LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

román představuje směs hard SF, alternativní historie a špionážního příběhu. hlavní osu příběhu tvoří alternativní historie Země, na níž kosmické programy velmocí začaly na konci 2. světové války v roce 1944 pokusem nacistů bombardovat NY suborbitálním dálkovým bombardérem. v románu je pomocí vsuvek (úryvky interview, novinové články, reportáže atp.) mapována tato historie, buduje tak věrohodné pozadí příběhu. samotným námětem je pak poslední cesta smíšeného týmu NASA a ESA v roce 1995 na měsíční základnu v moři klidu s politickým posláním deaktivovat a zneškodnit atomové zbraně tam umístěné, jež se však ukáže být více než jen rutinním letem za dozoru médií. román je dobře napsaný. napětí, technické popisy i postavy jsou organické a živé. autor už na samém počátku nasadí tempo, jež nepolevuje až dokonce. jako svědci spiknutí jsme vedeni až k rozuzlení a neočekávané pointě. autor píše lehce, vtipně (narážky na seriál star trek, poslední paradoxní věta románu „historii nelze změnit“) a originálně (jiná koncepce internetu, v románě zvaného matrix).

Cože? Já to miloval :-) Spolu s Mecháčkem a tou Ruskou Alenkou od Bulyčova mý nejoblíbenější dětský knihy

Přišlo mi o dost lepší než Zrcadlovky. Jasně byly tam podel mě hodně slabý povíkdy (Gibson, Rowe…) a ty intelektuální žvásty v korepsondenci mezi Kesselem a Sterlingem jsem často ani nepochopil, ale celkově dobrý. I obálka pěkná…

Tahle novelka se mi líbila. Atmosférou byla někde u E. A. Poea, dějově u H. G. Wellse a jeho Ostrovu dr. Moreau. Navíc zážitek podtrhly povedené ilustrace. Ne že by se z atraktivního tématu nedalo vytěžit víc, ale i tak palec nahoru.

Toto dielo na mna posobi ako jeden celok, nie ako subor poviedok. Preto hodnotim len knihu a nie poviedky jednotlivo. Tato kniha nuti cloveka zamysliet sa nad svetom v ktorom zije.

Gnostická série, která byť u nás považovaná za 3-dílnou jí není. Poslední 4 kniha božské trilogie (tedy spíše kvadrilogie) nese název The owl in Daylight, který již P.K.Dick bohužel nedokončil, protože zemřel. Knihu následně dopsala jeho žena, což je asi škoda, měla spíše vyjít nedokončená. Jinak pod stejným názvem The owl in Daylight se připravuje i životopisný film o Dickovi, který by měl být dokončen v roce 2011. V této sérii je vidět velký vliv drog v závěru Dickova života. Nejvíc asi na prvním dílu Valis, to je opravdu hodně těžké čtení, ve kterém se Dickova láska k víře přelévá s nenávistí k bohu. Následné díly již jsou odlehčeny o účast vedlejší dějové linky, která byť není třeba hlavní myšlenkou usnadňuje čtení. Přesto se mi série líbí, je to čtení ,které může sloužit k zamyšlení nad dnešním světem,nad nutností jakékoliv víry, a naopak nad její naprostou absurditou. Každý kdo rád přemýšlí bude u těchto knížek určitě spokojený.

Třetí kniha gnostické série, je již plně čitelná i pro běžného čtenáře. Příběh vypráví životní osudy Angel Archerové, které v průběhu děje zemřou tři nejbližší osoby, aby ta nejdůležitější, biskup Timothy Archer se vrátila na svět v novém převtělení. Kniha plná otázek o existenci boha a důvodů k existenci víry samotné. Kniha se bude líbit každému, kdo při čtení rád i trochu přemýšlí a má svůj vlastní pohled na svět. Ukazuje, že i jakákoliv víra může mít dvě strany mince a že ani záměry Satana nemusely být nutně špatné.

