LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Po dlouhé, době co mi tato útlá knížečka ležela v knihovně, sem ji konečně přečet a musím říct, že …. je plna překvapení, vhodná spíše pro starší čtenáře. To co o ní napsal pán King, no nevím, kdyby byl příběh trošku víc rozvinuty, asi bych souhlasil, ale je to příliš krátké… podle mě je na celém příběhu nejlepší až posledních 22 řádku, konec byl opravdu překvapivý… , cena za vydaní od Deuse je podle mě trošičku přemrštěná, 229 korun je opravdu docela hodně.

3* je pro knihu jako celek.

5* patří titulní vraždě v 31. poschodí. detektivní příběh odehrávající se v podivném alternativním švédsku (odhaduju podle autora a zmínek o strindbergovi, královské rodině a z některých politických narážek). úžasně temná a stísněná atmosféra; strohý, úsečný a přesný komisař jensen. velmi podivný případ výhružného dopisu s překvapivým rozuzlením.

2* je pro ocelový skok. svět je stejný jako v předchozí novelce, jsme v čase asi o 4 roky později. celkem zajímavý katastrofický námět je úplně zabitý ideologickým pozadím. komisař jensen si drží svoji linii, je stále věcný, s nadhledem. ale zbytek je děs: zločinný kapitalizmus versus báječný komunizmus. autorovo marxistické přesvědčení je známé, ale jeho naivita (nebo hloupost) v souvislosti s fungováním tzv. socializmu je dechberoucí. určitě si neuvědomil, že to, co v knize popisuje jako okolnosti a důsledky vlády „plutokracie“ jsou symptomy totalitní společnosti, která vládla v celém tzv. sovětském bloku. nádavkem je z textu patrná autorova velká podezíravost, snad až nenávist k lékařům (důsledek vlastního zdr. stavu?). ne, tohle nebrat.

Ako autor sám uvádza nejedná sa o (priame) pokračovanie jeho románu Věčná válka. Aj keď spojitosti nevylučuje. Veď sa jedná o vojnový román, predpokladám, že mu pri tvorbe poslúžili zážitky z Vietnamskej vojny. Haldeman na rozdiel napríklad od Heinleina nie je zástancom vojenského života. Čo značne cítiť aj z celého románu a ako celok vojnu odmieta. V predchádzajúcom odstavci som použil slovo celok, aj keď román tak nepôsobí. Je tu zbadať chladný kalkul: V prvej polovici vykresliť život odvedencov, ale aj súkromie hlavnej postavy. V tejto časti si na nás autor pripravil zaujímavú vojnu a spoločnosť 21. Storočia (jednej bojujúcej strany). Autora treba pochváliť za technické riešenia, ktoré sú premyslené a vierohodné, ale ani to nestačí. Opisy z akcií a zo života vojakov ma nudili, našťastie v polovici románu nastáva zmena k lepšiemu. Haldeman v nás už ‚ukotvil‘ názor, že vojna je ‚zlá‘ a taká bude aj v budúcnosti. A preto prichádza z riešením humanizáciou, ktorá má zachrániť ľudstvo pred koncom vesmíru, ktorý môže nastať pri spustení projektu, ktorého sa zúčastňuje aj hlavná postava. A v tomto momente nastáva boj o čas a román sa mení na príjemný akčný román. Táto časť sa číta na jeden ťah. Večná škoda, že sme sa museli prelúskať cez prvú polovicu a sme obťažovaný snahou o čosi ‚hodnotnejšie.‘ Ešte jedna poznámka k druhej časti, dobrý dojem autor čiastočne zmiernil koncom, ktorý je zasa blábol v snahe dodať knihe čosi ‚viac.‘ Autor si zobral priveľké sústo (zmena ľudstva / ľudskosti) a nezvládol to. Na koniec by som sa dotkol obálky. V recenzii nie je potrebné písať o obálkach, ale táto je hrozná. Má ju na svedomí fušer, redaktor ktorý ju vybral. Sám o sebe je to pekný obrázok, ale tí dvaja vojaci vôbec nemajú nič spoločné s knihou. Výrazným rysom sú vojáčci a títo tomu nezodpovedajú.

