LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Na to že to je v podstatě červená knihovna jde o velmi dobrou knihu. Tak trochu romantika, tak trochu faustovina a tak trochu historické drama. Fantasy prvky nalezneme právě ve faustovských motivech (záchrana života výměnou za upsání duše) a v ne úplně podstatné pasáži o Krvavé jeptišce. Jak říkám – nečekejte klasickou fantasy či horor, ale pokud se nelekáte zdlouhavých nezáživných pasáží, tak vám tato kniha poskytne i docela příjemné momenty a pěkné finále.

Ech, další kniha, kvůli které jsem se opět vůbec nevyspal (pro přístě tisknout na takovéto knihy upozornění, že čtení škodí zdraví). U druhé autorčiny fantasy série s čarodějkou Moire se většinou jen kecá a chrápe s kdekým, ale akce je pomálu. To zaklínačka Lota je z jiného těsta. Ne, že by se tu nekecalo a chrápe s kdekým snad ještě víc, ale hlavně je tu akce a napětí od začátku až do konce. Prostě akční fantasy rychlík, co si nedělá hlavu s propleteností zápletky, nebo vybarvováním 50 různých postav, ale neutrhnete se od něj dokud není konec.

Tento diel je od predošlých iný najmä v dĺžke (o 40 strán dlhšie) a kvalite. Možno som čítal dve autorkine knihy príliš rýchlo po sebe, ale mám podobný pocit ako shpina (aj keď o * lepší). Bérove odsunutie do Poľska beriem ako logický ťah (no tiež ho mohli zašiť niekam u Timoteja a pod.), ale vďaka tomu sa dostávame k boju o moc medzi upírmi v Poľsku a tu som sa po prvý raz začal nudiť. Tiež mi asi neprospelo čítať Milesa Vorkosigana, kde sú postavy o dosť živšie. Skrátka, čakal som niečo viac.

Atmosféru hororů přirozeně velmi ovlivňuje nejen denní (přesněji noční) doba, kdy jsou čteny (nebo sledovány), ale také prostředí a množství lidí, které kolem sebe máme. V případě Dosedělových strašidelných povídek z českého městečka Jarošov je atmosféra důležitá dvojnásob: v paneláku to prostě není ono, proto jsem tuhle útlou knížku speciálně schovávala na dobu, až budu zase jednou na chalupě. Díky tomu jsem mohla být tak příjemně stísněná povídkou „Kalvárie“, až jsem musela před usnutím zamknout dveře do sklepa: co kdyby v těch chladných místnůstkách byly skryté dveře a za nimi číhalo krvežíznivé zlo?:-) Druhá povídka „Batalión“ tolik strachu nenahnala, snad vlivem velké předvídatelnosti a klišé. Nepokojný, agresivní duch ničím nepřekvapil. Většinu poslední povídky „Lykantropie“ už jsem bohužel dočítala doma v paneláku, což mi jen dokázalo, jak je to nevhodné prostředí pro strach. Zápletka byla patřičně krvavá, přesah v podobě vážné choroby hlavního hrdiny obstojným bonusem, vyústění sice očekávané, leč uspokojivé, atmosféra při čtení však stála za prd. Ztemnělý byt uprostřed sídliště prostě není totéž, jako setmělá chaloupka uprostřed přírody:-(. Alespoň jsem měla přístup na internet a mohla si Jarošov a okolí prohlédnout na fotomapě. Autor čerpal inspiraci z kroniky Jarošova, knížka je doplněna také o fotografie popisovaných míst, vše tedy působí příjemně autenticky a věrohodně;-). Hodnocení jednotlivých povídek je 80%, 60%, 70%, ale celkový dojem je vyšší oproti zprůměrování těchto čísel, zaokrouhlím tedy nahoru:-). 75%

Konečně pořádně akční díl. Prakticky ve všech dějových liniích se neustále něco děje co posouvá děj o řádný kus kupředu. Nějaká romantika se tam sice vloudila, ale naštěstí je ve výrazné defenzivě. Nechybí krásný popis nové rasy (která se opět chová naprosto jinak) a přesun na nového arcinepřítele těch „hodných“, kterého bude nutné zlikvidovat v dalších dílech. Jde vidět, že si autor z celou sérií pěkně vyhrál. Jen doufám, že už autorovi emzáci došli, jinak bychom se nemuseli dočkat zakončení.

Po prvním díle jednoznačně zklamání. První půlka je čiste psychologická a autorka v něm neustále omílá pocity viny hrdiny a teprve po půlce se začne něco dít. Než se ale vůbec děj někam pořádně posune, tak tu máme konec. Takže v první půlce nic zajimavého, pak se objeví část o délce povídky, kde se něco děje a hned navazuje konec kde se opět nic neděje.

Když jsem hledala knihu, kterou sebou vezmu na hory, měla jsem několik specifických požadavků: A) měla být dost tlustá, aby vydržela na dvě krátká rána a dva dlouhé večery, B) měla být náročnější (oddychovky můžu číst kdykoliv), C) víkendová polosamota v předhůří Jeseníků by měla četbu knihy příznivě podpořit (např. kyberpunk je pro mě čtení do města, ten bych sebou na hory nebrala:-)). Oči zabloudily v hromadě nepřečtených knih a zastavily se na „Airnetu“. Začala jsem zběžně pročítat recenze a přes pochvalné vyznění přemýšlela, proč jsem tuhle knihu, sakra, kupovala, co by mě na ní mohlo bavit? Dokonce někde byla zařazena i v rubrice „čtenáři varují“:-/. Nakonec jsem narazila na tuto větu: „Máte-li rádi Carda nebo příběhy z Kirinyagy, musíte Airnet mít.“ A bylo rozhodnuto, kniha putovala do batohu. Zkuste hádat, jestli jsem svého rozhodnutí litovala;-). Otevřel se přede mnou zcela nový, fascinující svět blízké budoucnosti v poněkud zaostalé tibetské vesnici Kizulda. Prostřednictvím Mae, místní poradkyně přes módu, jsem se seznámila s životy obyvatel, s jejich různorodou kulturou, tradicemi, všedními povinnostmi i starostmi a v neposlední řadě se vzájemnými vztahy těchto lidí. S příchodem nové technologie se má vše změnit: přichází doba Airnetu, internetu šířeného vzduchem přímo do mozku. Už pouhé krátkodobé testování Airu drasticky zasáhne do života Mae a převrátí jej naruby. Právě tato žena je oním prvním, nejdůležitějším kamínkem, co kolem sebe strhne celou lavinu změn, pro někoho vítaných, pro jiné zuřivě nechtěných. Dynamika vztahů je nejdůležitějším a nejdramatičtějším prvkem knihy, o akčnější pasáže je nouze, to však vůbec neubírá na čtivosti. Geoff Ryman až nečekaně citlivě a výstižně propracoval psychiku Mae, stejně jako charakter obyvatel Kizuldy, přesvědčivě vykreslil svět izolované tibetské vesnice (cestovatelské zkušenosti se nezapřely). Také Airnet a jeho využití dostal široké pole působnosti, byť jeho hlavním účelem je především klást závažné otázky na aktuální témata: globalizace, nevyhnutelnost změn, kulturní úpadek, zanikající tradice na úkor rozrůstající se konzumní společnosti, odtržení od přírody, ztráta lidské duše. Ryman nemoralizuje, snaží se na problémy nahlížet ze všech stran, vypíchnout klady i zápory, ponechat čtenáři vlastní úsudek, poskytnout smíření. Jediné, co mi na knize místy trochu vadilo, byly milostné eskapády Mae a jejich zcela nepravděpodobný fyzický následek. Za sebe mohu „Airnet“ jedině doporučit – zvláště ženám; nejsem schopná posoudit, nakolik tato hrdinka a některé její starosti může být blízká čtenářům s chromozomy Y:-). 88%

S predošlými komentármi súhlasím, nielen Miles je postava, ktorú si hneď obľúbite, za čo môže najmä skvelý popis postáv (sú uveriteľné a živé), a celkový autorkin štýl. Knihu som začal čítať a po niekoľkých riadkoch som už čítal ďalej a ďalej až do konca knihy. Zo začiatku som sa bavil odhaľovaním narážiek na predošlé príbehy (Cordelia Naismith), ktoré by som asi neocenil, ak by som ich predtým nečítal. Neskôr som sa už viezol na kope klamstiev, ktorú si Miles vytvoril. A ešte viac ma bavilo čítať ako riešil jednotlivé problémy (Hmmm, No, Bůh nám pomáhej :)

Pokud chcete vědět víc o kdejakém cechu, prapodivných zvířatech, nevlídných městech, kdejakých zbytečnostech a dosti zploštělém zeměpisu, tak neváhejte a berte všemi deseti (nebo tolika prsty jenž zahrnují vaše ruce.. doufám že ty máte aspoň dve :-)!!! Ale připravte se na někdy nudné a zdlouhavé povídání o postavách jenž nikoho nezajímají.. to je asi hlavní nedostatek této knihy (tedy né že by všechny postavy byly nezajímavé, ale články o většině jsou tím, co by sečtělý čtenář mohl označit za „nehoráznou nudu“ :-(

Mírně pohádkové. Mírně zábavné. Hodně dobrodružné. Vlado Ríša je autor, který neumí vymyslet a složit kostru pro dlouhý příběh, nicméně v povídkách je silnější a tato jeho kniha mě opravdu pobavila.

Když pominu posledních 10 stran, tak závěr knihy (cca od strany 130) to bylo lehce nadprůměrné čtení. 40 stran ale nezachrání ani tuto knihu, ani ty předchozí hrůzy (teď samozřejmě nemám na mysli původní trilogii – jen díky ní jsem se hecnul k přečtení těch následujících paskvilů).

Oproti čtvrté planetě smrti mírné zlepšení. Nicméně naprostá absence dobrodružných pasáží a sáhodlouhé filozofování o ničem, stejně tak jako velice chatrné podněta k posunu děje dělají z prvního dílu páté planety smrti velmi nezáživné čtení.

Vše podstatné bylo řečeno. Jen si nemyslím, že humor, který se v románu hojně vyskytuje, je nezvyklý. Je prostě suchý, černý a dost ironický. Dodává knize šťávu a určitý nadhled.

Sorry, ale tohle mě opravdu nebavilo. Dokázal jsem přečíst jen dvě povídky, pak jsem musel v zájmu zachování svého duševního zdraví odložit. Křečovité, bez nápadu, hlavní postavy nezajimavé, skoro mi až bylo trapně. Edici Pevnost mám rád, ale občas dokáže vyplivnout skutečná „veledíla“.

Nářez, jízda od začátku do konce. Nečetl jsem žádnou z předchozích knih Petra Heteši, takže nemohu porovnat s ostatní autorovou tvorbou, nicmeně pro mě je to jedna z nejlepších věcí, které u nás v žánru akční fantasy v posledních letech vznikly. Spousta akce, vtipu, břitkých dialogů na bezmála pětiset stranách. Příběh, který ani jednou neškobrtne. Hlavní hrdina je vcelku normální týpek, který co chvíli potřebuje pomoct od kámošů demonů, kteří jsou tady zpracováni, řekněmě, originálně. Tohle sice rozhodně není typická Kulhánkovina, nicméně Jiří Kulhánek by se měl o svůj post krále akční sci-fi/fantasy pomalu začít bát.

Veľmi dobrá kniha z prepracovaného postapokalyptického sveta. V knihe sa dočkáte nielen výborného popisu reálií, ale najmä čierneho humoru, cynizmu a „zrniek múdrosti“ z Knihy mŕtveho muža. Akékoľvek príslovia a podobné zbierky múdra mi vždy liezli krkom, ale tieto úderné vety sedia ku knihe a jej svetu dokonale. Rozhodne stojí za prečítanie.

Určitě se nejedná o nejlepší kingovku, na to je v Buicku příliš mnoho nostalgie a každodennosti, která sice knize přidává na autenticitě ale zároveň ubírá na dramatičnosti, kterou čtenář tak nějak očekává. Přesto je ale zpracování mistrovské, King nenudí nikdy, ať už ranný nebo pozdní. Tady je však trochu moc vidět že pro něj není prioritou vyprávění strhujícího příběhu, ale popis něčeho co ho zaujalo a chce se o to podělit se čtenářem. Tentokrát jsou to osudy lidí na jedné maloměstské policejní stanici. A proč ne? I to je formou autorského vyzrání. King dnes zkrátka píše pro jiné čtenáře než před dvaceti lety.

Kniha výborně doplňuje starší Něco je jinak o nové poznatky a bibliografii české sf. Kvalitní čtení pro badatele a zájemce o literární teorii SF.

Důkladný rozbor české SF literatury, rozsáhlé úvahy nad tím, co je či není SF. Zřejmě to nejlepší, co bylo o české SF dosud napsáno. Později doplněno knížečkou Tři eseje o české scifi.

Pred týmto dielkom som sa rozhodol ochutnať predošlú knihu Zabíjení – aj napriek nie veľmi pozitívnym komentárom. Aké som mal z nej dojmy, si prečítate tam, no preto som od Asfaltu aj po Vlaskovom komentári nečakal žiadne akčné (kulhánkovské…) veľdielo. A výsledok? Samotný dej by mohol podľa anotácie naznačovať, že sa bude jednať o tupú strieľačku, okorenenú hláškami (a brutalitou), ktorej jediná príbehová línia bude snaha komanda o návrat späť. Môžem však povedať, že kvalitatívny skok Asfaltu od Zabíjení je obrovský. Päticu postáv si obľúbite naozaj po x-desiatich stranách (u Kellera bol problém ho vôbec akceptovať ako hlavnú postavu). Najväčší priestor majú Kuffenbach, Ostransky a Lambert. Vorošilov oproti zvyšku komanda pôsobí trochu nevýrazne a Holofaust je skôr továrňa na nezmyselné reči :) V knihe dostane priestor aj veľa postáv z druhej strany, ktoré sú veľmi dobre vykreslené – s vlastnými zámermi, motívom a významnými rolami po zvyšok knihy. Peklo je popísané… detailne. Niektoré detaily mi pripadali mimoriadne nechutné, a rozhodne knihu nedoporučujem ľuďom so slabším žalúdkom. Ak brutalitu a nechutnosti prijmete ako stavebný kameň tohoto sveta, budete sa baviť od začiatku do konca v tejto hrubšej knihe. Brutalita, akcia, krv a vnútornosti, rýchly spád, odkazy na spisovateľov, filmy, našu realitu, zvraty a podrazy, detailný svet, adrenalínova jazda – to všetko je Asfalt. Teším sa na ďalšiu knihu autora (ak uberie tie nechutnosti :). Edit: koniec (99 a 100) som tiež nepochopil, resp. mám teóriu čo to malo byť, ale či som to pochopil…

Zřejmě nejlepší sbírka povídek od několika autorů, jakou jsem doposud četl. Věřím, že si v ní každý najde hned několik, pro sebe, výborných povídek. Až na výjimky (dle mého názoru dvě, z nichž jednu jsem ani přes přemáhání nebyl schopný dočíst) si díla v tomto sborníku udržují vysokou kvalitu a některé jsou opravdu perly (u mě osobně s přehledem vítězí povídka Františky Vrbenské). Zájemcům nemůžu než doporučit.

Veskrze průměrná povídková sbírka, která nemá větší ambice, než jen pobavit hrstku převážně mladších čtenářů a autorových známých. Také jsem se na tuto knihu velmi těšil a tím, že znám Rybkův psaný projev z časopisů, musím taktéž poznamenat, aby se k publicistice vrátil a krásnou literaturu nechal jiným autorům. Je to škoda, jelikož si myslím, že potenciál zde byl. Kwarungský labyrint má dobrý rozjezd a Nejmocnější zbraň zas překvapivý konec. Toť asi vše.

Pro mě nejlepší „lemovka“, která chytí hned od začátku. Smutný kontrast muže z minulosti s moderní civilizací vyznívá hodně nostalgicky. Svět budoucnosti je tak plasticky vykreslen, a zmatek hlavního hrdiny tak dokonale podán, že je člověk ihned do tohoto světa a hrdinových problémů ponořen. Ano, občas i mně přijde, že se hrdina chová podivně a nelogicky, ale on řeší primárně velké dilema, a totiž že všechno, zač obětovali mnozí život, je nyní na Zemi považováno za skoro zbytečné, dokonce snad hloupé. A co teď, když jste všechno pro někoho obětovali, a on vám ukáže záda? Dá se z toho se ctí vyjít? Najít novou cestu? On je to spíše psychologický román, a dovedně sestavený. A samozřejmě, nejgeniálnější a nejsugestivnější je na něm ta úvodní scéna.

Soubor tří povídek. 1, Ďábel mezi lidmi – Příběh lékaře, který popisuje životní osud kamaráda Kima Vološina, který se z hodného chlapce díky zlu v lidech,válkám,ne­návisti mění ve vraždícího telepata.Konec je poměrně překvapivě nadnesený, jinak povídka bohužel bez většího nápadu.60%

2, Hledání úradku – Dříve jsem psal, že Les je nejtěžší čtivo od bratrů, tak nyní to musím radikálně změnit.Příběh Stanislava Krasnogorova,po­pisuje životní pouť muže, kterému osud zasáhl do života více než by chtěl.Díky svému osudu umírají jeho kamarádi,žena a on se jen snaží pochopit proč.Povídka obsahuje poměrně dost ostrou kritiku sovětského politického zřízení.Nejde o klasickou sf, spíš něco jako politický thriller s prvky fantastiky.80%.

3, Detaily ze života Nikity Voroncova -Jednoznačně nejlepší a přitom nejkratší dílko, které již u nás vyšlo. Příběh muže ,který žije život stále dokola ve 40 leté smyčce.Když zemře, začíná znovu s nabitými zkušenostmi.Velmi zajímavé zpracování formou deníku, který si čtou dva přátelé. Opravdu příjemné čtení se zajímavou pointou.100%.

Procházka je zase při síle. Předkládá nám užasný svět, JFK hláškuje jedna báseň a taky epizodní charakter Hulk docela vtipně komentuje děj. Je to určitě jeden z těch lepší dílu série. Jo a konec je naprosto skvělej ;)

Lepší jak druhá, horší než první kniha této série. Končí zde příběh a autor se nebojí nám tento konec okořenit smrtí několika hlavních postav. Jako vždy knížka je napsána skvěle a příběh mi plynul pod rukama. Horší to bylo s tím marastem postav, které na čtenáře vyskakují už od prvních stránek knížky. To bylo jenom: Pomurnik? To mi něco říká, moment není to ten co se mění v ptáka? A vidíš jsem ti to říkal. Ha a Konrád to je ten,… ten,… vždyť víš. Božíčko? Ten je novej, ten tam nebyl. Sakra… Konrád jo to už vím! Jinej Konrád, sakra sakra… Lindenau, Královec, Brázda z Klinštejna, Elenče, Otto Beess, Jutta, Petr Polák, otec Felicián, Czibulka,...... to chce panáka :-) ale i díky tomu má tato knížka (a celá série) svoji nezapomenutelnou atmosféru.

Zdařilý příběh. Je pravda, že na fikci tohoto žánru jsem docela zatížený. Styl, kterým je tato kniha sepsaná se mi velice líbí. Dávám *****

Docela pěkná knížečka. Příběh ušel a neslo se to v duchu seriálu, takže mě výsledný produkt docela i překvapil. ¨ Není to špatné, přečtěte si…!!

Určitě nejlepší díl Kosmické trilogie. Lewis zde pracuje na větší ploše (přes 400 stran) a tak má víc prostoru pro dramatický děj, který (stejně jako ve všech jeho knihách) slouží jako důkaz vítězství dobra a víry nad zaslepeností a zlobou. Podtext mi připadá o něco méně očividně křesťanský než jiné jeho knihy, nebo je možná jen křesťanství překryto jiným poselstvím. Knihu ale nese děj – drží se při zemi (necestujeme na jiné planety jako v předchozích dílech) a ději to svědčí. Ve stručnosti – podklidný život jedné anglické universitní koleje je zničen příchodem jedné podivné nadnárodní korporace, která přebírá vládu nad několika obcemi v okolí za účelem podivných sociálních experimentů. A dál už čtěte sami.

Z mého pohledu má tahle kniha jedinou chybu – pouhých 66 výtisků nákladu. Co se děje týče, patří k tomu nejlepšímu, co jsem v žánru cyberpunk četl. Hlavní postava – hacker, se snaží narušit strukturu moci Monopolisu (shoda jmen se známou hrou NENÍ náhodná!). Výsledná pointa je nečekaná a působivá jako rána kladivem do hlavy. Rozhodně doporučuji!

„Pomsta je pokrm, který nejlépe chutná za studena,“ řekl kdysi jeden filmový klasik. Přesně o pomstě, která není zpracována typickým způsobem je tato kniha. Jenže tuto knihu nenapsal žádný začátečník – napsal jí ostřílený borec Petr Heteša, o kterém má bohužel většina čtenářů povědomí jen díky Edici Pevnost. To se snad nyní změní díky Brokilonu Roberta Pilcha. První krokem v této změně je román Démoni jsou věční. Najdeme v ní všechny atributy, které mám u Heteši tak rád. Vymazlená akce, vtipné dialogy a hlavní hrdina, který udělá vše pro vlastní přežití. Román je velmi originální a psaný mým oblíbeným filmovým stylem. Jen jsem si občas říkal, že stříhačské nůžky by tomu neuškodili. Redakční práce tentokrát nepatří k těm nejpříkladovějším – během čtení jsem natrefil na dvě chyby. Inu i mistr tesař se někdy utne. Obálka Juraje Maxona – hrdina vypadá dobře, jen ten ksicht by nemusel vypadat, jako kdyby ho ukradli pětiletému dítěti. Nic z toho však Démonům neubírá na kráse a nekazí čtenářský zážitek. Vedle Asfaltu od Štěpána Kopřiva to patří zatím k tomu nejlepšímu, co letos vyšlo.

Jsem taky jeden z těch co nejprve viděli seriál. Řekl bych, že serial sám o sobě, když si odmyslíte knihy, je dost dobrý. (tedy jako samostatné dílo.) Od knihy jsem čekasl trochu více. ale určitě není špatná.

Dodnes nepřekonaná kniha o zahraniční vědeckofantastické literatuře v češtině. Skvělé rozbory děl většiny neznamějších autorů, zamyšlení nad kořeny žánru a jeho různorodosti. Množství vkusných ilustrací.

„Cliftonky“ jsou svým obsahem i úrovní značně různorodé. Některé povídky jsou až překvapivě kvalitními detektivkami anglické školy, ale většina jsou značně nelogické a primitivní. Příběh „Chicago v nebezpečí“ je bohužel z té druhé sorty. Clifton je zde figurkou natolik rozpruplnou, že jsem si několikrát přál, aby hlavní záporák „prorok Jeremiáš“ ukončil dobře mířenou střelou jeho život a tím i mé trápení během čtení.

Mám veľké medzery v klasikách science fiction, preto som sa vrhol na túto knihu. Kniha ma uviedla do sveta, ktorý sa volá Loď, žijúci ľudia sa tam riadia náboženstvom Učení (ktoré je šialenou zmesou Freudových a Jungových prác), ktorí obývajú Ubikácie v priestoroch záde Lode. Hovorí sa o bytostiach žijúcich na druhom konci lode, čo je akýmsi rajom na Lodi. Povráva sa o Obroch, Votrelcoch a žijú tam zmutované krysy a mutanti. Dostať sa na druhú časť lode je ťažké pre rastliny, ktoré každú štvrtú smenu, kedy zhasínajú orientačné svetlá odumierajú a tie silnejšie sa dostávajú nad ne. Prostredie je fascinujúce, po prvých odhaleniach mi v hlave vírili rôzne predstavy, ako to s celou Loďou je. Až na posledných stranách som sa dozvedel posledné kúsky pravdy, dočítal som posledné riadky o pol druhej ráno a pol hodiny som nemohol zaspať od premýšľania nad osudom postáv v tejto knihe. Táto kniha je klasikou, to sa nedá poprieť. Príbeh je nadčasový a aj po 44 rokoch ma táto kniha zaujala, uchvátila a ohromila. Jediným zádrheľom pre mňa boli postavy – neboli mi veľmi sympatické. A v istej časti knihy som bol znechutený nad davovou psychózou (bezpečnejšie to nazvať neviem) obyvateľom Lode. Vynahradil mi to však príbeh, ktorý je výborne prepracovaný – celkové vysvetlenie je logické a zatiaľ ma netrápi žiaden logický kotrmelec či nevyjasnené tajomstvo. A tak to má byť.

Souhlas s Tomts… neni co dodat… ukrutna pi(piiiiipppp)* …pred ‚brakem‘ zachranilo tuhle knizku jen to jmeno meho oblibeneho klasika SF …;o))

Jen dodavam… pred ukrutne davnymi lety, kdy sem tuhle knihu cetl jeste polstine (na ceskej preklad sme si hodne dlouho pak jeste pockali…) jsem nevedel co to military SF je.. a ani jsem netusil, ze takovy subzanr existuje … tahle kniha me pak ‚zaucila‘ a take ZARUCILA, ze military SF na vecne casy budu straslive nesnaset a flusat siru jen me nekdo pripomene, ze tehle subzanr existuje… :O))
To uz snad radej ‚Cervenou Knihovu‘ alias romatickou Fantasy… nez military zelenomozkove army SF agitky… :O))

Tohle je natolik divná kniha, že se nedá ani hodnotit. Zanechá ve vás opravdu silný pocit…

Dočetl jsem na stranu 170, pokračovat dál jsem už neměl sílu. Nevěřím, že se pod něco takového mohl Clive Barker vůbec podepsat, natož aby něco tak strašného napsal. Je to jen snůška osudů nicneříkajících postav vzájemně propletených v jednu dynastii.

Tak tohle se hned po přečtení zařadilo na první příčku mého TOP 10 žebříčku. Tentokrát jsem si před přečtením přečetl různé diskuze, takže jsem čekal historický román, kde jsou fantasy prvky jen aby se neřeklo a přesně to jsem také dostal. Nejdřív jsem si říkal, že je to moc dlouhé a ke konci mě to už nebude bavit, ale po dočtení jsem litoval, že to není dvakrát delší. Prostě nově přibylé postavy jsou buď pořádní sympaťáci, nebo praví záporáci. Obě dějové linie plynou jako po másle a po jejich spojení se to čte ještě líp. Nemám co vytknout.

Poplavu tak trochu proti proudu, mně se první díl líbil o něco víc než druhý. Dvojka je kvalitativně na stejné, ne-li vyšší úrovni. Dobrý děj, výtečné postavy, autorova bohatá fantazie a úchvatné finále. Bohužel, čekal jsem něco ve stylu první dílu, čili něco přesně mezi fantasy a historickým románem. Ne že by to bylo špatně, ale prvních asi 150 – 200 stránek jsem si neužil tolik, jako kdybych od začátku čekal čistokrevnou fantasy plnou běsů a akce…