RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (326)13033 příspěvků celkem
kniha: Hodiny z kostí - Mitchell, David
louza | ****1/2 | před 14 dny

Předně jeden fakt. Hodiny z kostí jsou knihou, za níž by i většina renomovaných autorů dala jedno varle. Kromě těch ze žánru fantastiky, kteří by dali obě, kdyby ještě nějaké měli. Ale Mitchell není fantasta. Je beletrista a proto je první část jeho knihy věnované pohnutému životu Holly Skyesové takřka čistokrevná beletrie s pro čtenáře zpočátku těžko pochopitelnými fantaskními vložkami. Mitchell tu používá své osvědčené mírně upravené povídkové schema, kde se každou kapitolu posouvá výrazně v čase a zcela mění úhel pohledu vyprávění díky změně osobě vypravěče. Je vcelku dechberoucí, jak uvěřitelně se dokáže autor vžít do různých charakterů a čtivě poutavým jazykem i přes velký rozsah textu a místy řidčí děj doslova přikovat čtenáře ke stránkám. Jazykem, kteří čtenáři znají například ze Třinácti měsíců.

Zlom přichází po dvou třetinách knihy, kdy autor vysvětlí para psychologickou hybnou premisu knihy, pravda ne nepodobou jeho následujícímu románu (v čechách předcházející) Dům za zdí. Na rozdíl od Domu za zdí, kde šlo myšlenkově defakto o povídku s řemeslnou dokonalostí nafouknutou do novely, jde tady o rozměrný duchovní a mystický koncept s vlastní historií, pravidly a terminologií, kterou však čtenář musí pobrat za běhu, protože autor veškerou fantastiku naprosto nemilosrdně vybalí doslova v hrdinském sprintu. Na pohých sto třiceti stránkách smete čtenáře úplně jinou knihou s ohromným potenciálem, který však využívá jen v náznacích. Čtenář neví jestli vyseknout poklonu, že má autor koule servírovat takhle esenciální nad fantastiku mainstreamu, nebo v kůži fantasty zuřit nad promarněnou šancí na novou originální příběhovou platformu potenciálně skýtající celý komplexní mega román a návaznou sérii větvící se do nutných spin-offů pro G.R.R Mitchellovy Jány Eslemonty a Briany J. Andersony. Mitchell doslova dusí nebohého fantastu na vařené nudli na níž ho vytáhl ze zaprděného fantasy chlívku a vláčí bahnem nenáviděného středního proudu. Má z toho potěšení. Protože může. Protože je nejlepší. A dobře to ví.

Hodiny z kostí jsou i přes svou nevyváženost, kniží dvojakost a velmi chmurné budoucí východisko v závěrečné kapitole skvělá a perfektně napsaná kniha, která zanechá ve čtenáři stopu. Ale autor je hajzl, který dá lačnému čtenáři nakousnout z pamlsku, aby mu následně s arogantně pobaveným úsměvem na rtech ukázal holou řiť. Kterou nebohému čtenáři nezbývá než políbit, nebo přestat číst.

kniha: Nezdejší - Rečková, Jana
snop | ***1/2 | před 14 dny

Rozmáchlá pomalá fantasy. Ve skutečnosti tři díly, vydané v jedné knize (což oceňuji). Výrazný autorčin rukopis nemusí sedět každému, mi až na výjimky nevadil. Rychlé změny POV, samomluvy, jakoby odcizené popisy, občas naopak zkratky a neorganické vhledy či úvahy.

Název trochu klame. Co jsou Nezdejší se vlastně pořádně nedozvíme, můžeme se pouze domnívat, že někde za tou fantasy je science-fantasy a mimozemské (mimosvětské) civilizace. Svět je zajímavý, autorka příliš nevysvětluje, mnohé věci bych chtěl prozkoumat více, ale je pochopitelný a celkem logický. Hrdinové (Galhi, Řabínek, Tim a spol.) jsou sympatičtí, byť ne vždy je jasné, jaké mají motivace – občas se to dozvíme až posléze, s omluvou, že i hrdinové vlastně do té chvíle nevěděli, co činí.

Je to vůbec celé takové osudové – celý příběh rámuje božskost, tou to začíná i končí. Hrdinové si to uvědomuji (neustále, až občas zbytečně opakovaná mantra, že lidi dělají, co musejí) a jednají – hrdinsky. Občas bohužel trochu nelogicky, protože jsou rozervaní a zmítaní vztahovými problémy. Ženská ruka autorky se nezapře.

Kniha je navíc dosti nevyrovnaná, protože prostě tři díly. První díl je skvělý, máme zde válku o osud světa, intriky, komorní příběhy, epické bitvy i hrdinství všedního dne. 90 %.

Druhý díl je typicky přechodový, jeden nepřítel je nahrazen jiným, poněkud abstraktnějším, hlavně všichni putují, supermani přicházejí o schopnosti. 70 %.

Třetí díl je bohužel hnán ryzími McGuffiny. Potřebujeme sebrat 7 Relikvií smrti, sorry, Závaží země. Patrně plutonium či tak něco. A tak cestujeme, sbíráme, umíráme, rekuperujeme se. Pár zrad, pár převratů, v zásadě nic zajímavého. Na konci, poněkud anorganicky, uzavření směrem k začátku. 40 %.

Bavilo mě to, ale třetí díl byl opravdu natahovaný a v zásadě až na konec (cca 100 stran) zbytečný. Škoda, že to tak autorka necítila, nebo Barbar nenaznačil a neprosadil.

