RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (326)13026 příspěvků celkem
kniha: Atlantský gen - Riddle, A. G.
Madam Brbla | *** | před 45 dny

Zahlédnout tento román v knihkupectví, zaujala by mě obálka, název by můj zájem zchladil a anotace by mě spolehlivě vyslala zkoumat jiné tituly. Historky o Atlantidě ani pátrání po kořenech lidstva mě příliš neberou. Ovšem vypůjčené knize se na stránky klidně podívám, maximálně promrhám trochu času, než to bez výčitek odložím nedočtené. Což není případ „Atlantského genu“, přesněji – mrhala jsem časem až do konce.
A.G. Riddle stvořil překvapivě čtivou prkotinu, pardon, prvotinu. Je to jako scénář amerického akčního filmu, ve kterém silný a čestný hlavní hrdina/superman bojuje proti superzlovolné organizaci pod vedením superpadoucha, přitom pomůže z nesnází krásné superženě (vnadné vědkyni/lékařce) a s její pomocí zachraňuje unesené superděti plus celý svět, ne-li vesmír. Do toho rachotí střelba početných komparzistů určených kulkám klaďasů, meditují mírumilovní mniši, objeví se nefalšovaní nacisté a kdesi u ledu číhají ufouni. Jsem docela zvědavá, kdo bude tenhle cirkus natáčet a s jakým rozpočtem – jestli to bude hollywoodský spektákl se slavnými jmény, dechberoucími efekty a rozpočtem středně velkého afrického státu, nebo céčkový guilty pleasure (v hlavní roli s Casperem van Dienem a neznámou ochotnicí s hlubokým výhledem na silikonové dudy, co se do „bondgirl“ zdatně prokouřila).
No vážně, je to blbost plná divokých konspirací, prapodivného jednání na základě ničím nepodložených domněnek, nepravděpodobných událostí, logických přehmatů a bohů ze stroje, ale dobře se to četlo, svižně, mozek si odpočinul. V závěru už autor krávovinami vůbec nešetřil, takže jsem si zase jednou procvičila krk při vrtění hlavou a přestala se snažit chápat kdo, co, kdy, kde, s kým, proč a jak (nehledě na vrcholně debilní scénu, kdy má superhrdinka varovat superhrdinu před nebezpečím, místo toho však podlehne jeho mužnosti a příležitost promrd… ehm, k hovoru se nedostanou). Finále se blížilo cimrmanovskému „Vichru z hor“: „Nejsem tvůj otec. Jsem tvůj syn a maminka je babička z otcovy strany.“ Přes veškerou nejapnost a výhrady – jestli se mi naskytne příležitost vypůjčit si pokračování, možná neodolám.
Zdejších 62% vnímám jako přiměřené hodnocení.
P.S.: Snad už nikdy neuvidím, neuslyším ani nebudu číst pojednání o událostech minulých v budoucím čase. Věta „fakta jsou následující – před sedmdesáti tisíci lety dojde k erupci supervulkánu Toba“ mi přivodila v oku ošklivý tik. Co je sakra špatného na minulém čase?

kniha: XB-1 2015/09 - kolektiv autorů
yerry | *** | před 46 dny

Budem sa už asi opakovať ale toto číslo hodnotovo ničím nevyčnieva nad tie predchádzajúce. Publicistika štandardne boduje, zato žiadna poviedka ma tu mimoriadne nezaujala. Áno Resnickových Sedm vzorků z Olduvaiské rokle bol veľmi dobrý text, ale až na tie africké kulisy nič mimoriadne. Paradoxne najviac mi utkvela v pamäti riadna vypaľovačka od Pavla Urbana: Rekrut . Nebol to síce žiadny Krátky proces Screwdriverom medzi rebrá, ani namotávačka typu Kolowrat, ale drajv to malo…

kniha: Bivoj - Červenák, Juraj
Strýček Biolit | ***** | před 48 dny

No, jak začít? Každého samozřejmě zajímají nesporné a neoddiskutovatelné praktické kvality knihy, proto začnu asi těmi. Tak za prvné, pokud by na vás při četbě vyběhl šílenec s mečem/sekerou (o nějakém nožíčku nemluvě), je velká pravděpodobnost, že masivním Bivojem (či spíše Biblojem?) první úder vykryjete. Co se palných zbraní týče, malé kalibry si ani neškrtnou, větší by šanci mít mohly, pokud by střílel Old Shatterhad a trefoval se do jednoho místa. Vypadne-li vám ze zdi domu cihla, není problém nahradit Bivojem. Štve vás večně štěkající sousedův pes? Pošlete mu z okna Bivoje a do rána máte pokoj. Bivoj v této úpravě je zkrátka a dobře masivní a velice dobře provedený vázaný špalek, ne nějaké šidítko. Ale tak je to asi logické, masivní hrdina, masivní kniha. Co se týče samotného textu, jedním slovem: Paráda! Jako kdyby R. E. Howard přestal psát o Piktech, pralesích, pirátech a pustil se do mýtů naší domoviny. K tomu je nutno připočíst spoustu naturalisticky popsaných usekaných hlav, tekoucích vnitřností (jo, hrdinové se skutečně neostýchají), starých božstev, zrzavých leseb, lidských obětí, temných hvozdů a všeobjímající mystické atmosféry z počátku věků. Holt slovanská fantasy přesně podle mého gusta. Jasně, někdo může namítat, že je to celé strašně jednoduché, že už při prvním setkání s postavou čtenář přesně ví, odkud vítr fouká, jenže v tom je právě největší síla textu – nehraje si na nic, čím není. Pokud hledáte zcela jednoduchou, avšak vysoce kvalitní!, knihu s pěknou atmosférou a partou silných hrdinů (a skutečně zlých padouchů), u níž si chcete odpočinout, s Bivojem chybu rozhodně neuděláte.

kniha: Nylonový anděl - de Pierres, Marianne
trudoš | **1/2 | před 48 dny

Nejvýraznější slabinou Nylonového anděla je absence zápletky. Je tu sice spousta na sebe navazujících sekvencí, naneštěstí organizovaný chaos má za následek, že už v polovině románu netušíte, kudy že to teče řeka. Přitom začátek je křišťálově jasný, hrdinka chce jen zabít svého násilnického šéfa. Fajn, nemám problém, kdyby se toho Marianne de Pierres dokázala držet. Jenže místo jednoduchého ric pic mrtvola se hlavní postava nepřímo zamotává do chudinské revolty, tahanic mezi zločineckými gangy a kupodivu i nechtěného svatořečení. No a když si k tomu připočtete její nevyrovnanou charakteristiku, je o nudu postaráno. Drsňačka Parrish Plessis totiž buď hořekuje nad tím, jak je ošklivá, přitom ji chce do postele každej, nebo se jako ostřílený bodyguard ověšuje všemi možnými zbraněmi, aby pak měla deprese ze všech mrtvol, co vyrobí. Realita jak vyšitá.
Závěr pak něco uzavře, něco si nechá na příště a o něčem se raději ani nezmiňuje. Pročež nechuť k otevření dalšího dílu je poměrně výrazná.

