LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Typický Lovecraft… Dovolím si parafrázovat jednu televizní reklamu :) Ano je to typický Lovecraft a to je dobře, protože přesně pro tohle je stále oblíbený. Skvělý atmosférický horor, jehož jedinou chybou je, že zápletka se dá poznat už relativně brzy. Nápad jako takový už další autoři vytěžili a proto to už dneska nefunguje, jak by mělo 90%

Zatím to vypadá dobře. Připomíná mi to v lecčems Howarda, což není špatně. Počkám si na zbytek a ohodnotím to jako celek.

Třetí díl je úplně krutej! Ďuro je kruťák! Z Chřestýše jsem nadšenej až na půdu :D

Takže:
První díl: je dle mě klasický, dost drsný western. Není to ani dobře ani špatně, mně se to líbilo.
Druhý díl: je šmrnclý hororem a fantasy Howardovského stylu, to je zatraceně dobře a líbilo se mi to ještě víc.
Třetí díl: je fantasy horor western, šílená atmosférická zaležitost, která mi maximálně sedla.
Čtvrtý díl: bohužel, trošku mě zklamal. Atmosféra vyklízí pole a na scénu přichází akce, je to dobré, ale pro mě to ztrácí šmrnc.

Přesto všechno dávám Chrestýšovi plnou palbu z obou hlavní, je to čerstvý vítr do stojatých vod…
Bravo Ďuro, tohle se ti vážně povedlo!

Kratičká hříčka na mockrát provařené téma, napsaná je hezky, ale přesto je to asi tak na průměnou známku.

Svatá prdeli, to ale byla pitomost :D Nicméně skvělá, vtipná a nápaditá. Dobře jsem se bavil a u některých hlodů jsem se i dobře zasmál. Vážně bych chtěl vidět drbání tygra za ušima a krmení párkama. Spokojenost!

Tato povídka předkládá krásnou úvahu o soužití dvou nesourodých skupin, které si v podstatě ani neuvědomují, jak jsou jedna na druhé závislí. Tentokrát sice nepotřebují pořádný kopanec, aby na to přišli, stačila jim hypotetická situace, která alespoň některým ukázala, že i zavilý nepřítel je potřeba k životu, jinak budeme mít problémy sami.

Největší plus této povídky bylo, že mně dala prostor zavzpomínat si na moji oblíbenou Asimovovu knihu Ani sami bohové. Vše se točí kolem toho, jak nejlépe toto dílko zfilmovat. Povídka je založená na úvahách, jak s knihou nejlépe naložit a v podstatě nechává čtenáře nahlédnout na knihu z trochu jiného úhlu, o kterém při čtení možná ani nepřemýšlel. Kdo Ani sami bohové nečetl, asi plně nepochopí, proč je tak těžké převést hlavní hrdiny románu z fantazijního světa do reálného.

Nepříliš zajímavá povídka, která opět stojí spíše na chytré pointě, než na příběhu samotném. Přesto se ve sbírce najdou mnohem zajímavější a zábavnější kousky.

Většina povídek v této sbírce je spíše míněna s nadsázkou, popřípadě pointy jsou založené na nějaké chytré hříčce. To však neplatí o Mladším bratrovi, který mezi ostatními povídkami přímo bije do očí. Obsah se hodně podobá příběhu A.I. Umělá inteligence, v závěru se však značně liší a téměř nevinný začátek se postuně vyhrotí do takové míry, že i když čtenář začíná tušit, co se stane, konec je svým způsobem šokující.

Tato povídka zapadá do kategorie textů s „varujícím poselstvím“. Sice v dnešní době působí chvílemi směšně (když se autor rozplývá nad tím, že počítač upozorňuje na gramatické chyby), ale přesto hlavní myšlenka v ní je pořád do jisté míry aktuální. Taky si někdy říkáte, kam až ten vývoj technologií a počítačů může dojít?

povídka formálně jako kdyby vypadla z 50. nebo 60. let. poťapaný a geniální vynálezce, jeho méně inteligentní společník, pár šílených vynálezů. jako obvykle nás ale faber lakuje a pod tou skrývkou je sloj příběhu o slávě, neschopnosti dohlédnout důsledků a nevypočitatelnosti mezilidských vztahů.

jiná dvojlomná povídka – prostřednictvím výpovědi její pravé ruky sledujeme život mladé ženy. pohled je to zajímavý a snad kromě bradburyho kostry si nic podobného nepamatuju. a faberovo zpracování je jedinečné.

jak už to faber dělá, s použitím jistých, často matoucích, kulis, tady je to pohled mrtvé ženy na okolnosti své vraždy, ve skutečnosti zaměřuje něco úplně jiného – zde to, jak dokážeme žít své životy.

tenhle příběh se mi moc nelíbil. nemám děti a námět je mi dosti cizí. napsané je to čistě, ale z použitých obrazů mě osloví sem tam nějaký, zbytek mi přijde tuctový a profláklý. pointa pak taková nijaká. hm :-/

docela drsný svět, v němž se vodní havěť volně pohybuje vzduchem a lidstvo se ocitlo na pozici v potravním žebříčku rozhodně ne vrcholné. to je ale jen kulisa pro sugestivní příběh matky a dcery a takřka fatálního generačního rozdílu v přístupu ke světu.

námět připomíná ne příliš známé verše až v katedrálách budou plouti ryby, tento básník vyvolán bude jménem františka halase ze sbírky ladění.

Silná chimérická povídka o básníkovi, kterému nestačí tvořit literárně, ale rozhodne se tvořit jinak, víc, tvořit realitu několikaletým upřeným pozorováním opuštěné vily přes ulici. Po poeovském expozé, kdy se seznamujeme s povahou autora a jeho dosavadní fantaskní tvorby, následuje atmosférický, hrůzostrašný příběh. Lahůdka vhodná ke konzumaci v pozdních nočních hodinách.

Svet po bližšie neurčenej katastrofe (nanoroboti, ktorí sa vymkli z kontroly?) Ľudia sa až na pár výnimiek vysťahovali zo Zeme, pretože akákoľvek mechanika prepadá skaze. Hlavný hrdina žije niekde v lesoch severu a dostane za úlohu získať kvantové „niečo“ z mesta, ktoré izoluje od sveta bariéra. Tiež hodnotím bez toho aby som si prečítal predchodziu poviedku. V deji je hodne lyriky, ktorá je umne skĺbená s príbehom, ale funguje to. Mal som z nej skrátka dobrý pocit

Vedecký žurnalista dostáva za úlohu preskúmať, či vesmírny geneticky modifikovaný šaman skutočne disponuje paranormálnymi schopnosťami a či sú založené na vedeckých základoch. Do poviedky som sa dostával sprvu ťažko, hlavný hrdina je zrelý na návštevu psychiatra a jeho vnútorný svet dosť sťažuje vcítenie sa do jeho koži. Ale celkový nápad poviedky je fantastický vo všetkých významoch slova, takže u mňa síce tesne ale predsa za 5*.

Má to být román, rozsahem i vývojem je to spíš dlouhá novela; v každém případě je to hodně povedená fantasy. Svět je dobře vymyšlený a má potenciál. Je válka, která změní jeho uspořádání. Válka má rasové, náboženské i politické důvody. Postavy nejsou pro konflikt na první pohled klíčové, přesto mohou změnit její výsledek i dopad. Magie je přítomna docela dost. Její systém je realistický a má sci-fi základ (uchování a práce s informacemi a celkový původ magie). Kostra příběhu je ale fantasy – cesta, ovládnutí artefaktu. Jako zápory uvedu zbytečně malý rozsah, nedostatečné vytěžení některých scén (atmosféra je dobrá, ale mohla být místy ještě hustší) a jména nebo oslovení postav. Že se jedna žena jmenuje Baculka, jsem skousl, ale to, že jeden hlavní hrdina občas oslovuje druhého hošku, človíčku atp., to mi fakt lezlo krkem.

Slušně rozehraný úvod do příběhu dalšího charismatického hrdiny a zdrcující (avšak ve výsledku dle mého pochopitelná) pointa.

Zpočátku „klasická zápletka“ (ve vzdálené vesnici začnou záhadně umírat lidé a Kennethova rota je vyslána celou věc prošetřit) se posléze změní v solidní drama s pěkně krvavým a hořkým vyústěním.

Telesný strážca sa s maloletými chovancami dostáva na planétu jeho neradostného detstva. Jeho zlé predtuchy sa začínajú vypĺňať. Veľmi dobre čitateľná poviedka, u ktorej mi však vadil veľmi skratkovitý dej a občasná nelogickosť správania sa niektorých postáv.

Bradburyho Lolita.

Povídka „navazující“ na dění ve slavné Campbellově/Car­penterově „Věci“ (povídka Kdo je tam?/film Věc), tentokrát však z opačného pohledu. Skvělé! Výborný nápad, výborné myšlenky. Vždyť ona má vlastně „Věc“ ve svých úvahách pravdu…

Príbeh sa odohráva pri červej diere, z ktorej sa vynorí mimozemská vesmírna loď vyhrážajúca sa zničením ľudskej civilizácie. Vcelku slušná poviedka, v ktorej príbeh ťahá za kratší koniec ale zachraňuje to skvele vymyslený rozprávač príbehu.

Velmi slušná, mírně archaicky a hlavně civilně napsaná novela vyznávající se z lásky k vesmíru. Sci-fi je tu nutná, nikoli však hlavní reálie. Hlavní roli hraje člověk, jeho tužby a dětské sny.

Bezproblémové tri príbehy zakončené spoločnou pointou o ľudskej nenahraditeľnosti a nepoučiteľnosti. Bezproblémová je preto, že mi na nej nič nevadilo, čítala sa príjemne a plynule, na druhej strane ani ma nijako výrazne neprekvapila.

Ne tohle nebyla povídka, ale s tím, že do časopisu patří se nedá než souhlasit. Je to jakýsi kronikářský výcuc z knížky o historii geostacionárních výtahů, příjemné a příjemných 60%

Príjemná poviedka – jeden nápad do extrému + pointa. Scifi poviedka ako má byť.

Vtip založený na emzákoch v snahe ovládnuť Zem a na civilizačnom strete. Schuti som sa zasmial.

Súbor mikropoviedok na štyroch stranách. Niektoré vysoko vydarené s humorom vlastností žieraviny, iné menej. Pobavil som sa a prinajmenšom za odvahu a schopnosť napísať takéto krátke dielka hodnotím o trochu vyššie.

Sympatická poviedka, ktorá nadväzuje na prvý príbeh zbierky. Škoda, že kostra príbehu je rovnaká – opäť sa snaží niekto so zlými zámermi zneužiť T-bombu, aby zmenil v minulosti budúcnosť, a Gavril je jediný, kto ho môže zastaviť. Každopádne poviedku som si užil – zábavná, primerane napínavá a vtipná, s vydarenou pointou (SPOILER – premýšľal som, čo sa zmení, a či to bude podobne vtipné ako v Druhom kroku Neila Armstronga. Autor ma nesklamal. KONIEC SPOILERU). Ďalšie poviedky s časovými bombami, ale dúfam, že už s inou kostrou, si rád prečítam.

Mám podobné pocity, zmätok som cítil od začiatku čítania. Premýšľam nad tým, že túto poviedku niekedy prečítam odzadu (text začína poslednou treťou kapitolou), možno pochopím viac. Prevedenie chápem, súvisí s časom a poruchami psychiky, ktoré môže cestovanie časom spôsobiť, avšak nie je až na poslednú/prvú kapitolu čitateľné. Nápad má jasných 5* (aj keď by to chcelo iný, dlhší, ale jednoduchší a na psychiku zameraný text), zvyšok si netrúfam hodnotiť. Takže (5+x)/2*. Povedzme, že 50%.

Ťažko hodnotiteľné, keďže je to pokračovanie inej poviedky, ktorú som nečítal. Námet zanikajúceho Slnka a konca sveta je vždy zaujímavý, posledný človek na Zemi prepadajúci sa šialenstvu zas môže navnadiť na melancholický či až smutný zážitok, ale keďže je autorom JWP, je to opäť zmes, ktorá nemusí sadnúť každému. Aj keď je záver pomerne sympatický (drobný šťuch do najznámejšieho biblického príbehu), nemôžem hodnotiť vyššie.

Poviedka je zbytocne dlha a v kombinacii so stylom pisania autora je to miestami az nuda. Kedze vsak tato poviedka nie je prva od tohto autora (nastastie), ktoru som cital, ten stylom som cakal. Akonahle toto odfiltrujete, dostanete pomerne zaujimavu exkurziu do dejin Prastarych a hlavne kvoli tomu som dal relativne vysoke hodnotenie.

hmm tak tahle povidka me dostala, asi cim jsem starsi, tak jsem nejaka vetsi citlivka ;) me se tahle povidka libi z cely sbirky nejvic zatim, me zas prijde lepsi nez celej sever. Odsejpa to a ma to zajimavej konec, ktery jsem tentokrat neodhadnul. Jak se to rika, laska nas oslepuje :)

Napriek istým neradostným okolnostiam v deji má táto poviedka, odohrávajúca sa v marťanskej kolónii, extrémne pozitívny náboj. Tento plynie primárne z tolerantného chovania obyvateľov kolónie k jednému z jej menej šťastných členov, sekundárne z množstva referencií na klasickú SF literatúru venovanú Marsu a jeho dobývaniu. Kvôli názvu som k poviedke pristupoval s miernym dešpektom, nakoľko navodzoval dojem, že pôjde práve o nejaké „retro dobrodružstvo“. Nastalo však príjemné prekvapenie, keď boli tieto príbehy z praveku SF veľmi zaujímavo zapracované do veľmi seriózneho až dramatického príbehu. Posledná veta je síce trochu agitačno-patetická (aj keď súhlasiť sa s ňou dá), ale inak jednoznačná spokojnosť.

Poměrně neakční povídka, o účasti na jedné diplomatické misi. Ale vyjednávání v paláci klanového náčelníka, kdy stačí jedno neopatrné gesto, nevhodné slovo nebo pohyb a začne téct, to je dost napínavý děj, který mne chytnul a nepustil, dokud jsem nedočetl. A za perfektně vygradovaný emotivní závěr dávám plný počet. GeRony u druhé povídky psal, že slzička ukápla, já byl naměkko tady.

Oddíl poručíka Kennetha eskortuje zajatého špeha a cestou desátník Verhann vypráví příběh o tom, jak malá jednotka meekhanské pěchoty bránila údolí před mnohonásobnou přesilou, aby vykoupila čas uprchlíkům. Klasické schéma, jak zmiňoval GeRony, ale skvěle fungující, navíc ozvláštněné stylem vyprávění. Jak jsem si při četbě první povídky vzpomněl na Howarda, nad zde popsaným příběhem zoufalé obranné bitvy plným hrdinství by i mistr Gemmell uznale pokýval hlavou.

Souhlasím, že jde o dost dobrý úvod. Temná, akční povídka o pronásledování kmene mágů-kanibalů , připomněla mi conanovské povídky, odehrávající se na „hranici“ s piktskou divočinou (srovnání s Conanem, oněmž píše Kostelník já beru jako plus:)). S některými větami jsem měl taky trochu problém, nevím, jestli je to překladem neo autorovým stylem psaní, ale dá se na to zvyknout.

Na můj vkus to je příliš krátká povídka na to, aby mohla pořádně vyjádřit svou myšlenku. Než se čtenář stihne rozkoukat, je konec a kde nic, tu nic. A přitom ta hra s pořekadly by se určitě dala rozvést do mnohem zajímavější pointy.