LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Skvělá úvaha nad pojmy pravda a realita v kontextu lidské paměti. Autor se otírá i o důležitost záznamu a jeho dopadu na informaci samotnou. Pozvedá hodně zajímavých témat a myšlenek, které zpracovává pomocí dvou lidských příběhů. Jeden z budoucnosti a jeden z afrického prostředí dob minulých. Technologicky i ideově povedená povídka se dvěma krásně korelujícími linkami. Ne Chiangův nejlepší, ale přesto skvělý text

Docela pěkný fabulační text o závislosti na technologii a odlidštění jejích uživatelů. Ovšem zasazený do viktoriánské éry. Dějově se rozprostírá přes dvě až tři generace a líbí se mi styl vyprávění. Chiang už měl ale i lepší nápady.

Tohle vlastně není povídka, ale doprovodný text k výstavě, která může být v kombinaci s vizuální složkou zajímavá, ale úplně se neztotožňuji s tvrzením autora, že text bez kontextu samostatně funguje. Naštěstí je to aspoň krátké.

Tak tohle není můj styl povídek. Opravdu ne. Popis životní formy na bázi mechaniky je čirou fantasmagorií, která je ale tak detailně promyšlená a sugestivně zpracovaná, že je až problém uvěřit v neexistenci něčeho takového. Když se pak do krize existence přidají ještě paralely s naším reálným světem, je vymalováno. Tahle povídka je přesný reprezentat textů, které nevyhledávám. Přesto se jí však nelze s respektem neuklonit. Chiang je třída.

Kraťas o jednoduchém zařízení s tlačítkem a LED diodou, které má potenciál přivést část lidstva k mentální sebevraždě. Ďábelský nápad. Autor na velmi malé ploše zvedá opravdu závažná témata a nabízí dokonce i řešení.

Zajímavě vystavěná a prokombinovaná povídka s motivem cest časem, které ale nemají dopad na jeho běh. Ovšem pouze fyzický. Tématicky je povídka zasazená do dávné historie v arabském světě, je skvěle odvyprávěna a patří rozhodně k Chiangovu zlatému fondu.

Krátka exkurzia do pavilónu opíc. Elektródy v hlave, inteligencia a frustrácia – sľubný námet akoby z filmu Planéta opíc. Autorke sa podarilo na malom priestore spojiť klasický nápad s emóciami.

Elwoodova obsese je z těch, za jaké by se nemuseli stydět ani hrdinové Blízkých setkání třetího druhu. Ale tady nejde o emzáky, nýbrž o aluze starozákonní. Paramýtus, zasazený do paranoidního věku studené války. Plný rasově nekorektní přímé řeči :-) … a poeticko apokalypticky vypointovaný. Finis coronat opus, takže ač čtenář celou dobu tak nějak tuší, Dickovi se podaří nadherně, jemně ale neodvolatelně zasmečovat poslední větou. Musím pochválit i kongeniální překlad Jany Rečkové.

Toy story po Dickovsku. Vtipná, ale s temnými akcenty. Líbí se mi, jak je hlavní postava (a naděje) spiknutí My Lord, vtipně přeložena jako nesklonné „Můj pane“.

Směs magie & zoofilie; psychologie & horůrku; v trochu bradburyovské atmosféře. Pěkné aluze na Yeatse (Léda a labuť), mrazivě děsivá, ironická poita.

Absurdní anekdota s mrazivou a hravou premisou, jež dává našemu antropocentrismu pěkně na zadek. Já takové hříčky miluju. Pozdější „Ne v této vazbě“ (1968) mi ale přišlo snad ještě vymazlenější.

Údajně Dickova první povídka. Utkaná z rozkošných detailů psího vnímání světa v kontrastu k nepochopení vlídných pánečků. PKD opět exceluje v zahušťování paranoie a temných hrozeb. Lze to přijmout jako invazní SF nebo jako nefantastickou úsměvnou historku z pohledu zmagořelého „Já, Baryka“.

