RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (265)10580 příspěvků celkem

V podstatě esence obou hlavních témat knihy, tedy uctívání temných sil a nelidské, nezastavitelné zlo, před nímž jediná záchrana spočívá v tom, že si vás buď nevšimne, anebo „odloží na později.“ Hutná atmosféra hlubokého, zlověstného lesa, tajná vesnice prokletých, krvavé, kruté násilí bez servítků, přitom ne samoúčelné. Dokonale vykreslené postavy. Konec možná opět trochu rychlý, a proto „jen“ 90%, ale jinak není co vytknout.

povídka: Vastace - Barron, Laird
vyšla v: Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká
BorgDog | ****1/2 | před 73 dny

Dobře, tohle je těžce subjektivní hodnocení, ale nemůžu si pomoci. Takhle svižně napsané běsnění z pohledu téměř božské bytosti, v podstatě nesmrtelné a k tomu dost psychopatické a sadistické, vážně každý neumí. Povídka svým dějem pokrývá celé eony, míchá prvky sci-fi, hororu i fantasy. Pokud by budoucnost měla vypadat tak, jak ji Barron maluje, asi bychom si všichni šli radši hodit mašle, ale je radost o tom číst a vychutnávat si i hlody, které to celé odlehčují. Ano, i když vám mozek žere mimozemská houba – hlavně nezapomenout krmit kocoura!

Je zajímavé, jak hlavně v této povídce Barron nenápadně splétá svůj vesmír dohromady. Máme tu hotel Broadsword (moudří vědí…), postavu čaroděje z „Magické ruky“ i pár dalších drobností – a bodyguarda, který si hraje na drsňáka před někým, od koho by měl radši tryskem utíkat. Konec je tentokrát kapku psychedeličtější, ale rozhodně působivý.

A otevíráme duší kosmickým hrůzám ve stylu, jaký by Mistra Lovecrafta přiměl uznale pozvednout číši. Barron tu předvádí prakticky všechny typické HPL prvky, přesto způsobem, který nenudí a nepůsobí jako imitace. Nespolehlivý vypravěč. Scény potemnělých budov, nelidské zlo a jeho uctívači, padající temnota. Není úniku, není bezpečí, není naděje. A jen v tom je jediná jistota…

Opět odbočení od satanského tématu, tentokrát k lykantropii, ovšem ne zcela obvykle pojaté. Možná je to nejslabší kousek sbírky, ale i tak velmi dobrý. Snad to chtělo pár stránek navíc, trochu lépe si pohrát se zakončením, no proti „usekaným“ povídkám v Okultaci stále nebe a dudy.

Nekompromisních pět hvězd a úvaha o zařazení do top 10. V první osobě sledujeme perfektního „antihrdinu“, mafiánského ranaře, který se ve „zlaté éře prohibice“ namočí do tajné války mocného čaroděje se satanistickým kultem. Stačí jedna nevinná věta, a už to jede. Thompson ve futrálu na housle, moře chlastu, děvky, vidláci, černá magie, hluboké lesy. K tomu skvostně vypilovaný styl (a překlad), skvostné drsňácké hlášky (Blackwoodův recept na lívance nezapomenutelný), i silné zakončení. TAKHLE se mají podobné věci psát. Hltal jsem jako už dlouho nic.

Po úvodní smršti mnohem umírněnější, přesto velmi pěkný kousek. „Legendární“ prokleté jezero, kde se dějí podivné věci, srub a dámská jízda party stárnoucích přítelkyň. Není to tak nostalgické jako některé podobné věci Kinga – na to je Barron příliš temný a zemitý – ale daleko to k nim nemá. Šťávu navíc dodává skutečnost, že dotyčné jezero opravdu existuje a podle toho, co se píše v poznámkách pod čarou, a co jsem si vygooglil, většina incidentů, které se tam odehrály a v povídce jsou zmíněny, je skutečná. No, tohle místo do seznamu teoretických turistických destinací opravdu nezařadím…

Na úvod „klasické“ Barronovské téma, prostředí lesa a satanismus. Lov party zbohatlíků na „legendárního“ jelena s přezdívkou Blackwoodův synek, který má ve skutečnosti zcela jiný, mnohem temnější účel, a věci se zvrhnou rychle i děsivě. Velice slušné.

povídka: Když dítě neshnije - Moudrý, Martin
vyšla v: XB-1 2015/11
yerry | ***** | před 74 dny

K predošlým komentárom je škoda niečo dodávať, vravia za všetko. Čistokrvný horor ako z japonskej produkcie, ktorý už nespadá ani do undergroundu, ale ešte o niekoľko podlaží nižšie, výraz punk je voči tomu slabý odvar. Keď si konečne myslíš, že autor už nedokáže nič pokleslejšie vymyslieť zisťuješ, že práve vtedy roztáča ďalšie ešte morbídnejšie kolo udalostí aby sa zavŕtal ešte viac do tvojho mozgu. A ty si fascinovaný a nedokážeš poviedku nedočítať. Táto poviedka sa jednoducho hodnotiť nedá, neexistuje na ňu stupnica a preto… :)

Skrátka, nekupuj svojmu dieťatu bicykel, lebo…

povídka: Mraganino rozhodnutí - Bodnárová, Gabriela
vyšla v: XB-1 2015/11
yerry | *** | před 74 dny

Akčná až postapokaliptická poviedka, mierne psychedelická, s asynchrónne neprehľadným textom so soft až ekologickým záverom je síce autorkinou prvotinou a s týmto ohľadom pripúšťam, že to vôbec nie je zlé, naopak. Autorka očividne písať vie, text však dopláca na svoju neprehľadnosť, ktorá môže u čitateľa vyvolať zmätok. Chcelo by to trochu prepracovať a bolo by to ešte lepšie… K veci: Matka Zem si vyberá obäte a nebola by to scifi, keby Matkou Zemou nebol nikto iný ako (A teraz pozor, možný spoiler, preto kto chce, čítaj nasledujúci text odzadu!!!) aicnegiletni áksmezomim ;)

povídka: Zatraceně moc sněhu - Vácha, Dalibor
vyšla v: XB-1 2015/11
yerry | ** | před 74 dny

Kvalita autorových poviedok je subjektívne veľmi odlišná. Doposiaľ z tých čo som čítal viac či menej vzťahujúcich sa na problematiku mŕtvych chodcov, jedna docela vyčnievala nad priemer. Táto trochu akčná, trochu alternatívne historická o profesorovi Dolfim Hitlerovi v úlohe hlavného záporáka ma však opäť nepresvedčila o autorových kvalitách…

povídka: Spousta - Sanderson, Brandon
vyšla v: Tři tváře
Madam Brbla | ****1/2 | před 77 dny

Stefan Leeds je excentrický génius, nebo spíše naprostý cvok, který žije skoro sám v domě s bezmála padesátkou místností. Záhada nejen pro psychology a psychiatry. Ale Stefan vůbec není osamělý, jeho dům přece obývají halucinace – jako například odbornice na lidi Ivy, moudrý Tobiáš, Armando toužící se vrátit na mexický trůn, nebo můj oblíbenec Jack, svérázný odborník na zbraně a boj. Desítky různorodých osobností, sdílejících se Stefanem životní prostor, zkušenosti a nálady. Když se k téhle úsměvně odlehčené směsi přidá dobrá zápletka, má čtenář o skvělou zábavu postaráno. A možná by, stejně jako já, uvítal více povídek, třeba i román o Stefanovi a jeho domově pro imaginární společníky. 90%

povídka: Kruh - Cch‘-Sin, Liou
vyšla v: XB-1 2015/11
yerry | *** | před 79 dny

Výpočtová technika a staroveká Čína? Prečo nie? Stačí pár logických operátorov, príkazy na papyruse ako softvér a hardvér v podobe troch miliónov čínskych vojakov :) Skúsený čínsky autor to vsadil do skutočných reálii z histórie starovekej Číny. Skrátka hard scifi na čínsky spôsob, za prečítanie to ale stojí :)

povídka: Mono no aware - Liu, Ken
vyšla v: XB-1 2015/11
yerry | **** | před 79 dny

Samotný koncept poviedky nie je ničím novým, no Ken Liu mu dodáva riadny kus čínskej poetiky napriek tomu, že hlavným protagonistom je japonec. Jediná vesmírna loď, dosť zaujímavo konštrukčne vybavená, odlieta preč z našej slnečnej sústavy na ktorú mieri vesmírne katastrofické kladivo obrovských rozmerov. Ken Liu tu rozohráva hru o sebaobetovaní v duchu kolektívneho vedomia ako protiváhe voči individualizmu. Rozohráva túto hru tak, že v tomto prípade to kolektívne vedomie dáva zmysel, ego by tentoraz znamenalo pravdepodobne smrť pre všetkých…

povídka: Odvěký meč - Sanderson, Brandon
vyšla v: Tři tváře
Madam Brbla | ***1/2 | před 79 dny

„Young adult“ – pomrkávalo na mě z každé stránky, ne-li z každé věty „Odvěkého meče“. Povídka je napsaná na základech hry a je to na ní hodně znát. Akční fantasy příběh křížený se sci-fi prvky, ve kterém předurčený mladý hrdina putuje za svobodou a poznáním, questy si přitom zadává víceméně sám. Není na té cestě osamělý pořád, proto se může velmi často pouštět do slovních přestřelek se svou nevyzpytatelnou společnicí, případně páčit informace (nejen) o světě kolem sebe z různých NPC. Verbálním soubojům je věnována stejná pozornost jako těm fyzickým s meči, šípy či firebally. Přímočaré vyprávění se začíná klikatit ve druhé půlce děje, aby v závěru lehce sklouzlo z vyjetých kolejí hrdinských fantasy. Být o polovinu mladší, nejspíš bych sem v extázi švihla 100%, leč bohužel, stará vyzobaná kukuřice (jako já) obvykle potřebuje při četbě více rafinovanosti a originality, aby pocítila alespoň záchvěv někdejšího nadšení. 69%

povídka: Rok krysy - Čchen Čchiou-fan
vyšla v: XB-1 2015/11
yerry | ***** | před 79 dny

Poviedka pravdepodobne reflektuje minulé a súčasné reálie komunistickej Číny s kapitalistickým náterom. Je jednou z dvoch najlepších v tomto čísle. Je antimilitaristická, poetická a výsostne čínska. Rozpráva o tom, že všetci sme len drobnými figúrkami na obrovskej šachovnici, vo svete, kde už niet priestoru pre Bohov. Ich rolu zastupujú nevidené šedé eminencie Orwelovského typu, ktorých ťahy tie šachové figúrky nemajú šancu odhadnúť.

Veľký hráči rozhodujú a geneticky pretvárajú živočíchy podľa toho, ako im to vyhovuje. Neberú ohľad na to, že tieto môžu nadobudnúť inteligenciu, následne náboženstvo, kultúru a pod. Zostávajú len mäsom, produktom vytvoreným veľkými hráčmi. Poviedka je o tom, že nepriateľ, voči ktorému bojuješ, nie je tvojim nepriateľom… Vynikajúci text so spodnými prúdmi na zamyslenie. Takéto mám rád…

povídka: Tchung-tchungino léto - Sia Ť’ia
vyšla v: XB-1 2015/11
yerry | ** | před 79 dny

Technooptimistická poviedka o tom, ako nové technológie spáchajú ďalšiu revolúciu v sociálnych vzťahoch ľudstva. Text akoby vypadol zo šuplíka ktorémusi literátovi píšúcemu v duchu sovietskej školy. Podobné texty sa písali niekedy v 70. – 80. rokoch na našej strane barikády. Naviac autorkou je žena. Na texte to badať. Príbehy písané z pohľadu malých detí sú síce milé, u mňa však príliš nebodujú. Teda jedná sa tu vlastne o tom ako by sa mohol vyriešiť problém so starou a bezvládnou generáciou…

Schizo povídka o neurčitosti a nejistotě vzpomínek. Ale kým pak lidé jsou, když jsou to právě vzpomínky, které nás do značné míry utvářejí? Dick je jako vždy myšlenkové hutný a snaží se to zároveň zabalit do čtivého kabátu, v tomto případě i lehce akčního, ale musím říct, že transfer těch silných myšlenek na mě v jeho podání moc nepůsobí. Mám raději jednodušeji a po lopatě podaná moudra. Ale jinak super věc, obzvláště pokud si něco zobnete a chcete mít bad trip.

Podobenství o míjení se lidí, o nepoznatelnosti druhého, byť blízkého tvora. Kromě toho se povídka jen tak mimochodem vypořádá s věčnou touhou po úspěchu a penězích a uvěřitelně vykreslí, co vyhrává – prachy nebo „milovaná“ osoba? Hutnost se Dickovi upřít nedá. Velmi dobré, znepokojivě pravdivé až čtenářsky nepříjemné.

Vizionářství Filipovi nechybělo. Zhoubný vliv vlády jedné strany na Čínu je dokonale uvěřitelný. Všudypřítomná paranoia před spolustraníky jako vystřižená v východního bloku. Sledování lidí při TV projevech Vůdce a okamžité jednání Bezpečnosti, když se někdo náhodou nedívá nebo dostatečně neklaní je namířena přece jen ještě kousek dál za dnešek, ale opravdu ne o mnoho. Tajná, možná revoluční organizace, které jde o poznání identity Vůdce a balíček s drogou zase působí jako z Matrixu. Hodně hutná povídka, které bohužel schází jasné zakončení. Je odtažitě podivná a vyvolává nejistotu jak v hrdinech, tak ve čtenářích. Jenže trip je prostě jen trip, který vyšumí. U děje bych si představoval jasnější záměr a zakončení.

povídka: Proti prvnímu přikázání - Pilipiuk, Andrzej
vyšla v: Kroniky Jakuba Vandrovce
Lucc | ***** | před 82 dny

Už v Hochštaplerovi Andrzej naznačil, že jeho silná poloha je horor. Umí několika slovy vykreslit mnoho a ještě víc naznačit. V této povídce překvapivě není po humoru ani stopy a možná právě proto je z celé sbírky nejlepší. Je inovativní v několika ohledech. Jednak vnáší do spíše slovanské sbírky anglosaské téma degenerované komunity a druhak velmi zajímavě používá prvek katolické církve. Ve současné literatuře je církev podávána vesměs negativně. Je to v módě. Pilipiuk jako Polák má ale jiný pohled. V Proti prvnímu přikázání je církev, její struktura a její rituály správě podávány jako obrana proti zlu. Nebo spíše Zlému. Kněží zde vystupují bezmála jako hrdinové z akčních filmů. Také Vandrovec je zcela jiný. Není to cynický věčně ožralý poživačný povaleč, ale cílevědomý muž morálních zásad. Prostě někdo úplně jiný. Hrdiny vysoké literatury. Pěkně temné literatury.

povídka: Pohádečka pro vnoučka - Pilipiuk, Andrzej
vyšla v: Kroniky Jakuba Vandrovce
Lucc | *** | před 82 dny

Vandrovec uspává vnoučka a povídá mu pohádku. Domotá kde co a konec je takový příjemně nečekaný, ale jinak v tom nic hlubšího není. Jako ve většině Pilipiukových tex­tů.

povídka: Tajemství vody - Pilipiuk, Andrzej
vyšla v: Ikarie 2002/10; Kroniky Jakuba Vandrovce
Lucc | ****1/2 | před 82 dny

To je vončo. Vandrovec na dovolené na priglu. Má dietu a díky ní se chová úsporně a účelně. Příjemně slovanské strašidlo proti němu nemá žádnou šanci.

povídka: Z archívu Y - Pilipiuk, Andrzej
vyšla v: Kroniky Jakuba Vandrovce
Lucc | *** | před 82 dny

Už ten špatně přeložený název mě měl varovat, že toto bude slabší kousek. Polský alkohol a Hollywood nejdou moc k sobě.

povídka: Hotel U loupežníka - Pilipiuk, Andrzej
vyšla v: Kroniky Jakuba Vandrovce
Lucc | **** | před 82 dny

Přeplácané a odnikud nikam jdoucí. Pilipiuk neměl vůbec plán. Prostě psal, co mu prsty na klávesnici přinesly. Prázdniny, hotel, mafiáni, duchové, satanisti, policajti, peklo. Je to vtipné, má to drajv a je to ztřeštěné, ale Andrzej má na víc, jak několikrát ukázal.

Je úžasné, jak se za necelé století pootočí kolo literárních klišé! Potkat domorodého medicinmana, který nechce hrdinovi sdělit Velké ekologické poselství o selhání Bílého muže, nýbrž mu zcela přízemně usiluje o život, je velmi osvěžující! Howard má stále ještě vytříbený jazyk (čteno v originále), pointa je samozřejmě průhledná, neboť ji po něm využili celé generace literátů.

povídka: Čip - Pilipiuk, Andrzej
vyšla v: Kroniky Jakuba Vandrovce
Lucc | *** | před 86 dny

A je to tady. Mimozemšťané nás čipují! U Jakuba Vandrovce ovšem nepochodí. Je to blbina, ovšem souboj v pití byl fajnový.

povídka: Vzpoura vepřů - Pilipiuk, Andrzej
vyšla v: Kroniky Jakuba Vandrovce
Lucc | **** | před 86 dny

Stejně jako v Na rybách tu zvířata mluví.To je ale jen ta vtipná omáčka jinak docela drsného střetu Jakuba s téměř rovnocenným protivníkem. Přijdou na řadu další Jakubovi exorcistické a magické postupy. Jediné, co mi haprovalo, byla motivace protivníka a pasáž o rozdělení Jiných podle farností. Jinak super.

povídka: Kontrola - Pilipiuk, Andrzej
vyšla v: Kroniky Jakuba Vandrovce
Lucc | ***1/2 | před 86 dny

Krátká vtipná črta o střetu Vandrovce-paliče s orgány.

povídka: Hochštapler - Pilipiuk, Andrzej
vyšla v: Kroniky Jakuba Vandrovce
Lucc | ****1/2 | před 86 dny

V této povídce Pillipiuk konečně naplno ukázal své možnosti. První polovina je naprosto skvělá, možná proto, že v ní není Vandrovec (objeví se jen jako postava v TV a navíc ani tam nepůsobí moc vandrovecky). Atmosféra je řádně hororová, historické, sociální, sociologické a politické postřehy ji nádherně dobarvují a celé to působí naprosto uvěřitelně – podnikatel, strašidelný dům-továrna, duchové, problémy s pracovníky, … Pak přijde i kus humoru a nakonec Vandrovec. Zakončení je příliš zbrklé a fanfarónské, ale proč ne. Opravdu dobrá povídka. Možná i proto, že do ní autor pustil pár skutečných postav a ne jen karikatury, a že jsem se konečně dočkal toho exorcismu.

povídka: Hlavice - Pilipiuk, Andrzej
vyšla v: Kroniky Jakuba Vandrovce
Lucc | *** | před 89 dny

Povídka bez fantastického prvku založená převážně na svérázném humoru. Pilipiuk má talent na situační komiku a dobře čte lidi (strážmistr), ale zatím je to opět pouze torzo a ne pořádná povídka.

povídka: Horoskop 2003 - Pilipiuk, Andrzej
vyšla v: Kroniky Jakuba Vandrovce
Lucc | **1/2 | před 89 dny

(Rádoby) vtipný horoskop. Takovýchhle kousků bych dokázal za den napsat…

povídka: Na rybách - Pilipiuk, Andrzej
vyšla v: Kroniky Jakuba Vandrovce
Lucc | **1/2 | před 89 dny

Malý vhled do duše JV zabalený do bídného remixu na známou pohádku. Hajzlové čtení, ve kterém se vlastně nic nestane.

Toto není ani povídka a už vůbec ne žánrová. Jen jeden vtip a krátká ilustrace vztahu Jakuba Vandrovce k čtyřnohým miláčkům a lidem.

povídka: Zabíječ - Pilipiuk, Andrzej
vyšla v: Kroniky Jakuba Vandrovce
Lucc | ***1/2 | před 89 dny

Je to sice jízda, ale jde pouze o črtu, která neprozrazuje ze světa Jakuba Vandrovce skoro nic, kromě toho že si rád přihne a má ve Vojslavicích světe div se dokonce nějaké kamarády. Jako úvod do Vandrovcova světa mi to přijde nešťastné. A bude ještě hůř. Až Hoštapler to pořádně rozčísne.

Pracovníci pozemského schvalovacího ústavu tuší, že ganymedské hračky na letošní vánoční trh budou uvedeny s nekalými záměry… Na malý prostor se Dickovi podařilo vměstnat vše podstatné a ještě dost navíc. Perfektně vykreslil nervózní svět eskalujícího soupeření vnitřních planet s ekonomikami měsíců. Jak to dopadne se dalo tušit dopředu, ale už ne jak se to stane. Konec byl skvělý. Podobně silný závěr měl být už v Tak pravil mrtvý. Ve Válečné hře ho naštěstí Dick zvládl s přehledem. Proč tedy půl hvězdy strhávám? Když podrobíte ten i mnou velebený konec kritickému zkoumání, dojde vám, že by to stejně neznamenalo konec. Jednak věřím, že existují další mechanismy, jak odstranit výrobek z distribuce a hlavně – lidská přirozenost je opačná a v konfrontaci s realitou by tento hodnotový imprinting nemohl uspět. Ale i tak je povídka super.

Dick se definitivně propsal k vyšším sférám. Dokonce retrospektivní pasáže! :-o
Teď vážně, …, na této povídce je znát, že Dick píše lépe. Dialogy už nejsou tak toporné, byť jsou občas vysvětlující. Text je sevřený a má razanci. Jenže se nepodařilo uhlídat vyřídilku a je to prostě dlouhé. Zbytečně.
Námětově opět zajímavé. Mimoděk nahozené zajímavé koncepty (posmrtný položivot a jeho dopady na společnost – Den zmrtvýchvstání, ekonomické otroctví v oceánu, politické motivy), které však slouží jen jako berličky celému autorskému záměru. Který mohl být velmi dobrý, kdyby Dick použil v závěru nápad, který v jeho textu jasně zazní – marketingové řešení celé šlamastiky s volbou prezidenta pomocí mediální saturace. Jenže on místo toho nechá celý text vyvanout do (ne)konce. Škoda. Zůstala jen mírně znepokojivá SF thriller novela psána podivným tónem.

Vojak, vedec, básnik a robotický pes na neznámej planéte, ktorej kulisy tvoria dedinčania a tmárska spiatočnícka náboženská sekta, ktorá hlása, že človek nemôže lietať. Čo z tohoto námetu asi tak môže vzísť, ak tipuješ blbosť, tipuješ správne. Nezaujímavé a vo svojej dobe politicky nezávadné, teda škvár z oblasti, kde sa vyskytoval systém, tváriaci sa ako socialistický…

Poviedka síce nemá na tie najlepšie Asimovove práce, ale napriek tomu bola veľmi dobrá, sympaticky zastaralá ale s posolstvom aj pre dnešok. Nespoliehaj sa príliš na štatistické údaje, presnosť a výpočtový výkon počítačov, lebo prvé aj posledné slovo má vždy človek…

povídka: Samota - Izakovič, Ivan
vyšla v: Hledání budoucího času
yerry | ** | před 90 dny

Osamotený moreplavec a mimozemšťania medzi nami o ktorých nevieme, keďže sú inou formou a inak komunikujú. Podarí sa to len pár osamelým osobám mysliacich na určitých úrovniach. Myšlienka bola docela dobrá, ale tá forma, ktorú autor zvolil mi nesadla.

12345678910poslední (265)10580 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu