LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Jedna se o takového Conana skoro bez Conana, který zde funguje spíš jako takový podržtažka a až na jeden ne úplně zvládnutý souboj se Howardově klasice ani nepřiblíží. Celkově je zápletka klasicky Conanovská a pár cestiček kterými se děj mohl ubírat je hodně zajímavých, ale žel naprosto nerozvinutých. Kde by mohl autor čtenáři nabídnout hutnou atmosféru a pořádné napětí, tak tam se utápí v popisu okolí a kde nakousne možné vztahové zauzlení, tak tam nechá postavy putovat několik dní bez toho, aby pomalu prohodily slova. Celkově tedy hodně průměrný dobrodružný příběh, který nedokáže dostatečně vtáhnout do děje.

Antológia, ktorej hlavným atribútom je pestrosť. Pestrosť nápadov, námetov a štýlov. Kvalita (resp. môj dojem) trochu kolíše od textu k textu, no samotná demonštrácia fantázie autorov robí z tejto knihy rozhodne čítania hodnú publikáciu. Autori úspešne uspokojujúci môj žánrový vkus sú: McDonald, Reed, Egan, Hamilton, Kelly, Daniel, Reynolds, Benford. Špeciálnu a početne významnú zložku zbierky tvoria poviedky otvorene inšpirované klasickými príbehmi, či autormi. Napríklad príbehy od Bakerovej, Rosenblumovej, Silverberga a napokon aj Simmonsa. Tieto beriem ako veľmi zaujímavé ozvláštnenie, aj keď moja, dominantne „hard-SF slina“, sa u nich nerealizovala. Špeciálne spomeniem poviedku Štěpení opěr, u ktorej sa moje hodnotenie najviac odchyľuje od priemeru (ktorý celkom nechápem) – ten bizarný nápad ma úplne dostal a je to pre mňa jedna z najzapamäta­teľnejších poviedok zbierky.

Naozaj dlho som sa rozhodoval medzi 80% a 90%. Totiž musím sa priznať, že trochu mi ušla pointa. Leda, že by to bolo niečo v štýle „cesta je dôležitejšia ako cieľ“ ;) Dojem z textu samotného je veľmi dobrý. Je jednak zaujímavou prehliadkou autorovej predstavy o napredovaní civilizácií a zároveň pomerne vyčerpávajúcou sondou do Shakespearovho diela. Zaujímavým nápadom bola múza (aj fyzicky) poháňajúca snaženie divadelnej spoločnosti. Je možné, že mi trochu chýbal nejaký kontext. Inak celkovým vyznením asi tiež skôr kandidát do „divných kusov“.

V tomto díle autor upustil od akčnosti příběhu a zaměřil se spíše na vývoj událostí již zmíněných, a které budou hrát další roli. Sparta se tentokrát honí po vesmíru za záhadnou plaketou, která skrývá tajemství, které může změnit dosavadní myšlení lidí o mimozemském životě. Příběh sice nabírá na intenzitě, ale bohužel na úkor plynulosti. Od dobrodružství autor přešel spíše k popisování událostí.

Sparta zažívá další dobrodružství, tentokrát na Venuši, kde se snaží zachránit vědce uvězněné po havárii. Nic ale není, jak se zdá, a Sparta odhaluje, že za celou záchrannou akcí se toho skrývá víc, než jsou odpovědní lidé ochotní prozradit. Stejně jako v prvním díle jsme v podstatě okamžitě hozeni do děje, který na nás chrlí jednu událost za druhou až do samého konce.

Kniha vypráví příběh o mladé dívce, která má nepříliš jasnou minulost a pronásleduje ji jedna záhada za druhou. Má jistá „vylepšení“, která jí pomohou v boji s neznámými nepřáteli a dostane se i do vesmíru, kde nastartuje dobrodružství, které na první pohled působí jako ucelený příběh, ale teprve v dalších knihách se o jednotlivých událostech dovídáme mnohem více.

Stormbreaker vypráví příběh čtrnáctiletého chlapce, který se nedobrovolně stal agentem britské MI5, a zažil neuvěřitelné dobrodružství. I když rozhodně nepatřím do cílové skupiny čtenářů, knížku jsem si velice užila. Je to odpočinkové čtení na chvíle, kdy se vám nechce moc namáhat mozek a chcete si prostě odpočinout od všedního dne a vypravit se na zajímavá místa.

Dlouho jsem váhala, jestli dát plný počet hvězdiček nebo ne. Nakonec jsem se rozhodla jen pro čtyři a to hlavně kvůli začátku knihy. Když jsem začala číst, docela jsem se nudila. Připadalo mi, že faktu, že profesorovi Challengerovi nikdo nevěří, autor věnoval příliš mnoho stránek, které příběh akorát natahovaly, ale nic podstatného k němu nepřidaly. Zato když samotná výprava konečně začala, knihu jsem nedala z ruky a hltala stránku po stránce a čekala, co se ještě přihodí a jak to všechno dopadne. Líbilo se mi i závěrečné shrnutí příběhu, které bylo rozsahově tak akorát. Kdyby takový byl i úvod, s plným hodnocením bych neváhala.

Povídka vypráví o muži, který se narodil v pravěku, ale nestárne, tudíž neumírá a žije dodnes. Bohužel toto se dovídáme až ke konci povídky a začátek je věnovaný ne příliš podstatným skutečnostem. Rozhodně bych uvítala kratší úvod a více prostoru hlavní myšlence povídky. Rozhodně lépe si s dějem poradili ve filmu Pozemšťan, který z této povídky pravděpodobně vycházel. Film si vzal hlavní myšlenku Kromaňonce žijícího v současnosti a nabalil na ni spoustu podpříběhů, které mi v povídce chyběly. Tím pádem na mě povídka působila trochu nedotaženě, i když původní nápad byl dobrý.

:D :D no.. jakpak to ohodnotit???!!! :D :D :D do části OTROK, docela chytlavý, a někdy i vtipný. hlavne ty pasáže s cigánama :D .. ale ja přece nejsem rasista, nejsem rasista, nejsem rasista..... až teda na tu nepochopenou a úplně zbytečnou část se zmizením veškéré lesní zvěře dokonce i hmyzu...... no a pak… :D :D :D :D ale pobaví, tojo ;)

První jsem četl „hrdinství pro začátečníky“ tohle až jako druhé. Hrdinství mi přišlo lepší a zábavnější, ale i tak poctivých 80% a vřelé doporučení všem. A nezapomeňte že čaroděj byl zlý…

Doporučuji všem. Báječně jsem se bavil a smíchy mi i slzy tekly. A nezapomeňte všechny cesty vedou kolem obchodu se suvenýry…

Kniha mého mládí. Je dobré vědět, že nejsem jediný kdo ji četl několikrát :)

Jako první jsem viděl film A Scanner Darkly, který mi vyrazil dech. Svět ponuré budoucnosti, kde celý svět ujíždí na nové droze, která vesele spaluje mozkové buňky a kde Keanu Reeves zažívá schizofrenní depku století. Až později jsem zjistil, že je to podle knížky od mistra Dicka. Tak jsem se rozhodl ji přečíst, protože moje zkušenosti jsou, že kniha je téměř vždycky lepší. A i když jsem znal víceméně celý děj, knížka mě dostala taky. Tahle drogová jízda rozhodně není pro každého, ale kdo jí propadne, bude si ji pamatovat na pořád. A pro srovnání zrovna u téhle dvojice nemůžu říct, že by kniha byla výrazně lepší, spíše že film byl kongeniální a komukoliv se líbila kniha, tak si bude užívat i jedinečný film.

„Tři kruté příběhy“, tři diametrálně odlišné povídky. Úvodní „Rudovous: Vábení dračího srdce“ je z Conanova světa, byť z jiné doby a hlavním hrdinou je jiný barbar. Přečetla jsem polovinu, zjistila, že se nebavím a zbytek dorazila vyloženě letecky. 33%

Pachuť podprůměru neměla zůstat na patře dlouho, jak jsem si byla jistá. A „Vyrovnání“ nezklamalo. Fenomén „Star Treku“ se mě dotknul jen okrajově, ale příběhy Jana Hlávky si skvěle užívám a tento nebyl výjimkou. Zajímavé postavy, dobrá zápletka – patřičně krutá, přirozené dialogy, nechyběl ani myšlenkový přesah (žádná složitá filozofie, nelekejte se:-)). Dvěma slovy: vysoký nadprůměr. 84%

Závěrečná povídka „[PrintScreen] Osvícené myši“ mě zpočátku zaujala. Nakoukneme do života betatestera RPG hry, na své si přijdou milovníci chatu a komiksů, neztratí se příznivci LARPů ani hráči airsoftu. Odlehčená hravost mi docela vyhovovala a když děj vjel na výhybku směr (SPOILER ALERT!!!) špióni, zlé agentury o třech písmenech, počítačová kriminalita a tak dále, byla to studená sprcha. Zchromlá logika, celkem zmatený popis, divný závěr a nakonec ta povídka ani není krutá. Zůstal průměr.

Sečteno a podtrženo: kvůli „Vyrovnání“ se vyplatí knížečku sehnat, jinak nic moc – přesně 56%, jestli správně počítám;-).

Máme tu druhý díl Kapitána Báthory, který je (jak jinak) zase plný krve, démonů a smrti. Brána Irkally je o něco lepší než první dil, ale rozdíl není zase tak markatní a autor skvěle drží nastavenou laťku. Děj se tenkrát přesune do orientu, takže nás čeká spousta pouště a kávy. Pokud bude Červenák dodržovat vzestupnou tendenci celé série tak třetí díl bude opravdu stát za to.

Tak. Díky Danu Simmonsovi už jsem se blíže seznámil se životem Charlese Dickense, zopakoval si řeckou mytologii, důkladně se zamyslel nad jednou tragickou polární výpravou, zhrozil se hrůz holocaustu…. atd. No a teď Black Hills. Ovšem Černými horami to neskončilo. Autor na mě vychrlil spoustu fascinujících událostí z historie USA, jako třeba stavbu Brooklynského mostu, technologické zázraky na Světové výstavě v Chicagu a hlavně bitvu u Little Big Hornu, život indiánů a také sochání amerických prezidentů na Mount Rushmore. Jako obvykle jsem si v rámci přípravy a i během četby občas zagugloval. Text románu přeskakuje v čase dost a dost a prakticky pořád sleduje život indiána jménem Paha Sapa v různých obdobích jeho života. Autor do čtenáře hrne informace horem dolem, ale rozhodně se nedá mluvit o nepřehlednosti nebo nějaké džungli. Vše je jasné a hodně zajímavé, i když párkrát jsem měl pocit mírné přesycenosti, která však po zažití byla i příjemná. Jak říkám – fascinujících pasáží je dost, příběh i přes nelineárnost byl pro mě čtivý a zajímavý, ovšem co není ideální (ale s tím nemá Dan Simmons nic společného), jsou překlepy. A to tak, že začátek ujde, ale s přibývajícími stovkami stran se množí a množí. Totéž jsem u Plejády zaznamenal v případě Tiché války, ale tam to bylo hned od začátku až do mé čtecí kapitulace. Nicméně kniha se mi líbila hodně, autor mě opět nezklamal a tak když přivřu oko, jsem velmi spokojen (ale příště – běda vám, redaktoři nehodní, nedbalí a vůbec – Šíleného koně na vás). Domluvil jsem.

Svět se dělí na dva druhy lidí, na ty co ví a na ty co neví (nebo nechtějí vědět). My co víme, si přečteme tuhle příručku, vytěžíme z ní maximum a připravíme se. Vy co nevíte (nebo nechcete vědět) skončíte sežráni nebo jako živí mrtví. Proto si opatřím páčidlo a budu připraven vám, co nevíte (nebo nechcete vědět) rozrazit lebku…

Nyní k samotné příručce, první třetina je za sto procent. Je vní spousta použitelných a nových informací. Druhá je třetina je za 20%. Tolik informací zde k něčemu je. Opravdu nenajdu v české kotlině námořní základnu nebo místo aspoň sto km od nejbližší civilizace. Poslední třetina – zaznámenané výskyty – je za 70%. Průměr tedy je 63% dal jsem 70% za tu první třetinu.

Těšil jsem se. Těšil jsem se opravdu hodně a po dočtení jsem docela zklamán. Čekal jsem velkou adrenalinovou jízdu, přesně jak mám u Heteši rád. Místo toho jsem se dočkal mluvení, mluvení a mluvení. Kdyby se kniha jmenovala Rozhovory v Moskvě, asi bych věděl, co od toho čekat. Ale takhle… začátek byl slibný. Prvních 200 stran jsem vydržel číst a říkal jsem si: „klid. Však on to Heteša rozjede.“ Bohužel nerozjede. Dialogová jízda pokračuje. Bohužel pak už ubylo i toho vtipu a časté výrazy jako: „Ty vole“ „Jéžišmarja“ nebo věty: „Zapálil jsem si malborku…“ „Nalil jsem panáka vodky“ mi pak už lezly krkem a musel jsem se do čtení nutit. Akční scény mi tu sice chyběly, ale možná kdyby to autor tak o čtvrtinu nebo polovinu zkrátil, mohla z toho být dobrá kniha. Takhle je z toho jen dialogová smršť, která čtenáře časem unudí. Nápad je fajn, pointa taky. Ale hlavně to druhé pořádně nefunguje, právě kvůli té délce, takhle si to prostě čtenář nevychutná. V druhé části jsem doufal, že se to zvrhne v nějakou pořádnou zlodějskou hru a ono kulový. Když si odmyslíme tu nulovou akci, tak Heteša servíruje své obvyklé menu. Kromě reálií USA, což je možná škoda. Věřím, že autor chtěl změnu a zkusit si něco nového, akorát že se mu to nepovedlo přesně podle plánu. Naštěstí to alespoň trochu zachraňuje hlavní hrdina. A souhlasím s Cookerem, že výsledek mohl být mnohem lepší. Takhle mi z toho (bohužel) vylezla Hetešova nejslabší knížka.

Další relativně uzavřená kniha v životě Speara, který se točí jen kolem slova pomsta. Spear už umí vše potřebné z předchozí knihy a zde to zdatně využívá. Pouští se do politických vod i boje jeden na jednoho. Opět dobré, odpočinkové a příjemné čtení. Kdysi bych si to nedokázal ani představit, ale jsem rád, že postava Puga zde byla opravdu jen chviličku. Vždy, když se snaží Feist rozuzlit příběh nějakého velkého tajemství, začíná mi nabíhat husí kůže (v tom špatném slova smyslu).

Přesně kvůli takovýmhle povídkám je zbytečné brát LSD, stačí SF :-)

Popravdě, Heteša má u Brokilonu sestupnou tendenci. Démoni byli naprostá bomba, Nevermore Baltimore bylo už „jen“ skvělé, Ruská ruleta je pouze dobrá. Co mi na tom nejvíc vadilo: Až do poloviny jsem prakticky ani nemohl tušit, kam se příběh bude ubírat. Akorát na začátku je jakýsi prolog o nějakých dvou soškách, pak už se hlavnímu hrdinovi jen ztrácí mrtvoly z jeho krematoria, přičemž ten se (dlouhou dobu neúspěšně) snaží přijít na to proč. Jinak se prvních dvě stě stran neděje nic dramatického. A když se to pak rozjede, je to takové bez šťávy – prostě Démoni i Nevermore Baltimore byli jízda až do konce plná zvratů, napětí a akce, tohle tady trochu chybí. Ten konec mi pak přijde vyloženě zabitý. Mohla z něj být napínavá akční sekvence a ono nic. Co dál: hlavní hrdina je celkem v pohodě, ale že by mi nějak přirostl k srdci se taky říct nedá. Dialogy taky nic moc, když to porovnám třeba s Démony. Změna prostředí Hetešovi taky podle mě moc neprospěla. Tu ruskou studenou atmosféru a typické hlášky typu „Posaď se, dáme vodku“ moc nemusím. Amerika mi přijde lepší :) Ani jedna z těch věcí sice neznamená, že by se Ruská ruleta četla špatně (přečteno za tři dny), ale stejně mi na jazyku zůstává taková divná pachuť… Že to prostě mohlo být o dost lepší.

Ze začátku jsem se při čtení této povídky docela nasmála, dnes by něco takového bylo jistě považováno za parodii na klasické upířiny, ale když si uvědomím KDY to autor napsal, tak rozhodně klobuk dolů… A závěrečné přirovnání upírů k nemocem se mi moc líbilo.

Hodně zajímavý námět, ale přijde mi, že by to chtělo rozšířit.

Skvělá povídka, zajímavé informace o spojených. V jedné recenzi se píše, že pro největší zážitek z archy je dobré přečíst nejdřív tuhle povídku, poté Kalderu a poté Archu tak jsem na to zvědavý :)

Kniha je ojediněla tím, že psaná v ich-formě, což by tolik nevadilo, kdyby to ke všemu nebylo v přítomném čase, což má z následek například větu: „Pokračuji v cestě ke své ložnici, tam si svléknu šaty a vklouznu do noční košile“. To by tolik nevadilo, jenže jsem měla problém i s porozuměním textu. Často se stalo něco nečekaného, ale okolnosti, které k tomu vedly byly vysvětleny až později a nebo vůbec. Děj byl zařazen do 19. století, což je zajímavé, ale nepravděpodobně, protože v té době neměli ženy moc práv, bylo to tzv. období biedermeieru. Jane Austen, která žila o sto let dříve poměry, které stále platily, realisticky popisuje ve svých knihách, což sem asi nepatří, ale když si zvolím nějaký realný čas a místo děje, tak bych se ho měla asi držet a ne přetvářet dějiny, když už, tak to aspoň zařadit do jiného světa. Přes všechno jsem však knihu dočetla (taky aby ne, když má pouhých 368 stran se středními písmeny a textem asi na 3/4 stránky) a hodlám číst i další díly, protože v tomto díle je vše jen tak nastíněno a možná v dalších konečně pochopím okolnosti. K dobru musím přičíst určitou originalitu a dobrý nápad, který se zatím pod veškerým zmatkem rýsuje.

Musím souhlasit s předešlými komentáři. Knížka je opravdu dobře napsaná. Trošičku mi z počátku připomínala Hraničářova učně. Také jde o chlapce, kterého někdo začne vyučovat ve všem možném. Ovšem zatím co Will byl absolutně nezkušený a vše se učil od začátku, Alek už umí nadpřirozeně dobře střílet z luku a ke všemu se učí velmi, velmi rychle. A nakonec hlavním rozdílem je magie, která v této sérii proplétá celý děj. Jen co zkončí jedna akce, hned navazuje druhá, takže se u této knížky asi těžko budete nudit :)

Nejvtipnější série, jakou znám.

Moc pěkné, četlo se mi jedním dechem!

Slovenský autor, tretí komentár je od tretieho slovenského čitateľa. Krátka poviedka s jednoduchým dejom, ale veľmi sympatická, pomohla mi prečkať čakanie na autobusovej zastávke. Hrdina(?)-zombie, pár slušných hlášok, zaujímavé staroveké prostredie (konečne niečo relatívne kvalitné z tohoto obdobia) a krvavá akcia. To sú jednoznačné klady, k mínusom patrí jednoduchosť (dúfam, že román bude zložitejší a prepracovanejší), tiež mám pocit, že je na tak krátkom priestore „prehláškované“. Každopádne, román si rád prečítam. P.S.: chcem zombiezajaca! :D

Zklamán by byl ten kdo by čekal klasickou fantastiku. Čtenář se dočká docela pěkného několikavrstev­natého příběhu který nenudí už jen díky exotickým reáliím sovětského Kyrgyzstánu a také díky zručnosti autora. Za fantaskní lze považovat snad jen vhledy do uvažování vlka a biblickou vsuvku. Velmi dobrá kniha o dobru a zlu v lidech.

Velice příjemné počtení, plný počet nedávám pouze kvůli délce. Za zajímavou považuji židovskou tématiku, jakoby příchod upírů a to že jako první „vyhladí“ právě židy bylo jakousi pomstou za to, že promeškali příchod spasitele(?) Jediné co mi v ději chybělo byli vyloženě nevěřící…

Pěkný epický (a béčkový) příběh z prostředí trpasličí říše, plný boje s krysáky, zelenými kůžemi a hordami chaosu.

Autor ukazuje i takové aspekty trpasličího života, které se netýkají boje a pití, což je příjemný doplněk jinak dosti válečně orientovaného příběhu. Kladně hodnotím i střípky historie, střídání prostředí (nezůstaneme celou dobu v tunelech podzemí, ale zavítáme i ven) a přímočarý děj.

Dějové skoky v čase jsou někdy docela velké, ale není to vysloveně rušivý element, jde o zvyk a podruhé vás to již nepřekvapí.

Knihu přelouskáte bez obtíží za pár dní a je ideálním společníkem do města či na cesty.

V rámci béčkové litaratury nám Long přináší kvalitativně vyváženou sérii, kterou zvládnete přelouskat během pár dní.

Autor poměrně zdařile vykresluje atmosféru světa Warhammeru, zejména tak, jak ji známe z první a druhé edice WFRP, tedy pěkně „grim and gritty“, pokřivené charaktery postav, každá s nějakým tajmestvím, žádní černobílí hrdinové, obyvatelstvo trpí dopady války, města jsou prolezlá kultisty chaosu a celková nálada je dostatečně ponurá a špinavá. Na druhou stranu pořád je to béčko, takže se i párkrát zasmějete, dojde na nějakou tu milostnou zápletku i pořádné bitky.

Osobně se mi z trojice těžko vybírá díl výrazně převyšující ty ostatní, ale nejlepší dojem na mě udělal hned ten první (čímž mě vlastně přiměl pořídit i zbytek), nejen díky převaze sympatických charatkerů, pěknému prostředí a odsýpajícímu ději.

Čtení je to oddychové a nenáročné, občas vás do očí udeří nějaká pikoška českého překladu, takže rozhodně doporučuji šáhnout po originále (který i u nás seženete levněji, než český překlad).

Pořád jsem přemýšlel co tomu chybí. Víc soubojů? Líp popsat atmosféru turnaje? Více se věnovat vedlejším postavám? Nebo ty souboje napsat napínavěji? Víc to natáhnout? Nevím, možná to chtělo od každého něco. Dávám 70%

S odstupem a po novém přečtení se mi tenhle crossover Koniáše a Baklyho líbí velmi – 90%

Před takřka devíti lety bych bez mrknutí oka dal za sto, ale nyní už z této povídky tak unesený nejsem. První polovina je skvělá, pak to ale začne být hodně nepřehledné. K tomu mi tam jeden konkrétní a bohužel pro povídku nosný detail nesedí a není podle mě možný (napsal bych co, ale byl by to spoiler). Páně Žamboch napsal lepší povídky tohle je aspoň podle mě průměr, i když ta první polovina je velmi nadprůměrná. Přeber te si to jak chcete. :)

Pomalejší rozjezd, zauzlený děj, který je pomalu rozplétán nejen v rámci samotné knihy, ale trochu i v rámci příběhu celé série a nakonec strhující finále. To jsou věci, na které jsem si už u Eriksona zvykl. Tento díl mi ale přišel oproti jiným mnohem víc hororový a temnější. Pasáže s edurským císařem byly plné beznaděje a děj v prostředí azathu uprostřed Lederas čpěl zoufalstvím a hrůzou. Je dobře, že autor knihu odlehčit notnou dávkou skvělého humoru, protože bez těchto úsměvných pasáží, by to bylo hodně temné čtení. Také jsem s velkým vděkem přijal další rozplétání záhad kolem dómů, držeb a chodeb. Před autorem člověk musí smeknout. Hluboko smeknout. Toto pro mě bylo nezapomenutelné čtení plné emocí.

Jinak pro toho, kdo by chtěl okusit vypravěčské umění pana Eriksona a nemá k dispozici první díl série, myslím si, že toto je výborný „mezidíl“. Navazuje opravdu jen okrajově „Dneska jsem zatopil svět!!!“. Zároveň je to jeden z nejlepších dílů. Ideální pro začínajícího malazkého rekruta. Vydržte pomalý rozjezd, kniha se vám za to odmění.

Nikdy nebudu sahat na cizí, neznámé meče, zvláště né na ty slévané z divných kovů a zaražené v ledovém krystalu! :D

Jsem lehce na rozpacích. Po knize jsem sáhnul jako po akční oddechovce, ale samotná akce mě nudila. Buď neměla ty správný „koule,“ nebo mi akční scény už neříkají co kdysi. Daleko víc jsem se bavil světem a pozadím příběhu, do kterého autor vměstnal kde co – magii, hackování, mytologii, ekonomickou krizi, EU, meče, nanoboty, tajné spolky, alternativní světy, skřety, gangy etc. Zběsilej pelmel, ale tak nějak fungoval, bavil mě. Hrdina sice ničím nepřekvapil, ale to jsem po něm ani nechtěl. Zkrátka hero klasického akčního střihu trousící správné hlášky (čím byly sušší, tím byly lepší). Jako nečekaný bonus jsem dostal jednu z nejčernějších vizí budoucnosti. Společnost je v absolutním úpadku. Za vrchol tekutých produktů vyrobených z ječmene je považována osmnáctiletá singlovka z Irska :-O Co se stalo se Skotskem?!

Po přečtení novely „Podivné cesty“ (1995) cítím zklamání. Nedávno jsem viděl film Dead End (Smrt přichází v bílém) a připomněl si povídky „Zkratka paní Toddové“ (od Kinga) a „Cesta domů“ (od Lumleyho), a dokonce sám měl onehdy v noci v autě podivnou zkušenost, jakou evokují tahle díla, a měl jsem tudíž chuť na něco v podobném duchu… člověk se octne na cestách, kde nikdy nebyl a které jako by vedou úplně JINAM… V Koontzovi tohle téma hned ze začátku trochu je (a celá ona scéna patří v PC k tomu nejlepšímu), ale bohužel se záhy ukáže, že máme tu čest s tezovitým, kazatelským hororem – ano, i tyhle věci, jak se zdá, existují -, který by se měl spíš jmenovat „Druhá šance“. Děj je docela násilně ve vleku určité spásné myšlenky. Navíc když se rozjede akce a stoupá napětí a čtenář už chce zaujatě otáčet stránky, začne se filozofovat. Postavy jsou prkenné a černobílé a slouží jenom jako vehikly pro protlačení základního konceptu, a jedna kladná se dokonce jmenuje Celeste. Nikde žádný nadhled, nadpřirozený prvek je z nouze ctnost a náboženství je podáváno jakoby pro mládež. Na druhou stranu se lze něco dozvědět o tom, jak to může vypadat v pensylvánských městečkách, pod nimiž hoří vydolované uhelné štoly.

Takmer priemer. Kratucka poviedocka, v ktorej niektore nacrtnute veci su uplne zbytocne, niektorym veciam chyba logika, ale ma to celkom zaujimavu pointu a rozhodne by som nehodnotil ako brak.