LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

za co, soudruzi, za co? čtení této povídky bylo těžkým trestem. a slibuju, že se to už nebude opakovat. infantilní rádoby-groteska prostá jakéhokoliv humoru, nadhledu a konečně i původních nápadů.

Xina si nejde neoblíbit. Ale zklamal mě 2.příběh v knize, který je samá bitva a Xin není ústřední postavou.

podivný pubertální výlev bez jediného nápadu, navíc velmi špatně napsaný.

nudná kopie pecinovského antiutopických honiček s násilnou pointou.

překousnuv polopatisticky mravoučnou střední část, dohlodal jsem se k celkem zajímavé, byť předvídatelné pointě. příběh má atmosféru a kouzlo. a šlo by to i bez poučování…

opět, dobré řemeslo, ale neuspokojila mě vnitřní logika příběhu spolu s lacinou pointou. čekal jsem víc.

celkem dobře napsáno, nicméně za vlasy přitažený námět mě nijak nenadchnul. po pravdě, celkem mě naštvalo, že mi to celé připadá jen jako záminka pro jinak marnou pointu. škoda práce.

Tak je to tady, moje první Kulhánkovina(čtu prakticky jen čisté fantasy). Nechal jsem se zlákat hodnocením zde na Legii a musím říci, že jsem mile překvapen. V první chvíli jsem myslel, že knížku odložím (když byla ta malá holčina ve sklepě a nebylo jisté na jaký způsob bude připravena – mám 20 měsíční dcerku a říkal jsem si co to kurnik je). Pak se vše vysvětlí (teda až na záhadného kocoura co hýří barvami a zabíjí lidi – tam bych opravdu chtěl vědět víc) a děj se rozjede na plno a nezastaví se až do konce. Vcelku jednoduché čtení – jedna dějová linie, pár jmen. Prostě jede se plnou parou vpřed. A nic (až na toho zpropadeného kocoura) mi nebrání dát 100%.

Pro mne osobně nejlepší Lemova sbírka povídek. Ne, že bych měl nějaké antipatie k Ijonu Tichému, ale Pirx mne uchvátil svým jemným smyslem pro sebeironii (zatímco Tichého bych spíše přirovnal druhem humoru k „bláznivině“ typu Stopařova průvodce…). Sbírka se může směle poměřovat s nejlepšími povídkami Heinleina či Asimova.

Krátká povídka o jedné promarněné příležitosti a o tom, jak alkohol může zničit celou planetu. Působila na mě poměrně amatérsky (byť nenudila), asi bych ji do výběru z díla Velmistra nezařadil.

Edice Pevnost kniha č. 39 – Věčné imágo. Nádherně se to četlo, přiznám na rovinu, ačkoliv jsem se u předchozích dílů zase tolik nebavil, tady mi to všecko vynahradilo. Příběh ze začátku vypadá na jasně danou věc, a já s ním taky jako s jasně danou věcí počítal, jenže nakonec se to všecko vyvine tak všelijak že jsem se nestačil divit, a knmížku jsem musel okamžitě dočíst. Chvílemi jsem se ztrácel v záplavě cizích výrazů, a je dost důležité přečíst každé slovo z knihy, protože pak jsem se v tom trošičku ztrácel, i tak ale rozhodně příjemná knížka a rozhodně veliké překvapení. Jen malé důležité upozornění, neotáčejte na poslední stránku ! :) 8/10

Napriek tomu, že som o tomto legendárnom románe počul zo všetkých strán samé chvály, som bol ohľadom toho čo ma čaká zľahka skeptický. Môj skepticizmus vychádzal z námetu, ktorý som poznal z recenzií a osobne sa mi nezdal príliš atraktívny, resp. som v ňom nevidel potenciál na dostatočnú hĺbku príbehu. Nezostáva mi len skonštatovať, že to bola veľká chyba, ináč povedané, kto nezažil, neuverí. Očakávania boli formované mnou – laikom (aj keď zanieteným) a námetu sa našťastie zhostil Grand master žánru – Frederik Pohl, ktorý patrí v SF medzi najvýznamnejšie osobnosti. Námet sa ukázal ako naozaj skvelý, s mnohými vyššie načrtnutými výbornými „hard SF“ motívmi a rýchlym spádom. Autor však nezostáva len pri tom. Román má aj druhú, nemenej dôležitú rovinu – psychologickú. Je to totiž zároveň výborná štúdia motívov ľudského konania tvárou v tvár extrémnym podmienkam, ktoré pod perom pána Pohla odhaľujú ľudský charakter ako destilácia oddeľuje alkohol z kvasu. Je to jednoducho skvelý román, ktorý som zhltol jedným dychom, a ktorý nechá čitateľa nedočkavo oscilovať medzi jeho mnohými rovinami, ktoré sa pred ním v priebehu čítania odhaľujú.

