LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Původně jsem ani nechtěl v Gotrekovy a Felixovy pokračovat po přečtení 7 dilu, o zabijáku orků jsem slyšel, že je jiný. Nic jinýho jsem nechtěl, King byl král(aspoň touhle „sagou“). Ale tahle kniha mě donutila Gotreka číst dál. Kniha je fakt dobra, nemůžu než souhlasit s předchozím komentářem. Je to velice povedený začátek. Znáte ten případ, kdy se potkají staří známi po letech při nějakém dobrodružtví a kniha se snaží zdůraznit jak velkolepé byly jejich předchozí zážitky. Celou knihu sem měl pocit, že tohle ty zážitky jsou.

Desať poviedok Pavla Renčína si užíva zaslúženú pozornosť. Kto si túto zbierku kúpi, rozhodne neprehlúpi. Čaká na vás slušná porcia napätia až strachu, uhladený štýl bohatý na opisy a prirovnania (ktoré sú až básnické) a zaujímavé poetické príbehy odohrávajúce sa v realite prelínajúcej sa s tou snovou či fantastickou. Renčín si ma získal najmä popisom prostredí, v ktorých sa poviedky odohrávajú – niekedy stačí odstavec a som okúzlený :) Vydarený obsah sa spája s nádherným vzhľadom, – tvrdá väzba, pekná obálka, ktorá je prebalom a látková záložka – ktorý na mňa zapôsobil vyložene luxusne a reprezentatívne. Prial by som si viac takýchto kníh :) A nielen po stránke vzhľadu, ale aj obsahu. Takých desať vybraných poviedok z desiatich rokov tvorby akéhokoľvek autora musí vždy zaujať. Vďaka tejto knihe som sa s Renčínovou tvorbou stretol po prvý raz, ale rozhodne nie posledný.

Zaujímavá ešte nikde inde nevydaná poviedka uzatvára reprezentatívnu zbierku Beton, kosti a sny. V duchu to najlepšie na koniec (alebo aspoň to lepšie :)) tu máme detektívny mysteriózny príbeh. Renčín vie čitateľa krásne uviesť do prostredia, v ktorom sa príbeh odohráva a začiatok poviedky je asi najpôsobivejší vďaka miestu činu v zasneženej záhrade. Kontrast snežnej čistoty s červeňou krvi :) Trošku mi tu chýbali pasáže plné metafor, akosi som si na ne zvykol :) Koniec môže naznačovať, že sa s Filipom stretneme aj niekedy nabudúce. Ďalšia mysteriózna detektívka (aj v rozsahu knihy) by ma potešila.

Druhý díl cyklu „Správci počasí“ se nese v podobném duchu jako úvodní část. Hlavní hrdinka Joanna je magnetem na průsery a pohromy všeho druhu. Po peripetiích ze „Smolného povětří“ se musí vyrovnat s novým způsobem své existence a netřeba zdůrazňovat, že život džinů, jakkoliv mocných, má svá úskalí. Třeba když se jejich láhev dostane do spárů uhrovitého, nevyrovnaného fracka… Rachel Caine dovedně mixuje humor s napětím, romantiku s akcí, přidává exotickou příchuť manipulace s počasím a výsledkem je opravdu svižná knížka. Úbytek hvězdičky oproti předchozímu dílu připište na vrub IMHO příliš zdlouhavému růžovému úvodu (rozumějte: moc sexu;-)). Pro čtenáře z řad mužů pak bude nejspíš těžko k překousnutí způsob, jakým Joanna hodnotí každého chlapa, se kterým se dostane do styku (skoro každý je prostě atraktivní k sežrání:-)). Ženám a dívkám mohu „Úžeh“ bez váhání doporučit jako odpočinkové, nikoliv však hloupé čtení. 74%

Krásna ľudská poviedka. To vždy ocením :) Poviedka bola napísaná pre antológiu Kostky jsou vrženy, ale Renčín si tento text vzal pekne po svojom a vo výsledku to nie je obyčajný fantasy príbeh. Veľmi pekné.

Súhlasím s Gaarqom. Je to pekná poviedka, nápad živého mesta je veľmi dobrý, striedanie dejových línií pomáha dynamike príbehu, opäť tu máme snovú realitu s realitou materiálnou a naviac postavy(-u) čarodejníkov. Ale škoda, škoda záveru. Pripadalo mi to ako primerane rýchla jazda autom (väčšina poviedky), zrazu zrýchlim tak, že vonkajší svet sa zmení v šmuhu a o sekundu som na konci (záver).

