LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Bacha na to je to fantasy, ano i když je to od Sterlinga je to fantasy!!! Ale zarytí fantasté neplakejte, že vám autor fušuje do řemesla, protože i ve fantasy se Sterling cití jako ryba ve vodě. A když se během povídky zase nic neděje, tentokrát má povídka stránek jenom 12. :-)

I když vidím kvality povídky, tak si nemůžu pomoct a musím zaplakat. Tahle povídka je absolutně o ničem. Od začátku do konce se tam absolutně nic neděje a hlavní postava jenom žvaní a žvaní a žvaní a když nežvaní tak alespoň inteluktuálně přemýšlí. Vím že je to od Sterlinga a mohl bych si na žvanění zvyknout, ale na skoro 50 stránek je přece jenom toho žvanění trochu moc.

Hodně zajímavý experiment, nicméně jako povídka téměř nečitelný.

Docela depresivní kousek od Sterlinga. Možná právě díky té temnotě se mi tak líbila.

Další skvělá povídka od Sterlinga, zase ze světa Mechanistů a Tvrárných. Už je zde vidět autorův, později ještě výraznější, sklon k optimisu, ale v této povídce to ještě nepůsobí tak rušivě.

Jako autorský profil je tato sbírka dokonalá. Obsahuje povídky ze všech autorových světů a je to teda neocenitelný materiál na studium stylu Bruce Sterlinga. A čtenář z toho může vyčíst, že Sterling,… ztrácí dech. Jeho ranné povídky jsou užasné, dechberoucí a neotřelé. Bohužel ty pozdější na tom už nejsou tak dobře, Bruce svoje nápady rád recykluje a čím dál více mu dělá problémy se vykecat bez zbytečných zldouhavých odboček. Přesto všechno, ale tahle sbírka stojí za přečtění, přece jenom byl Sterling hvězda.

Velice zvláštní sbírka. Začíná to průměrně – chvilku spíš do plusu, chvilku spíš do mínusu. Cca druhá třetina knihy člověka doslova ubíjí – dílka jakoby bez pointy, beze smyslu, bez překvapení či účelu. Zde jsem ochoten zanechat hodnocení kolem 40%. A mezi tím plevelem se zničeho nic semotamo objeví absolutní perla, u které si člověk říká, že jen kvůli této povídce to mělo smysl koupit. Závěrečná třetina jde zase zábavností spíše nahoru – ale po té druhé třetině je celkový zážitek průměrný. Hodnotil bych tedy 50%, kdyby to tu šlo.

docela zajímavá úvaha o svobodě a roli člověka v jeho vlastním životě zabalená do celkem nudného kabátku s předvídatelnou pointou. text teče hladce, až moc hladce…

zklamání. ať už to bylo překladem nebo autorkou, text děsivě skřípal a jeho čtení bylo utrpením. těch pár zajímavých úvah o virtuálním světě bylo ubitých spoustou zbytečného řečňování. pointa byla tak triviální, až mi z toho spadla čelist. ok, jako detektivka nic moc, jako kyberpunk nic moc… tak co tedy?

