LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Při prvním čtení mě tahle povídka totálně dostala, při druhém, když už jsem znal pointu, to tak úžasné není. Přesto super. Drůbež mi od té doby tak nějak méně chutná.

Cardův pokud o jakýsi kyberpunk. Není to zlé, čte se to sice trochu hůř, ale na to jsme snad už od Gibsona zvyklí, ne? :)

Hodně zvláštní povídka o prvním kontaktu. Samozřejmostí, jak je u Wollheimových výběrů zvykem, je až přeslazená humanita, i když tady je to na místě. Povídka mluví o jedné dost důležité věci, která lidi právem trápí: jak předat dětem a mladým ideály humanity, cti a bratrské lásky. Jednu možnou odpověď na tuto otázku najdete v této povídce.

Tohle mne nebavilo. Celé je to hrozně předvídatelné, nečtivé a politicky korektní až k zblití. Ne ne, Jamesi. Politická korektnost a multikulti je cesta do pekel. I když na přelomu 80. a 90. let to tak ještě nevypadalo.

Mystická atmosferická povídka o jedné dovolené v Egyptě a božském soudu člověka. Nečekejte SF, jde mnohem víc o fantastickou literaturu a závěr se pak zvrhává úplně.

Kafkovská záležitost. Víc nedodávám, abych tu křehkou solidnost nerozbil.

Povídka o staré známé věci – lidské xenofobii a netoleranci. Ta se ovšem nyní dostane do konfliktu s tradičně positivně vnímanou věcí – soudržností rodiny. Kdyby to nebylo tak obehrané téma a bylo to napsáno trochu lépe, dal bych víc stárs.

Mimozemšťané konečně přiletěli. Že už to znáte? Jasně že jo, ale když ono se to tak dobře čte a tihle jsou navíc dost podivní, ne ani tak fyzicky, ale spíš psychicky a hlavně sociálně.

Dobrodružná povídka ze světa budoucnosti, kdy velká většina lidí žije v pohodlí a bezpečí obřích obytných věží, na kterých z venku sídlí podivíni a parazité snažící se hájit svůj způsob života a často holou existenci. A k tomu, aby tam vůbec mohli přežít, musí umět horolezit nebo mít někoho, kdo vyřídí jejich pohledávky za ně. Vítejte ve světe skleněných a ocelových skal, kde je dobré jištění a fyzická kondice podmínkou přežití.

ALAS je vir. Trochu zvláštní vir, který způsobuje altruistické chování člověka. A pak je tu ještě jeden vir, který toto altruistické chování prověří.

Dobrá virologická SF povídka mimo jiné o tom, jak jsme nebo můžeme být naprogramováni k určitému chování. Jde o příspěvek do nekonečné vřavy názorů na témata: vůle vs. pudy, svoboda vs. naprogramovanost člověka. Tady se odpovědi nedočkáte, ale ponoukne vás to trochu uvažovat, zda jsme „jen“ Machines of Joy nebo ne. Navíc čtivou katastrofickou formou.

Amerika skutečným američanům! Nosná vize této povídky je mohutná jako vlna tsunami. Může zaplavit celý kontinent, stačí jedno malé zemětřesení.

Blade Runner zkoumá hranici lidskosti tak nějak z druhé, technické strany. Tohle ze strany biologické, abych tak řekl přímo animální. Jeden z milníků SF tvorby.

Povídka je vystavena na úryvku prorockého textu (tuším Jeremiáše, ale Izaiáš i další proroci mají podobné motivy též) namířenému proti Babylonu a varující před jeho pádem. To celé je přeneseno do současnosti a pádem je postiženo jiné město, současný Babylon. A když to trochu promyslím, ono tím současným Babylonem skutečně je. I když, pravda, ne samo. Takže, když už máme Sodomu, kdo bude Gomorou? Bangkok? Budapešť? Jiné město hříchu?

Zvláštní povídka o společnosti a jejím přijímání nadpřirozena. Oceňuji velmi realistický pohled a také osten proti extrémním projevům feminismu.

