LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Poutavé čtení, skvěle vygradované setkání Johna a jeho matky. Samozrejme závěrečný boj nejen o osud Noční strany.

Po předchozích dvou dílech dost slabota.

Ano, souhlasim, že počáteční inspirace zřejme pocházi od Gaimana, ale v této knize (serii) je podle mého názoru myšlenka druhé, temné strany Londýna dovedena o dost dál. Snad až k dokonalosti, temná strana se vším všudy. A John Taylor je drsnák drsnáků.

Rozhodně to slabší z Greenovy tvorby a to hlavně díky rozsahu. Totiž gejzír autorovy imaginace naplno vytryskne až zhruba na straně 300, do té doby je to poměrně nuda. Autor jen rozestavuje figurky na šchovnici a decentně je dobarvuje. Nicméně prostě příliš dlouho. Zkrátit prvních 300 stran tak na 100 a odstranit přeslazený happy end, byl by to klasický čtivý smrští nápadů přebitý green.

V kontextu Grrenovy tvorby poměrně hrůza. Na jednom nápadu vystavěná kniha poměrně velkého rozsahu, bohužel poměrně nezajímavé charaktery a málo akce řadí knihu na chvost autorovy tvorby.

Stejné, co minulé díly. O něco slabší z toho důvodu, že přecházející díly před sebou měly předzvěst velikého finále. To jakžtakž nastalo, nicméně celkové rozuzlení velice rozpačité. Čtivost ale rozhodně tento díl opět nepostrádá.

Román ve stylu Bulyčovovy Alenky. Popisuje humorná dobrodružství studenta Geni v neexistujících zemích s utopickým zřízením (určitá paralela i s Gulliverem, Baronem Prašilem atd.). Dost silně prorežimní, ale humorná stránka naštěstí nabývá vrchu.

Vyborne.

To hodnoceni mi trochu uteklo,… Takle je to spravne. (:

Bykovská trilogie patřila v době mého dětství k mým nejoblíbenějším sériím. Alexej Bykov jako obyčejný chlap schopný neobyčejných činů a jeho přátelé se nám v Planetě nachových mračen představují jako mladí nadšení dobyvatelé vesmíru. Pokud pominu reálie z dob komunistického nadšení (ostatně nejsou nijak přehnané ani nadprůměrně rušivé), musím ocenit výborné líčení akčních scén i psychologické sondy do nitra hrdinů. Bykov, Jermakov, Dauge, Jurkovský, Krutikov či Spycin nejsou žádní superhrdinové z komiksů či ruských bylin. Mají svoje chyby a za ty tvrdě platí, ale především jsou hluboce lidští a snad právě proto si tuhle knihu občas s nostalgickým úsměvem na rtu opět přečtu a bude mi srdečně jedno, že jí někteří (zejména ti co tuto dobu nezažili) budou nazývat bolševickou agitkou…

Skvělá kniha. Největším kladem jsou sympatické postavy a dobová atmosféra. Na zadek sice nepadám, ale jsem uspokojen. Doufám, že autor na sebe s další knihou nenechá dlouho čekat.

Westlake sa pustil na neznámu pôdu a dalo by sa povedať, že celkom slušne zablúdil. Neviem (a autor asi tiež nie) či to bol pokus o psychologickú sondu do rôznych politických režimov alebo detektívka bez zločinu. Jediné, čo toto dielo odlišuje od braku, je zasahovanie nadprirodzených bytostí do deja. Pre náhodného čitateľa je to priemer, pre mňa ako priaznivca Westlakeových Jak… sklamanie.

