LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Jo jo, mít tři staré pratety, to je ošemetná věc, o tom zpívali už v Semafóru. Horror to moc není, spíš s gustem napsaná duchařská povídka starého střihu, ale ne úplně dokonale přeložená. Tak jako tak to není můj šálek kávy, ale ani o tom nemohu prohlásit, že je to špatné.

Krátká povídka, nepatřící do cyklu o Berserkrech. Námětově je trochu příbuzná např. s románem Nonstop. Ovšem s tím podstatným rozdílem, že zde není zapomenuto. Naopak. Každý si je vědom svého cíle, ať už jim připadá více či méně abstraktní. Povídka mi utkvěla v paměti především kvůli zajímavému nápadu „vesmírné kotvy“. Je to krátký, ale originální příběh o tom, že společné úsilí někdy může slavit úspěch, pokud ovšem uvažujeme v měřítku celých dlouhých milénií.

K noirovu komentáři skoro není co dodat. Snad jen to, že při četbě mi vytanula na mysli Ligottiho povídka Poslední slavnost s harlekýnem. Jistá podobnost tu je, např. podivná, pro vypravěče neznámá komunita s vlastními pravidly, netradiční, ale přece tak blízké a známé pohanské rituály. Konec povídky mne ale zklamal. Čekal jsem přece jen trochu větší razanci a vyjasnění situace, ale pan Campbell mne nechal na můj vkus moc v mlze. Překlad slušný.

Poměrně velká změna proti předchozím knihám autora. Což však (alespoň pro mě) není na závadu. To, co z románu dělá velmi zajímavé dílo, je hlavně myšlenka měst dva v jednom. Města jsou striktně rozdělena, ale není to zajištěno nějakými hranicemi, nýbrž toto dělení existuje pouze v hlavách jejich obyvatel. Nutno dodat, že to dodržují doslova jako o život, protože případné porušení tohoto tabu je okamžitě trestáno na první pohled záhadnými bytostmi. Lidé se musí kontrolovat, aby dokázali odlišit toho, kdo je v jejich městě a toho, kdo je v druhém. Přitom spolu mohou kráčet po ulici bok po boku.I jen pouhý pohled na část ulice, která se nachází v jiném městě, je nepřípustný, i když ne tak riskantní. Jinak příběh jako takový není nijak mimořádný, ale právě ona fascinující konstrukce obou oddělených a přece neoddělených měst je něco, co mi v hlavě rezonovalo ještě dlouho, podobně jako rozbor Matrixu po odchodu z kina.

Zbierka zahŕňa deväť krátkych príbehov, z ktorých každý pojednáva o aplikácii troch zákonov robotiky v praxi. Vznikli v rozmedzí rokov 1940–1950 a „Ja, robot“ bola v r. 1950 druhou vydanou autorovou knihou. Sám Asimov mohol vtedy len matne tušiť, čoho základom sa táto útla kniha stane. Myšlienky v nej načrtnuté boli následne rozvinuté v niekoľkých knižných sériách a desiatkach ďalších poviedok. Samotné texty sú pomerne komorné, odhrávajúce sa na malom priestore a zahŕňajúce len zopár postáv. Ich charakterizácia je slabším miestom. Väčšej pozornosti sa dostáva len hlavnej postave, robopsychologičke Susan Calvinovej, ktorá je aj rozprávačkou týchto príbehov. V menšej miere potom ešte Gregovi Powellovi a Mikovi Donovanovi – beta-testerom nových modelov robotov. Jednoznačne však vynikajú premyslené zápletky postavené na zmienených zákonoch, ktoré sám Asimov považoval za jeden z jeho najväčších prínosov. Bavila ma pestrosť motívov, zosobnená rôznymi typy robotov a situáciami, v ktorých sa nachádzali. S ohľadom na čas vzniku všetka česť. Spomenutá previazanosť a kvázi-chronologická súslednosť príbehov pridáva knihe dodatočnú pridanú hodnotu. Záverečná poviedka výborne prevedie malú škálu jednotlivých textov do globálneho kontextu a nasmeruje autorov zámer k expanzii v ďalších dielach. K dokonalosti tu ešte kus chýba, no napriek tomu sa jedná o dôležitý kus mozaiky Asimovovho univerza a teda aj svetovej science fiction.