kniha: Outsider - Cigan, Chaim
Gaarq | ***** | před 48 dny

je to jízda až do samého konce. autorovi rozhodně neubývají nápady a ač to vypadá, že není čím, dokáže pořád překvapovat. chytře stavěný příběh má opět výraznou příchuť židovství a k tomu nádavkem i něco z blízkovýchodního salátu. děj se odehrává převážně v izraeli a za velmi zajímavých okolností (mesiáš, arabové a aliance). konfrontace představ nejstaršího abrahámovského náboženství o konci historie s dnešní realitou přináší spoustu zajímavého materiálu k přemýšlení. hlavní hrdina se prosmýká dějem víceméně proti své vůli, ale stopu zanechává znatelnou. jenže, lidská sláva, že.

všechny ty příběhové linky, které vznikly během vyprávění se daří ciganovi držet pod kontrolou a výsledek má sice daleko k „a žili spolu šťastně až do smrti“, ale vedou k jasnému finále, které, jak už bychom asi měli čekat, je neočekávané ;) tenhle díl jsem zhltl za 14 dní, což je pro mě při tomto rozsahu rychlost rovnající se trysku. stálo to za to.

kniha: Nuly - Wendig, Chuck
snop | **1/2 | před 49 dny

Hm, v anotaci inzerovany humor jsem tam tedy nenasel. Jinak dost nevyrovnana kniha. Zacatek takovy rozpacity, konec akcni utekova road movie. Spousta nedoresenych a nedorecenych veci, treba jak vlastne hrdinove Tyfonu na zacatku pomohli. Sami hrdinove neprilis sympaticti, pretrhavani deje zmatene… Neoslovilo.

kniha: Atlantida - Donegan, Greg
trudoš | ***1/2 | před 49 dny

Bermudský trojúhelník, Ďáblovo moře, Kambodža – všechna tato místa spojuje tajemství. Za podivných okolností zde mizí letadla, lodě, ponorky i lidé. Záhada, kterou ani moderní věda není schopná rozumně vysvětlit. A aby toho nebylo málo, teď skrze tyto lokality útočí na lidstvo technologicky vyspělý nepřítel, který už jednou uvedl Zem v chaos. Tehdy padla Atlantida. Teď začíná nemilosrdný zápas o planetu znovu…
Svižný akční příběh, který má spád od první do poslední strany, což je sice otřepaná fráze, nic ale tuhle knihu nevystihuje lépe. Vypravěč utahuje šrouby napětí na maximum a nedá čtenáři ani na okamžik vydechnout, s čímž však přichází i největší nešvar celého románu – jde totiž o úvodní svazek šestidílné série, takže pro rozřešení VŠECH tajemství musíte obratem investovat do pokračování. Protože odpovědí či řešení se zde nedočkáte ani náznakem. Jinak ovšem slušný vojenský thriller o boji s mimozemským nepřítelem, ačkoli dle mě nic, co by překračovalo hranice pulpové literatury.

Jedno z nejlepších čísel magazínu je prošpikováno skvělými povídkami, o kterých se podrobněji rozepisuji přímo v nich. Pokud ještě Magazín neznáte a chcete jej poznat, toto číslo, které bylo svého času i v Levných knihách za nějakých 19 Kč, nechť vám slouží jako odrazový můstek. Nemá totiž slabšího místa. I ty „horší“ povídky jsou pouze odpočívadly po nebo před těžkotonážními kousky, které vás převálcují jako Olžin náklaďák (Grant, Varley, Watson, Eisenstein, Benford, Resnick).

kniha: Jak zacházet s nemrtvými - Lindqvist, John Ajvide
Lucc | ***1/2 | před 49 dny

Navnaděn trudošovým chvalozpěvem jsem po knize zapátral v naší maloměstské knihovně a hle, bylo světlo. Rozečetl jsem ji doma a dočítal na rodinné dovolené v Chorvatsku (spolu s některými Nezvalovými básněmi a jedním starým číslem Magazínu F&SF), čímž odpovídám i na otázku, kterou idle položila v Drbárně.
Mnohoslovný úvod mi měl pomoci se odrazit k samotné knize. Nezdařilo se. Stále nejsem o moc moudřejší v poznání, co na knize vlastně bylo špatného. Malý tlak na pilu? Když si vypůjčím termín z výtvarného umění, přirovnal bych ji ke krajince. Precizně provedené, ale vlastně únikové technice pro ty, kteří nechtějí nebo nemohou jít hlouběji. Nebo nechci jít hlouběji já sám a autor mne tam nevede, protože ode mne očekává aktivní snahu? Nevím. Přidávám se tedy chtě nechtě k onomu kritizovanému hodnocení 60–80 %, které vlastně o ničem nevypovídá. Jek moc je kniha průměrná? Jak moc nadprůměrná?
Příběh je dobře vymyšlen a má potenciál, ale jako u mnoha jiných děl začíná a hlavně končí bez jasného ukotvení. Co se stalo s mrtvými i živými po konci knihy? Nevíme. Transcendentní závěr má být asi katarze a dál? Kde je ta nevděčná práce s hrdiny „potom“? Kde je ta hořká dohra? Odvinul se mi před očima kus filmu, kus plátna života několika postav, ale konec asi zapomněli ve střižně přilepit.
Autorské řemeslo je velmi slušné. Postavy, myšlenky, dialogy, situace, jsou podány s přehledem. Chyběla mi snad větší hloubka úvah, obzvláště tváří v tvář takové podivnosti jako jsou probuzení (milovaní) mrtví, ale proč by vlastně hrdinové něco takového měli podstupovat? Oni žijí jen své unavené životy a na hloubku v nich není příliš místa. Kniha mi prostě připadala až příliš banální v kontrastu s tématem, které volalo po tom jít až na dřeň.
Co mne vyloženě mrzí je neuzavření zajímavé náboženské, přesněji křesťanské linky. Když se budí mrtví, co to pro křesťany znamená? No přece… Zato vlažnost víry a síla nevíry a konformního života jako koule u nohy je v románu vykreslena přesvědčivě.
Jak zacházet s nemrtvými je promarněná šance. Není to rozhodně napínák, bát se v prvním plánu nebude snad ani mimino, v druhém plánu už román mrazení vyvolat může (ale mne ani nepolechtal). V tomto pro mne selhává. Nefunguje dokonale ani jako podobenství o posrané postmoderní společnosti, i když k tomu měl nakročeno. Nebýt slušného autorského řemesla a pár dobrých momentů, nestála by kniha ani za starou bačkoru. Pokud je vám 16 – 25, můžete a pravděpodobně budete knihu vidět jinak. Pro mne je to ale zklamání.

