LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Prvně jsem viděla seriál, což se ukázalo jako nevýhoda… Je to čtivé, svižné ale chybí tomu nějaká větší akce, hlavní hrdinka je ještě nesympatičtější než v seriálu a celkově je to oproti seriálu, který je dle mého názoru velice povedený, moc jednoduché, bez jakéhokoliv překvapení a bez náboje.

Volné pokračování povídky Dračí král (King Dragon), které je neméně zdařilé. Zajímavý svět, v němž se skloubí technika s kouzly a s ne pouze s lidskou rasou. Možná alternativní minulost matičky Země?

Brutálně realistická efektivní recyklace biohmoty člověka… :)

tohle by mohla být skvělá kniha. námět sice není originální (a. c. clarke dokázal podobné téma zpracovat lépe) a děj překotný (de facto se krom pobíhání po lodi toho moc neděje), ale herbertova síla tady jsou husté dialogy, dvoufázový pohled (vždy vidíme/slyšíme vše tak, jako ti ostatní, a tak, jako aktér) a zajímavé téma zrodu vědomí/sebeuvě­domění. jenže… jenže dílo je 50 let staré a je to poznat. technologicko-vědecké mlžení je nudné a místy i k smíchu, filozofické spekulace také často jalové (ale také někdy i smysluplné a nadčasové). nicméně koncepce příběhu je skvělá, ba úžasná. ovšem aktuálnější, a hlavně kratší, zpracování by mu notně prospělo. prokousat se textem a odfiltrovat pitomosti je náročné, nicméně výsledek není vůbec špatný (zkoušeli jste někdy otevřít plechovku se super tuňákem hliníkovou lžičkou?). odvážlivcům přeji hodně trpělivosti, budou odměněni skvostným zážitkem s pointou.

Jednohubka. Drescher vykrada svoje kratsi prozy, ale dela to celkem elegantne, takze to ani moc neboli. Trochu to pripomina prvni dil Abercrombieho, ale je to mnohem optimistictejsi a ma to happy end. Bylo by to lepsi, kdyby to byla novela, ale to uz by to bylo od minule prozy opravdu k nerozeznani. Ctive, rychle to plyne, ma to vnitrni logiku. Na popisech obchodnich transakci, pravnich a diplomatickych procesu je hodne videt autorovo povolani, jsou pomalu propracovanejsi nez vetsina postav.

Tady je krásně vidět, jak situace čtenáře dokáže ovlivnit vnímání knihy :)) Po přečtení Barrayaru jsem zmateně kroutila hlavou a přemítala, jak mohlo dát normální SF osazenstvo tak vysoké hodnocení „románu o jednom těhotenství“ :)) Pak jsem si přečetla komentáře ostatních a usoudila, že jsme buď četli jinou knihu a nebo se mi z těla ještě neodplavily všechny hormony a jednu dějovou linii jsem evidentně pokládala za mnohonásobně významnější než ty ostatní.

Z jistého úhlu pohledu by se dalo dokonce říci, že mě předcházející Cáry cti oslovily o něco více – přišly mi trochu hlubší, fatalističtější, ošklivosti byly ošklivější a tak dále, ale je možné, že ve dvojce mě jednoduše převálcovaly Cordeliiny starosti o nenarozeného potomka a vše ostatní před tím bledlo ;-) Měla jsme prostě pocit, že Cordelia je těhotná, má problémy, hraje si na dohazovačku, je těhotná, bojí se o dítě, pokouší se zprostředkovat vztah dvou lidí, bojuje za dítě.. Občas zahlédneme i nějakou jinou těhotnou, kdyby nám jich bylo málo ;-)

Takže radši končím, zcela jasně jsem oslepena vlastní nedávnou minulostí a četla jsem úplně jinou knihu. Místo toho se budu těšit na prvního Milese, tam snad nic podobného nehrozí (FerryH, FerryH, jdi na poštu a pošli Milese! :-P)