A nejhorší ze všeho jsou trpaslíci! Humoristická fantasy povídka z pera Stephena Baxtera mě přiměla nostalgicky zavzpomínat na doby, kdy jsem coby „Dungeon Keeper“ virtuálně fackovala líné poddané impy, nebo kdy jsem relativně nedávno na krátkou chvíli vyzkoušela černé brnění Temného pána v „Overlordovi“. Kromě trochy humoru a množství sentimentu nenabízí povídka o mnoho víc, postrádala jsem především údernější pointu. 69%

Tahle povídka vyšla kdysi dávno v Zápisníku pod názvem Zajatci vesmíru. Jedna z postav se jmenuje Warren Moore. Ovšem překladatel V. Tomek z něj tehdy udělal Igora Zacharova… :-) To jen tak pro zajímavost, co bylo taky třeba, aby něco mohlo vyjít. Až si zase na nějakou perličku vzpomenu, tak ji sem opět plácnu.

Uzatváracia poviedka zbierky, dodávajúca ostatným poviedkam s menším dejovým záberom globálny kontext. Nasmerováva túto útlu knižku k rozsiahlejším autorovým dielam. Vlastne to nie je klasická poviedka, je to skôr zamyslenie nad globálnym vplyvom robotov na budúcnosť ľudstva. Ale je to zamyslenie zaujímavé, dokonca sa tam objavuje záblesk neskoršieho rozšírenia troch zákonov robotiky.

Špekulácia o prestrojení robota za človeka spojená s analýzou vplyvu troch zákonov na jeho chovanie a ich zlučiteľnosťou s dojmom ľudskosti. Čo ma potešilo, Asimov celkom zreteľne neponúka odpoveď, aj keď náznaky tam sú, ale finálny názor ohľadom riešenia je na čitateľovi.

Liz Williams si pro svou povídku zvolila osobnosti a reálie, které jsou nám, Čechům (dobrá, i Moravanům a Slezanům;-)), blízké: zavítáme do Benátek nad Jizerou a společnost nám budou dělat Tycho Brahe a jeho pomocník Johannes Kepler. Dozvíme se, že význační vědci při svém studiu Sluneční soustavy mohou natrefit i na bytosti nadpozemské a otázky ryze teologické. Autorka zdatně mixuje historická fakta s domněnkami a nadpřirozeným motivem. Příjemné čtení, přineslo mi to i pár nových poznatků (něco dodatečně přidal strýček Gůgl), ale uvítala bych větší drama – jít trochu víc na dřeň, dostat do povídky více atmosféry i emocí. 73%

Ďalší z vrcholov zbierky „I, Robot“. Tentokrát sledujeme ako sa Mozog (extra vyvinutá robotická myseľ) vyrovnáva s dilemou prvého zákona s cieľom vývoja hyperpohonu, ktorý by mal umožniť expanziu ľudstva ku hviezdam. Doktorka Calvinová chráni mozog pred kolapsom a naši známi „beta-testeri“ Greg a Mike sú pokusní králici pri prvom medzihviezdnom le­te.

Výborná poviedka (jedna z najlepších z tejto zbierky) o následkoch oslabenia zákonov robotiky na konanie takto modifikovaných robotov. Robot, ktorý chce doslovným plnením príkazu „strať sa“ vyzrieť na ľudí. Rafinované podanie tejto brilantnej kvázi-detektívky poteší každého scifistu.

Veľmi zaujímavý námet o robotovi čítajúcom myšlienky. Síce sa nedozvieme nič o pôvode tejto „poruchy“, ale vyplýva z nej zaujímavá interpretácia prvého zákona robotiky. Body strhávam za pre mňa ťažko stráviteľný (a prísne nelogický) skrat doktorky Calvinovej v závere poviedky. Bral som ju ako geniálnu odborníčku vo svojom odbore, ale po tejto poviedke viem, že je to urážlivá pomstychtivá mrcha ;)

Mechanický pomeranč jsem si chtěl přečíst už od středoškolských let, ale dostal jsem s k tomu až nyní. Možná, že je to tak dobře. Román sleduje životní dráhu mladistvého delikventa Alexe, pro kterého je vrcholným potěšení sjet se „obohaceným“ mlíkem a poté se svými „frendíky“ zmlátit a okrást (popřípadě znásilnit) obětí, které se nemohou dost dobře bránit. V „lepším“ případě se pobít s jinou partičkou obdobných grázlů. Vypravěčem příběhu je samotný Alex, antihrdina par excellence, ke kterému jsem cítil averzi od prvních stránek a která mi vydržela až do konce. Ať už byl potrestán jakkoliv tvrdě, líto mi ho nebylo (ovšem zadostiučinění jsem také necítil). Za velké plus knihy považuji fakt, že Burgess příběh „pouze“ vyprávěl (velice čtivě), nepodsouval mi vlastní myšlenky, nepokládal otázky přímo. Nechal mi dost prostoru na to, abych si pokládal otázky sám a sám si na ně odpovídal. Z tohoto vybočil až na samotném konci románu, kde podsouvá myšlenku, kterou nechci „vyspoilovat“ a které já moc nevěřím. Tedy pokud bych měl MP brát zcela vážně a ne „jen“ jako nadsazenou alegorii.

