LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

silná, emotivní povídka, osud těch jiných bývá nezřídka tragický. postrádal jsem silnější přesah, ale i tak mám tuhle povídku rád.

povídka rozehrává variaci na téma rozplétání duhy (keats & dawkins – unweaving the rainbow). máme tu zastánce tajemství duhy, ehm, mlhy a jeho protivníka, máme tu také nestranného pozorovatele a komentátora. jak už bývá u grrm zvykem, povídka je vybroušená do posledního písmenka. autor se nenápadně staví na stranu mysteriánů, ale jen potud, že optimizmus rozplétačů je stejně prázdný jako čisté mysteriánství. osobně se shoduji s dawkinsem, že otázky zodpovídáme, ne kvůli odpovědím, ale kvůli dalším otázkám, které to plodí, takže obavy mysteriánů ze zhanobení tajemství jsou liché, protože žádné odpovědi de facto neexistují, jen další otázky.

tohle je pro mě v každém ohledu dokonalá povídka. pohádkovo-mýtický námět daru čarodejnice, do posledního slova vypulírovaný text, čistý a přesto živý, něco málo suchého humoru, přesah a sice absolutně předvídatelná, ale koncepční pointa, která u takového příběhu nemůže chybět.

ježkovy myši, tak tohle fak ne. nevtipná, pitomá školní práce žáka 6. ročníku ZŠ z dob bolševika. jen jsem celou dobu při čtení zíral a čekal, kdy mě autor vyvede z omylu a ukáže mi, že to je snad celé legrace nebo tak nějak. a furt nic, až do konce.

opět, základní námět není špatný, ale zpracování mě docela (nemile) překvapilo. buď jde o nějaký žert, který jsem nepochopil, nebo autor splácal celkem zajímavé vyprávění se spoustou komunálních fťypů, zajímavé mýtické zážitky s popisem výletu na kokořín do nedělní přílohy lidovek. jsem, upřímně, zmaten.

typická ukázka špatného příběhu, kde postavy dělají, co chce autor, aniž by to mělo jakoukoliv logiku. hromada bohů ze stroje (ten v závěru, s jeřábem, za ten by vraždil), kopec klišé (to není francouzský dezert) a nuda. základní námět by ani nemusel být špatný, je sice obehraný, ale šlo by to napsat nějak nově, ale takhle NE.

Pokud je nějaká sci-fi povídka ze sbírky „hard“, tak tato. Sluneční soustavou se pohybují jakási oka. Ke konfrontaci dojde, ale nedovíme se prakticky nic. Nebylo to špatné, nevadí mi spekulovat.

Na zelený Mars dorazí kovbojové i se stádem krav. Docela nápaditá povídka. A opravdu mám pocit, že by tohle mohl mít Bradbury jako jednu z kapitol Marťanské kroniky.

Průzkumná loď přistane na zlatém asteroidu. Poměrně dramatický děj, který celkem zaujme. Jen mě napadá (bez souvislosti s povídkou), co by takový nález udělal s ekonomikou. A proto – nekupujte zlato, co když přiletí taková potvora… V povídce to určitě nevadí, neboť společnost je zde velmi pokroková :-)

Nikdy není pozdě na splnění snu. Příjemná záležitost s předvídatelným koncem. Navíc ještě s úsměvným úplným koncem. Proč ne.

Celkem pěkná povídka, jejíž podstatou je příprava a samotná práce na Měsíci. Ostudu nedělá. Ale to závěrečné dobové vyznění. Ach jo..... To si mohl pan Toman odpustit. Mínus 10.

Havárie kosmické lodi. A co dál? Dál už nic, co by stálo za řeč. Bez zápletky, bez pointy, bez zajímavého řešení. Ovšem západní špionážní družice nechybí…

A přece jen něco – kosmonauti konzumují ve stavu beztíže obložené chlebíčky a nemají s tím problém.

Název jako od Bradburyho, ale obsah je robotická povídka jako od Asimova, v níž se řeší problém, vzniklý se samostatným robotem pro průzkum Marsu. Je možná méně propracovaná a naivnější, ale jako raný Asimov by podle mě obstála.

Všechno se točilo kolem kvót.

Obyčejně lidský příběh, pěkně vykreslující prostředí, ve kterém se přísně dohlíží na zacházení s omezenými přírodními zdroji. A nějak mě to na druhé čtení dojalo ještě víc než předtím.

Povídka podle mě má mít pointu (což se v dnešní době tak úplně nenosí…). Tahle jí má, navíc poměrně neotřelou, poměrně „českou“. Žádný happy end. Moc mi nesedl ten hospodský styl mluvy, ale tady má opodstatnění v kontextu hlavně právě s onou pointou. Mně se to líbilo. Docela dost.

docela zklamán jsem dočetl. povídka má skvělý potenciál líčení jedné a téže události (expedice) ze dvou diametrálně odlišných pohledů a to toho druhého ještě zprostředkovaně. autor se pokusil o „novou vlnu“ a pragmatizmus některých postav je až dokonalý. leč, za á) asi v jednom odstavci si autor neodpustil úplně pitomé pseudovědecké plkání (to mě zvedne ze židle bezpečně) a za bé) jeho drsňáci a naivové nejsou konzistentní, naivové se chovají často až moc jako blbci (čemuž bych za daných podmínek nevěřil), jeho drsňáci jsou často příliš moudří a nad věcí. jinak dost dobrý.

