LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Tak z téhle povídky mám dost rozporuplné pocity… Na jednu stranu se to čte dobře, baví to, postavy jsou sympatické bla bla bla a tak dále. Na druhou stranu mi to ale přijde napsané, jak to správně vystihnout, takovým hrozně naivním stylem. Vidno hlavně na těch postavách, všichni jsou buď dobráci od srdce nebo prohnilí lumpové, atd. Možná je to tak ale záměrně…

První díl Harryho Pottera jsem četla ještě jako malé dítěa vím, že jsem hrozně prahla po pokračování, ale postupně, jak jdou díly po sobě, se tématika i styl psaní čím dál více podobal čtivu pro dospělé a já už to nedokázala chápat. Pak jsem si to rozkouskovala – jedendíl na jeden rok ve věku Harryho v daném díle a hned se mi to četlo lépe. Ale proč autorka bestselleru J.K.R. dělala čím dál složitější knížky? Proč začala s dětskou knihou a skončila s dílem nevhodném pro děti? Skoro to vypadá, jako by stárla se svým vlastním dílem (což je nepochybně pravda, ale já tím měla na mysli slovní obrat). Nebo že by se inspirovala Malým princem – „pohádkou pro dospělé“? Nebo si prostě chtěla jen nahrábnout prachy ze všech věkových kategorií? Nevím, nevím, každopádně u mně zabodovala. 91%

Tak to je snad první kniha, u které hodnotím hůř, než u filmu. Ta kniha mi oproti filmu přijde hrozně hektická a zbytečně prodlužováná detaily, které nikoho nezajímají, nikam nevedou a jsou tam přebytečné. Ovšem námět a zpracování za jedničku a z toho plyne můj hlas. 83%

Povídka ze světa knihy Stín černého hvozdu. Mílovi Lincovi se na relativně malém prostoru podařilo vykreslit jeho ponurou temnou atmosféru dobře známou ze zmiňované knihy. Přidejte si k tomu odsýpající děj, sympatického hlavního hrdinu (už zase… :)) a vyjde vám z toho zatím jedna z nejlepších prací sborníku

Zajímavá, dobrá a čtivá povídka, zaujal mě hlavně ten svět. Stillwater Bankmills je sympaťák, podle mě by se skvěle vyjímal v nějakém filmu :) A souhlas se Siriusem, chtělo by toho víc.

Kniha mě svou anotací spíš odrazovala, bál jsem se že bude příliš těžká a nestravitelná. Pravdou ale je, že jsem čtivější knihu už hodně dlouho nečetl. Mohu jen doporučit, je to jeden z mých nej čtenářských zážitků. Je to kniha pro každého inteligentního čtenáře a uspokojí jak myšlenkovým přesahem, tak čistou radostí ze čtení příběhu. Dobře vám radím, nenechte si ji utéct… ;-)

Špatné to není, ale vzhledem k námětu jsem čekal, že to bude o dost vtipnější. A ona je to opravdu spíš taková zajímavá hříčka než věc k zasmání…

Autorka umí, píše čtivě, hrdina i dračí hrdinka jsou sympatičtí, má to vtip i nadhled, ale ten příběh je bohužel nic moc, jeho propracovánost je nulová a povídka už ke konci působí nudně a zdlouhavě.

Ano! Tak přesně na takovou povídku jsem celou tu dobu čekal! Klasické středověké prostředí, kam draci patří ze všeho nejvíc, sympatičtí hrdinové a svižně odsýpající děj, zatím spolu s Nejstatečnějším mužem světa nejpovedenější práce ve sborníku.

