LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Poměrně přelomový díl. Jsou zlikvidování úhlavní nepřátelé, nalezeny ty správné hledané předměty a celé je skoro ukončené. Ovšem v zájmu pokračování se tu objeví noví záporňáci a nové otázky. Z hlediska série určitě nadprůměrný díl, protože téměř až do konce je tu samá akce, takže není čas se moc nudit.

Jednotlivé příběhy byli zmatené na sebe nenavozující a plné logických chyb. Hlavní hrdina se snažil hláškovat, ale byla to teda bída. Povídky postrádaly pointu a atmosféru. Tu jednu hvězdičku dávám Kudělkovi pouze za nápad.

Není tady už co psát – vše bylo již napsáno v předchozích komentářích. Tato skoro 60 let stará kniha mě prostě nadchla. Skvěle napsaná jedna dějová linie očima hlavního hrdiny. Hned od začátku se vžijete do prostředí i do pocitů hlavního hrdiny až vám běhá mráz po zádech.

Edice Pevnost kniha č. 41 – Smrt & potěšení. Introvertní hlavní hrdina, detektiv, žijící v temně ponuré tajuplné atmosféře Prahy současnosti je podklad pro příběh, který u mě osobně solidně funguje a stejně tak to bude s touto sbírkou povídek, u které mě mrzel jediný fakt, a to ten, že to nebyl samostatný příběh, protože to bych si dokázal užít daleko více než jednotlivé povídky. Každopádně z těch povídek jsem měl dobrý pocit, svižně se to četlo a i když v nich bylo pár hluchých míst dokázalo mě to na pár hodinek příjemně zaujmout. Bral bych nějaký velký příběh, protože jsem si českého „Marlowa“ docela oblíbil. Hlavně se mi líbí ten styl jak jsou ty povídky napsané, což není ve skutečnosti v dnešní době u nás nic neobvyklého, ale pokaždé to na mě dokáže působit, protože každý má osobitý styl psaní a každý tu atmosféru dokáže vydat ze sebe trošku jinak. Nižší hodnocení dávám hlavně proto, že je to soubor povídek, které se občas letmo opakovaly, ale i tak měly svoje kouzlo. 6/10

Skutečně čtivě napsáno, už douho jsem žádnou knihu takhle nehltala. Nebýt toho, že některé akce jsou dělané vyloženě pro efekt a logika kulhá, dala bych plný počet, výborně jsem se bavila.

Moje nejoblíbenější verneovka. Podmořský svět: ponorky, potápěči, žraloci, chobotnice, obří krabi a podobné potvory – v této společnosti mi v dětských letech bylo moc příjemně, fantazie pracovala na plné obrátky (a nevěřím, že nějaké akční přepracování poskytne mladým čtenářům, o starších ani nemluvě, lepší zážitek). Pochválit musím vypiplané ilustrace, vytkla bych naopak některé ukecanější pasáže. Nepochybuji, že se někdy v budoucnu ještě nejednou vrátím 20.000 mil pod moře:-). 90%

To byla teda blbost. Celej děj byl zmatenej, místy nelogickej a Neff se po celou dobu snažil snad jenom dokázat jak se vyzná v autech, ve víně, v bojovém umění, v technice ukřižování atd. Na děj, jakoukoliv logiku, nebo psychiku hlavních postav se s prominutím vysral. A tak proč ty dvě hvězdičky? Protože i když tahle knížka byla pravděpodobně napsána za jednu bezesnou noc plnou drog a alkoholu, psal to přece jenom Neff. A Neff umí i když na to prdí. Jedna hvězdička za nápad a druhá za vtip. I když hodnocení za moc nestojí, je to uzoučká knížečka a času strávého nad Jeruzalémským masakrem nebudete zase tak litovat.

Průměrná prodloužená povídka, kterou ovšem hodnotím nadprůměrně kvůli výběru hlavních záporňáků. To co tu autor předvedl v originalitě arcinepřítele se moc často nevidí.

Jsem hardcore fanoušek Barkera a Mysterium mě trochu zklamalo. Barker v knize opět stvořil zvláštní svět a místa v klasickém našem světě, což mu vždycky šlo dobře. Tady se ale lehce opakuje motiv věčných poutníků, nesympatická dvojice muže a ženy, co cestují věky po světě (už se taky mají plné zuby a čtenář jich brzo taky) a natrefí na hlavní postavu Willa. Do toho se promítá prvek vymírání živočišných druhů na Zemi a vývoj kluka Willa do dospělého homosexuála, aby vše během pár desítek let dospělo do šíleného finále. Bohužel, fantasy prvek tady nemá takovou šťávu a mnohem zajímavější je linie sledující fotografa Willa, který od objevování své homosexuality v dětství projde k divoké éře 70–80.let v gay čtvrti Castro v San Franciscu a posléze i k účtování za vášnivý život svých někdejších milenců skrz AIDS a smrt. Tahle část, ne příliš související s příběhem šťávu má, má i emocionální a erotický náboj a tipoval bych si že se v ní objevilo spoustu autobiografických prvků autora (podobně jako King narouboval zamaskovanými vzpomínkami na mládí a své přátele v geniálních Srdcích z Atlantidy). Škoda jenom, že se Barker nesoustředil jen na jedno a nenapsal dvě knihy, určitě by se mu to povedlo líp než s Mysteriem.

Edice Pevnost kniha č. 40 – Ochránce rodu. Názor beru jen a pouze z vlastního hlediska a to je takový, že se mi kniha nelíbila. Hlavně tedy šlo o příběh, který mě nedokázal na plno chytit a na pracné fantasy mě nedokázalo pohltit. Ten nápad by v tom byl, ale jakoby se mu nechtělo ven. Možná příště, knížku jsem nakonec přečet, a ani mi to moc práce nedalo. 4/10

Mám rád „velké“ SF, kde jsou spousty ras a cesty vesmírem. V tomto díle (a celé sérii) jsem si obého užil do sytosti. Styl je podobný sérii Pozvedání od D. Brina. Vedle sebe běží 2 dějové linie, které se postupně sbíhají. V jedné sledujeme osud dětí, které ztroskotají na planetě osídlené jedněmi z nejzajímavějším mimozemšťanů, jaké kdy SF zplodila. Jsou to „Spárové,“ zvláštní psovitá zvířata u nichž jednu osobnost tvoří celá smečka. V druhé linii se ze středověké planety Spárů dostáváme do hi-tech vesmíru. Je zachyceno volání o pomoc od trosečníků a připravuje se záchranná výprava. Tento díl dramaticky končí v okamžiku, kdy se výprava připravuje ke startu a věci se nečekaně komplikují útokem neznámé vesmírné mocnosti. První díl je pouze vstupem do hlavního děje, v originále obě knihy vyšly v jednom svazku.

Vesmírná robinzonáda. Trosečníci se dostanou na planetu, která se až nápadně podobá Zemi ve čtvrtohorách. Musí se téměř bez prostředků postarat o přežití a případnou záchranu. A protože se jedná o výkvět lidstva, tak jsou schopni vytvořit vše co potřebují (paradoxně k tomu se ale někdy chovají až nečekaně naivně). Ze začátku to vypadá, že se budou řešit i partnerské vztahy (z 22 lidí jsou 4 ženy), ale autoři z tohohle postupně nějak rychle vycouvali, a dojde tak k přirozenému výběru bez větších problémů. Jinak trosečníci prožívají klasická dobrodružství v souboji s přírodou a obyvateli planety jako v každé správné knížce žánru i když řešení jejich problémů jsou někdy nečekaná. Knížka je určená mládeži, byla napsaná v roce 1961. Tomu odpovídá obsah i forma a na to musí brát zřetel i případný čtenář.

Svižné, peprné a čtivé… Připomíná mi to staré dobré „Vetřelce“. Skvělý zástupce military!

Nejakčnější „kingovka“, co jsem zatím četl. Díky filmu s Arniem jsem sice čekal něco úplně jiného, ale ani za mák mi to nevadí. Hnusná budoucnost, plná odporných lidí i her vytváří perfektní atmosféru. Hlavní hrdina je sympaťák, kterému člověk fandí až do konce. A právě konec je opravdu výborný (Jen tak mimochodem: začínám Kinga považovat za zvěstovatele pohrom na U.S.A. – na konci Nadaného žáka je jeden ne příliš lichotivý fenomén dnešní Ameriky, na konci Running mana je situace, která vám nejspíš připomene jinou známou, a svým způsobem převratnou, událost – ale to jen tak na okraj, aby jste byli pořád napjatí, jak to dopadne :-)). Dlouho jsem zvažoval zda dát 4, nebo 5. Díky výbornému konci ale převážilo 5*.

…tvuj komentar vcelku odpovida.. neni to zadny zazrak tento roman…
Raffel ovsem byl predevsim povidkar … tam je jeho silna stranka… a tam mel ve sve dobe docela silny ohlas …

Ja bych tedy spis ctenarum, kteri Raffela chteji zkusit (a zaslouzi si to i po tech letech!!) doporucil nejakou tu sbirku povidek… napriklad – Prapovidky se daji sehnat docela dobre… byvaji i v vetsich knihovnach a jde o velice utlou knizecku.. takzke ztrata casu to zas tak moc nebude… :O))

Oproti prvnímu dílu mi tady o hodně méně vadilo to všemocné a nevyzpytatelné zaklínání. Těžko říct proč, nějaké změny v autorově přístupu k tomuto jsme si nevšiml, asi to bylo o zvyku. Každopádně zase naopak mi vadil samotný Bivoj. V téhle části to bylo samé – „Bivoji nesmíš myslet na Kazi musíme jednat.“ „Ale já Kazi miluju.“ „My víme, ale musíš jednat.“ „Ale já ji VÁŽNĚ miluju a záleži mi na ní.“ „Jo my víme, jednej.“ „Ale… Ale… Tak jo.“ Prostě Bivoj postrádá koule. To co koule, ale rozhodně nepostrádá je závěrečná stostránková bitva. Kdybych měl tuhle část hodnotit samostatně je to pět hvězdiček jako vyšitých. Prostě Červenák i přes menší přehmaty pořád umí.

Tohle mně celkem zklamalo. Námět dobrý, ale zpracování takové jalové a pointa nikde. Autor mi připadá velmi nevypsaný, zmateně přeskakuje z osoby na osobu, příliš se věnuje duševním pochodům a málo ději. Poprávu zapomenutá kniha.

Ze začátku mě to uchvátilo. Příběh o putování otce a syna ve světě zničeném katastrofou. Čtenář se nedozví, co se stalo, popis katasrofy je omezen na následky a ani těmi se autor příliš nezabývá. Zaměřuje se na lidi, na to, jak kdo na katastrofou reaguje. Tohle se povedlo. Všudypřítomný strach z jiných lidí. O každém musí śtřední dvojice předpokládat, že je „ten zlý“. To utáhne prakticky celou knihu. Brzy mně však začalo vadit, že kostra příběhu je několikrát okopírované schéma: jsme na tom blbě ⇒ jsme na tom ještě hůř ⇒ našli jsme jídlo, hurá ⇒ jsme na tom slušně ⇒ jídlo dochází ⇒ jsme na tom zase bídně ⇒ …

Vynikající fantasy s detektivní zápletkou (král zavražděný v pokoji s magickou ochranou)podobně jako i ustatních Greenových knih. Také zde jsou v rolích „vyšetřovatelů“ Jestřáb a Rybářka, kteří svým neortodoxním přístupem nakonec vypátrají vraha. K tomu je však dlouhá cesta plná dobrodružství a překvapivých zvratů. Opět stránky plné ironického humoru a nadhledu, pro tohle miluju Greenovy knihy.

Začátek trochu ukecaný na to, jak málo a relativně nezajímavě jsou postavy zpracované. Nicméně ta druhá půlka jej již starý, dobrý Morrell. Jen je škoda poměrně špatně rozpracované fyziky okolo hipíků-zvířat, není v podstatě řečeno, jak se přerodili, proč se přerodili, resp. jak se dostali k viru. U knih, kde je důraz kladem na atmosféru, popis prostředí, či charakterů, to není tak důležité. U akčních nářezovek to ale působí nedotaženě, vypadá to, jako by se kniha snažila tvářit více zajímavě, než jaké ve skutečnosti je.

V knize dominují povídky zejména od dvou nejoblíbenějších autorů JFK, Miroslava Žambocha a Jiřího Hlávky. Na většině serverech jsou právě tito dva autoři označováni za nejlepší a nejoblíbenější. Přesně to také vypovídá tato kniha. Dále je zde několik dalších ucházejících povídek od ostatních dobrých autorů, ale nadruhou stranu také několik silně podprůměrných v čele s povídku pana Neffa. Celkově kniha není špatná, ale oproti jednotlivým dílům nijak zvlášť nenadchne.

Podle mě to lidé hodnotí moc přísně. Musí se to brát tak, že je to z jeho ranné tvorby a navíc pro děti, kterým by se to podle mě moc líbilo…

Krátka kniha, ktorá je podľa mňa slabšia než Solaris. Nepremožitelný exceluje po stránke nápadu, no tu mi vadila absencia výraznejšej postavy (čo sa v poslednej štvrtine zmení) a celkové priblíženie postáv. Ináč to bolo príjemné scifi.

jedna z nejlepších steampunkových věcí. objevit ch. babbage pro čtenáře SF a zasadit ho skvělého příběhu, výhra na obou stranách. skvělé čtení.

gibson a sterling, nelze nesrovnat. oba vládnou záviděníhodnou fantazií a zkušeným perem. první rozdíly je cítit ve vyznění příběhu: tam, kde je sterling naléhavý a vyjadřuje nepříliš hlubokou důvěru v moudrost člověčenstva, tam je gibson až karmický optimista; každý dostane, co mu patří a život jde dál. z virtuálního světla mám tenhle pocit velmi silný (podobně jako ze „všech párty zejtřka“). tohle je literatůra :)

Nevím, když si představím současné armády, připadá mi divné, že by v době mezihvězdných letů a bojových super robotů neexistovalo letectvo. Myslím, že by nad takovými stroji mělo jednoznačnou převahu. Prostě by je zničilo z oběžné dráhy.

Četla jsem celou knižní sérii (zatím 8 dílů) dřív než jsem viděla TV seriál (1.kniha = 1. řada seriálu). Byla jsem překvapena, že se seriál vcelku drží knižní předlohy, to nebývá pravidlem. Příběh je vyprávěn v 1.osobě z pohledu hlavní hrdinky Sookie, která je telepatka. Takže slyšíme myšlenky druhých spolu s ní. Oproti seriálu není v knize dán takový prostor vedlejším postavám, příběh je tak přímočařejší.

Nejlepší kniha, jakou jsem v poslední době četl. Skvělá práce s postavami, které nejsou černobílé, i sympatičtí hrdinové občas ve zkratu či pod tlakem okolností udělají něco hodně ošklivého, třeba zabijí kluka, co se jen ocitl ve špatnou dobu na špatném místě nebo surově zmlátí svou sestru. Přitom ale svých chyb litují, aniž by se v nich utápěli, a snaží se je pokud ne napravit, tak aspoň neopakovat. Dále skvostná postava zatrpklého, zmrzačeného inkvizitora, kterému nejde nefandit a svérázný humor, z některých situací hlavně v zápletce „barbar v civilizovaném městě“ jsem měl málem smrt. Minimálně do poloviny jednoznačných 5*, pak ovšem vyplouvá na povrch čím dál výrazněji hlavní slabina knihy, a to, „o čem to sakra je?!“ Kdybych měl obsah shrnout, řekl bych, že jen o tom, jak se parta dobrodruhů dá dohromady na výpravu. Nic víc, prakticky jen prolog, který jiní autoři zvládnou za tři kapitoly. Jedním dechem dodávám, že to je také ten nejskvělejší prolog, jaký jsem kdy četl, ovšem časem už to lehce nudí a autorova snaha, tajit čtenáři všechna fakta co nejdéle, to jen podtrhuje. Ani na samém konci se členové výpravy moc nesnaží, vyptat se jejího organizátora, kam nebo proč vlastně jdou, byť z narážek to lze částečně odvodit, a to už působí násilně. Přesto je to skvělé čtení a dalšího dílu se nemůžu dočkat, očekávám, že tam se konečně věci pořádně rozjedou.

Tahle kniha mě dohnala, změnit si rozsah hodnocení z pěti hvězdiček na deset – protože čtyři by byly nespravedlivě málo a pět zas moc. 4 1/2* vidím tak akorát. :-)

Túto knihu som si vybral náhodou – o Tkáčoch som vedel už skôr, ale rozhodol sa prečítať práve Poslední svého druhu. Práve som prežíval svoje tzv. hluché obdobie, kedy sa nedokážem na pár dní začítať do ničoho. Už som myslel, že toto obdobie bude trvať dlhšie a zrazu má táto kniha zaujala a bol som rozhodnutý si ju prečítať. Príbeh nepodareného kyborga, ktorému nedovolia dožiť svoj život v pokoji v Írsku ma nesklamal. Napriek modernému akčnému trendu je kniha napísaná takmer bez akcie, no rozhodne pútavo a zaujímavo, najviac je tu cítiť precíznu psychológiu hlavnej postavy. Príbeh ubiehal pomalým tempom, až som sa dostal na koniec, ktorý ma vyslovene potešil. Nie je to žiaden koniec plný zásahov hrdinu a jeho hrdinského umierania v kaluži krvi. Hlavne pre koniec 4*.