Neskutečně roztahavný epilog této ságy. Nejhorší na tom, že je to vlastně jen první polovina. Feist se zuby nehty drží svého světa a cedí z něj peníze dokud to jde. Už nám v podstatě nemá co říct, bohužel si to asi sám neuvědomuje. Postavy jsou opět ploché jak prkno. Někdo zemře, někdo ne, mně je to fuk. Tu hvězdičku dávám jen za začátek v rozbořeném Krondoru a to jen s přivřením oka.

Asi nejvíc mě autor dokáže naštvat, když na začátku xtého dílu „stručně“ na deseti stránkách zopakuje děj předešlých knih a navíc má tendenci nepřijít s jedinou novou myšlenkou. Zhruba od 50 strany jsem se konečně začetl a pak už kniha začala mít spád, na jaký jsem u Greena zvyklý. Přesto zjišťuji určitou předvídatelnost jeho kroků a to určitě není dobré, navíc si to u mě rozházel koncem, který je prostě hloupý, protože je zbytečný. Chtěl jsem dát knize pouhých 60%, ale nakonec jsem usoudil, že by to bylo vůči autorovi nefér, kniha není špatná, jen já asi začínám být moc náročný.

Povídka jdoucí od nikud nikam. Přesto ale má svou atmosféru a styl, je bezvýchodná, špinavá, vulgární, odpudivá. Ne moc. Jen tak, aby jste si to uvědomili.

Kingova tuším třetí nejtlustší kniha po To a Svědectví odehrávající se ale v nejkratším čase. Hlavní postavou je zde městeško Chester's Mill, které zažívá své krušné chvíle. Žije v něm spousta roztodivných postav, které se mohou sejít snad je na stránkách knih mistra hororu. Tempo je perfektní a i když jsem knihu četl skoro měsíc, nebyl pro mě problém se kdykoliv začíst a orientovat se ve velkém množství postav. Závěrečná pointa je úsměvná, ale ještě se to dá snést. Celkem dost povedená kingovka, která dokazuje, že Stephen nám má ještě co říct.

Odplata 2 je dokonce ještě lepší než první díl a jde vidět, že autor se začíná vypisovat. Děj je užasný, akce je dechberoucí a příběh jenom plyne pod rukama.

Odplata 1 je jeden z nejlepších dílů celé série a autor zde dalece převyšuje i příspěvky obou otců zakladatelů. JFK je stále v nemilosti agentury a když už je vyslán na nějakou misu nejedná o nic jiného než o sebevraždu. Temný svět Arzenat je velmi podmanivý a párkrát mi při čtení přeběhl mráz po zádech. Avšak samotná četba není tak plynulá jak by mohla být a některé pasáže jsem musel vyloženě přetrpět.