celkem vtipná knížečka, i čekal jsem víc. oceňuji překladatelské úsilí (z českého obsahu; mám k ruce originál, ale podrobně jsem ho zatím nestudoval), páč to asi muselo být náročné. mnohdy jde ale spíše o přebásnění, než o překlad; k anglickému heslu občas není přítomen český ekvivalent a vice versa. navíc si dovolím hnidopišit; vzhledem k tomu, že slovníková „hesla“ v tomto dílku mají podobu pomístních jmen, čekal bych kompletní „lokalizaci“, protože např. „hudlice – keltský výraz pro překlep na počítači“ je dle mého dosti mimo. v češtině není vůbec žádná souvislost mezi keltštinou (či našimi laickými představami o keltech) a oním výrazem, jako třeba mírně humorná podobnost u jednoho původního anglického hesla: „oswaldwistle – old norse, small brass instrument used for summoning vikings to lunch when they're off on their longship, playing“. kniha tím hodně ztrácí na náboji, imho.

obrázky jsou ofšem supr ;)

Kosti země svým dějem předcházejí Čaroději Zeměmoří – setkáme se s Gedovým učitelem a dovíme se, jak to vlastně bylo s tím zemětřesením, které zastavil.

Ono to jde, když se chce. :-) První Sanfordova povídka, kterou jsem nejen přečetl, ale dokonce se mi VELMI líbila. Žádný New Weird nádech, žádné experimenty s formou, prostě „jen“ napínavý, dobře vystavěný příběh o kolonii lidí na zmrzlé planetě obydlené podivnými mimozemšťany, manipulacích a mnoha podobách nesvobody, z nichž většinu si lidé způsobují sami.

Deset procent ubírám jen za občasnou lehkou překombinovanost, které se však nedalo vyhnout, pokud povídka neměla být ještě delší – což by vůbec neškodilo. A mimochodem, prostředí mi místy připomnělo Leiberův „Kýbl vzduchu“ a velmi mě pobavilo, když jsem v poznámce na konci odkaz na ní SKUTEČNĚ našel. :-)

Hvězdný výběr to opravdu není. Sice mi to jako čtenáři z mladší generace rozšířilo obzory (výpisy předchozích děl jsou obsáhlé), ale nevyskytuje se tu žádná bomba povídka. U děl pánů Neffa a Procházky jsem se aspoň trochu pobavil (není nad černý humor), Šlechta nezklamal, ale ani nepotěšil (konec je neslaný, nemastný), Kadlečková to má ze začátku hodně nudné a zmatené – člověk se musí pročíst do půlky, aby vůbec věděl která bije. Nakonec to nebylo špatné, ale kdo se tím začátkem má probíjet. Jedině povídka od Velínského mi vůbec nesedla. Je v ní namícháno spousta děje, o kterém ani samotný hrdina neví, jestli se stal nebo ne. Natožpak nebohý znuděný čtenář.

Četlo se lépe než první díl, protože už aspoň čtenář rámcově něco ví o rozložení světa, kouzel a protivníků. Ovšem samotný děj se změnil z temné fantasy v prvním díle na rozjásanou sladkou fantasy pro teenagerky. Je tu sice pár momentů kdy špaťnáci válí, ale většina knihy je o kamarádech, párty, nakupování, skřípání zuby adoptivního otce nad dcerou, vyučování apod (samozřejmě nechybí věrný pejs..ech vlk a pon.. ne proč poník, rovnou jednorožec). Dle náznaků bude třetí díl hutná červená knihovna.

Vůbec to nebylo špatné, prostě jen taková sonda do životů nehrdinských hrdinů Zeměmoří, příběh o tom, že ne každý vyvolený chce vyvoleným být.

z téhle knihy jsem byl totálně paf. originální námět, zajímavé zpracování, kousek filozofie, kousek ryzího dobrodružství. nechal jsem se světem řeky doslova unášet :) a to jsem ani omylem netušil, že jde o ságu a že ji budu dočítat po více jak deseti letech.

tohle jsem četl dávno předávno, v dobách, kdy jsem ještě neměl peníze na vlastní knihy a půjčoval si je od kamarádů. znal jsem už pár farmerových povídek a byl jsem zvědav. nu, nebylo to nezábavné, ale fakt, že jsem knihu znovu nikdy nekoupil a nic zvláštního si z ní nepamatuju (a že jsem si tehdy byl schopen ještě leccos zapamatovat ;) svědčí pro férové 3*.

stejný problém jsem měl s touto knihou jako s příběhem podvrženec stejného autora. dokonce to došlo tak daleko, že jsem knihu prodal do antikvariátu. já, knihomol knihomolská…

moje první kniha od zelaznyho (amber jsem ze začátku kvůli překladu ignoroval úplně). a hned hlavou do zdi. nedokázal jsem se do příběhu dostat. postavy mě nepřitahovaly, děj mi přišel celý děsivě zmatený, nelogický. přečetl jsem to až po sám konec, ale byl jsem silně rozčarovaný.