Vše stojí a padá s premisou, která je stejně jednoduchá jako iracionální. Dělá z děje pohádku či parodii ve stylu Mužů v černém, ovšem bez jejich humoru. Díky tomu, že si autor nehraje na nějaký pacifistický přesah, zůstává to slušným thrillerem se špionážní atmosférou, pěkně zarámovaným jako příběh v příběhu. Dal jsem si to před spaním místo Inspektora Fouska, ale jako večerníček to bylo špatně – pořád jsem se budil a myslel na obsah křišťálové koule. :-)

Věda je věda, posvátná a důstojná … ale pudům holt neporučíš. Opět anekdotka s profesorem Labyrintem a jeho pokusy.

Bukolicky idylická planetka skrývá jisté nebezpečí. Jednoduchý nápad, asi ve stylu Obušku z pytle ven, odstartuje předvídatelný survival. Ale (stejně jako očekávatelné finále) jsem si jej s gustem vychutnal.

Občas jsem při čtení vzpomínal na Bílou hůl Ondřeje Neffa i báseň Planeta Miroslava Holuba. PKD si tu ale hezky sarkasticky pohrává s tématem evoluce i s psychologií posádky. Závěr působí lehce naivně, jako by na chvíli přešaltoval do žánru dětské literatury (děcka prominou :) ).

Symbolický příběh, stavějící proti sobě křehkou krásu versus robustní sílu přežít. Praštěností mi připomíná nonsensovou poezii. Pobavilo mě Wagnerovské zvíře, Stravinského pták, či Schubertovská rozverná ovce. Ale souhlas s Gaargem, že na PKD je to slabší.

Když vás na vzdáleně planetě vítají střely a atomovky, nevěstí to nic dobrého. Vzpomněl jsem na Ládínka Smolíka na planetě války. Vyznění téhle „pohádky“ (kde nechybí ani „drak“) je ale spíš technofobické než pacifistické.

Když bych nechtěl spoilerovat, řeknu jen, že v téhle „časovce“ je cestování časem pouze prostředkem k představení dvou konkurenčních dystopických modelů. Ale (a pozor, to už se spoilerem hraničí) z hlediska lidské svobody to vyjde nastejno. Úlet … ale působivý.

Specifická časovka, tragikomická, s jízlivou pointou dávající pohlavek lidské namyšlenosti, aroganci a sebestřednosti. Pracující s trochu jiným motýlím efektem. Jen logika časové smyčky mi vrzala poněkud kakofonicky.

Spolu s meteoritem přišlo do kraje kopců a lesů cosi zlovolného. Fanoušek HPL dostane v tomhle kousku koncentrát přesně toho, co čeká. Všechno je tu lovecraftovsky podivné, šílené, příšerné, nezdravé, nezemské, nevyslovitelné, nepopsatelné … a i přes tu „nepopsatelnost“ popsané s archaickou důkladností a morbidní detailností. :-) Běhá mi po zádech mráz, když si představím, jak „jakýsi cizí nehmotný nerv škube korunami stromů“.

Podaří se spisovateli detektivek rozřešit vraždu, která se ho až bytostně dotýká?
Poměrně neotřelá premisa povídky (nechci prozrazovat) je rozpracována docela pěkně, ovšem až příliš rozvlekle, což anekdotě nesvědčí. Při třetím telefonátu od Rafaela jsem se chytal za hlavu. Konec byl naštěstí docela fajn…ale po pár týdnech už vlastně ani nevím, jak to přesně skončilo :-)

Na záver nám editor servíruje orientálny príbeh len jemne prichutený fantastickým prvkom. Bohatý kupec posiela po svojom sluhovi džbán vody k chýrnemu mudrcovi. Cesta by to bola ďaleká a nebezpečná aj za normálnych okolností, komplikuje sa to ale aj o zvláštnu požiadavku, že dar musí byť doručený pešo. Veľmi príjemná poviedka, ktorá podčiarkuje dobrý pocit z celej knihy.

