LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Všechno, co jsem od Jany Rečkové zatím četl, byl podprůměr, tahle povídka není vyjímkou. Číst se to dá, nápad to má dobrý, originalita tam je, postavy jsou sympatické (ty se autorce vážně povedly), chybí tomu však to nejdůležitější – pořádný příběh. Celou dobu jsem čekal, kdy se něco začne dít, kdy se to rozběhne, ale ono nic až do konce. Jasně, nějaký ten příběh tam je, ale ten by vystačil tak na deset stran, ne na téměř padesát. Takže se to navzdory zmíněmým kladům dost vleče…

Výtečná zábavná povídka, v podstatě parodie, na takovéto kusy je Pavlovský machr. Těch cca deset stránek uplynulo jako voda.

Musím přiznat, že takhle jsem se nepobavil už dlouho. Skvělá parodie nejrůznějších klišé, dost originality a hlavně: Jana Jůzlová prostě umí.

Pěkná pohádka v klasickém duchu aneb jak jde chrabrý mladík zachránit zakletou princeznu. Samozřejmě žádné veledílo, ale jako krátká jednohubka dobré.

Kniha má velice jednoduchý děj a neoplývá nějakým nadějným humorem, (Příklad: Polkl pívo a objednal si další.) na němž nenacházím velkou dávku humoru, jelikož například k kultuře to již neodmyslitelně patří. Dále v knize dominuje typické město, podobné Frýdku-Místku: droga dwa(pervitin), špína a krádeže téměř všechno ostatní..... A nakonec, v poslední době to vidím tak, že do knih si lidí píšou samé blbosti, které ani nejsou pravdou a proto zřejmě vydám knihu, na jejímž obalu bude velkým napsané WORLD SHIT AWARD a dále DOPORUČIL KAREL ČAPEK… Poté myslím, že se zvedne prodejnost.

Edice Pevnost kniha č. 62 – Věčný čas zubů 1. Přiznám se, že přesně těhlech typů fantasy příběhů už mám plné zuby. Ale samotná spisovatelka za to nemůže, ta má nápady dobré. To spíše mně ten příběh nesedl a bohužel asi ani nesedne.

Edice Pevnost kniha č. 61 – Mrtvá zóna. Do třetího dílu této série jsem se pustil okamžitě. Přiznám se, že toto se mi zrovna často nestává. Mám čas na tisíc věcí a málokdy mě knížka donutí chvíli, co chvíli otevřít svá lejstra. U této série se to podařilo a já jsem za to rád, protože jsem se s tím dlouho nesetkal. A co víc, sérii jsem si zapamatoval a těším se na závěrečný ortel. Přiznám se tak, že jsem absolutně netušil, co si pro nás autor připraví, ale zvládl to výborně. Škoda jen humoru, který mi v tomto díle poprvé trošku chyběl. Zase ale bral důraz na jednoduchý, ale bez problémů účinný příběh, který se může rozvést na tisíc způsobů. Ten správný autor vybral a sepsal právě v tomto díle. Už se těším na závěrečný díl…Ty konce tady jsou fakt na nervy…:)

Po slabší dvojce zase nářez jak se sluší a patří. První cca třetina, která se odehrává v naší realitě, mě bavila stejně jako Hetešovi Démoni jsou věční nebo Nevermore Baltimore, tím nábojem a atmosférou to tyhle dva kousky dost připomíná. I když nevím proč, protože jinak pro to žádný objektivní důvod není, Cybrain jako takový má mnohem blíž k Šesti diamantům než ke zmíněným dvěma románům. No, s příchodem do zruinovaného Cybrainu se to pak rozjede v adrenalinový nářez, jaký autor předvedl v jedničce. Opět spousta akce, šílených nápadů, dialogů a dost překvapivých zvratů, nemohl jsem se od toho odtrhnout. Těším se s čím autor přijde ve čtvrtém díle.