Jak zde již psali jiní na začátku knížky čtenáře může odradit až moc velka autora snaha našroubovat postavám do úst vznešenou staročeskou mluvu tak košatou, že by se za ni nemusel stydět ani sám Kosmos. Samotnou atmosféru vyprávění narušuje jenom (alespoň pro mě) celkem neuvěřitelné zaklínaní a boje vyšších mocností. V tomhle se měl Červenák držet více při zemi anebo to podat trochu více záhadněji ne jako pouhý výčet úkonů, které hrdinky museli udělat aby zahnali zlou mocnost. Ale tahle maličkost zaniká na pozadí silného příběhu, nesmrtelného kňoura a sexy Kazi. Prostě super odpočinková tříhvězdičková čet­ba.

Tak tahle knížka mě teda dostala. Po prvních padesáti stránkách jsem se málem rozhodl ji odložit, ale nějakým řízením osudu jsem ji přece jenom dočetl a..... nestačil jsem se divit. No uznejte sami hlavní hrdina si nechává říkat Honzborg (jako Honza kyborg), ve vedlejší roli tu vytupuje černošský voják Abbu Bubbu a projevem jedinců hyperčasu jsou šedí geštěři (neplést si s normálnimi lidskými ještěrkami) – tohle kdybych slyšel předtím knihu zahodím, spálím a rozpráším na hřbitově politováníhodných knížek, kde by dělala společnost třeba Stmívání. Jenomže to bych se hodně zmýlil. Tři hvězdičky, které jsem tomuto výtvoru dal berte jako pochvalu, jako důkaz že i sci-fi pro náctileté se dá napsat dobře a i nám starým znalcům příběh nádherně plyne pod rukama. Nehledejte v tom myšlenku a nechte se jenom pobavit, protože to je to co tahle knížka umí na stoprocent.

Něco takového jsem od paní LeGuinové nečekal. Spíš bych tuto knihu připsal P.K. Dickovi. Vypráví o člověku, který svými sny mění svět, a když to zjistí jeho psychiatr, rozhodne se toho využít. Jeho pohnutky jsou více méně dobré, nicméně výsledkem jsou miliardy mrtvých a hlavně neustálé drastické změny našeho světa. Opravdová lahůdka s ne zcela lahůdkovým koncem, který mi lehce zavání neorganickým happyenedem.

Slušné pokračování prvního dílu. Sice přibylo akce, ale trochu ubylo napětí a zajímavého příběhu. Nahrazuje to ale sympaťák Alf Likt, kterého jsem si oblíbil a který by si podle mně zasloužil vlastní knihu nebo aspoň příběh. Neff potvzuje že městské prostředí mu opravdu sedí.

Méně akční než předchozí díly. Autorka si nechává pořádnou akci až na konec, takže mi kniha připadala o trošičku méně čtivá (pořád je to ale hodně nadprůměr), než předchozí díly série. Celkově nicméně spokojenost (a ani mně nikdo nebuzeroval, že jsem kvůli dočtení do konce dorazil do práce o hodinu později :P)

Asi nejlepší kniha z celého Pohraničí. Povídky si udržují slušný standart (i když jedna mě dost zklamala a naopak jedna nadchla – takže se to kompenzuje), na rozdíl od ostatních knih z Pohraničí je docela přehledná a vlastně se tak vůbec dobře čte.

V tomto případě rovněž plavu proti spokojenému proudu pětihvězdičkových čtenářů. Když jsem si tuto bichli (opravdu stupidní formát) v roce 1995 hrdě dotáhla domů a hned netrpělivě začala číst, čekalo mě zklamání. Skvěle akční začátek, skvěle akční konec, ovšem zbytek knihy vyplňuje patetické vlastenectví, moralizování, filozofování a výcvikový dril. Vcelku nuda a ani nemyslím, že by mě to myšlenkově kdovíjak obohatilo. Byla jsem vůbec jako teenager dost zabedněná, trvalo mi spoustu let zjistit, že Heinlein a jeho styl psaní mi prostě (až na řídké výjimky) nesedí:-). 51%

Psáno lehkým a úderným jazykem. Každopádně mě ta kniha moc nezaujala, od knihy kterou předchází taková sláva bych čekal něco víc údernějšího. Takže jsem rád, že byla kniha zapůjčena z knihovny. ______uvidíme, jak se mi bude líbit film

podle mého skromného mínění zatím nejlepší příběh z krvavého pohraničí.

ovšem ta vulgární obálka je hustá :(

pravda je, že je ten začátek na zabití ale je tam něco co si mě získalo

Docela solidní knížka. minulé díly se mi sice líbily trochu víc a¨le jde to. Jedinné, co lze autorce vytknout, je fakt.¨, že dokáže vyjádřit hlavní zápletku až někde na 300 straně. Do té chvíle je to docela nuda. Né že by však život zlodějky Livak nebyl zajímavý.