LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

super zakončení série a příběhu hrdiny Pipa. Konečně se postavíme Merlinovi.

Tma je jednou z nejzajímavějších Neffových prací. Jedná se o postapokalip­tickou sci-fi těch nejširších rozměrů. Nečekají vás tu žádní zoombie, ani vražedný virus, v podstatě se dá říct, že ani ti emzáci tady nejsou tak podsatní. Strach vám tu nahání lidé! Ano, zkuste si jen na chvilku představit, že by nešla dlouhá léta elektřina prostě jen tak. Vypařily by se fyzikální zákony. Jak vás to změní, jak to změní vaše okolí? Život nemá žádnou cenu a pro plnou konzervu se zabíjí. Stejně tak nemůžete čakat pomoc od domácích mazlíčků, natož tak od příbuzných. Ne, svět, který naprosto drasticky (ale vlastně i realisticky) načrtl Neff, patří jenom schopným a bezcitným.

Jenom jsem trošku nepochopil Kapitánu zbytečnou scénu ve hvězdárně, zato jízda na kole od hvězdárny, to už byla taková příjemná třešnička na dortu.

Ne, Mořičvíl se nedá brát vážně. Jsou mu vytýkáni hlavní hrdinové i nudný děj. Já naopak vychvaluju vtipné prostředí se šílenýma postavičkama. Samozřejmě, každý hned bude Newmana srovnávat s Pratchttem. To je ovšem jiná ligu. Ale na naše české poměry se jedná o svěží odpočinkovou četbu, vhodnou třeba do vlaku. Monohokrát mě tahle knížka přiměla k úsměvu, a to je asi to nejdůležitější.

„Rok naší války“ lze doporučit začínajícím čtenářům „new weird“, příběh i jeho forma jsou totiž poměrně konvenční – ne tak divné a obtížně „stravitelné“ jako některá jiná díla z této edice. Jde spíše o fantasy s prvky „new weird“. Zpočátku trochu mate množství postav, jejich jmen, ras i hodností; pár stránek také trvá pochopit reálie a zákonitosti světa Steph Swainston. Nicméně začíst se je snadné, hodně tomu napomáhá užitá „ich forma“: od úvodní bitevní scény vše sledujeme očima jednoho z Kruhu padesáti nesmrtelných, Janta, který je pro svou rychlost a ojedinělou schopnost létat císařským Poslem. Tento hrdina je výjimečný také užíváním drog, s jejichž pomocí se dokáže přenášet do jiného světa, s odlišnými zákonitostmi i bytostmi. Jen Hmyz a boj s ním je všem světům společný. Děj knihy se pak točí převážně kolem této urputné války, rozporů mezi smrtelníky a nesmrtelnými, vzájemných vztahů a intrik… a v neposlední řadě kolem Jantovy drogové závislosti. Jde o první díl trilogie, lze tedy omluvit určité nedotaženosti románu, osobně bych však uvítala podrobnější popis jednotlivých ras (proč ptakkové mají křídla, když neumí létat atd.). Naopak pochválit musím propracovanost a různorodost charakterů, nikdo není černobílý. Popis prostředí dokáže slušně navodit atmosféru. Celkově jde o příjemné čtení, ačkoliv se nedostavil pocit uchvácení, jaký mi nabídlo „Nádraží Perdido“, ani tak hluboké emoce, jaké navodil „Veniss Underground“. Výsledným hodnocením tedy je spokojených, byť slabších 8*. 78%

Štěpán Kopřiva je drsoň. Ať dělá komiksy, scénáře k hororům nebo knihy, je cítít z jeho práce krev. A to doslova! Zabíjení je, jak jednou řekl James Bond: Naprosto šokantní! Škoda jen, že se chce co nejvíce podobat Kulhánkovi, a nejde vlastní cestou jako třeba Petr Schink.

Osobně jsem se na knihu moc těšil, protože Michal Rybka se mi zdá jako celkem rozumný člověk s dobrými nápady (a Level si kupuji skoro již jenom kvůli jemu a Vávrovi). V první povídce to taky dokázal. Kwarungský labyrint byl pro mě zajímavým překvapením. Bohůžel zbytek se nese v jaksi nemastném neslaném stereotypu. Možná ještě Věž starého Garembyho byla zajímvavá. Je to vcelku škoda, protože stačilo na povídkách víc zapracovat a byly by jistě zajímavější. Dal bych původně 3 a půl hvězdičky, ale naštvala mě vychlubačná věta na přebalu o vypointovaných příbězích. Naopak bych ubral moralizování a ponaučení, jež se pravidelně v každé povídce objevuje.

Ten flashback do Rolandova života je až příliš rozsáhlý. Ostatní děj začíná nabývat značné zmatenosti – celé mi to připadalo, jako by to King napsal pod vlivem LSD. Pro mě zatím nejslabší díl série.

Líbí se mi americká drsná škola. Líbí se mi postapokaliptické sci-fi. A proto mě uchvátila Špinavá práce. Je to svěží mix plný drsných příběhů.

Veliké překvapení, ten Schink. Svůj osobitý stal předvedl už v JFK. A ve Špinavé práci jen potvrdil kvality, které jistě má.

Trošku musím polemizovat s anotací. Tohle není skoro detektivní příběh. To je DETEKTIVNÍ příběh. Ze čtyř pětin je to opravdu dobrý detektivní příběh, a ten poslední kus koláče je naopak ryzí sci-fi. Co se mi na tomhle románu líbí, je zajímavý ne-happyendový konec a jistá volnost, ve které ani moc není cítít, že kniha vznikla v sovětském svazu v dobách hlubokého komunismu.

Neil Gaiman ukázal, že psát umí. Ukázal taky, že je nekorunovaným králem městské fantasy. A aby toho nebylo málo, napěchoval knihu Sandmanovskou poetikou, historií, mýty a legendami, navrch přidal klasickou road movie a pořádně zamíchal. Každý, kdo by čekal z těchto ingrediencí dort Pejska a Kočičky by se šeredně mýlil. Jedná se totiž o jednu z nejlepších knih, které jsem kdy četl.

Po přečtení třetího dílu Malazské Knihy padlých už mám konečně dostatek informací, abych si dokázal udělat hrubý přehled o tomto světě i o některých postavách :)

Příjemná fantazy, která ovšem ničím kromě trpasličího zubaře :) nevybočuje z mírného nadprůměru. Kdo má v oblibě trpaslíky, ať si dá hodnocení 100%. Je jim věnována velká část knihy a jsou skvěle popsaní.

Nevím to jistě na 100%, ale mě se druhý díl líbil asi ještě o trochu více než díl první:o)) (jen jsem trochu čekal, že se více dozvím o záhadných kocourech:o) )

Tak na začátek si neodpustím malé šťouchnutí. Nápad i s názvem experiment je jako vykradený z knížky Strugackých Město zaslíbených, nemůžu si pomoct.Jinak pokud hledáte horor,radši King nebo Barker.Jde o hodně naivní příběh s příměsí zbytečných narážek na pedofilii apod…Sice je o dnešku ,ale moc to nesedí dohromady.Začíná smrtí týrané ženy(oběti domácího násilí), která zcvokne a po své smrti začne vraždit na ostrově Dřímota ,kam původně měla namířeno, in memoriam.Naštěstí na ostrov přijíždí psychiatr,který jí může léčit a to finále (cca poslední 3 strany)už do knížky nepatří vůbec.Za obsah 40%, dalších 20% je za výborné knižní hardback vydání.Je i příjemné, že má malý formát a kvalitní tisk.Tartaros to zvládl. Jinak myslím, že tohle spíš paní Rečková hodila jako bokovku.Pokud nehledáte horor s propracovaným příběh,ale jen něco rychlého a spíš ne moc strašidelného,ur­čitě zkusit můžete.

cita sa to dobre, odsypa to, tak co uz na tom, ze hrdinka je nezranitelna a sem.tam logika ide stranou??:D:D

Opravdu to nepatří mezi vrcholy díla mistra Andersona. Pro nás čechy je zajímavé, že hlavní postava princ Rumprecht je synem Fridricha Falckého – zimního krále. Hovoří česky a dle Shakespearea umísťuje Čechy k moři.

Kdo by čekal gradující děj, strhující okamžiky a napětí, bude zklamán. Jako by Feistovi již docházel dech. V okamžicích kdy se má rozhodovat o bytí a nebytí hrdinů, kdy by chtěl čtenář hltat řádky a vymýšlet si sám závěry a vyústění napjatých situací je rychle po boji a nebezpečí, jako když lusknete prstem. Je to snad úděl dlouhých ság, kdy je autor již vyčerpaný a chybí mu nápady. I přesto přeze všechno hodnotím tuhle knihu i ságu veskrze kladně. Nevím však jestli budu mít odvahu číst její volné pokračování v podobě třísvazkové Konkláve stínů.

Podle mého desetiletého syna super kniha, přečetl 400 stran za 4 dny což je pro něho pozoruhodný výkon.

Chabon vyniká především po jazykové stránce, v té si zaslouží ovace a záplavu cen knize věnované. Také prostředí židovské komunity a tvorba vlastního alternativního světa je skvělou ukázkou jeho literárního umění. Ovšem detektivní zápletka mě naopak trochu zklamala, postavy jsem si sice oblíbil, ale děj samotný mě zase tolik neuchvátil…

Při čtení anotace jsem se musela pochechtávat: Od dob „Duny“ tu nebyl příběh srovnatelný s „Kushielovou střelou“… Proč ta skromnost?;-) „Kushielova střela“ je rozsáhlý román, který nabízí velmi detailně propracovaný fantasy svět, inspirovaný evropskými dobovými reáliemi 17. století. Země Terre d'Ange připomíná Francii, její obyvatelé jsou nesmírně krásní, kultivovaní a šlechta je prolezlá intrikami skrz naskrz. Zároveň s dětstvím hlavní hrdinky Phédre poznáváme zákonitosti, hierarchii, politické pozadí a náboženství země (i zemí sousedních). Tato seznamovací pasáž má zhruba 90 stran a byla pro mě zoufale nudná, skoro mě odradila pokračovat. Svou zásluhu na tom mají dlouhá souvětí, při jejichž čtení se mi kolikrát podařilo zapomenout, o čem věta vlastně je. Poměrně obtížně se také orientuje v množství jmen, jakými nás autorka zavalí. Mladičká Phédre je vychovávána jako luxusní kurtizána – v tomto světě jde o úctyhodné zaměstnání, je to doslova životní poslání zasvěcené božstvu. Děj se začíná trochu zajímavěji rozjíždět v okamžiku, kdy je dívka prodána do služeb vlivného šlechtice se spoustou tajemství, Anafiela Delaunayho. Přibývají intriky, sem tam se objeví i nějaký souboj a Phédre dospěje natolik, aby konečně uplatnila svůj komplikovaný výcvik a vzdělání. Zbývající dvě třetiny knihy jsou výrazně čtivější: spousta putování po souši i po moři, variabilnější prostředí, více dobrodružství, více akce, objevují se i nějaké magické prvky. Romantika je zastoupena S/M scénami, ty jsou však popsány v jakési „soft“ verzi, všechna ta krev a bolest získává až poetický, vznešený podtón, nečekejte zrovna gore zvedající žaludek:-). Hlavní hrdinka je stále zmítána emocemi, miluje toho a miluje támhletoho a neodolatelně ji přitahuje támhleta… Osobně mi Phédre příliš k srdci nepřirostla. Snad pro tu její protivnou dokonalost: je zkrátka nejkrásnější, nejinteligentnější, nejlepší milovnice, každý ji zbožňuje, všechno ví a ve všem se jí daří, veškeré útrapy ji jen zdokonalují, zvyšují její moudrost, atraktivitu a všeobecnou úžasnost. Jakkoliv nelituji času stráveného s „Kushielovou střelou“, tento typ literatury mi úplně nesedí, takže pokud máte v knihách rádi romantiku (lásku, sex a složité vztahy), přidejte si k mému hodnocení libovolné množství procent až do plného počtu. Srovnání s „Dunou“ je však poněkud mimo mísu – oproti této kultovní sci-fi chybí onen mystický, filozofický podtext, ta hloubka a přesvědčivost, co vytváří kult. 66,6%

Stejně jako BorgDog nehodlám číst další díly, protože se bojím, že by to dopadla stejně jako série Ráma a celá ta tajemná atmosféra knihy by spadla. V čem s ním, ale musím rozhodně nesouhlasit je jeho názor na psychologii knihy. Hrdina vlastně skoro celou knihu zápasí sám se sebou a až na tu koncovou pointu (to jeho „prozření“ mu prostě nevěřím) je pojat jako reálná osoba, kterou celou knihu poznáváme čím dál tím hlouběji. Ano je to zbabělec a ano způsobuje tím ostatním i sobě jenom problémy, ale tahle knížka rozhodně není o ideálech. Je prostě o normálních lidech v nenormálních (i přesto, ale bolestně reálných) situacích to celé v nádherném hávu tajemna a příležitostně i dobrodružství.

Rozhodně fascinující kniha s úžasnými nápady, ať už „mozaiková“ stavba příběhu nebo ústřední motiv, do detailu promyšlený mechanismus fungování Gatewaye a akcí prospektorů. Co ale popravdě nechápu, je vychvalovaná psychologie hlavního hrdiny. Možná mi něco podstatného uniklo, ale mě přišel jako prachobyčejný zbabělec, který se pustil do práce, na kterou jednoduše nemá a není ani schopen si tento fakt přiznat, přičemž na jeho neschopnost často doplácí druzí. Nevidím na tom nic psychologicky složitého a už vůbec ne sympatického – ve skutečnosti právě z tohoto důvodu srážím z hodnocení jednu hvězdičku a nijak se nehrnu ani do četby pokračování. Přesto je to vynikající román, který rozhodně stojí za přečtení.

Docela pěkné a o dost veselejší než sága.

česká tvorba má mou stálou pozornost, když narazím na něco zajímavého, rád ji podpořím. a tak jsem koupil i tuto antologii. žel, po jejím přečtení mám na patře pachuť. pachuť pohrdání čtenářem. i to může být uměleckým záměrem. ale v tomto případě sázím spíše na neumětelství. jsem zklamán plytkostí a bezobsažností většiny děl, nezájmem autorů i editorů o kvalitu. vždyť nejde o žádný komerční trhák. doufám, že se autor textu na zadní straně mýlí a tato kniha není odpovědí na otázku „quo vadis, česká SF“…

abych jen nehaněl, výrazným plus je zanedbatelné minimum překlepů a podobných chyb a kongeniální jsou ilustrace elišky vokounové.

Velmi dobré pokračování série. Styl vyprávění se nemění – Erikson opět čtenáře hodí do děje a nechá ho ať se naučí plavat. Ale funguje to – potěší pár starých známých z prvního dílu i fascinující hrdinský pochod pouští, předem odsouzený k nezdaru, byť jsem sympatickému Coltainovi držel palce do poslední chvíle.

Mno tak co k tomu říct – je to pořád stejně červená knihovna až to pěkné není, je to o trošičku méně čtivé hlavně cca do půlky knihy, pak už jen zase letíte dokud není konec. Celé se to tváří jako happy end série, i když pokračování není zcela vyloučené. Náznak nějaké zápletky tu fakt nehledejte, je to až na konec celé jen o citech a vztazích, akce veškerá žádná, za půlkou se objevuje něco čemu se dá aspoň říkat napětí, které je docela dovedně udržované, i když je asi každému předem jasné jak to dopadne.

Heinlein ve své nejlepší formě. Příběh by vůbec nemusel být SF a nic by se nestalo, měl by stejnou údernost.

Tak pro tento díl mám slabost a jistě ne náhodou získal Huga 2001. Postava Harryho je popsaná mnohem komplexněji a i vedlejší postavy mají potřebný náboj. Soutěž o ohnivý pohár je popsaná velmi napínavě a napětí je stále stupňované až k samotnému finále. Právě v této knize se také láme věková hranice čtenářů. Zatímco první díl byl pohádkou pro malé děti, Azkaban přitvrdil a Ohnivý pohár zde má i některé drsné scény (byť na druhou stranu některé pohádky jsou také pěkně drsné). Zatímco u předchozích dílů jsem měl problém se začíst, tuhle knihu jsem „zhltnul“ na jedno posezení.

Komentář HP jsem odkládal velmi dlouho a je to dobře, alespoň mám potřebný odstup. Počátek ságy má mnohé nedostatky, především nám ukazuje, že jde o autorčinu prvotinu a ta nevypsanost z knihy čiší na každé stránce. Také zápletka je předvídatelná a jednotlivé motivy vypůjčené ze světoznámých pohádek a knih pro mládež. Už sama postava Harryho (zanedbaný sirotek, kterého jeho rodina využívá) je natolik podobná Popelce, až mi to vadilo. Nebo postava Hermiony – ošklivá holka, ze které postupně vyroste krasavice? Ano, pohádka O ošklivém kačátku jak vyšitá. Vstup do čarodějného světa na nádraží nám zase připomene Alenku Lewise Carrolla a tak bychom mohli pokračovat donekonečna. Kdo četl Dickense, nalezne zde desítky dalších shod. Je vůbec možné ještě dnes napsat skutečně originální knihu? Nikoliv, ale je možné napsat knihu, která udělá radost milionům čtenářům po celém světě, a to se Rowlingové bezesporu podařilo. Šikovným propojením líbivých motivů dochází až k překvapivému výsledku. Mnozí se pokusili o totéž s žalostným výsledkem.

Paní Clarkové se nesporně povedla jedna věc, napsat jako svůj debut originální fantasy takovým způsobem, který předčí mnohé světoznámé spisovatele. Kniha je napsána výborným stylem, popisy postav i prostředí jsou vynikající. Celá kniha se nese v lehkém tónu, místy až nadsázky a humoru, aby v závěru přitvrdila, atmosfera zhoustla a děj, který se doposud vinul jako pomalu plynoucí řeka zrychlí a zmohutní v pořádný veletok padající do hlubin monstrózního vodopádu. I přes tu veškerou chválu a všechny možné superlativy, které se s knihou spojují nemůžu říct, že by mne okouzlila natolik, abych si ji někdy přečetl znovu. Snad za to mohl právě ten lehký tón, s nímž je příběh vyprávěn, a který se podle mne hodí lépe pro knihy určené mladším čtenářům. Rozhodně nechci kvality této knihy shazovat, to v žádném případě. Každý ať si udělá svůj názor. Jen za sebe můžu říct, že si mne nezískala.

Xina si nejde neoblíbit. Ale zklamal mě 2.příběh v knize, který je samá bitva a Xin není ústřední postavou.

Tak je to tady, moje první Kulhánkovina(čtu prakticky jen čisté fantasy). Nechal jsem se zlákat hodnocením zde na Legii a musím říci, že jsem mile překvapen. V první chvíli jsem myslel, že knížku odložím (když byla ta malá holčina ve sklepě a nebylo jisté na jaký způsob bude připravena – mám 20 měsíční dcerku a říkal jsem si co to kurnik je). Pak se vše vysvětlí (teda až na záhadného kocoura co hýří barvami a zabíjí lidi – tam bych opravdu chtěl vědět víc) a děj se rozjede na plno a nezastaví se až do konce. Vcelku jednoduché čtení – jedna dějová linie, pár jmen. Prostě jede se plnou parou vpřed. A nic (až na toho zpropadeného kocoura) mi nebrání dát 100%.

Pro mne osobně nejlepší Lemova sbírka povídek. Ne, že bych měl nějaké antipatie k Ijonu Tichému, ale Pirx mne uchvátil svým jemným smyslem pro sebeironii (zatímco Tichého bych spíše přirovnal druhem humoru k „bláznivině“ typu Stopařova průvodce…). Sbírka se může směle poměřovat s nejlepšími povídkami Heinleina či Asimova.

Edice Pevnost kniha č. 39 – Věčné imágo. Nádherně se to četlo, přiznám na rovinu, ačkoliv jsem se u předchozích dílů zase tolik nebavil, tady mi to všecko vynahradilo. Příběh ze začátku vypadá na jasně danou věc, a já s ním taky jako s jasně danou věcí počítal, jenže nakonec se to všecko vyvine tak všelijak že jsem se nestačil divit, a knmížku jsem musel okamžitě dočíst. Chvílemi jsem se ztrácel v záplavě cizích výrazů, a je dost důležité přečíst každé slovo z knihy, protože pak jsem se v tom trošičku ztrácel, i tak ale rozhodně příjemná knížka a rozhodně veliké překvapení. Jen malé důležité upozornění, neotáčejte na poslední stránku ! :) 8/10

Napriek tomu, že som o tomto legendárnom románe počul zo všetkých strán samé chvály, som bol ohľadom toho čo ma čaká zľahka skeptický. Môj skepticizmus vychádzal z námetu, ktorý som poznal z recenzií a osobne sa mi nezdal príliš atraktívny, resp. som v ňom nevidel potenciál na dostatočnú hĺbku príbehu. Nezostáva mi len skonštatovať, že to bola veľká chyba, ináč povedané, kto nezažil, neuverí. Očakávania boli formované mnou – laikom (aj keď zanieteným) a námetu sa našťastie zhostil Grand master žánru – Frederik Pohl, ktorý patrí v SF medzi najvýznamnejšie osobnosti. Námet sa ukázal ako naozaj skvelý, s mnohými vyššie načrtnutými výbornými „hard SF“ motívmi a rýchlym spádom. Autor však nezostáva len pri tom. Román má aj druhú, nemenej dôležitú rovinu – psychologickú. Je to totiž zároveň výborná štúdia motívov ľudského konania tvárou v tvár extrémnym podmienkam, ktoré pod perom pána Pohla odhaľujú ľudský charakter ako destilácia oddeľuje alkohol z kvasu. Je to jednoducho skvelý román, ktorý som zhltol jedným dychom, a ktorý nechá čitateľa nedočkavo oscilovať medzi jeho mnohými rovinami, ktoré sa pred ním v priebehu čítania odhaľujú.

Dneska v noci přišlo to, čeho jsem se obával od roku 2005/06 kdy jsem začal číst Ďurovy knihy. Stalo se vůbec poprvé, že mě nějaká kniha od tohoto slovenského barda zklamala. Postavy jsou málo vykreslené, vztah milenců málo propracovaný, vždyť ty už jsi Ďuro, stvořil daleko lepší milenecké páry. Záporáci jsou nudní, nezajímavý. Prostředí rovněž nezajímavé, děj rychle ubíhající, takže se rychle pročtete na poslední stránku a řeknete si: „A to má být všechno?“ To má být ten příběh, na jehož knižní vydání jsem čekal tak dlouho, příběh, který jsem tiše záviděl čtenářům ze Slovenska. Bohužel ano. A bohužel je na tom to psaní pro časopis příliš vidět. Na jednu stranu je si autor zaslouží pochvalu, protože se mu ten příběh povedlo narvat do takhle malého prostorou. Na straně druhé se však nemůžu zbavit pocitu zklamání, protože ten příběh je průměrný. Při srovnání s ostatními knihami se tahle propadne do Tartataru a nikdo si na ní nevzpomene. Což je škoda, protože ten nápad byl zajímavý. Doufám, Ďuro, že tohle zklamání mi vynahradí o Vánocích Kornel. Takhle mi z toho bohužel vychází rovných 50% ________Bivoj byl přece jen lepší, Roberte________ne­mohl jsme se zbavit dojmu, ale ta hadí bestie a způsob, jak jí obětovali mi strašně připomnělo Barbara Conana.

Výborná kniha, jej hlavným pozitívom je, že aj po toľkých rokoch u nej bezchybne funguje onen pozitívne provokujúci „sense of wonder“, ktorý mám tak rád na majstrových knihách. Aj keď dejovo je to pomerne priamočiare, prepracované technické reálie a minimum logických chýb dávajú vyniknúť tejto knihe aj po 36 rokoch od vzniknutia. Nečudo, že je to jeden z najoceňovanejších Clarkových románov. Jednoducho poctivá science fiction.

Tak toto bolo dosť slabé pokračovanie, presnejšie povedané „riedke“. V priebehu prvej polovice knihy som viackrát uvažoval o nedočítaní. Pritom stretnutie s Rámom ma aj po toľkých rokoch od napísania uchvátilo, ale tento diel to prekryl svojím nadmerným objemom vaty a zároveň nových nápadov je tam veľmi skromne (a navyše niektoré sú veľmi divné). Z tých cca 320 strán by som si kľudne dokázal 100 odmyslieť – hlavne v spomínanej prvej polovici knihy. V závere to však predsalen naberie určité tempo aj informačnú hustotu a čitateľ si občas pripomenie ten pocit, ktorý mal počas celého prvého dielu.

Kniha literárně bravurně zvládnutá, motivující k zamyšlení a každopádně hluboká. Kulturních odkazů je, jak to u Simmonse bývá, víc než plno. Ale když mi prodával všechnu tu kvantovou pryž, docela jsem zatínal zuby, za což musím sundat půl hvězdy.

úžasná antiutopie z konce let šedesátých. příběh v sobě kombinuje hned několik zajímavých pohledů na lidskou společnost: strach z odlidštění v důsledku technologického pokroku a především strach z těch, kteří ve jménu dobra (zde blaženosti) nastolují totalitní diktaturu. na svou dobu odvážný text, napsaný tak, že si zachoval svou hodnotu i dnes. skvělé čtení i po těch 40 letech.