Tři dějové linie, které se v románu proplétají, se točí především kolem dvou témat: záhady podzemních jeskyní Sardinie a tajemství orgonové energie, která nehledě na spásné účinky skrývá nestvůrnou hrozbu. Připravte se však na nesnadné čtení – navzdory literární obratnosti autor ve svém vyprávění nikam nespěchá, pomalu předkládá různá místa a děje, které dlouhou dobu nedávají moc logických spojitostí. A ani po dočtení si možná nebudete úplně jisti, o co že mu vlastně šlo. O studii totalitních systémů, které potírají lidskou individualitu? Či snad o psychologický rozbor dvou hlavních postav Nicolase Eymerika a Wilhelma Reicha? Nebo prostě jen o to, že všechno dobré nemusí být vždycky úplně dobré a naopak?
Přes dobrodružnou patinu není Tajemství inkvizitora Eymerika rozhodně jednoduchým ani prvoplánovým příběhem. K jeho plnému docenění podle mého názoru patří znalost předchozích knih, které Valerio Evangelisti s touto postavou napsal. Bez nich je to bohužel jen výsek z většího celku.

kniha: Projekt posmrtného života - Boudinot, Ryan
trudoš | *** | před 15 dny

Zvláštní román, který na mě fungoval v rovině samostatných epizod, ale snažit se jej pochopit jako celek, to bylo nad můj šedobuněčný hardware. Já prostě tyhle surrealistický šílenosti pobrat nedokážu, o to spíš, když chybí konkrétní dějová linie. Ryan Boudinot mistrně vyhrocuje jednotlivé linie příběhu do kouzelného absurdna, ze kterého by Philip K. Dick plakal blahem, jenže jakmile přijde na to, dát tomu všemu nějakou fazónu, končí u pseudofilozo­fických statí s metafyzickým přesahem. Nemluvě o absenci závěru, lépe řečeno závěru, který by dokázal rozklíčovat i obejda jako jsem já. A přestože jednotlivé osudy protagonistů v základně nenudí, problém je, že vlastně nikam konkrétně nesměřují.
Geniální je ale autor v nápadech. V tomhle bodě rovnou smekám, protože morbidnější budoucnost jsem už dlouho nerozečítal, navíc jazykově skvěle servírovanou. Přičtu-li k tomu satirický podtón, vychází mi z toho sympatické, leč zmatené vyprávění o životě, vesmíru a vůbec. Proč ne, ale jen o pondělcích.

kniha: Schránka duší - Flewelling, Lynn
trudoš | **1/2 | před 16 dny

O fous lepší než předchozí díl, hlavně díky detektivní zápletce. Jenže to je paradoxně i slabina, protože co se děje, ví čtenář od začátku, zatímco hrdinům to trvá tři sta stran, než konečně udeří hřebík na hlavičku. Do té doby řeší něco jiného, čistě proto, aby se v závěru ukázalo, že nemají kapacitu ani na tohle. Ony intriky na královském dvoře jsou fajn, jenže jakmile se vyprávění v druhé půlce rozdělí na tři dějové linie, jde osnova kvůli zmatenosti do háje a člověk v podstatě jen čeká, jak to Lynn Flewelling nakonec všechno zpytlíkuje.
Co mi však vadilo enormně, byla ufňukanost hrdinů. Neberu jim jejich sexuální orientaci, ale vzhledem k jejich image drsňáků nechápu, proč se neustále potřebují ujišťovat, jak jeden miluje toho druhého a jestli náhodou partner posledních deset minut nemyslel na támhletoho sličného svalovce, nebo tohohle nafintěného poetu. To je chování puberťáků, ne ostřílených zlodějů a špehů. Ale třeba vyzrajou, když je teď Alek dospělej a můžou to dělat oficiálně.

kniha: Po zemi bloudím dál - Carson, Rae
Lokina | **** | před 16 dny

Tak a mám to za sebou a mohu říci, že se mi kniha líbila :) Kniha v podstatě líčí cestu do Kalifornie mladé Leah, která musí opustit svůj domov za velmi těžkých podmínek. Leah jako hlavní hrdinku jsem si oblíbila, měla svůj cíl, byla odhodlaná a nenechala si nikým, zvlášť muži, diktovat život. Kniha velmi realisticky popisovala nelehkou, vyčerpávající a smrti se nevyhýbající cestu do Kalifornie, která má být příslibem svobody, zlata a nového života. Romantická linka zde byla vykreslena nenásilně, opravdově. Lee a Jeffovi jsem to hrozně přála. Nečekejte žádný fantasy nabušený příběh. Pro mě to bylo příjemné, dobrodružné, napínavé čtení s prvky fantasy :-)

kniha: Leviatan - Westerfeld, Scott
IvoHury | **** | před 16 dny

Funguje. Určitě to není čtení jen pro mládež. Spíš vůbec. Kniha je přímá, má rychlý nástup. Ale až zbytečně rychlý. Nestačíte si s hlavním hrdinou, Alekem, udělat ani žádný vztah. Snad ke konci získá jisté sympatie. Nevím jestli vinou autora, překladatele či redakce, jsou v knize některé věci, které dřou. Nebýt častých ilustrací, tak si ani nedokážete představit, jak co vypadá. Popisy jsou trochu více polovičaté. Někdy až tupé – viz. písty koukají z motoru ven, ale fungovat bude… Některé věci jsou taky dost divné – nakrmíme netopýry kovovými bodci, vyděsíte je, oni uvolní obsah střev a máte bombardér… Slovní spojení a koncept slovotvárnosti mi trochu vadil. Načež, pročež – nepatří do tohoto stylu literatury, obzvláště když jiné podobné staroknižní tvary již přítomny nejsou. Někde byla dokonce přímá řeč dvou osob v jednom odstavci. Což opravdu nefunguje. Možná to byla jen chyba sazby, ale celkově odstavce jsou divně tvořeny. Kniha se ale jako celek četla dobře, rychle. Vlastně se v ní ani moc nestačilo odehrát. Taková desetina z celkové předpokládané délky příběhu, utnutá a zakončená v půli. Není zde dokončen tedy ani hlavní příběh jednoho děje. Uvidím jak další díly :)

kniha: Rogue One - Freed, Alexander
Fouré | ****1/2 | před 16 dny

Tady opravdu musím smeknout. Jedna z nejzdařilejších literárních adaptací filmu, co jsem kdy měl tu čest číst.

