LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

povídka na téma přelidnění. námět ne příliš originální, pointa je odhadnutelná snadno. autor nehýří originalitou, ale něco na tom je. je to napsané lehce a text nikde neskřípe. žádné překvapení se nekoná, ale jako mikromoralitka to není zlé.

Na planéte Korai žije muž, ktorému sa zmenila celá rodina – premenili sa na dravé vtáky, vymenili ľudskosť za cenu slobody lietania. Muž sa má k nim čoskoro pridať, ale objav mechanického lezca v ňom prebudí chuť objavovať prírodu planéty aj naďalej ako človek. Táto poviedka sa mi nádherne trafila do vkusu. Poviedka s väčšinou jedinou postavou, melancholický pohľad na prírodu, boj s neprístupnosťou hôr, boj o holý život, postupná zmena. Autor popísal osamelosť a krásu prírody veľmi príťažlivo. Veľmi pekné.

Táto poviedka ma pre zmenu nudila a nebavila ma. Nápad by tu bol – Boh, či jeho Mrak, vysiela na Zem nápady technológií, ktoré musí schváliť porota – ich užitočnosť a bezpečnosť. A hlavný hrdina nakazený nejakým druhom víru je jedným z porotcov. Možnosť sľubného príbehu však zabíja štýl autorov. Iste, je to subjektívne, ale mne tento gejzír nápadov nesadol. Mám dojem, že v poviedke má prevahu Stross (dúfam, že raz zistím, prečo sú z neho ľudia nadšení, ale zatiaľ ma nepresvedčil). Proti nápadom nič nemám, ale čoho je veľa, toho je viac než dosť. Nesmierne množstvo nápadov vykresľujúcich svet je podané chaoticky. Poviedku zväčša tvoria dlhé ukecané vety, v ktorých som sa strácal a čítal som ich aj trikrát aby som aspoň porozumel. Príbeh sa mi v záplave slov strácal, postavy ma nezaujímali (sudkyňa, Bonnie či Bjork sa správajú ako vyšinuté) a koniec poviedky mi priniesol jedine úľavu, že to skončilo. Možno je to aj tým, že vo sf mám radšej niekoľko prepracovaných nápadov popísaných dopodrobna. A na záver pridávam časť doslovu Coryho Doctorowa:

„Tahle zkušenost byla cvičením v pokusech jak překonat toho druhého. Neustále jsme text probírali odshora dolů, někdy přidávali několik stovek slov. Charlie upravil můj poslední příspěvek a přidal jednu či dvě stránky, poté mi to poslal zpět a já udělal totéž. Od začátku šlo především o „výkon“ – povzbuzení toho druhého – spíše než o psaní samotné. Není mnoho příležitostí jak se před druhým předvést, být přirozeným exhibicionistou, zamiloval jsem si to. Myslím, že jako celek lze tu zkušenost označit za naprosto a záměrně podivnou. Bylo to jako riffování nebo jamování, tedy něco, co je normálně vyhrazeno autorům zábavných náčrtků nebo muzikantům.“ – možno je toto kameňom úrazu.

Rychlá sci-fi akce s typicky kulhánkovským hrdinou, pro kterého žádná situace není bezvýchodná. Ocitneme se v nelítostném světě budoucnosti, kdy zuří urputná válka mezi klany Pilotů a Policajtů, válka je to krvavá, leč s jasně vymezenými pravidly. Vtipu, krve a absurdity je o něco méně, než jsme u tohoto autora zvyklí (to však neznamená málo, pouze přiměřeně;-)). Hodnotit v kontextu akčního subžánru, dala bych možná i 90%, být mi o 8–10 let méně, byl by to jistě plný počet. Ovšem s ohledem na fantastické povídky všeobecně je 70% maximum, jaké můžu Kulhánkově řežbě udělit. Svižná zábava, nic víc, nic míň, připomnělo mi to hraní Unreal Tournamentu (2004;-)).