Vesmírná variace na Orfea a Euridiku.

Orwell bohužel s tímto dílem uhodil hřebíček na hlavičku. Velmi přesně popisuje nástroje diktátorského režimu a i když mnoho věcí dotahuje ad absurdum, můžeme jím nastíněné přístupy k věci pozorovat i v běžném životě kolem nás. Naštěstí zatím v mnohem menší míře. Kniha je napsaná velmi sugestivně a je těžké se od ní odtrhnout, ale donutit se jí číst znovu je opravdu obtížné. Jde o dost depresivní látku. Obecně se moc neví, že k poctě díla bylo roku 1984 uvolněno i filmové zpracování, které podle mého názoru za knihou takřka nezaostává. Je hodně blízké například ke slavnějšímu Brazil a to se inspirací v Orwellovi rozhodně netají. Atmosféra filmu je hutná a depresivní skoro jako v předloze, hlavní hrdina správně vyžilý a vyhlídky na budoucnost stejně jako v knize žádné. Dnes nezbývá než smeknout před mistrovým citem pro politické i lidské klima. A doufat, že…ne že se jeho vize nenaplní – ony už se naplnily – ale že se nerozvinou do obludnosti jím předestřené.

je tomu už pár let (asi osm) co jsem četl originál. nadšeně jsem si jej koupil a očekával pastvu, ten první, iniciační horror (v té době jsem třeba četl kinga a považoval ho za mistra horroru)… a ten děs a hrůzu, s jakou jsem se v knize setkal jen těžko popisuji. mizerně napsaný mizerný příběh. těch sto let od napsání je strašlivě poznat. stroker navíc není žádný zvláštní spisovatel, logika děje dosti kulhá a atmosféra je řídká jak marsovský vzduch. zkrátka tahle klasika mě minula a to totálně (na rozdíl třeba od frankensteina, kterého považuji za velmi povedeného).

hodnocení této knihy není snadné. především jsem četl její předobraz. příběh zasáhlo především notné krácení (cca 50 stran). je to velmi poznat. autorka často skáče z mosta do prosta (tam, kde byla ve „stinovi“ logika jasná, tady chybí motivace postav i okolností). oproti skartovanému vydání je příběh značně ochuzen o dusnou atmosféru neustálého podezřívání a fízlování. autorka příběh přepracovávala ještě za bolševika (do roku 1988), ale román vyšel až po převratu (1990), takže celé to úsilí román předělat paradoxně vypadá (a je) jako marné. autorka se také pokusila o ještě „alternativnější“ socialistické československo (hlavní město je benešov /pěkný žert/, StB se jmenuje lidová stráž atp.), jenže opět celkem zbytečně, nic to nepřináší. příběhu zůstalo podivné moralizování základního námětu, pochybný závěr i pár nelogičností (z nich mě, jako jazykového vývojáře dráždí především ona „slovanština“ – každý lingvista rozezná přirozený jazyk od jazykové šifry a silně pochybuju, že obyvatelé vzdálené budoucnosti nemluvili přirozeným jazykem, ale nějakým ad hoc mišmašem slovanských jazyků. už jenom to by bylo pro kapitána varka silným vodítkem pro jeho hypotézy). závěrem tedy, zkuste si sehnat „odkud přišel silvestr stin“ a toto nečtěte, je to jen slabý odvar původního zajímavého příběhu.

Zajímavě uchopené tema – povídky jsou docela různorodé. Jednou nás autor potěší vítězstvím lidstva, podruhé zvitezi berserker a sejme všechny lidské bytosti kolem sebe…
Nelze opomenout, kniha má výborný úvod, který vás odrazí do světa berserkrů – prostě se budete tešit na další povídky… Povídky jsou sice nevyrovnané, ale v průměru nadprůměrné (he). Jo a sežeňte si/přečtěte si povídku Křídla z hlubin času!

Nicméně mě docela vadí, že doteď nevím, jak si berserkera – hrozivým a hrozným nepřítelem lidstva (goodlife) – představit. Jednou to vypadá na stroj velikosti malého města (vesmírná loď), podruhé na samostatnou malou jednotku (u templaru) prostě zmatek. Škoda ho.

