LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Velmi dobře napsaná kniha popisující putování špeha Seregila a Aleka. Autorka hezky popisuje pozorovatelskou náplň Seregilova povolání a vykresluje jej jako kombinaci zloděje/barda. Velká část knihy je o Alekově učení a postupném rozuzlování zápletky, ke které se v začátcích knihy připletou. Kniha je docela hrubá a občas by ději neuškodilo lehce popostrčit. Zápletka dále pokračuje v dalším díle. Každopádně je to dobrá kniha a stojí za přečtení. Nejvhodnější by bylo ji přečíst a hned potom navázat na druhý díl, kde hlavní zápletka končí.

Skvěle napsané military sci-fi. Perfektně navozená atmosféra střetu vojáků s neznámým nepřítelem. Jedna z mých nejoblíbenějších military sci-fi.

Tahle kniha se mi dostala do rukou někdy před třemi lety, tedy zhruba s patnáctiletým zpožděním. Kdysi v pubertě by mě začátek kariéry navigátora Brima a jeho další dobrodružství třeba zajímala, ale coby dospělý jedinec jsem při čtení bohužel vnímala akorát naivitu, v příběhu kýbl klišé a nudu. Hlavní hrdina mi byl srdečně zcizený, jakož i veškeré ostatní černobílé postavy. Nedočetla jsem, možná bych tedy neměla hodnotit. Na druhou stranu: proč neupozornit staré harcovníky, aby zdejší krásné hodnocení brali s nadhledem?

tohle povídka ve mně vyvolala rozpor. na jedné straně chápu, proč byla napsána, na druhé, to jak byla napsána, se mi nelíbí. osud jednotlivce je často nejen dán jeho schopnostmi, ale i společenským zřízením. otupující beznaděj začarovaného kruhu dluhů a splátek (byť ne jen na této primitivní úrovni, ale i na vyšší, na úrovni přímého otroctví) je silné téma a kdo není slepý, vidí, že otroctví zdaleka nezmizelo ze světa, ani toho tzv. vyspělého. ale podivná panková revolta (já jsem vůbec houby rebel) v kontrastu k nepřesvědčivému líčení společenské závislosti, inu, tohle není to nejlepší zpracování. opět, kulisy jsou velmi dobré, ale příběh slabší.

tuhle povídku si pamatuji ještě s ikarie. taková růžovo-oranžová biototalitka a příběh o tom, jak s ní bojují svobodní, vraní muži. vykreslení pozadí příběhu mi nahánělo husí kůži, realističnost byla více než hmatatelná. jenže celé mi to přišlo jako výcuc z nějakého románu, motivace postav byly zahaleny autorovým mlčením. jistě, boj za svobodu, ale proč zrovna oni a odkud se vzali, je jejich svět svobodný? autor tu marnotratně prošustroval možnost širšího záběru. také hlavní postava jednala trochu jako loutka, i když tady je to už uvěřitelnější. rowe má skvělé nápady, i výkop byl dobrý (haha, fotbalové metafory), ale střední hra i závěr byly upocené a brek nad cenou vstupenky zachránilo pár skvělých herních momentů (jenny opravářka, opice a hromaďáci, např.). tohle má na víc než jen na povídku.

Uz vas otravuje „velekej borec s velkym mecem jde zapichnout velkyho smejda na velkou horu“ na sto zpusobu? Tak si prectete Finalni risi, je to zase to stejny, ale uplne jinak. Misto mecu se bojuje penezma, misto hory mame roviny a velkyho borce chytili. Jen ten vrchi zloduch je porad extra zlej a osklivej.

Abych to nezamluvil: pro mne dosud nejlepší díl. Nejsem zcela jist, zda jsem pochopil vše co bylo napsáno, ale hádám, že tohoto prokletí se v této sérii nezbavím. Šumař je pro mě Felčar. Žasnu jak Erikson dokáže napsat takovou spoustu super postav. První „kniha“ celá věnovaná Karsa Orlongu překvapila a potěšila – žádné skákání mezi postavami, místy a časy. Sám Karsa bodů u mě v této části ale moc neposbíral :). Přibyly další záhadné postavy – jejichž budoucnost a doufám že i minulost budou v dalších dílech okryty. Poutník, archeolog… Sbíhání v táboře smršti pak bylo velkolepé – smrtelné. V minulých knihách byly lepší momenty, ale tato byla pro mě ta s nejvyšší zábavností po celou dobu.