A tady pro změnu ilustrace spoiler neobsahuje, protože nesedí – ale tak trochu chápu. Zkuste tuhle povídku ilustrovat.

Povídání se mi docela líbilo, ale trpí problémem, který hrozí všem příběhům o bezvýchodnosti, marnosti a věčném opakování: pokud má forma aspoň trochu odrážet obsah, čtenáře to uondá. Naštěstí to není dlouhé a my si můžeme jenom představovat, jak text v podobném duchu pokračuje dál… a dál… a dál…

Hororová povídka s démonem, kterého baví oheň a bolest. Co taky chtít od démona v hororové povídce, že? Nakonec to nebylo tak zlé (povídka; účastnit bych se toho nechtěla).

V podstatě další antiutopie, další variace na podobné téma. Bez ohledu na to, že podobné příběhy opravdu můžu, se mi moc líbilo zpracování i použitý způsob vyprávění, kdy v převážné většině sledujeme vnitřní úvahy hlavního hrdiny. Když připočtu určitou myšlenkovou hloubku, tak vysoké hodnocení je rozhodně na místě.

Nemám ráda, když se do příběhů o kolonizaci planet nebo objevení nové rasy začne motat náboženství. Tady tomu tak je a čtenář neujde filozofování mezi věřícím a ateistou, ale když se konečně dostaneme za tuto pasáž, nastává milé překvapení. Konečně se někdo podíval na náboženství a víru logicky a usoudil, že bez důkazů to nepůjde a křesťanství dostalo pořádně za vyučenou. Bohužel nejen ono, svým způsobem s sebou stáhlo i nevinné obyvatele nové planety.

Chytré, neotřelé, zábavné, bohužel krátké, zajímavé zamyšlení nad možnou budoucností. Nebo návratem do minulosti?

Děj je velice lehko předvídatelný. Od prvních řádků je víceméně jasné, kam to bude asi směřovat, i když těch možností je víc. Hodnota povídky je tím pádem spíše v nadhozeném společenském tématu, kam se starými lidmi. To, že jsou nepotřební a společnost se jich potřebuje zbavit je zaobaleno do eufemismů, ze kterých vyplývá, že když je odložíme, vlastně jim pomůžeme. Paradoxem je, že v této povídce tomu skutečně tak bylo.

Tato povídka nenadchne, neurazí, spíš zpříjemní nudný večer. I když se pohybujeme v budoucnosti, je tu jasný motiv turista versus trhovec, přičemž když ten první nakoupí a ten druhý prodá, spokojení jsou oba a myslí si, jak vydělali.

Mistr Medek opět nezklamal. Povídka se mi líbila, akorát je tam dost odkazů na děje které čtenář neseznámený s cyklem nepobere. Dám 70% protože to mohl být skvělý horor, potenciál to mělo, ale autor to pojal poněkud „dobrodružněji,“ ale i tak spokojenost.

taky dobré! moc se mi nelíbil základní koncept enindžů, tak, jak je podán, ale vše ostatní to bohatě vynahradilo.

skvělé! napínavé, dobře napsané, zábavné a cynické :-) přesně ten typ povídek, které rád čtu i píšu. umím si představit i jinou verzi, ale autor to zvládl velmi dobře.

Krátka poviedka o mimozemšťanoch, ktorí pozorujú ľudí a idú preto zastaviť ich vývojový pokrok tým, že im zoberú zo sveta farby. Prišlo mi veľmi divné, že ich autor nazýva ako ľudí (muž, onkológ,…) a koniec mi prišiel ešte. Ako mohol jednotlivec, ktorý je sám na nejakej vysokej hore vedieť, keď stretol nedostupný spínač, že celé ľudstvo stratilo rozpoznávanie farieb? Totálna blbosť.

Proti takové pointě v zásadě nic nemám, ale, jak už proběhlo v diskusi, ilustrace vyzrazuje příliš mnoho. Navíc mi úplně nesedlo ani podání, zvlášť letmý pohled do soukromého života průzkumníka působil trochu nuceně, jako by měl někdo pocit, že to je potřeba sdělit, a tak honem sesmolil pár vět do životopisu. A možná jsem trochu moc zblblá angličtinou, ale „flip“ mi asociuje úplně jiné věci.

Historie setkání lidstva s mimozemšťany jako hospodská vyprávěnka.

No, myšlenka (ufonská) zajímavá, ale jestli si někdo myslí, že se takhle ten problém dá vyřešit, tak bude asi za pár let docela překvapený.

tohle se mi líbilo. depresivní společenské totality evy hauserové, kombinované s ženskými životními pohledy, mírně střelené, dosti děsivé ve své doslovnosti. jediné, co mi nesedlo, bylo tempo, místy rozvláčné, místy stručné, chtělo by to více vyrovnanosti.

tedy, od lékařky bych nečekal takové pitomé skyfistické klišé, které se žel v této antologii objevilo už po druhé – vymyslíme něco dobrého a ono nám to zmutuje na něco ošklivého. jistě, je to nejjednodušší obraz lidské lhostejnosti k důsledkům svých činů, ale sakra, nejdou i tyhle věci napsat méně banálně? nota bene, tohle je až příliš povídka své autorky, hektická, zmatkařská, plná zbytečného okecávání.

ne nezajímavá povídka, které silně podkopává nohy její vlastní kalup. autorka se rozběhla a zapomněla upravit tempo. námět není nijak oslnivě novátorský, ale zpracován je minimálně se silnou atmosférou. přehnaná emotivnost ženského psaní příliš nesedí k mužskému hlavnímu hrdinovi. ten často vyznívá víc jako plačka, magorství bych i u tohoto typu postavy viděl jinak, imho. pointa je dosti vlažná až mírně zastydlá. celkově slušný, ale spíš promarněný, potenciál.

Zase jedna z kategorie povídek s nepřehledně podaným konfliktem a nezajímavými postavami, aspoň v mých očích. Černý puntík autorovi za to, že dva nejčastěji zmiňované národy (hrdinův a těch, mezi kterými se pohybuje) jsou pojmenované ne s jedním, ale dvěma shodnými počátečními písmeny. Navíc zřejmě někde výhodně nakoupil rodinné balení trojteček a pak nevěděl co s nimi, tak je kromě přímých řečí sázel i na konce kdejakých odstavců.

Malé bezvýznamné plus za to, že jsem to nakonec dočetla, a za podstatu Alořanů.

tak konečně nějaká cynická povídka ;) františek využil a zkombinoval své dva koníčky a vylezla z toho celkem zábavná úleťárna. střední hra byla možná až příliš zdlouhavá, ale zase jak úvod k pointě dobrá, ukolébala čtenáře a umožnila frantovi vytáhnout tu finální bouchačku a pic, rovnou do vás ;) až na mírný přesah ve formě rozboru partnerských vztahů je to čirá atmosférická povídka.

velmi zajímavý nápad a dobrá práce s původním textem, jenže tím podobnost mezi originálem a touto povídkou končí. je snadné poznat, proč se o bradburym říká, že je velmistr povídky. tam, kde bradbury nasadí ú(s)porný a drtivý styl a nedá čtenáři vydechnout, tam český autor rooozvláááčněěě povídá až kecá, ztraceje tempo a čtenářovu pozornost (koneckonců, ten ví, pokud to není skyfistické kojeně). kdyby se podařilo to přepsat do koherentnější formy, je to adept na plný počet, takhle to děsivě ztrácí na zajímavosti a zůstává jen holý původní nápad.

z začátku jsem si myslel, že půjde o návrat do humorných časů české skyfi let osmdesátých a celkem dlouho mi to přesvědčení vydrželo. jenže, pak se náboj začal vytrácet, popisované eskapády přestaly být jak zajímavé, tak vtipné, oba hlavní motivy povídky vyzurčely do ztracena a zůstalo jen finální zívnutí. autor s textem celkem umí, ale neví tak úplně, čím jej vyštafírovat.

V mnoha případech je velké umění hrobem zábavy a čtivosti. V případě 24 pohledů jsem si labužnicky užil pozvolné plynutí slov, pomalé, často pouze náznakové odkrývání děje, velké množství odkazů na jiné knihy i výtvarná díla a silný příběh. Dokonalá novela, která spíše ukazuje než vysvětluje, spíše šeptá než křičí a rozhodně o ní mohu říci, že má přesah. Je to tak dobrá fantastika, až téměř fantastikou není. Také lovecraftovský motiv je zde jen jako nástroj, přesně jak píše Jim Turner v úvodu. Budu se muset porozhlédnout, co vyřadím z TOPu. (Prozatím to odnesl Trnatec, kterého jsem dlouho nečetl.)

honza poláček objevil své parkety a dokáže se na nich už pohybovat s bravurou ;) povídka má sice několik hluchých míst, ale celkově je nejen zajímavá, ale i dobře napsaná. hlavním pozitivem je atmosféra, jistá její tísnivost a, jak jinak, fuchsovská intimita šílenství.

autor sám v závěru svou povídku charakterizoval – dětinská hra. k tomu není moc co dodat. celý text se točí jen okolo doslovně realizované průpovídky; nenápaditě, plytce (ty kvazi-křesťanské, milionkrát omleté a prázdné žvásty mi drhly v hlavě a to dosti). autor umí napsat text, který formálně neškobrtá, ale tím to, žel, končí.

Pořád jsem přemýšlel odkud tenhle firemní postup (doufám, že to není spoiler) znám. Přišel jsem na to, je to (spoiler). Jeho rodiče řešili ten samý problém. Bohužel se mi závěr této povídky nezdá reálný a podle mě je na hranici logické chyby. Napsané je to příjemným způsobem, který se dobře čte. Dají se ty baterie koupit? Já bych si jich nakoupil vagón a konečně bych mohl ČEZ poslat do řiti :) 70%