Téměř bezdějová a jakýmsi způsobem nedramatická a uspávací, přesto dokonalá podivná SF povídka z daleké dekadentní budoucnosti. O řádech světa a společnosti se nedovídáme nic vnitřního, podstatného, pouze to, co je na povrchu. Věčně mladí dokonalí lidé se baví (jsou baveni) v dokonalých kopiích velkých měst minulosti. Proč? Kdo je pro ně staví? Jak jsou vybírána nová? Spousta otázek a žádná odpověď. Stojí za přečtení, i když odměnou může být zmatenost a lehká deprese.

Nevím proč, ale připomíná mi to Aldisse. No nic, asi si půjdu dát obklad.

EDIT 2016: Ubral jsem půl hvězdy z hodnocení. Přece jen je to až příliš dlouhé a sladkobolné. Ale co bychom chtěli od bílého Newyorčana z 80. let 20. století, že? Ne, opravdu, ani na třetí přečtení to nebylo špatné a bavilo mne to, takže něco na té dlooouhatanánské novele být musí.

Silná káva. O atomovém kataklyzmatu a šanci na přežití píše mistr s chladným odstupem a přesto nebo právě proto je výsledek o to silnější, obzvláště když jedním z hlavních hrdinů je i malý chlapec.

Slušně a čtivě napsané podobenství o člověku, který hledá odpuštění a odčinění vlastních chyb. Harlane, jako vždy ses u mě trefil.

Mám moc rád Shepardův středoamerický cyklus a i když se tato povídka dost vymyká (celkem tu schází military motiv), je pořád stejně silně sociální a vzbuzuje lítost nad tím, jak euroatlantská západní civilizace mění a pokřivuje život dříve svobodnějších a samostatnějších lidí a národů. To vše ještě v mystickém hávu. Mlask!

nuda. a v koncovce bůh ze stroje jak prase. a nuda. neuvěřitelně strnulé a prkenné vyprávění. a nuda. nepříliš nápadité a řemeslně poněkud odfláklé (rozvleklé pindání o ničem /vážně mě dvacetkrát za povídku nezajímá zmínka, že kuba nedomý má rád laphroaig/, logické mezery či se autor nemůže celou dobu rozhodnout jestli používat pīnyīn nebo českou transkripcí čínštiny). jo, a nuda, kdybych zapomněl.

když srovnám prázdniny v mezisvětě s rockem mého života, tak je to posun k lepšímu. žádné pitomé hláškování, žádný rádobyhumor, nicméně pořád to není ani z poloviny to, co býval měsíc mého života. neff nějak ztratil spojení na žílu a z jeho nedávné tvorby se ztratilo všechno, co jsem na něm měl rád.

Slušná městská fantasy povídka zasazená do sice ne třeskutě originálního, ale přesto zajímavého světa. Ten sice autor jenom načrtne, stejně tak i postavy a jejich povolání, ale v tom cítím její kouzlo. Mohla by to být dobrá první povídka cyklu nebo základ románu. Neodhaluje téměř nic, spíš nahazuje udičky. Nicméně mám pocit, že potenciál prostředí nebyl využit, protože zápletka a její vyřešení je plytké až téměř nečitelné a dává mi vzpomenout na žánr heroic fantasy, kde se s tím taky autoři nemažou, hodí tam nějaké prokletí, démona nebo čárymáry a pak chlápka s mečem, co to pořeší. Ten tady naštěstí chybí.

Závěrem už jen dvě hnidopišské poznámky.

1. Sluhu hlavní postavy obkoukal autor u páně Morressyho?
2. „…procházel jsem širokými ulicemi Západního Lankáru. Na odiv se mi vystavovaly barevné fasády…i prosklená atria se zimními zahradami a vodotrysky.“ Vystavovat na odiv atria chodcům na ulicích mi příjde z architektonického hlediska poněkud nezvyklé až nemožné. A u zimních zahrad se mi tomu taky nějak nechce věřit.