kniha: XB-1 2015/08 - kolektiv autorů
yerry | *** | před 50 dny

Opäť jedno priemerné číslo obsahujúce veľmi dobrú publistiku, výbornú dlhšiu poviedku od Kim Stanley Robinsona: Slepý geometr a veľmi dobrú multi-kulti pozitívnu poviedku tiež pomerne veľkého rozsahu Vesmíry, domov můj od mnou občas nedocenenej autorky Jany Rečkovej.

kniha: Hrdinství pro začátečníky - Moore, John
trudoš | ***1/2 | před 51 dny

Pohádková fantasy plná nepohádkového humoru. A rozhodně nic pro děti a katolické kněze. Fakt je, že tahle parodie okouzlí i přes množství prvoplánových fórků hlavně celkově pohodovou atmosférou. Zároveň je tu pár skutečně skvělých etud, kde se smíchu ubránit prostě nelze, přestože jste třeba právě pohřbili oblíbeného křečka. John Moore popkulturní odkazy na žánrovou literaturu a filmy ani moc neskrývá, což je na jednu stranu fajn, na druhou se to rychle okouká. Nicméně mě příjemně překvapila zápletka, která, ač poměrně jednoduchá, je stejnou měrou nevšední. Hlavně ale není odbytá pro nutnost rozesmát, takže gradace funguje po celých dvě stě padesát stran. Jako zábavná oddechovka pro veselejší život tak obstojí kniha určitě, i když se přiznám, že do vkusu se mi netrefila úplně na sto procent. A to právě díky té přímočarosti, jež čtenáři nenechává příliš možností pro představivost. Takové to kopání do zadku, které je však prováděno se sympatickou nonšalantností ostříleného cirkusáka.

kniha: Finální říše - Sanderson, Brandon
SONP | ***1/2 | před 52 dny

Když jsem přečetl druhý ze dvou dostupných dílů Archivu Bouřné Záře, rozhodl jsem se zkusit starší autorův cyklus Mistborn. Úmyslně jsem si o něm nic nepřečetl a tak jsem byl od počátku fascinován ponurým světem s padajícími sazemi, utlačovanými nevolníky a revolucí ve vzduchu. Dokonce mi to připomnělo zlatou dobu Chiny Mievilla. K tomu všemu se přidala velmi pěkně vymyšlená magie kovů a vypadalo to, že jsem odsouzen přečíst si cyklus celý. Jenže postupem času se přidaly plesy a krásné šaty a krásní sečtělí šlechtici a jejich intrikující snoubenky, zkrátka se to nějak nepozorovaně změnilo v Young Adult, jak má být. A tak jsem zbytek knihy už strávil s tímto pocitem a nějak jsem to doklepal bez počátečního nadšení. K tomu všemu se využití magie v soubojích změnilo v dojem, že čtu popis cizího hraní hry na konzoli, kde X=pálení cínu, A=pálení cínu s olovem a tak dále. Ocenil jsem ovšem, že jde o sevřený příběh s koncem (dnes vzácné!). Tahle série ale nebude pro mě a radši si počkám na další díl Archivu. 70%

kniha: Zmije - Sapkowski, Andrzej
Benetka | *** | před 52 dny

Taková zvláštní kombinace válečného románu a fantasy.I když té fantasy je tam pomálu,a jeden se v tom často ani moc dobře neorientuje.Za mě jsou totiž dějové linky k makedoncům a britům jaxi nadbytečné.Kdyby autor zůstal jenom u ruské přítomnosti v Afghánistánu,u­dělal by líp.Samozřejmě rozumím narážkám na to,že jak jedni tak druzí pak i třetí a teď i čtvrtí se snaží nějak si tu zemi podrobit,jako by nevěděli,že je to marné marné marné.I když si na druhou stranu rovněž uvědomuji,že pokud by to tam autor nezmínil,nezbylo by z té fantasy linie asi zhola niccc.Leč příběhu to nepřidá.Takže za mě tři hvězdy za popis boje sovětů vs. dušmani!Howgh!

Tak mi to nedá a přidám i svůj komentář. Docela jsem se u čtení komentáře Avatara2 pobavil. Ano, přesně takhle má kniha působit v prvním vhledu, ale pro bližší pochopení obsahu je nutná znalost historických reálií. Jde o knihu, která se doslova stala legendou v předválečné Evropě. Dodnes jí čtou mladí lidé v postsovětských zemích, ale i v Německu, Francii a Británii, a pějí na ní ódy. Jistě – můžeme knihu smést jako smetí z obnošeného saka a odsoudit jí jako politickou agitku sovětských komunistů, kterou s nostalgií a se slzou v oku čtou dnešní neokomunisté, ale to je povrchní soud, který nemůže být vzdálenější realitě… Doporučuji nejprve k přečtení esej Marie Šagiňanové „Jak jsem psala Mess-Mend“, po jejímž přečtení získá čtenář zcela jiný pohled na sérii.

Shodneme se v tom, že jde o brakovou literaturu. Ostatně román vycházel nejprve v sešitovém vydání i v SSSR. Obsahově jde o bláznivinu srovnatelnou s díly tzv. černé literatury. Šagiňanová však nebyla tak mizerný autor, ani zaslepená komunistka – žila v roce 1923 na pokraji chudoby a okolo ní na ulici umíraly žebravé děti – kniha je parodií tehdejší doby a satirou zároveň. Osobně mi připomíná parodii Jerry Jacka (=Jaroslav Žák) Z tajností žižkovského podsvětí či Mrtvým vstup zakázán Timothyho Tatchera (=Nenad Brixy), ale ještě mnohem bláznivější. Ruští literární kritici jí nazývají groteskní fantasmagorií, ale to je Krvavý román od Váchala také. Sama Šagiňanová měla za vzor článek z novin, který žádá o dobrodružnou detektivku pro mladé, tedy „Rudého Pinkertona“ či Nicka Cartera.