K príbehu Mariňákov sa veľmi dlho vyjadrovať nebudem, prečítajte si môj komentár k samostatnej knihe. Robert Fabian svoje najúspešnejšie dielo po rokoch prebrúsil, ide tu o formu a jazyk, dej je v nezmenenej podobe. Či je to kvalitatívne lepšie, nezodpoviem, pretože Mariňáci sa mi čítali rovnako dobre aj pred vyše dvoma rokmi, aj teraz v štvrtom vydaní českej military scifi (porovnaním oboch textov nájdete odlišnosti vo vetnej skladbe a podobne). Oceňujem však veľký formát (ktorý je ale menej skladný ako pekná tehlička 110×160), väčšie písmo (v pôvodných Mariňákoch sú to mravce :)), mnohé ilustrácie Jana Doležálka a samozrejme poviedky. Môžeme sa hádať, či stoja za prečítanie, alebo by sa bez nich kniha nezaobišla. Je to subjektívne a odpovedať budete podľa toho, či máte tvorbu Roberta Fabiana radi. Mám ho v Top10, takže odpoveď je jasná, aj keď niektoré texty sú trochu zbytočné (prakicky popisujú len to, ako sa niektorí členovia jednotky dostali k mariňákom). Na Mariňákov už autor predtým nadviazal Hvězdou, avšak stále tu boli medzery, ktoré sa rozhodol doplniť niekoľkými poviedkami-fragmentmi, než samostatným románom. Myslím, že autor ako je Fabian, by dokázal tieto udalosti popísať kľudne v ďalšom výbornom štyristostránkovom románe, ale aj táto možnosť má svoje kúzlo. Čriepky som usilovne zbieral a aj keď ich nebolo veľa (a samozrejme nejasné, ako sa na RF patrí), dokázal som si (ako na mape) namiesto bielych miest nakresliť aspoň približné obrysy – otázniky však stále ostávajú (95 1/2 hodiny, Rub a líc, Jako sen). Čo dodať? Kniha ma navnadila na nové čítanie Hviezdy, po ktorej si samozrejme časom dám Planetu, Carpe Diem a Semper fi a som rád, že som ju kúpil, aj keď mám doma vydanie z roku 2001. Odporúčam prečítanie nielen skalným priaznivcom, ale aj nováčikom. Prinajmenšom román sa im bude páčiť, zvyšok ocenia až po prečítaní ďalších diel RF a obľúbia si autorove zaobchádzanie s informáciami.

Kratšia poviedka, ktorá popisuje vytvorenie jednotky mariňákov o počte troch čiat na čele so Seeksom a Harisom. Opäť sa tu toho veľa neudeje, akurát sa objavia známe postavy, medzi inými aj Deathmers. Ale ako bodka na záver ujde.

Tu preváži subjektívnosť v hodnotení, preto 90% berte s rezervou… ale je to ďalší fragment z pokračovania osudov preživších z mariňákov, pridá sa tu ďalšia mimozemská záhada Fabianovho vesmíru, objavil sa Dormer z Hvězdy… Kto má rád nielen military akciu (v tejto poviedke ale nie je), ale aj záhady v tvorbe Roberta Fabiana, určite dvihne hodnotenie.

Druhá z dlhších poviedok, ktorá popisuje pre zmenu cestu palubného strelca Clarka k Mariňákom. Dočkáte sa kvalitnej akcie a trochy kamarátskeho pošťuchovania medzi vojakmi. Ako oddychové čítanie = spokojnosť.

Krátky príbeh o tom, ako sa k marine dostala ďalšia z postáv v Mariňákoch. Dej je jednoduchý, rýchly a krátky, fanúšikovia Fabiana to ocenia, iní spokojní nebudú.

Ani popáté v sérii nemohu hodnotit jinak než plným počtem. Veškeré přednosti i menší nedostatky byly shrnuty už v dřívějších komentářích – tradičně pomalejší rozjezd, ovšem napětí brzy roste nad únosnou mez a přichází tradiční „sbíhání“ ústící ve velké finále, které tentokrát trochu připomíná závěr prvního dílu série tím, že se odehrává v ulicích města – tentokrát to není Darúdžhistán ale Lederas – a jednu z důležitých rolí zde hraje (v tuto chvíli asi nejpozoruhodnější reálie Eriksonova světa) azath, tentokrát umírající a propouštějící ty, které věznil.

Stejně jako ostatní mě potěšila humorná linie s Teholem a jeho známými a s (aspoň pro mě) nečekaným vyústěním. Stejně jako ve většině předchozích dílů zde narazíme na pozoruhodné smrtelníky, ať už s úžasným bojovým uměním (Kalený meč, Brys Beddikt) tak ovládající magii zase trochu jinak (Korlo, Kuru Qan a koneckonců i Hannan Mosag). Jednou z nejvíce dechberoucích scén je boj jednoho smrtelníka (kterého z dálky podporuje mág) proti pěti bohům. Po příchodu dalšího smrtelníka s klackem v ruce přijde hláška „Šance se vyrovnávaly,“ po které jen nevěřícně kroutíte hlavou s otevřenými ústy. Vůbec, bohů pohybujících se mezi lidmi, je tu víc než kdy dřív, a rozhodně to není na škodu.