Takový docela průměrný díl série Net Force. Klasicky se knihou nesou dvě dějové roviny – ta zajímavá, IT-kriminální, a ta nudná, osobní vztahy hlavních hrdinů. Tentokrát to bylo o něco zajímavější tím, že hlavní padouch byl fakt frajer, nesrovnatelně působívější než kterýkoliv z hlavních hrdinů. Nicméně se jedná o knihu která hlubší stopu nezanechá.

Hlavní povídka světa berserkru – je v ní popis události, kdy se lidstvu podařilo porazit své nepřátele na hlavu. Je to fajn, ale trochu naivní.

Autor prijemne pomrkava na ctenare a pointa jeho povidky se mi velmi libila. Jen jsem se spletl v urceni historie, na kterou je pribeh naroubovan. Jak jste na tom vy?

Potenciál povídka měla, ale mě tam několik věcí nedocvaklo. Dal sem si nekere pasaze 2×, ale stejne me celej pribeh nezapadl do sebe. Skoda. Hvezdicek mohlo byt vic.

Nejlepší povídka knihy. Nejdříve ta beznaděj, pak vám to nejpozději červěně docvakne a povídka navodí blaženej pocit. Napsal bych: dejte si to pred spanim – ale jinde nez v teto knize ji bohuzel nenajdete.

Vyborny uvod do knihy. Dokazal me hodne navnadit ke zjistovani souvislosti ze sveta berserkru. Psano stylem reportu vyssi sarzi – ale velmi ctive. Proste fajn!

Tak jo, pokusil jsem se napsat kloudný komentář, ale vzdávám to. Tohle Dílo další oslavný komentář nepotřebuje. Jen nevím, co vyhodit z toptenu. Ale hlavně co si mám teď přečíst? Se mnou „Terror“ zamával tak, že se mi do ničeho nechce. Snad to brzo přejde… Kdyby to šlo, dám 5* + 1 navrch.

Krátky príbeh o podivnom stvoriteľovi. Renčín vie skvele opísať prostredie, vytvoriť atmosféru… len som čakal trochu viac. V Diable 2 som najradšej hral za nekromancera a potešilo by ma, keby bola poviedka dlhšia a viac sa venovala „tvoreniu“. Aj tak to bol príjemný zážitok.

Výborná poviedka! :) Môžte namietať, že svojou duchárskou témou a pointou nie je originálna, ale ja takéto tradičné hororové poviedky zbožňujem. Pointu by som si vedel predstaviť inú (viac by sa mi páčilo, ak by sa k tomu hrdina dohnal sám), ale ak by k tomu vôbec nedošlo, nebolo by to ono.

Kvalitní kniha, ale místy taková divná. Pár „wtf“ momentů by se zde našlo. Kupříkladu ve finále jsem čekal cokoliv, ale rozhodně ne to, co se stalo. Díky ich formě je kniha velice čtivá, přestože děj občas stojí na místě. Třeba část v Harmonia Lake mi přišla trochu zbytečně zdlouhavá. Nejlepší část – Philip K. Dick posedlý démonem jménem Valis :)

Poviedka o Démonovi sídliacom v Čarodejovom prekliatom dome, ktorý láka deti do svojich dvier… nemôžem si pomôcť, opäť mi táto poviedka pripomenula Kinga. Renčínove poviedky sú ale poetické s citom pre jazyk a osobité. Veľmi slušné, aj keď prvú poviedku zatiaľ nič neprekonalo.

Ďalšia krátka, ale veľmi pekná poviedka. Úvodný tanec medzi vločkami sa mi veľmi páčil a na konci som zistil, že to nebola len efektná jednorazová ukážka, ktorá mala zaujať na začiatku. Opäť je tu prelínanie reality s nadprirodzenom a tak trochu rozprávkový námet.

Táto poviedka ma veľmi nezaujala. Boj prírody s mestom je zaujímavý nápad, lenže popisy mesta ma práve od čítania rušili, čo je čisto môj problém. Určite sa nájdu čitatelia, ktorí budú túto poviedku vyzdvihovať do nebies, ale ja mám radšej opisy mesta v detektívnych príbehoch (napr. Démoni jsou věční a pod). Príbeh mi tiež pripadal občas chaotický.

