LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Posledná poviedka v Kingovej „Noční směně“ a úplný brak. Veď toto ani nie je horor. King moc opisuje nemocničné prostredie, páčilo sa mi len opisovanie pacientov, ktorých opísal ako oživlé mŕtvoly, no nebol to horor.

Klasická poviedka o upíroch, ktorá sa sťahuje ku Kingovému románu Prokletí Salemu. Je tuhá zima, vonku zúri blizzard a jeden chlapík sa so svojou rodinkou uviazol v snehu. Keby to King napísal trochu zaujímavejšie, nebol by som proti. Takto je to samé klišé.

Nádherně old school záležitost. Čtivé, svižné, příčetné, moderních krajinomalebných blábolů prosté. Sci-fi povídka jak má být.

Podle mého názoru normální fantasy velice zdařile namontované na sci-fi kulisy. Autor říká vše podstatné a čtenář nebude o nic z děje ochuzen. Přesto se zdá, že by tomuto tématu možná slušela větší plocha.

Spíš než konkrétní sdělení jako by autorka šifrovala do textu povídky své osobní problémy… Které mě ovšem nemusí zajímat.

Tak toto bola veľmi zvláštna a jednoduchá poviedka na pár strán s presnou pointou. Nič moc.

Výborné. Dokonale som sa vžil do postavy Larryho a keď jeho sestra visela na poslednej priečke rebríka, budete rovnako tajiť dych ako hlavný hrdina. Tak isto ako v jeho poviedke „Římsa“ sa King zaoberá strachom z výšok.

Posledná poviedka má spoločné znaky s predošlými – na jednej strane je tu opäť obšírnosť opisov, avšak ako protipól tu máme zaujímavý a (v dobe napísania) originálny nápad, vďaka ktorému sa dozvieme ďalšie informácie o Prastarých, tentoraz z oblasti ich každodenného života, spoločenského zriadenia a pod. Záverečný prieskum mesta už však nemal takú silu ako v prípade V horách šílenství, vynahradila mi to však sympatická pointa.

Skvelý záver zbierky Vojna s besmi a zároveň jej dejový aj kvalitatívny vrchol. Pravdepodobne jeden z najlepších príspevkov do dobrodružnej fantasy všeobecne. Kvalitný text s bohatým jazykom a skutočne plastickými postavami, ktoré čitateľovi nie sú ukradnuté (tu myslím aj tie, ktoré sme spoznali len čerstvo – napr. Milada, kniežacia rodina, atď). Možno až tak neprekvapí, že Rogan je tu konfrontovaný so samotným prameňom zla autorovho slovanského univerza, ale forma tohto stretnutia rozhodne áno. Navyše, cez postavu Milady sa sem vtrúsilo aj (na Ďurove pomery) pomerne neobvyklé poetično. Čo k tomu dodať, táto poviedka/novela je rozhodne tým najlepším navnadením na pokračovanie série o Roganovi, ktoré by podľa overených zdrojov malo byť v dohľade. Ktovie, ako ho autor zladí s rušnými historickými reáliami, ktoré počas Pribinovho života nastali.

Na tejto poviedke je v podstate zaujímavý iba obrovský rozmer masakry, ktorú v nej autor rozpútal, obávam sa však, že trochu príliš samoúčelnej. Pri jej čítaní sa mi pripomenuli Fabianovy Mariňáci a spomenul som si aj na film Čiernočierna tma… Ako military i ako sci-fi to však nijako neprekonalo moje opatrné očakávania – bol som na tohto autora zvedavý aj pre celkom priaznivé ohlasy na jeho knihy tu na Legii – zatiaľ však nie som rozhodnutý, či sa mi to páčilo natoľko, aby som si tie knihy (odohrávajú sa v rovnakom svete) tiež niekedy prečítal, ale asi skôr nie.

V této povídce čtenář zavítá na zamrzlou planetu, kde přežívá jeden vyvrženec a jeho podivuhodné výtvory. Nemá však ve své samotě zůstat navěky. V úvodu příběh působí až poeticky, ale postupně se překlopí do mírně dobrodružnější roviny, kde pro básnické obraty stimulující obrazotvornost není tolik prostoru. Scházel mi v ději větší tah – příliš jsem se při čtení nebavila, postavy mi byly celkem lhostejné a závěr také mohl být údernější (autorka se uchýlila jen k lehce znepokojivému). Nebylo to špatné, nebylo to skvělé, hodnotím kousek nad průměr. 56%

Páčilo sa mi, že TO zostalo zahalené až do konca, takže z konca má človek nejaké otázky, ktoré si radšej nechá pre seba. Tempo graduje, no neodpustím si povedať, že poviedka znova skončila nejak moc rýchlo.

Bola by to naozaj pôsobivá poviedka, nebyť väčšieho rozsahu, ktorý Lovecraft nevyužil najlepšie – novela je zdĺhavá, plná obsiahlych opisov a často sa stane, že moment, ktorému by stačilo zopár riadkov, sa natiahne aj na zopár strán. Nebráni mi to však v udelení pomerne vysokého hodnotenia. Postavy vedcov a ich vecné popisy mi nevadili, atmosféra je slušná, informácie o Prastarých sú zaujímavé.

Rogan „at his best“ ako by povedali bratia z rodu Shakespearovho. Nadštandardne kvalitná zápletka s beštiou, ktorou je v tomto prípade poludnica (doteraz som nemal potuchy, že za tým poetickým menom sa skrýva taká megasviňa) a navyše, aj na Ďurove pomery, extra výdatná dávka humoru (scéna so sopľom nemá chybu!). Okrem toho poteší ešte extrémne efektná smrť korunného podliaka – pútavejší už bol snáď len Živanov skon v Žriedle skazy.

Na Roganove konto v tomto príbehu pribudnú ďalšie beštie (neprezradím aké) a ako názov predznačuje, aj zopár chamtivcov. Rogan sa po čase opäť dostane do večného lesa. Pútavý a zábavný príbeh nejak nevybočujúci zo štandardu zbierky Vojna s besmi. Ako sa hovorí: „kto sa bojí, nech nechodí…do vody!“ ;)

Keby to skončilo tak, ako má pravá Kingovka skončiť, dal by som tomu viac. Za ten „mäkký“ koniec sa prikláňam k nižšiemu hodnoteniu. To ale neznamená, že sa poviedka zle číta. Naopak.

Rok 1888, Londýn, bestiální vraždy a podivná fotografka. Takhle heslovitě to nezní špatně, ale… Nemám ráda použitý chaotický, útržkovitý styl, kdy autor skáče nesouvisle od jednoho k druhému jako moje lehce popletená babička. Tématické pozadí je dobré, pojetí příběhu mě neuchvátilo, přesto jsem si říkala: třeba to zachrání pointa. Houby s octem, místo spokojeného „Jo!“ ze mě vypadlo rozmrzelé „Ach jo!“. Udělené dvě hvězdičky jdou na vrub toho, že ve mně povídka vzbudila zájem o hlubší prozkoumání případu Jacka Rozparovače (pokud toho teda je víc, než je všeobecně známo) a podívat se znovu po letech na film „Z pekla“. 40%

Trochu som bol na pochybách, aké hodnotenie dať tejto poviedke. Nápad a dej bol na tuzemské pomery veľmi dobrý a relatívne nápaditý. Ale dal by som to autorovi ešte trochu prepracovať, pretože niektoré dialógy boli dosť nevierohodné, kostrbaté. Inak spokojnosť.

Dobrá poviedka o protifajčiarskej organizácii. Síce som už na začiatku prekukol, o čom sa bude v knihe jednať, ničmenej ma ich technika aj tak ohúrila. Zo začiatku nečakáte nič, príbeh dokonca nudí, no o to je šokujúci výsledok(aj keď tušíte, čo príde). King je jednoducho king.

Vše, co jsem zatím od autora četla, se vyznačovalo jakýmsi fascinujícím způsobem posunutou realitou, ovšem tato novelka se vymyká. Nahlíží do blízké, velmi uvěřitelné budoucnosti, v jaké jsem se okamžitě bez problémů zabydlela. Zpočátku bylo sledování vývoje tzv. digientů, softwarových osobností, úsměvné, mile okouzlující, ale postupně přibývalo víc a víc témat k zamyšlení. Ted Chiang umí klást výborné a závažné otázky, odpovědi pak musí čtenář hledat sám – pořádně si zagůglit ve vlastním nitru. Jako většina ostatních mám výhrady akorát k příliš náhlému, useknutému konci, jinak mi „Životní cyklus softwarových objektů“ sednul jak dupa na vyhřáté záchodové sedátko:-). 89%

klasická mikropovídka z těch kongeniálních. patří do sbírky asi pěti takových, a její místo jí právem náleží.

bohové, co to bylo? buď jsem zase nepochopil něco hlubokomyslného nebo je to jen simplicistní nápad, postavený na všeobecné znalosti knihy genesis, který ale není ani zajímavý, ani vtipný, ani šokující. je nijaký.

další wtf-povídka, u které nemám šajn, co tím chtěl básník říci. je to parodie na konzumní sci-fi? je to surrealistický úlet? je to autorské selhání protřelého matadora? netuším…

silně atmosferická, jednoduchá povídka, jenže hraje na emoce, které se mnou, žel, nesouzní. je celkem konzistentní, ale její poselství mi přijde triviální a nezajímavé.

well, možná v roce 1970 by to byla bomba, ale dnes? námět je dobrý, má to přesah, text se vyvíjí zajímavě, ale příběh je nekonzistentní. evokuje něco, čím není. pointa je překvapivá, ale na vyprávění naroubovaná dost násilně. vím, co autor chtěl, ale takhle se mi to nelíbí.

wtf? co to je, pro bohy? pokud je to to, co si myslí, tak nejenom, že to vonnegut napsal líp, ale taky líp. nebo co. ááááááááááááááá…

jednoduchoučká povídka, snad ani v roce 1962 nepříliš originální. navíc jedna podobná povídka už tu je.

docela drsná povídka podle mého gusta. uvítal bych vybroušenější dialogy, ale i tak, dobrý!

tahle povídka má dva zajímavé aspekty, předjímá pár zajímavých aspektů současnosti (placení po internetu), a měla by i zajímavý děj, ale zase mi přijde, že se autor soustředí na vychytávky, ale ne na linii příběhu. a to je zlo.

povídka s jazykovými hrátkami, které se snad i podařilo převést do češtiny (nemám po ruce originál), ale ty hrátky jsou součástí primitivního příběhu, na kterém nic jiného není.

hodně, ale hodně pitomá anekdota na nábožensko-mravnostní téma.

námět je skvělý, zpracování úúúúúděsné. ten chlap to snad po sobě ani nepřečetl. marným bych nazval čtení této povídky.

byla by to dobrá povídka, kdyby se autor víc soustředil na příběh než na kulisy. příběh je tuctový a placatý. ovšem kulisy jsou z mé branže a proto dokážu ocenit jejich jedovatost a trefnost.

i mistr tesař se někdy utne. tady to byla ruka až v rameni. školácká slohovka.

pokus o originální časovku, který těžce propadl. autor se zapomněl soustředit na příběh a utápí se v detailech, které nemají smysl. pointa je pak jen výkřikem ze tmy.

neinvenční historicko-náboženská anekdůtka bez nějakého hlubšího poselství. takové pseudofilozofické tlachání o úrovni civilizace, ovlivňování kultur a tak.

Tak toto bol totálny úlet. Keď prišiel borec s kosačkou a predviedol sa pri jazierku, musel som si ten riadok prečítať ešte raz, pretože to by ma nenapadlo ani v najdivokejšom sne, pred ktorým by som si šľahol marišky… no a ten koniec opäť unáhlený a taký nijaký…

Opäť ďalšia perla v Kingovej poviedkovej zbierke. Originálna, má spád, dobre sa číta a koniec je excelentný. (holub – „klof“,„klof“)

HA! HA! Ten koniec ma dostal. Jahodové jaro je poviedka o jednom neznámom zabijákovi, ktorý vraždí po noci a v hmle mladé študentky rôznymi spôsobmi. Veľmi krátka ani nie desať stranová poviedka. Mľask.

Opäť výborná poviedka o jednom učiteľovi strednej školy – Jimovi Normanovi. V detstve mu zabili brata štyria mladí gauneri, ktorí sa vrátili o šestnásť rokov neskôr do doby, kedy už Jim učí na strednej škole. Aby toho nebolo málo, dostal ich Jim postupne do triedy a všetko sa skomplikovalo. Až na ten koniec, ktorý je unáhlený sa poviedka veľmi dobre číta.