Senza ujetá povídka mého celkem oblíbeného autora. Ve společnosti jiných Wollheimem vybraných hůře stravitelných kusů je tohle vítaným osvěžením.

Výborná poviedka o hľadaní tehotnej ženy, ktorá má priviesť na svet Antikrista. Príbeh ma bavil od začiatku do konca, hlavne vďaka poriadne odľahčenému rozprávaniu. Pri čítaní som sa neustále usmieval, pri niektorých situáciách som sa rehotal. Pravdepodobnostná mágia ma pobavila a zaujala, do tohto príbehu sa vyložene hodí. Ztracená apokalypsa je skvelým zlepšovákom nálady :)

A máme tu opět mého oblíbeného Stefanoviče v Pevnosti. Co říct o téhle povídce? Tak tedy příběh se mi líbil, ale pro pořádné rozehrání by si zasloužil víc prostoru. Takhle to bohužel nevyzní tak, jak by mělo. Ovšem co se musí autorovi nechat, je to, že neustrnul a snaží se neustále vyvíjet dopředu, což je třeba. Stefanovič má velký potenciál a když bude intenzivně makat a zlepšovat se, tak od něj můžeme jednou čekat velké věci.

Imho příliš vzdálená a abstraktní budoucnost, měla jsem problémy se s někým/něčím identifikovat. Smršť transcendentálních vizí, postrádám v tom lidskost (v pointě sice je, ale necítila jsem ji v průběhu čtení). Možná bylo mé očekávání ohledně Iana McDonalda moc velké, holt jsem chtěla druhý „Příběh Tendeléo“. 59%

Sľubná poviedka z budúcnosti Zeme, ktorá prežila atómovú a biologickú vojnu. Vykreslený svet ma zaujal, silne mi pripomenul Fallout (veľké plus :)) a príbeh je postupne temný a pesimistický. Vadilo mi však, že som sa často dozvedel mnoho informácií za krátku dobu, taktiež niektoré dialógy a scény by si zaslúžili väčší priestor a celok by bol určite lepší. Preto hlavne kvôli kulisám a zaujímavému (ale zhustenému) príbehu 70%.

Asi nejlepší povídka jakou jsem četl na téma setkání lidí a zcela odlišného mimozemského druhu a neschopnosti navázat komunikaci. Svižná a s nadhledem napsaná sci-fi, s drsným zakončením.

Dosti dobrá povídka o nešťastné lásce mimozemšťanky s člověkem, a zároveň zamyšlení nad tím, jak rozdílný může mít samotný pojem lásky smysl u dvou zcela odlišných biologických druhů. Přitom se vše obejde bez patosu i bez happyendu. Normálně bych hodnotil výše, bohužel je to celé „podtrženo“ logickou chybou, která z textu nešeptá, ale doslova řve: Při wergenském způsobu rozmnožování, jak ho Rivera popsal, by celá wergenská civilizace musela dřív či později prostě vyhynout. Pokud si autor ani redaktor originálního vydání povídky toto neuvědomili, je to dost zarážející, a pokud to bylo (spíše) vědomě pominuto jako nepodstatné, jde dle mého o nepřípustné lajdáctví, neboť právě na tom ústřední motiv povídky zčásti stojí.

Povídka využívá známou tezi, že lidstvo potřebuje mít nějakou metu, vzdálený, vyšší cíl, prostor k dobývání. Předkládá ji způsobem nijak oslnivým, ale pořád je o 2 třídy výš než Černý led. Takže mnozí hodnotitelé by se měli trochu zamyslet a zapojit soudnost.

Na povídce oceňuji aktuálnost sdělení. Sice ještě nemáme kyberprostor Zónu, kam bychom mohli zcela utíkat před realitou, ale cosi podobného, stále mohutnícího, se okolo nás vyskytuje. Trocha zamyšlení vesměs mladým čtenářům Pevnosti v tomto směru jistě nezaškodí.