Příběh o americké proletářské straně MESS-MEND (=Náprava nepořádků), která v nadšení z VŘSR vytvoří skupinu, která má budovat socialismus v Americe. Nejde však o komunistickou stranu, Američané se snaží o jakousi „třetí cestu“ po vzoru Inda Gándhího. Dělníci pomocí mystických tvůrčích schopností získají možnost vytvářet věci, materiály… (!až jakýsi fantasy motiv) Oproti Mess-mend stojí v opozici fašisté vedení princem Gregoriem Čicem (alter ego Mussoliniho)… Pochopitelně je zde boj obou skupin, bláznivá dobrodružství…

Popravdě, ani mě kniha nenaplnila nadšením (četl jsem před 35 lety), ale beru ji jako zajímavý doklad doby, kdy se hledaly nové cesty, tedy i ty literární. Šagiňanová byla v té době už zavedená autorka klasické prózy, z toho důvodu také zvolila pro svou „dime novels“ pseudonym, ale filmaři jí přinutili se k dílu přiznat a čtenáři si vyžádali dvě pokračování.

Ještě poznámka na okraj: Šagiňanová knihu v roce 1954 výrazně přepracovala (podle všeho k horšímu) a toto vydání u nás poté 2× vyšlo v edice DDD. První české vydání (také sešitové!) by tedy mělo být jediné věrné původní předloze.

Zajímavé je bezesporu i filmové zpracování, kterého se dočkala kniha již v roce 1926, pod názvem Miss Mend. Jedna z hlavních postav románu – Vivian, získá ústřední úlohu ve filmu jako špiónka Miss Vivian Mend, která bojuje se zločinnými padouchy ve službách teroristy Čičeho. Jde vlastně o jakousi „bondovku“ či chcete-li Matu Hari v ruském hávu.

kniha: Úkol přežít - Machaněnko, Vasilij
snop | ***1/2 | před 53 dny

Velmi zajímavý koncept, v zásadě takový popis gameplaye MMORPG. Nebo naopak, popis normálního příběhu z fantasy světa, jenom se zcizovacím efektem „autorovy“ reflexe (prolomení čtvrté stěny). Jinak dějově celkem běžný první díl, hrdina se vypracovává z vězně na supermana, do toho náznaky jakéhosi spiknutí v reálném světě. Vlastně jde ale pouze o expozici.

Je to celkově taková jednohubka, ale na další díly se vyloženě těším. Doufám, že vyjdou brzy.

kniha: Amulet Samarkandu - Stroud, Jonathan
trudoš | ***1/2 | před 53 dny

Co bych románu Amulet Samarkandu nerad upíral, je jeho čtivost. Britský spisovatel Jonathan Stroud má hlavu na nápady a stejně tak i obratný jazyk. Zápletka je tudíž příjemně inovativní a to i přesto, že zpočátku to moc nadějně nevypadá. Vždyť s námětem „Příhody čarodějova učně“ nic moc nového vymyslet nejde. Autor však čtenáře rychle vyvede z omylu a děj začne šmodrchat poměrně vynalézavým způsobem. A i když mi prostředí v detailech připomínalo Pullmanův Zlatý kompas, tahle podobnost je dost možná jen mou vlastní sugescí. Takže stran originality vyhrává kniha po všech stránkách.
Bohužel, problém literatury pro mládež spočívá v tom, že vás buď chytne, nebo „jen“ pobaví. Není v tom podle mě známka kvality nebo umění. Jednoduše chemie mezi knihou a jejím majitelem. A právě v případě Bartimaeova dobrodružství u mě došlo k druhé variantě. Je to zábavné čtení, ale hrdinové mě v důsledku nerozhodili natolik, aby mě zajímalo, jak to s nimi vůbec dopadne. Třeba to však další díl ještě změní.

kniha: Hlubina - Cutter, Nick
Madam Brbla | ***1/2 | před 53 dny

Vše podstatné o knize říká anotace: čtenář se vydává s hlavním hrdinou, veterinářem Lucasem, do hlubin Mariánského příkopu, kde temnota neznamená pouhý nedostatek světla. Ve stanici Trieste pracují vědci s neznámou látkou, která by mohla být pro lidstvo spásným všelékem. Skutečnost ovšem předčí ty nejstrašnější noční můry…
Kniha ve mně vyvolala příjemně mrazivé vzpomínky na Carpenterovu filmovou klasiku „Věc“, prostor je samozřejmě mnohem izolovanější, postav je méně, nechutností více a nechybí náležitá psychologická sonda především do duše hlavního hrdiny. Jeho flashbacky, různé traumatizující rodinné zážitky, pro změnu připomenou Kingovo „To“ a z mého hlediska byly působivější, děsivější než podmořská splatterpunková záplava morbidních hrátek s lidskou i zvířecí anatomií, hrozící čtenáře utopit v krvi a slizu.
Kdyby někdo „Hlubinu“ natočil, hodně by se odehrávala ve tmě, byla by plná panického pobíhání, lekaček (tedy ponuré hudby, co z ničehonic zařve do uší kvůli kdejakému falešnému uprdnutí) a speciálních, žaludek obracejících efektů. U knihy je člověk odkázán na vlastní fantazii, intenzivnějšímu zážitku určitě pomůže nechat četbu na večer/noc, ideálně pokud nikdo jiný není doma.
Za první polovinu románu bych nadělila možná i 80%, s přibývajícími nechutnostmi dojem mírně klesal, ale hřebíček na „pouhých“ 70% autor zatloukl během posledních pár desítek stran. Některé věci prostě působí lépe, když jsou jen naznačeny. Snaha o detailní vysvětlení může zavánět pitomostí a kýčovitostí, jak se tomu bohužel do značné míry přihodilo i v tomto případě. Závěr připomínal chaotické klubko neuvěřitelně zlých snů – pořád jsem čekala, až se Luke včetně své příčetnosti konečně probudí s rukou v nočníku… což by možná bylo lepší než finální pointa. Nejprve jsem myslela, že je to dáno mládím a nezkušeností Nicka Cuttera (nebo Craiga Davidsona, jak je libo), ovšem vypsaný čtyřicetiletý fotr si zkrátka nezaslouží přimhouření očí nad (imho) začátečnickou chybou.
P.S.: Lehce rýpnu také do překladu – že si jednoruký člověk zakryje obličej dlaněmi, to ještě může být autorův lapsus, ale opakované nevhodné použití slova „patetický“ už jde čistě na vrub překladatele.