btw, ta obálka je GENIÁLNÍ. skvělý ilustrátor, imho.

zelazny mi vůbec nesedl. zkoušel jsem to dvakrát a nebyl jsem schopen se pročíst prvními pár kapitolami. uznávám, že některé nápady jsou zajímavé, ale jejich zpracování mi nic neřeklo. typ hlavního hrdiny, jako je představen tady, mě neoslovuje a ani okolnosti mě nezaujaly. shame on me ;)

Už to bude orpavdu spoustu let co sem to četl… jediný co si z toho pamatuju je: „Pane došly nám louče“ – „Tak zapalujte Giaky“ :-)

Tohle je Červenákův extrakousek.

Nejdřív se mi ta povídka nelíbila, ale když jsem si ji teď přečetl podruhé, přišel jsem jí na chuť. Sakra, že by záměr? :-))

Já bych neřekl, že tu jde o to, že chtěli povídku pro úspěch zopakovat. Spíš šlo o šlendriánství redakce :-))

Todle je přesně ten druh SF, kterej nemůžu ani vystát. Naprosto absurdní pakárna, autorovy určitě nemůžeme vytknout nedostatek fantasie, ale prostě když ten svět nedrží nijak pohromadě, je jen bizarní, motivace postav nepochopitelná… jen chrlí nový a nvoý náapdy aniž by se jakkoli zabejval vsvětlovánim. Ne… tohle by mohlo uspět možná jako klip k songu, ale já upředňostňuju pořádnej děj před drogovou halucinací. Anebo jsem to vubec nepochopil no…

Sérii s Hengisem Hapthornem mám rád, manýrismus, o kterém píše Gaarq, se mi dobře čte a jemný humor mne vždy osvěží. Příjemné zaplnění stránek magazínu.

První povídka volné série o zloději Samovi Kosti a dekadentní básnířce Pochmurné Moruši. V této povídce se dozvíte, jak se poznali a jak Sam přišel ke svému přízvisku.

Je poznat, že je to první díl. Není to dokonalé, i když autor si už jasně vymezil co a jak chce psát. Je to poetické. Má to styl. Postavy se nechovají tak logicky, jak bych si u nich představoval, což mne popouzí, ale zároveň mi to drží pozornost a vlastně mně to díky tomu příjde originální. Nikdy totiž nevím, jaká bude další věta příběhu. Čekám třeba popis a ejhle, on příjde dialog. Prostě zvláštní kousek, který mne celkem zaujal a na další díly série jsem se vždycky těšil.

Půměrné číslo, kterému půl hvězdičky navíc vynesla krásná obálka.

Druhá porce z příběhů Sama a Moruše. Příběh je víc vyrovnaný, plyne příjemně, podobně jako styl psaní, který je mi velmi sympatický. Fantasy na úrovni, která zároveň nepostrádá čtivost.

Přidávám se k názoru, že je vlastně lumpárna otisknout jednu povídku 2× během půl roku. DOufám, že už má vybráno a letos ji Ikárie znovu netiskne.

Spokojenost. Jen se nemohu ubránit pocitu, že je to násilím roztažená povídka. Ovšem v historii se autor fakt vyzná…

Tak tohle mně moc nechytlo. Vlastně jen o zjevení lovecraftovských monster a jejich likvidaci… nic nad rámec průměrnosti.

První povídka poslední knihy o Zeměmoří. A výborná. Dějově je předsazena ostatním knihám série a dozvíme se v ní, mimo jiného, jak vznikla čarodějná škola. Hlavní postavou je chlapec Vydra, u kterého se projeví čarodějné vlastnosti a jeho život to otočí vzhůru nohama. Některé pasáže povídky (heslo RTUŤ) patří k tomu nejakčnějšímu, co paní Le Guinová napsala. Přitom knize nechybí ono tajemné fluidum, které prostupuje celým Zeměmořím. Vřele doporučuji.

Jeden z lepších dílů JFK, zejména pak první polovina, kde se buduje zápletka mezi dámskou částí agentury a mocichtivými intrikány. Druhá část, ta akční už mi seděla méně, tak nějak u mně platilo – čím větší řež, tím nudnější. Ale chápu že někomu to může vyhovovat. Zvláštní je že jeden z nejlepších dílů JFK byl bez JFK.