Genialni, zvlast konec :) Obvykle hrac hraje gamebook, ale tenhle gamebook si spis hraje se ctenarem, a to velmi zabavne :)

Skvělé, čtivé, prostě báječné!

polypap aka polymorfní papír – sen lidstva. a máme tu jeho konstruktéra baše a zajímavý svět, ve kterém je z polypapu všechno. a pak tu máme zápletku se šáhlou, geniální děvou a bohorovným semiautistickým géniem, kteří se spolu zhulí a vyspí (zív), honí (nuda) a bijí (nic moc). nebýt právě polypapu a autorovy fantazie k čemu všemu se dá použít a bašových introspekcí, komentujících celkem vtipně a k věci dění okolo, tak je to bída. samotný námět mi přišel dosti nezajímavý (ne nutně špatný) a jeho zpracování také. pointa má svou vnitřní logiku, ale nejsem schopen se s ní ztotožnit a užít si ji. sofistikovaná, leč trochu nuda.

stross uchvatitel. tahle povídka mě srazila nejen gejzírem nápadů různých propriet blízké budoucnosti, docela svižným tempem vyprávění, ale i hlavní myšlenkou agalmického přístupu k ekonomice v éře informace. pointa je docela drsná, po všech stránkách, a dala by se shrnout starým dobrý „čím kdo zachází…“ aneb každému, co jeho jest. bohové, kéž by ty jeho kyberpankerské romány jednou dostal na stůl nějaký překladatel a ne ti sichingerští pakoňové.

Nuda, nuda, trochu zajímavější, mírný rozjezd, upadání do nudy, mírně zajímavý konec. Asi tak se dá popsat spád této knihy. Autor začne hned od začátku těžkým kalibrem v podobě dvou kapitol koncentrované nudy (co hůř, plete do toho politiku), aby odradil všechny nepravověrné. Pak nastane nečekaná akce, která bohužel jaksi už zůstane nepřekonána. Až do konce již autor nedokázal udržet mou pozornost a musel jsem se přemáhat k dočtení, což je vždy špatně.

Eriksonov „veľkofilm“… skoro každý rok nová kniha, ktorá má takmer 1000 strán a ani na jednej stránke sa nenudíte. Svet je vám pomaly približovaný, odhaľovaný a len žasnete ako všetky dejové linky do seba zapadajú a chcete viac! Každý, kto prečíta túto sériu, začne vidieť knižný žáner fantasy v inom svetle, pretože každý iný fantasy svet mu bude pripadať ako slabý odvar toho, čo sa deje v tejto sérii. Nebudem už zbytočne ďalej plýtvať slávou, jednoducho musím odporúčiť! Každopádne must-have záležitosť!

Měla bych jedinou malilinkatou výtku- autorka mohla psát rychleji, abych já nemusela číst tak pomalu… ;D Nechápu, jak jsem něco tak vynikajícího mohla číst tři týdny- nedostatkem času to nebude.

Podzimní romance o krutém odtikávání času, o prožití každého dne naplno, o prokletém osudu dvou mladých milenců, o první lásce. Určeno pro mladé čtenáře, ale svým vyzněním mnohem „dospělejší“ než všechny ty Školy noci, Upíří deníky či Stmívání.

Dobrá a hlavně čtivá oddechovka na jeden večer. Pravda, po Odplatě jsem od Honzy čekal něco jiného, ale tohle taky nebylo špatné. Hlavní hrdina sice nebude mým knižním favoritem, Silion mi připomínala Asenat z Odplaty, ale to nevadí. I tak jsem se královsky bavil, vypnul jsem u toho na pár hodin mozek. Takže, Jane a Jano, těším se na vás další společný počin.

Tato kniha mě velmi upoutala v první polovině, kde hlavní postavy studují na magické škole. Popis provádění magie je tu přesně takový, jaký si ho představuji. Děj je napínavý a netušíte kam vás kniha zavede. Zhruba v polovině knihy mladí mágové dostudují a jsou vrženi do všedního světa. Pár stránek jsem se trápil než kniha opět nabrala směr a začala být znovu fascinující. Určitě stojí za přečtení i když své chybičky má. Postavy nejsou vyloženě kladné, ale mají v sobě i mnoho zkaženého, což je velké plus pro toto dílo. Těším se s čím další přijde Lev Grossman na trh.

Connoly si poněkud podkopl židli samotným názvem povídky, který čtenáře ochudí o počáteční dohady, kdopak je ta okouzlující dáma s růžemi a kam se celý příběh ubírá. Sice jde o pouhou černohumornou hříčku, přesto bych mohla přemýšlet o vyšším hodnocení, kdyby se to jmenovalo prostě „Slečna Froomová“ a zůstal by tak zachován alespoň malý prvek tajemství a překvapení. 60%

Klasická duchařina o spisovateli, který se po rodinné tragédii přestěhuje se synem do starého domu. Přestože mě povídka ničím nepřekvapila, řemeslně je zpracována výborně, nechybí jí mírný přesah k zamyšlení a když jsem ji četla večer o samotě, dokázala krásně navodit temnou atmosféru se stínem melancholie. 79%

je to svižné a lehké, je to zábavné, ale nepříliš originální a oproti ostatním povídkám, necítím žádný přesah. kdyby tohle znamenalo „oddechovka“, tak bych to i bral ;)

takřka dokonalé zužitkování námětu VR a života v něm. konflikt bytí (nebo nebytí?), mezilidských vztahů a instinktů, které často za nových okolností klamou. v druhé polovině začíná zpracování skřípat, je tu pár neuvěřitelných scén a původní síla vyprávění se rozplývá do šířky a ztrácí dech. pointa je více méně jasná, to by ale nevadilo, jen jsem ji čekal lépe formulovanou.

Nádherná kniha. Murakami zde prakticky zužitkovává své dosavadní zkušenosti se psaním. Kniha je plná náznaků a hádanek, které si čtenář už musí domyslet sám. Dva paralelní příběhy, (první z teskní reality a druhý fantaskně ujetý), dvou odlišných hlavních postav, které se však nikdy nesetkají i když na výslednici neuprosného konce se podílí stejnou měrou. Hned po Wonderlandu druhý Murakamiho masterpiece.

Červenák se zase předvedl a musím říct že začíná být jedním z mých nejoblíbenějších autorů. Příběh má větší spád jak niagárské vodopády a nenechává čtenáře ani hrdinu na chvíli vydechnout. Prostředí je zajímavé a atmosféra užasná. Napětí by se na několika místech dalo krájet nožem a závěr je docela brutální (tak jak to má Červenák rád :-)). Jedinou úplně malinkou výtkou je, trochu nelogičnost Báthoryho chování v části kde potká tu vlčí mrchu. Prostě mi to připadá jako kdyby předělal nějakou povídku kterou měl dlouho v šuplíku a šoupl ji do knížky (stejně jako část se strašidelným mlýnem), ale žádný strach je to opravdu jenom malilinkatá maličkost.

Nie som tak nadšený, ako väčšina hodnotiacich. Uznávam, nápad lineárneho mesta je výborný – jeden nápad, ktorý sa prejavuje v každodennom živote a celosvetovo. Ale chýbal mi tu výraznejší dej. Autor sa unáša mestom a štýlom poviedky (chválim pekné hovoriace mená) a na príbeh sa tak veľa priestoru nedostáva. Vzhľadom k dlhšiemu rozsahu som sa po čase nudil a príbeh prečítal po kúskoch za niekoľko dní. Chýbali mi tu nejaké väčšie odhalenia, ako je to so svetom – napr. taká cesta k bloku 0. Vidím to na mierny nadpriemer. 3*

Opět ne zrovna nejoriginálnější povídka, na které je však poznat zkušená ruka Lucie Lukačovičové. V rukou nováčka by to byl asi průšvih, takhle je to moc pěkná nenáročná povídka.

Přesný opak přechozích dvou povídek. Nápad nepatří mezi nejoriginálnější, ale to zpracování je fakt perfektní, četlo se to úplně samo.

Není to úplně špatná povídka, ten nápad má velký potenciál, nicméně zpracování trochu pokulhává. Ten květnatý jazyk je na úkor čtivosti, která je pro mě přecijen důležitější.

Tak tahle povídka se mi hodně líbila a to i přes to, že v ní chybí nějaký výrazný záporák, který by hlavnímu hrdinovi pořádně zatopil. Ze začátku mi to trochu připomnělo Noční klub od mistra Kulhánka, ale tento pocit ihned zmizel. Velmi staré účty mají vše, co má mít dobrá povídka: rychlé tempo, dobrého hrdinu, skvěle popsané souboje a hlavně příběh, který nenudí. Budu si muset konečně opatřit Kyšova Poutníka z Mohameda, ať si taky od něj přečtu něco delšího

Variace na téma „Hoch musí vykonat hrdinský skutek pro svou milou, aby dokázal svou lásku.“ Celkem zajimavě pojatá, ale chybí tomu lehkost. Být to trochu delší, tak mě to asi začne trochu nudit…

Teda to je ale blbost! Být fyzikem, tak bych tomu musel dát minimálně brak, nicméně naštěstí fyzik nejsem… Takto jsem si mohl vychutnat parádní akční jízdu, která vám nedovolí ani na chvíli vydechnout. Přečteno za dva dny. Vážně, takhle jsem se už dlouho nepobavil, některé věci jsou sice mírně postavené na hlavu, ale… :-)

Velmi působivě napsaná kniha, která odpovídá znalostem doby, kdy vznikla. Autor ovšem zcela popírá jakýkoli vědecký vývoj, obrovský nárůst kriminality a dalších sociálních aspektů, a nejen proto z dnešního pohledu působí v některých pasážích až komicky. Pčesto si myslím, že tato kniha je velmi dobrým věrozvěstem možných potíží, které lidstvo mohou potkat během několika desetiletí. Nejen přelidnění a s ním související nedostatek všeho, ale také jisá degradace lidského smýšlení, která v některých oblastech je patrná již dnes.

Tahle kniha si své hodnocení vážně zaslouží. Jsem celkem zvědavý zda další díly udrží úroveň. Sledovat růst a počínání Lockeho Lamory a jeho Pánů parchantů velmi baví, Locke má jistou noblesu která ostře kontrastuje s vulgárností a brutalitou okolního světa. I kniha je svým způsobem dost kontrastní – na jednu stranu vyloženě bezstarostné, humorné počínání zlodějské bandy, na druhé straně nemilosrdný masakr hlava nehlava ve chvíli kdy se do hry vloží vyšší síly. Supr kniha která chytne a nepustí, nažhavený čekám na další díl.

tuhle povídku z TDK2 pamatuju dobře, poněvadž na mě zapůsobila docela hluboce. turingovské drama ve VR, smutné svou bezmocností a zoufalostí, která ale není jen uvnitř VR, ale především vně a bytosti(?) v ní uvězněné jsou šťastnější, než jejich reálné předobrazy. děsivá vize.

forma zabíjí obsah. 100%. třináct statických momentek (doslova). pokus o dynamiku v popisovaném se pro mě úplně míjí účinkem a výsledkem je totální nepochopení díla. fakt nemám nejmenší šajn, o co autorovi šlo. jako experimentální text to může být přínosné (proto ne brak), ale nevyvolává to ve mě vůbec žádné emoce.

povídka, jejímž námětem je virtuální haluz, napsaná je jako haluz, takže bych si neměl na nic stěžovat. jenže, na to, aby taková forma i obsah byly přínosné, by bylo třeba omezit délku a připravit průraznější pointu, například. takhle se to táhne, o co jde, není těžké uhádnout, a sama forma příliš požitku a originality nepřináší. bylo by to zajímavé, kdyby to bylo jinak napsané, takhle je to pytel nudy.

Barker má v sobě to kouzlo mistra fantastické literatury, že i když čtete jeho ne úplně nejpovedenější dílo, stále ho čtete s chutí a očekáváním. A o tom Mysterium je. O očekávání, co to zase ten velký Clive na nás vymyslí a odkud z šedých reálií na nás vybafne magická absurdita. A to se mi na něm líbí. Že fantastika v jeho podání je samozřejmá snad ještě víc než realita.

Musím říct, že mě Historičkca velice příjemně překvapila. Je čtivá a napínavá, postavy jsou uvěřitelné a propracované… Hlavní rouzuzlení je sice malinko slabší než jsem v průběhu čtení očekávala, ale přesto klobouk dolů…málo komu se povede taková prvotina.

egan nezklamal (jen trošku). tohle je kousek jak poleno ;) a navíc se silným přesahem. kvůli takovýmhle povídkám SF čtu. docela upřímně popsané pocity ne úplně lhostejného „zápaďáka“ tváří v tvář realitě třetího světa. pomoc není nikdy jen tak, zadarmo, obdarovávaný platí více, než jen tím, co dává, to je skutečnost boje o omezené zdroje. autor se s ní vypořádal skvěle. ale povídka má pro mě jeden závažný nedostatek, absolutně chybí jakákoliv motivace hlavního zlouna, což je od autora trošku nefér. ochudil tím příběh o další rozměr a skutečnou hloubku. kdyby to tam bylo, padám na kolena a biju hlavou o zem. takhle jsem sice spokojený, ale mám ve své skládačce volná místa a přitom mi žádné volné dílky nezbývají…

docela zajímavý námět uvěřitelné verze úpadku naší civilizace. hlavní částí námětu je laciná, nesmyslná, ale zoufale atraktivní zábava ve virtuální realitě. dost depresivní představa. jenže autor se do toho nějak moc vžil a celý text je takový nemastný neslaný, jako realita, kterou popisuje. vážně na téhle povídce něco je, ale chybí jí šťáva, ten autentický prožitek šedivé pokleslosti mě moc nenadchnul.

Príbeh o ťažkostiach spojených s trojročnou misiou na Mars. Nie technické nehody, ani útok ufónov, ale psychika človeka – neschopnosť vyrovnať sa s popularitou a ponorková choroba. Dej ma spočiatku veľmi nezaujal, za čo môže najmä forma. Množstvo internetových diskusií, články a stávky na smrť členov posádky mi vadilo, neskôr som si na ne zvykol a príbeh dočítal. Táto poviedka mi nejako do Trochu divných kusov nesedí. Možno tým, že je tak… normálna.