kniha: Galateia - Melicharová, Marta
trudoš | 1/2 | před 54 dny

„Do čeho jsem se to namočil.“
Mám rád špatné knihy. Opravdu. Člověk si pak o to víc váží těch průměrných, které se najednou promění v nenápadný manifest kvalitní literatury. Ale i peklo má své dno. A nějakých osmadvacet metrů pod ním se nachází Galateia.
Kdyby Marta Melicharová měla dvanáct let, leccos bych její románové prvotině odpustil. Jenže není. V tu chvíli je na polemiku, zda kýčovitá stylistika a romantická naivita byly autorským záměrem, nebo nevědomou chybou. Ovšem nešťastně zvolené metafory, neustálé opakování zbytečného a natahovaná plytkost vyprávění, to všechno jsou drobnosti, které vážně dokáží zadělat na pořádnou bolest hlavy. Nemluvě o všech těch absurdně krásných hrdinech, až z toho pomalu čiší nějaká obsese.
Pouze dobré vychování vesnického burana mi brání v tom, abych dal „brak“ a třikrát jej podtrhnul. Navíc nejsem ta správná cílová skupina, což celé mé hodnocení výrazně snižuje. Něco pozitivního z toho ale pro mě vzešlo – láska k průměrným knihám je zas na čas zpět.

kniha: Císařovy čepele - Staveley, Brian
trudoš | **** | před 55 dny

Americký spisovatel Brian Staveley rozehrává komplexní drama v té nejlepší tradici epické fantasy. Nápaditostí sice Císařovy čepele nijak zásadně neohromí, zato syrovost vyprávění, pozvolná gradace a obratná práce s emocemi uhrane každého, kdo ocení kvalitní řemeslo. Tři dějové linie pak zaručují, že se pořád něco děje, takže vedle smrtících her vysoké politiky si užijeme i odvrácené strany armádního života, či trocha toho filozofování při výuce absence emocí.
Bohužel, první kniha trilogie Kronika Netesaného trůnu je jen předehrou k hlavnímu konfliktu. Převážnou část tedy tvoří představování ústředních hrdinů a broušení jejich charakterů. V tomhle ohledu je to lehce zdlouhavé, především proto, že u většiny scén čtenář tuší, jakým směrem mají vyústit. Přesto se autor neobává je obalit hromadou zbytečných slov. A tak konvenční příběh překvapí jen tím, že vlastně ničím nepřekvapí. Nicméně naděje stran dalších dílů jsou poměrně velké. Ještě by to totiž mohla být docela zábavná podívaná.

kniha: Mezi Profozeuty - Lukas, Leo
Polinius | ***1/2 | před 55 dny

Nemohu si pomoci. Tento díl je skvělý Perry Rhodan, ale horší SF. :-( Mám pocit, že celý autorský tým Perry Rhodana drží nějaký šílený Fritzl u sebe ve sklepě a nutí je psát. Josef Fritzl prochází sklepením jen v bederní roušce vyrobené z vlajky s hákovým křížem a v ruce svírá kyj se zaraženým hřebíkem, kterým byl ukřižován Kristus. Prochází mezi stoly autorů a kontroluje texty. Pokud se některý autor moc odváže a začne ve svém díle zabíjet vedlejší postavy a nebo hlavní kladné postavy začnou mít nějaké neřesti, tak dotyčný autor dostane klepec. Autoři se bojí, protože mají všichni na varlatech připojené elektrody a to i ženské autorky, kterým byla varlata v operována. Protože kdykoliv může přijít elektrický šok, pokud poruší jednotný styl vyprávění a nebude se to Frizlovi líbit. * Vystupuje zde národ šakalích sběračů, kteří podobně jako personál koncentračních táborů sbírá vše co zbude. A právě tato rasa mrchožroutů napomůže tajnému týmu USO proniknout do nitra Hvězdy smrti, kde je čeká nějaké překvapení, ale to až v dalším díle… Továrna na smrt

kniha: Thorovo kladivo - Riordan, Rick
snop | *** | před 56 dny

Opět přes kopírák, tentokrát zachraňujeme Thórovo kladivo. Plus přidejme muslimskou Valkýru a genderfluid hrdin(k)u. Multikulti-liberal young adult je něco, co je imho dobré a potřebné, ale prosím, méně poučujícím tónem, tady to vyloženě ční…

kniha: Ve stínu bohů - Dunne, Rachel
snop | ***1/2 | před 56 dny

Pomalejší, ale lepší než jsem čekal. Vlastně takový začátek, ustavení Společenstva a uvedení do děje. Trochu problematický svět i hrdinové, zejména Joros není se svými záchvaty vzteku příliš přesvědčivý. Ale dá se to.

kniha: Američtí bohové - Gaiman, Neil
lamahe | ****1/2 | před 56 dny

Priznám sa, že k čítaniu ma priviedol chystaný (a medzičasom už aj zrealizovaný) seriál. Vždy si rád prečítam knižnú predlohu pred filmom príp. TV seriálom.

Spravil som dobre, žatva ocenení udelených tomuto románu je zaslúžená. Gaiman potvrdzuje povesť skvelého rozprávača hororových príbehov. Kto pozná Sandmana, vie o čom hovorím. Nie sú to prvoplánové horory, ale väčšinou tak nejak subtílne, často podporené čiernym humorom – väčšinou ma striaslo, až keď som danému momentu venoval druhú, či tretiu úvahu.

Zobral rôzne mytológie starého sveta, vytvoril nové a všetko to pomiešal v hotovom „Babylone panteónov“. Vnútorná mechanika je však presná (aj keď v takom fantasknom zmysle) a všetko do seba krásne zapadá. Epická hlavná línia je podporená mixom komornejších príbehov (na konci kapitol sú akési výňatky z dávnej, aj nedávnej histórie, len nepriamo prepojené s hlavným príbehom – na ten s otrokmi a voodoo asi nikdy nezabudnem) a celý tento guláš mi výnimočne chutil.

