LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Ani jsem se nedonutila to dočíst. Jakési intergalaktické intriky, jejichž detaily mi unikaly, postavy, o kterých se čtenář moc nedozví, aspoň ne v první polovině, ani poutavý popis, prostě žádný důvod, proč číst dál. Trošku mě zaujal motiv zařízení, ve kterém si jeho návštěvníci mohli popovídat se „skeny“ svých předchůdců, či co, ale to je tak všechno.

Autor v této povídce jen tak letem světem nahodil několik zajímavých témat, ne všechny však rozpracoval. Např. co se to vlastně přesně stalo se Zemí, co jsou zač ti Gheňané, případně něco více o Kompaktu. Dobrá povídka se zajímavým námětem, ale nic výjimečného. Možná, kdyby se autor tomuto světu věnoval v dalších textech, mohl by po A říci i B a výsledný dojem by byl lepší.

Úvodná poviedka z výberovej slovenskej hororovej antológie od klasika slovenskej literatúry, Františka Švantnera (1912–1950), bola pre mňa skutočným a v konečnom dôsledku veľmi milým prekvapením. Švantner je jedným z hlavných predstaviteľov tzv. lyrizovanej prózy v slovenskej literatúre, ktorú som si na strednej škole doslova odtrpel ;-), ale touto poviedkou ma teda celkom dostal. Stretnutie je v podstate príbehom v príbehu, veľmi komorným, takmer baladickým, tajomno strašidelným, husto atmosférickým a zimomriavkovo podmanivým. Spĺňa všetky definície „lyrizovanej prózy“, ale tentokrát ma to naozaj bavilo. Že by to bolo tým, že som to teraz čítal dobrovoľne? :-) Sakramentsky štýlová poviedka, za ktorú by sa nemusel hanbiť ani sám majster Poe.

V roku 1966 bol na motívy tejto poviedky natočený rovnomenný tv film. Hlavnú postavu – polochromého strážcu píly Ondreja Žienku, ktorý je počas nevľúdnej noci zaskočený nečakanou, tajomnou a hrozivou návštevou, stvárnil Jozef Króner.

Čekal jsem klasicky eganovu silnou brazilskou kávu a nakonec sice dobrý, ale přece jen pouze čaj. Ve srovnání s jinými pracemi autora je tato relativně snadná na pochopení, žádná komplikovaná fyzika se nekoná, i když hard to stále je. Píši relativně, protože čtenář, který se s Eganem potká tady poprvé, může mít zamotanou hlavu, ale nemůže mít představu, čeho všeho je tento autor schopen, protože toto opravdu není reprezentativní příklad :-) Ale co mě zklamalo, je krátkost povídky a konec, který přišel příliš brzy.

Je znát, že Ian McDonald má kulturu Indie a Nepálu podrobně nastudovánu. Vysvětlivky pod čarou byly naprostou nutností, i přesto, že jsem četl Řeku bohů. Text je nabitý dějem a popisem tamní kultury a přesto čtivý a kvalitní. V kombinacích starých kultur a moderních technologií si autor libuje a dělá to dobře. A závěr – ten na mě zapůsobil dost emotivně.

Veľmi dobrá poviedka, ktorá sa síce neubrala iným smerom, než som očakával (čo však nevadí), ale okrem na mňa trochu zložitých hard SF prvkov, nemám čo vytknúť. Napínavá scifi v pustinách šerého vesmíru, ako sa patrí.

Dobrá konina :-)

Tahle povídka je pro mě důkazem, jak se vkus mění – a možná v tomto případě nejde ani tak o vkus, jako o momentální náladu. Četla jsem ji v jiné povídkové sbírce tak 2–3 roky zpátky a dostala ode mě průměrné hodnocení. Artuš, Merlin, Lancelot, Svatý grál – nejsem touhle legendou nijak zvlášť fascinována, snad proto mě „Poslední obránce Camelotu“ příliš nezaujal. Včera jsem si četbu povídky zopakovala a dojem je nadprůměrný. Uvítala bych výraznější zapojení novodobých reálií, chyběly mi různé detaily dnešního světa, takhle se ten příběh mohl odehrát skoro kdykoliv a kdekoliv. A možná to byl autorův záměr. 74%

Že jsem to vůbec četl. Jeruzalémský masakr mě měl dostatečně varovat. Takovou povídku neměli do knihy vůbec zařazovat, do JFK to vůbec nesedí a ten konec je na … Všechny Neffovy příspěvky do této série jsou úplně mimo. (Poslední dobou začínám být na Neffovy „výtvory“ silně alergický.)

Celkem tradičním způsobem zpracovaná povídka o speleologicko – geologicko – biologické výpravě do zemské hlubiny. První část je více „odborná“, ovšem srozumitelná, druhá je spíše akční, napínavá. Oceňuji opravdu bizarní nález a i jeho (podle mého názoru) smysluplné a fascinující zdůvodnění.

No toto? První a zatím jediná publikovaná povídka tohoto autora? A hned takový hard nářez? Dramatický boj s neúprosnými fyzikálními zákony při budování mezihvězdné spojnice v podobě červí díry. Zajímavý nápad a čisté subžánrové zpracování. Tak nelelkuj, Jonathane a piš dál. Mimochodem – je to první zahraniční povídka v XB, kde chybí medailónek o autorovi. Je fakt, že jsem taky nic nenašel, kromě toho, že má na kontě dále už jen jeden román. Pokud se to někomu podaří, ať si to nenechá pro sebe.

Legrácka, bohužel většina humoru je za cenu odboček od (vlastně krátkého) děje, takže jako celek je to zbytečně ukecané.

Příběh v příběhu – trošku jsem nepochopila proč, nezdálo se mi, že by tomu ten rámcový přidával nějakou další hodnotu, možná jen určitý odstup. Budiž. Uvnitř jsme dostali dobrodružný příběh postavený na biologicko-geologických teoriích.

Ráda rozumím tomu, co se v příběhu děje. Proto mám trošičku problém, když děj sklouzne do odbornějších oblastí a já najednou nejsem schopna „zkontrolovat“, že všechno, co se děje, dává smysl. Na druhou stranu, celek mi přišel vcelku uvěřitelný a působivý.

:-D

Pomerne nehodnotiteľné dielko. Skončí skôr, než sa nazdáte, len nadhodí tému a zvyšok necháva na čitateľovej fantázii. Originalita nesporná, ale čo viac?

(Hej, hej… ľahko ulovený komentár, ale prečítal som ju? Prečítal :))

Ovlivněn předchozími spokojenými komentáři jsem si uvařil kafe, zabořil se do křesla a začetl se do této povídky. Přečetl jsem ji doslova na jedno nadechnutí. Důsledky vyplývající z tohoto děje by asi byly strašlivé. Opravdu mrazivá záležitost. Nicméně poněkud málo propracovaná.

Nejsem moc fanda těchto minimalistických povídek, nicméně tahle má šmrnc. (kdyby za nic, tak tahle si zaslouží přívlastek mikro) Autor se více mohl věnovat psychologii hlavní postavy, takhle to působí trošku minimalisticky :) Za nápad dávám body navíc 70%

Tak toto mě tedy skutečně nezaujalo. Téměř zcela humanoidní mimozemšťan, láska k pozemšťance, k tomu nějaký ten nadpřirozený skutek. Příliš povědomé téma i humánní poselství, závěr dost banální. Romanticky založené pozemšťanky i mimozemšťanky by možná byly nadšeny, ne tak já. A to jsem ještě zamhouřil oko vzhledem k padesátiletému stáří povídky.

Zvláštní, přiměřeně atmosférická a i psychologicky hodně temná povídka z Grantova cyklu o městečku Oxrun Station. Příběh o právníkovi bez ambicí, jehož osloví tajuplná žena s velice nevšední žádostí a nabídkou… Grant byl mistr tiché hrůzy a tady to jen dokazuje. V povídce jsou umně smíchány všechny ingredience pro kvalitní horor, a moc se mi líbil prvek ďábelského ženského svodu a dilematu, jemuž vystavuje osamělého muže.

Skutečně nádherná povídka. Hodila by se jako úvod do světa Honor Harringtonové. Hlavními hrdiny je 11 – ti letá Stephanie Harringtonová a Rychlešplhající, člen jednoho z klanů stromových koček na planetě Sphinx. Povídka vypráví o prvním setkání lidí se stromovými kočkami. Lidé jsou na planetě Sphinx již cca 50 let, ale o stromových kočkách nemají ani tušení. Ty je skrytě sledují, mají z lidí spíše obavy. A pak, při jedné nevydařené krádeži celeru, dojde k setkání Stephanie a Rychlešplhajícího. Oba si tento zážitek nechají pro sebe (Stephanie úplně a Rychlešplhající částečně), ale brzy dojde opět k jejich setkání, kdy jim půjde o život. Lidé se pak setkají se stromovými kočkami a ty zase zásadně změní svůj přístup k lidem. Je to povídka o skutečném přátelství a odvaze.