Jana677 už toho prozradila hodně, já jen dodám, že mě příběh kompletně pohltil. Je syrový (drsný, jedovatý svět, kde tvrdou práci odvádějí mrtví) i jemný a nevinný zároveň (první lásky hlavního hrdiny, letmé něžné doteky, první zklamání). Připadá mi, že zde Martin čerpá z vlastní životní zkušenosti, jen ji oděl do onoho ponurého hávu. Každopádně se mi příběh velmi líbil a dokážu si představit z onoho světa i více povídek nebo rovnou celou knihu. P.S. nevěděl jsem, že Martin pobýval poblíž povrchových dolů v severozápadních Čechách – vzduch plný prachu a zplodin, kupovaná láska… :D

Hodnotím jako nadprůměr, byť ne knihu která by mě nutila číst a neodložit. Osudy několika šlechtických rodů v blíže neurčeném fantasy světě (i když tady se vkrádají pochybnosti – vlastně jsem nezpozoroval žádný zjevný fantasy prvek, snad jen VYPRÁVĚNÍ o dracích) jsou kvalitně zpracované a postavy uvěřitelné a plastické. Na prvních čtyřech stovkách stran se děj sotva rozjede, kniha je přerušena v půli a nezbývá než si opatřit další díl. Tak to asi má být.

Děj povídky nás zavede do dob, kdy Vikingové pustošili pobřeží Evropy, plenili, znásilňovali, vraždili, prodávali zajatce do otroctví – prostě středověká idylka. Starý vypravěč se svěřuje, čeho byl jako chlapec svědkem, vzpomíná na podivnou abatyši Radegundu, silnou osobnost, milující, obětavou… nebo snad byla někým úplně jiným? Lidstvo je plné krutých surovců, lidské životy plné bezpráví a utrpení, svět je a bude takový, jaký si ho sami uděláme, měli bychom se tedy snažit být lepšími lidmi. Zhruba tak nějak jsem ve zkratce pochopila poselství, jaké se Joanna Russ snaží předat ve své povídce „Duše“. Čtivé, moudré, ovšem ve druhé polovině dle mého názoru jaksi roztříštěné a celkově se necítím být uchvácena ani povznesena. 71%

Nesmierne ironická, s dokonale nedokonalými postavami, brutálna a tak realistická. To je séria První zákon od Joea Abercrombieho. Prvý diel je takpovediac prológom, druhý je zas typický most medzi prvým a záverečným dielom a tretí… ten je tak plný dejom (a zvratmi, a odhaleniami… však to poznáte), že každú chvíľu prestávate dýchať. Som veľmi rád, že som mal česť s jednou z najlepších sérií, ktoré som kedy čítal. A taktiež som rád, že mám za sebou jej posledný diel (naozaj, tam pokračovanie vôbec nehrozí). Nech si Forley, Quai, West, Jezal, Ardee, Glokta, Logen, Psí čumák a ostatní užijú pokoja či už v zostávajúcom živote alebo v absolútnom tichu smrti. Joe Abercrombie vie postavy vykresliť dokonale a rovnako dokonale aj rozbíja ich nádeje, sny a životy. Zbohom, odpočívajte v pokoji, nech vaše príbehy už nepokračujú v žiadnom ďalšom zbytočnom dieli, pretože tu už nie je kam pokračovať.

Tak… a mám to za sebou. Poslední argument králů ma aj napriek obavám nesklamal. Áno, bitka o horalskú pevnosť by mohla byť trochu kratšia, pretože sa do toho zabíjania vnieslo trochu nudy. A áno, chvíľami kniha strácala dych. Ale to sa neodzrkadlí na výslednom hodnotení, ktoré sa ku stovke blíži (možno 98%). V tretej knihe série mi autor doprial opäť skvele vykreslené postavy, minimum humoru a ak som sa zasmial, tak to bolo pre zvraty, niektoré z nich sú geniálne svojou brutalitou, ktorou ničia životy a nádeje. Život je nanič, ale na niečom sa musíme zasmiať. A dočkal som sa už spomínaných zvratov, zrád, nových spojenectiev, nečakaných odhalení (možný SPOILER – vskutku, napr. čo sa týka Terez alebo Pikea som vážne nečakal :)). Joe Abercrombie je naozaj mäsiar. Nepamätám si na inú knihu, v ktorej by autor tak dokonale zničil svoje postavy. Mnoho z nich sa dočká nemalého povýšenia a je im to aj tak na figu. Tak ako veselo začala Sama čepel, tak hnusne a beznádejne skončil Poslední argument králů. Niektoré zrady a úmrtia ma naozaj boleli. Mnoho postáv sa chcelo zmeniť, napraviť staré chyby, byť lepším človekom či ľúbiť… a túto možnosť im osud (Joe) odoprel. Vytýkané nejednoznačné zakončenie epilógu ma neznechutilo. Nezáleží na tom, ako to dopadlo. Tam už jednoducho niet čo napraviť, a dokonca ani pokračovať… s postavami, ktoré Abercrombie stvoril a zničil. Ale, predpokladám, že Best served cold zo Styrie, bude nepriamo pokračovať v týchto udalostiach, alebo ich minimálne prepojí, hoci aj len pre príbeh nepotrebnými zmienkami o Jezalovi či Bayazovi a pod. Som spokojný, bol to naozaj zážitok. Ale teraz mám chuť si prečítať niečo menej krvavé, zabalené do ružových šiat ideálneho sveta, kde je všetko dobré, alebo prinajmenšom dobre dopadne… niečo menej realistické ;)

Souhlasím s komentářem Jany677, že se z tohoto námětu dalo vytřískat víc. Atmosféra je zpočátku slušná, ale než se stačí pořádně rozjet, je ukončena předvídatelným koncem.

Dobře napsaná, čtivá povídka o jedné drsné hubnoucí kůře. Povídka je tak do dvou třetin slušně zábavná, ale pak přejde zábava v jemné trnutí, když si čtenář uvědomí, jak (špatně) by to mohlo dopadnout. Podle mne z toho plyne jedna pravda – když někdo miluje jídlo, je mu jakákoliv dieta, sebevíce drastická, k ničemu.

Nejsem zcela nadšen. Zmatek přetrvává. Ta Eriksonova odporná vlastnost v ději na někoho hodně upozornit, ale nejmenovat, mě fakt sere. Označovat tento díl jako „vysvětlující“ není zcela přesné, je tam sice několik pasáží, které vám dají pořádný kus informací o tomto úžasném světě. Ale ta hlavní (dujek, whiskeyjack) není vysvětlující, ale převracecí. Snové pasáže Mhybe mě nebavili, protože jsem je vůbec nechápal. Mám pocit, že jsem je ke konci začal i přeskakovat.

Ke všem postavám mám pak úctu, kterou jsem poprvé pocítil při čtení Terroru. Sleduji jejich životy (a smrt) a říkám si, že tam nemohl být nikdo lepší. Tato schopnost vykreslit vojáky – profesionály – je úžasná a už jen kvůli ní stojí za to číst.

Jdu si koupit masku a načmárat na ni pár čárek, asi tak 8, ať si pro mě nepřijde Syn matky noci.

Souhlasím s minulými komentáři. Ze začátku se na scéně objevilo příliš mnoho postav a dějových linií. Do poloviny knihy jsem si to v hlavě utřizoval, co o komu jde. Poté už se na druhou stranu zas moc neděje. Pro mě menší zklamání v tom, že moje oblíbená postava Floyd se objeví jen v jedné kapitole. Na druhou stranu, knížku jsem měl přečtenou téměř jedním dechem. Je to jízda, která mě nutila číst dál a dál.

Efektivně brutální. Tohle by se zfilmovat určitě nedalo. Mělo by to přístupnost tak +60. Peklíčko je bezva, postavy taky, ovšem je fakt, že to mohlo být tak o stovku stran kratší…

Průměrná sci-fi. Ničím výrazně nezaujme, ale je to dobře napsané.

Příjemné překvapení. Čtivá, akční série s propracovanými postavami. V šesti dílech se nachází pouze několik nudnějších pasáží. Konec sice přinesl menší zklamání svou otevřeností a odkazem na další dobrodružství hlavních postav, ale snad se dočkáme překladu druhé série a s ní i konečného rozuzlení.

Oproti předešlým dvěma dílům dost pomalý rozjezd, ale druhá polovina opět velice svižná a čtivá. Odpovědi sice získáme ale konec působí tak, že série byla pouze předmluvou pro něco mnohem většího… A to nemluvím o samotném uzavření, které u mě vyloženě vyvolalo chuť sáhnout po dalším dílu a dozvědet se co bude dál… Uvidíme co přinese další série, pokud se k nám dostane :)

kongeniální vyvrcholení ságy. správně mýtické a s umírněným hepiendem. celkem nerozumím výhradám mnoha čtenářů o rozplizlosti, podivnosti konce atp. naopak, díky zajímavému způsobu retrospektivy můžeme ocenit cestu, nejen cíl. příběh má pointu mýtu, kterým koneckonců celá sága je, nehledě na moderní jazyk. je jen logickým vyústěním děje a směrování příběhu. přidejme spoustu humoru a zajímavých myšlenek (ne příliš originálních, ale zatraceně závažných). např. scény s chirurgem rustym jsou úžasné. přiznám se, že každá další kniha, ač jsou čím dál „tlustější“ se mi četla lépe a lépe. celkem by mě zajímalo, co je v textu originálu na místo „robert pilch, dezertér“ ;) inu, kdo umí ten umí a ač jsem četl ságu alespoň po čtvrté (paměť selhává), stále je CO číst.

Nevšední kniha. Autor nebere ohled na čtenáře a jede si po vlastní lajně. Některé triky jsou možná trochu laciné a nemůžu říct, že bych mu tu rádoby složitost zobal z ruky. Ale celkově kniha zanechala dobrý dojem. Fantasy žánr už něco podobného potřeboval a pokud Eriksonovy a Martinovy knihy smetou z pultů záplavu Gemmellů a Feistů, budu jen rád.

Jednu z prvních porevolučních Dickových knih předcházely mocné mýty zapříčiňující, že jsem od ní čekal asi příliš. Přesto se nejedná o špatnou knihu. Není sice tak chytlavá na čtení (může být problém překladu) a měl jsem občas problém splynout s dějem, ale obsahuje zajímavou stěžejní myšlenku i poměrně zdařilé politické fabulace co by bylo kdyby… Možná, že by dílu spíše než románový formát slušela novelizace, či povídkový střih. Dá se však doporučit i ve stávající formě.

Patřím do nepočetné skupiny lidí, kteří film viděli až po přečtení knihy a do raritní podskupiny, kterým se film vůbec nelíbil. Knihu si představuji úplně jinak, než jak byla prezentovaná ve filmu – mnohem lépe. Literárnímu zpracování však formálně není co vytknout. Dílo si svůj legendární status bezesporu zaslouží. Přesto se nemůžu ubránit dojmu, že Dick napsal knihy, které ve mně zanechaly větší stopu. Kromě některých velmi povedených povídek bych uvedl například Temný obraz.

Výborná sbírka. Z Dickových povídek jsem byl vždy nadšen. Konkrétně na těchto se jako autor sice ještě profiluje. Na rozdíl od pozdější tvorby tu však nejsou cítit opiáty různých druhů. Rozhodně doporučuji a doufám, že se někomu podaří vydat i zbytek Dickovy povídkové tvorby.

Ačkoli nakladatel tvrdí opak, nepřišla mi kniha moc zajímavá. Jistě. Je to Dick se svojí obvyklou propracovanou hloubkou a uvěřitelností postav (zde jsou opravdu uvěřitelné i ty nejvíce neuvěřitelné). Přesto knize k dokonalosti cosi chybí… Jde o onu podprahovou mysteriózní otázku, která se táhne celým dílem a kterou si kladate i po dočtení knihy. Otázku nad níž se dá dlouze uvažovat za dlouhých zimních večerů u krbu se skleničkou vína. Otázku jejíž odpověď může být stejně vzrušující jako kniha sama. Co byla zač „ta druhá“ policejní stanice v Blade Runnerovi? Jaké cíle měla „Nová cesta“ z Temného obrazu? A odkud čerpal muž z vysokého zámku podklady pro svou knihu? Nic takového v klanech není. Příběh je rovný a relativně přímočarý. Z hlediska (i dnešní) sci-fi jde možná o nadprůměrné dílo. Z hlediska Dickovy tvorby je to průměr.

Velmi příjemná a lehce úsměvná povídka spadající do hnutí New Weird. Připadá mi to, že se autor nechal silně inspirovat Mievillovým „Nádraží Perdido“ a přitom to působí svěže a originálně. Vítejte ve městě rozděleném na Ost-Rawu a West-Rawu, kterým protéká řeka Wodra! Vítejte ve světě ovládaném Výborem, sídlícím v mrakořezu s rudou hvězdou na vrcholku! Vítejte mezi lumpágy a wexlágy, kde Tuzexx má obrovskou hodnotu :D Opravdu jsem se dobře bavil.

Příjemná povídka, která mi hodně připomíná knihy Juraje Červenáka – dobou a prostředím, kde se odehrává i brutalitou scén.

Tohle jsem buď nepochopil nebo je pointa opravdu hodně slabá. Každopádně mi nesedl autorčin minimalistický styl.

Temný obraz je po právu jedno ze známějších Dickových děl. Narozdíl od většiny jeho pozdní tvorby jde o nejméně „sjetou“ knihu a to i přes fakt, že se drogami a jejich následky přímo zabývá. Ačkoli je dílo svižně a čtivě napsáno, nepostrádá hloubku jak na úrovni Dickovských hrdinů, tak i vzhledem k zápletce, která čtenáři poskytuje hromadu látky k zamyšlení. Temný obraz je kniha atraktivní i pro víceré čtení a i po něm se k Bobu Arctorovi a přátelům budete v myšlenkách určitě vracet.

Několik mikropovídek, které si utahují z hrdinských příběhů a převracejí je naruby. Takže se setkáme s velitelem družiny Thurbantem, elfím čarodějem Degenem Fosgenem, zlodějem Narzinem, válečníky Theodorem a Kvidem, hraničářem Helmutem Steinerem… a s Blizzym. Fantasy parodie se spoustou černého humoru, nicméně občas se překulí k humoru dle mého názoru puberťáckému, což poněkud sráží celkový dojem. Ale těch lehounce nadprůměrných 60% si povídka za pár dobrých záseků zaslouží:-)

Již z názvu je poměrně jasné, jaké téma tato povídka má. Zda-li roboti jsou schopni cítit emoce a do jaké míry se tím blíží lidem. A kdo je tím pádem lidštější; uměle vytvořený robot cítící emoce, nebo cynický hrdina této povídky… Také si na povídce moc cením hezkého vzájemného vztahu obou vesmírných kolegů. ;-)

Obecně čisté akce nehodnotím líp jak třemi hvězdičkami, ale tady mě ten závěr opravdu překvapil… a pobavil.

To co se v minulých trilogích (Temný elf a Planina ledového větru) začalo, se zde propojuje a my sledujeme další dobrodružství starých známých ve čtyřech uzavřených knihách. Řeší se Drizztův útěk z Temných říší i Magický krystal Crenshinibon. Dočkáme se velké bitvy, vzácné artefakty i ztráty a nálezy starých postav. A v tom je dle mě největší kouzlo. Během 6 předchozích knih nám Salvatore představil spoustu zajímavých postav. Zde se s nimi postupně opět setkáváme a je radost číst takto obohacená dobrodružství. Bez některých jmen bych se obešel (např. Artemis Entreri, který zde ztratil kouzlo), některé mě však mile překvapily (kapitán Deudermont). Čte se to opět samo a souboje jsou i nadále perfektně zpracované. Nicméně mě již trochu omrzel autorův styl, je hrozně jednoduchý a vše vysvětlí jak na stříbrném podnose. A to, co se před vámi snaží ukrýt, stejně sami zjistíte po dalších pár stranách. Ale to už k odpočinkové četbě patří. Jinak krátké shrnutí: Dle mě je nejlepší díl Obklíčeni temnotou, který je obohacený i událostí zvanou Čas svárů. A nejslabší díl je Bezhvězdná noc, kde se Drizzt chová naprosto neracionálně.

Kdyby ten několikařádḱovej dopis redaktorovi nenapsal ve dvanácti, tak by na něm nebylo co hodnotit. Takhle nezbývá než tiše závidět :-)

Skvěle napsaná povídka! Jednoduchý a trochu předvídatelný děj, který vůbec neubírá povídce na kvalitě. Ale abych ji hodnotil na plný počet, musela by mě něčím víc překvapit, nebo nějak jinak oslnit.

Země není z hlíny a kamení, ale z kovu a koulí se kolem Slunce po své kovové mosazné dráze. Alespoň v románu amerického spisovatele Jaye Lakea, který reprezentuje další dílek z mozaiky současné fantasy. Hodinářští učni neoplývají dvakrát odvahou a ani na alternativní zeměkouli, na níž zůstává americký kontinent anglickou državou, tomu není jinak. Přesto právě mladík jménem Hethor vyráží na cestu, která má zabránit definitivnímu zastavení oběhu Země po její ose. Vyzbrojen vůlí a vědomím, že mu jeho úkol uložil archanděl Gabriel, opouští Hethor i to málo, co mi v životě zbylo, a míří vstříc dobrodružstvím, o nichž se mu do té chvíle ani při opravování těch nejsložitějších visacích hodin ani nesnilo. Vzducholodě, tropické oblasti a cizí národy, to vše na něj čeká a ne vždy s otevřenou náručí a přátelskými slovy. Jenže jestliže má Hethor svůj úkol splnit, musí stisknout jazyk za zuby a vypořádat se s čímkoliv nečekaným, lásku nevyjímaje. Jay Lake si pro svůj dějově přímočarý román zvolil pestrobarevnou a pozoruhodnou kulisu světa ze železa, což jde knize určitě k duhu, na samotný příběh však trochu pozapomněl. Děj působí jako sled náhod, na jejichž výsledku má hlavní hrdina pramalý podíl, román působí nekompaktně, v některých částech je příliš zkratkovitý a slibně se formující čtenářský zážitek zůstává dosti smíšený. Skvělý nápad kovové planety, na němž Lake mohl vystavět pevné kovové sousoší, se tak bohužel ve větru klátí na všechny strany, aniž by bylo zřejmé, co přesně má jeho kovový monolit představovat. Pro jednou bohužel zase spíše jen průměrná kniha.

V ději jsme se posunuli o 6 let dopředu a Drizzt s Catti nyní brázdí vody společně s kapitánem Deudermontem a loví piráty. Po slabším začátku tu máme další dobrodružství, v němž figuruje známý z trilogie Planina ledového větru Errtu a magický krystal Crenshinibon. Tentokrát tedy není Drizztovým nepřítelem jeho temný národ, ale rovnou démoni Propasti. A dle mě je to jedině dobře. Nicméně závěrečnou pointu s návrativší postavou mi byla jasná už od závěru minulého dílu. Kniha opět nezklamala a i když byly obálky vždy perfektní, tak tuhle považuji za nejlepší.

Nedávno jsem četl skvělou sérii „Heechee“ od Frederika Pohla a tahle povídka mi připadá jako zasazena do jejího světa.

Nádherná – depresivní, smutná a tajemná báseň. Ve které se neustále střídá uvolnění s rostoucím napětím.

skvělá kniha, která mě pobavila, zaujala a hlavně se skvěle četla :)