Samotné finále už nemůže překvapit ty, kteří četli předchozí díly. Opět přijde řada úmrtí a to i některých postav, které si velice oblíbíte. Pátý díl mě tak nadchl, že se mi ani nechce vracet do Sedmiměstí a klidně bych v Lederas ještě zůstal :o)

Na druhou stranu se po tomto díle těším, jestli se někdy v dalším ději potkají takoví bojovníci, jakými jsou z předchozích dílů Karsa, Tolar, některý ze Segulehů s nižším číslem a třeba Kalený meč z Půlnočních vln…

Žerete detektivky po desítkách ročně a ještě k tomu máte rádi psychologii rozervaných hrdinů? Pak je to kniha pro vás. Pokud ale vyžadujete v žánru scifi aspoň trochu akce, abyste neumřeli nudou stejně jako já a raději máte rozervané záporňáky na kousky, tak se tomuto dílku vyhněte opravdu velikým obloukem. Svět je promakaný, čtivost dobrá, ale celou dobu jen vyslíchají podezřelé nebo vlastní nitro. Veškeré akční dění se vejde souhrnem tak na 10 stran.

Tísnivá povídka o jednom účetním, odehrávající se mimo jiné ve staré továrně. Místy proloženo štiplavým humorem. Slušný překlad! Dobré!

Já plně souhlasím a jen dodám link – http://www.csfd.cz/film/1329-vec/ s tím, že v poutníkovi byly i dvě povedené ilustrace Theodeora Rotrekla. KeB

Táto poviedka má voči ostatným v zbierke slabšie miesto v námete. Je síce celkom zaujímavý, no podľa mňa nie úplne relevantný. Toto však má asi na svedomí čas vzniku, takže nie som príliš prísny. Greg a Mike tentokrát skúšajú na asteroide zaujímavého banského robota, ktorý má jednu centrálnu jednotku a šesť satelitných pracovných robotov. V neprítomnosti ľudí však dochádza k poruchám funkčnosti. Ako takmer všetky majstrove poviedky, aj táto obsahuje slušnú porciu akcie.

Ďalšia variácia na tému troch zákonov robotiky. Nám známi „beta-testeri“ nových robotov Greg a Mike boli z Merkúru poslaní na vesmírnu stanicu, ktorá mega-laserom posiela slnečnú energiu Zemi. Skúšajú tu nový pokročilý typ robota, ktorý by mal nahradiť ľudské posádky a prevziať nad stanicou kontrolu. Jeho rozvinuté rozumové schopnosti však umožnia, aby sa to udialo pomerne nečakaným spôsobom, ktorý ponúka nejednu príležitosť na zamyslenie. Takmer som mal až problém to akceptovať, no napokon to bolo celkom osviežujúce poňatie troch zákonov.

Umírat v nitru je progresivní kniha. A to nejen k datu svého vzniku. Oproti všem vesmírným přeborníkům typu Asimova a Clarkea se Silverberg drží překvapivě při zemi. Celý román je vlastně velice realistickou sondou do duše člověka se schopností číst myšlenky. Z knihy je hodně znát uvolněný autorův přístup, kdy se nenechává svázat lineárním stylem vyprávění. Hrdinovu osobnost poznáváme postupně z jeho vlastních vzpomínek. Silverberg se však neomezuje jen na hlavního hrdinu. Stejným dílem se věnuje i dění kolem něj a zasazuje ho do společnosti let šedesátých. Paradoxně tak v mých očích psaním o přítomnosti dosáhl více než všichni jeho soukmenovci dohromady. Vždyť co může být v době internetu a masmédií víc sci-fi, než atmosféra ameriky 60. let?

Opäť fragmentárne nadväzovanie na Mariňákov. Ako sa zdá, pokračovanie ich príbehu chce Fabian vykresliť niekoľkými poviedkami, v ktorých sa odkaz na nichlen mihne. Prakticky to je len popis stavu po havárii, ale koho Mariňáci chytili za srdce a od prečítania Hvězdy chce vedieť, čo sa s nimi stalo, bude hodnotiť vyššie. Možno by sa mali poviedky hodnotiť ako celok Zlomky [paměti] času.

Konečně zase něco slušného, navíc překlad je docela srozumitelný, narazil jsem snad jen na jednu vážnou botu. Dospívání, vztahy mezi dětmi a rodiči a kamarády – to samo o sobě někdy může nahnat husí kůži. Když zabrousíte až na dřeň, je to už vážně horor. Grant zabrousil.

„Kushielovu vyvolenou“ jsem četla loni v květnu, takže nemůžu zprostředkovat čerstvé dojmy a spousta detailů už se mi spolehlivě z hlavy vysypala. Kniha pokračuje krátce po událostech z předchozího dílu: Phédre si užívá života u dvora, je nesmírně žádanou luxusní kurtizánou, která si klienty může vybírat dle vlastního uvážení a kromě toho má milostné peripetie se svým strážcem Joscelinem (neustálé skuhrání o tom, jak se sebou nejsou schopní vyjít a vzájemně se trápí, to pro mě bylo ekvivalentem zapichování třísek pod nehty). Autorka nijak nezdržuje rekapitulací dřívějších událostí – sem tam je letmo zmíní, ale rovnou rozehrává nový příběh, plný dobrodružství, intrik a erotiky se S/M příchutí. Phédre je (naštěstí) od Joscelina brzy odtržena, je nucena proplouvat všemožnými úskalími sama, případně získávat nové spojence, a opět ochránit království před zlovůlí nepřátel. Druhý díl z cyklu „Kushiel“ se mi četl o něce lépe – nejspíš díky znalosti reálií daného světa, odpadla tím nutnost zdlouhavého seznamování s náboženstvím a politickou situací. Rozhodně však četbu nelze doporučit těm, co vynechali „Kushielovu střelu“. Série není typem fantasy, jaký bych zrovna vyhledávala, berte tedy hodnocení 69% jako velkou poklonu a zároveň pobídku příznivcům (a hlavně příznivkyním… to je ale blbé slovo) romantiky, ať si tyto rozsáhlé romány nenechají ujít.

Povídka s vlky a čímsi navíc z prostředí koloniální Indie, která by možná nebyla zas až tak špatná, ale sráží ji diletantský překlad. Pro bližší představu: je to asi tak přeložené, jako bych já překládal z polštiny. Vůbec polsky neumím, ale protože je to slovanský jazyk, tak sem tam něčemu rozumím a občas pomůže slovník. Prostě děs běs.

Špičkové čtení, hlavně první polovina serie, potom už se všechny dějové linie až nepřirozeně sbíhají a úplný závěr je takový nijaký, bez šťávy… Já mám rád hodně nafouknuté a složité scifi ságy, tahle série mne obohatila o mnoho myšlenek a nápadů. Nemám rád duchovno a přestože je to vlastně hlavní idea, prakticky mi to nevadilo.

Velmi slabý díl – celá série se posouvá od supernaturálna k civilním zápletkám. Rovnice dva hlavní hrdinové upíři se superschopnostmi vs záporňáci obyčejní lidé je velmi nevyvážená. Takže o krk jde tenktokráte jinému člověku, ale je jasné, že hlavní postavy se neodstraňují. Ve výsledku tedy nuda a o nějakém napětí se dá pochybovat.

Čistá akce. Je to klasický napínák a prakticky se jde z jedné akce do další. Jsou tam chabé pokusy o druhou dějovou linii a menší trable se sexuálním vyžitím, ale je toho málo a na konci zjistíte, že jen čtivost a střelba k úplné spokojenosti nestačí.

Výborné vyvrcholenie tetralógie o robotoch. Asimovova koncepcia zákonov robotiky tu získava finalizujúce prvky, ktoré sú prevažne zhrnuté do nultého zákona. Ľudstvo nachádzame v obnovenej fáze expanzie Zeme do vesmíru, čo bolo umožnené udalosťami z knihy „Roboti úsvitu“. Planéty vesmíranov začínajú v boji so Zemou a jej osadníkmi ťahať za kratší koniec. Keďže spolu s predchádzajúcim dielom bola táto kniha napísaná o hodne neskôr po ich dvoch predchodcoch, je pretkaná množstvom odkazov na ďalšie majstrove knihy, ktoré sú súťasťou spoločného univerza (napr. poviedky o robotoch, či cyklus o Nadácii) a stmeľuje jednotlivé kúsky mozaiky dokopy. Zároveň dochádza k definitívnemu prepojeniu cyklu o robotoch s psychohistóriou. Motívy z knihy „Roboti úsvitu“ sú ďalej rozvinuté a iniciatívu úplne preberajú dvaja roboti, z ktorých jeden disponuje kvázi-telepatickými schopnosťami a druhý sa čím ďalej, tým viac podobá na človeka. A to nielen fyzicky, ale najmä schopnosťou abstrakcie, a teda aj myslením. Aj tento príbeh je ozvláštnený detektívnymi prvkami aj keď tentokrát vinníkov poznáme od začiatku. Skvelá kniha a dôležitá súčasť Asimovho univerza.