Heh, tak první půlku knihy přežít je peklo. Koho proboha zajímá nešťastná láska hrdiny (nebo autora?) a podraz jeho kamaráda. To co by Kulhánek zvládl na 2 stranách, to tu zabíra několik extrémně nudných kapitol. Pak už se začne něco málo dít, ale rozjezd je dost pomalý a černého humoru, aby jeden hoooodně pohledal.

Klasický druhý díl. Zatímco v technické dějové linii se Luke učí kouzlit od mistra Y… ech sice se menuji jinak, ale jinak je to stejné, tak v královské linii se celou dobu zdrhá do cizích krajů, jen abyste na konci zjistili, že vlastně ještě ani nikam pořádně neutekli. Navíc se nám technická výbava hrdiny změnila na magickou a máme teď z toho čisté fantasy. Takže jen natahovaná vata, něco opravdu důležitého z hlediska akce se dozvíme snad až v přístím díle/ch?.

Čo mám napísať o sérii, ktorá ma zaujala a vynikajúco bavila od prvej knihy po zatiaľ poslednú? Len samú chválu. Každá kniha je takmer po každej stránke vynikajúca. Stopercentná čitateľská spokojnosť je docielená splietaním a rozplietaním dejových línií, sympatickými postavami, úžasom nad technológiami budúcnosti, úžasom nad zvratmi. Celkovo je Odhalený vesmír synonymom… úžasu. Ak má fantasy svojho Tolkiena, tak v scifi je pre mňa dokonalosťou Odhalený vesmír. Knihy som čítal od prvej po poslednú na jeden záťah, je to fuška, komplikované, ale jedinečný zážitok.

Momentálne posledná kniha z prostredia Reynoldsovho Odhaleného vesmíru prináša nové postavy, pokračovanie osudov postáv z predošlej knihy, vrhá svetlo na celkový hlavný konflikt týkajúci sa Zmarov. A ja po prečítaní tejto knihy mám pocit, akoby sa celkový obraz – kompletné pochopenie deja štyroch kníh – odo mňa opäť vzdialil. Ako som spomenul, máme tu nové postavy. Fanatického Kveičiho, úžasne chladného a elegantného Greliera, mladú no neoceniteľnú Auru. Nemôžem tvrdiť, že sa mi všetky postavy páčili, napr. dejová línia v prvej knihe, línia Rašmiky Elsovej sa mi zdala oveľa slabšia. No to sa dalo čakať, oproti hlavnej línii Nostalgie nekonečna, by tak vyzerali aj iné príbehy. Postavy z Archy sa nám krásne rozvinuli, nájdeme tu nielen koniec jednej z najhlavnejších a najobľúbenejších (takisto ako aj v Arche), ale konce iných. Musím sa zvlášť vyjadriť k deju. Opäť tu máme skvelú knihu, avšak po celý čas si udržiava masku pochopiteľnosti, aby sme na konci zistili, že nielen Něco je jinak, ale – takmer – Všechno je jinak. Alastaira Reynoldsa naozaj obdivujem, nenachádzam slov, je to jednoducho vynikajúce.

Tento príbeh nie je prekvapujúci a plný zvratov a úžasu ako Odhalený vesmír, nespriada dokonale tri dejové línie do línie a osoby jedinej ako v Kaldere, ale je niečo medzi tým. Dejových línií je podľa mňa viac ako by bolo potrebné. Príbeh pôsobí zo začiatku roztrieštene, našťastie neskáčeme v čase ako v Odhalenom vesmíre, ale aj tak bolo obtiažne udržať pozornosť. Časti príbehov dejových línií zaujmú, no končia stále v tom najlepšom, aby sme si znovu spomenuli na predošlú líniu, čím sa zase dočkáme horkého odtrhnutia a prebehnutia k ďalšej. Druhá polovica knihy sa upokojí, a až na epilóg, ktorý sľubuje mnoho zaujímavého v poslednej knihe série, je mierne slabšia ako prvá polovica, ktorá je plná odkazov na predošlé knihy (či lepšie povedané postavu :). Postavy zaujmú, ich jednotlivé línie sa postupne dávajú dohromady, až v poslednej štvrtine sú iba dve. Tak či onak, z tretej Reynoldsovej knihy s názvom Archa mám veľmi dobrý – vynikajúci – pocit. Len tak ďalej.

Najlepšia poviedka, ktorú by ste mali čítať ako druhú pred samotnou Archou. Príbeh, postavy, reálie, všetko je ako má byť a je skvelá samostatne ako aj príprava na Archu, kde sa o Spojených dozvieme viac.