Dneska v noci přišlo to, čeho jsem se obával od roku 2005/06 kdy jsem začal číst Ďurovy knihy. Stalo se vůbec poprvé, že mě nějaká kniha od tohoto slovenského barda zklamala. Postavy jsou málo vykreslené, vztah milenců málo propracovaný, vždyť ty už jsi Ďuro, stvořil daleko lepší milenecké páry. Záporáci jsou nudní, nezajímavý. Prostředí rovněž nezajímavé, děj rychle ubíhající, takže se rychle pročtete na poslední stránku a řeknete si: „A to má být všechno?“ To má být ten příběh, na jehož knižní vydání jsem čekal tak dlouho, příběh, který jsem tiše záviděl čtenářům ze Slovenska. Bohužel ano. A bohužel je na tom to psaní pro časopis příliš vidět. Na jednu stranu je si autor zaslouží pochvalu, protože se mu ten příběh povedlo narvat do takhle malého prostorou. Na straně druhé se však nemůžu zbavit pocitu zklamání, protože ten příběh je průměrný. Při srovnání s ostatními knihami se tahle propadne do Tartataru a nikdo si na ní nevzpomene. Což je škoda, protože ten nápad byl zajímavý. Doufám, Ďuro, že tohle zklamání mi vynahradí o Vánocích Kornel. Takhle mi z toho bohužel vychází rovných 50% ________Bivoj byl přece jen lepší, Roberte________ne­mohl jsme se zbavit dojmu, ale ta hadí bestie a způsob, jak jí obětovali mi strašně připomnělo Barbara Conana.

Výborná kniha, jej hlavným pozitívom je, že aj po toľkých rokoch u nej bezchybne funguje onen pozitívne provokujúci „sense of wonder“, ktorý mám tak rád na majstrových knihách. Aj keď dejovo je to pomerne priamočiare, prepracované technické reálie a minimum logických chýb dávajú vyniknúť tejto knihe aj po 36 rokoch od vzniknutia. Nečudo, že je to jeden z najoceňovanejších Clarkových románov. Jednoducho poctivá science fiction.

Tak toto bolo dosť slabé pokračovanie, presnejšie povedané „riedke“. V priebehu prvej polovice knihy som viackrát uvažoval o nedočítaní. Pritom stretnutie s Rámom ma aj po toľkých rokoch od napísania uchvátilo, ale tento diel to prekryl svojím nadmerným objemom vaty a zároveň nových nápadov je tam veľmi skromne (a navyše niektoré sú veľmi divné). Z tých cca 320 strán by som si kľudne dokázal 100 odmyslieť – hlavne v spomínanej prvej polovici knihy. V závere to však predsalen naberie určité tempo aj informačnú hustotu a čitateľ si občas pripomenie ten pocit, ktorý mal počas celého prvého dielu.

Kniha literárně bravurně zvládnutá, motivující k zamyšlení a každopádně hluboká. Kulturních odkazů je, jak to u Simmonse bývá, víc než plno. Ale když mi prodával všechnu tu kvantovou pryž, docela jsem zatínal zuby, za což musím sundat půl hvězdy.

úžasná antiutopie z konce let šedesátých. příběh v sobě kombinuje hned několik zajímavých pohledů na lidskou společnost: strach z odlidštění v důsledku technologického pokroku a především strach z těch, kteří ve jménu dobra (zde blaženosti) nastolují totalitní diktaturu. na svou dobu odvážný text, napsaný tak, že si zachoval svou hodnotu i dnes. skvělé čtení i po těch 40 letech.

Budu si to asi muset přečíst ještě jednou… vůbec jsem totiž nepochopila, o co běží :)

Podle mě vůbec nejlepší Clakova kniha. Minimum technických věcí a spousta filozofie. Poutavý příběh, který mě osobně nenudil ani chvíli. Po přečtení mi kniha ještě dlouho ležela v hlavě.

Série povídek o Rogeru Schniregovi. Komu se líbí tato série knih o Pohraničí, ten tohle nemůže minout. Je to takové doplnění toho, co se dělo s jednotlivými postavami. Kdo žádnou knihu ze série nečetl, tak by spíš měl začít něčím jiným – tady neznalým nemusí dávat smysl spousta zmínek o ostatních dobrodruzích. Odkazy na ně je kniha doslova prošpikovaná a nebudete vědět o kom se to vlastně mluví (byť okrajově).

Po rozruchu nad Asfaltom som si povedal, že zoznámiť sa s autorovou prvotinou by nebolo zlé. No… prvá tretina naozaj nebola zlá. Kellerova prácička je brutálna, no premyslená – nazrieme si do zmýšľania masového vraha a štýlu jeho „práce“. Následný útok protivníkov je veľmi dobre zvládnutý. Prepadávanie gravimobilu je vrchol knihy. Po tomto päťhviezdičkovom začiatku ide kvalita nižšie, síce je to stále akčné, no mám pocit, že akcia je tam len pre akciu. V pohode by to mohla byť len poviedka. V troch štvrtinách sa toto dielo zvrhne vo všetko možné, len kvalitná „kulhánkovina“ to nie je. Pretože je tu priveľa – akcie, morbídností a zbytočných pasáží alá telenovelistický príbeh z pera masovej vrahyne, ktorá len tak mimochodom je spisovateľka. Táto časť ma tak znechutila (ako aj všetky negatívne vlastnosti), že som túto knihu prestal čítať a nebudem sa ku nej vracať. Skrátka – originál je len jeden.

Výborná oddechovka. Vtipná v mnoha věcech připomínající dnešní dobu (magie zastupující techniku). Jen škoda že (nejen) hlavní hrdina, většinou na konci vyřeší problém stále stejným (zakázaným) způsobem. Možná by to chtělo více vynalézavosti. Ale jinak je to sympaťák a už se těším, až si o něm zase něco přečtu.

Knížka je velicečtivá, po dlouhé době jsem něco přečetl skoro na jeden zátah. Hodně to připomíná Feista a jeho „Mága – Učedník“ což byla podle mě jedna z nejlepších kinh co jsem četl. Je to jen trochu víc orientované trochu jako dětská literatura. Což může být věc názoru. Jinak doporučuji.

Dějově hodně nabitý příběh, který se poprvé neodehrává v St.Louise. Když se však k problémům s probouzením zombií a policejnímu vyšetřování vraždy ještě přidá útok upírů, nezbývá Anitě než zavolat pro pomoc JC. A děj zabrousí i do světa elfů. Krvavé koleno totiž není jen jméno hospody :-)

Můj nejoblíbenější díl z prvních 5 česky vydaných, protože se to točí okolo lykantropů víc než kolem upírů. Anita si uvědomuje, že život s Richardem nebude tak jednoduchý, jak si zprvu představovala. Skvělý závěr, který by čekal asi málokdo. A samozřejmě skvělé hlášky, těch není nidky dost.

Konečně se objevuje Richard, vedle Jean-Clauda hlavní postava Anitina života. Zajímavá zápletka kolem starodávného upíra a Anita si musí ujasnit svůj postoj k JC. V ději budou vždy nějaké „potvory na odstřel“ a milostné vztahy Anity budou čím dál důležitější. Pokud to někomu nevyhovuje, neměl by v sérii pokračovat nad 5.díl.

Nemám ráda tu zápletku s čarodějnicí, takže tenhle díl se mi moc nelíbil. Ale vzít si upířího Pána města jako bodyguarda při noční pochůzce městem mě rozesmálo.

Moje nejoblíbenější knižní série. I když poslední 16.díl se moc nevydařil, tak netrpělivě čekám na pokračování. Jsem prostě závislák.

První kniha o Anitě je vtipná, zábavná, akční, velmi dobře a rychle se čte. Vřele doporučuji všem, kteří mají rádi moderní městskou fantasy.

Tohle pro mne bylo po skvělém Zatmění velké zklamání. Některé pasáže zbytečně roztahované, např. Bellino bezvědomí. Jiné, které mohly být zábavné, chybí. Styl, kterým Meyerová píše, je pořád takový začátečnický. Závěr je moc zidealizovaný.

Vzal jsem tuhle povídku jako „ochutnávku“ na Malazskou knihu padlých, na kterou se chystám, a chtěl jsem si oťukat autora. Výsledek… rozporný. Beze pochyby zajímavé dílo, obdivuhodná kadence nápadů a hlavně minimalistický styl, který z toho dělá dost náročnou četbu. Přesto nebo možná právě proto jsem závěr a poslední třetinu prostě nepochopil. S hodnocením nicméně počkám, protože nevylučuji, že chyba je na mé straně.

Tohle prostě musím dát znovu…

Neznám příliš dílo páně Kulhánkovo, ale přesto se přikláním spíš ke kritikům. Nejkvalitnější částí románu je zhruba první třetina, tedy vše, co přijde do vyvrcholení „domino akce housenka.“ Zde je hrdina držen ještě v určitých mezích a také se tam nachází dle mého nejlepší nápady jako způsob utajení smyslu celé akce. Pak se to zvrhává stále víc do bezduché řežby, přibývá nechutností na můj vkus přes čáru, z Kellera se stává nezničitelný Superman, a pointa je navíc zoufale předvídatelná. Navíc je to nezvládnuté koncepčně, legrační štulec do Star Treku mě pobavil, ale ta parodie na telenovely je už příliš. Vtipné mi to vyjma možná pěti šesti hlášek nepřišlo už vůbec. Podle mě názorný příklad, jak to vypadá, když se autor „utrhne ze řetězu“ v tom horším smyslu…

Vzhledem k neschopnosti českých knihkupců zakoupil jsem knihu přímo od slovenského vydavatele. Útlá brožovaná kniha shrnuje údaje o nejvýraznějších dílech a autorech slovenské SF. Miloš Ferko si vzal jako vzor „Něco je jinak“ od Ondřeje Neffa a pokusil se o podobnou studii slovenské literatury. Bohužel Ferko není Neff a tudíž údaje jsou mnohem skromnější a pokus o kritickou sondu slovenské SF vyznívá nevyrovnaně. Tím však nechci snižovat unikátnost některých údajů, ke kterým se jinak běžný čtenář jen těžce dostane. Celkové vyznění: jsem rád, že knihu mám, ale určitě jsem očekával, že Ferko nám předloží mnohem bohatší menu.

Asi bych nesouhlasil s tím, že se jedná o nejlepší Kingovu knihu, možná nejdelší (pokud někde nevyšla vcelku Temná věž :-)), ale určitě je to perfektní počtení. Nepříliš veselé, zcela se neodvíjející dle vašich představ (uznávám, že je bezva, když vás autor překvapuje a všechno se semele úplně jinak než jste to čekali, ale přece jen občas zamrzí, že se při psaní aspoň trošku nedržel té vaší verze ;-)), a někdy až dechberoucí.

Výborná kniha o špatné době:o)Nechtěl bych v takovéto době žít ani minutu. A mám docela strach kam až takové vládnutí může zajít. Některé nápady autora mě dostaly: třeba „ničení slov“, „neustálá úprava minulosti“. Určitě všem doporučuji přečíst. Tato kniha může člověku jen dát.

Tak druhá část je bez debat,vynikají­cí,sarkasticky-cynicky-veselý kousek,typičtí bratři S. Les – označovaný jako nejsložitější dílo ke čtení a myslím, že oprávněně.Pro lidi co chtějí poznat díla Strugackých -tímhle nezačínejte,není to jejich typický styl.Místy bych se nebál to přirovnat spíš k PK Dickovi.Z celého lesa čiší kritika ruské byrokracie a „papírování“.Mimo to ale jde příběh dvou hlavních hrdinů.Perece – zaměstnance správy lesa ,který je lesem fascinován a touží ho poznat,ale bohužel žije mezi lidmi,kterým na lese zas až tak nezáleží a Candida, který se s letadlem do lesa zřítil a našel si v něm ženu a žije v něm.Je to asi dílo s nejhlubším zamyšlením nad světem a životem (mimo Města zaslíbených)od bratrů vůbec.

velmi zajímavý námět postkatastrofického příběhu, který je pro mě zabitý přepsychologi­zováním a na absolventku přírodovědného oboru (byť pajdáku) nepochopitelnou nedůvěryhodností děje postaveného na znovuobjevování světa. jako filozofický román je to plytké, jako SF moc zmatené. 3* za odvahu.

Absurdná blbosť, ktorá nemá ani napätie ani zaujímavý nápad, len jediné… očakávanie niečoho, čím nás King šokuje a nadchne. Bohužiaľ, mňa len šokoval.

Nemůžu si pomoct, ale Dračí doupě plus mne zcela oslnilo. Myslím, že nejsme příliš storytellingová družina a spíše si potrpíme na technické provedení, které mi tady přijde parádní. Hra nabízí sjednocený systém bonusů, které umožní poměrně snadno převést úvahu o tom, jak věc má fungovat, do herních mechanismů.

Kromě toho poskytuje moc pěkně vymyšlený a hlavně kompaktní mechanismus fungování světa, který je možné objevovat. Hrál jsem theurga pod PJ, který postavil celý svět velice reálně, mocensky vyváženě a zajímavě a myslím, že nejvíc jsem si užil odhalování právě těchto mechanismů (+motivů CP, které vznikaly s ohledem na jejich schopnosti).

Myslím si, že DrD+ můžete buď milovat, nebo se vám nebude líbit, právě podle toho, jestli máte radši obecný systém pravidel, který vám pomůže vyřešit pár základních věcí a nechá se napasovat na skoro každý svět, nebo kompletní a kompaktní řešení, kde ale svět (má-li dávat logiku), vypadá tak, jak ho pravidla vyžadují.

P.S. Trochu tápu v tom, jak je možné, že každý jednotlivý díl série má nad devadesát procent a celek jenom 80 ..

úžasná kniha s děsivě domrveným překladem; tři překladatelé a jeden lepší než druhý :( originál 5, český překlad s bídou 1