V tomto prvním českém vydání dvě knihy v jednom. Odjakživa mi proto splývaly, ale rozdíly se přesto najdou. Stopař mi připadá absurdnější a obsahuje více motivů, které jsou nadhozeny jen jako vtip a opuštěny, ovšem po nějaké době opět zmíněny a pak jsem trochu plaval, o co vlastně šlo. Restaurant obsahuje jasnější dějovou linku, i když stále jde o dost praštěný příběh. Pokud jde o smích nahlas (což je takový indikátor opravdového veselí :-), tak začátek Stopaře často, pak sem tam i v Restaurantu, ale jinak jak říkám. Spíše absurdní komedie (nemyslím to však jako negativum). Pokud jde o postavy, tak asi depresivní robot Marvin. Moc toho sice nenamluví, ale každá věta je perla. Vůbec se nedivím, že Stopaři se svými ručníky se materializovali i v našem skutečném světě. Knihy mají rozhodně kultovní potenciál a je tam spousta materiálu, který lze používat jako hlášky. Dvojice Stopař/Restaurant podle mého názoru patří organicky k sobě, je pěkně ucelená a dobře ukončená a další díly budou jen nadstavba.

kniha: Krycí jméno Pozítří - Folsom, Allan R.
trudoš | ***1/2 | před 17 dny

Zbytečně natažený děj a nepříliš autentické postavy, ale ta zápletka dámy a pánové, ta zápletka… Já prostě tyhle post nacistické konspirace miluji, o to víc, když jdou za ab absurdum v duchu Iron Sky. Allan R. Folsom sice výrazně nepřekračuje čáru klasického thrilleru, ale jakmile dojde na ústřední motiv, je to tam a je to paráda.
Nicméně i přes výborný rozjezd, který vtáhne do děje, má autor neřest ve formě příliš mnoha slov pro nepodstatnou omáčku. Přitom umí vymyslet nečekané zvraty, stejně jako rozehrát správně schizofrenní atmosféru, kdy nelze věřit ani svému odrazu v zrcadle. Naneštěstí vyprávění znepřehledňuje množství vedlejších postav, které průběžně umírají, takže člověk nikdy netuší, kdo je skutečně podstatný a kdo ne. Ovšem především rozsah se mi při zpětném pohledu zdál přepálený, protože ne veškerý vývoj událostí má vlastně smysl. Celek tak vytváří dojem na sebe volně navazujících nápadů, jež mají konkrétní cíl, ale cesta k němu je po logické stránce dosti vachrlatá.

kniha: Koniáš: Muž na stezce - Žamboch, Miroslav
Methat | ***** | před 17 dny

Koniáš nerád zabíja ľudí ale je pre to stvorený. Vyzerá drsne ako zabiják najhrubšieho zrna, no v srdci má miesto pre spravodlivosť alebo romantiku. Keď vstúpi do knižnice, predajca si myslí, že ide vybrať výpalné miestnemu kmotrovi. Dočerte, aj tie prostitútky žiadajú od neho trojnásobnú taxu. Chudák Koniáš si nemôže v žiadnej krčme oddýchnuť, normálne sa najesť a vychutnať si dobré víno. Všade na neho čakajú problémy alebo ich sám vyhľadáva. Jeho zvedavosť ho raz dostane do hrobu.

Pre mňa osobne bola táto kniha strašná oddychovka. Až na pár slabších poviedok sa čítali jedným dychom. Užil som si hlavne Chechez la Femme, Pouštní škorpión, Špatná investice alebo Drsná hra. Parádny bol crossover Fanoušek, kde Koniáš stretne aj ďalšiu postavu z universa – Barklyho. Aj keď je to fantasy, moc mágie alebo iné rasy nečakajte – až na jednu poviedku. Teším sa na ďalšie dve knihy Koniáša, pretože tento (anti)hrdina si zaslúži samostatný príbeh.

„Na světě je málo krásnych věcí a člověk má rozvíjet svúj smysl pro estetično.“ – Koniáš (Špatná investice)

Tvářil se klidně a nezúčastněne, jako by hrál pokr. A v banku měl hodně, svúj život. Nelíbil se mi. Já sám nejsem moc dobrý člověk, provedl jsem v živote hodně špinavostí a zasloužím si shnít v pekle, ale tenhle parchant byl i pro peklo příliš špatný. (Pouštní škorpión)

kniha: Neuropat - Bakker, Richard Scott
Gaarq | ** | před 18 dny

ačkoliv jsem od jisté doby skeptický k doporučením svým přátel a kamarádů stran dobré četby ;) tady to vypadalo ok. kniha již ale v době mého zájmu nebyla dostupná jinak než v antíku, takže jsem nějak přehlédl tu trhoveckou obálku (hlavně její zadní stranu). nu což, říkal jsem si, prostě chtějí prodat.

s bakkerem již své zkušenosti mám a ač mě tehdy zklamal, jedno mu nelze upřít, ani v této knize, je to skvělý řemeslný spisovatel – živé popisy, takřka dokonalé dialogy, postavy, které si můžete z textu přímo prohlédnout. horší to už bývá s koncepcí příběhu a to mě dostalo i tady. prvních 37 stran bylo takřka úžasných, ano, byly tam i odporně morbidní scény, ale zdálo se to vše funkční. jenže pak došlo k podivnému zlomu a vše šlo do háje. od oné strany 37 je jasné, jak jsou rozdané karty, a co vše se stane. a taky stalo. za celý zbytek knihy se příběh nikam nepohnul a krom opravdu slušné porce makabrózních scén, prostě nic, nada, ničego, nothing, nix…

stává se mi to často, když člověk narazí v beletrii na pokus o psychologické výklady podbarvené tvrdými vědeckými aspekty, že nejsem schopen poznat, kdy blbě žvaní autor a kdy postava. základní koncept, který onu smršť nechutností má ospravedlňovat, je tak nesmyslný, že se mi ani nechce věřit, že by mohl být pouze výplodem choré mysli jedné z hlavních postav, která je za ně zodpovědná. je to absurdní, nesmyslné a podezírám autora, že prostě hledal nějaké (slovy jakékoliv) pseudoracionální „opodstatnění“, které by mu umožnilo napsat, co napsal. no pasarás por aquí, hombre.

iracionální strašení, overkill popisů utrpení, absence logiky… báj báj, richarde scotte bakkere.

kniha: Prach - Howey, Hugh
Madam Brbla | **** | před 18 dny

Završení trilogie proběhlo v souladu s očekáváním, už nebylo mnoho co objevovat a hlavní hrdinové jen hledali cestu, kudy ven z mizérie. Přibylo pár nových postav a zdaleka ne každý se dožil závěru, který přišel rychleji, než bych předpokládala (za současných okolností mi obvykle trvá o nějaké 2–4 dny déle knihu podobného rozsahu přelouskat). Autor rozhodně umí své čtenáře udržovat v napětí, přimět je odkládat důležitější činnosti kvůli dychtivému obracení stránek a přesouvat usínání do pozdních nočních hodin, protože „musím dočíst odstavec, kapitolu, ještě jednu kapitolu…“
Pár much by se našlo – například to Howey svým hrdinům dost ulehčuje nedostatkem kamer a vůbec zoufale nedostatečným přístupem k ostraze objektů, především jejich strategicky důležitých částí. Některé náhody trošku zavánějí bohy ze stroje… ale vzal připomínky ďas, prostě jsem se dobře bavila. Těch zdejších 83% mi přijde jen o maličko výš nad vlastními (převážně pozitivními) dojmy z tohoto postapokalyptického světa, svázaného tvrdými pravidly.

