LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Jednoduchý príbeh zrady a pomsty, o nenávisti, bolesti a pochopení.A pi­esočnej mágii :-)

Lehce humorná povídka těžko zařaditelná do žánru, která ničím příjemně ani nepříjemně nepřekvapí. Konec je na ní asi nejlepší, nejslabší mi přišly některé dialogy, protože co je to za štamgasty v baru, když jejich nejostřejší slovo je třasořitka? Rozhodně nejslabší povídka sbírky.

Poviedka úplne z cesty. Tých 10% dávam pre to, že autor spomenul 4 ročné obdobia, ktoré takisto považujem za klenom a najlepšie skadby z Vivaldiho tvorby barokového obdobia, ten ostatok (čiže 0%) je za dej, dialógy a divnosť celkovosti.

Mravce sú o mravcoch a … o mravcoch. Je to o pohľade človeka na mravce, ako ich vidíme my, ľudia a ako mravce ako vidia nás „mravce“. Nič moc. Čistý priemer, aj keď by sa nad tým dalo zamyslieť, no nechce sa mi :-).

Poviedka veľmi dobre začala, keďže som ju čítal vo vlaku, vo vlaku sa odohrával aj dej poviedky. No to, čo sa dialo potom, mi prišlo divné. Škoda… mohlo sa to úplne inač rozvinúť. Má trochu hororový nádych – hlavne na konci.

Krátka poviedka o imaginárnej knižnici, ktorá skutočne existuje, no keďže som napísal tento koment, stratil som k nej prístup :(. Preto o tejto poviedke nikto iný nenapísal koment, keďže nechcel stratiť prístup k novým dielam mŕtvych autorov. Ja už sa k nim nikdy nedostanem… :(

Za prvé jsem nepochopil funkční principy lodi – lidi, co jsou nesmrtelní a žijí tisíce let? To se vzalo kde? Skákání napříč staletími mi taky vadilo a už v půlce jsem si uvědomil, že mě to nebaví. Do toho jsem se nemohl zbavit pocitu, že postavy jsou banda blbců bez trošky logiky. Závěrečná pointa je sice zajímavá, ale ve finále snad ještě divnější. Tahle povídka mě dost zklamala a románu DŘEŇ se obloukem vyhnu. Do výčtu neduhů musím zahrnout pár logických kiksů, přes které jsem se nepřenesl, ty jsem vyjmenoval v diskuzi – příspěvek č.7

KeB má pravdu, už to tady bylo, ale na rozdíl od něj mě povídka okamžitě chytla a nechala se plácat v pochmurné atmosféře jako v pavučině. Příběh o izolaci a ztrátě lidskosti nabízí pouze deprimující obrazy, pocity, myšlenky a otázky. Nenabídne čtenáři odpovědi, ty musí hledat sám. Když vezmu v úvahu, že povídka vznikla v roce 1998, kdy úniky do virtuálních světů nebyly tak aktuální (lidi neproseděli půl dne cintáním trivialit na Assbooku nebo „životem“ v MMORPG), připočítám k tomu tehdejší věk autorky (17 let!), pak musím uznale špulit rty a pokyvovat hlavou. Ke jménu Edita Dufková si přidávám mentální poznámku: přečíst od této autorky víc! 89%

Připomnělo mi to Simmonse, jak Skalistými horami, tak stylem psaní. SF prvek je velmi slabý a diskutabilní, trochu jako mazání paměti v Eternal Sunshine of the Spotless Mind. Je tam, aby dostal hrdiny do určité situace, která je pro děj a vývoj postav důležitá a bez něj by nebyla možná, ale je spíš magický než vědecký. Mnohem důležitější pro povídku jsou šachy. Martin je využívá sice trošku jako další abrakadabra prvek, ovšem hlídá si uvěřitelnost a snad i reálnost svého počínání. Psát o Nečekané variaci něco dalšího by zavánělo spoilerováním, proto už prozradím jen to, že při prvním čtení někdy okolo roku 2000 se mi povídka vůbec nelíbila, kdežto tentokrát jsem si ji vychutnal o poznání více.

Súhlasím s Kostelníkem, aj keď nehodnotím tak prísne. Mám pocit, že sa jedná o jednu z autorových prvých poviedok, postoj aherov mi tak nevadil, ako záverečné zameranie sa len na hlavného hrdinu a následné useknutie príbehu. A pointa je celkom pekná, škoda len, že ju (aj vďaka tomu, že sa jedná o prvý text knihy, prvý text z autorovho sveta) objasňuje hlavný hrdina, radšej by som na ňu prišiel sám.

Děti dokáží příběh vyhrotit, dát mu emocionální náboj, který by jinak neměl. Na druhou stranu to autorům sloužívá jako berlička, jako udička na čtenáře, což je případ i této povídky. Není špatná, jenže od autora Martinova kalibru čekám víc. Pravda, scéna konfliktu a katarze zároveň je silná, odtažitý popis násilí funguje dobře, lépe než by fungoval popis explicitní. Proto je také hodnocení nadprůměrné.

Veľmi zaujímavý text, ktorý je veľmi ťažké hodnotiť – viem si predstaviť, že jednotlivé hodnotenia čitateľov budú kolísať od braku ku stovke. Text je totálne psychedelický (nesnažte sa ho pri každom slove pochopiť), hovorí v obrazoch a zachytáva viac pocity autora v ťažkom období ako nejaký príbeh. Jazykové experimenty sú neotrelé, zvlášť sa mi páči využitie valčíkového rytmu. Text na hranici geniality a šialenstva.

A já dávam recesistických 5, protože jsem se opravdu bavil, a celkem by mě zajímalo jak by si autor poradil s delším textem…

Wolkerove básne, popkultúrne odkazy, nápaditá brutalita, trochu zdĺhavé a ku koncu už aj nudné. Vzbura domácich spotrebičov je pekne spracovaná, ale vadilo mi jasné členenie a odhadnuteľný (zdanlivo neodhadnuteľný) koniec.

Rodina Adamsovcov z Kutnej hory :) No, nie tak celkom, pretože sa tu prejavil len otec Gome… é, Slavomír (uvedomujem si, že v zadaní do zborníka bola len jedna postava, ale aj tak je to škoda). Čo od toho očakávať? Niečo ako typický diel seriálu Rodiny Adamsovcov, čiže trochu morbidity, čierneho humoru, problémov s úradmi (zo spomienok sa mi to vybavuje ako najčastejšia zápletka seriálu, je možné, že sa mýlim), avšak zaostrené len na jednu osobu a paradoxne je to umiernenejšie, než by som od JWP čakal. Každopádne kto má rád Adamsovcov, je to povinnosť (len nemajte privysoké očakávania). Chuťovka, ktorá by mohla byť dokonalá, neváhal by som s hodnotením 100% ani chvíľku (nostalgia funguje). S nostalgiou je to za 90%.

Objevení nových hráčů na scéně (tajná služba a kontrarozvědka) se cení, stejně jako náznak propojení událostí z příběhů „Meče a žáru“ s těmi ze „Sekery a skály“, ale zmatený a nic v podstatě nevysvětlující konec sráží tuto povídku hodně dolů. I pro mě nejslabší část jinak vynikající knihy.

Třetí povídka a opět jiný způsob vyprávění. Zatímco předchozí byla víceméně dialogem, podstatná část děje této tvoří horečnaté vzpomínky hlavního hrdiny upadnuvšího do bezvědomí. Teprve na konci je „probrán“ a následné události pak, jak napsal GeRony přede mnou, naznačují, další dění.

Carpenteruv film Vec zcela uprimne nemam rada. Nemam rada, kdyz z nekoho lezou chapadlovite potvory :)

Tahle povidka je ovsem, prestoze zpracovava totez, neco zcela jineho. Zajimave a dobre zpracovane zamysleni nad tim, jak muze clovek vypadat z pohledu jineho typu zivota :)

A mozna ted i znovu zkouknu film :)

Podle legie vyšla povídka dva roky po autorově předčasné smrti. To znamená, že ji musel napsat nejpozději v roce 1935. Vzhledem k roku vzniku a vzhledem k celosvětovým událostem dané doby, je zápletka povídky nepřekvapivá. Bohužel nejsem geolog ani oceánolog, abych mohl posoudit faktografickou část povídky, jsem nucen Stanleymu věřit. Myslím si, že už vím, kde vzali filmaři jeden konkrétní nápad. Body strhávám za finální naivitu, ne, na tenhle diktát by Evropa nepřistoupila. Přesto solidních 80%

Normálně povídky moc nekomentuji, ale k tomuhle se vyjádřit musím. Naprosto nechápu konečné umístění této povídky v Daidalovi. Od prvního odstavce, který je klišovitý až hanba, jsem cítil značné obavy. Inu, částečně se naplnily – klišé neodezní, a některé dialogy jsou napsané tak blbě, až jsem nevěřícně kroutil hlavou. Od paní Molcarové už jsem četl lepší texty, mnohem lepší.

Asi až při třetím přečtení jsem si tuhle povídku řádně vychutnal. Je to klasická Martinova pocitovka plná lehké melancholie nad lidmi a jejich touhami, žitím, nad světem, vesmírem a vůbec. V hlavní roli vystupuje lidská touha po poznání a zodpovězení všech otázek a naproti tomu jiná a asi dospělejší některá tajemství zachovat. Druhé housle hraje láska k přírodě, ať už té na Planetě přízraků nebo kdekoliv jinde. SF prvek je velmi lehký, místo planety by se dala použít nějaké oblast na Zemi, např. Amazonie, Tibet, mlžné lesy And apod. Povídka spěje k sice očekávatelnému finále, ale přesto mi na konci přeběhl mráz po zádech, jakoby ruka mlžného přízraku lehce přejela po mé šíji.

Bez vytáčok: nebavilo ma to. Postavy mi boli ukradnuté, námet neoriginálny, akčný dej s rýchlosťou splašenej kobyly a zameranie na erotické popisy hodnoteniu tiež nepomohli, čítal som bez záujmu.

Ze začátku až pohádkový motiv, který se později změní v něco temnějšího. Finále je opravdu povedené, bez něho by to určitě byl slabý průměr. Gaarq by asi řekl, že to je DEM, ale mně se to líbilo.

EDIT: Naši debatu o DEM a dalších věcech ohledně povídky naleznete v sekci diskuse, některé příspěvky jsou spoilery, takže pozor.

Už dříve, když jsem četl Dvořákův VĚK BAHNA, mi neseděl jeho styl, respektive sloh. Neseděl mi ani dnes. Nicméně povídka se čte dobře, akorát mi přišla moc krátká a postavy které by mohly být i zajímavé, nedostaly skoro vůbec prostor…

Akcia slušná, ale časom začne nudiť, a ku koncu je až otravná, pointa je len znásobením úvodu. A chýbalo mi zdôvodnenie. Mňa to nenadchlo.

Procházkova verzia Války s mloky (teda goky), to znamená odkazy, humor a akciu. Pravda, humor je tu v menšej miere, ale pri odhalení slabiny gokov sa minimálne pousmejete. Spokojných 70%.

Výborná povídka, kterou autor zazdil koncem. První stránky jsou můj šálek kávy. Ocitl jsem se přímo v ději, sám si začal vysvětlovat a představovat svět, v němž hrdinové žijí a proti čemu bojují. Moc se mi líbily červené nitě hrdinů (vymýtání všeho syntetického). Text byl dvojaký. Dal se chápat doslovně nebo jako (trochu hypertrofované) hraní na vojáčky. Kulhánek mne nenechal vydechnout a žhavil pod kotlem do akčního kopce, pak sice trochu ubral, ale jen proto, aby sjel do sedla a začal děj hnát na druhý vrchol. Jenže v sedle to začlo skřípat logicky. Utěšoval jsem se, že se to vysvětlí, ale objasňující finále bylo faux pas. Nevyřešilo se nic. Konec byl dobrý, i když očekávaný, ale hlavně byl logicky nedotažený, Instantova motivace zanedbána atd. (nechci spoilerovat). Škoda. V této povídce ale autor jasně naznačil, jaké jsou jeho přednosti – bravurně popsaná akce, přesně dávkované salvy slov a vět, slušná atmosféra. Ještě trochu autorské kázně a vůli dotáhnout to k dokonalosti a ono by to dokonalé bylo.

Opäť hodnotenie skôr za nápad a spracovanie – výber z reálnej kroniky, ktorý autor upravil, pridal tam dej – než za celkový čitateľský zážitok. Predstava o autorovi: experimentátor s detskou hravosťou a nadšením. A mne sa to páči.

Okrem konca, v ktorom som si želal viac invencie, než tradičný hororový koniec, nemám vôbec čo vytknúť. Príjemná pripomienka Kingovho Mangľa, silne krvavé opisy, veľmi pekne opísaná postava Františka a jeho našeptávačky Minervy. Za klad považujem aj to, že väčšina postáv je výzorom či správaním nesympatická. Jednoducho, Balada o Minervě a Františkovi mi pripomína rezeň – nie je to žiadna extra špecialita, ale poctivý kus mäsa, ktorý ma vždy zasýti a bude mi chutiť.

Táto poviedka od deviatej výpravy už jazykom neohromí, príbeh je podobne založený, pointa je slabšia a menej výrazná.

Pomerne veľká sranda, ktorú som musel rozčítať druhýkrát, pretože som v pokročilom stave nočnom nedokázal vychutnať všetky hry s jazykom (a odkazmi), ktoré tu autor predvádza. Vskutku neobvyklé, ale tiež aj náročnejšie na pozornosť s milou pointou.

zrození krále olší mě samo sebou zajímalo a autor opět ukázal, že fantazie má na rozdávání. jenže zpracování silně za těmito pozitivy pokulhává. povídka vypadá spíše jako skeč, závěr je uspěchaný. postava doktora znybera je dosti papírová, tuctový šílený vědec, ale chybí mu důvěryhodnější a hlubší motivace, než jaká je popsána v textu. jako kousek skládačky fascinujícího světa rozhodně stálo za přečtení, v kontextu pavlova povídkářství je to spíše slabší kouštek.

Nápad s důchodcovskými komandy je vynikající a zpracování za ním zaostává jen o trochu. První polovina je dokonalá. Politicky nekorektní budoucnost, kterou autoři trochu srabsky maskují za produkt vítězné III. říše, postavy jako autobiografické črty alternativně-budoucích já autorů a jejich pocrewních kamarádů, gejzír ujetých nápadů a drsně vtipných vět na adresu všeho, co se autorům nelíbí. Druhá polovina ale ztrácí dech, samotná akce komanda je slabá a násilí samoúčelné. Drobné záškodnické akce přece skýtají o tolik více humorných situací a k tématu se hodí lépe, tak proč se uchylovat k brutalitě? Novinový epilog je pak naprostým zklamáním, není vtipný a působí jako DEM. Poslední věta to nezachrání. Škoda. I tak je ale Hit-team povídkou, kterou si určitě zapamatujete.

Myslím, že by se tato i jiné povídky Jany Rečkové mohly líbit Terri Windlingové. Emo styl. Tentokrát to není taková hrůza, ale jako obvykle jsem si musel příběh vykutat z rádobystylových plků sám.

Velmi pěkně odvyprávěná povídka kladoucí důraz na osobní problémy účastníků vesmírných cest, které velcí sci-fi spisovatelé moc neřeší.

Alternativní tresty pro nejtěžší zločince, kolikrát to už ve fantastice bylo? Když se ale zpracování povede, je patřičně drsné a konec temný, pak si na tom smlsnu jako na cukrátku truffle, kde hořká chuť kakaa je zprvu jemně, později drsně a nakonec zcela přehlušena sladkostí hmoty uvnitř. Mňam.

Text je někde na rozhraní novela-román, CKČ se zúčastnil jako román. Dalo by se říci, že jde o klasické SF, točící se okolo zkoumání neznámého artefaktu, tentokrát přímo na naší matičce Zemi. Napsané je to velmi dobře, napínavě, chytlavě. Z použitého pojmosloví mám pocit, že si autor dal práci s nastudováním geografie, mytologie i lingvistiky, což hodnotím jako jasné plus. Vůbec tím zapojením mytologie Obluk zabodoval, mám tohle ve fantastice docela rád, i když přitom většinou dostává na frak logika a vědeckost příběhu. Tady ani ne, ale holt Holdstock ani Simmons to není, ta provázanost a atmosféra mohly být určitě ještě o dost lepší. Tolik ke kladům. Zápory: Postavy byly dost šablonovité, už jen tím, že expedice je americká (proč?) a přitom multinárodní (nechybí Rus, Polák, Američan, atd). Také jména postav působí dost křečovitě. Konec byl pak docela zklamání a epilog shledávám nepotřebným až nelogickým. Škoda. Ke čtení ale doporučuji.

Mně se to líbilo moc! Podle mne je to nejlepší povídka čísla. Nejspíš mi tragédie jedince přišla zajímavější, než miliardář co si plní sen. Z povídky vypravované šéfem stanice na Marsu sálá touha tomu nešťástníkovi pomoci. A nebo mu to aspoň nekomplikovat :)

Mě tam povídka i připadá taková nedotažená. První část a samotný motiv je zajímavý, ale druhá část s náboženstvím je divná a nezajímavá. Zrovna dva bratři projdou takovou zkušeností, ale se stali vůdci…

Čo napísať k tomuto? Nemohol som sa prehrýzť cez Kroniky kosmických konstruktorů, tak som ju preskočil a prečítal Remix. Už sú to asi dva dni, čo som Remix prečítal, a okrem toho, že je poviedka kompletne z citátov (postmoderný princíp do extrému) a pôsobila na mňa akoby za sebou nemala korektúry (samozrejme mala korektúry, ale pôsobí tak pre použitie citátov), si nepamätám absolútne nič. Nuž, 40% za nápad a úsilie, ktorému autor tomu venoval. Možno keby som mal prečítané citované poviedky, bolo by to viac.