intrikami a galaktickými bitvami.

Nevim, nějak mám pocit, že se autorka rozhodla utopit skvělou čtivost v rádoby drsném image hlavní hrdinky a tuně nelogičností. Hrdinka nemá kompaktní psychologii a chová se ve spoutstě situací jen na efekt a v kontextu s jinými pasážemi naprosto protichůdně (např. mladému upírovi vyčiní že jí nevyká, o cca 40 stránek později tvrdí, že vykání je příznak zotročení, které nenávidí atd.). Detektivní prvek byl z děje zcela vytlačen a zápletka vyřešena stylem zásah zhůry. Zůstává tedy jen akční rovina, ve které je Neomillnerová průměrná a dokola se opakující kecy o sexu a moci, které se při třetím díle už začínají zajídat.

Sbírka, která za přečtení určitě stojí. A to hlavně díky povídkám: Typ číslo dva, Vesmírní pytláci, Některé formy života a Cestující. Škoda jen že ostatní povíkdy tohoto prvního svazku jsou jaksi nevýrazné a nedotažené.. ale umožňuje to čtenáři mapovat začátky vyjímečného autora ve sci-fi žánru, kterým P.K. Dick bez pochyb byl.

JAP sice není REH, ale to rozhodně nevadí. Líbilo se mi to propojení s Lowecraftem, ale žádné velké mrazení v zádech jsem nepociťoval. Třetí krok do hlubin je dobře napsaná knížka, která má ale bohužel jeden problém: rychle na ní zapomenete. To však neznamená, že nestojí za přečtení. 3* tomu dávám proto, že 5* dávám jen Howardovu Conanovi. Už teď se ale těším na Polákova JFK, kterého rozhodně nebudu číst sám v místnosti,

Na plný počet to není, protože čtenář je vržen bez jakéhokoliv vysvětlení do probíhajícího děje. Vše se navíc odkrývá pouze ve střípcích a tak není problém se ztratit a něco nepochopit.

Nezvládnutý závěr jinak výborné série… velké zklamání.

Tak především je Mluvčí za mrtvé úplně jiný druh fantastiky než Enderova hra na kterou navazuje. Ender tu už není chlapcem co se učí, ale 3000 let starý muž v nejlepších letech vyzařující vzácnou moudrost a vyrovnanost. Naopak nevyrovnaná je samotná kniha – pokud mám někde ještě po 100 stránkách pocit že nevím co a proč čtu, automaticky srážím hvězdičku. Nutno ale přiznat že druhé dvě třetiny to napravují a dávají čtenáři velmi slušný zážitek. Jen do té knihy nesmíte jít přímo z Enderovy hry – zklamání nad tím že čtete něco úplně jiného je nevyhnutelné.

pokud „čarovný svět HK“ byla sbírka extra vergine, pak „past v čase“ je už pouhý rafiňák. titulní novelka je tuctový dobrodružný příběh a ostatním povídkách schází hravost, nadhled i jiskřivý humor, který bych u kuttnera čekal. povětšinou působí trapně a vyčpěle. úplně se v těchto povídkách vytratila nadčasovost; pokud jsou v povídkách nějaké zajímavé nápady (např. podivní nájemníci), pak jsou zahrabány ve veteši zbytečně mnoha slov a dnes už obtížně stravitelném žargonu sci-fi let padesátých. a to jsem se tak těšil…

Mám hodně rád postkatastrofické světy od falloutu po malevil,ale tahle knížka mi moc nesedí. Jde spíš o dobrodružný románek(a to doslova, má 109 malých stran)s příklonem k scifi v samém závěru.Jde o příběh černého chlapce, který s pomocí ozáření se stane vševědoucím.Kup­říkladu přetáhne planetu zemi mimo oběžnou dráhu do jiné galaxie.No na mě to je už trochu moc crazy.Ale stylově kniha špatná rozhodně není a vizi s varováním vzdálených dní na naší planetě určitě předá.Vzhledem k rozsahu lze přečíst za odpoledne a večer a jako oddechové čtivo určitě nezklame.

Je to již cca 14 let, kdy jsem naposledy četl něco od Morressyho. Asi jsem na to již moc starý nebo je to možná opravdu tak slabé, ale vůbec mě to nebavilo. Do každé povídky jsem se musel nutit :(. Těch pár hvězdiček je spíš z nostalgie. Ještě tomu dám v budoucnu šanci.

Nic převratného se nestalo, kniha lehce upadá do stereotypu mocenských intrik a postrádá náboj předchozích dílů. Autor se snaží vložit do děje témata zdánlivě nová a připadá mi to tak, že se ještě nechce s prostředím a jeho hrdiny rozloučit.