Ďalšia sureálna poviedka, ale pevne ukotvená v našej realite. Lesbický pár rieši problém s vodou. Netreba čakať nejakú pointu. Len taký obraz zo života s jedným mysterióznym prvkom.

Vitajte vo svete šialenstva. Príbeh muža a jeho sestry, ktorí majú spoločný osud – obidvaja sú ovdovení. Začiatok poviedky je klasického rázu, čo sa nedá povedať o konci. Prudká zmena štýlu a dostávame koktejl mixnutý poéziou a spomínaným šialenstvom. Ak to môžem posúdiť, je to napriek tomu dobre čitateľné a vôbec ma to neurazilo. Hra so slovami a myšlienkami dopadla dobre.

Ťažký, preťažký text. Nie nadarmo ho Jakub Němeček zaradil do časti experimentálnej tvorby. Autorka zahodila za hlavu všetky možné pravidlá písania za hlavu a stvorila text, ktorý je nejednoznačný v hlavnej postave, v mieste deja i samotným dejom. Zrejme je takzvaný príbeh tvorený nejakým mytologickým odkazom, ale nebol som ho schopný dešifrovať. Zaujímavosťou je, že poviedka sa niekedy blížila štýlom až k poézii.

Skúmanie prastarých reliktov môže mať pre objaviteľov nežiadúce účinky – to je vo všeobecnosti dosť bežná zápletka dobrodružných príbehov. Ale tu máme jednak miesto nálezu Mars a jednak vek nálezu datovaný 600 miliónov rokov dozadu. Traja kozmonauti, po pár dňoch skúmania, sa rýchlo vracajú na Zem. Dôvodom sú rýchlo zhoršujúce sa symptómy nejakej prazvláštnej choroby. Tu už máme ULG vo vrcholnej forme. Napínavý príbeh z pohľadu viacerých ľudí, nejaké tie zápisy či dokumenty plus výborné rozuzlenie.

Ďalšie rané dielo, ktorého motívom sú zakázané vedomosti v oblasti matematiky. Nápad nie je rozhodne objavný, ale dosť to napravuje už vtedy dosť dobrý štýl písania. Autorka nerada plytvá slovami a napriek tomu je príbeh obohatený o farbisté vyobrazenie sveta, kde algebra je považovaná za nebezpečnú vedu.

„Život nečiní důvěrně známým věci, které jsou bezchybné, ale ty, co jsou trochu v nepořadku, trochu drhnou. Problem je, když jsou v nepořádku věci, od nichž byste to nečekali.“ Od této premisy se odvíjí narůstající pocit paranoie. Kdo provádí tyhle kejkle se světem, resp. s Tylertonem? Fascinující a depresivní vize. Peklo pro jedince ovládané všudypřítomnou reklamou …nebo třeba volební agitací. Tahle „moderní klasika“ mě po letech zase dostala!

Příběh je klasicky jednoduchý, dobrodružný. Psaný kombinaci drsného stylu a lehkosti. Ač tentokrát nejde o parodii ani o humoristickou povídku, je vypravěčova sebeironie zábavná. Musí hrát o čas, protože (maličký spoiler) autor mu zlomyslně pořídil zdravotní hendikep, tikající jako časovaná bomba. Vše se točí kolem tajemství heechee, které mě rozechvívalo už v Gateway (11/1976), Obchodníci jsou vlastně takovým preludiem k ní. Zdařilá kombinací SF a westernu mi evokuje dílo zcela jiné provenience, vydané shodou okolností ve stejném roce 1972 (náhoda?) – Piknik u cesty. Hned jsem dostal chuť si ho znovu přečíst). Artefakty, za kterými se tihle „heechee-kopové“ honí, metaforizují i tady prostou touhu po štěstí a lepší budoucnosti.

Tenhle neohrožený, trochu samolibý agent věnující enormní péči svemu vzhledu a zejména nehtům :-), připomíná Nicka Cartera kříženého s Bondem. Zápletka je dobře sestavená a pobaví spousta vtipných momentů, např.: „Prominte, po každém torpédování dostanu rýmu“ – když si hrdina na potápějící se ponorce balí papírové kapesníčky v nepromokavém balení. Akce, dobrodružství i zábava, prostě pocta pulpu a starým space operám.

Jedna z prvých zverejnených poviedok. Pracovne by som to zaradil do časových romancí so štipkou alchymizmu. Zaujímavý nápad, už vtedy ULG mala svoj štýl a bola vcelku skúsenou rozprávačkou. Nesadla mi však celková idea námetu, záver bol z lacného kraja.

Tak trocha iný pohľad na obdobie mýtickej Evy a Adama, ktoré možno zmení smerovanie všetkých dejín ako ich poznáme. Trochu som musel zapátrať vo vyhľadávači aby som zistil, že v biblii Adam pomenoval všetky živé stvorenia. No a Eve to onálepkovanie moc nesedelo. Zaujímavý nápad, najmä z pohľadu lingvistiky. A áno ľudia s pozitívnym naladením k feminizmu si tam tiež nájdu svoje. Samotná autorka sa vyjadrila, že do istej miery to myslela ako vtip. Ja si myslím, že z toho vtipu vznikla seriózne dobrá poviedka.

Názov poviedky je v španielčine, takže zamierime na juh v čase, keď Amundsen len pripravoval dobitie južného pólu. A keďže sme stále v časti zbierky venovanej feminizmu, tak som nebol prekvapený, že sa poriadne oblečú do kožušín ženy. Zaujímavá poviedka, kde sa vyzdvihoval najmä ženský zmysel pre spoluprácu. Možno to tak pri juhoamerických ženách naozaj je…

Hlavne nepodceňovať ženskú intuíciu. S humorným podtónom podaná poviedka o prvom kontakte hlboko v centre austrálskeho buša. Mužská postava bola riadne skarikaturizovaná, i keď verím, že podobných idiotov je dosť.

Na prvý pohľad je to úplne šialená crazy komédia, ktorá paroduje space operu. Kozmická loď s nie úplne príčetnou prestávkou, ktorá rieši problém neznámej mimozemskej entity na palube. Avšak, ak to celé berieme ako parafrázu na isté ženské obdobie, neostáva nič iné ako zatlieskať. Však sa nachádzame v oddelení sarkazmu a feminizmu.

O hodnotě svobody a lidství v kontrapunktu ke kariéře a účelovosti. Povídka příjemně, clarkeovsky našlápnutá (Město a hvězdy, 1956), v dystopických kulisách a s hořkým koncem … byť hlavní hrdina zažívá happyend. Škoda jen, že v povídce zůstalo jméno města nepřeloženo, když v názvu český ekvivalent figuruje…

Ano mami, KeB má pravdu, číst tuhle povídku bylo …jako když člověk chroupá tvoje cukroví, které cestou vesmírem poněkud ztratilo konzistenci, ale chutná pořád skvěle! :-) Peripetie synáčka, trochu podobného Forrestu Gumpovi, jsou zábavné a podobně jako v Gumpovi demonstrují jak idioti mohou mimoděk ovlivnit dějinné události.

Cokoliv napíšu, může být spoiler, takže radši nečtěte. ;-) Svět se spikne proti každému, kdo něco důležitého dokázal. Na tomto citátu a temných náznacích, hrozbách a podezřeních je tato povídka vystavěna. Podobný pocit tísně jako v „Miliardu let před koncem světa“, ovšem v koncentrovanější podobě.

Když zdědíte milióny, hodně miliónů, je s vámi najednou každý kamarád. A každý zrovna potřebuje do něčeho zainvestovat. Tak i bývaly manžel hrdinovy ženy vymyslel cosi převratného. Poučení, jak i drobný omyl může mít dalekosáhlé následky. Pohlův specifický humor mě baví. Už jen ta charakteristika: „chlápek, co vypadá jako básník, mluví jako vědec a chová se jako kretén“.