I když je ten výsledek poměrně ucházející, tak si myslím, že ten název je zavádějící a výsledný dojem z knihy to dokazuje. Pod hvězdami české sci-fi bych si představil jiná jména. ON – dobře, z úcty k jeho dřívějšímu dílu, VŠ – o tom žádná, JV – to je už spíš pravěk české sci-fi a tak i když ho mám strašně rád, nevím, jestli by tu měl patřit, JWP – určitě ano, Vilma Kadlečková – a ta se tu dostala jako za co? To už bych spíš překousl Rečkovou. Proč tu ale není Kulhánek, Kopřiva, Žamboch, Pecinovský, Heteša, Fabian? Ne, tohle nejsou hvězdy české sci-fi. Sory.

Ted Chiang opět nezklamal: zavedl mě k Babylonské věži, nechal ji detailně prohlédnout při stoupání vzhůru k nebeské klenbě a odhalit tajemství světa. Povídka není silná v psychologii postav nebo složité zápletce, pracuje převážně s fascinujícím prostředím, s myšlenkami o lidech i o Bohu. Na závěr si nechává pointu, kterou jsem pro jednou pochopila i bez opakovaného čtení (alespoň doufám:-)). Skvostný příběh, nejspíš mi zůstane nějakou dobu strašit v hlavě a tak může dojít k dodatečnému přidání půlhvězdičky do maxima. 92,5% :-).

Toto byla má první kniha od Dicka a tak jsem nevěděl, co očekávat. Příběh se čte velmi dobře, děj hezky odsípá a musím uznat, že autor má úžasnou schopnost držet čtenáře v nejistotě a když už si myslíte, že všemu rozumíte, převrátí vám svět vzhůru nohama.

Příběh samotný, o existencionální nejistotě, je sice zajímavý a na to, že jej autor napsal před více než 40ti lety by se dal dokonce označit jako geniální, to ale nic nemění na faktu, že se mi nedostal pod kůži. Celkově mi děj po obsahové stránce přijde na knihu málo. Přijde mi to jako natáhnutá povídka a pořád jsem čekal, kdy se toho bude dít víc. Nicméně napsáno i promyšleno je to velmi dobře.

Mírně nadprůměrné číslo, které vytahuje nahoru hlavně novela od Terryho Bisona, která je tak neskutečná, že bych si ji dal i do TOP, kdybych tam neměl takový přetlak.

Dle mého vkusu nadprůměrné číslo. Vyzdvihl bych hlavně pestrost a záběr žánrů, ale to je vlastně u magazínu standard, v tomto čísle ovšem doveden do dokonalosti. Najdete zde 2 horrory (2 x hurá!!!), vynikající klasickou SF novelu, 2 nové příspěvky do rozjetých cyklů, detektivku s prvky nadpřirozena, depresivní SF podobenství a samozřejmě fantasy (na sword and sorcery ale zapomeňte, tohle je F&SF!). Já jsem nad míru spokojen.

Tohle číslo nenadchne ani neurazí. Povídky jsou takové typicky efendesovské, trochu filosofické, hodně psychologické, pestré, docela humorné, málo akční a umí být i krapítek nudné. Pořád je to ale v ČR zdaleka to nej, co můžete v oblasti povídek pořídit.

Pointa je slabá, jelikož jde prakticky o výňatek z Bible, která prostě žádnou pointu nepotřebuje. Mě se ale líbilo, jak se dané látky Pecinovský chytil. Překopat biblický příběh určitě napadlo leckoho, ale tak svižně a velmi humorně podat celkem nudný Exodus (vyvedení židů z otrockého Egypta do země zaslíbené) je jistě pořádně tvrdý ořešák, který musím zkrátka ocenit. I sám Mojžíš by jistě se mnou souhlasil nad džberem dobrého piva…

Pro fanoušky Miroslava Žambocha je tahle série téměř povinná četba. Dočkáme se hrdiny, bojů, hlášek a promyšleného světa v překvapivě čtivém mixu. Ten obal té knihy mne od čtení spíše odrazoval, děj ale rychle odsýpá a ani zápletky nejsou úplně triviální. Čtivá oddechovka.