Dlhšia a druhá najlepšia poviedka z Reynoldsovej tvorby, zaujme, chytí a nepustí, s ohľadom na príbeh Velká marsovská zeď, „len“ 4*

Pútavá, rýchlo sa odvíjajúca poviedka s koncom, ktorý je síce prekvapivý, ale nejak mi nesadol. Možno preto len 3*

Krátka no zaujímavá poviedka, s pointou, ktorá síce nevyrazí dych ale príbeh nám priblíži osud jednej z obetí tavomoru.

Túto poviedku by som videl radšej vo väčšom rozsahu, trebárs aj ako samostatnú knihu. Nemá síce preplietanie dejových línií, ako v Odhalenom vesmíre, ale vo väčšom rozsahu by bola zaujímavejšia. Neviem, možno som od Reynoldsových poviedok čakal priveľa, po skúsenostiach s Odhaleným vesmírom. Každopádne súvisí postavou Remontoira s knihou Archa, preto ju doporučujem prečítať ako prvú.

Poviedka, ktorá ma veľmi nezaujala. Na náboženské motívy je tu vynikajúci kňazov príbeh z Hyperionu, či iné mne zatiaľ neznáme príbehy.

Tato série Joe Devera byla pro mě jakýmsi předskokanem k počítačovým RPG hrám. V dobách odeznívající puberty (kdy pro mě herním vrcholem bylo „Člověče, nezlob se“:-)) na mě gamebooky zapůsobily jako hotové zjevení. Ohromně se mi zalíbila ona „interaktivita“, kdy si čtenář sám do určité míry ovlivňoval děj, vylepšoval postavu, její vlastnosti i vybavení. Kvalita jednotlivých dílů byla pochopitelně kolísavá, navíc postupem času měl avatar ultimátní schopnosti a dohrání bylo čím dál snadnější. Obálky Juraje Maxona byly často až odpudivé, naštěstí alespoň vnitřní ilustrace jsou hezky vypracované. S nostalgickou slzou v oku hledím na 14 dílů série v mé knihovně (poslední mi unikl), které mi kdysi poskytly tolik napětí a zábavy, přemýšlím, jestli se k nim ještě někdy vrátím, a nemohu hodnotit hůř než 80%.

Nářez, jak by řekl Círhóza.

Tahle povídková sbírka mě přesvědčila, že Zelazny přece jen ovládá lépe romány (či rovnou ságy). Nejsem vyloženě zklamaná, to vůbec ne, ale převažují povídky jen mírně nadprůměrné – doufala jsem ve vyšší poměr těch výborných až výjimečných. Nejvíce se mi líbilo „Čekám tu, nedýchám, nežiji“ z daleké budoucnosti Země, obývané jen stroji. V kombinaci s předmluvou na mě zapůsobilo „Auto-da-fé“. Také „Stroj ze střediska lidských srdcí“, poetická sci-fi romance, mě oslovil. Od nejdelšího a oceněného kousku „Ten, jenž tvoří“ jsem očekávala trochu víc. Naopak nejméně mě zaujala povídka, jejíž název nese celá sbírka – „Poslední obránce Camelotu“. Většina povídek má zvláštně melancholickou atmosféru, zaměřují se na vzbuzení pocitů, sdělení myšlenek nepolopatickým způsobem – jsou tedy určeny spíše přemýšlivějším, trpělivým čtenářům. Celkově jsem docela spokojená, ovšem mohlo to být i lepší. Slabších 70%.

Číst se to dá ale sláva žádná, ale stále čekáte nějaké to koření, ale bohužel celá kniha je nemastná, neslaná. Hlavní hrdina mi chvílemi připomínal mladou Ocelovou krysu. Po odhalení budoucího soudu jsem si už už říkal „konečně“ – ale opět nevyužitá myšlenka.

Pokud už nemáte co číst, klidně si tuto knihu dejte, ale jinak bych se poohlédl po něčem záživnějším.