nedávno jsem v nějakém výronu knihomolství za těžké peníze koupil režimem zkompostovanou knihu l. freiové „odkud přišel silvestr stin?“. dočetl jsem ji a je to pro mě šok. první 2/3 neuvěřitelně dobré. pk dick hadra. a je to logičtější než kterýkoliv dick ;) temná a chmurná atmosféra mlhavé osobní identity, špiclování tajnou policií (už se nedivím, že to ztopili; i když, třeba podle jmen, jde i tak o alternativu našeho československa /přeskeř, vark a stin znějí česky, ale jinak nepovědomě/) a znechucení naším světem. a ani ten svět, ze kterého si hrdina myslí, že pochází, není po prvním jeho líčení jakožto ideálního svět, žádná idylka. freiová mě dostala, po kvaře a jiných jejich většinou nudných a moralizujících věcech, tohle je dílo. žel, nebyla by to freiová, aby se tam nevyskytly podivné filozofické úvahy, které mi lezly na nervy (tady si dovolím: zlatý dick ;). její vize práva každého na absolutní volnost je mi drsně proti srsti. konec, žel, vyšuměl v mátožném záchvatu pisatelské epilepsie, děs… sakra takový potenciál… mám obavy, že ono následné přepracování nejenže nezměnilo závěr, ale dílo navíc vykastrovalo vstřícnou předpřiposraností vůči režimu. nechme se překvapit.

Svůj komentář jsem napsal k celé sérii Corum nebo aspoň k té části série, která u nás vyšla. K této knize chci podotknout jen to, že mám rád takové ty přesahy z jedné knihy do druhé, z jedné série knih do druhé a tady jsou tyto přesahy zřejmé, kniha Král mečů je propojena s knihami o Elrikovi (Elrik z Melniboné, Elrik – Námořníkem po mořích osudu) i s knihami o Kouzelné hůlce. Samozřejmě tu nevídím tak propracovaný systém, jako je třeba u Tolkiena, ale přesto tohle prolínání příběhů hezky koresponduje s prolínáním různých světů, plánů, v knihách o Corunovi a příběhy tak dostávají další rozměr.

Ďalšia atmosférovka na hranici reality a fantastiky. Tentoraz je to po kúskoch odhaľovaná (čo skvele pomáha pútavosti a napätiu) minulosť, ktorá viedla k strate chlapcových blízkych. Ostali mu len bábky. Mrazivé, zaujímavé… znepokojivé. Mám pocit, že v Renčínovi som našiel ďalšieho obľúbeného autora.

Krátka, ale pútavá poviedka o Princezne, ktorá píše príbehy svojmu Väzniteľovi. Temný príbeh z nášho sveta doplnený fantastickým prvkom so štipkou hororu (či trileru) zakončený peknou pointou. Ak by som nevedel, kto je autorom tejto poviedky, tipoval by som Stephena Kinga (v tých najlepších časoch). :)

Už dlouho jsem hledal knihu o upírech, která by se více zabývala jejich životem a nebyla jen zběsilou akcí, a v tomhle mi kniha perfektně sedla. Hlavním hrdinou je upír Luis, který se stal upírem nechtěně, a vypráví redaktorovi svůj příběh od dní, kdy se stal upírem až po dnešek. Snaží se zjistit něco o historii upírů, co jsou zač a jak vůbec vznikli, to však nakonec nenachází. Kniha je velmi dobře napsaná, místy je až poetická, na jiných místech však náležitě drsná, stejně jako je i život upíra někdy poetický až melancholický a někdy drsný. Autorka se zabývá vztahy mezi upíry, jejich životem a společenstvím. Příběh upíra Luise byl i zfilmován, ale film se od knihy trochu liší. Některé části příběhu byly vypuštěny úplně a i konec je ve filmu jiný. Jestli hledáte knihu o upírech a máte plné zuby sladkých romancí pro náctileté, s nimiž se dneska roztrhnul pytel, a tento příběh ještě neznáte, sáhněte po téhle knize, určitě neprohloupíte.

Posledni kniha je sice velmi predvidatelna, ale celkove se autorovi bajecne podarilo pribeh uzavrit a odkryly se asi vsechny zahadne otazky z minula. Presto by knie neuskodilo trochu autorova stareho stylu a vice prekvapeni.

Jan Hlávka (spolu s T´Anou) naozaj stvoril v rámci série JFK veľdielo :) Tento komentár sa mi píše nesmierne ťažko, jednoducho nemám slov. V druhej polovici Odplaty sa mi dostali odpovede na otázky, ktoré sa vynorili v Zemi prokletých. Pri čítaní som sa snažil odhaliť kam bude príbeh ďalej smerovať, všímal som si rôzne súvislosti (s predošlými dielmi JFK, s vlastnými dielami v sérii JFK a aj s doteraz nevydanými dielmi Františky Vrbenskej a Jaroslava A. Poláka) a celkovo som si čítanie nesmierne užíval. Dostal som také chuťovky ako sú zaujímavé nové (Adam, Gregor Norrington) aj staré známe postavy (Asenat, X-Hawk (SPOILER! – zbabelec, zase zdrhne KONIEC SPOILERU!), Anna, Noel, Treneport a dokonca aj Mates :)); zaujímavé využitie mágie (ktoré na mňa nepôsobilo ako efektné mrhanie energiou v štýle Star Wars, či kde to používajú svetelné meče) a narážky aj na našu realitu – súčasnosť aj minulosť či dokonca užívateľa týchto stránok, ktorý napísal komentár predo mnou. A ten Príbeh s veľkým Pé. Nádhera, krása, lahôdka (toto slovo budem dúfam v prípade Jana Hlávku používať aj naďalej :)). Odhaľovanie minulosti, starých spojenectiev a zrád, neustále zaujímavý dej je neskôr neustále napínavý a to vyvrcholenie… k nemu by som mal možno jednu výhradu, miniSPOILER ohľadne neznámeho osudu jednej postavy KONIEC miniSPOILERU ale som spokojný. Čo spokojný… priam nadšený (veď to ste už zistili aj z predošlých riadkov :)). Asi sa budem opakovať, pretože som to už niekde písal – jedným z cieľov série JFK bolo objavovať nových autorov, či čitateľom dať možnosť spoznať už známych autorov (a ak ich autor zaujme, prečítať si jeho ďalšiu nieJFK-tvorbu). A to sa v mojom prípade stalo. Po prečítani Zatméní som si prečítal poviedky Jana Hlávku (niekde bolo nadšenie menšie, inde zas väčšie), netrpezlivo som očakával prvú polovicu dvojdielu a neskutočne si užil polovicu druhú. A autor už skôr poputoval do Top10, jeho ďalšia tvorba má u mňa nálepku „must have“ :) Týmto ďakujem duu MŽ&JWP za skvelý nápad série JFK, ktorá mi mimo iného poslúžila aj ako objav nových autorov.

Naozaj výrazný mínus mám k Postepilogu, ktorý tu podľa mňa nemá čo robiť. Nejako mi uniká jeho zmysel. SPOILER mimo uistenia, že JFK bude asi aj naďalej verný zhnitej skorumpovanej nedôveryhodnej (sčasti) EF; a že všetko môže byť inak, čím mám pocit, že vrhá pochybnosti na celú Odplatu a tým u mňa vznikol len zmätok KONIEC SPOILERU Citujem: „To bylo šílené, tak šílené…“ – podobný pocit mám z tohoto postepilógu – wtf a podobne… „Pokud by to byla pravda,“ řekl John zamyšleně, „nic z toho, co jsme se dozvěděli, nedává smysl“ – tak tak, kde je pravda? Tak ako to bolo nakoniec? Čo sa mňa týka, pri druhom čítaní Odplaty tento postepilóg vynechám. Záverečné „A proč byste měl předpokládat, že vám někdo někdy řekl pravdu?“ na mňa pôsobí, že potom všetko (celá séria) môže byť úplne inak a autori si budú „fakty“ ohýbať tak, ako im to bude vyhovovať.

Mel jsem prilisna ocekavani, ktera se promitla do pocitu z ctene knihy. Cekal jsem absolutni pecku, co me vcucne a nepusti a budu z ni paf (jako treba hra o truny ci Dum mrtvych). No nestalo se. Ale to je chyba me hlavy, ne chyba knihy – ta je vyborna!

Uz o necem vypovida, ze jsem ji precet za 2 dny. Ale po docteni jsem byl zklaman. Pak jsem ale marne pro potreby komentare zde na Legii hledal to, co vlastne je v knize spatne. Nic.

Druss je Hrdina a Bojovnik (velka pismena povinna). Kancelarske krysy se stanou respektovanymi bojovniky. Premysli se o hodnotach zivota i smrti. Pevnost je vykreslena impozantne.

