LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Povídka je krátké zamyšlení nad tím, jak dlouho je mysl člověka schopná snášet osamění. Zaměřuje se na člověka, který byl vyslán na dlouhou cestu do vesmíru, aby tam založil kolonii a zpočátku se o ni staral. Jenomže než vůbec přistál, uběhlo sto let a další uběhnou, než se v kolonii objeví první lidé. Hlavní hrdina má k dispozici vymyšlenou/vysněnou realitu a musí čelit faktu, že nic z toho není skutečné.

Název knihy klame tělem- děsivých příběhů zde mnoho není. Ano, nějaké mohou (hlavně v ústním podání) vystrašit, ale mnohem více zde zmiňovaných „městských legend“ spíše pobaví, znechutí, popřípadě donutí k zamyšlení jaktože tomu někdo může doopravdy uvěřit. Oceňuji rozbor většiny příběhů, uvedení různých verzí a zasazení do kontextu celosvětového folkloru. Kniha je dobře uspořádaná- dle jednotlivých tematických okruhů (auto, VŠ&SŠ, prostředky MHD…)- a doplněná zajímavými ilustracemi. Jako jednoduchý folkloristický rozbor určitého fenoménu- moderních legend- bych hodnotila 90%, díky zařazení do kategorie horor jsem ale očekávala něco trochu jiného… Bezpochyby ale jde o velmi zajímavou publikaci.

Zapomeňte na cestování na jiné planety v kosmických lodích. Je to mnohem jednodušší, stačí použít stroj, do kterého se naprogramuje příslušná planeta, kterou chcete/potřebujete navštívit, a stroj vás předělá do formy, kterou tamní životní podmínky vyžadují. Pak se zase můžete vrátit do podoby, která je běžná na Zemi. Takhle to funguje na většině planet Sluneční soustavy, až na Jupiter. Ti, co odešli, se už nevrátili a je na řediteli a jeho psovi, aby zjistili proč.

Název poslední povídky této antologie rozhodně žádnou velkou taškařici neslibuje, ale když vám voperují kozí žaludek… Na závěr hodně odlehčené vyprávění k pobavení a pousmání, čtivé, jak by také ne – od jednoho z klasiků.

Postkatastrofický příběh z klasického Vodního světa. Zajímavé společenské zřízení, kdy je každý absurdně úzce specializovaný a na cokoli jiného myslet zakázáno. Není to špatné, nápad dobrý a vtipný, nakonec o tom to hlavně je, ale více souvislostí mezi formou společnosti a potopou samotnou by neškodilo. Vydáno 1948.

Bohužel pouze úryvek románu z roku 1947, který je stejně jako předchozí text ovlivněn koncem války. Je docela dobře čtivý a kupodivu funguje i takto jako samostatná povídka. Při diskusích pozemšťanů a obyvatele Měsíce jsem se dobře bavil, hlavně při měsíčňanově zdůvodňování, proč je podle něj Slunce chladné.

Celá série působí neuvěřitelně komplexně ( až jsem byl překvapen ), avšak je určena pro mladší čtenáře. Když se na to podívám z úhlu cílové věkové skupiny čtenářů tak je to rozhodně vynikající čtení.

Najzaujímavejšie na tejto poviedke je to, čo je v nej povedané len tak mimovoľne a naznačené medzi riadkami, t.j. ten svet po zombie apokalypse, resp. počas nej. Celkom zaujímavé je aj usporiadanie preživšej ľudskej spoločnosti po… Samotný koncept poviedky – obsiahnutý v názve – je celkom fajn nápad, tá realizácia mi však prišla až príliš melodramatická a samotní zombíci zase príliš podružný. O akciu našťastie núdza nie je, na Dukeho poviedku v tomto čísle sa to však nechytá :-)

Když jsem viděl film Truman show myslel jsem si, jak je to originální námět.Ovšem to samé a mnohem lépe zpracované napsal Dick a vydal v roce 1959. Kniha jako jedna z mála od Dicka je naprosto oproštěna o náboženské úvahy a jde čistě jen o příběh pěti lidí na malém městě – hlavní postava Ragle Gumm v průběhu času začne zjišťovat, že něco nehraje a rok ve kterým žije asi nebude pravý, ale proč by mu ostatní lhali? Rozhodne se utéct z města a dojet co nejdál aby zjistil co se děje.Fantazie PK Dicka je až neuvěřitelná, každopádně pointa je naprosto nečekaná a její vyuzlení hodně překvapivé.Dá se říct, že tady Dick místo náboženských úvah kritizuje společnost a její věčnou touhu po válce a zabíjení, ono jak by taky ne, kniha vznikala v době eskalace konfliktů ve vietnamu pár let před vstupem USA do tohoto konfliktu.Nicméně zde je vše v scifi kulisách a velmi čtivé.

Pro mne spíše slabší Gemmellova kniha. Příběh několika bývalých vojáků usilujících o svržení současného drenajského krále – tyrana, a jediným řešením se zdá vyvolat lidové povstání a přivést do země smrtelné nepřátele Drenaje. Typické atributy autorovy tvorby (váhající hrdina, obrana proti přesile – zde místo pevnosti celá jedna provincie), malá naděje na vítězství atd. tu příliš nefungují. Co je však plusem je na jedné straně opravdu temná až depresivní atmosféra (už od začátku z knihy beznaděj hrdinů přímo čiší) a na druhé (poněkud paradoxně) několik opravdu podařených humorných scén (obzvlášť scéna lezení po stěně domu na milostné dostaveníčko stojí za to:)).

Velice příjemná pohádka o muži ze současnosti, který po smrti manželky ztrácí smysl života, a proto odpoví na tajemný inzerát, který nabízí za jeden milion dolarů trůn království Landover. Jenže se ukazuje, že koupil zajíce v pytli – království je v krizi, hrad chátrá, a navíc zjišťuje, že na jeho trůn má zálusk Pán démonů. O něj se každoročně utkali zástupci obou stran, přičemž za Landover vždy nastoupil tajemný paladin – ochránce království. Jenže ten jaksi není k sehnání. Příběh se odvíjí v klasickém předvídatelném duchu – Ben se rozkoukává v magickém fantasy světě (obsahujícím všechny „klasické“ atributy jako elfové, draci atd.), postupně získává důvěru svých poddaných, respekt sousedních vládců, a přes počáteční nechuť se mu začíná v jeho zemi líbit a on se stává dobrým a zodpovědným králem. Najde se tu i nějaká ta romantika. Prostě pohádka se vším všudy, s pár nápady, které trochu ozvláštňují jinak standartně plynoucí děj, se sympatickými hrdiny, atmosférou a ne příliš infantilní, tudíž si ji užijí určitě i dospělí. Ideální čtení když máte špatnou/smutnou náladu.

Pod suchým, ale vcelku trefným názvem se skrývá citlivý příběh z tak blízké budoucnosti, že už je možná za rohem. A víc vám radši neřeknu :) Vzhledem k délce mě pak akorát trochu mrzí poměrně rychlý závěr, určitě bych chtěla vědět víc, ale to je asi tak jediná výtka. 95 %.

Koniec Ríše je veľkolepým záverom Stenových dobrodružstiev. Sten sa z Vulkánu, jeho domovského sveta, priemyselného pekla, kde žil životom takmer otroka s neradostnou perspektívou nedlhého života, stal riadením osudu, vďaka svojím schopnostiam a s pomocou svojich priateľov (najmä Alexa Kilgoura, jeho nerozlučného a neoceniteľného parťáka a Iana Mahoneyho, Cisárovej pravej ruky a jeho mentora) jeden z najväčších hrdinov Ríše. Nakoniec sa však musí v neľútostnom boji postaviť najväčšej výzve svojho života – svojmu bývalému šéfovi, ktorému neochvejne toľko rokov slúžil, samotnému Večnému Cisárovi. Zvíťaziť (a prežiť) môže len jeden. V tejto knihe sa konečne dozvieme, ako to bolo s Cisárom a ako to, že sa stal „Večným“. Časť knihy, ktorá mapuje jeho históriu a jeho cestu k onému titulu (a všetkému za tým), by dobre fungovala aj ako samostatná novela. To len dokazuje, že kľúčovou postavou tejto série je práve Večný Cisár. Sten je však nepopierateľne sympatickejší a preto je hlavnou postavou on ;-) Z hľadiska nejakej vedeckej uveriteľnosti alebo reálnosti je samozrejme táto séria na smiech, ale ako dobrodružná space opera funguje na výbornú, ako zábavné čítanie (nielen vďaka Kilgourovým vtipom, pred koncom sa od neho dočkáme ešte jedného symptomatického) boduje tiež naplno a má ešte aj pár ďaších presahov (napr. mnohopočetné historické odkazy a konotácie), kvôli tomu všetkému sa do tejto série určite oplatí ísť. V akomsi doslove na konci knihy autori (jeden pôvodne žurnalista, jeden bývalý vojak) priznávajú, že začali písať túto sériu tak trocha ako výsmech prevládajúcemu spoločensko-politickému fašizmu v science fiction. Dôkazom toho je podľa nich monarchizmus ako forma vlády vo veľkej časti sci-fi. Je podľa nich absurdné, „že sci-fi, napriek svojim hlasným proklamáciam, že predpovedá budúcnosť, v skutočnosti až príliš plytvá energiou nasávaním z prázdnej šupky falošnej minulosti. Preto… Sten.“ Preto vytvorili v tejto sérii Ríšu, ktorá bola dosť veľká a stará, aby obsiahla všetky ich predstavy o ľudskej rase. Do nej implementovali všetky ich „šokujúce a cynické znalosti o tom, ako funguje politika a rýdza moc“, ktoré nazbierali za 14 rokov aktívnej žurnalistickej práce. A na túto Ríšu sa pozreli z pohľadu obyčajného človeka „z ľudu“. Ten mal byť dosť chytrý, pohotový, a – to najdôležitejšie – mať dostatočne veľký zmysel pre humor, aby prežil a aby vyrástol na kladného hrdinu. Po prečítaní ôsmych kníh musím konštatovať, že sa im to celkom podarilo :-) Btw., skúste zadať do anglickej wikipédie, alebo do google slovo Sten, čo vám to vyhodí. Myslím, že to nie je žiadna náhoda ;-)

Velmi oddechová čtveřice povídek, z nichž osobně nejlépe hodnotím hned tu první, která velmi pěkně evokuje atmosféru hraní starého Dračího doupěte a je v ní vše, po čem každý dobrodruh touží – obři, draci, skřítci, prolézání podzemí a cestování divokou krajinou. Zbývající tři povídky mě již tolik neoslovily a celkově se kniha řadí k typickému průměru české fantasy. Neurazí ani nepřekvapí, do tramvaje či metra ideální.

Mumie jako hlavní záporák? Skoro mě to odradilo. Nejsem zrovna fanda potácejících se zafačovaných mrtvol. Sesbírala jsem ale odvahu a dala se do čtení. Nakonec to asi i stálo za to. Čekal mě parádní rozjezd- mrtvoly přibývají, mumie uniká… V poslední čtvrtině to čím dál víc v-á-z-n-e a nadšení klesá a klesá… Konec se mi prostě nelíbil, takže se ze zamýšlených 90% dostáváme na „buďte rádi za těch sedmdesát“.

Rozhodnutím napsat komentář k Příběhům Impéria jsem si na sebe tak trochu upletl bič.

Není totiž vůbec snadné přistupovat nezaujatě k produktu, který se stal jedním z mála (dvou) dokazujících, že to jde i u nás a jde to skvěle. Na druhou stranu komentáře jsou vždycky subjektivní záležitostí každého autora, a tudíž si k nim zaujatost vždycky nějakou skulinku najde.

Dva mladí, nadšení studenti z Brna napsali své vlastní RPG, které se jim posléze podařilo vydat.

Nezní to báječně? Fakt, že za tak skvostně zpracovanou příručkou stojí amatérský (ve smyslu, že vše dělali zadarmo ve svém volném čase pro potěchu svou a komunity) tým, který však předvedl profesionální výkon, je natolik významný, že jej nelze suše přejít konstatováním – to zákazníka nezajímá.

Když se vám do rukou poprvé dostane kniha pravidel, hned z obálky vás ovane vlezlý a chladný vítr prohánějící se londýnskými uličkami i skotskou vysočinou. Ucítíte vůni anglického čaje o páté, poctivé whisky s ledem a prvotřídních doutníků, které praví gentlemani odklepávají do luxusních popelníků v privátních klubech během partičky biliáru.

S chutí začnete otáčet bohatě ilustrované a krásně zpracované stránky plné skvěle zpracovaného textu – obecného úvodu do světa rolových her, představení systému (postaveném na původním systému FATE) a následně „settingu“ celých Příběhů, který je zasazen do období Viktoriánské Anglie.

Z knihy na vás na každém kroku dýchá atmosféra tehdejší doby, atmosférické texty skvěle doplňují celý lahodně namíchaný koktejl.

O kvalitně knihy svědčí i fakt, že lidé RPG hrami takřka netknutí si s chutí přečetli celou část věnující se Spojenému království Velké Británie a Skotska, stejně jako jejím koloniím rozesetým po celém světě a byli nadšeni a zachtělo se jim zkusit si prožít své vlastní příběhy v té době.

Samotné rady pro tvorbu postavy, včetně ukázkových charakterů, typy pro hru, nápomocná kapitola pro vypravěče i ukázkové dobrodružství patří dnes ke standardu a bratři Ferencovi se s tím popasovali na výbornou.

Fakt, že díky příznivcům této hry a neutuchající aktivitě autorů můžeme na RPGF a stránkách vydavatele nalézt zdarma dostupné bonusové materiály, včetně aplikace Příběhů pro další české RPG Střepy snů či dobových bankovek, je již jakousi pomyslnou třešničkou na dortu, či spíše pravém vánočním anglickém pudinku politém brandy a plápolajícím uprostřed stolu.

Autoři skutečně nelení a tak letos v červenci došlo k vydání rozšiřující příručky zaměřené na magii – Rukověť mága, jež byla opět pojatá značně originálně.

V současné době se například objevila myšlenka zpracovat prostředí První světové války pod názvem Krev Impéria, což je rozhodně velmi zajímavý nápad, který by neměl upadnout v zapomnění, a jsem přesvědčen, že díky množství příznivců ani neupadne. Stejně tak o vánocích 2010 vyšel skvělý sci-fi hack Příběhů pod názvem Biele Peklo.

Příběhy Impéria jsou důkazem toho, že s pílí, nadšením a odhodláním můžou talentovaní jedinci vytvořit kvalitní RPG bez nutnosti zázemí velké profesionální společnosti a takřka nevyčerpatelných finančních prostředků.

Je to takový naplněný sen, jak obou autorů, tak všech přejících příznivců česko-slovenských RPG.

Patříte mezi milovníky staré Anglie, výborných příběhů, atmosféry a kvalitních RPG? Pokud jste si alespoň na dvě otázky odpověděli kladně, jsou Příběhy Impéria právě pro vás a rozhodně byste neměli s jejich koupí otálet.

V knihovně vám ostudu dělat v žádném případě nebudou.

Marvin, jeho meč, čakan… a zajac. Jednohubka, ale chutná a výživná. Ingrediencie: jeden výkonný zombie-agent v utajení, jeden (pôvodne) chutnučký zajačik, štyri levy (filmoznalcom netreba vysvetlovať ;-) a niekoľko fanatických (pra)teroristov. Pridáme: letiaci čakan, svištiaci meč, kvapku Elixíru. To celé opražíme v durhamovej šťave a na prudkom ohni. Kuš!

Moje hodnocení asi komentář nepotřebuje, ale přece… naprosto labužnickej kousek, po kterým jsem dostala chuť odhodit povídky a pokračovat v načítání pana Mistra :)

Prvé stretnutie s Marvinom… a jeho čakanom. Skvelá zábava, skvelý hrdina, no a skvelý začiatok k skvelej knihe.

Veselo-vážny príbeh Don Juana a jeho nerozlučného priateľa odohrávajúci sa vo veľmi pôsobivom svete. Na pozadí dobrodružnej romance je však extrémne zaujímavá „hard-SF“ myšlienka. Myšlienka alternatívnych pravdepodobností (niečo ako paralelné vesmíry s individuálnymi fyzikálnymi zákonmi), možno nie je celkom prevratná, no rozhodne nadštandardne spracovaná. V spojení s farbistým vykreslením oligarchického zriadenia ide definitívne o jednu z tých lepších poviedok zbierky.

Trošku zdlouhavé ale velmi čtivé a atmosférické, jako menší mínus vidím závěr, který je po pomalém začátku až moc rychlý.

Čítal som túto poviedku už dávnejšie, ale doteraz si pamätám, že bola veľmi atmosférická, mala nejednoznačný záver a obsahovala vtipné narážky na slovenský fandom, resp. na niektorých jeho členov.

Príjemne spracovaný námet civilizačného supercyklu mierových a vojnových časov. Ľahšia forma mimozemského kolektívneho myslenia vs. ľudský individualizmus. Mierne trivializované a bez hlbšej analýzy pozadia, no napriek tomu zaujímavé. Ozvláštnené pomerne silným materským komplexom v pseudo-sparťanskej vojnovej spoločnosti (ako mikrozrkadlo základnej premisy).

Krátký, ale poutavý příběh z postkatastro­fického světa o posledním člověku po osmé světové válce. Téma i zpracování už dnes známe dost důvěrně, přesto jsem neměl protivný pocit již čteného a povídka mě dokázala zaujmout včetně téměř až dojemného závěru. Psaní textu z roku 1946 bylo rozhodně pod vlivem skončené války a jaderných výbuchů na jejím konci.

Těžko hodnotit tuhle roztomilou záležitost z roku 1934. Zajímavé střípky reálií z postkatastro­fického světa. Jsou to spíše anekdoty, ale určitě jsem se pobavil jejich absurditou…

Parádny zombie-špeciál. Takmer presne podľa mojej chuti.

Marvin je pre mňa hrdina par excellence. Viac by ma potešil prepracovanejší príbeh, ale kvôli tomu charakteristickému čiernemu humoru je pre mňa alternatívna história Atlantídy jedna z naj vecí domácej scény. Chcem viac poviedok (prípadne pokračovanie románu)! Zombiekrálik a durmanoví teroristi sú za 100 bodov :)

Měl jsem taky touhu se ke knize vyjádřit, ale předchozí čtenář to stihl za mě a více méně mi mluví z duše. Jenom dodám, podle mě důležitý, postřeh: Kdybych si tu knížku koupil za dvě stovky byl bych rozmrzelý. Za těch pár kaček v edici Pevnost to beru jako zajímavé čtení do tramvaje a vlaku.

Krátká povídka z roku 1927 o světě, kde pro samou práci není čas na lásku a s tím související úkony. Poněkud přeslazené a poetické. Příliš mě nezaujala.

Abych nezapoměl: Kolonia, Olla, Neversplit, Fylax…tyto světoznámé značky výrobků zkrachovaly. Pochopitelně… :-)

Jak může dopadnout autor se sklony k poezii při psaní akčního románu, míchajícího první a druhou světovou válku v lehce alternativní historii, vikingské podsvětí a cestování časem? No není to nejhorší, ale syndrom vaření dortu se tu projevil. Hlavní hrdina – pilot tu zastupuje akční část, ale popravdě toho moc nezmůže – je jen malá postavička zmítaná okolnostmi. Pak tu máme božstva bojující proti sobě – představují politickou část knihy, která se vydařila. Nechybí i romantika, ale naštěstí byla osekána na úplné minimum. I tak ale knize schází napětí, na hlavního hrdinu se toho nahrnulo moc a tak jen rezignovaně přežívá, boje bohů toho odhalují moc málo o jejich protivnících a časové hrátky moc přehlednosti nepřidávají. Čtenář pak nemá komu fandit, protože kladná postava nemá žádný cíl a bohové naprosto neznámé cíle i nepřátele.

Katastrofická novela o vědecké ješitnosti, která nepolevuje ani tváří v tvář okolnímu hrůznému dění. Značná část textu je věnována strohému líčení tragických událostí všude po světě, ale to je u příběhu tohoto typu celkem běžné a není to na závadu. Nejdříve prof. Solomitnikov představí práci se zajímavým odůvodněním, proč se svět žene do apokalypsy, aby se nakonec předpověď vcelku naplnila, ovšem ze zcela jiného důvodu. Na tomto příběhu z roku 1927 mě zaujal i ten zmíněný „jiný důvod“. Kvalitní příběh i k zamyšlení, na kterém je znát, že autor nebyl žádné „béčko“.

Ještě si dovolím citaci (bez přímé souvislosti s dějem, takže se žádný spoiler nekoná): „Dříve, než my, bílí, vyhyneme, předáme naše dědictví barbarům......Ještě před zkázou světa budou si v Pekingu v ZOO ukazovat poslední bílou dvojici, která, jak se rozumí samo sebou, nepřestane intelektuálně pracovat do konce svých dnů.“

Krátká povídka z roku 1927, předpovídající jakousi virtuální realitu (virtuální sex). Kromě tohoto, tehdy celkem originálního nápadu, nemá mnoho co nabídnout po stránce obsahové ani stylistické. Přečetl jsem ji. Hm. Tak jo. Proč ne.

Povídka je napsána ve snovém stylu, který mi připomenul styl psaní H. P. Lovecrafta. Ale ne hororovou část jeho tvorby, nýbrž fantasy. Název vyjadřuje téměř vše. Hutný text z roku 1927 mne zaujal až do konce. Ale čí Utopie to vlastně byla…? To ať si každý přebere sám.

Právě jsem tuhle knihu dočetl a musím říct, že Steve Alten opět nezklamal. Kniha se mi velmi líbila. Příběh je napínavý od začátku do konce a způsob, jakým autor děj zakončil, naznačuje, že megalodon nám ještě nedal své poslední slovo. Ve 4. dílu série MEG se opět shledáváme s Jonasem Taylorem, jeho ženou Terry a jejich dětmi Davidem a Danielle. Rodinu Taylorových, majitele Tanakova Institutu, osloví arabský princ s nabídkou odkoupení dvou mláďat pravěkého žraloka, za účelem jejich umístění v nově vznikajícím obrovském komplexu akvárií v Arabských emirátech. Ovšem megalodon nemá být jedinou atrakcí tohoto gigantického projektu. Arabský princ se dostal k plánům lotra Marena, který ve druhém díle série usiloval o život Jonase Taylora a který objevil obrovské pravěké moře pod tektonickými deskami, kde se dochovaly živočišné formy z doby dinosaurů. A právě tato pravěká mořská zvířata mají být velkoulepou atrakcí akvarijního komplexu v Emirátech. Tím se rozehrává spleť intrik a nebezpečných situací při odchytu neznámých tvorů, do kterých se prolínají rodiné problémy Taylorových a problémy s chovem jednoho z nejnebezpeč­nějších zvířat v historii naší planety. Knihu všem vřele doporučuji.

Hlavní hrdina princ Kelem ve mně zpočátku zbuzoval silnou nechuť. Ovšem po návratu na hrad svého otce se svou nastávající Sillion – nejsilnější čarodějkou černé magie na světě – si začal získávat mé sympatie (nejprve díky lítosti, také se stále méně začal chovat jako rozmazlený floutek, poté se dokonce stal cílevědomým a v druhé části již zcela dospěl). Sillion byla od počátku výborná.
Kniha je rozdělena na 2 části. Mně více zaujala část první, která je podle mého názoru akčnější, svižnější i mnohem vtipnější. Na druhou stranu znenadání velmi rychle končí, ale to je dost podobné i v druhé části. Nicméně uznávám, že oba rychlé konce nejsou na škodu, skoro naopak, pouze spíš vyjadřuju lítost, že najednou obě části skončily.

Celkové hodnocení 87 %. Subjektivně dodávám:
Nejrozporuplnější postava – princ Kelem (stal se z něho oblíbenec), princezna Tiamat (té se to nepovedlo, očividně byla až příliš po tatínkovi).
Nejsympatičtější postava – rytíř Richard Gallety (v první části) a velmistr Itkal (v druhé části).
Nejzábavnější postava – Sillion.

O ždibet slabší než jiné pratchettovky. Snad je to tím že pracuje s poněkud jinými motivy nadpřirozených bytostí než má česká/evropská tradice, snad něčím jiným, nevím. Čtení je to zábavné, naprosto nenudí, mágové s čele s Výsměškem opět perlí, ale dění kolem Otce prasátek, víly Zubničky a podobných postaviček mně prostě moc nebralo. Ale třeba je chyba ve mně, ostatním to naopak může velmi sednout.

Zajímavý námět podaný naprosto nezajímavým a nudným způsobem…

Nemám slov, něco tak blbého jsem už dlouho nečetl. JFK je moje oblíbená série a všech devět prvních dílů považuji za nadprůměrně dobré. Ale tohle je totální kravina, jenom snůška rádobykřesťanských výplachů. 10% za ten začátek :(

Mé pocity se v průběhu čtení knihy stále měnily – naštvání, znechucení, smíření a ke konci i trocha milého překvapení. Starší čtenář knihou určitě nebude nijak zvlášť nadšen a asi ani překvapen – originální myšlenku v knize opravdu nenajdete. Na druhou stranu těžko bylo možné čekat od dvacetileté autorky nějaký převratný SF příběh, zejména, když už bylo napsáno na toto téma (přistání posádky na planetě a její následné prozkoumávání) jistě tisíce různých románů.

Dost dlouho trvalo, než jsem se do knihy začetl, a zvykl si na autorčin styl psaní. Ještě déle mi však trvalo, než jsem přijal některé „modely budoucího světa“. S určitými aspekty jsem se nesmířil až do konce knihy (např. technické znalosti světa roku 2110 jsou v mnohém ohledu nepřiměřeně zaostalé). Samotný příběh je velice prostý a mohl by aspirovat na jednu z epizod Marka Stonea, kdyby alespoň jedna z postav měla jeho charisma. Což bohužel nemá a na úrovni příběhu je to velmi znát. V druhé půli dochází k mírnému zlepšení a pokusu o určitý filozofický přesah.

Asi bych měl také něco na knize pochválit:-) Kniha je psaná velmi slušnou češtinou a čtenář se tak nemusí chytat za hlavu… příběh je sice stokrát omleté téma, ale autorka se za něj nemusí stydět, myslím, že stále lehce vykukuje z šedé všednosti. Autorčinou silnější stránkou jsou dialogy, ty má zvládnuté lépe, než „vatu“ okolo.

Musím se trochu vrátit k té technice: to co je u autorů spaceopery či military nezbytností, je bohužel největší slabinou knihy. Autorka svou (zřejmě neznalost) skryla velmi dovedně, ale přesto vzniká v knize mnoho momentů, kdy jí absence určitých technických vymožeností „dožene“, a čtenář jen kroutí hlavou nad nepochopitelným ba hloupým chováním jednotlivých postav. Nejprve jsem chtěl dát knize 70%, ale je to nakonec spíš lepších 60%. Předpokládám, že lépe by knihu mohly přijmout romantičtěji založené ženy, pro které nemusí být mnou zmíněné zápory knihy tak podstatné.

Napriek Cisárovmu návratu problémy v Ríši nielen pretrvávajú, ale dokonca eskalujú. Uhoľným kameňom ďalšieho vývoja sa stáva Altajská hviezdokopa, kde tvrdou rukou vládne senilný a šialený Khaqan, monštruózne budujúci kult svojej osobnosti. A túto totalitnú diktatúru (evidentne inšpirovanú Sovietskym zväzom, dočkáme sa aj „Katyňského lesa“) navyše obývajú štyri rôzne rasy, len čakajúce na príležitosť skočiť si po krku. Keďže však Khaqan neochvejne podporoval Večného Cisára, dokonca, aj keď bol „mŕtvy“, posiela tam tento s plnou parádou (zahrňujúcou Cisárovu zbrusu novú vlajkovú loď Victory a dokonca aj jednotku Gurkhov, ktorí doteraz nikdy neslúžili nikomu okrem samotného Cisára) svojho nového veľvyslanca Stena. Ten sa ujíma svojho nového poverenia len s veľkou nechuťou, pretože má toho bojovania a neochvejného slúženia Cisárovi a Ríši za tie uplynulé roky viac ako dosť. Priamy Cisárov rozkaz však nemôže dosť dobre odmietnuť a tak sa, spolu so svojimi priateľmi (Alexom, Cind, Bhormi, Gurkhami), vydáva na svoju ďalšiu misiu. Tá sa však ukáže smrtonosnejšia a vývoj situácie na Altajskej hviezdokope vo svojich dôsledkoch oveľa ďalekosiahlejší, než ktokoľvek na začiatku predpokladal. Navyše začína byť viac ako zjavné, že Večný Cisár sa zo „záhrobia“ vrátil akosi iný, než doňho odišiel. Predposledný diel stenovskej série s príznačným názvom Smršť je skrz-naskrz strhujúci. Všetky hlavné postavy sú načrtnuté, všetky okolnosti nadhodené, všetko začína pomaly do seba zapadať. Na konci tohto príbehu prichádza na Altaj prírodná smršť, ktorá sa zbierala po celý čas a ktorá všetko ničí a rozhadzuje, vrátane Khaqanových supermonumentálnych stavieb. Podobná smršť, len nie prírodného rázu, však porozhadzuje a poničí aj našich hrdinov a vrhne ich v ústreti poslednému osudnému boju, ktorý definitívne rozhodne o budúcnosti nielen ich, ale aj celej Ríše. Jeden z najlepších dielov série.