Úvodní příběh Malazké knihy padlých mnohé překvapí počáteční obtížností a složitostí. Chudák čtenář je doslova svržen do hlubokých vod příběhu a buď plave, nebo se utopí. Naštěstí, ti co vytrvají jsou v závěru pozásluze odměněni. Přesto musím dát zapravdu mnohým zdejším komentářům, postav je značné množství (což ani tak moc nevadí – kniha má přehledný rejstřík jmen a pojmů), děj v začátku z velké části nepochopitelný, co je možná nejhorší, Erikson reálie svého světa vysvětluje jen velmi pozvolna a ve velmi střídmých dávkách, a tedy i v závěru pak zůstává více otázek než odpovědí. Na druhé straně nelze neocenit značnou propracovanost světa, postav a celkově příběhu. Postavy jsou obecně velmi pěkně napsány a sympatie se v průběhu čtení přesouvají od jedné k další jako písek v přesypacích hodinách. Tam kde mi u jiných knih takováto nevyhraněnost vadí, tady mi to nepřišlo vůbec tak nemístné. Řekl bych, že zde se čtenář, spíše než s postavami, identifikuje s dějem. Ten je totiž, trochu paradoxně, hlavním tahounem knihy (i přes zmíněný „obtížnější“ začátek), nikde se nevleče, rozumě přeskakuje mezi liniemi příběhu a nutí čtenáře přečíst vždy ještě alespoň jeden další odstaveček. Erikson je navíc mistr vypravěč a paní překladatelka též odvedla neméně mistrovskou práci, takže text se čte vyloženě s radostí, neruší zde ani počeštěná jména a to je velmi významné plus. I přes neoddiskutovatelné neduhy si kniha zaslouží své víc než nadprůměrné hodnocení.

Oproti předchozím knihám ze série přibyla spousta vtipných dialogů.

S rozpaky jsem dočetla další díl „Stínové série“. Doubravka už ke knize napsala vcelku výstižný komentář, nicméně přispěji se svou troškou do mlýna:-). O mistrovství O.S. Carda svědčí fakt, že i mezinárodní šachy, politiku a intrikování dokáže podat čtivým a srozumitelným způsobem. Jeho snaha dotáhnout sérii do konce však působí jako mlácení prázdné slámy a nijak nepotěší dvířka (co dvířka – vrata od hangáru:-)) otevřená k dalšímu pokračování. Od přečtení předchozího dílu se mi úspěšně podařilo zapomenout většinu událostí, což jen dokládá, jak málo na mě série o Fazolkovi zapůsobila (s výjimkou vynikajícího „Enderova stínu“). Děj je roztříštěný mezi množství postav, rozehrává a dotváří jejich osudy, žádný z nich mě nicméně neposadil na zadek, nikomu jsem kdovíjak nefandila, nikdo mě příliš nezajímal. Zvláště ti nejdůležitější hrdinové – Petr Wiggin, Fazolek s Petrou a jejich děti – mě převážně nudili, nevzbudili ve mně účast ani sympatie. Kniha je psána především formou dialogů – přirozených, místy vtipných, plných velkých myšlenek na téma celosvětového míru, sjednocení lidstva a jeho cestě k velikosti. Na věrohodnost se nehraje, kniha je ve svém idealismu jednou velkou utopií, ovšem to mi až tolik nevadí, je to přece fantastická literatura:-). EMOCE – to je něco, čeho byla plná „Enderova hra“ a „Mluvčí za mrtvé“, a právě emoce postrádám u „Obrova stínu“ ze všeho nejvíce. Spousta spisovatelů by upsala duši ďáblu, dokázat napsat román na takové úrovni, ale upřímně, pane Carde, od Vás se čeká víc… tahle guma už je z neustálého natahování zcela zpuchřelá, navlékněte si laskavě nové, neobnošené trenky, tyhle poněkud zasmrádají. 66,666%

Ak by som mal jedným slovom charakterizovať túto knihu, nevedel by som. Napadajú ma hneď dva. Pôsobivé a fascinujúce. Autor túto knihu vytvoril ako zmes science fiction a fantasy odohrávajúca sa v magickom svete, kde mágia spáchala viac škody ako úžitku. Hlavný hrdina Ulf Nitj´sefni je vyslaný na planétu, na ktorej má zistiť čo sa stalo s vedcami žijúcimi v tomto bizarnom svete. Druhá dejová línia je zas príbehom princa, ktorý vás privíta opisom jeho prvej skúšky – pri čítaní si určite spomeniete na Martinových Piesočníkov. Obe línie sú veľmi zaujímavé najmä popisom sveta. Prvá línia je temná, zobrazuje strach z Pevcov či Tvorcov a prevedie vás miestnou faunou, flórou či poverami. Druhá línia je trochu menej zaujímavá, no tu dominuje opis mesta a jeho obyvateľov ako celku. Obe línie by mohli pochádzať z dvoch rôznych kníh, ťažko povedať, ako (a či) ich autor prepojí. Musím pochváliť aj prekladateľa, môžte lamentovať, že mal ľahšiu úlohu, pretože prekladal z jedného slovanského jazyka do druhého, no predviedol vynikajúcu prácu. Kniha sa číta neskutočne ľahko a hoci nie som milovníkom poézie, pri čítaní som zistil, že slová plynú krásne a ľahko, až som mal dojem, že kniha by sa dala miestami aj spievať. Som rád, že sa to prekladateľovi podarilo zachovať z originálu. Takisto postavy majú poetické mená, napr. Poslední slovo a pod. Po dlhej dobe som siahol po tradičnejšej fantasy a nie mestskej ako doteraz. Netušil som, že som siahol po knihe netradičnej, ktorá mi robila radosť takmer na každej stránke. Rozhodne doporučujem. 90% (pri čítaní dvojky mi napadlo, že som to možno nadhodnotil :))

Další dík luckystarrovské série, který dává přesně to co slibuje – vesmírnou detektivku, která se nese v přísně logickém duchu Isacca Asimova, oživenou několika dietně akčními vložkami aby si i mladší čtenář přišel na své. Pokud toto čekáte, kniha vás nezklame. Půlbodík jsem srazil za to, že hledaného robota jsem odhalil už ve dvou třetinách knihy, což se mi u detektivek běžně nestává. Nebo je to spíš pozitivum?

K téhle knize jsem se vrátil po letech a je stejně dobrá jako kdysi. Nekroskop tak trochu žánrově putuje mezi fantasy a hororem. Místy se příběhu nedá upřít určitá naivita, zejména na posledních stránkách, ale příběh je prostě výborně napsaný. Výrazně mu svědčí putování mezi prostředími – politikaření na straně ruské „esperské“ rozvědky a na druhé straně takřka dětský hrdina Harry Keogh. Prostředí se střídají dost rychle na to aby ani jedno neomrzelo, což je asi základ úspěchu. Prostě dobrý příběh. Pokud mne pamět neklame, série má kvalitativně sestupnou tendenci, časem to ještě prověřím.

Oproti Planetě nachových mračen více psychologicky zaměřené a tedy i více klasicky Strugacké.Snad neprozradím moc když napíšu, že je to díl ve kterém Jurkovskij najde smysl svého života coby planetologa a kosmonauta což ho bohužel bude stát i vlastní život.Vypraví příběh svářeče Jury, kterému uletí kolegové na Saturn a on shodou okolností skončí na Tachmasibu společně s Jurkovským,By­kovem,Krutiko­vem a Žilinem, kteří ho vezmou na Saturn sebou. Cestou prožije dost dobrodružství aby byl na závěr svědkem prvního kontaktu.Dost čtivé a oddechové.

První díl Abaratu byla sice patřičně Barkerovsky barvitá nespoutaná fantasy (kam na ty vize ten člověk chodí?), ale protože byla určená pro mladší čtenáře, nedočkali jsme se jatek, mordů nebo snad pikantního sexu, i když Clive určitě nepotřebuje krvavý masakr, aby vás nějaká postava znervóznila. Druhý díl už je zajímavější a temnější, ke konci už to autor nevydržel a dochází už k malým masakrům a překvapivým zvratům. Jsem opravdu zvědavý, kam to povede dál, ale nevěřím, že Barker někdy sérii dopíše.

Neskutečná klasika. Rozklad, stáří, nihilismus, zrada, chamtivost, opojení hazardem, znechucení chtíčem a lidským masem, zločin, amorálnost a dohoda, kterou přišel poslední Evropan Mamoulian po letech naplnit do deštivého ponurého Londýna potácejícího se v lidském svrabu. Neskutečně temné a skoro beznadějné, Barker v prvotřídní formě už ve svém debutu stvořil fantasy v kulisách 80.let aniž by k tomu potřeboval kouzla nebo trpaslíky a navždy ovlivnil scénu literárního hororu.

Čekáme pár let, až Clive zplodí něco jiného než další Abarat a on vyplivne „Pane B., zmizte“. Hodně slabá humoreska, skoro bych řekl pohádka pro děti, jenže je to s klasickými atributy Barkerovy tvorby jako popáleniny, odřezávané maso, utrpení nevinných lidí… Zív zív.

Přečetl jsem nyní svoji první knihu technického scifi. A myslím, že jsem si nemohl vybrat lépe. Některé povídky jsou výborné, jiné nadprůměrné a jen u jedné jsem se opravdu nudil. Skoro všechny povídky na sebe nějak navazují a tvoří ucelený příběh.

Zkrátka arrakiský silmarilion. Po přečtení všech knih o planetě Duna, pěkné spestření. Pro fanoušky nezbytnost. Škoda jen, že cestu k Duně nemohl napsat Frank Herbert. Můžete se těšit na pár vynechaných kapitol z původní knihy a mnoho dalšího jako i alternativního příběhu.

„Světe div se, tahle knížka není zase tak marná“ to ale asi bude způsobeno tím ,že mám pro podobná dílka slabost. Pro ty kteří se ji chystají číst: „Nečekejte zázraky“.

Co k této knize říci? Dlouho očekávané zakončení příběhu o Geraltovi a Ciri. Musím říci, že tento je velice zdařilý. Je tu ovšem ten háček. Kniha je poněkud delší. Pan Sapkowski je bezpochyby jedním z nejlepších spisovatelů vůbec ale tentokrát se trochu netrefil. Snažíce se vtěsnat do knihy co nejvíce podrobností kolem událostí a postav, učinil některé pasaže jen dlouhým a místy nudným čekáním na hlavní dějovou linii geralta a ciri. Opravdu ale musím říci, že dílo jako napsal pan Sapkowski jsem ještě nečetl. Přečetl jsem hlídky, duny, příběhy ze středozemě, trpaslíky ale asi nic z toho se zaklínačovi nevyrovnalo. Mohu tomuto dílu vytknout, že ke konci to bylo všechno příliš rychlé. Většina nepřátel a přátel padala jako mouchy. Ale Paní jezera si ***** zaslouží.

Výborná kniha, ale přece jen předchozí díl (prní kniha část druhá) byl o hodně lepší. Je vidět, že jsou to rozdělené knihy na dva díly. Myslím, že to bude stejné jako u první knihy. První část vláčnější a více politikaření.V dru­hé části bude děj více ubíhat a bude asi i více akce. Autor si se čtenářem výborně hraje! Díky kapitolám viděnými očima nepřátel Starků, se Vám pod kůži pomalu dostávají i ostatní strany. Musím přiznat, že jsem si docela oblíbil Tyriona Lannistera:o)) Hurá na druhou část druhé knihy!!!

Krátka kniha obsahuje príbeh Esaua Cairna, muža, ktorý sa narodil do doby, do ktorej nepatril. Ťažko kontrolovaná živočíšnosť v ňom raz prepukla a jeho čin sa nedal vziať späť. Ostala mu jedna možnosť. Dostať sa na planétu Almuric, na miesto, kam naozaj patrí. Táto kniha obsahuje Howardov názor, že človek, ktorý bojuje neustále o svoj život, nemá čas na civilizačné choroby ako sú depresie a pod. Jednoducho na to nemá čas. Prvé strany mi skôr pripadaly ako prednáška na túto tému, neskôr sa však príbeh rozbehol a zakrátko som prišiel ku koncu. Skrátka jednoduchší príbeh, ktorý je ozvláštnený práve návratom muža z našej doby ku barbarským koreňom.

Druhý díl začíná tam, kde první začal a veze se na stejné vlně akce a adrenalinu. Opět jej do lahkého nadprůměru vynáší hlavně velice zajímavě popsané souboje. Navíc již v druhém díle se mě začínalo zmocňovat napětí o co vlastně jde a knížka tím byla ještě o kus čtivější.

Opravdu mega posun od cárů cti. Výhodou je i to, že autorka mezitím napsala i prvních pár dílů milese, takže byť je toto chronologicky před, autorka víceméně navazovala na budoucí události, a proto z hlediska logiky skvěle milosově sérii předchází. Co se týče děje, první polovina staví spíše na prokreslení charakterů a vystavění Barrayaru jako takového, druhá část je pak dobrodružně odsýpající čtivo.

Překlad mě dostal – naprostá hrůza, knihu jsem prodala a koupila si anglickou verzi. Kdybych měla hodnotit knihu v originále, tak dostane ****, žádná z postav mě výrazně nezaujala, děj je také slabší, než v předchozích dílech. Snad se to s příští knihou vrátí k normálu.

Překlad mě dostal – naprostá hrůza, knihu jsem prodala a koupila si anglickou verzi. Kdybych měla hodnotit knihu v originále, tak dostane ****, žádná z postav mě výrazně nezaujala, děj je také slabší, než v předchozích dílech. Snad se to s příští knihou vrátí k normálu.

Neuromancer je bible, starý zákon kyberpunku, zcela geniální a nedostižný. Gibson jedním nadechnutím definoval novou subkulturu sci-fi a zároveň ji navždy zatlačil do svého vlastního stínu, jeho rukopis je neúprosný, mrazivý a ponuře vášnivý. Dosud jediná kniha, které bych dal šest hvězdiček z pěti.

Vyprávění ze světa, ve kterém došel vědě dech a cesty do vesmíru jsou umožněny díky paranormálním schopnostem a instituci s názvem Udice. Hlavní postava – Shepherd Blaine – je vesmírným průzkumníkem. Jeho tělo je na Zemi v Udici, zatímco jeho mysl cestuje po vesmíru. Na jedné planetě narazí na bytost, která pronikne do jeho mysli a tím se spustí kolotoč událostí. Shepherd prchá z Udice a na útěku nás seznamuje s Amerikou, jak ji neznáme. Žijí v ní lidé s paranormálními schopnostmi a jejich nesmiřitelní pronásledovatelé. Tolik k ději, víc prozrazovat nebudu. Jak už je napsáno výše – opět máme možnost číst příběh psaný nezaměnitelným Simakovým stylem. Skvělé minidílo z doby, kdy kniha (byť paperback) stála 36 Kčs.

Uznávám vysoké literární kvality této knihy, nemůžu ji ale hodnotit na vysoký nadprůměr protože mně nestrhla. Detektivka z prostředí fundamentálních židů žijících v jakési blíže nespecifikované alternativní historii nabízí řadu možností a autor jich využívá, a to zdatně, ale přesto mně to nestrhlo. Byla tam celá řada nepochopitelných motivací, to je možná ten problém. Pžesto bych kohokoliv od čtení této knihy nerad odradil, dobrá je, to ano.

.............­.........nesku­tecna a zda se ze u tohoto autora i ‚programova‘ nuda.......... ke konci to uz dostava alespon naznak ctivosti, ale fakt jen naznak…
Zda se mi, ze tenhle autor se rozhodl programove ctenare unudit az k smrti… nezbejva nez se mu ctenarsky pomstit a nalezite knizku na legii ohodnotit… tak tohle teda ne!! ;O)) i ctenar uz ma jakous takous obranu … je tu legie!! :O))

Ale vazne – neco tak priserne a zcela zamerne nudneho jsem jeste necetl … a ze uz jsem cetl ledascos… nechapu nadsene vykriky ctenaru po celem svete .. podle me se v tomto subzanru New Weird a specialne v tomto autorovi a teto knice znovuopakuje situace z konce sedesatych a zacatku sedmdesatych let minuleho stoleti >> subzanr SF – Nova vlna … nastesti (pro ctenare) z tohoto zanru u nas zname jen male procento a to jen to nej co se jeste da jakztakz cist… jinak prevazna vetsina autoru co Novou vlnu psala se za kazdou cenu v honbe za velkym mainstreamem dokazala akorat tak vytahnout, jak neskutecne prazdnou a hlavne nudnou ‚literatůru‘ dokazi napsat …
Nevim, nevim, jestli je dobre lezt dvakrat to teze reky.. i kdyz tentokrat uz ne v SF ale v Fantasy …

Te New Weird jeste asi dam trochu sanci… uz ze zvedavosti – jestli i dalsi dilka, toho tak v soucasnosti opevovaneho subzanru, jsou tak priserne nudne jako toto ‚veledilo prazdnoty‘ co nese tak ‚nadychany‘ nazev Světlovek…

Brak to neni … ale jen taktak.. a jen malej krucek od uplne nudne a vatovite kase…

Velmi dobré. První dvě třetiny velmi akční, rychlý spád. Poslední třetina výrazně zpomaluje, od akce se přesouvá spíš do rozhovorů a vysvětlování předchozího děje. Beru to jako dobrou předehru k dalším dílům.

Tak tomu sa hovorí pecka a naozaj výborná kniha. Teda, ak nečítate dookola Pratchetta a pod. V tom prípade by pre vás mohla táto kniha znamenať len ďalšiu konkurenciu, ktorú si ani nevšimnete. A to je chyba. Nepriateľstvo medzi orkami a elfami je každému známe, ale nájdete knihu, kde sa tieto dve rasy spoja proti ďalšiemu nepriateľovi? Nájdete knihu, kde sú sympatickejšie postavy tie zelené, kde vám pobehuje zelený kyborg elfky v boji proti vynálezu druhého goblinieho šialenca? Taká je len jedna a je správne zelená (Zelená dobrý!). Dalo by sa čakať, že takýto mix bude riadna blbosť, ktorá bude stáť na vratkých nohách humoru. Ja osobne nemám v obľube humornú fantastiku, Pratchetta som skúšal niekoľkokrát a nič. V tomto prípade som však nemal možnosť knihu odložiť. Perfektný humor od začiatku knihy vynikajúco pobaví a neskôr ma zaujal dostatočne silný príbeh, ktorý ma spolu s perfektnými postavami (Bangorg, Hribnik, Aiyanail a najmä najlepší Muh!) nepustil do poslednej strany. Jediný mínus bolo menej humoru než na začiatku knihy, ale ťažko povedať, či by autor zvládol skombinovať veľkú dávku humoru so silným príbehom. Takto je tam humor po troškách, no zapôsobí o to blahodarnejšie. Veľkým kladom knihy je aj skvelá obálka spolu s perfektnými ilustráciami. Muh medzi klietkou a kotlíkom je asi najlepšia scéna. Skúste Zelenú. Po temných fantasy, či vážnych scifi je toto správny duševný relax.

Zajímavý (a bohužel jediný) doplněk Bibliografie fanzinů od Jardy Olši. Údaje zde jsou však dosti obecné a nejdou tak do hloubky, jako zmíněná Bibliografie.

Na rozdiel od ostatných si nemyslím, že by kniha utrpela veľkým množstvom postáv. Práve naopak. Postavy, rôzne dejové línie a hlavne to, že autor všetko zbytočne dopodrobna nevysvetľuje dodáva knihe dynamiku.

Jednu hviezdičku musím strhnúť, pretože kniha nemá hĺbku, ktorú 5 hviezdičkové dielo musí mať, a ktorú Erikson nahrádza pre mňa až prílišnou štylizáciou.

Inak sa ale kniha výborne číta a môžem ju každému odporučiť.