Jsem velmi mile překvapen. Odpočinková záležitost ,ketrá jemně spojuje fantasy žánr s náznaky scifi.Jednoznačně potvrzuje, že Mirek je jedním z nejlepších a hlavně nejvyrovnanějších autorů fantastiky u nás.K tomu přidejte poměrně překvapivý a neodhadnutelný závěr, kdy se Lancelot z části stane tím, proti čemu bojoval a jde o hodně pohodovou knížečku.

Trochu jsem od této knihy čekal další „ztřeštěnost“ prosáklou cynismem a narážkami.. ale příjemně mě překvapilo, že se jedná o docela obyčejný fantasy příběh o jedné malé čerodějce co chtěla být mágem, který v sobě skrývá víc než by se na první pohled zdálo. Jedna z nejlepších knih od Pratchetta vůbec, protože se od ostatních jeho knih tak liší.

První kniha co jsem od Pratchetta četl a musím uznat, že zatím nejlepší. U žádné jiné jsem se tak dobře nepobavil jako právě u této. Příběh byl zajímavý, originální a ani na chvilku nenudil. Pro mě jednoznačně Top z úžasné Zeměplochy!

Červenak nikdy nesklamal tak ani jeho kniha Bivoj nemohla sklamat… Je zde hezky použit námět Krokových cer a víry našich předků…

Na jednu stranu se mi vůbec nechce věřit, že tuhle vyloženě slátaninu mohl stvořit někdo jako duchovní otec Drákuly. Kniha je dílem osoby, která naprosto neví jak tvořit příběh – natož horor s atmosférou, jak napsat dialog, jak využít možnosti postav. Na druhou stranu Drákula byl psán formou dopisů, v nichž mnohdy uhlazenost a gentlemanský klid potlačovaly gradaci děje i dialogy postav. Takže co jiného se dalo čekat? Navzdory oboum bodům zůstává fakt, že takhle stupidní příběh jsem ještě nečetla. Zarážející je pouze autor.. 15% za jméno na obálce.

Zatím nejslabší sbírka povídek od mistra Kinga, kterou jsem četla (nemůžu říct, že by to byl nějak zvlášť příjemný zážitek, neboť polovinu doby jsem pronadávala a napadalo mě pouze WTF?). Kniha je napsaná jako všechny ostatní úžasně čtivým Kingovým způsobem, ovšem povídky buď mají stupidní pointu -např. titulní povídka, a mnohdy zůstávají úplně bez pointy – například povídka o chlápkovi, co sbírá záchodový citáty a chce se zastřelit, což neudělá, protože chce citáty vydat.. Ubohé. Za vyzdvihnutí stojí snad jen úvodní Pitevní sál č. 4,ale námět není původní, čímž samozřejmě kvality ztrácí. A zajímavý také byl příběh z doby Bony a Clydea – Smrt Jacka Hamiltona, který ale do celkového kontextu sbírky nazapadá ani náhodou.. 30% jen za jméno King na obálce.. Nedoporučuji

Žamboch ve vrcholné formě! Naprosto strhující čtení.

Dobrá novela z Koniášova světa, která může znamenat ukončení série, ale nemusí, na to si autor nechal dostatečně široce otevřená vrátka. Čtenář zde distane vše co má rád, jen v menším rozsahu a tak nejak ploššeji, což je dáno miniaturním rozsahem knihy. Za to ten půlbod dolů.

Svůj svět si musíme zasloužit obsahuje celkově čtyři nadprůměrné povídky – Žiješ jen jednou, Příliš mnoho lilií, Kočičárnu a Ustoupit není kam, za námi je Moskva. Dále se tu pak nalézají dobře napsané texty – Komando, , Tichá noc, svatá noc, Navěky a Taková malá mise, která už však skoro hraniční s nudou. Do vod šedavého podprůměru pak patří nepovedená povídka Hawkův vzkaz od Ondřeje Neffa. Nemohu si pomoct, Neffovy knihy mám rád, ale čekal jsem, že si tou povídkou napraví reputaci po odpadovém Jeruzalémském masakru. Bohužel nestalo se tak. Já se jen doufám, že už jej Jirka s Mirkem k projektu nepřipustí. Jeho další díl bych už nemusel přežít. Celkově hodnotím tento díl třemi hvězdičkami a těším se na další povídkový sborník, který snad vyleze do dvou let.