Nudná, špatně napsaná fantasy z (pseudo)pravěku. Nejvíc mi vadilo: klišovitost postav i jejich jednání, chaotické ukotvení vyprávění v čase, nelogické načasování a jednání postav, nedostatečná erudice autora ve světě, který si pro své postavy zvolil (od staletého dubu v hustém lese až k čelu pevninského ledovce pěšky za jedno odpoledne?!) a styl psaní, podobající se pokusu 17letého adolescenta. Jestli mu tedy v době psaní 17 náhodou nebylo. Pochválit mohu snad jen zajímavou magii, kterou praktikují někteří pralidé spíše nevědomky, jakoby magie používala lidi jen jako nástroje svého záměru.

V krátké době druhá povídka využívající samotný magazín F&SF, byť tentokrát jen jako „kulisu,“ hlavní roli hraje poněkud svérázná léčba obezity. Je to vtipné a docela dobré, ale na vynikající „Kletbu Mhondoro Nkabele“ to prostě nemá. 80%

Jak, ksakru, tohle ohodnotit? Je to upířina a není. Je to horor a není. Je to… co je to?! No, nakonec na tom nesejde – čte se to jedním dechem, a to stačí! :-)

Nářez! Michael Shea má talent pro originální nápady i styl balancující na hranici černého humoru a hororu, a tato povídka je dokonalou ukázkou. Nechat se angažovat coby statista při natáčení nového super bijáku o emzácké invazi může být v budoucnu pěkně adrenalinový sport, zvlášť, když se filmuje naživo a ti pavoučci jsou zatraceně skuteční. Přesto stále platí, že nejdůležitější je zachovat chladnou hlavu a přemýšlet. Vedle Andersona nejlepší povídka čísla!

Ach jo, Gene Wolfe. Nijak zvlášť se mi nelíbilo nic, co jsem od něj četl, nechápu, co na něm kdo vidí skvělého, a především nechápu pointy jeho příběhů. Legenda Xi Cygnus je z jeho povídek ještě tak nejlepší, ale pointě jsem stejně neporozuměl – snad to, že obr představuje Zemi a trpaslíci jsou lidé??? Prostě nevím…

Žádná sláva. Dosti ohrané téma v průměrném zpracování, navíc s poněkud nejasnou a divnou pointou. Má to náznaky atmosféry, ale celkově jsem se spíš nudil – a Pat Cadiganová rozhodně napsala MNOHEM lepší věci.

Miniatura od klasika – jednoduchá úsměvná hříčka, která má přesto něco do sebe.

Zajímavá povídka o mimozemšťanovi ukrytém v lidském těle, kterému jsou na stopě jeho pronásledovatelé. Pointa je vcelku předvídatelná, bližšímu vysvětlení se autor elegantně vyhnul. Přesto se to čte dobře a není to nezajímavé.

Není to špatné. Jako studie fanatické společnosti poměrně působivé, ze závěru pak mrazí. Problematické je ovšem logické hledisko, zejména fakt, PROČ vlastně Janice Viktoriině žádosti vyhověla. Z toho důvodu hvězdička dolů.

Naozaj zaujímavá poviedka so štipkou erotiky o jednej inteligentnej vile, o osamelosti po odchode Bernarda a večnej téme rozdielov medzi človekom a umelou inteligenciou.

Pekná poviedka o hrozbe zmeny studenej vojny na atómovú a možnosti zachrániť ľudstvo. Aj keď má pravdepodobnosť 1:10 na 16. Čakal som síce iný záver, ale je to realistické. Veď čo zmôže človek, akým je hrdina tohoto príbehu?

Vynikající atmosferická povídka o lidské chtivosti a co z ní všechno pošlo. Doslova. Konec povídky považuju za jeden z nej, co jsem kdy četl. Kongeniálně ji filmově uchopil slavný hororový rejža Dario Argento, jen ten konec, pacholek jeden, vynechal.