Je to tu opět. Povídka má kvalitu, myšlenka úniku z neúprosného plynutí nepřátelského času je dobrá a dialogy opět super, ale celé to šlo mimo mě. Už mě ti irští žebráci asi štvou, tím to bude. Naštěstí už je od nich v Kaleidoskopu po­koj.

Akčná dobrodružná SF, pripomínajúca majstrov Vernea, či Součka. Pre mňa zaujímavá lekcia ohľadom vzniku života na Zemi, predpokladám, že do istej miery založená na reálnych predpokladoch. Nebyť toho, že v istom bode sa príbeh mierne trivializoval pomerne konvenčným poňatím kamennej fauny, poviedka by šplhala po priečkach najvyšších. Ale napriek tomu som spokojný.

Hm, sice dva zajímavé nápady, ale celé to vypadá jako silácké řečičky člověka, který je schopen přemýšlet jen dvě minuty dopředu, navíc stylem, co mi to dá. Pointa je vážně ubohá i na brak a celkově podobné současné pesimisticko-depresivní světové smýšlení.

Pěkná detektivní povídka s klasickým veřejným závěrečným odhalením. Na cizí planetě zavřeli mrazírny, davy na dlažbě a jen netradiční cestovní kancelář drží ekonomiku nad vodou. Je to však poněkud jinak…. Moc se mi líbila třeba pasáž, kdy hlavní hrdina sám zkusmo použije služby oné CK.

Opravdu nechápu, co tahle sice vtipná, ale jen extrémně krátká anekdota dělá v ročence. Bohužel ani pánové Asimov a Greenberg už mi to nevysvětlí. Nicméně – moc místa nezabere, tak dejme tomu…

JFK bez JFK. Nicméně tady mám pocit, že to rozhodně nebylo na škodu, spíš naopak. Povídka není příliš dlouhá, ale prostě funguje a příjemně jsem se u ní bavila.

Nejaké body táto poviedka vyhráva zaujímavými reáliami a „poetickou“ zložkou – jej vhodné zakomponovanie zvykne dodať príbehu istú éterickosť a je u mňa takmer vždy veľkým plus. Po technickej stránke je to však science fiction bez snahy o priblíženie tej „science“ stránky, takže veľa momentov pôsobí dojmom deus ex machina. Zároveň to nie je fantasy v klasickom ponímaní. Text je to navyše trochu nesúrodý. V širšom kontexte však môže byť pohľad trochu iný. Budem musieť dohľadať jeho predchádzajúcu poviedku z XB-1, ktorú som zatiaľ nečítal – možno neskôr hodnotenie upravím. Takto však nemôžem dať viac.

Výborná poviedka, námetom pripomínajúca Neutronovú hviezdu od Larryho Nivena a vedecko-technicky prepracovaná v najlepšej tradícii majstra A.C.Clarka. Nezostáva však len pri tom, okolnosti a osud hlavnej hrdinky nenechajú čitateľa chladným – a to bez nadmerného pátosu. Navýsosť príjemné prekvapenie od minimálne publikujúceho autora. Poteší informácia, že pripravuje tucet svojich prác pre distribúciu cez Kindle. Na nasledovnom linku sa dá stiahnuť audio verzia tejto poviedky: https://docs.google.com/leaf?id=0BwwSE98k9fm3N2M0NWZlYzMtYzgwNy00MGI4LWFiN2QtYmEwM2NkYTZjNTMy&hl=en_US

Zajímavá povídka, která zpočátku klame a nedává tušit, kam se bude děj ubírat. Začíná na jakémsi Olympu, sídle bohů, a končí filozofickou otázkou ohledně života, smrti a nesmrtelnosti.

Szalaiův styl vyprávění se mi zalíbil od první povídky, kterou jsem od něho četla. A i tahle byla velice zdařilá. Sice je jasné, že za heslem „Vraždím, tedy jsem.“ bude nějaký ten háček, který se dovíme na konci, přesto nejvíc mě dostal styl, kterým je povídka napsaná. Ocitáme se v talkshow, kde se moderátor živě baví se svými hosty, nejúspěšnějšími co do počtu obětí a nejlepšími zabijáky. Nadnesenost spolu s vážným tématem dohromady tvoří úžasnou kombinaci, kterou nezkazí ani závěrečné vysvětlení.