Mrazivý a pochmurný příběh ze světa, jenž je možná naší budoucností. Kniha bez naděje, s hlubokým filozofickým přesahem, geniální i proto, že ji autor dokázal napsat tak obyčejným jazykem. A na konci slzy…

Gejzír oroginálních nápadů, propracovaná zápletka, dostatečně temný příběh, sympaticky civilní hrdinové = výborný start série.

Jsem zklamán. Sice jsem dočetl, ale čekal jsem mnohem víc. Výtky, které jsem měl k prvnímu dílu zůstaly a rozkošatily se. Heladské přírody je o poznání méně než v Oku chiméry, naopak nakynula politika a zákulisní machinace, objevili se cizinci z jiné planety, kteří jsou ale autorem postaveni do epizodní role pěšáka o kterém se mu vlastně ani moc psát nechce. Pár zajímavých momentů, ze kterých by byly čtivé povídky, ale jako celek nic moc. Uvidíme, co třetí díl…

Knihy Václava Semeráda tvoří svůj vlastní subžánr který bych nazval moralistně-militantní sci-fi. Některé jsou dobré, jiné slabší, tato je z nich asi nejlepší. Poutavě napsaná, s českými reáliemi a zajímavým dějem. Pochopitelně trpí stejnými neduhy jako ostatní semerádovky – lehkou naivitou, těžkým moralizováním a nedůvěrou k jakýmkoliv institucím, především těm vojenským. Ale přesto ji doporučuji, mně opravdu baví.

Nemohu dát víc, i když bych rád. Kniha, ve které má gradovat rozhodující bitva o bytí a nebytí ostrovního kálovství má své klady i zápory. Čtenéř by mohl čekat pompézní popisy bojů jako je tomu například u Tolkiena, ovšem opak je pravdou. Kapitola popisující vznik vesmíru a života na zemi, je jen prázdnou vatou. Ovšem v knize se najde i pár světlých okamžiků. Jako celek knihu hodnotím veskrze kladně.

Mně se to líbilo. Trochu pomalejší rozjezd, ale jakmile se člověk seznámil s hlavními hrdiny a zorientoval se v jejich schopnostech, začla mít kniha správné grády. Trochu kulhal překlad, místy neobratný, místy nepřesný, ale to není Simmonsova chyba. Určitě si dám i další díly.

Silverberg rozšířil původní Asimovovu povídku Dvěstěletý muž do formy románu. Popravdě řečeno, nemyslím, že pokud člověk přečetl povídku, nějak zvlášť ocení, že byly do děje vloženy další odstavce. Sice to ději neublížilo, ale také nepomohlo. Doporučuji k přečtení pouze těm, kdo neznají původní povídku nebo film Andrew.

Šlechta se knihu od knihy zlepšuje. čtivost je vždy o stupínek výše, charaktery vždy o trošku lépe propracované (i když v tomto ohledu stále ještě nacházím rezervy) a zajímavé. Také se mi líbí, jak jednotlivé povídky tvoří vždy další a další dílky skládačky historie pohraničí. Podle mne jde o ten nejpropracovanější fantasy svět, co jsem kdy četl.

šlechtovy příběhy z pohraničí jsou lepší a lepší. snad jen mnoho dějových linií poměrně rychle rozjetých sniýuje čitelnost textu.

Pár lepších, pár horších, pár průměrných povídek. Celkově na mě sbírka působila malinko pod úroveň standardu samostatných JFK misí, ale ne moc. Prostě oddychovka.

Albirejští hrobníci mi spolu s dalšími hlavními postavami přirostli k srdci :). Pěkné odpočinkové čtivo.

Docela dobrý dramatický příběh, byť dle klasické šablony laciných thrillerů – šílený vědec způsobí prudké ochlazení Evropy a severní Ameriky tím, že podpoří růst jistého druhu korálů, který pak přehradí cestu golfskému proudu. Je pak na skupince odvážných Francouzů aby to vyřešili a i na milostný příběh dojde. Já vím, takhle nic moc, ale je to dobře napsané a nenudí to. A je tomu už devadesát let, tak buďme shovívaví.

Před časem jsem o tenhle titul zakopla v knihkupectví, vzhledem k nízké ceně jsem nečekala zázraky, ale zkusila jsem to. A ejhle, příjemné překvapení, vyklubala se z toho poměrně kvalitní sbírka horrorových povídek. Stylově bych to přirovnala k C. Barkerovi – podobně bizarní, čtivé, krvavé, poněkud přímočařejší (lepší volba pro netrpělivé, kterým se nechce moc přemýšlet), jen ne tak mystické a propracované. Spíše pro silné žaludky než pro silné nervy. Jsem úchyl, bavila jsem se tedy dobře:-). 75%