Zpočátku se kniha tvářila jako mysteriózní thriller s důrazem na lidskou psychiku, na detailní budování prostředí a atmosféry. Zápletka však poměrně brzy přešla v prostý boj o lidskou duši, soupeření mezi dobrem a zlem, zkrátka a polopaticky: Nebe versus Peklo. V okamžiku, kdy je odhaleno téma, kniha ztrácí na tajemnosti a stává se předvídatelnou. Psychika postav nakonec nebyla propracována tak hluboce, jak bych očekávala, a napětí se v mém případě bohužel nedostavilo (o strachu ani nemluvě). Jsem ateistka, záležitosti víry mi přijdou poněkud přitažené za vlasy a nejsou mi blízké. Přesto se kniha dala bez větších problémů dočíst a oceňuji, že nepůsobila vyloženě jako křesťanská agitka (jinak řečeno: přinejmenším Bůh do příběhu nezasahoval osobně, když už byl jedním z hlavních hrdinů samotný Satan). Mírné zklamání a 55%. Edit: Ještě jednu věc je třeba v souvislosti s touto knihou zmínit – odfláknutou redakční práci. Korektury byly opravdu nedbalé, utekla spousta chyb. Je sice přinejmenším úsměvné dočíst se o někom, že měl umělecké slony, ale nacházet překlepy a hrubky skoro na každé druhé až třetí stránce, to není vůči čtenáři zrovna košer…

skvělá povídková sbírka. až na povídky pozdní autorovy tvorby, které se vyznačují mírnou rozbředlostí, ukecaností a ztrátou náboje, zbytek se vyznačuje svižným tempem, svérázným humorem, horou skvělých nápadů (netřeba zdůrazňovat, že tvární vs. mechanisté je nápad k „nezaplacení“), citlivým socio-tentonoc pohledem na lidstvo a hlavně silnou dávkou nelásky k šablonovitosti, schematičnosti, ke snaze mocných ovládat, k ovcovitosti a podobným vlastnostem nemalé části lidské populace. zkrátka, kyberpunk.

Ak to niekto čítal, tak si môže vydýchnuť. Nič horšie už čítať nebude.

Moc jsem se těšil na další knížku z Malazského světa. Ale trochu jsem se bál, aby to nový autor zvládl a nekazil jméno této sérii. A musím říct, že jsem mile překvapený. Super čtení kde se dozvíte zase trochu více o Kellanvedovi, Tanečníkovi, Mrzeně, Dassemovi, Pomezičníkovi a dalších. Přemýšlel jsem i nad 5 hvězdičkami a jen kvůli malému rozsahu knížky zatím dávám 4*. Jen co se prokousáte zase hustě zamotaným začátkem, kde je čtenář hozen přes palubu a neví která bije, je najednou polovina knížky. Nebýt tahle knížka z Malazského světa, který mi je blízký, určitě bych hodnotil asi o něco méně. Třeba jednou na tuto knihu autor naváže dalším dílem a já přehodnotím své hodnocení, jako jsem později přehodnotil Měsíční zahrady:o))

PS: Jak píše Sered – Knihu nečtěte, pokud jste se již se světem Malzské říše neseznámili v dílech Eriksona.

To že mladý Herbert a Anderson vedia písať už dokázali v trilógii, ktorá priamo predchádzala Dune. Všetky tri knihy boli napísané lepšie ako nejedno z pokračovaní, ktoré napísal Frank Herbert. Páčilo sa mi ako zvládli množstvo postáv, ktoré tam vystupovali a zároveň napísali aj dej ktorý sa čítal sám. Jasne nebola to Duna alebo Deti Duny, ale bolo to dobré. No obaja si verili na ďalšiu trilógiu. Tá sa odohrávala počas Služobníckeho džihádu. Teraz však už nemohli použiť postavy z klasickej Duny, aj keď sa o to čiastočne pokúsili, no bez úspechu. Celá trilógia je zbytočná strata času, aj keď existujú aj horšie napísané knihy. Asi najviac mi prekáža znásilňovanie sveta Duny, ale najhoršie v celej knihe sú postavy, ktoré sú ešte nudnejšie ako v Ságe sedmi sluncí. Čo treba obom autorom uznať, hneď na začiatku Lovcov, je že si svoju slabinu uvedomili (slabé postavy), a tak recyklujú čo sa dá, lepšie povedané koho sa dá. Kniha je rozdelená na dve časti, druhú som ešte nečítal, tak neviem či sa s postavami vykonajú niečo zmysluplné alebo s nimi len napratali stránky, na ktoré mali kontrakt. Z predchádzajúcej vety každého došlo, že kniha prišla o svoju najsilnejšie možnosti. Netreba sa báť, ono to bude len horšie. A to je dané príbehom. Takže hneď nazačiatku vás hodia do toho odpadu, čo Frank Herbert vyprodukoval v posledných dvoch Dunách, ale k tomu ešte oživia mnoho postáv z Duny 1. No niektoré aj viackrát, ale keďže sú to len deti, tak tu len zbytočne pobehujú a diskutujú. Dej neposúvajú, len sa tak vyskytujú aby mohli byť v ďalšom pokračovaní užitoční. Ale najlepšie prichádza len teraz. Ako sa dá takýto guláš (kľudne čítaj odpad) ešte umocniť? Odpoveď je veľmi jednoduchá, stačí to celé spojiť s Históriou Duny a hneď je jasné, že to horšie nebude. (Jedna možnosť existuje. Po dočítaní knihy si znova prečítať ich komentár na začiatku knihy.) Jediné šťastie pre knihu, je že sa číta výrazne lepšie ako spomínané posledné dve duny, takže sa kniha nedá použiť namiesto tabletiek na spanie, čo o herbertových pokusoch nemôžem povedať. Aby som napísal ešte jedno pozitívum, kniha z boku vyzerá dobre. Uznávam je to nepodarený vtip, ale nie horší ako obálka knihy. To by… škoda slov lepšie vidieť. Na záver som chcel ešte niečo napísať, ale bolo by to rovnako zbytočné ako táto kniha.

Kdo zná souvislosti mezi Bradburym a Addamsovou rodinou, tak se u této sbírky dokonce i pobaví.

Můžu jen souhlasit, že povídka Mráz a oheň je jedna z nejlepších, co mistr Bradbury vytvořil.

Další naprosto průměrné sci-fi snažící se pojednat o světě duny. Proč proboha. Děj nemá žádný hlubší smysl a postávám z původní Duny se tyhle bezduché figurky ani neblíží. Ale asi žiju v době coververzí, kdy se vezme to co je známé a předělá se to do jiného kabátu a znovu prodá. Autoři místy zřejmě chtěli ohromit syrovostí děje, ale je to jen další samoúčelnost. Kniha je doslova napěchovana zbytečným dějem, který nakonec ale stejně nikam dál nevede a dál se nerozvíjí. Po přečtení celé trilogie jsem se ale poučil, že pokračování duny už číst nemám a ani nebudu.

Další pokus pánů Herberta juniora a Andersona něco vyždímat z Duny (což je fyzicky nemožné :-)). Kdyby to nebylo spojeno z dunou, bylo by to průměrné sci-fi a bral bych to možná jinak, ale takhle je to jen ubohý pokus, dosáhnout na kvalitu duny bez vlastní přidané hodnoty. Celá trilogie je neuvěřitelně rozsáhlá a má obrovské množství postav, které ale nemají žádnou hloubku a jsou více méně zbytečné. Celkově je celý koncept dost divný a místy i celkem nelogický. Jen perličku na závěr, nevím jestli je to jen výjimka, ale kniha co jsem četl já měla neuvěřitelné množství tiskových chyb. Včetně přehozeného letopočtu na začátku oddílů knihy.

2001 vesmírná odysea byla pro mě osobně velkým zklamáním. Nevím čím přesně jo to, ale způsob vyprávění mi přišel neobyčejně zdlouhavý a z větší části dost nudný. Už dlouho se mi nestalo, abych jednu knihu četl tak dlouho. Dočetl jsem to a přečetl jsem i následující knihy ze série a marně jsem doufal že se to zlepší. Nezlepšilo. Písně vzdálené země byla rozhodně lepší kniha.

Rozhodně netradičně pojatá fantasy. A hlášky některých postav mě opravdu dostali. Humor nemusí úplně každému sedět, ale Pratchettovi poznámky pod textem mě vždy potěšily.

ASimov dokazuje, že byl opravdu neobyčejná osobnost. S vtipem sobě vlastním glosuje nejen své životní příhody a postoje, ale seznamuje nás se všemi svými kolegy, kteří mu pomáhali během jeho dlouhé spisovatelské dráhy. O mnoha znich se také dozvíme různé osobní pikantnosti (např. Heinlein – nadutý sebestředný člověk). Kniha také popisuje mnohé důležité momenty z hisorie SF (vznik fanclubů v USA, první sf časopisy, cony atd.)

Spíš tři povídky než kompaktní román, ale Milese rodiče prostě nezapřou :) Čtivé, zábavné a dostatečně krátké na to, aby to nezačalo nudit. Bujoldová se teprve dostává do formy, ale i tak jde o lehce nadprůměrný čtenářský zážitek.

Bál jsem se další variace Noční strany (viz. otřesné Pití půlnočního vína), které se ke třem hvězdičkím přiblíží spíš ze spoda. dostal jsem však super dávku akce a humoru. Samozřejmě styl i kompozice je z jedné šablony už od dob Jestřába a Rybářky, ale tenhle příběh je opravdu hodně vtipný a povedený.

úžasná povídka. nápaditá, má tah a nenudí. přiměřeně šílená. no zkrátka sterling ;)

Jednoduchý, ale výborně napsaný příběh. Velmi přesvědčivě popsaná společnost lidí, kteří ztroskotali na nehostinné planetě. Nyní již dospívá druhá generace trosečníků a 3 z nich se vydávají k vraku vesmírné lodě. Zajímavé výrazné charaktery, zdaleka ne černobílé a nanejvýš přesvědčivé. Mimozemská příroda je originální a taktéž velmi uvěřitelná. Pan Bulyčov/Možejko přemýšlí nad osudem hrstky lidí, kteří se ocitnou odloučeni od zbytku lidstva a uvažuje, co je důležitější pro přežití – zachovat si kontinuitu s kulturou/techni­kou a odkazem předchozích generací či přizpůsobit se oportunisticky aktuální situaci a odhodit minulost. Škoda jen malého rozsahu – dnešní spisovatelé by ze zápletky vyrobili jistě obsáhlou ságu :)

Nedivím se že tato kniha vyvolala mezi Kingovými fandy rozporuplné reakce. Není to klasický horor ani fantastika, je to sonda do duše jedné americké generace jen lehounce říznutá motivy Temné věže. Je to výpověď o generaci zplozené z nadšení nad koncem druhé světové války. Krátce po válce se narodili a když začali dospívar, začala válka ve Vietnamu a současně doba hippies. Je a není to King – není to jeho běžný žánr, ale přesto se to dobře čte a trošičku té fantastiky (Temná věž) se tam také najde. Nelze to doporučit každému ale já jsem si Srdce přečetl s chutí.

Tahle povídka má snad všechno, co má správná (nejen) fantasy povídka mít – humor, romantiku, akci, drama … a k tomu všemu ještě trpaslíka s neodolatelným verbálním projevem – Yarpena Zigrina. :-)

Dlouho jsem váhal se do knihy pustit, jelikož už jsem byl znechucený tím kolik ság na x-dílů vychází. Na doporučení jsem začal číst a musím říct, že kniha mě dost chytla a bavila. Jednoznačně musím doporučit.

Originální cizí svět s výborně a velmi podrobně popsanou přírodou. Lidé bojují proti nástrahám flory a fauny (velmi čtivě) i sami proti sobě (stále méně čtivě.) Ovšem na mystickou chiméru jen tak nezapomenete… 2. a 3. díl jsou o poznání slabší. Zvláštní a nepatřičné mi přišlo vytvoření společnosti podle řeckých základů (se vším všudy) a přitom téměř dokonalé zapomenutí na vše ostatní o matičce Zemi.

Spousta akčního děje, opět by se z toho mohlo zrodit třeba 10 zajímavých povídek, ale opět jsem zklamán. První díl prostě zůstává o třídu výš. Kniha je čtivá, ale moc mi toho v hlavě neutkvělo. Obsahuje plno nečekaných, ale neorganicky působících zvratů. Konec je dost otevřený, jakoby měl autor v úmyslu napsat pokračování. Znovu ovšem smekám před výborně vymyšlenou mimozemskou biologií. Zkuste sami a napište…

Výborná série, kterou aspoň podle mě kazí trochu slabší první dva díly. Třetí díl to dotahuje jak rozsahem, tak i dějem na mé celkové hodnocení 4 a 1/2 hvězdy. A musím říci, že mě Červenák po Roganovi mile překvapil. Rogan je proti Bohatýrovi kafíčko. Takže se budu těšit na další knihy od Červenáka:o))