Zdánlivě neškodná povídka o milém zvířátku, jehož nevinnost je zneužita a využita k věcem, které mají odstartovat smrtonosnou vlnu násilí.

Já mám s Rečkovou velký problém. Sice má nepochybný spisovatelský talent, ale množství jejich prací, které chrlí na trh, značně snižuje kvalitu jednotlivých děl. Tato povídka je sice vcelku dobře zajímavě napsaná, ale jinak zmatená, nerealistické postavy a nepůvodní. Nebylo by lepší psát méně, ale více se promýšlet děj? Vymýšlet zajímavější zápletky. Tato byla znovu značně plytká. Protože většinou povídky p.Rečkové odložím po pár větách, tak tuto jsme alespoň dočetl. Z mé strany to hodnotím jako svůj úspěch.

Zamrzlá planeta má svá tajemství… čtenář ovšem už po prvním náznaku bude vědět, odkud vichr duje. To by nemuselo nutně být na závadu, ono je těžké napsat něco originálního pro zmlsané mozkové závity, ale osobně mi nevyhovovaly jiné aspekty: chvílemi nepříjemně roztříštěný text (kratičké věty, útržky myšlenek atp.) a ke konci jsou některé prvky na můj vkus příliš… kýčovité je snad to správné slovo. Úplný závěr mírně vylepšuje dojem a samozřejmě má povídka i jiné klady – sedí mi tyhle příběhy o lidech/bytostech v izolovaném, nevlídném prostředí. 70%

Povídka působí jako velice zjednodušená verze Ostrova doktora Moreaua a i tady je hlavním tématem zamyšlení nad tím, jak daleko můžeme ve vědě dojít a kdy se ocitáme na hraně morálky a etiky.

Líbila se mi myšlenka lidí, žijících v pochybné symbióze s vlky či orly, nicméně jinak povídka ve všech možných ohledech kulhá na obě nohy. Odfláknutá mytologie (konkrétně to zdůvodnění, proč se zvířata připojila k lidem), hrdina samozřejmě musí být superhrdina s kouzelným mečem, soubojové scény postrádají napětí, zápletka je prostá logiky a pointa ve svém provedení banální. Slabota, ale díky stručnému rozsahu snesitelná. 39%

Kratičká povídka, které nechybí dobrá myšlenka, bezútěšná atmosféra rozkladu, pointa je navzdory jednoduchosti působivá… ale je to imho příliš stručné, zbytečně brzy useknuté, dalo se z tohoto námětu vyždímat víc. 71%

Chtěli byste vědět, co by se stalo kdyby…? Opravdu byste to chtěli vědět? Mně chronickému pozděchodiči byl hrdina této povídky maximálně sympatický a těžce egoistický profesor mající stroj na prohlížení kdybysvětů, je skvělej. 1OO%

Staňte se obchodníkem na Io. Na místě, kde se vás budou snažit zabít malí, ale o to horší, krysáci, na místě kde váš zisk bude záviset na imbecilních cvokýších a na místě kde vás může zabít bílá horečka. A vaším jediným kamarádem bude papouškocour Oliver…

Málem jsem tu povídku nepoznal. Přece jen je to už nějaký ten pátek, co jsem ji četl a hlavně překlad je úplně jiný. Místo krysáků jsou to Kraďáci (malí hajzlíci jsou to stejně) místo cvokýšů se jim říká JOJO/JOJA (to možná asi i lepší) a místo papouškocoura je to kočkoušek to jsem nepobral vůbec. Jinak přidávám na hodnocenní tahle si plnou palbu zaslouží.

A na záver to najlepšie. Možno nie „nevýslovne“ ;-), ale určite veľmi pôsobivé a strhujúce vyobrazenie poslednej obhajoby samotnej existencie ľudskej rasy, ovládanej a zotročenej vyspelejšou mimozemskou rasou, a to prostredníctvom ničoho menšieho, ako najlepších hier najlepšieho dramatika ľudskej histórie. Druhá „divadelná“ poviedka v tejto zbierke, ale oveľa zaujímavejšia a ďaleko-ďaleko viac space opera, vlastne je to doslova „space opera“ :-)