LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Kosti země svým dějem předcházejí Čaroději Zeměmoří – setkáme se s Gedovým učitelem a dovíme se, jak to vlastně bylo s tím zemětřesením, které zastavil.

Ono to jde, když se chce. :-) První Sanfordova povídka, kterou jsem nejen přečetl, ale dokonce se mi VELMI líbila. Žádný New Weird nádech, žádné experimenty s formou, prostě „jen“ napínavý, dobře vystavěný příběh o kolonii lidí na zmrzlé planetě obydlené podivnými mimozemšťany, manipulacích a mnoha podobách nesvobody, z nichž většinu si lidé způsobují sami.

Deset procent ubírám jen za občasnou lehkou překombinovanost, které se však nedalo vyhnout, pokud povídka neměla být ještě delší – což by vůbec neškodilo. A mimochodem, prostředí mi místy připomnělo Leiberův „Kýbl vzduchu“ a velmi mě pobavilo, když jsem v poznámce na konci odkaz na ní SKUTEČNĚ našel. :-)

Vůbec to nebylo špatné, prostě jen taková sonda do životů nehrdinských hrdinů Zeměmoří, příběh o tom, že ne každý vyvolený chce vyvoleným být.

Tohle je Červenákův extrakousek.

Nejdřív se mi ta povídka nelíbila, ale když jsem si ji teď přečetl podruhé, přišel jsem jí na chuť. Sakra, že by záměr? :-))

Todle je přesně ten druh SF, kterej nemůžu ani vystát. Naprosto absurdní pakárna, autorovy určitě nemůžeme vytknout nedostatek fantasie, ale prostě když ten svět nedrží nijak pohromadě, je jen bizarní, motivace postav nepochopitelná… jen chrlí nový a nvoý náapdy aniž by se jakkoli zabejval vsvětlovánim. Ne… tohle by mohlo uspět možná jako klip k songu, ale já upředňostňuju pořádnej děj před drogovou halucinací. Anebo jsem to vubec nepochopil no…

Sérii s Hengisem Hapthornem mám rád, manýrismus, o kterém píše Gaarq, se mi dobře čte a jemný humor mne vždy osvěží. Příjemné zaplnění stránek magazínu.

První povídka volné série o zloději Samovi Kosti a dekadentní básnířce Pochmurné Moruši. V této povídce se dozvíte, jak se poznali a jak Sam přišel ke svému přízvisku.

Je poznat, že je to první díl. Není to dokonalé, i když autor si už jasně vymezil co a jak chce psát. Je to poetické. Má to styl. Postavy se nechovají tak logicky, jak bych si u nich představoval, což mne popouzí, ale zároveň mi to drží pozornost a vlastně mně to díky tomu příjde originální. Nikdy totiž nevím, jaká bude další věta příběhu. Čekám třeba popis a ejhle, on příjde dialog. Prostě zvláštní kousek, který mne celkem zaujal a na další díly série jsem se vždycky těšil.

Druhá porce z příběhů Sama a Moruše. Příběh je víc vyrovnaný, plyne příjemně, podobně jako styl psaní, který je mi velmi sympatický. Fantasy na úrovni, která zároveň nepostrádá čtivost.

Tak tohle mně moc nechytlo. Vlastně jen o zjevení lovecraftovských monster a jejich likvidaci… nic nad rámec průměrnosti.

První povídka poslední knihy o Zeměmoří. A výborná. Dějově je předsazena ostatním knihám série a dozvíme se v ní, mimo jiného, jak vznikla čarodějná škola. Hlavní postavou je chlapec Vydra, u kterého se projeví čarodějné vlastnosti a jeho život to otočí vzhůru nohama. Některé pasáže povídky (heslo RTUŤ) patří k tomu nejakčnějšímu, co paní Le Guinová napsala. Přitom knize nechybí ono tajemné fluidum, které prostupuje celým Zeměmořím. Vřele doporučuji.

Ted Chiang opět nezklamal: zavedl mě k Babylonské věži, nechal ji detailně prohlédnout při stoupání vzhůru k nebeské klenbě a odhalit tajemství světa. Povídka není silná v psychologii postav nebo složité zápletce, pracuje převážně s fascinujícím prostředím, s myšlenkami o lidech i o Bohu. Na závěr si nechává pointu, kterou jsem pro jednou pochopila i bez opakovaného čtení (alespoň doufám:-)). Skvostný příběh, nejspíš mi zůstane nějakou dobu strašit v hlavě a tak může dojít k dodatečnému přidání půlhvězdičky do maxima. 92,5% :-).

Pointa je slabá, jelikož jde prakticky o výňatek z Bible, která prostě žádnou pointu nepotřebuje. Mě se ale líbilo, jak se dané látky Pecinovský chytil. Překopat biblický příběh určitě napadlo leckoho, ale tak svižně a velmi humorně podat celkem nudný Exodus (vyvedení židů z otrockého Egypta do země zaslíbené) je jistě pořádně tvrdý ořešák, který musím zkrátka ocenit. I sám Mojžíš by jistě se mnou souhlasil nad džberem dobrého piva…

V tomto případě namám ke Gaarqovi co dodat :)

Řemeslně standard, ale vůbec mě to nechytlo. King umí rozhodně lepší kratší prózu (např. Tělo, Nadaný žák, Typ pro přežití, Římsa,…).

Toto se mi moc líbilo. Bradburyovská poetika, hudební téma, sonda do života „obyčejných“ lidí i jejich motivací a trochu toho paranormálna, které posune celou story někam výš. Pro mne pilíř tohoto čísla magazínu. Závěr mohl být silnější, souhlasím s Gaarqem, ale autor nechtěl civilní vyznění díla asi poskvrnit nějakým zásadním vyvrcholením. Lidé se opět stanou pouze „obyčejnými“. Byl to záměr, jsem si jist.

Carda povídkáře mám raději než Carda romanopisce. Ale totéž se dá asi říct skoro o všech ostatních autorech :) Tato sensitivní povídka se psychologickým vyzněním trošku podobá Ztraceným chlapcům, takže pokud se vám tento klenot líbí, budete jistě spokojeni i zde.

teď už vím, že jwp je poeticky sečtělý a že si asi plete analogický s analogový. bohům žel, víc mi přečtení jeho nejnovějšího kyberpankového eposu nepřineslo. od pražského průniku a původního rox'n'rollu se mi nějak nedaří se dostat těm jeho věcičkám pod kůži. na začátku mě právě zmiňovanými povídkami okouzlil a pak… pak se už žádné další okouzlení nedostavovalo.

lunapark luna jsem četl dvakrát, před vydáním a teď znovu. v obou případech mi to šlo jak psovi pastva, páč mě to nějak nechytlo. hlavní výhrady: kopec klišé (hlavně erotických) a rozvláčnost. snažil jsem se snažil snažit, ale nedokázal jsem se zachytit. námět mě nezaujal (až na ty sociokulturní debaty) a zpracování nudilo… chyba je asi na mé straně přijímače, nic mi to neříkalo :(

pšššt, nikde ani muk, ale hvězdy české SF jsem kupoval hlavně kvůli velinskému, poněvadž christy biggs je fakt dobrý. jenže, zrovna tahle povídka je docela dobrým dokladem toho, že i mistr tesař někdy hobluje na hrubo.

asi první třetinu jsem se pekelně nudil. bez urážky, ale christy biggs se tam vykecává jak u piva, cintaje si na pentli. úplně zbytečné rekapitulace, spousta slovního balastu. pak se konečně začne něco dít. jestli je to střeleným námětem nebo čím, ale tenhle christy biggs ztratil to, co jsem oceňoval: i když se tam dějí šílené věci, autor neztrácí kontrolu a dokáže držet příběh na uzdě. tady se to nepovedlo. až posledních pár kapitol trčí z textu jako antarktický ledovec a konečně si mohu pochutnat na tom, co jsem čekal. mírné zklamání :-/

Parádním způsobem napsaná povídka, při které vás bude mrazit. Když jsem ji četla poprvé, tak jsem si ji, já blázen, přečetla před spaním. Už to víckrát neudělám.

Dobré až na tu kontroverzi

Povídka s námětem trochu připomínajícím film „Zvláštní dny“ Kathryn Bigelow. A pointa je možná předvídatelná, ale slušná. :-)

Zajímavá námět na známé téma s netradičně humorným pohledem. Mám dojem, že se dal využít líp a mohlo to být i zábavnější, hlavně pointa je slabší, ale i tak docela dobré.

Krátké povídky se musí umět, aby za něco stály. Tahle je tak někde mezi… styl pěkný, s obsahem je to horší a pointa jakbysmet.

Zkraje nijak zvláštní, spíš nudné, ale časem se úroveň zvedá. Vcelku ucházející vysvětlení kolem andělů plus non-happyend (podle úhlu pohledu) povyšuje tuto povídku o něco výš, než průměrná „noir-fantasy detektivka.“ Sice jen o kousek, ale i ten je vidět.

První seznámení s Paolem a hned taková pecka. Originální nápad, za nímž jeho zpracování rozhodně nepokulhává. Nechci prozradit víc, ať nejste ochuzeni o úžas z neprobádaného. Jako bych četl přímočařejšího a drsnějšího Bradburyho.

jeden by řekl klasický šlechta. dobrá akce, celkem čtivé, hrdinové hrdinští, padouši padoušští. je to sice trošku schematické a místy napsané naivně (inu sci-fi kovbojka), pár bohů na nás ze stroje vyskočí (autor třeba zatluče info o dálnopisu v kanceláři hlavního ajznbóna) a pointa je nemastná neslaná, ale, bohové, tohle jsem si přečetl rád. oproti úvodnímu neffovi to bylo čtenářské vykoupení. na nic si to nehraje, je to rovné, přímé a zábavné.

Hlavním nedostatkem povídky je její chaotičnost, což ale nakonec kupodivu při tomto námětu (Krvavý les, čtyřspřeží rapů a na kozlíku žena v černém plášti, voják hledající povyražení…pořád netušíte, o čem povídka bude? :-) není zas až tak na škodu. Hlavním kladem je pak slušná atmosféra a jakási nevyhnutelnost toho, co se stane, protože se to stát musí. Tak už to chodí, když se zapletete s nečistými silámi.

Vietnamské peklo ještě neskončilo.###Edit po 2. čtení### Zklamání. Kdysi jsem ohodnotil plnou palbou, nyní musim o dost snižit. Kostra příběhu je dobrá, ale nedokázal ve mě vzbudit strach, a to ani tou pointou. Možná je to tím, že jsem ji znal, nevím. Prostě mi to připadne nedobře napsáno.

Klasický děsivý příběh s dlouho očekávanou pointou, který vám však, pokud jste na podobné příběhy citliví, příjemně rozběhne vlnky mrazu po zádech.

EDIT: Ani po druhém čtení není na komentu, kromě hrubky, co měnit.

Brutální, špinavě středověký příběh s ponaučením, jak už to v pohádkách bývá. Jedna z nejlepších Morressyho povídek, proto je škoda drobných mušek (ne vždy věrohodné chování postav, občas skřípal překlad nebo co), ale i tak pecka.

„Už vím, co chtěli. Teď si to vezmu já.“

Svižná krátká SF o jednom boji vzdušných pirátů budoucnosti. Na českou povídku bomba.

Moje strašně moc oblíbená hororová povídka. Pohanství, okultismus, zlo, sex a voda. Brrr… ale na třetí přečtení to už nějak není ono. Když mi bylo 18, bylo to dokonalé, včetně sexuálního napětí. Poučení z povídky zní, že čarodějnictví funguje, jen když v něj věříte. Ať už jste oběť nebo naopak čarodějnice, která má mít moc.

Povídka mne zaujala hrátkami s fyzikálními zákony a vnímáním reality, ale ten rádobyhumorný styl mi bohužel příliš nesedl. 51%

Výborně napsaná novela lovecraftovkého střihu. Všechno v příběhu sedí, je tu tak akorát tajemna a strachu, dokonalé postavy a rozuzlení takové, jaké si od poklony odkazu HPL představuji. Autor se soustředí na 2 hlavní postavy, které přicházejí z „vnějšího světa“ zkoumat tajemnou oblast Borové pustiny, každá s jiným záměrem a motivací. Zbytek zalidňují svérázné postavičky Boráků, u kterých zaujmou obzvláště perfektní dialogy. Občas se objeví narážka na svět HPL, ale to je spíš úlitba fanouškům, příběh samotný něco takového nepotřebuje. Rozhodně jedna z top povídek žánru.

Při prvním čtení mě tahle povídka totálně dostala, při druhém, když už jsem znal pointu, to tak úžasné není. Přesto super. Drůbež mi od té doby tak nějak méně chutná.

Cardův pokud o jakýsi kyberpunk. Není to zlé, čte se to sice trochu hůř, ale na to jsme snad už od Gibsona zvyklí, ne? :)

Hodně zvláštní povídka o prvním kontaktu. Samozřejmostí, jak je u Wollheimových výběrů zvykem, je až přeslazená humanita, i když tady je to na místě. Povídka mluví o jedné dost důležité věci, která lidi právem trápí: jak předat dětem a mladým ideály humanity, cti a bratrské lásky. Jednu možnou odpověď na tuto otázku najdete v této povídce.

Tohle mne nebavilo. Celé je to hrozně předvídatelné, nečtivé a politicky korektní až k zblití. Ne ne, Jamesi. Politická korektnost a multikulti je cesta do pekel. I když na přelomu 80. a 90. let to tak ještě nevypadalo.