Neviděl bych to s tím humorem a ironií až tak žhavě jako kolegové – u prvního dílu jsem se maximálně pousmál, druhý už byl větší sranda a třetí nebyl k smíchu. Jako literaturu k zasmání bych tedy První zákon určitě nedoporučil. Taky bych tuto sérii nedoporučil lidem, kteří nemají rádi otevřené konce. Ne všechno se vysvětlí, ne všechny dějové linky se uzavřou. Přesto příběh působí poměrně kompletním dojmem – a hlavně je zde místo pro pokračování. Není to žádná pohádka, hrdinům se stávají nepěkné věci a autor je vláčí z deště pod okap. Takže pokud jste slabší povahy, taky není První zákon pro vás. Pokud však máte rádi nečernobílé postavy, zrady a intriky, „neklišé“ příběh (respektive klišé převrácené naruby), budete se v Abercrombieho světě cítit jako doma. Pokud bych to měl k něčemu přirovnat, řekl bych, že je to Belgariáda, jak by ji napsal George Martin. Jedna z nej fantasy za poslední dobu. Určitě tomu dejte šanci – však když se nebude líbit, můžete po prvním díle zahodit. Ale nejspíše to neuděláte.

Všechno, co jsem od Jany Rečkové zatím četl, byl podprůměr, tahle povídka není vyjímkou. Číst se to dá, nápad to má dobrý, originalita tam je, postavy jsou sympatické (ty se autorce vážně povedly), chybí tomu však to nejdůležitější – pořádný příběh. Celou dobu jsem čekal, kdy se něco začne dít, kdy se to rozběhne, ale ono nic až do konce. Jasně, nějaký ten příběh tam je, ale ten by vystačil tak na deset stran, ne na téměř padesát. Takže se to navzdory zmíněmým kladům dost vleče…

Výtečná zábavná povídka, v podstatě parodie, na takovéto kusy je Pavlovský machr. Těch cca deset stránek uplynulo jako voda.

Musím přiznat, že takhle jsem se nepobavil už dlouho. Skvělá parodie nejrůznějších klišé, dost originality a hlavně: Jana Jůzlová prostě umí.

Pěkná pohádka v klasickém duchu aneb jak jde chrabrý mladík zachránit zakletou princeznu. Samozřejmě žádné veledílo, ale jako krátká jednohubka dobré.

Kniha má velice jednoduchý děj a neoplývá nějakým nadějným humorem, (Příklad: Polkl pívo a objednal si další.) na němž nenacházím velkou dávku humoru, jelikož například k kultuře to již neodmyslitelně patří. Dále v knize dominuje typické město, podobné Frýdku-Místku: droga dwa(pervitin), špína a krádeže téměř všechno ostatní..... A nakonec, v poslední době to vidím tak, že do knih si lidí píšou samé blbosti, které ani nejsou pravdou a proto zřejmě vydám knihu, na jejímž obalu bude velkým napsané WORLD SHIT AWARD a dále DOPORUČIL KAREL ČAPEK… Poté myslím, že se zvedne prodejnost.

Edice Pevnost kniha č. 62 – Věčný čas zubů 1. Přiznám se, že přesně těhlech typů fantasy příběhů už mám plné zuby. Ale samotná spisovatelka za to nemůže, ta má nápady dobré. To spíše mně ten příběh nesedl a bohužel asi ani nesedne.

Edice Pevnost kniha č. 61 – Mrtvá zóna. Do třetího dílu této série jsem se pustil okamžitě. Přiznám se, že toto se mi zrovna často nestává. Mám čas na tisíc věcí a málokdy mě knížka donutí chvíli, co chvíli otevřít svá lejstra. U této série se to podařilo a já jsem za to rád, protože jsem se s tím dlouho nesetkal. A co víc, sérii jsem si zapamatoval a těším se na závěrečný ortel. Přiznám se tak, že jsem absolutně netušil, co si pro nás autor připraví, ale zvládl to výborně. Škoda jen humoru, který mi v tomto díle poprvé trošku chyběl. Zase ale bral důraz na jednoduchý, ale bez problémů účinný příběh, který se může rozvést na tisíc způsobů. Ten správný autor vybral a sepsal právě v tomto díle. Už se těším na závěrečný díl…Ty konce tady jsou fakt na nervy…:)

Po slabší dvojce zase nářez jak se sluší a patří. První cca třetina, která se odehrává v naší realitě, mě bavila stejně jako Hetešovi Démoni jsou věční nebo Nevermore Baltimore, tím nábojem a atmosférou to tyhle dva kousky dost připomíná. I když nevím proč, protože jinak pro to žádný objektivní důvod není, Cybrain jako takový má mnohem blíž k Šesti diamantům než ke zmíněným dvěma románům. No, s příchodem do zruinovaného Cybrainu se to pak rozjede v adrenalinový nářez, jaký autor předvedl v jedničce. Opět spousta akce, šílených nápadů, dialogů a dost překvapivých zvratů, nemohl jsem se od toho odtrhnout. Těším se s čím autor přijde ve čtvrtém díle.

Edice Pevnost kniha č. 60 – Zlý sen. Jsem rád, když se setkám s knihou, která se vyjímá normálu a přesně tohle je ten případ, kterého jsem byl svědkem. Zlý sen zajímavě kombinuje pohanskou mytologii a současnost. Používá k tomu zajímavé charaktery, na kterých by se sice dalo pracovat daleko víc, ale budiž. Nedokázal jsem si doteď ani pod jedním, kromě hlavní hrdinky, představit tvář, které bych se držel. Oba se chovali tak netypicky a pokaždé naprosto jinak. Přesto mě ale samotný nápad dost zaujal, kombinace současnost-minulost příjemně fungovala a já se u této knihy příjemně až do konce pobavil. Pravda je, že po druhé půlce už to nemá takový nápad a atmosféru jako ze začátku, ale zase si kniha udrží výborný psací standard, který prostě donutí čtenáře knihu dočíst. Trošku se divím, proč tu je tak nízké hodnocení, dle mého by si ho tato kniha nezasloužila. Minimálně za tu snahu o inovaci.

Edice Pevnost kniha č. 59 – Probuď se, armádo! Přiznám se, že jsem u této knihy neměl daleko, abych u ní nezhebnul nudou. Josef Pecinovský má sice dobré nápady, ale občas u nich prostě nevydržím a přesně tohle je ten případ. Kniha mě absolutně nezaujala, příběh nemastný, neslaný a samotné postavy absolutně nevýrazné. Každopádně, jako každý pokus, i tento se počítá. Příběh nápad má a za ten to stojí si knihu přečíst.

Edice Pevnost kniha č. 57 – Závěrečný účet. Nebudu tvrdit, že jsem se u druhého dílu bavil méně. Hodnocení ale bohužel napovídá. Nicméně mě samotný druhý díl potěšil. Obsahoval přesně to, co měl první díl. I když tedy příběhem krapet haproval. Přesto jsem si ale užil postavy, se kterými jsem se sžil a solidní ironický humor, který mě dost překvapil v prvním díle. Podstatné je, že jsem si tuto sérii zapamatoval a rozhodně se budu dál těšit na další díly. I když je příběh sám o sobě dost neobvyklý, dokázal mě do Cybrainu v pohodě vtáhnout.

Edice Pevnost kniha č. 57 – Dračice. Jsem rád, že alespoň někdo tu dokáže s fanoušky časopisu Pevnost komunikovat. To také okamžitě samotné knížce přidává nejen na popularitě ale především na kvalitě, kterou rozhodně má. Není to nic objemného, ale svojí tloušťkou na propršené dny zaujmout dokázala. A víc se jí vytknout ani nedá. Fantasy světy je totiž hrozně obtížné zkonstrovat tak, aby byly originální a zajímavé. Takže tu zůstala především ta atmosféra, a ta je v knize parádní. Kdyby vycházelo tak kvalitních fantasy knih více, jenže je těžké je oddělit od těch průměrných. A o chlup těžší je to právě v edici Pevnost.

Edice Pevnost kniha č. 56 – Vládci močálu. Tento příběh se stylově od edice Pevnost příliš nevyjímá. Průměrné fantasy, spíše komorní vyprávění, kde důležité jsou především postavy a vztahy mezi nimi, než samotný příběh. Kniha ale i přesto všecko utekla vcelku rychle, především díky svojí délce. Ale podruhé už bych se k ní nevracel.

Od první stránky mě povídka chytla a už nepustila. Možná za to může autorčin čtivý styl, možná originalita.

Po dlouhé době mě knížka chytla tak, že jsem jí za den a kousek přečetl. Tak jako má Žamboch Koniáše, tak má Šlechta Krvavé pohraničí. Příběh ze světa, ve kterém bych chtěl žít, plný dobrodružství,v do­bě kdy slova jako hrdost, přátelství, čest pro některé hrdiny ještě něco znamenaly. Krvavé pohraničí do dnešního dne obsahuje víc povídek než románů (novel), takže bych řekl, že je i dost jedno v jakém pořadí to budete číst, ale KP jako knížka je vlastně takový prequel k celému světu Vladimíra Šlechty a já musím říct, že je to svět úžasný.Svět ve kterém potkáte trpaslíky, elfy, mocné čaroděje i obyčejné padouchy, a co je hlavní, ani na chvíli se nebudete nudit, protože jak jinde lze říct, že by šli romány o desítky stran zůžit, tady by šlo příběhy o desítky stran víc rozvinout.

Ok, není to nejlepší Renčín, ale i tak je to parádní a úžasné právě kvůli tomu, že tenhle autor snad dokáže napsat každý žánr a perfektně je mixovat (tady je to klasická fantasy, western, kapka sci-fi a rodokapsy). Text překypuje hromadou nápadů, hlavní hrdina je sympaťák a tempo vyprávění víc než příjemné. Tak jako jsem po přečtení Balady krve doufal, že Renčín snad po ukončení Městských válek napíše další příběhy s Filipem Bídou,tak teď doufám, že stvoří další eskapády Stillwatera Bankmillse.

u této knihy jsem značně na rozpacích. za prvé, překlad je příšerný. za druhé, sbírka trochu působí jako sebraná literární cvičení pana autora. zadejte téma a já něco napíšu. až na nudnou bestii jde o zručně a řemeslně skvěle napsané příběhy, jenže to celé vypadá, jako by se na nich autor jen vypilovával. pár jich má také velmi dobrý námět a ještě méně je jich opravdu skvělých (letní zahrada). ale upřímně nelituju, proto 4*, kéž by čeští autoři měli ten zicflajš a uměli aspoň takhle.

a nakonec opět nějaká ta alt.hist. je možná trochu přitažená za vlasy neuvěřitelně překotným tempem, jakým se hlavní hrdina dostává ke svému poznatku, ale zase jako zkratka je to akceptábl. námět je zajímavý a třeba se jednou kniha o simech (a different flash) objeví i u nás.

rutinně napsaná anekdota, neurazí, nadchne jen věrností vykreslení. její pointa je jasná, jen jde o to jak. a ani to nepřekvapí. hm.

Jako úvod dobrý. Text trpí jen jedinou vadou – a to je nedostatek dat. Což není chyba autora – který na tento fakt upozorňuje hned na začátku textu; kde nic není, ani Medek nebere.

Podobný text bych si s chutí přečet jako článek v časopise. Rozbor pramenů je vděčné téma.

Ja a musím si sehnat ten o upírech!

Ironické, úsměvné, bláznivé. Autorka mě rozhodně zaujala. Takže doufám, že jejích textů si budeme moct přečíst ještě celou škálu. Rozhodně na to má.

Konečně dočteno, po půl roce jsem dočetl všechny doposud napsané díly. Tento díl byl zvláštní nejen překladem (který myslím je rozebrán dostatečně) ale také tím, že obsahuje pouze půlku příběhu. Popisuje události v králově přístavišti, zatímco o zdi, Brandonovi, Stannisovi atd. bude pojednávat až „Tanec s draky“ Série ani ve čtvrtém pokračování neztratila nic na své kvalitě, nicnémě s hodnocením počkám na tanec s draky, kdy se uzavřou některé dějové linie z tohoto dílu

Rozhodně zajímavý mix detektivky a historické fantasy, skoro to až připomene kultovní Jméno růže. Díky latině to lehce připomene Husitskou trilogii a však nepůsobí to jako obtížný hmyz. Hlavní hrdina je sympatický prostě takový správný bouchač, tempo vyprávění je velmi příjemné. Co se historických reálií týče nevím kolik procent je fikce a kolik skutečnost, ale buď jak buď, četlo se mi to skvěle a autorčin první román si určitě nenechám ujít.

Čistokrevná fantasy, která si na nic nehraje. Zástupce té klasické fantasy pro ty, co nevyžadují nějakou originalitu nebo propracovanost čehokoli. Mimochodem, tím bojem proti náboženství boha smrti, finální bitkou v chrámě a pokusem o převrat mi to připomnělo Conana a svatyni démonů od Ďura Červenáka, kterou jsem přečetl nedávno. Ne že bych Vlada Ríšu obviňoval z plagiátorství, to vůbec ne, ale je to takové pěkné deja vu :-)

Nemohu si pomoct. Už v Mluvčím za mrtvé bylo zřejmé, že autor posunul tematiku série velmi vyrazně od nápaditého příběhu s poutavým dějem kamsi k meditaci o dobru a zlu a otázce odpovědnosti člověka za svá rozhodnutí. U Xenocidy se to dostalo ještě dál – děj by se pohodlně vešel do knihy třetinového rozsahu, naprostou většinu stran zabírají rozhovory které děj nijak neposouvají a jen zabředávají do spleti složitého Enderova osudu. Knihu nepovažuji za špatnou, jen velmi snadno zklame čtenářova očekávání. Proto je dobré mít tato očekávání spravně nastavena než po ní sáhnete. Není snadná. Já si teď jdu dát něco snadnějšího. Třeba ranného Pratchetta.

Zajímavá povídka. Autorčin styl se mi líbí, její knihu si budu muset pořídit. Nápad je poměrně zajímavý, jen ze začátku ten text trochu drhne, není lehké se v tom zorientovat a opravdu čtivé a zábavné je to až ve druhé polovině.

Jan Dobiáš, údajně fenomenální povídkář, jehož sbírku jsem si již několikrát plánoval zakoupit, ale vždy jsem si to rozmyslel (přeci jen jsem jen sváteční čtenář povídek). A teď toho lituji. Perfektní a vtipná povídka napsaná čtivým stylem, která mi spravila chuť po rozporuplném úvodním textu Vladimíra Němce.

Samotná myšlenka není úplně špatná, ale to zpracování… Občas mi přišlo, že čtu text od čtrnáctiletého nevypsaného klučíka, ty dialogy působily trochu nepřirozeně a kostrbatě, možná je to jen můj subjektivní dojem, to nevylučuji. Slabší start sborníku.

Jak říká Vlask, první třetina dosti nuda (no, zas taková ne, Ringo přeci jen psát umí), ve druhé se to začne slibně rozjíždět, ve třetí je to neustávající jízda, která vám nedovolí se od knihy odtrhnout, i na záchod si ji budete brát… Co se týče toho fyzikálního balastu, je fakt, že je ho vážně hodně, a pokud nemáte doktorát z fyziky, jen těžko ho trochu víc pochopíte. Co se mi ale líbí je, že to vypadá docela reálně, o čemž se nás taky Travis Taylor snaží přesvědčit ve slovu závěrem.

Jaj, tak u tohohle jsem málem vypustil duši. Jasně, charaktery postav ok, nápady taky zajímavé, konec jakbysmet, ale jinak zdlouhavé a nudné. Celé tomu chyběl švih a nadhled či nějaká akce – prostě něco, díky čemu by ta povídka frčela a čtení tak bylo příjemnější. Takhle se z toho stává jen jakýsi polotovar s hromadou postav, které si spolu pokecají a ve chvíli volna roztáhnou křídla. Společně s Ríšou (který byl sice klišovitý, ale nenudil) je to zatím nejslabší výtvor.