Môj problém s touto antológiou je, že som očakával poviedky, ktoré vzdávajú česť Davidovi Gemmelovi, teda poväčšinou hrdinské fantasy. Žiaľ, tu sú najmä poetické a romantické fantasy, najmä od ženských autoriek, ktorých postavy nekonajú rozumne a nemôžete očakávať zmysluplný dej, dôležitejšia pre autora je atmosféra. To sa týka najmä konca knihy, kde poviedky ako Horský čaj alebo Říše pohádek okolo Gemmela ani nešli a čakajte skôr naivné rozprávky s poučením. Pre mňa to je jednoznačne sklamanie a premrhaná príležitosť. Zapamätaniahodná nie je ani jedna poviedka, pár ich je fajn, zvyšok až tak dobrých nie je.

kniha: Démoni jsou věční - Green, Simon R.
Lmslaver | **1/2 | před 56 dny

První a poslední kniha s Eddiem Droodem alias Bondem, kterou jsem přečetl a přečtu. Eddie je prostě velký borec, vlastní rodinu Droodů – ochránců lidstva nejdříve rozbil, aby ji v tomhle dílu dal dohromady, téměř nikomu nevěří, a navíc musí vést válku s Odpornými, kteří chtějí zničit lidstvo. Eddiemu navíc nestačí jeden svět, řeší problémy napříč dimenzemi a musí cestovat i časem. Z příběhu se pak stává trochu guláš, v kterém se nějaká ta ingredience navíc prostě ztratí na úkor celkové chuti. Záplava popkulturními odkazy je někdy až přehnaná a zapadá do koncepce splácaného guláše, méně někdy prostě může znamenat více. V knize najdete snad úplně všechno, na co si vzpomenete (nebo si vzpomněl pan Green), elfy, démony, čarodějnice, mimozemšťany, draky atd. Vzdálenosti překonává Eddie hravě teleportací pomocí Merlinova zrcadla. Akční části mám rád, ale v Démonech je to celkem nuda, Eddie má ochranou zbroj, s přehledem zvládá každého protivníka a jestli má někdo umřít, tak je to někdo z jeho doprovodu, který je obětován v rámci bitevní vřavy a jeho osud je stejně každému lhostejný. Tahle knížka a pravděpodobně i celá série je zřejmě určena spíše náctiletým čtenářům, připomíná pohádku o rytíři ve stříbrné zbroji, který dokáže porazit jakéhokoliv protivníka kterého si dokážete vymyslet.

kniha: Technik - Asher, Neal
furunkl | ***** | před 56 dny

Další Asherovo mistrovské dílo. Příběh se klene přes dva miliony let. I po této stěží představitelné době, dokáží vyhynulé civilizace ovlivnit a ohrozit lidstvo. Vyprávění je strhující a k dokonalému vychutnání je třeba přečíst sérii s agentem Cormacem.

kniha: Já, Gowery - Šlechta, Vladimír
Gulath | ** | před 56 dny

Zatial najslabsia kniha zo serie. Obsahuje 3 poviedky, ktorych kvalita ma stupajucu tendenciu (teda aspon dufam ze to som sa ja casom neprisposoboval kvalite poviedok). Zaroven su zial z rozlicnych obdobi Oggerdovskeho cyklu. Keby ich bolo viacero, slo by to celkom fajn, takto ako samostatna kniha sa to relativne narocne cita.

kniha: Nezkoušej na mě zapomenout - Heteša, Petr
snop | ***1/2 | před 58 dny

Škoda. Přišlo mi to jako velmi vtipná, drsná detektivka z blízké budoucnosti. Ale poslední čtvrtina to celé pokazila. Od útěku ze stanice Druid Heights se změní žánr z drsné detektivky na čistokrevnou scifi, což mi přijde jako autorova lenost. Protože najednou nemusí spoustu věcí vysvětlovat, jenom je tak nějak zamluví, případně se najednou stanou úplně jasnými. Bez spoileru těžko můžu říct víc, ale prostě celé to na mě působilo tak, že autor jednoduše nevěděl, co s tou detektivní zápletkou udělat a jak ji zakončit, a tak z ní utekl.

První tři ctvtiny ****, poslední čtvrtina **1/2

kniha: Poločas rozpadu - Kotleta, František
biafra | ****1/2 | před 58 dny

Čtení pro muže, kteří nenávidí ženy. Pro mě asi zatím nejlepší Kotleta. Spad mě moc nenadchnul, ale tohle mě svou děsivou atmosférou uchvátilo. Kotleta/Kyša na mě až dosud působil jako laciná braková oddychová četba s dobrým marketingem (nic proti tomu). Poločas rozpadu, zdá se mi, už tuhle rubriku překračuje směrem k tomu, čemu se říká literatura. Jediné, co mě rušilo, bylo chronické správňáctví hlavního hrdiny. Prosím alespoň o jednu vadu, jednu nedokonalost! (P. S. mezi prvními dvěma větami není důsledkový poměr).

kniha: XB-1 2015/07 - kolektiv autorů
yerry | *** | před 58 dny

Priemerné číslo s tradične veľmi dobrou publicistikou, výbornou poviedkou V Aryamanově domě osamocený signál plane od Elizabeth Bear, za ktorou príliš nezaostáva ani tá od Michaela Swanwicka pod názvom Zažít Zemi . Z domácej scény ma tu tentokrát nič mimoriadne nezaujalo…

kniha: Kraken - Miéville, China
Madam Brbla | **1/2 | před 58 dny

Ježíši hlíste, tak ostudně dlouho se crcat s jednou pětisetstránkovou knihou! Vlastně je směšné, že jsem odložila Codrescuova „Mesiáše“ a pak se pustila právě do této knihy, ale z mé strany teda žádný smích nečekejte – maximálně nahořklé ušklíbnutí. „Kraken“ totiž pracuje s podobnými tématy, akorát zcela odlišným způsobem: víra v kdejakou blbost, bláznivé kulty, konec světa, náboženství, zápletka je vlastně o válce mezi darwinismem a kreacionismem (jestli jsem to správně pochopila, což není vůbec jisté).
Navzdory smršti motivů a akce pro mě šlo o nezáživně frustrující čtení. Nejprve jsem dílo chtěla popsat v gastronomických pojmech jako gulášový dort pejska a kočičky, potom jsem zvažovala uchýlit se k výtvarnému, konkrétně abstraktnímu umění, nakonec mě však odpovídající příměr napadl při pohledu do pokojíku mé dcery. Mezi (s)prostým lidem Severní Moravy pro to existuje slovo MRDNÍK (naučila jsem se ho v útlém věku od otce, když vstoupil do mého pokoje, posléze mi maminkou bylo zakázáno daný výraz používat). Samozřejmě se v dětském pokoji povalují převážně hračky: plyšáci, figurky, autíčka, stovky dílů stavebnic, leporela, míčky i nafukovací balónky, sem-tam vykoukne panenka, nechybí kusy oblečení včetně bot, různé krabičky a krabice, ale také jiné předměty z domácnosti jako láhev od sprchového gelu, hřeben na psa, vařečka, prachovka, badmintonová raketa, krejčovský metr, holící strojek atd. Už jste si udělali představu? Tak si ten bordel převeďte do literární podoby a máte „Krakena“. Miéville po nadějném úvodu chrlí jeden absurdní nápad za druhým a dokonale mě tou nesourodou změtí přehltil, zmátl, po stovce stran utlumil můj zájem o přeplácaný děj plný šíleností na minimum a jen tvrdohlavost mě přiměla dočíst až do konce. Jako bych se brodila hlubokým blátem přes vypuštěný rybník, tak obtížné, pomalé a zdlouhavé to bylo… a ještě vás při tom se*ou komáři. Včera jsem před sebou měla skoro 90 stran a byla je odhodlaná dorazit tentýž den, i kdyby mě to mělo přivést do Bohnic. Závěr byl naštěstí snesitelnější, takže jsem splnila cíl bez újmy na duševním zdraví.
S hodnocením a dojmy jsem na tom stejně jako Duirin – dala bych i méně než 45%, ale uznávám svůj podíl viny, jelikož nejsem správný druh čtenáře pro tuhle zběsilou tříšť absurdit a postav, u kterých nechápu co, proč a jak dělají. Pokud si ve švihlostech libujete a navíc znáte Londýn, třeba vás v „Krakenovi“ čeká zábavná jízda plná překvapení. Já chci prodat, levně a v dobrém stavu navzdory častému nutkání odhodit knihu na kompost.

kniha: Já, Gowery - Šlechta, Vladimír
snop | **** | před 58 dny

Gowery, Oggerd a nakonec i ten psychopat Hal Hargo jsou prostě sympaťáci a jejich příběhy mají něco, co bych nazval poetikou lidskosti. Takové svěráčisko české fantastiky, ten Šlechta ;-) Tedy až na tu protiimigrantskou linku, ale holt jak píše i autor sám na konci, každá doba má své strašáky a někdo tu apokalypsu způsobit musel.

kniha: Červenokabátníci - Scalzi, John
trudoš | **** | před 59 dny

Podobně jako u autorovy prvotiny Agent hvězd, i tentokrát jde o jednoduchou sci-fi grotesku, okouzlující už samotným nápadem. Ten je v jádru jednoduchý, když si bere na paškál „maso do mlejnku“. Tedy poddůstojníky, kteří z nějakého záhadného důvodu musejí být vždy těmi prvními, kteří umřou. A to ať jde o cokoliv – blízká setkání třetího druhu, problém s nestabilním reaktorem, diplomatická mise mezi znepřátelenými rasami apod. Všechno klape dle nepsaných pravidel televizního seriálu, dokud si sami postavy neuvědomí, že tohle kruci rozhodně není v pořádku. O to spíš, že jejich velení pravidelně a úspěšně čelí konfliktům, které by zákonitě měly vyhladit celé civilizace…
John Scalzi divoce krouží na rozcestí mezi cílenou parodií na Star Trek a melancholickou space operou, což se v pravdě kloubí dosti komplikovaně. Pro mě tak kniha skončila stranou 248, kdy vrcholí povedená humoreska. Přidané dovětky už byly zbytečné, protože jen stylově rozmělňují něco, co vůbec nebylo třeba rozmělňovat.

kniha: Město a hvězdy - Clarke, Arthur C.
quinnet | **** | před 59 dny

Úplne nadšený som nebol, ale musím uznať, že tento román tak ľahko nezostarne. Clarkovi sa podarilo opísať preďalekú budúcnosť s jeho typickým nadhľadom. Čo sa týka technických detailov, moc sa do podrobností nepúšťal a ak aj áno, žiadneho faux pas sa nedopustil. Najmä som to ocenil pri počítačoch, kde ich popísal veľmi zdarilo a to sa písal rok 1956. Alebo to v neskorších vydaniach revidoval? Príbeh je klasicky humanistický, o akčné scény tu v podstate ani nezakopnete, ale napriek tomu o isté napätie nie je núdza. V prvej polovici ACC podrobne opísal život v prastarom meste Diaspar v druhej časti knihy sa všetko rozbehne a hlavný hrdina toho postíha naozaj veľa. Čitateľ sa ocitne akoby v románe opísanej podzemnej dráhe, kde sa dej mihá za oknami. To trochu tomuto dielu vyčítam. Na konci je tradične Clarkova viera v zdravý rozum a nezabudne si aj trochu kopnúť do náboženstva. Povinné čítanie v žánri SF, i keď by som to odporučil radšej mať za sebou v skoršom veku.

kniha: Bílá věž - Červenák, Juraj
trudoš | **** | před 60 dny

Před skupinou bohatýrů leží nový úkol, neméně obtížný než ten předchozí. Zároveň v jejich řadách panuje rozkol, protože temnému Koščeji se dá čím dál méně věřit. A tak při tažení proti mocné Chazarské říši musí kromě malých bitev mezi sebou vybojovat i ty velké proti dosud neporaženému nepříteli.
Bílá věž patří k vrcholu celé trilogie Bohatýr. Opět plno bojových scén, intrik uvnitř intrik, rychlých spojenectví a pomalých zrad. To celé okořeňují ruské byliny, poměrně svébytně, ale zároveň zcela přirozeně, zakomponované do příběhu. Stavba knihy je přitom dost podobná těm předchozím, snad jen, že je o něco více megalomanská. Osobně mi pouze lezlo krkem, že už od Dračí carevny bylo jasné, že s čarodějem budou problémy, přesto k tomuhle zjištění museli hrdinové ujít kus zdlouhavé cesty, ale budiž.
Ovšem třetí díl neuzavírá nic definitivně, jen se dořeší další dílčí zápletka. Nijak bych se tedy nedivil, kdyby Juraj Červenák časem připsal k Iljovi Muromcovi další knihu nebo dvě. Tož uvidíme.

kniha: Mučednice Sabbat - Abnett, Dan
Speedemon | ***1/2 | před 60 dny

U sedmé knihy logicky nemůžete očekávat nějaké inovace. Takže pokud jste ochotni vypnout mozek a užít si akční jízdu tak budete spokojeni. Kniha i jakž takž uzavírá nějaké dějové linky takže nemáte pocit, že to skončilo v půlce. Jak jsem psal minule, tak jsem si i nějaké postavy už oblíbil, ale je to spíše ke škodě protože se hojně umírá a sem tam to schytá i někdo skutečně důležitý. I tentokrát se dostáváme do nového prostředí, kde povstala nová mučednice Sabbat. Řeší se zda je pravá či nikoliv a jaký má strategický význam. Záporáci jsou už ale tradičně jen do počtu a obzvlášť devítka je silně nevyužitá a ze zajímavé záplatky vzniklo jen dost rychlé vyvražďování. Smutný konec a již zmíněná určitá „uzavřenost“ výsledný dojem ale zase vylepšuje.

kniha: Keltika - Holdstock, Robert
louza | **** | před 60 dny

Keltika je první kniha ze třídílného cyklu přirozeně myšlenkově odštíplého od Holdstockovy slavné lesní epopeje. Autor používá jako podklad řeckou mytologii jíž původně předznamenal v knize Brána ze slonoviny, brána z rohu a za vypravěče volí kouzelníka Merlina z anglosasských legend jehož osud popsal v novele Merlinův les nepřímo derivované též z Ryhopu. Autor oba nesourodé druhy mytologie zdařile kombinuje a organicky staví proti sobě. Jednou z premis je znovuoživení Iásona a jeho argonautů k nimž Merlin kdysi sám patřil. Iáson se vydává na cestu za ztracenými syny, kteří jsou toho času součástí ohromného výpadu severských pohanů do hájemství olivovníků. A ačkoli jde o první knihu, kruh se na konci částečně uzavírá. Nosným tématem – putování obří armády a finální bitvou – se kniha dost blíží právě Bráně ze slonoviny a kromě naznačené kostry oplácané sugestivními mytologickými výjevy s drobnými mini příběhy, případě velmi syrově a organicky popsaným střetem kultur, vlastně nic víc nenabízí. V porovnání s ostatními díly autora jde spíš o jednodušší a stravitelnější knihu za předokpladu, že čtenář přijme několik poměrně triviálních nikoli však historicky podložených faktů. Devizou Keltiky je jednoznačně na Holdstocka až nevídaná čtivost, která v kombinaci s jeho v té době již dokonale vyladěnou řemeslnou zručností a dlouhodobě pilovaným citem pro mytologii dělá zážitek podobně nevšední, jako třeba Sapkowskiho husitská trilogie. Není až tak podstatné o čem to vlastně celé je, ale že při čtení budete prostě TAM. Keltika je rozhodně výtečný pokus autora jak svou práci přiblížit publiku. Komplexnosti nejceněnějších Holdstockových děl však nemůže a nechce dosáhnout.

kniha: Waldo & Magie a.s. - Heinlein, Robert A.
trudoš | ***1/2 | před 61 dny

Tahle kniha má všechny předpoklady nezklamat skalní Heinleinovy fanoušky. Především z toho důvodu, že obě novelky, jež obsahuje, nepostrádají skvělý nápad a příznačnou čtivost. Obě také pracují, i když každá trochu jinak, s tématem střetu moderního světa s tradiční magií – jedna představuje kouzelnictví jako fyzikální vědu, druhá poodhaluje zákulisní složitosti svobodného obchodování. Člověk navíc určitě rozpozná některé motivy, které Robert A. Heinlein později použil ve svých slavnějších dílech (jistá podobnost mezi Waldem a Cizincem není podle mně náhodná). Jednou stinnou stránkou tak pro mě byla paradoxně délka textu. Podobně jako ve svých románech, i zde má totiž autor tendence odbočovat od hlavní dějové linie různými polemikami nad společenskou situací, a tím oba příběhy ztrácejí na celistvosti. To pak možná odradí čtenáře, kteří se s autorem prostřednictvím Walda & Magie přicházejí do styku poprvé. Znalci už však jistě s tímhle popotahováním počítají a, kdo ví, možná ho i milují.

kniha: Ready Player One - Cline, Ernest
Strider | **** | před 61 dny

Je jasné, že kniha, ktorej významná časť deja sa odohráva v D&D module Tomb of Horrors, ktorý som pred rokmi osobne absolvoval, má u mňa nakročené k priaznivému hodnoteniu :-) Pravdou ale je, že pod hrubou geekovskou šupkou tvorenou tonami videoherných a popkultúrnych odkazov sa odohráva v podstate klasický young adult príbeh nie príliš vzdialený od Hunger Games (dystopická budúcnosť, vyvolený bojujúci so zlou megakorporáciou, atď.). Číta sa ale jedným dychom a našťastie ku koncu skrýva zopár es v rukáve, ktoré ozvláštnia dejovú mustru pozostávajúcu z postupu hádanka-kľúč-brána. Čoho som sa nedočkal je nejaké hlbšie posolstvo, ktoré by poukázalo na znepokojivé pomery v knihe prezentovanej budúcnosti, ku ktorej naša spoločnosť nemá zas až tak ďaleko. Je to škoda, lebo práve takýto presah delí zábavné jednohubky od klasík žánru. 8/10

kniha: Vesaliovo tajemství - Llobregat, Jordi
trudoš | ***1/2 | před 61 dny

Hezky odvyprávěný dobrodružný příběh s detektivní omáčkou, jehož největší slabinou je neochota autora vyhnout se zaběhnutým klišé, která jsou tak otřepaná, že už to snad ani víc nejde. Což je vážně strašná škoda, protože nebýt toho, šlo by mé hodnocení rapidněji nahoru. Vynahrazuje to však skvělá atmosféra Barcelony roku 1888 a moc pěkný frankensteinovský motiv, který funguje na jedničku. Smůla je, že Jordi Llobregat rozepsal charaktery postav trochu prvoplánově, ale protentokrát jsem to ochoten odpustit, protože se to k dobové stylizaci jednoduše hodí. Co však prominout nedokážu, je fakt, že hrdinové do děje příliš aktivně nezasahují. Jsou spíše vláčeni pochmurnými událostmi, které k jejich smůle gradují přesně tím nejhorším možným způsobem. Samotné vyšetřování je pak lehce pofidérní, i když obaleno atraktivním motivem odhalování morbidního tajemství, končí v podstatě u třísetstránkového přešlapování na místě, než se konečně někam hne. Finále je ale správně velkolepé, o tom žádná.

12345678910poslední (326)13026 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu