LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Príjemne iná poviedka o Heisenbergovi, atómovej bombe a morálke, zabalené do originálneho hávu prednášky z budúcnosti, z ktorého som v príjemnej neistote. V konkurencii predošlých diel však citeľne slabšie.

Výborná série. Jde o jakýsi post-kyberpunk, možná steampunk. V každém případě technologie, ať už bio nebo jiné tam hrají velkou roli, stejně jako drogy. Zároveň jde ale o literaturu a ne o nějaké bezduché technoukájení. Lidé jsou pořád docela lidští, psi psovití, fízlové fízlovští a láska je pořád rozervaně romantická.

Poviedky s hudobnou či maliarskou tematikou sú pre mňa neodolateľné. Dobre napísaný príbeh o umení ma vždy poteší a Proměna Martina Lakea si ma postupne získala. Veľmi chválim spojenie príbehu Martina Lakea s interpretáciou jeho obrazov, čím ma zas umenie malieb v umení písmen okúzlilo.

Prikladám ešte krásny odstavec z autorovho doslovu: Myslím, že to, co jsem chtěl na konci příběhu vyjádřit je fakt, že nikdy nemůžeme skutečně odhadnout, co se stalo v autorově životě, jaký dopad to mělo na jeho dílo, a že právě tato tajemnost je zcela v pořádku. My to nepotřebujeme vědět. A kdybychom to věděli, proč by to porozumění mělo nějak ovlivnit otázky dílem kladené?

Kniha je jakýmsi crossoverem dobrodružné literatury, fantasy, sci-fi a steampunku. Podíváme se do vzdálené budoucnosti na planetu rozdělenou konfliktem: na jedné straně máme Aztéky, uctívající množstvím obětí bohy Teotly, na straně druhé jsou Nanagaďané, Francíni a další lidé, podporovaní bytostmi Loa, v podstatě filozofickým protikladem Teotlů. Hned v úvodu je rozbit dlouhodobý status quo, Aztékové překonávají Pohoří děsu a útočí. Čtenář v několika liniích sleduje převážně příběhy obránců: premiérku Dihanu, generála Haidana, tajemného Pepře, nevyzpytatelného Oaxcytla – veškeré osudy se sbíhají k jedinému muži, Johnu deBrunovi. Námořník, dobrodruh s neznámou minulostí, jednou rukou a ztrátou paměti. Kým ve skutečnosti je a zda se podaří zastavit krvavý příliv Aztéků, to už si přečtěte sami. Děj uhání kupředu bez zbytečných zastávek, poodhaluje lidskou minulost na planetě, akce střídá strategii, zpestření nabízejí atraktivní prvky ve formě vzducholodí, obojživelných vozidel i mnohem pokročilejších technologií. Psychologie postav nejde příliš do hloubky, občas zaskřípe logika, nechybí situace deus ex machina; vše je zkrátka podřízeno dobrodružství. Čtivost poněkud snižoval místní dialekt – spousta postav oni divně mluvit… naštěstí ne všichni. Osobně mi používání tohoto primitivního jazyka nesedlo a nepovažuji jej za kdovíjak přínosný krok pro jinak velmi svižnou a pestrou knihu. Zrovna tak nemůžu vydavatele pochválit za rozhodnutí nahradit originální poutavou obálku http://awthome.files.wordpress.com/2009/10/crystalrainlarge.jpg nikoliv špatným, ovšem průměrným (nezajímavým) obrázkem J.P. Krásného. Navzdory mouchám jsem si „Krystalický déšť“ užívala, povedený mix fantasy a sci-fi je přece jen stále ještě docela neotřelý. Autor si v závěru ponechal pootevřená vrátka k pokračování, snad časem bude příležitost ověřit si, nakolik úspěšně rozvine příběh této knihy. 75%

Miluji Dickovy povídky. Čest jeho románům (některým), ale povídkám věčná sláva. Přesto tuto sbírku miluji nějak méně, než například Wuba. Ano, je to Dick. Některé povídky tu disponují s opravdu skvělými nápady (Dny Fešandy Pat, Městečko), v jiných klade čtivý důraz na hrdinu a jeho řešení nevšedních situací (Výplata, Pohotovost). Hodně povídek je tu ovšem bohužel tak trochu do počtu. Co obzvláště chybí jsou Dickovy legendární vypointované příběhy typu „Druhá série“. Je sice pravda, že se tu nachází jakýsi druhý díl konkrétně této povídky (Jonův svět). Ten je ale bohužel představitelem průměrného díla vedoucí odnikud nikam a není v této sbírce jediný.

O cechu katov, o ich zásadách, zmýšľaní a o tom, ako môžu vykonávať túto prácu. A na záver sa dozviete aj niečo o kariérnom postupe. Predošlú poviedku som čítal niekoľko dní, Cech katů stihol podobný osud. Napriek téme som sa nedokázal začítať, chýbal mi tu fantastický prvok a celkovo na mňa nezapôsobila, preto 50%.

Myslím, že Renča knihu vystihla přesně. Já k tomu dodávám: Pustil jsem se do knihy poté, co jsem přečetl celou sérii o Johnu Taylorovi. Občas mi bylo, jako bych četl pokračování série, zvláště když si Felix Castor oblékl trenčkot. Tím nechci říct, že by Carey opisoval od Greena nebo naopak, ale oba jsou naladěni na stejnou vlnu. Hrdina je tak trochu břídil, sympatický matla, ale nadaný neobyčejnými schopnostmi, pak ten Londýn a nakonec ten trenčkot. (Ne nutně v tomto pořadí.) A podobný druh humoru obou autorů, abych nezapomněl. Ale nebojte se, tady podobnost končí, takže si tuhle knihu můžete vychutnat, i když zrovna nejste fandové Simona Greena.

První třetina románu byla výborná, s plným hodnocením bych neváhal ani chvilku. Jde o pomalu se rozjíždějící temný detektivní thriller okořeněný nezvyklým židovským prostředím, alternativní historií (v celé knize jsem napočítal snad jen 2 zmíňky, které jakž takž pomohou rozklíčovat uzlové body) a šachovou tématikou. Hlavní hrdina, ztroskotalý detektiv těsně před očekávaným vyhazovem, koncem židů na Aljašce, těsně před Reverzí, která může přinést cokoliv. To byly ingredience, z kterých Chabon umíchal chutnou směs. Co bych vyzdvihl? Humor. Mayer Landsman byl úžasný, smál jsem se nahlas párkrát i v autobuse. To byla opravdu silná devíza této knihy. Stejně tak bych pochválil dialogy, smysl pro příběh a originalitu ne snad námětu, ale jeho koloritu určitě. Zklamal mne jakýsi těžko popsatelný úpadek kvality během druhé a třetí třetiny knihy. Už jsem se nesmál, už jsem se ztrácel v motivacích hrdinů, detektivní zápletka se rozplizávala… Je mi tedy líto, ale nemohu hodnotit za 5. I když začátek byl velmi slibný a kniha svou kvalitu určitě má.

Tak tahle povídka nesedne každému, jako bohužel nesedla mě. Má poetický styl a vlastně je celá taková poetická, což zrovna nemusím. Některým se to však bude líbit, to ano.

Moc zajímavá povídka, která se perfektně četla a přitom byla dost nápaditá, Zatím asi nejlepší práce sborníku.

Hyperion je neuvěřitelně fascinující knihou. A to především díky úhlavní postavě – Štírovi. Nikdo neví proč dělá, to co dělá, ani jak to dělá. Nikdo neví jaké je jeho poslání. Nikdo o něm neví téměř nic, jen to, že působí bolest. V průběhu knihy se o něm něco málo dozvíme, ale Štír stále skrývá většinu svých tajemství. Tajemství, která na jednu stranu chcete znát, ale na druhou radši ani ne, abyste si je mohli věčně domýšlet podle své fantazie. Ale já to asi nevydržím a přečtu si druhý díl.

Průměrné.

---Příběh o robotovi, který je svou myslí téměř člověkem. Tři (4) zákony robotiky? O těch nikdy neslyšel. Chtěl by zemřít, to ale nemůže. Ne dokud jsou na světě lidé, jimž by měl pomáhat. Co s tím? Řešení se najde… ---Příběh o člověku, který má díky důmyslné propagandě a drogám vymytý mozek. Pak najde slabikář, naučí se číst a tím posléze dokonale zvrátí osud celého lidstva. Jedna z nejlepších knih (nejen SF,) jakou jsem kdy četl. Od autora předlohy k Hazardnímu hráči a Barvě peněz jsem čekal hodně, ale i tak mi Zpěv drozda dokonale vyrazil dech. A že by pořádný příběh musel končit špatně? Nesmysl. Pan Tevis píše podobně jako můj velký oblíbenec C. D. Simak, jen snad více do hloubky, ale o nic méně čtivě. Šup s ním do TOP 10.

Takze, zaciatok velmi atmosfericky, na letisku JFK v NYC pristane lietadlo, ktore ihned potom ‚odumrie‘ – nikto sa nehlasi, ziadny zo systemov nefunguje. Vnutri najdu celu posadku a vsetkych cestujucich mrtvych a nevedie zistit, co sa im stalo. Potial je to na 100% – atmosfera je vynikajuca a vy sa tesite, ako to bude dalej. A… potom to zabrdne to riadnych klise, aj ked netvrdim, ze to zle. Cita sa to velmi dobre, ale.. po odhaleni je to uz akesi… obycajne. Mne osobne to dost pripominalo film Blade 2. Niektorymi prvkami. Takze, slusnych a poctivych 70%. Tesim sa na pokracovanie. Inak, priamo z vydavatelstva Ikar mam informacie, ze original uz maju, preklad by mal vyjst na zaciatku roka 2011. BTW. Mohol by niekto nahodit slovenske vydanie?

Velmi dobře napsaná knížka o pokusech Drizzta navázat přátelské vztahy ve světě na povrchu. Neznalost jazyka, původ temného elfa a předsudky obyvatel jsou téměř rovnocenní nepřátelé jako temní elfové v předchozích dílech. Celá tahle série je klenot od pana Salvatoreho :)

Druhý díl velmi dobře navazuje na první a dále se rozepisuje o pocitech a prožitcích našeho temného šampióna Drizzta. Oproti první knize, kde jsem byl příjemně zahlcen lehkým rozborem života temné populace, je druhá kniha více akční a více zaměřená na Drizzta. Rozhodně doporučuji číst.

Skvělá kniha výborně vykreslující charakter života ve městě temných elfů. Autor se přesně trefil do mé představy o temných elfech a jejich charakteru. Z knihy jde úplně hmatatelně cítit rozdíl mezi uvažováním Drizzta potažmo Zaknafeina, vzhledem k zbytku temné populace. Já hodnotím jednoznačně ***** :)

Povídka mě zaujala, ale čekal jsem ve finále víc. Ztotožňuji se s názorem „Bůh – největší podvod v dějinách lidstva“ a proto mě povídka nijak nepřekvapila.

Dobrý závěrečný díl, zřejmě lepší než předchozí. Na scénu přichází třetí rasa, Kahrořané, které si ale čtenář příliš neužije. Děj se točí kolem střetu lidí a Umranů, příčemž potkáme staré známé z předchozích dílů. Potěší hlavně hláškující Salzmann i sympatický Alf Likt. Děj příjemně střídá akci s intrikami, což bych viděl jako jeden z hlavních kladů této knihy.

Pokračování rozběhnutého příběhu. První polovina pochmurnější, děj ožívá s příchodem Lucivara a celého sabatu pubertálních čarodějnic, z čehož vznikají vtipné situace. Pár rádoby akčních scén, do kterých se ale raději autorka neměla pouštět. Dialogy, emoce – tam je silná v kramflecích. Celkově slabší díl v trilogii, ale možná mi jen vadilo to čekání na Daemona.

skvělá kniha pro každého, kdo se chce seznámit nejen s vývojem a principy vědeckého poznání, ale především, kdo tak chce učinit vtipnou a svižnou formou. kongeniální kombinace epizod zeměplošského příběhu a následných příspěvků jedněch z největších (a dle mého soudu nejlepších) popularizátorů vědy jacka cohena a iana stewarta přináší nečekané výsledky! knihu mám jako doporučenou literaturu v kurzu „vědecké myšlení a poznání“, protože česky neexistuje nic lepšího. když jsem knihu objevil za svého pobytu v zahraničí, byl jsem z ní nadšen a zůstávám dodnes. skalní příznivce t. pratchetta může zklamat, že kniha jen „využívá“ příběhů ze zeměplochy jako oslích můstků ve výkladu, nicméně dělá to dobře a samotný zeměplošský výlet je dost dobrý. za tohle by měly být nějaké literární ceny, dobrá popularizace vědy je vzácná jako pravý šafrán. dlužno ještě přiznat, že ač pro překladatele toto byla unikátní zkušenost (alespoň co lze zjistit na webu), ujal se díla lépe než profíci v dalších dílech…

skutečně důstojný nástupce zrcadlovek, až na dvě slabší povídky, všechno jsou to dobré příběhy a celkem na ně sedí i podtitul sborníku. osobně mám kyberpank velmi rád (mírně temné líčení komplexní budoucnosti) a rozhodně jsem se necítil ošizen. je to čtení nejen dobrodružné, ale i s přesahem. malá výhrada, vložené úryvky korespondence mě moc nezaujaly, sem tam nějaká myšlenka, ale celkově mi přišly zbytečné. čemu jsem nadmíru rád, že tu nebyly liškoocasně-samochvalné úvodní pindy k povídkám a medailonky se omezily na zajímavé informace. laser, dobrý!

z počátku veselá a vtipná povídka, která se zvrhne v děsivý armageddon, teda spíš ragnarök, poněvadž svět má naději být obrozen po celosvětové katastrofě. až na pohromu jako takovou, kterou autor nechává udeřit jako pěst boží bez jakéhokoliv vysvětlení, samotný příběh sysadminů, kteří se vzchopí a nehledě na ubíjející realitu hledají a zkoušejí, je skvělý. právě zamlčené příčiny katastrofy mi logicky nesedí do výsledku a zanechávají mě poněkud nedosyceného. aplikace adminského jazyka do běžného života zní sice jako z nějaké mimoňské komedie, ale určitě pobaví svou absurdností.

jedna z prvních povídek mého oblíbence bacigalupiho, co jsem kdy četl. post-expanzní svět lidské civilizace závislé na mechanické energii a výhradně bio-zdrojích kalorií. příběh člověka, který za vysokou cenu prolamuje okovy vlastnictví. tohle je skutečný pank (stejně jako třeba u sterlinga), nehrdinský boj proti moci ekonomicko-politických vztahů. povídka rozvádí motiv nenasytná hrabivost versus GMO versus „normální“ lidi. možná to zní příliš levičácky, ale žádná pachuť salonní pózy v tom není. svoboda osobní odpovědnosti proti otroctví jistoty a bezpečí. a spousta zrní.

Série Wilf Brim je prostě klasika svého druhu. Podívejte se dnes na Star Trek – první sérii. Taky působí strašlivě, ale je to jeden ze základních pilířů světové sci-fi. Se sérií Wilf Brim je do prostě podobné. Je to naivní a klišovité, ale je to prostě kniha z dob, když se to tak dělalo všechno. A hlavně, každé klišé bylo kdysi originální. Já to četl jako patnáctiletý kluk a přivedlo mě to k military sci-fi. Je to klasika a né, že ne. I když číst to dneska, asi bych měl stejný názor jako Jana.

Čtivá, trochu vonnegutovská kniha obsahující spoustu životní moudrosti. Perfektní dialogy a charismatické postavy jsou součástí balení! SF ve službách literatury, tak to mám rád.

Útlá knížka s jednoduchým textem, která mě dokázala silně zasáhnout. Jako otec 3 letého prcka, jsem si to dokázal těch pár stránek docela přožít. Dal bych plný počet, nebýt toho konce. Ne že by mě přímo zklamal, ale prostě mi nic nevysvětlil, nedal.

Jelikož budu možná jediná, kdo se přizná, že to čte… Beth pracuje jako novinářka v jednom Caldwellském plátku. Ve svých pětadvaceti letech cítí, že její život je příliš jednotvárný, že tráví čas jen mezi kanceláří a maličkým bytem, ve kterém ji čeká jen kočka. Chtělo by to nějakou změnu, ale chlapi ji vůbec nezajímají (ani ženské) a šéf jí nechce přidělit nic zajímavého. A pak jí do života vtrhne jako přírodní živel Wrath, dvoumetrový zabiják a upírský král. Rozhodl se splnit poslední přání svého zavražděného bratra Daria, aby se postaral o jeho jedinou dceru. Beth samozřejmě nemá tušení, kdo byl její otec, natož aby věřila mýtům o upírech. Jejich první setkání dopadne katastrofálně, takže ho Wrath musí odstranit z její mysli. Zato to druhé… Řekněme, že chemie zafungovala.

Moderní fantasy příběh, kterému nechybí akce, vtip, napětí i romantika. Není to ale o „silných ženských hrdinkách“, jak bývá v poslední době u autorek zvykem, tady tu vůdčí roli mají muži – upíři. Ženy jsou „vyvolené“, je tu silný důraz na osudový pár, „označení“ ženy či majetnické chování, podobně jak tomu bývá u příběhů o dlacích. Každý díl je zaměřen na jednoho z bratrů a ti ostatní mají vedlejší úlohu. Byla jsem příjemně překvapena, jak se překladatelka zhostila svého těžkého úkolu, protože v originále si autorka nebere servítky a hojně používá slang a vyjmenovaná slova po F. Co dodat? Snad že druhý a třetí díl se mi líbil ještě víc, než první, takže se na další díly v češtině moc těším. A samozřejmě přeji všem holkám, kterým se líbí temná romantika, příjemné čtení.

Dokonalé pokračování už tak ultimátního prvního dílu. Knížka na jeden den, kdy zapomenete, že máte rodinu, práci a vůbec nějaký real life. Těžko se člověk odtrhne na kus žvance. Ještě jsem se nesetkal s tak precizním stylem psaní knížek jako u NK1,2. Jsou to podle mě od Kulhánka 2 vrcholné díla. Cesta a Vládci včetně Divokých a zlých jsou dobré knihy, ale NK je prostě NK. dávám ****** (6 protože si zaslouží více než 5 :) ).

Trochu záživnější dílko než první díl. Carpe Diem a Mariňáci jsou pro mě prostě „must have dílka“

Zajímavý kousek military sci-fi, který by něměl chybět u fanoušků tohoto druhu knížek. Pro někoho nudné popisování výcviku. Každopádně je tato část vhodná ke sblížení se s postavami.

Průměrný kousek z autorovy dílny. Musím si pořídit 6tý díl, abych konečně dočetl hlavní příběhovou linii.

V první fázi mě tato kniha moc nezaujala, protože se mi zápletka zdála příliš zvláštní. Opět se potkáváme s hlavními hráči Noční strany a posouváme se zpátky do minulosti. Aź na začátek je to dobrá kniha.

Opět se vracíme k hlavnímu příběhu a trochu ho posouváme dále. Autor nastiňuje identitu Johnovy máti. Oproti 3. dílu je toto zase dobrý díl.

Kapku slabší kousek řešící pouze zápletku mimo hlavní příběhovou linii.

Trochu akčněji pojatý díl plný války andělů a hledání nesvatého grálu. Autor se nesnaží moc rozpitvávat charaktery postav, které většinou jsou výrazné nějakým hlavním rysem. Od těchto knížek nejde čekat nijaké velké úvahy. Kniha podle mne dobře dávkuje to co by měla dávat kniha tohoto typu (akci, drsné hlášky, trochu humoru a dobře nastíněné prostředí). S trochou fantazie si lze toto prostředí dobře vychutnat.

Dobrý úvod pro odlehčenou akčně fantaskní detektivku z prostředí temného dvojče Londýna. Tento díl jen spíše seznamuje čtenáře s hlavním hrdinou a jeho hlavní schopností. Je to taková oddechovka na dva večery.

Tak trochu jiný příběh Ragnara, který se dostane na planetu prolezlou intrikami skrznaskrz. Docela snadno jsem si oblíbil Ragnarovy spolubojovníky (jsou něco jako Asterix a Obelix ve WH40K :)) Je to možná tou změnou prostředí a typu nepřátel, že kniha působí trochu odlišně oproti předchozím dílům. Každopádně se mi kniha líbila a pro fanoušky WH40K je to příjemná povinnost, si ji přečíst.

Super knížka, která nastiňuje průběh získávání rekrutů mezi hvězdné vlky. Konečně jsem se dozvěděl informace o Ragnarovi z let kdy nebyl hvězdným vlkem. Kniha se čte docela svižně, nenašel jsem tam žádné rozvleklé pasáže. Jen si nejsem jistý jestli se mi líbí více než 4. díl, který ač dostal málo %, líbil se mi minimálně stejně. Určitě doporučuji přečíst.

Dlouho jsem rozmýšlel, co bych k této knize napsal. Je to klasický příběh jako řemen. Nic nového nečekejte. Nicméně i z obyčejného fantasy klišé dokáže Feist udělat perfektní zážitek. Tentokrát se nám nestřídá tolik postav a sledujeme převážně Aruthu a sem tam Puga. Děj se někdy táhne (cestování), někdy letí rychlostí blesku. Nejvíc mě bavilo všelijaké bádání v knihovnách a zjišťování nových událostí v Midkemii a Kelewanu. Nicméně, finální odhalení hlavního záporáka musí být jasné každému. Konec mě však víc jak navnadil do dalšího dílu.