Ako v mnohých budúcnostiach v iných knihách aj tu čaká ľudstvo budúcnosť nemilá. Hlad, napäté vzťahy medzi mocnosťami, vystrájanie počasia – to všetko smeruje k verdiktu s takmer stopercentnou istotou – ľudstvo sa ženie do záhuby. Jadrová vojna by spôsobila nemožnosť prežitia na Zemi a tak sa múdre hlavy zamysleli – ak nie na Zemi, kde potom? Červená planéta je bohužiaľ nehostinná a človek to nevie zmeniť. Nuž teda, ak nemôže ísť Mohamed k hore, tak pôjde hora k nemu. Ak človek nevie zmeniť Mars, bude musieť zmeniť seba. Roger Torraway je jeden z „produktov“ projektu Man plus (čo by sa dalo pekne preložiť ako človek+, teda nadčlovek). V záujme prežitia v extrémnych podmienkach Marsu ho stiahnu z kože, odstránia oči, uši, penis a semenníky; dostane novú kožu spolu so solárnym systémom, vďaka ktorému získava energiu od Slnka. Získa schopnosti Supermana – rýchlosť, silu, odolnosť… otázkou je ale, čo všetko stratí? Žeby ľudskosť? Po skvelých Obchodníkoch s vesmírom som si prečítal ďalšiu knihu F.Pohla (ktorý sa zaradil medzi mojich obľúbencov; už sa teším na Gateway), ktorá ma absolútne nesklamala aj napriek nižšiemu hodnoteniu tu na Legii. Kniha už na začiatku popisuje pretvoreného kyborga Williama Hartnetta – jeho vzhľad a „funkcie“. Medzitým sa zoznámime s hlavným hrdinom Rogerom Torrawayom, jeho milujúcou manželkou… moment… milujúcim manželom Rogerom Torrawyom a jeho manželkou, ktorá ho podvádza a on o tom nevie. Navyše s jeho najlepším priateľom, ktorý je dôležitou súčasťou projektu Man plus. Nastane veľký zvrat a náhradník Roger sa dostane na prvé miesto dôležitosti – ľudia ho zmenia na Marťana. Kniha z väčšej časti popisuje zmeny, ktoré na ňom ľudia z projektu spáchajú. Zmeny fyzické aj zmeny psychické. Predstavte si, aké by to bolo, ak by ste nemohli zavrieť oči, pretože je to nielen fyzicky nemožné, ale ani neovládate funkciu ako ich vypnúť. Počas čítania som mal neustále pocit neodvratnej katastrofy, ktorá spôsobí zlyhanie projektu Man plus. Čo to bude? Ľudské bláznovstvo ovplyvnené blížiacou sa vojnou od protistrany? Psychická krehkosť človeka? Nevera manželky? Nebodaj praví Marťania? A kam to potom bude smerovať? Vďaka tomu som bol neustále v napätí a pri najmenšej chybe, pri akejkoľvek zmene som hltal písmenká v snahe čo najskôr zistiť, čo to spôsobí. Samozrejme prišla chvíľa, keď som si už vravel, či vôbec dôjde k tomu odletu na Mars a prial som si, aby to bolo už čoskoro. Odpočet sa skončil, prípravy boli dokončené a… zvyšok konkrétne neprezradím, ale pútavosť knihy nepoľavila a dočkal som sa naozaj zaujímavého záveru. Až si knihu budete čítať po druhý raz, na niektoré pasáže (sami zistíte ktoré) sa budete pozerať novými očami. Výborné dielo po práve patriace do edície Mistrovské díla SF (Laser-books túto knihu plánuje vydať v tejto edícii; ak chcete vidieť ako Roger vyzerá pozrite si obálku na stránke vydavateľstva).

Přidávám se k ostatním. Zaujalo mě to a i konec nezklamal. Jen více, pane Brossmanne!

Tuto verneovku bych hodnotil jako jednu z lepších v žánru „příběh s tajemstvím“. Menší rozsahem, o to ale svižnější. Děj (výprava velrybářské lodi, která nevysvětlitelně ztroskotá – možná mořská obluda, možná tsunami) letí dopředu velmi rychle, autor se výjimečně moc nezdržuje cestopisnými popisy prostředí. O to víc si ale čtenář užije velrybářství. Ale celkově nadprůměr, i když to nelze srovnávat se sci-fi majstrštyky.

Klasická dobrodružná akční fantasy. Máme tu draka a hrdinu se kterým se můžeme ztotožnit. Předmětem je putování, jehož cílem je dopadnou zlého záporáka. Jak jsem řekl, klasická fantasy. Ale pěkná a zábavná. Kniha mě strhla a hlavní hrdiny jsem si rychle oblíbil. Děj pěkně odsýpal, nebylo nouze o dramatické situace. Prostě klasické znaky komerční fantasy, spolu s neoriginálností a klišovitým happyendem. Každopádně hlavní účel to splnilo na výbornou – pobavilo.

Propracovaná fantasy série, jejímž hlavním hrdinou je chlapec Simon, dospívající ve víru událostí, intrik, bojů, magie a vůbec všemožných dobrodružství; obklopen množstvím postav prostých i urozených, obyčejných i nadpřirozených, dobrých i zlých… Zkrátka klasická putovní fantasy, která mi před lety poskytla spoustu hodin zábavy. Ale: Simona jsem si nikdy neoblíbila a v průběhu let pro mě cyklus ztratil na atraktivitě. Nejspíš to bylo dáno velkými rozestupy ve vydávání – na 4 díly rozsekanou „Věž Zeleného anděla“ jsem ani nedočetla, protože by vyžadovala přelouskat zpola zapomenutou sérii znovu a to už se mi jaksi nechtělo. Tím tedy zdůvodňuji o něco tvrdší hodnocení oproti ostatním čtenářům, nicméně i tak jde o jednu z nejkvalitnějších fantasy ság, co u nás vyšla. 74%

Pro mě jedna z nejlepších povídek sborníku. I když je příběh jednoduchý, naprosto zde vítězí atmosféra a hlavně jazyková stránka knihy a cit pro detaily. Hrdinové nejenom, že jsou „živí“, ale navíc pocházejí i z doby, o níž je psáno.

odpustíme-li autorovi tu trošku milostné romantiky (dávkované ovšem citlivě), pak se jedná o skvělou povídku s proti-válečnou notou. vydlabává sice poslední zbytky morku z fenoménu „hirošima-nagasaki“ aneb „ultimate weapon“, ale dělá to velmi inteligentně a čtivě. k tomu pár dalších zajímavých úvah na dějinná témata a je zaděláno na skvělý kousek.

Olymp se mi líbil ještě o ždibet víc než Ílion, snad proto že už jsem se orientoval v postavách i v prostředí, na jehož zasazení i proměnlivost se věru těžko zvyká. Děj je takový nějaký přehlednější, stejně jako minule se mi nejvíce libíly trójské reálie a tentokrát i olympské, Achillova cesta za likvidací Dia byla prostě dokonalá. Abych to nějak shrnul – rozhodně palec nahoru, ale pozor – toto není snadná četba, pusťte se do ní nemáte-li na dlouho žádné jiné literární plány, chce to čas.

co jiného od autorů čekat? zajímavé technologie i společenské koncepty, mírné rýpání do „dženderových“ záležitostí (tenhle pop-výraz mi leze krkem. proč proboha nemluvíme radši anglicky, když už mocí mermo nechceme mluvit česky?). docela zajímavé zobrazení předsvatební partnerské psychózy právě na pozadí nových technologických udělátek. celkem zajímavé, ale něco tomu chybělo. je to spíš legrácka, chyběl mi větší náboj, větší tah.

Předchozí díl mi sebral trochu důvěry a hlavně nadšení k této sáze (viz mnohé z toho co je v komentářích přede mnou), tento naopak špetku přidal. Pořád se to čte výborně a když zrovna neumírají dobré postavy jako podsvinčata, nebo na to nečekají, jste i docela spokojení s vývojem příběhu. Na druhou stranu jsem si v jednu chvíli uvědomil věc, která mě docela pobavila. Přes veškeré Martinovo mistroství, přes všechnu „drsnost“ i přes tu hromadu fantasy reálií je to vlastně jakási knižní telenovela. Taková VKV fantasy sága (nechci urazit nikoho kdo sleduje VKV, sám jsem neviděl ani díl, ale jiná telenovela mě zrovna nenapadla), jen místo Dany Morávkové máte Cersei Lannister :-). Je to rozvláčné, nikdy nekončící a slintající čtenáře to vtáhne stejně, jako telenovely ženy v domácnosti. Teď jsem zvědavý, jestli se mi tahle moje teorie potvrdí i u následujícího dílu :-).

Zatím hodnotím ze všech Martinových knih tuto nejhůř. Proč? Možná jsem si za těch pět knih už na Martinův šokantní styl poněkud zvykl (viz. komentář od papuja) a už mi to nepřipadá jako takové maso, nebo jsem měl prostě a jasně pocit, že se tam už tak moc, jako v předchozích dílech, neděje. Největším mínusem je pro mě ale asi něco jiného. Čtyři knihy (a že to jsou docela slušné bichle) někomu fandíte a prožíváte s ním všechno dobré i zlé (toho zlého je pro každého mnohem víc) jen proto, abyste v páté knize se skřípajícími zuby četly, jak potupně a naprosto odporně umírá a s ní/ním všechny vaše naděje. Tohle se už prostě těžko vydýchává. Jinak je to pořád samozřejmě bezvadné čtení a Martin je vypravěč par exellence, ale…

Přidávám se, také nevím o co šlo. Florobot? Mimozemšťan? LSD? Upíři??? :-))

Řekl bych, že tato povídka je slabší, než její první část „Kočičárna“ z první „Války s Kzinty“

velmi zajímavý námět, ale provedení nic moc. je to asi moje chyba, ale leccos jsem asi nepochopil (např. vztah mezi geometrií země a tokem času). nicméně, ani to, u čeho jsem si jist, že chápu ;) mě nebralo: alternativní historie je dosti odfláklá a ne příliš logická, děj úmorně nudný a předvídatelný. zkrátka, nic moc.

nemůžu se rozhodnout… na jedné straně velmi trefné vylíčení kariéry „běžného“ vědce, který není žádný génius, ale maká, na druhé straně pro mne obtížně stravitelná zápletka s ježíšem. ač nejsem křesťan, vůbec mi nevadí jako taková, ale spíš absence vnitřní logiky. autor něco postuluje, aby to vzápětí bez vysvětlení smetl ze stolu. to už nemluvím o pointě, která mě nenadchla už vůbec, ba se přímo domnívám, že je špatná. tož tak.

námět je velmi zajímavý a ač jsem na podobné téma již leccos četl (i z české provenience), zpracování je více než skvělé. povídka je vtipnou kombinací analýzy partnerského vztahu ne zcela vyrovnaného a docela příšerné vize budoucnosti, ze které mě, při zvážení její reálnosti, běhal mráz po zádech.

dobrá astrofyzikální anekdota. nosné téma je dosti vtipné, ale vnitřní logika poněkud kulhá (proč už jsme to nepozorovali dříve?). pointa je rychlená a utíná příběh příliš rychle, nicméně alespoň konzistentně. asi tak třikrát mě autor donutil k hlasitému smíchu a to se počítá.

Zajímavá a rozporuplná kniha. Začátek je opravdu utrpením v té nejryzejší podobě. Autor čtenáře zasype lavinou různých jmen, pojmů a faktů o fiktivních náboženstvích a státech. A až do konce knihy ještě přihazuje. Ale když se člověk prokouše přes začátek, čeká tam zajímavý příběh se sympatickými postavami. Bohužel jak jsem řekl, autor dál přihazuje kdejaká jména a pojmy a abyste si neodnesli jen polovičatý zážitek, je třeba pořád dávat pozor (v žádném případě nečíst v hromadné dopravě, nedejbože o přestávkách ve škole). Některé pasáže, jako většinu pobytu v Brothu, jsem protrpěl. Naštěstí jsou tyto nudnější a složitější pasáže prokládány čtivějšími, i konec (tažení do ***) bych zhodnotil jako povedený. Na druhý díl jsem celkem zvědavý.

Kniha se rozjíždí velice slibně, první dvě třetiny knihy jsem si opravdu užíval. Atraktivní prostředí města Camorru spolu se sympatickými postavami dělají své a kniha utíká kupředu jako dobře promazaný stroj. První dvě třetiny prostě za jasných pět hvězd. Bohužel nám Lynch ve dvou třetinách předhazuje dost křečovitý a umělý zvrat. S odchodem několika důležitých postav mě to přestalo bavit a zbytek knihy jsem četl snad měsíc, přičemž jsem to prokládal jiným čtivem. Zbylé postavy nedokáží děj utáhnout a je to celé takové těžkopádné. Konec je taky nemastný neslaný. Nejsem vysloveně zklamán, přeci jen první dvě třetiny byly vynikající, ale po tolika nadšených recenzích jsem čekal trochu víc.

čtení navýsost zajímavé, ale nelehké. doba sepsání díla určuje jazyk, který je pro dnešního čtenáře nezvyklý. přesto by se dal označit autorův styl za čtivý. co se týče námětu a zpracování, tady nechal autor čtenáři maximum prostoru. je příběh vyprávěním o snu (spíše noční můře), autopsychoanalýzou, alegorií rozpadu starých pořádků nebo fantasmagorickou vizí očištění světa? ve spojení s kubinem je nejčastěji slýchat jména meyrink a kafka. mě se spíše vybavil ladislav klíma. kubinův román, jeho ojedinělé prozaické dílo, je skvělou demonstrací toho, jak fantastický román stál u zrodu literární moderny. nebo literární moderna u zrodu fantastické literatury? ;)

Další skvělá povídka od Sterlinga z universa Mechanistů a Tvárných. Mechanisté – „lidé“ kteří se zaprodali technice a v důsledku toho přišli o část lidství. Může vůbec ještě dvě století stará mechanička něco chtít od života? Je to jedna z mála povídek, kde autor končí opravdu horově a depresivně.

Je to vlastně první povídka co jsem od Sterlinga četl a musím uznat, že mě úplně okouzlila. Civilizace, která nefunguje na inteligenci, ale na základních pudech a feromonových signálech. Co od ní tak může člověk získat? A co nakonec tento Roj získá od člověka? No prostě doporučuju.