Zbyly mi jen drobnosti: zda se mit o trochu naivni – hlavne to, jak je napsana postava Drusse; obrana pevnosti je fajn, ale ve Zle v Sethanonu je lepsi; a pak jeste ten WTF na zaver, kterej sem nemuzu napsat, bo by spoiler a lidi by me zlyncovali…

Kniha mě velmi mile překvapila. Nejde o tupou rubačku jak jsem se bál, ale o dobře konstruovaný příběh o dozrání pod vlivem odpovědnosti a smyslu boje i tam, kde se zdá že to žádný smysl nemá. Scenérie mi místy připomínaly Dvě věže (Helmův žleb) nebo Návrat krále (Minas Tirith) – hájení pevnosti proti beznadějné přesile. Bez zajímavosti není sympaťák coby vůdce „padouchů“ – celé knize do dodává na téma k zamyšlení. Jsou-li na obou stranách rozumní sympatičtí lidé, proč se vlastně mají ty ohromné armády rubat?

Velmi zdařile napsaná série. Autor udržuje napětí v každém díle a úspěšně ho graduje až do konce, násilné scény jsou podány velmi věrohodně se vší brutalitou, hlavní hrdina je tak trochu antihrdina, okolnostmi donucený stát se hrdinou. (Připomíná tím Elrika od téhož autora.) To, že si autor vypomáhá nadpřirozenými zásahy, bych knize vůbec nevytýkal, to je v tomto žánru běžné, vzpomeňte na Tolkiena: Když už je situace neřešitelná, přiletí orli. Tyto tři útlé knížky mě nadchly, škoda, že série u nás nevyšla celá.

Tahle povídka i když ji nehodnotím na 100% je povídka mého kdysi mladistvého srdce. Díky ní mám hlavní hrdiny Gotreka a Felixe rád.

Ke Konci hladovění mám několik zásadních výhrad. Varování – obsahují spoilery. Zaprvé, autor v toku myšlenek vypravěče výslovně říká, že Aykan má nějaký hrozivý plán, jehož se hrdina zároveň děsí a zároveň jej musí bázlivě obdivovat. Jaký plán to je, to se ovšem čtenář nedozví – a není mu zanechána ani nejmenší indicie, aby si to sám domyslel. Mám pocit, že autor samotný nevěděl, jaký plán to je, a byl buď líný či neschopný ho vymyslet, nebo usoudil, že takhle se bude povídka líbit více. No, nebude. Mohl mít Aykanův plán něco společného s jeho zájmem o nanotechnologie a vývoj her? Tyto věci se vyskytly pouze na začátku povídky a pak už nehrály žádnou roli. Aykan tvrdí, že internet je mrtvý, ale pak celou dobu vystupuje jako geniální hacker a nejeví snahu se zabývat něčím „živějším“. Závěr pak působí už jen jako snaha autora nějak povídku ukončit, když nepřišel na nic lepšího. Škoda. Mohlo by to být i na 80 %, takhle jen průměrných 60 %.

Familiár se mi z celého Pátrání po Jakeovi líbil nejvíce. Popis familiárova seznamování se světem, učení se a vytváření těla byl velmi zajímavý a sugestivní, nejlepší byl ovšem závěr. Bez něj by povídka zůstala na 70 %. Dodává jí atmosféru a zvláštní kouzlo. Jen tak dál, takové povídky si přečtu ráda.

Howarda mám rád i když jeho Conan je díky četným přepisům už hodně zprofanovaný. Přesto jsem se do této novely přemohl a s úžasem musím říct, že se skutečně vyrovná nejlepším Conanovým příběhům. Kull a jemu podobní mě moc nezaujali, ale tuto knihu bych doporučil.

Ako a kde žijú temní elfi, je ich zlá povesť skutočne zaslúžená a z čoho pramení? Na tieto otázky (a na mnoho iných) dáva odpoveď úvodná časť trilógie Temný elf. Tak ako Salvatore k písaniu, tak som sa aj ja k čítaniu Domoviny dostal až po Planine ľadového vetra, a preto nedávam plné hodnotenie. Ak by Domovina bola len príbehom sama o sebe, nič by sa jej nedalo vyčítať, ako úvod do ságy niečo postráda. Ľahký štýl a čítavý príbeh je dokonalou ukážkou Magic&Swords, ale predsa len vysvetlenia Drizztovej „odlišnosti“ som sa v podstate nedočkal.

Ze začátku mě to moc nebralo, ale pak jsem se začetla a byla jsem moc spokojená. Není to akční, spíš vztahové a citové, což ale není na škodu. Oblíbila jsem si Rabeho. Povídky v knize Vlastní krev jsem četla až poté, ale nějak moc ztracená jsem se necítila. Těším se na pokračování.