Príbeh z ďalekej budúcnosti, kde čas neznamená nič a Merlin môže nájsť a použiť zbraň, ktorou dokáže zastaviť vojnu trvajúcu tisíce rokov. Alastaira Reynoldsa mám v Top10 kvôli sérii Odhalený vesmír. Ako autor poviedok na mňa nepôsobí tak úžasným dojmom. Možno je to rozsahom poviedky, možno tým, že som už jeho knihy čítal (a tie doporučujem s čistým svedomím a mysľou plnou nadšenia). Objektívne aj subjektívne, čítal som už od Reynoldsa aj lepšie poviedky.

Veľmi pekná, melancholická poviedka o zakázanej láske medzi dvoma rasami na planéte Šťastena, kde sa raz za osemnásť období skončí zima a nastúpi krátke leto. Hoci som zo sveta spoznal len málo, obraz ľadom zamrznutého mesta s kanálmi, na ktorých sa obyvatelia preháňajú na korčuliach, mi zostane v pamäti.

Podobné příběhy vždycky s chutí rozečtu, abych byla následně poněkud zklamaná, že v téhle krabici všechny dílky puzzle nebudou. Což o to, něco si domyslím ráda, ale nemusím dělat všechnu práci sama, že ne? V tomhle případě to bylo tak na hranici.

Tohle bych četla dětem před spaním: varování před pedofily zabalené v hávu strašidelné mystiky. Takže pozor, milé děti, neberte lákadla od Krále duchů – když ho uslyšíte šeptat ve stínech své jméno, s křikem utíkejte! 74%

Příběh mě nějak nechytl za srdce, ale budiž, číst se to dalo. Na pár místech jsem se cítila trochu dotčena, že má autor potřebu nám vysvětlovat něco samozřejmého (a přitom by stačilo ubrat pár slov). A jen tak na okraj: pokud se kniha otevře „na stránkách osmdesát devět a devadesát“, tak vám buďto ukazuje vztyčený prostředník, nebo je něco špatně.

myslím si, že slovo příšerné celou tuhle povídku dostatečně charakterizuje

Podle informací na konci knihy se autor zabývá psaním komiksů a tady je to opravdu hodně poznat. Rozjezd je slušný, hlavní postava dobře prokreslená a sympatická, ovšem samotné akční ukončení páchne komiksem na sto honů a to spíše v tom negativním slova smyslu (odbyté, rychlé, krvavé).

Skvělá duchařská detektivní povídka. A to ani ne tak příběhem, který není nic extra (navíc se na konci zamotáte to rodinných jmen a vztahů), ale hlavně stylem vyprávění. Přestože tu není ani náznak nějaké akce, tak je toto dílko perfektně chytlavé.

Ironie a černý humor hned na začátku si zajistily mou přízeň. Jen škoda, že na konci zcela ustoupily nic moc akci.

Povídka je dobře řemeslně napsána, ale samotný příběh je hodně slabý. Velmi připomíná scénář k nějakému dílu průměrného detektivního seriálu. Takže když jsem dočetl celou knihu, tak jsem se musel podívat do anotace o čem vlastně ta první povídka byla – je to tak nemastné, neslané, že se mi to hned vypařilo.....

Krátka antiutopická poviedka o súboji dvoch verností – k žene a štátu. Kto nožom reže, musí rátať, že raz zasiahne čepeľ aj jeho.

Fantasy poviedka napísaná podobne akčno-vtipným štýlo ako Asfalt. Podvodnícky kúzelník zfušuje svoje najväčšie číslo a v ukradnutej bedne dochádza vzduch jeho asistentke. Začína sa bláznivý beh za bedňou, plný hlášiek a akcie, brutality a morbídnosti, ktorý ma veľmi bavil. Slušných 80%

Není to špatné. Swanwick má fantazii, o jaké se hodně slavnějších autorů může leda zdát a takový mix magie, techniky, různých ras a s tím souvisejících nápadů, jaký dokázal umíchat, se nevidí často. Bohužel, jako v případě „Dračího krále“ je problém v tom, že na rozsah povídky je toho prostě moc a pro divy světa se už poněkud nedostává na příběh samotný. I tak je to ovšem zajímavé a docela bych uvítal knihu z tohoto světa, to by mohlo být hodně dobré čtení.

První povídka od Elizabeth Bearové, kterou bych osobně označil jako čitelnou. Není to nic extra, ale zajímavé použití lovecraftovských reálií se v dnešní době cení – epigonů už bylo tolik, až člověku začínají splývat.

Krátka poviedka o mužovi a žene, na ktorých si chce zmlsnúť partia násilníkov. Na Žambocha je to priemer, je tu síce vydarená (tentoraz „kuchynská“, +10% v hodnotení) akcia, ale na záver by sa hodila nejaká výraznejšia pointa. Manželova posledná veta mi len potvrdila zjavné.

Výborně psaná povídka s pěkně středověce-drsným prostředím. Přesně takové fantasy se mi líbí – myslím, že po Šlechtovi začnu číst Lince. :-)

Začátek se nese v duchu obdobných humorně-horrorových povídek, ale mazec příjde na konci. Ten nemá chybu! A vtip se záměnou jména pana Beerse je prostě dokonalý. Tahle povídka mne tak potěšila, že jsem musel napsat tento oslavný komentář.

Oproti (možno len pre mňa) rozvláčnej knihe Vlk samotář tu prakticky nemám čo vytknúť. Starnúci Koniáš tu vyšetruje únosy detí, na ktorých niekto slušne zarába. Zaujímavý príbeh a postavy (Desmond, Orlando Takyosson a výborný Maureli), štipka humoru doplnená slušnou akciou… všetko podľa predstáv – Koniáš, akého mám rád :)

Vau! Tak tohle je zatím nejlepší povídka, co jsem od Šlechty četl. Na můj vkus to má trochu pomalejší rozjezd, ale to nevadí, protože autor mi to ve finále bohatě vynahradil. Thompson rulez!

Tahle povídka se mi sice nelíbila tolik jako Zimní zakázka, ale má něco do sebe. Nechybí skvělé nápady se vzducholoděmi, ptačími lidmi a tempo… tempo je prostě vražedné, takže to slupnete jako malinu. No, uvidíme, jak na tom budou další povídky

Ano, tak tohle se mi opravdu líbilo. Thompson je opravdu pěkný hajzl, kterému prostě čtenář musí fandit i přes jeho chování.

Celou knihu pro mě byl Gardner Dozois srozumitelný, ale u této povídky si rozpačitě škrábu hlavu a můj gesicht zřejmě neoplývá příliš duchaplným výrazem. Začátek v pohodě – sledujeme osamělý život zaměstnance jatek, jeho jednotvárnou krvavou práci a postupný rozpad osobnosti… Teda alespoň předpokládám, že Masonovi prostě hráblo, byť je to prezentováno jako svléknutí staré osobnosti, očištění. Nicméně tu závěrečnou krávu jsem nepochopila, ať to převracím sebevíc – zabití snu? Jediná forma spojení, jaké je hrdina schopen? Nevím, nerozumím, tápu, co tím chtěl vlastně Dozois říci. Dalším negativem povídky je množství vulgarit, sice pochopitelné u bourače v masokombinátu, přesto nesympatické. Zůstanu u tří hvězdiček a pokud mi někdo bude schopen a ochoten odhalit pointu, třeba i něco přihodím;-). Předem díky:-). 61%

Dokonale napsaná miniatura. Při čtení jsem úplně jasně cítil tu změnu nálady z počáteční pohody narušené prvními náznaky obav až po mrazivé vyústění. Nechápu to nízké hodnocení, to se asi někdo uklikl.

Moc pěkná povídka, která mi ze začátku připomněla zlaté časy americké sci-fi. Stejná atmosféra a vlastně i prostředí a okolí. Později, podle jistých náznaků jsem pochopil, že se odehrává dnes nebo v blízké budoucnosti. O to je povídka zajímavější. Oslovila mne a mohu si jenom přát více takových.
PS – Co to vlastně ten pes na konci nese? :-)

Povídka postrádá fantastický prvek, dotýká se tzv. traumatu vietnamské války, je však psána s nádechem snového surreálna. Ve vzpomínkové pasáži Dozois na čtenáře chrlí dlouhé věty o dětství a dospívání, vybírá charakteristické pasáže o strachu, příkoří, první lásce atd., souvětí nepřerušuje čárkami. V druhé linii používá přítomný čas i interpunkční znaménka, nechá čtenáře tápat krajinou v dešti, příběh směřuje k nevyhnutelnému závěru. Působivá, depresivní povídka. 89%

Pokud by se smíchal „Most do země Terabithia“ se Shyamalanovými „Znameními“, vzniklo by něco jako „Pouta moře“. Příběh nás zavede do nedaleké budoucnosti, kde sledujeme chlapce, snílka a průšviháře, chlapce se zvláštním darem vidět Jiné bytosti, co s námi nepovšimnuty obývají zeměkouli. Tommyho trápení není jediným výrazným prvkem v ději, základem je přistání mimozemšťanů a následující události. Povídka se nese v příjemně melancholicky nostalgickém duchu a není v hodnocení lidstva příliš laskavá. 85%

Pointu příběhu lze sice vytušit velmi rychle, ale přece jen se raději vyhnu spoileru a napíšu pouze tolik, že Gardner Dozois vezme čtenáře opět do bezútěšného světa po katastrofě. Odpůrcům teorie o globálním oteplování doporučuji tento kousek nečíst;-). 71%

Postapokalyptický svět, výčitky svědomí, vina a trest, hrátky s realitou – tak by se heslovitě dala popsat tato povídka s melancholickou až depresivní atmosférou. Předvídatelný, ovšem bezproblémově čtivý příběh. 70%

Krátká povídka, ze které mají věřící orgasmus… nebo jsou z ní naopak pobouření, nejsem si tak docela jistá:-). Sledujeme přípravu jedné hodné, neatraktivní dívčiny na školní ples a dozvíme se, že jakkoliv se cítíme izolovaní, nikdy nejsme sami, neb On je s námi. Jsem ateistka jako poleno, téma mě tedy bohužel příliš neoslovilo. 61%

Povídka je poměrně dobrá, problém ale je, že je dějově zasazena mezi 10. a 11. díl série o Harry Dresdenovi a požitek z četby a pochopení toho, o co v příběhu přesně jde, je mnohem vyšší, pokud čtenář četl předchozí díly série. U nás ovšem zatím vyšel jen první díl (kde o rodině Carpenterových, rytířích kříže, mečích či Denariánech není žádná zmínka).

První dvě-tři stránky povídky odkazovaly na poměrně tradiční fantasy, ale Lucius Shepherd se dovedně vyhnul vžitým představám o dracích. Vytvořil nevšední příběh s pár dobrými nápady a reflexemi k dnešnímu světu. Originální povídka, ve které nechybí dobrodružství, zajímavé prostředí, podivné bytosti, neidealizovaní lidští hrdinové a nezbytná témata k zamyšlení. 85%

Konzum ad absurdum. Napůl zábavný a napůl děsivý.

Minipovídka se zajímavým nápadem, spoustou do očí bijícího vysvětlování a přílišnou zkratkovitostí děje. Průzkumníci vysvětlují oživenému co chce udělat a že mu to nedovolí a tak vůbec mi to přišlo dost amatérský. Závěr jsem nějak nepochopil. Pointu jo, ale fakt, že letěli vesmírem a nevšimli si co je v jejich bezprostředním okolí je v tomhle případu naprosto nesmyslná.

Jako nepamětník jsem to moc neocenila…

Povídka mi přijde dost slabá a navíc tam autorka používá neexistující řecká slovíčka (sigete, asi to mělo být siopí = ticho), za což má u mě ještě o hvězdičku míň.

Drsná noir detektivka s úžasnou atmosférou. Hlavním hrdinou vyšetřujícím podivné surové vraždy je, nezvykle, žena. Na povídce mi pár věcí trochu vadilo – např. 2 v podstatě rovnocenné „hlavní“ dějové linie a málo informací o vrahovi – ale i tak se mi povídka velmi líbila.