Po mírném zakolísání v minulém dílu se tento vrací do té nejlepší formy. Méně záhad a filozofie a tolik akce, že chvílemi nevíte kdo je živý, kdo mrtvý a kdo tak něco mezi. Taky se rozloučíme s několika hlavními postavami, z nichž některé mi přirostly k srdci i přes svůj odpor ke sluníčku, alergií na česnek a nervozitu v Magieřině přítomnosti. I když minimálně v jenom případě nemusí být odchod definitivní a vlastně bych se tomu i celkem divil. Co mě ovšem nepotešilo byl způsob jakým se objevily vrátka k dalšímu pokračování, ale to už je jenom můj úhel pohledu.

S pozdravem Tony-Z

Ano, ano, ano. Tak i já jsem podlehl a rozhodl se poslechnout si Píseň ledu a ohně. A musím říct, že toho rozhodnutí rozhodně nelituji. Takhle dobrou knihu jsem nečetl už hodně dlouho. Ani si nepamatuji, kdy jsem naposledy šel spát v jednu ráno a v osm ráno jsem budil, abych mohl jít pokračovat ve čtení. Hra o trůny je skutečný nářez a všechny Starky jsem si ihned oblíbil, hádám ale, že jich autor několik zahubí přesně před koncem a nenechá je vstoupit do druhého dílu. ____od Pána prstenů a Bohatýra jsem nic tak dobrého opravdu nečetl. Asi jsem si našel novou drogu…

Z klasicke detske fantasy typu „jejda, ja jsem soucasti elity, svet je jinaci, nez se zdalo, a ejhle, jsem vyjimecny i v ramci te elity“, se stala mnohem temnejsi a vlastne velmi dobre postavena fantasy o „zvetsovani rozhledu“ a dospivani. To, co Harrymu Potterovi trvalo nekolik let, Max McDaniels zvladl za rok. Skutecne velkym plusem cele knihy je zcela netrivialni zaporak, pripominajici Franka z Tenkrat na zapade. Knize bych vytkl snad jen zbytecne moc postav, byt na druhou stranu prave to z ni dela dilo, ktere se vymyka bezne praxi.

Prekombinovane. Dej sice ubiha vcelku dobre, nicmene akce miji akci a prisera priseru – clovek ma trochu pocit, ze se autor chtel pochlubit, kolik reckych baji cetl. Samotny setup a zivot polobohu je zajimavy a originalni, bohuzel to trochu kazi skutecnost, ze pointu prvni poloviny knihy vyzrazuje uz zalozka a polovina recenzi.

Klasický Asimov – detektivní sci-fi o pokusu o dokonalou vraždu. Příběh je postaven na pevných fyzikálních základech, které také vedou k usvědčení pachatele. Před Asimovem, byť v podobě spisovatele si prostě žádný zločinec nemůže být svobodou jistý. Čte se to velmi dobře.

Moje oblíbená povídka. Skvěle napsaná, do absurdna dovedená nadvláda odborů nad ekonomikou.

Celkem vydařená conanovka, jejíž nízké hodnocení mne trochu mrzí. Sice to není Howard (a ani de Camp a Carter), ale kniha má nápad (Conanovou motivací zde je záchrana vlastní duše před démonem, kterého „omylem“ probudil, holt krást se nevyplácí:)), spád a místy obzvlášť povedenou atmosféru (část odehrávající se ve městě ovládáném čarodějnicemi je na conanovku nezvykle dusivá až depresivní).

Jak již bylo napsáno přede mnou, tato kniha nemusí sedět každému. Podobě jako jiný britský humor. Já mám naštěstí britský humor rád, proto jsem přečetl knihu téměř na posezení.:) Rozhodně patří do lehčí oddechové literatury.

jak už to tak u antologií bývá, něco se mi líbí víc, něco méně. z mého pohledu je sborník mírně nevyrovnaný, ale to je dáno záběrem NW a jeho autorů, ono to snad ani líp udělat nešlo. proto si myslím, že tahle kniha je záslužným počinem.

mírná výtka směruje k tomu postmodernímu blábolení o žánrech, protože jsem na to alergický, ale tady jde o osobní vadu :) maje doma literární vědkyni, která se nepříliš lichotivě vyjadřuje o většině teoretických rozborů SF a podkládá to celkem rozumnými argumenty, začínám jí stranit a ejhle, moje přecitlivělost na tenhle typ teoretizování je na světě.