Edice Pevnost kniha č. 60 – Zlý sen. Jsem rád, když se setkám s knihou, která se vyjímá normálu a přesně tohle je ten případ, kterého jsem byl svědkem. Zlý sen zajímavě kombinuje pohanskou mytologii a současnost. Používá k tomu zajímavé charaktery, na kterých by se sice dalo pracovat daleko víc, ale budiž. Nedokázal jsem si doteď ani pod jedním, kromě hlavní hrdinky, představit tvář, které bych se držel. Oba se chovali tak netypicky a pokaždé naprosto jinak. Přesto mě ale samotný nápad dost zaujal, kombinace současnost-minulost příjemně fungovala a já se u této knihy příjemně až do konce pobavil. Pravda je, že po druhé půlce už to nemá takový nápad a atmosféru jako ze začátku, ale zase si kniha udrží výborný psací standard, který prostě donutí čtenáře knihu dočíst. Trošku se divím, proč tu je tak nízké hodnocení, dle mého by si ho tato kniha nezasloužila. Minimálně za tu snahu o inovaci.

Edice Pevnost kniha č. 59 – Probuď se, armádo! Přiznám se, že jsem u této knihy neměl daleko, abych u ní nezhebnul nudou. Josef Pecinovský má sice dobré nápady, ale občas u nich prostě nevydržím a přesně tohle je ten případ. Kniha mě absolutně nezaujala, příběh nemastný, neslaný a samotné postavy absolutně nevýrazné. Každopádně, jako každý pokus, i tento se počítá. Příběh nápad má a za ten to stojí si knihu přečíst.

Edice Pevnost kniha č. 57 – Závěrečný účet. Nebudu tvrdit, že jsem se u druhého dílu bavil méně. Hodnocení ale bohužel napovídá. Nicméně mě samotný druhý díl potěšil. Obsahoval přesně to, co měl první díl. I když tedy příběhem krapet haproval. Přesto jsem si ale užil postavy, se kterými jsem se sžil a solidní ironický humor, který mě dost překvapil v prvním díle. Podstatné je, že jsem si tuto sérii zapamatoval a rozhodně se budu dál těšit na další díly. I když je příběh sám o sobě dost neobvyklý, dokázal mě do Cybrainu v pohodě vtáhnout.

Edice Pevnost kniha č. 57 – Dračice. Jsem rád, že alespoň někdo tu dokáže s fanoušky časopisu Pevnost komunikovat. To také okamžitě samotné knížce přidává nejen na popularitě ale především na kvalitě, kterou rozhodně má. Není to nic objemného, ale svojí tloušťkou na propršené dny zaujmout dokázala. A víc se jí vytknout ani nedá. Fantasy světy je totiž hrozně obtížné zkonstrovat tak, aby byly originální a zajímavé. Takže tu zůstala především ta atmosféra, a ta je v knize parádní. Kdyby vycházelo tak kvalitních fantasy knih více, jenže je těžké je oddělit od těch průměrných. A o chlup těžší je to právě v edici Pevnost.

Edice Pevnost kniha č. 56 – Vládci močálu. Tento příběh se stylově od edice Pevnost příliš nevyjímá. Průměrné fantasy, spíše komorní vyprávění, kde důležité jsou především postavy a vztahy mezi nimi, než samotný příběh. Kniha ale i přesto všecko utekla vcelku rychle, především díky svojí délce. Ale podruhé už bych se k ní nevracel.

Od první stránky mě povídka chytla a už nepustila. Možná za to může autorčin čtivý styl, možná originalita.

Po dlouhé době mě knížka chytla tak, že jsem jí za den a kousek přečetl. Tak jako má Žamboch Koniáše, tak má Šlechta Krvavé pohraničí. Příběh ze světa, ve kterém bych chtěl žít, plný dobrodružství,v do­bě kdy slova jako hrdost, přátelství, čest pro některé hrdiny ještě něco znamenaly. Krvavé pohraničí do dnešního dne obsahuje víc povídek než románů (novel), takže bych řekl, že je i dost jedno v jakém pořadí to budete číst, ale KP jako knížka je vlastně takový prequel k celému světu Vladimíra Šlechty a já musím říct, že je to svět úžasný.Svět ve kterém potkáte trpaslíky, elfy, mocné čaroděje i obyčejné padouchy, a co je hlavní, ani na chvíli se nebudete nudit, protože jak jinde lze říct, že by šli romány o desítky stran zůžit, tady by šlo příběhy o desítky stran víc rozvinout.

Ok, není to nejlepší Renčín, ale i tak je to parádní a úžasné právě kvůli tomu, že tenhle autor snad dokáže napsat každý žánr a perfektně je mixovat (tady je to klasická fantasy, western, kapka sci-fi a rodokapsy). Text překypuje hromadou nápadů, hlavní hrdina je sympaťák a tempo vyprávění víc než příjemné. Tak jako jsem po přečtení Balady krve doufal, že Renčín snad po ukončení Městských válek napíše další příběhy s Filipem Bídou,tak teď doufám, že stvoří další eskapády Stillwatera Bankmillse.

u této knihy jsem značně na rozpacích. za prvé, překlad je příšerný. za druhé, sbírka trochu působí jako sebraná literární cvičení pana autora. zadejte téma a já něco napíšu. až na nudnou bestii jde o zručně a řemeslně skvěle napsané příběhy, jenže to celé vypadá, jako by se na nich autor jen vypilovával. pár jich má také velmi dobrý námět a ještě méně je jich opravdu skvělých (letní zahrada). ale upřímně nelituju, proto 4*, kéž by čeští autoři měli ten zicflajš a uměli aspoň takhle.

a nakonec opět nějaká ta alt.hist. je možná trochu přitažená za vlasy neuvěřitelně překotným tempem, jakým se hlavní hrdina dostává ke svému poznatku, ale zase jako zkratka je to akceptábl. námět je zajímavý a třeba se jednou kniha o simech (a different flash) objeví i u nás.

rutinně napsaná anekdota, neurazí, nadchne jen věrností vykreslení. její pointa je jasná, jen jde o to jak. a ani to nepřekvapí. hm.

Jako úvod dobrý. Text trpí jen jedinou vadou – a to je nedostatek dat. Což není chyba autora – který na tento fakt upozorňuje hned na začátku textu; kde nic není, ani Medek nebere.

Podobný text bych si s chutí přečet jako článek v časopise. Rozbor pramenů je vděčné téma.

Ja a musím si sehnat ten o upírech!

Ironické, úsměvné, bláznivé. Autorka mě rozhodně zaujala. Takže doufám, že jejích textů si budeme moct přečíst ještě celou škálu. Rozhodně na to má.

Konečně dočteno, po půl roce jsem dočetl všechny doposud napsané díly. Tento díl byl zvláštní nejen překladem (který myslím je rozebrán dostatečně) ale také tím, že obsahuje pouze půlku příběhu. Popisuje události v králově přístavišti, zatímco o zdi, Brandonovi, Stannisovi atd. bude pojednávat až „Tanec s draky“ Série ani ve čtvrtém pokračování neztratila nic na své kvalitě, nicnémě s hodnocením počkám na tanec s draky, kdy se uzavřou některé dějové linie z tohoto dílu

Rozhodně zajímavý mix detektivky a historické fantasy, skoro to až připomene kultovní Jméno růže. Díky latině to lehce připomene Husitskou trilogii a však nepůsobí to jako obtížný hmyz. Hlavní hrdina je sympatický prostě takový správný bouchač, tempo vyprávění je velmi příjemné. Co se historických reálií týče nevím kolik procent je fikce a kolik skutečnost, ale buď jak buď, četlo se mi to skvěle a autorčin první román si určitě nenechám ujít.

Čistokrevná fantasy, která si na nic nehraje. Zástupce té klasické fantasy pro ty, co nevyžadují nějakou originalitu nebo propracovanost čehokoli. Mimochodem, tím bojem proti náboženství boha smrti, finální bitkou v chrámě a pokusem o převrat mi to připomnělo Conana a svatyni démonů od Ďura Červenáka, kterou jsem přečetl nedávno. Ne že bych Vlada Ríšu obviňoval z plagiátorství, to vůbec ne, ale je to takové pěkné deja vu :-)

Nemohu si pomoct. Už v Mluvčím za mrtvé bylo zřejmé, že autor posunul tematiku série velmi vyrazně od nápaditého příběhu s poutavým dějem kamsi k meditaci o dobru a zlu a otázce odpovědnosti člověka za svá rozhodnutí. U Xenocidy se to dostalo ještě dál – děj by se pohodlně vešel do knihy třetinového rozsahu, naprostou většinu stran zabírají rozhovory které děj nijak neposouvají a jen zabředávají do spleti složitého Enderova osudu. Knihu nepovažuji za špatnou, jen velmi snadno zklame čtenářova očekávání. Proto je dobré mít tato očekávání spravně nastavena než po ní sáhnete. Není snadná. Já si teď jdu dát něco snadnějšího. Třeba ranného Pratchetta.

Zajímavá povídka. Autorčin styl se mi líbí, její knihu si budu muset pořídit. Nápad je poměrně zajímavý, jen ze začátku ten text trochu drhne, není lehké se v tom zorientovat a opravdu čtivé a zábavné je to až ve druhé polovině.

Jan Dobiáš, údajně fenomenální povídkář, jehož sbírku jsem si již několikrát plánoval zakoupit, ale vždy jsem si to rozmyslel (přeci jen jsem jen sváteční čtenář povídek). A teď toho lituji. Perfektní a vtipná povídka napsaná čtivým stylem, která mi spravila chuť po rozporuplném úvodním textu Vladimíra Němce.

Samotná myšlenka není úplně špatná, ale to zpracování… Občas mi přišlo, že čtu text od čtrnáctiletého nevypsaného klučíka, ty dialogy působily trochu nepřirozeně a kostrbatě, možná je to jen můj subjektivní dojem, to nevylučuji. Slabší start sborníku.

Jak říká Vlask, první třetina dosti nuda (no, zas taková ne, Ringo přeci jen psát umí), ve druhé se to začne slibně rozjíždět, ve třetí je to neustávající jízda, která vám nedovolí se od knihy odtrhnout, i na záchod si ji budete brát… Co se týče toho fyzikálního balastu, je fakt, že je ho vážně hodně, a pokud nemáte doktorát z fyziky, jen těžko ho trochu víc pochopíte. Co se mi ale líbí je, že to vypadá docela reálně, o čemž se nás taky Travis Taylor snaží přesvědčit ve slovu závěrem.

Jaj, tak u tohohle jsem málem vypustil duši. Jasně, charaktery postav ok, nápady taky zajímavé, konec jakbysmet, ale jinak zdlouhavé a nudné. Celé tomu chyběl švih a nadhled či nějaká akce – prostě něco, díky čemu by ta povídka frčela a čtení tak bylo příjemnější. Takhle se z toho stává jen jakýsi polotovar s hromadou postav, které si spolu pokecají a ve chvíli volna roztáhnou křídla. Společně s Ríšou (který byl sice klišovitý, ale nenudil) je to zatím nejslabší výtvor.

Asi nejlepší kniha z celé trilogie. Někoho může naštvat, že zdaleka ne vše se vysvětlí a hlavně to nedopadne pro některé postavy úplně ideálně, ale tak to prostě chodí. Mě to naopak vyhovuje, protože je zde stále místo a témata pro další pokračování. Některými zvraty jsem byl příjemně potěšen, jelikož byly nečekané a hlavně dávaly v souvislostech s minulými díly smysl – plus pro Abercrombieho, že si to tak pěkně naplánoval. Bohužel tím trochu trpěl druhý díl, ve kterém mi spousta věcí nebyla jasných. Favoritem této knihy je Jezal, Glokta ustupuje do pozadí – i když ke konci se vzmůže na úžasný comeback. Bayaz se ukazuje v novém světle a Abercrombie tak zcela bortí fantasy klišé dobrotivého a moudrého čaroděje, věrného mentora a přítele. Za to všechno jde hodnocení nahoru. * Závěrečná bitva o hlavní město je úžasně popsaná. Všechno je to správně napínavé a hektické. Jedna dějová linka střídá bleskově druhou, energie z textu přímo srší. Srdce tepe vyšší rychlostí a já nestíhám otáčet stránky. Kniha může po dočtení zanechat hořkou pachuť a pocit nenaplnění a chápu, když někdo nebude se zakončením spokojený. Well, v takovém případě raději šáhněte po nějaké pohádce, ty většinou končí dobře. After all, you have to be reallistic. Say one thing for Joe Abercrombie, say he can write intersting novel.

Je docela smutné jak se tahle série vyvíjí :( to co bylo na začátku pozitivní a obohacující (mladistvý nádech, který knihám dodala mladá Castová) je čím dál otravnější, trapnější, zpomalující a kazí to celou knihu. Děj se neuvěřitelně táhne (především díky vztahům hlavní hrdinky, které se rozebírají na každé druhé stránce a také jejímu pochybování o vlastní morálce a zdravém rozumu). Jediné pozitivum, díky kterému dávám tak „vysoké“ hodnocení je příběh, díky ktérému dám sérii pravděpodobně ještě šanci. Jen je opravdu velká škoda, že je podávámn v tak pubertálním a laciném obalu…ano vím jaké je čtenářské určení…ale tohle už je podle mě přehnané i pro náctilété dívky…

Zpracování, příběh hlavního hrdiny/hrdinky a nástin světa by stály za vyšší hodnocení, ale fantastický prvek mi připadal příliš nevyužitý, přišlo mi to jako škoda.

Nehodnotilo se mi jednoduše. První polovina povídky mě potěšila, byla velice pěkně napsaná a i přes vytrvalý vypravěčům monolog velmi čtivá, to chce řemeslnou zdatnost. Ve druhé polovině se z ní stala poměrně tuctová povídka o poselství z minulosti. Závěr mě zklamal. Řemeslné provedení přes 60 %, obsah něco přes 40 %.

Nehorázně vtipný náser od začátku do konce. Ze začátku to vypadalo na nějakou akčňárnu se statečným bijcem v hlavní roli a v polovině stránky se to zvrhne na příběh bývalého statečného bijce v hlavní roli, který se věnuje učení mladých hrdinů. Samotný epilog pak celé konverzaci v lokále nasazuje pravou korunu a přivádí čtenáře k jednomu požadavku:„Chci celou povídkovou sbírku od Jiřího Pavlovského!“

YES! Jan Jůzlová mě zaujala už loni svojí povídkou Kanál Mistra Leonarda ve sbírce Memento Mori a nutno říct, že ani letos mě nezklamala. Text má sympatickou hlavní hrdinku, zajímavou zápletku (byť jsem celou dobu tušil jak to dopadne, až na ten druhý zvrat) a hlavně překypující porci humoru, díky které jsem se při čtení neustále tlemil. A samozřejmě nesmím zapomenout na obří porci originality, díky které se z povídky nestává tradiční sbírka klišé. Takže teď nezbývá nic jiného, než se těšit na její první román. Společně s Písní pro ohnivou dračici zatím nejlepší povídka ve sborníku.

Tahle kniha klame přebalem i anotací. Podle všeho (kdybych nečetl recenze) bych to tipl na předražené fantasy pro mladistvé s romantickou linií pro mladé slečny. Jenže díky bohu (malé b – protože oslovuji boha knih :-) ) recenze čtu a tak jsem se rozhodl zkusit i tuto knížku. A musím říct že příběh mě uchvátil. Hrdinové i zloduši jsou sympatičtí, zvraty jsou nečekané a přitom nesmlouvavě logické a hlavně dialogy jsou božské. Slyšel jsem chválu na atmosféru, systém magie a prostředí, ale v porovnání s hlavním tahounem knihy – tedy s rozhovory, silně zaostávají. Několikrát jsem si při čtení vzpomněl na Hetešu a to hlavně v části s Hymnem. A jako třešnička na dortu zde máme skvělý závěr.

Ta půlhvězda dolů je za to, že tam bylo málo Vashera a jeho oživlého meče dychtícího ničit zlo bez toho aby pořádně věděl co to zlo je :-)

Kromě fantasy patří draci také do pohádky. A jednu takovou je i O Černé princezně. Jazyk i tempo vyprávění jsou příjemné, hrdina i hrdinka sympatičtí. Radka Hrotková je autorka, od níž by to chtělo víc textů, protože píše dobře, poutavě a skvěle a má na to.

Bylo malo povidek aby splnili tech XX stran povidek navic, tak otiskli nejakou co uz byla :)

V první chvíli jsem čekal, že z toho vyleze něco na způsob Eragona, ale nakonec jsem byl velmi příjemně překvapen. Jednak proto, že se tu míchá „sci-fi“ a fantasy, ale hlavně proto že text Edity Dufkové je zatím nejlepším ve sborníku. Může za to ten velký příval emocí obsažený v příběhu. O sympatickém hrdinovi, silném poutu přátelství a tempu (které bylo sice ze začátku pomalejší) netřeba mluvit, ale ty emoce… ty to vyhnaly až do stratosféry.