Když se vám na výletě dítě každou chvíli zasekne u kytičky, kamínku, šišky a tak dále, opravdu oceníte možnost vytáhnout z kapsy pidiknížku a vyplnit čekání nenáročnou četbou. Už je to velmi, velmi dlouho, co jsem se naposledy setkala s Baklym a vlastně si příliš nepamatuji, o čem to tenkrát bylo, akorát že jsem z té řezničiny byla nadšená. Tohle pokračování ve formě povídky mě sice ničím nepřekvapilo, přesto zabavilo, přineslo závan nostalgie a snadno se přenášelo po lese i na dětském hřišti, tak mírně nadhodnotím: 75%.

kniha: Bazar zlých snů - King, Stephen
Speedemon | ***1/2 | před 18 dny

Souhlas, že jde o dost nevyrovnanou sbírku. Zároveň, jak je u Kinga poslední dobou hodně zvykem, s minimem nadpřirozena. Slabších kousků je zde docela dost, ale většinou jsou krátké a je tedy brzy po nich. Výjimkou je Blokáda Billy, které je nudný a dlouhý. Za to může ale především moje velká neznalost baseballu se kterou si text prostě nelze užít. K povedeným kouskům patří rozhodně Míle 81, Zlý chlapeček, Nekrology a Ur. Pomrknutí z Temné věže bylo taky fajn. A „básníčky“ si mohl mistr odpustit. Jako vždy se nejlépe četly samotné autorovy komentáře ohledně inspirace a vzniku povídky. Za mě spokojenost, ale četl jsem i lepší Kingovy sbírky.

kniha: Spící město - Vopěnka, Martin
trudoš | ** | před 19 dny

Spící město je zvláštní knihou. Překvapivě velmi slušně v příběhu funguje dětská psychologie, jenže základní motiv na jednu stranu trpí nedotažeností (nemluvě o záměrném ignorování důsledků s tím souvisejících), kdy usnou všichni rodiče na světě. Na stranu druhou, myšlenka je to kouzelně magická.
Dobrodružství čtyř dětí, které se snaží nový svět pochopit, a hlavně v něm přežít, se brzy mění v putování za záchranou jednoho z nich. Martin Vopěnka si tak vytvořil nejjednodušší cestičku k provedení čtenáře snovými kulisami a dal mu při tom co nejvíce morálních ponaučení. Nehrát na automatech, protože gamblerství; nedůvěřovat každému, protože pedofil; nenastupovat k neznámým, protože proto; a tak podobně. Po téhle masírce pak přijde závěr, který nejen že nemá opodstatnění, ale je přitažený za vlasy. Ovšem k celkovému vyznění docela sedí. Co však očekávat příště, to opravdu netuším.
Závěrem bych ještě rád vyzdvihnul krásně melancholické vnitřní ilustrace, jež má na svědomí Daniela Olejníková.

kniha: Říše bouří - Maas, Sarah J.
Maitter | **** | před 19 dny

V tomhle díle jsem se trochu ztrácela. Párování mi trošku lezlo na nervy idealističností. SJM posunula věkovou hranici o pár let výš několika otravnými intimnostmi. Mraky pocitů a odhalených duší. Uznávám však, že v takto vykreslené době by emoce mlátily se všemi a vším. ---- Vůbec si nestěžuji na střety, setkání a vývoj postav starých i nových. Všechno je to zajímavé a charaktery protagonistů čtenáře poutají a baví. Leč měla jsem číst a zpracovávat o něco pomaleji, důkladněji, abych nezapomínala a neztrácela přehled o drobnostech a nápovědách. ---- Bylo to zábavné. Fakt. ---- Másová mě tloušťkou knih začíná štvát. Špatně se drží v rukou při chůzi. A HLAVNĚ PŘÍBĚH STÁLE NEUKONČILA.

Zatímco u „Okultace“ jsem byl zklamán a snad dokonce trochu znechucen, tady mohu jen parafrázovat Stephena Kinga: „Viděl jsem budoucnost hororu: Jmenuje se Laird Barron!“ Z devíti povídek není jediná podprůměrná nebo jen průměrná. Usekávané konce a nemastné neslané zápletky zmizely. Ano, přetrvává jistá monotematičnost, Barron stále točí hrstku motivů dokola, ale tentokrát to dělá ve vynikající podobě. Nenápadné spojování povídek do jednoho společného vesmíru je nanejvýš příjemným bonusem. Navíc nakladatelství Gnóm! dělá knihy pečlivě, a hlavně trochu jinak. Papírová obálka bez lamina s přebalem, rozsáhlý poznámkový aparát, dokonce mapka na konci – a vtípky jako sekera na zadní straně.

Snad jediný nedostatek je až moc užvaněná Partridgeova předmluva, přesto, když všechno sečtu, absolutní hodnocení mi přijde zcela adekvátní. Jen víc takových nádherných věcí, co nás všechny čekají. :-)

kniha: Stříbrokřídlý - Oppel, Kenneth
trudoš | ****1/2 | před 20 dny

Kanadský spisovatel Kenneth Oppel postavil své vyprávění na zcela netradičních hrdinech – netopýrech. Pokusil se tak čtenářům přiblížit stvoření, která mnozí považují za odporná či dokonce děsivá. Na základě různých světových legend jim vytvořil vlastní historii a kulturu, díky nimž si tyto prazvláštní tvory určitě oblíbíte. Jeho literární zpracování se pohybuje na tenké hranici mezi realitou a čirou fantastikou, kdy zvířata sice nejsou o nic méně zvířaty, než jak je známe, ale přesto mají svůj podivuhodný svět, o kterém nemáme ani tušení.
Zvířecích příběhů bylo vždycky pomálu a když už se nějaký objevil, většinou byl určen výhradně dětem. Stříbrokřídlý je v tomto ohledu zářnou výjimkou, protože splňuje všechny nároky, které jsou standardně kladeny na dobrodružné čtení pro děti, mládež i dospělé. Je napínavý, rychlý a originální, po okraj nabitý svižnými dialogy, a hlavně autorskou imaginací. Sympatické a netradiční obsazení pak skvěle dotváří svébytnou atmosféru záhad a tajemství.

kniha: Odpor - Dillard, J. M.
BorgDog | **1/2 | před 20 dny

Je to slabé. A důvod, proč je to slabé, je v zásadě dvojí: Za prvé, motiv „vzpoury“ proti velení, který je ve Star Treku sám o sobě ohraný až běda, ale zde působí hůře než jindy, protože jeho zdůvodnění je žalostné na obou stranách. Admirál Janewayová z toho vychází jako tupá, amorální kariéristka, a Picard s celou posádkou jako spolek fanatiků. Vulkánská poradkyně by mohla být zajímavá, kdyby se z ní nestala typická „postava k polepšení“, a tím to bohužel co se týče nějaké psychologie nebo vztahů končí. Ze všech protagonistů jsem soucítil snad jen s Worfem, jehož velitelské dilema bylo jediné pochopitelné. Na druhou stranu scény, kde lituje (Klingon!!), že někoho zabil, u těch jsem přemýšlel, zda to autorka myslí vážně.

Druhý důvod spočívá v nafouknutém rozsahu, kdy si Dillardová pomáhá „citečky.“ Ne, v knize zkušeného autora nemají místo půlstránkové popisy toho, jak se kdo na koho zle podíval, na co přitom myslel, co dotyčný cítil, jak se podíval nazpátek… et cetera. Kdybych ořezal zbytečnosti, už tak celkem krátká kniha se smrskne na délku novely. K tomu se ještě přidávají některé nelogičnosti – ne tak řvoucí, jako to bohužel předvádí poslední (rádoby)ST seriál Discovery, ale i tak značné.

Ale abych jen nehanil, třeba pečlivost v prokreslování vedlejších postav, které konečně nejsou jen „červená trika na odstřel“ je chvályhodná a velmi osvěžující. Celkově „Odpor“ beru jako rozjezd, celkem logicky slabší – uvidíme, co přijde dál.

kniha: Příběhy vašeho života - Chiang, Ted
Skabandari | ***1/2 | před 21 dny

Hned první povídka mi přišla jen jako pohádka pro děti, ale říkal sem si, že jestli to odložím, bude to až mě zklame i ta druhá. Ovšem ta byla jednou z nejlepších co sem kdy čet a pro mě je to i nejlepší povídka celé sbírky(pochopit). Určitě to stojí za přečteni, ne vše vás nadchne ale většinou jde o nadprůměr.

kniha: Ve světle nebo ve stínu - Block, Lawrence
trudoš | *** | před 21 dny

Spíš než plnohodnotnou antologii povídek připomíná kniha sbírku textů, jež autoři odevzdali po zhlédnutí výstavy obrazů Edwarda Hoppera, a ty pak byly následně přiloženy k průvodní brožuře. Protože jako doprovod k obrazům fungují povídky skvěle. Ale to je asi tak všechno.
Většina spisovatelů sice dovedně zachycuje atmosféru požadované malby i doby, bohužel málokdy se jim podařilo vložit do příběhu zápletku. Fungovalo to na mě jako pohádka bez morálního ponaučení. Protože odeberete-li textu obraz, přestane najednou fungovat, lépe řečeno začnete tápat nad tím, co chtěl básník vlastně říci. Najednou je to jen suché konstatování životní situace, která vás napadne, když se zahledíte na nějaké Hopperovo dílo, ale nic víc.
Jsou tu ovšem i světlé výjimky, které zvládly jedno s druhým, tedy zadání i kvalitní výsledek – Joe R. Lansdale, Craig Ferguson, Michael Connelly či Joyce Carol Oatesová. Celkově ale můj výsledný dojem z antologie valný není a obávám se, že zůstane knihovně navždy zapomenuta.

kniha: XB-1 2015/11 - kolektiv autorů
yerry | **** | před 21 dny

Toto číslo išlo kvalitatívne opäť raz nahor a to o dosť. Tématicky sa nieslo v duchu čínskej science fiction v zahraničnej sekcii a v duchu hororovom v sekcii domácej. Za všetky spomeniem len dve bomby, z ktorých aspoň jedna by ťa mohla dostať do kolien. Tou prvou je antimilitaristická poviedka Rok krysy od Čchen Čchiou-fana a tou druhou morbídna hororová smršť Když dítě neshnije od Martina Moudrého.

kniha: Pan Krátur - Priestley, Chris
trudoš | *** | před 22 dny

Chris Priestley dovedně kombinuje odkazy na různé literární klasiky, díky čemuž jeho vlastní zápletka naneštěstí pokulhává. Moc se toho zde neděje, spíše jen sledujeme vývoj vztahu rozporuplné dvojice hrdinů. Autor přitom kupodivu příliš nemoralizuje, ale zároveň dokáže upozornit na to, co je špatné a co ne, takže příběh pro mládež je to ideální. Chybí ovšem dobrodružná linie, tolik potřebná pro gradaci. On totiž popkulturní manýrismus stran viktoriánské literatury dorostence do kolen pravděpodobně nedostane.
Román tak působí lehce samoúčelně, jako by se tvůrce chtěl předvést, co všechno zná. Což mu nikdo nebere, protože ctít staré mistry mu jde náramně. V tomhle ohledu však zapomíná na dobovou atmosféru, jelikož postavy mluví a chovají se moderně. Zároveň trochu hřeší na charaktery ústředních protagonistů, kteří jednají zpravidla dle toho, co vyžaduje aktuální zvrat, než podle logiky. A vzhledem k tomu, že další osudy hrdinů popisují jiná, slavnější díla, vyznívá závěr do ztracena.

kniha: Příslib krve - McClellan, Brian
Pepa 62 | ****1/2 | před 22 dny

Jestli mi něco vadilo, tak to bylo použití magie v některých momentech. Vyloženě mi vadil kuchtík, jak z pohádek Zdeňka Trošky, který například vloží do pece deset bochníků chleba a vytáhne jich sto. Někdy mi přišlo užívání kouzel trochu nelogické. To když se třeba všichni radují, že se jednomu z prachmistrů podařilo zastřelit velmi významného privilegovaného, který v minulosti smetl celou armádu – úplně sám. A tady se nechá zastřelit! Ale jinak opravdu velmi dobré!

kniha: Ve službách Meče - Leckie, Ann
Gaarq | **** | před 23 dny

druhé pokračování příběhu z rádčského impéria si drží lajnu. autorka se nebojí experimentovat na profláklém poli spejsoperky a military, tady nám výrazně ubývá military a přibývá opery. hlavním tématem je obecně spravedlnost a jak se má impérium vypořádat se svou expanzivní minulostí a „šířením civilizace“. breq, hlavní hrdinku tu vidíme z nového úhlu jako kapitánku flotily, poznáváme další a další nové aspekty rádčské říše a její minulosti. hlavní linie příběhu se moc nepohne, ale přece nějaký vývoj je patrný. je to pořád dobré, tak proč ne pět aster: dialogy tu víc skřípou, ztratila se čistota na úkor příliš velké snahy ozvláštnit text. obecně to celé ztratilo švih, ale hádám ze struktury textu, že to byl záměr, nicméně moc mi to nesedlo. je to jako symfonie, kde autor tři čtvrtiny uspává publikum sice sofistikovaným a ne nezajímavým, ale poněkud bezvýchodným fidláním, aby pak v závěru spustil bouři, která vás sice probere a nabudí, jenže si pak říkáte, že jste ten začátek klidně asi prospat mohli. tou bezvýchodností myslím příliš velkou spoustu možností, kam se příběh může ubírat a podle mého i záměrným stavěním ho tak, aby čtenář co nejdéle tápal. v textu jsou roztroušeny drobné nápovědy, ale když se jim nikdo dále nevěnuje, mysl může otupět a nechat je plavat. takže dobrý, ale nemělo by se to přehánět.

kniha: Tři tváře - Sanderson, Brandon
Madam Brbla | **** | před 24 dny

Sandersona už mám relativně obstojně zmapovaného, přesto mě dokázal překvapit: první povídkou „Císařova duše“ ještě ne, ta je sice výborná, drží se však zaběhnutých pravidel, jak je znám z autorových románů (hodnotila bych 85%). Totéž lze říct o „Odvěkém meči“, který kráčí ve stopách RPG a je určen spíše mladším čtenářům (pro zkušenější knihomoly žádná bomba – 69%). To nejlepší nakonec: „Spousta“ nabídla především geniální postavu, geniální ve smyslu její zábavné podivnosti a využitelnosti pro další tvorbu (90%). Snopem zmíněnou chybu v textu jsem také zaregistrovala, zarazila mě, ale nějak ji nedokážu vnímat stejně tragicky.
Co dodat? Sanderson mi dokázal, že umí psát nejen skvělé romány, zrovna tak schopný je v povídkách. Za „Tři tváře“ si ode mě vysloužil uznalé kývání hlavou a silně zářivé čtyři hvězdičky.

kniha: Já, Gowery - Šlechta, Vladimír
Svarec | *** | před 24 dny

Zklamání. Tři povídky z různých období, které spolu nijak nesouvisí a některé navíc navazují na jiné texty, což činí četbu dost matoucí. Děj všech tří příběhů by šel shrnout tak, že se někam jde, tam se střílí a je konec. Šlechta nikdy nebyl nějaká vysoká literatura, ale čekal bych od něj přecijen něco víc. Neznat již hrdiny a svět z minula, asi bych vůbec netušil, o co jde a dost bych se nudil. Narozdíl od gulatha si myslím, že povídky mají sestupnou tendenci, respektive první dvě dobré a třetí slabá. Jinak ve třetí povídce jsem poprvé v životě narazil na „continuity error“, kdy Gowery někomu věnuje svou pistoli a o několik stran dále z ní zase střílí (přičemž z předchozí textu vyplývá, že má jen tu jednu).

kniha: Není jiných cest - Drescher, Alex
trudoš | ***1/2 | před 25 dny

Zbytečně dlouhé. Což je ve zkratce moje asi největší výtka k téhle jinak povedené fantasy kriminálce. I když Alex Drescher zápletkou příliš nepřekvapil, dějově mu vše šlape v mezích zákona a čtenářského vkusu. Jenže tam, kde si v povídkách vystačil s rozsahem právě tak akorát, román mu překvapivě nabobtnal v nedůležitých momentech, čistě jen proto, aby se mohly pomasakrovat další a další postavy. Čekal jsem trochu víc tvůrčí invence, když už se změnil literární útvar. Ale hlavně je to zatraceně promarněná šance. Ač se Drescher snaží, Žamboch ani Šlechta pořád ještě není.
S tím souvisí i jeho největší neřest ve formě závěrečného vyústění. Přijde mi, že řešit všechno uvolněním Yggreddových zakázaných schopností je po dvou knihách povídek už vážně drobet na pováženou. Co ovšem opětovně skvěle funguje, je poodhalování obchodních triků, právních berliček či politických intrik. Tady je autor ve svém živlu a je jen škoda, že to v příběhu nehraje významnější roli, než je obdoba pouhé omáčky.

kniha: Brána Ivrelu - Cherryh, Carolyn Janice
yerry | ***** | před 25 dny

Na začiatok trochu off topic: nočná prebiehala pomerne vpohode, rachotiace stroje vyludzujúce industrial song o sile cca 130dB neúnavne búšili do svojich kovových náprotivkov a vyzerali byť vo forme. Vybral som preto štuple zo svojich uší, nasadil sluchátka, zapol mobil a spusti FBReader. Rozhodol som sa vyskúšať najnovší zásuvný modul v podobe strojového čítania. K dispozícii som mal digitalizovanú verziu Brány Ivrelu od mnou obľúbenej autorky Cherryhovej. Počítal som s tým, že fantasy ako kulisa k rachotu na pozadí je dostačujúce a dosť odľahčené. Chyba… po čase som ten rachot prestal vnímať a ocitol som sa v autorkinom svete…

Pár chybičiek v čítanom texte najskôr trochu trhalo uši, Voice Reader ženským príjemným hlasom vytrvalo vyslovoval meno hlavného hrdinu Vanya ako Váňa a slovo „aby“ s anglickou výslovnosťou, ale zvykol som si. Bol som pripravený na klasickú fantasy. Text síce má tradičnú fantasy štruktúru tolkienovského typu, teda putuje sa odniekiaľ niekam, ale tým všetka podobnosť s klasickou fantasy končí. Podobne ako Le Guinová vo svojom románe Rocannonův svět , napísanom o desaťročie skôr, tu Cherryhová využila aj prvky science fiction, a musím uznať, že napísala tak ešte o pár levelov lepší text ako jej kolegyňa. Jedná sa teda o science fantasy.

Tých styčných bodov s Le Guinovej svetom Hain je tu viac, Cherryhová však svoje ťažiská presunula trochu inam. Ako predstaviteľka Novej vlny v science fiction, čo majú s Le Guinovou spoločné, ťažiskom u Cherryhovej nie sú sociálne ale sociologické vzťahy ako lingvistika, vzájomné dorozumievanie sa navzájom nekompatibilných rás a pod. V tomto príbehu hlavný hrdina nieje archetypálnym Connanovským hrdinom skôr naopak. Jeho prednosťou nie sú svaly a ovládanie zbraní ale vlastnosti ako šľachetnosť, vernosť, sebaobeta a pod.,teda vlastnosti, ktoré predovšetkým u žien zaberajú a preto si ho Morgain aj vyberie. Tým Connanovským archetypom je tu naopak krásna mladá bielovlasá Morgain. Žena inej rasy, s oceľovou vôľou, prechádzajúca bránami postavenými dávnou, už zaniknutou mimozemskou dekadentnou civilizáciou, používajúca moderné zbrane neznámeho typu.

V mojom prípade, príbeh sa počúval príjemne. Postavy sú plastické a vyvíjajú sa. Vzťah medzi hlavným hrdinom a Morgain prebieha viacerými fázami. Svet je uveriteľný. Miesto čarodejov sú tu jednotlivci pochádzajúci zo starej vymretej rasy, miesto drakov a rôznych príšer sú tu živočíchy prenesené z iných svetov, miesto portálov sú tu brány. Skrátka je to sience fiction tváriace sa ako fantasy alebo aj naopak. Knižku nemám ešte kompletne vypočutú, zostáva mi ešte asi tretina, napriek tomu si jej už teraz trúfam dať maximálne hodnotenie. Ak ma niečo napadne pri dopočúvaní tohoto príbehu počas ďalšej nočnej, prípadne to sem ešte dopíšem. Zatiaľ teda, u mňa vynikajúce…

kniha: Učedník a válečný mág - Matharu, Taran
snop | **1/2 | před 26 dny

Je to stále hrozně naivní a ploché, autor by asi udělal lépe, kdyby svá díla nechal pouze na internetu. Ale četlo se to o něco lépe než minulý díl, především proto, že několikrát změníme prostředí i příběh. Takže nejdřív putujeme po Aetheru (mimochodem, autor neudělá ani krok směrem k nám, čtenářům, kteří již dávno zapomněli, kdo je kdo a jaké má s hlavním hrdinou vztahy, takže to, že někdo je trpaslík, buď vylovíte v paměti, nebo vás zmínka o tom překvapí někdy po 100 stranách), což je takový zvěřinec nejrůznějších chimér a příběhově únikovka, pak tu máme mezihru s trochou politiky, a pak druhou část, ve které Fletcher kolonizuje zděděné Raleighshire a musí se bránit proti invazi goblinů. A pak velký nástup se vzpomínáním a zatmívačka. Jsem docela rád, že už je konec.

kniha: Probuzený milenec - Ward, J. R.
trudoš | ** | před 26 dny

Tak tohle bylo děsivé. Ba přímo šíleně děsivé. Naivní, laciné, přitroublé, ukecané, nevtipné, přepjaté, afektované, nudné, kýčovité a hloupoučké. Zápletka postavená na tom, že pan drsňák má problém dělat to s holkama, protože byl v mládí zneužíván nymfomankou, naštěstí narazí na spanilou svlečnu, která mu ochotně pomůže se traumatu zbavit a to nijak komplikovaněji než skrze soulož. Asi jela podle Freuda nebo tak něco.
Prostě peklo. Ale počítám, že dost podobně vnímá hezčí polovička lidstva mužskou úchylku na Transformery. Každý holt máme to svoje. Někdo megatunové peroucí se roboty, jiní rozervané ranaře, jež potřebují zasvětit do tajů lásky. A J. R. Ward prostě jen seká to, o co je zájem.

PS: Byly mi přislíbeny šťavnaté erotické scénky. No, je jich tu cirka pět a to takřka na pěti stech stranách. Navíc pouze soft porno. To už se raději vrátím k Bertrice Smallové, která s tím zdaleka nedělá takový štráchy a na výrazně menším prostoru. Pět scén, cha! Paní Birdová, máte ještě co dohánět.

kniha: Ritmatik - Sanderson, Brandon
snop | ****1/2 | před 26 dny

Cetl jsem v anglictine, ale bylo to tak dobre, ze si to prectu jeste jednou v cestine. Ani s tim slabym zaverem nemuzu souhlasit, ale pro jistotu jeste napisu po opakovanem precteni. Jinak obcas je prekvapivym zvratem i absence prekvapiveho zvratu :-)

kniha: Tarzan strašný - Burroughs, Edgar Rice
louza | ***1/2 | před 26 dny

Autor pokračuje v započatém příběhu a vleče Tarzana z románu do románu po stopách milované Jane, které ho tentokrát zavedou do tajemné země Pal-ul-donu. Země plné prehistorických příšer a opolidí v předstupni vývoje před člověkem. Burroughs bohužel ne zcela využívá lukrativního prostředí, které se mu podařilo vymyslet a i když základní příběhové linky a zlomy sedí, kniha obsahuje zejména v druhé půli dost politizované vaty a autor až nepříjemně propracovává složitou politickou situaci ve dvou Pal-ul-donských městech. Kniha místy ztrácí švih a nedosahuje tak úrovně dobrodružných předchůdců i když je v mnoha aspektech určitě více propracovaná.

kniha: Sex, drogy & cyb'n'roll - Heteša, Petr
tiradentes | **** | před 26 dny

Priznám sa, že som po tejto knihe siahol, aby som nahliadol do cyberpunku a vyplatilo sa. Zaujímavá hlavná postava, dej má spád a nenudí a prostredie je príjemne bizarné. Vytkol by som akurát niekoľko zbytočných pasáží a jednu zbytočnú dejovú líniu (koncert), prehnanú naivitu, alebo skôr imbecilitu policajných zložiek mesta, ktorá je málo uveriteľná (v reále to tiež nie je bohviečo, ale všetko má svoje hranice) a ten koniec-nekoniec.

kniha: Ptačí srdce - Woodall, Clive
trudoš | **1/2 | před 28 dny

Příhody z ptačího prostředí vytvářel původně Clive Woodall pro své malé ratolesti a právě o tuhle večerníčkovou atmosféru vyprávění nepřišlo ani po svém knižním vydání. Se kterým se mimo jiné autor nejdříve rozhodl vyrukovat na vlastní pěst, než si jej povšimlo renomované nakladatelství a nabídlo mu víc než vstřícnou smlouvu.
Problém románu spočívá především v jednoduchosti zápletky. Autorova obrazotvornost je náramná, jenže stylistika je řemeslně v plenkách a dějová linka se ničím nevymyká standardům literatury pro děti. Což je náramná škoda, protože potenciál byl ohromný. Variace na nacistické šílenství 2. světové války, okořeněné netradičním prostředím a brutalitou přírodních zákonů, to prostě přímo křičí po spektakulárním dobrodružství. Zlí jazykové by mohly argumentovat, že antropomorfní hrdinové nic komplikovanějšího nabídnout ani nemohli, ovšem kdo četl legendární Dalekou cestu za domovem, ví svoje. A tak pro mě Ptačí srdce bylo nakonec spíš zklamáním, než čtenářským zážitkem.

kniha: Spící obři - Neuvel, Sylvain
Lokina | ***** | před 28 dny

Sci-fi podle mého gusta! Originální, čtivé, akční. Nevadilo mi ani, že se do toho autor nebál zapojit politické tahanice a hrozbu války, kterou způsobil tak nečekaný objev v celé historii lidstva. Z postav se mi velice líbil pan tajemný, o kterém nikdo nic nevěděl. Mám ráda takové typy charakterů, tajemné, nikdo o nich nic neví a vše jako s mávnutím kouzelného proutku bez povšimnutí řídí. Kara, jako ženský charakter, mi též byla sympatická. Měla bojovného ducha a nechyběla jí svéráznost a prořízlá pusa. Kniha psaná formou zpráv a rozhovorů se četla úplně sama i s těmi občasnými vědeckými popisy. Už teď se těším na druhý díl, protože konec knihy byl hodně šokující a překvapivý.

kniha: Turnus - Howey, Hugh
Madam Brbla | ***1/2 | před 28 dny

Hmm… no, jakkoliv mám utkvělý dojem, že politika přitahuje převážně psychopaty posedlé mocí a zkorumpuje či zničí těch pár idealistů, co původně měli dobré úmysly, stejně je pro mě autorova vize záměrů a událostí na vyšším, poněkud nepravděpodobném levelu šílenství.
Knihu lze rozdělit na čtyři části: 1) Předtím, kdy se dozvídáme, jak i kongresman USA může být naivní, nevědomou loutkou. 2) Potom, v Silu 1, sledujeme zmatenou loutku snažící se pochopit ten nový, uzavřený svět, co pomáhala vytvořit. 3) Poznáme mladého nosiče Missiona, který se ocitne v soukolí rozvratu v Silu 17. 4) A pak je tady pohnutý osud starého známého Jimmyho alias Sóla. Každá kapitola je opatřena údaji kde a hlavně kdy se odehrává, je vhodné v tom neztrácet přehled. Části 1) a 2) jsou plné těch podstatných zjištění, kupodivu mě však nechávaly vlažnou, pravděpodobně kvůli nesympatickým postavám (ta hlavní si tedy jistou účast zasloužila, leč nevydojila ze mě patřičné emoce). Naproti tomu vycpávkový děj v silech 17 a 18 mě táhnul vpřed a nechával zavzpomínat na lepší momenty z úvodní knihy.
S ohledem na zdejší komentáře jsem od „Turnusu“ nečekala mnoho a nejsem zklamána. Linii kongresmana Donalda bych hodnotila 50–60%, Missionovy peripetie vidím tak na 70–75% a Sólo mě vzal za srdce nejvíc, tomu bych vrzla možná i 90%.

kniha: Spící obři - Neuvel, Sylvain
trudoš | **** | před 29 dny

Jedna z těch knih, co mi byla sympatická anotací a po několika stranách jsem už věděl, že skončí v mé knihovně. A nebylo to kvůli netypickému slohu, jenž je z 99 % tvořen rozhovory mezi hlavními aktéry. Co mě zaháčkovalo především, byl odlehčený tón vyprávění, který dává na srozuměnou, že v tomhle případě nepůjde o žádnou vyšší dívčí. Navíc to má přesně ten drajv kosmického záhadotajuplna, který u science fiction tolik miluji.
Problém je, že Sylvain Neuvel si s motivem nálezu mimozemského artefaktu neporadil právě na jedničku. Jak se parádně rozjede, po stovce stran ustrne na místě a nepohne se dál už ani o píď. Třenice o dispoziční nárok totiž trvají prakticky do konce románu, a i když se přijde s teorií, co že se to vlastně našlo, je to na úrovni sousedského „jedna paní povídala“, vyřčeno od extrémně podezřelého stařečka. Ale přes výhrady k zápletce musím autorovi přiznat cit pro dovedné budování napětí a hlavně skvěle rozepsané figury, takže jsem vážně zvědav, co přinesou další díly.

kniha: Kroniky Jakuba Vandrovce - Pilipiuk, Andrzej
Lucc | **** | před 29 dny

Dostal jsem víc, než jsem čekal. Dva vrcholy sbírky, Hochštapler a Proti prvnímu přikázání, knihu táhnou nahoru z bahna nucené, byť velmi zábavné řachandy a jsou pro mne příslibem, že Vandrovcovské universum by mohlo být i do budoucna velmi zajímavé. Už proto, že autor si neláme hlavu s konzistencí jeho postavy, která je většinou opilou jen tak tak přežívající troskou, aby jindy získala kontury až starověkého hrdiny, bojujícího proti zlu. Herkules v Bakchově těle.
Zamrzí místy kostrbatý překlad (Akta X facepalm, místy podle mě překladatel nepochopil autorův záměr a místy text kazí záludné překlepy), ale celkově jsem hodně spokojen. 84 %

12345678910poslední (326)13033 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu