LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Povídka využívá známou tezi, že lidstvo potřebuje mít nějakou metu, vzdálený, vyšší cíl, prostor k dobývání. Předkládá ji způsobem nijak oslnivým, ale pořád je o 2 třídy výš než Černý led. Takže mnozí hodnotitelé by se měli trochu zamyslet a zapojit soudnost.

Na povídce oceňuji aktuálnost sdělení. Sice ještě nemáme kyberprostor Zónu, kam bychom mohli zcela utíkat před realitou, ale cosi podobného, stále mohutnícího, se okolo nás vyskytuje. Trocha zamyšlení vesměs mladým čtenářům Pevnosti v tomto směru jistě nezaškodí.

Nudná, špatně napsaná fantasy z (pseudo)pravěku. Nejvíc mi vadilo: klišovitost postav i jejich jednání, chaotické ukotvení vyprávění v čase, nelogické načasování a jednání postav, nedostatečná erudice autora ve světě, který si pro své postavy zvolil (od staletého dubu v hustém lese až k čelu pevninského ledovce pěšky za jedno odpoledne?!) a styl psaní, podobající se pokusu 17letého adolescenta. Jestli mu tedy v době psaní 17 náhodou nebylo. Pochválit mohu snad jen zajímavou magii, kterou praktikují někteří pralidé spíše nevědomky, jakoby magie používala lidi jen jako nástroje svého záměru.

Co by jiní autoři dali za Dickovu geniální a dokonale promyšlenou alternativní historii druhé světové války. Pro Dicka však, podle mého názoru, prostředí románu nebylo zase až tak důležité a vymýšlel jej jaksi mimoděk. To hlavní o co kdy Dickovi v jeho románech a povídkách šlo, bylo nalezení odpovědí na různé otázky, na které nelze nalézt odpověď. Například „Je vesmír kolem nás skutečný?“ nebo „Existuje Bůh?“ Nevím zda se odpovědí na své otázky dočkal. Možná ano, sám se prý setkal s Programátorem – tvůrcem vesmíru. Faktem však zůstává, abych pořád neodbíhal od tématu, že Muž z vysokého zámku je nesmírně poutavou a čtivou knihou, která navíc nabízí aspoň částečné pochopení Dickova vnitřního světa a jeho myšlenkových pochodů.

Drsná kniha. Nevinná obálka vyloženě klame. Svět je podobný temným elfům, ale mnohem reálnější. Tady se o zvrhlostech neřeční, tady se konají. Je vidět, že autorka má zkušenosi s S/M, ale narozdíl od románků, kde je děj jen záminkou pro různé druhy hrátek, v této knize je nosný děj a kruté scénky používá jako dobře mířené facky, které čtenáře zhýčkaného stovkami knih proberou a donutí číst a číst… marně vzpomínám, kdy naposledy jsem dala 400 stran za jeden den. Plusem téhle temné fantasy je také to, že není třeba si pamatovat sloupce různých jmen, hlavních postav je jen pár. V knize není příliš bojů, takže komu záleží na akci, ať raději sáhne po něčem jiném. Nápad s tak trochu převráceným Peklem i jmény jistých postav mi přišel zbytečný a nevyužitý, naštěstí nebyl otravný. Každopádně mě tahle nenápadná knížka hodně překvapila a už sháním druhý díl.

Jako samostatná kniha Pistolník moc nefunguje, ale jako součást velkého cyklu a jako jeho začátek to funguje skvěle. Líbí se mi, že King smíchal všechny ty žánry a udělal z toho chutný drink, z kterého člověku nezaskočí. Hlavní hrdina je sympaťák jak se patří a je fajn, že autor neodhalí všechno z jeho minulosti a nechává si další díly skládačky na další díly (po kterých určitě a rád sáhnu). A hlavně se mi Pistolník četl nejlíp (na rozdíl od Carrie a Prokletí Salemu), hádám ale, že u dalších pokračování tomu už tak nebude. Takže za mě určitě pozitivní hodnocení. Tu pátou hvězdičku přidám až dalším dílům, teprve až se vlak pořádně rozjede.

Kniha je svým způsobem uzavřený příběh o pomstě uprostřed pletich tsuranských rodů. Národ, jež známe jako urputného nepřítele útočícího na Midkemii v sérii Trhlinové války se nám nyní představuje z úplně jiné strany. Válka je zde jen okrajově a my jsme svědky politických kliček, které válku berou jen jako možnost zlepšení svého vlivu. Příběh je o mladé dívce Maře, která se musí po smrti svých příbuzných starat o celý rodinný majetek. Je to něco úplně jiného než Trhlinové války. Komornější, avšak promyšlenější. Opravdu to stojí za přečtení.

Tak tohle ne. Miluji knihy, které se vydávají novou cestou, ale v této mi chybělo téměř všechno, proč vůbec čtu. Možná jsem hloupá, ale do poslední stránky jsem nevěděla, o čem příběh vůbec je a i slovo tušila je moc. Hlavní postavy jsem neměla šanci poznat, protože se neustále transformovaly do někoho jiného, a to jak v čase, tak i v místě, což není na škodu, kdybych aspoň dokázala vyčíst jejich motivaci. Celé mi to připadalo jako psaný David Lynch, zmatené, moc snové, absolutně bez řádu. Jediné, co obdivuji je jazyk, kterým jsou odstavce psané, a to, že autor dokáže přepnout mezi různými styly, z nichž většina svědčí o znalosti a umu poskládat slova do krásných vět. Doslova jsem se musela kopat dočíst tuto knížku, a poslední stránku jsem vyhlížela stejně netrpělivě a znuděně, jako když jsem louskala vysokoškolská skripta ke zkouškám.

Velmi nadprůměrné číslo. Žádná povídka není přímo špatná, naopak určitě tři (Anderson, Shea a Roberts) jsou vynikající.

V krátké době druhá povídka využívající samotný magazín F&SF, byť tentokrát jen jako „kulisu,“ hlavní roli hraje poněkud svérázná léčba obezity. Je to vtipné a docela dobré, ale na vynikající „Kletbu Mhondoro Nkabele“ to prostě nemá. 80%

Jak, ksakru, tohle ohodnotit? Je to upířina a není. Je to horor a není. Je to… co je to?! No, nakonec na tom nesejde – čte se to jedním dechem, a to stačí! :-)

Nářez! Michael Shea má talent pro originální nápady i styl balancující na hranici černého humoru a hororu, a tato povídka je dokonalou ukázkou. Nechat se angažovat coby statista při natáčení nového super bijáku o emzácké invazi může být v budoucnu pěkně adrenalinový sport, zvlášť, když se filmuje naživo a ti pavoučci jsou zatraceně skuteční. Přesto stále platí, že nejdůležitější je zachovat chladnou hlavu a přemýšlet. Vedle Andersona nejlepší povídka čísla!

Ach jo, Gene Wolfe. Nijak zvlášť se mi nelíbilo nic, co jsem od něj četl, nechápu, co na něm kdo vidí skvělého, a především nechápu pointy jeho příběhů. Legenda Xi Cygnus je z jeho povídek ještě tak nejlepší, ale pointě jsem stejně neporozuměl – snad to, že obr představuje Zemi a trpaslíci jsou lidé??? Prostě nevím…

Žádná sláva. Dosti ohrané téma v průměrném zpracování, navíc s poněkud nejasnou a divnou pointou. Má to náznaky atmosféry, ale celkově jsem se spíš nudil – a Pat Cadiganová rozhodně napsala MNOHEM lepší věci.

Žamboch se evidentně inspiroval zde: http://www.legie.info/serie/338-vladci-nebes ale mě osobně to nevadí a tuhle sérii v sérii hodnotím maximálně kladně. A ten nápad chřipkou decimovaného světa… mhmmm miluju postapo příběhy…

Miniatura od klasika – jednoduchá úsměvná hříčka, která má přesto něco do sebe.

Slušně napsaná post apo série. Je znát, že díly mají poněkud sestupnou kvalitu, ale autor to utnul včas. Čili i poslední díl je čitelný a dobrý. Lehce k ději, svět je po bioválce, kdy se světem pohybují ti nejbizarnější tvorové, co je schopná splodit jen genetická manipulace a vše požírající plísně. A tomuto světu vládnou nemilosrdní vládci z nebes (viz obálka prvního dílu)

Zajímavá povídka o mimozemšťanovi ukrytém v lidském těle, kterému jsou na stopě jeho pronásledovatelé. Pointa je vcelku předvídatelná, bližšímu vysvětlení se autor elegantně vyhnul. Přesto se to čte dobře a není to nezajímavé.

Není to špatné. Jako studie fanatické společnosti poměrně působivé, ze závěru pak mrazí. Problematické je ovšem logické hledisko, zejména fakt, PROČ vlastně Janice Viktoriině žádosti vyhověla. Z toho důvodu hvězdička dolů.

Tato kniha je stejná a přitom jiná než předchozí díly série. Je napsaná stejně poetickým jazykem, je o čarodějích a dracích, je tu Ged a hlavně Tenar. Dočteme se ale spíše o nečarovných věcech. Ty však nejsou o nic méně důležité než záchrana světa popsaná dříve. Příběh se mi velmi líbil, 10% dávám dolů za příliš uspěchaný závěr (na můj vkus). Tak ovšem paní Le Guinová prostě píše – nežvaní a to je také dobře :)

Naozaj zaujímavá poviedka so štipkou erotiky o jednej inteligentnej vile, o osamelosti po odchode Bernarda a večnej téme rozdielov medzi človekom a umelou inteligenciou.

Jedná se o převyprávění artušovských legend mistrem spisovatelem. Už tím že Steinbeck sáhl po této látce bylo jaksi dopředu dáno že to nemůže být bestseller – ono to není nijak strhující téma. Je to vlastně řada rytířských historek o cti, slávě, odvaze a podivné hrdosti, která v té době vládla. Steibeck z toho vypouští nudné momenty, přidává trochu vtipu a nadhledu, ale stejně to není kniha po které by člověk sáhl dvakrát.

Pekná poviedka o hrozbe zmeny studenej vojny na atómovú a možnosti zachrániť ľudstvo. Aj keď má pravdepodobnosť 1:10 na 16. Čakal som síce iný záver, ale je to realistické. Veď čo zmôže človek, akým je hrdina tohoto príbehu?

Tahle kniha si na nic nehraje, nic neslibuje a přesto dává přesně to co potřebujeme a chceme. Fantasy ve světě, který tak nějak všichni známe, ve světě, který každému něco připomíná. Připomíná trochu svět Dračího doupěte, Gooku, Might and Magic, Warhammery od Kinga hlavně svým humorem. Připomíná trochu dobrodružné knížky co jsme četli v dětství. Hlavní pár hrdinů je natolik sympatický a jejich slovní přestřelky jsou tak zábavné, že jsem se přistihl, že mě nezajímají draci, lední medvědi a ani polonahá kuchařka Julie v seníku, ale zajímá mě jen to, co si zase Silion a Kelem řeknou. Je dobře, že se autoři nesnaží na čtenáře machrovat tím, že si přečetli na wikipedii článek o historii a najednou jsou z nich odborníci na Kelty či Slovany. A pak se nesnaží čtenáře historii nudit a nebo případně na velkou dávku historie nabalit banální příběh a pak to vydávat za fantasy událost roku. Tenhle fantasy svět je prokreslen dostatečně na to, aby se čtenáři líbil, pochopil ho a zároveň neviděl a nebo neměl možnost hledat logické chyby. Dávám palec nahoru a doporučuji k přečtení.

Vynikající atmosferická povídka o lidské chtivosti a co z ní všechno pošlo. Doslova. Konec povídky považuju za jeden z nej, co jsem kdy četl. Kongeniálně ji filmově uchopil slavný hororový rejža Dario Argento, jen ten konec, pacholek jeden, vynechal.

Pohled pod pokličku Tolkienova díla; jak autor tvořil i jak se z fragmentů jeho tvorby stával péčí syna Christophera vydání schopný kus. Vůbec to není špatné a v jistém věku to byla moje nejoblíbenější tolkienovina, kterou jsem vždy v rámci celého cyklu zhltl hned po Silmarilionu jako úvod k Hobitovi a Pánovi prstenů, dnes ale už své kouzlo ztrácí. Při posledním čtení mne trochu nudila a už jsem se těšil na nějaký ucelený příběh bez tuny poznámek pod čarou a neustálého nahlížení do rejstříku.

Nejlepší z TDK1. Neuvěřitelná temná bizarní mystifikační životopisná povídka o malíři a o interpretaci jeho díla. Když jsem to před lety četl, byl jsem v mystickém vytržení a poznání, že čtu něco neuvěřitelně velkolepého. Možná to znáte. Pokud ne, zkuste si PML přečíst, třeba to bude „to ono“ i pro vás.

Zahraniční povídky tentokrát byly solidní, české mizerné. Navíc nechápu otištění Zábranského průniku – vždyť byl v Ikarii i v prosinci 2009! Navíc už tehdy se mi nelíbil, čili dvojnásobné zklamání.

Snad jediný případ, kdy mi film přišel výrazně lepší než knižní předloha. A to je pořád jedna z lepších povídek sbírky. Ach jo.

Jsem zklamán. Mám rád horrorové povídky a od tohohle jsem čekal exotické postupy a exotické náměty. Nedočkal jsem se ani jednoho. Nudilo mne to a žádné mrazení ani fascinace tématem se nekonala. Snad jsem si nepadl do noty s podivným stylem orientálců, i když filmově mi sedí.

Můj první Stephenson. Snad je i výhoda, že jsem to četl, aniž bych měl nastavenou laťku od Sněhu a Diamantového věku, které mají pověst kultovek. Tohle by mohla být kultovka klidně taky, ale asi ne SF, protože fantastických prvků je tam skutečně jako šafránu. Spíš je to absurdní parodie na kolejní život na univerzitách v USA. Díky tomu, že je pro nás Středoevropany tohle prostředí celkem exotické, je to kniha přitažlivá. Sám jsem žil léta na internátě (pravda, na kolejích ne) a nemám pocit, že by se to nějak moc podobalo. Tohle je prostě mnohem ulítlejší. Zároveň je ale v knize i jakási humanita. Nechci to nikomu nutit, ale mně to tak připadalo. Cítil jsem z knihy odsouzení chování některých postav, i když to nebylo jasně vysloveno, autor zvolil od postav i od děje spíš odstup.

Tahle povídka z alternativní minulosti je o spravedlnosti a pomstě. Nepřináší odouzení ani jasné nastavení toho, co je správné. Je nádherně psychologicky propracovaná a jako správné umělecké dílo silně kontroverzní. Nenechte si ji ujít.

Povídková sbírka od autora, který povídky umí, to je skutečně pošušňáníčko. Sbírka nemá chybu. Je pestrá, čtivá a přitom jde o klasickou SF ve stylu „co by kdyby“, experimentů je zde poskrovnu, napadá mne snad jen Melodramin. Celé dílo korunuje vynikající poslední povídka Vzestup a pád čtvrté říše. Jděte do toho, tohle slupnete jako malinu a ještě se budete oblizovat a žádat nášup.

Všiml jsem si, že WFA často obdrží knihy s diskutabilní kvalitou, které se odehrávají v geograficky specifickém, často exotickém prostředí. Jakoby o ceně rozhodovali nějací multikulti aktivisté. Nevím, zda máte taky ten pocit, kdyžtak vyvracejte, nejsem žádný dogmatik. Tahle kniha je ukázková. Jejím hlavním kladem je totiž dobré vystižení atmosféry místa, v tomto případě přelidněné, chudé a monzunovými dešti bičované Kalkaty. To, že se jinak jedná o tuctový námět komerčních knižních thrillerů, je asi pro posuzovatele nepodstatné. Je tedy kniha dobrá? Má cenu ji vůbec číst? Inu, jde o to, co od ní čekáte. Mé vysoké očekávání bylo zklamáno, ale pokud vás uspokojí šlušně napsaný a lehce mrazivý příběh z exotického prostředí okořeněný nějakým tím okultismem a existencionalismem, jste na správné adrese.

Vcelku prijemna tolkienovska variace. Zly nesmrtelny Nepritel, ktery sprada plany proti Nejvyssimu a Miru. Druzina se vydava, aby zachranila Otce, ktery zna Tajemstvi, ktere mu vyzradil Nepritel pred tim, nez Otec uprchl z Jeho vezeni, a proto byl unesen Pany Strachu. Druzina ovsem neni jen tak nahodna, je soucasti Planu Nejvyssiho, a clenove jsou Vyvoleni. Druzina se postupne rozpada a nabaluje, po zachrane Otce jsou uneseni dalsi, stale nekdo nekoho pronasleduje a cela kniha konci u hradeb Mesta, kam Druzina chtela dojit – a prvni dil trilogie konci.

Je to psano dobrym a bohatym jazykem, byt obcas to autor uz s tou geografii a popisy prirody prehani. Dialogy jsou obcas lehounce kozene, ale nikoli v mire, ve ktere by to vadilo. Hodne prostoru je venovano psychologii postav, ty jsou vykresleny pomerne plasticky, byt se zvetsujicim se poctem clenu Druziny jsou nektere z nich opusteny a dost se zplostuji. Jednota mista a casu je pochopitelne prezitek, rozpadne se s prvnim unosem, nicmene stridani dejovych linii je svizne, vetsinou cca po strance, takze nedochazi k tomu, co mi vzdy vadilo na Tolkienovi, ze clovek musi cekat nekolik desitek stranek, aby tam zase byl Gandalf. Nicmene v ruznych fazich knihy je kladen na ruzne dejove linie ruzny duraz, takze se nezplostuji pouze postavy, ale casto i cele linie – to je skoda. Obcas je v textu nekolikastrankova „silmarillionovska“ vsuvka, ktera text ozivuje a ozrejmuje ctenari mytologii sveta (resp. nekolik mytologii).

Dejove je to klasicke putovani do Sedych hor, ovsem s velkym durazem na osud. Nejvyssi Buh ma Plan a ten hodla protlacit, takze se zda, ze ackoli muzeme sledovat ruzne peripetie, vlastne je to ciste linearni a zamerene na cil. Cilem v teto knize bylo dojit do mesta, vse se uzavrelo, de facto muze druha kniha zacit na zelene louce a vyuzit pouze postavy a ramcovy pribeh (proroctvi, plan, nepritele). Uvidime, necham se prekvapit.

Krome Lzi Lockeho Lamory zatim imho nejoptimistictejsi roman v edici „Moderni dila fantasy“. Tolkienovsky pajan na lidskou (nebo hobiti) velikost se nekona, hrdinove jsou (alespon zatim) zcela lidsti a normalni. Ale alespon se neutapeji v depresich a zatim nikdo nezahorknul ani nepodlehl svodum Nepritele.

Jedna z perel nejen SF literatury. Isaac Asimov vytvořil svět, který mě dokonale uchvátil. Knihy vznikly v obrovském časovém rozpětí, navíc nechronologicky, ale to jim neubralo na kontinuitě a spádu. Nemohu nedoporučit :)

Detektivní akce typu Anita Blakeová či Mercedes Thompsonová. Komu se libí tyto série, ten nesmí toto dílko vynechat. Bude zcela uspokojen, aspoň do dočtení (což moc dlouho netrvá). Pak bude opět nedočkavě vyhlížet další díly. Oproti zmiňovaným sériím tu máme méně násilí, žádný sex (aspoň prozatím), promakanější svět s vícero kouzly, nadpřirozenými tvory (autorka to netrousí po jednotlivých dílech, ale vybalí to rovnou v prvním díle) a trochu sarkastického černého humoru (zejména na začátku – zmínka o tom jak skončila předchozí parťačka je velmi pikantní). Další výhodou je, že čarodějka není samotářka jako její kolegině Anita a Mercy – hned do začátku dostane spolupracovnici upírku (se záhadným motivem ke spolupráci) a skřítka i s jeho početnou rodinkou. Zejména skřítek, kterému se huba nezastaví, jí dělá neustále společnost. Celé je to vysoce čtivé a jako nenáročné zábavné čtivo to nelze nedoporučit.

Já si troufnu. Překlad mne rušil, to je fakt. Ale z této knihy mám lepší pocit, než třeba z Láskosmrti. Povídky si drží dobrou kvalitu, některé jsou přímo vynikající. A naše štěstí je, že 3 z nich vyšly i jinde v kvalitnějším překladu.

Tady se nedá moc prozradit, abych nespojleroval. Takže takhle: povídka je o rakovině (kdo by to byl čekal? :-o). Tím, co vyvolává mrazení, není nějaké slintající monstrum nebo uchyl s motorovkou. Je to něco běžného, co se nás dotýká, co se nás může dotknout, co se nás dost možná jednou dotkne. A to mrazí. A nebojte, na nějaká ta monstra taky dojde.

Je to napsané profesionálně, ale nechytlo mne to. Ač cenami ověnčená, tato povídka zůstala za mým očekáváním.

Hořce vtipná povídka o likvidátorovi pojistných událostí, který líčí své rozpadající se zázemí a prokládá ho popisem neuvěřitelně absurdních nehod, které musel řešit. Celé to někam spěje a já tuším, kam. Ale autor (nebo překladatel) mne o ten konec jaksi okradl. Pamatuju si, že jsem četl poslední stranu několikrát, ale nikdy jsem v ní nenašel, co jsem hledal. Nevím. Možná je to obrovské plus povídky, ta nejednoznačnost závěru, možná, že to je ten pravý horror. Já to ale nějak nepobral. Tak či tak, tahle povídka je výborná.