LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Trochu pridlhé a miestami nudné, ale občas masaker! Obálka pekná.

Ať si říká kdo chce co chce, ta baba prostě psát umí. Od začátku do konce jsem tohle dílo hltal a musel jsem se hodně držet, abych vůbec chodil spát. Hodnotím plným počtem, protože mě ještě žádna kniha takhle neoslovila. Prostě se to čte samo a je to neuvěřitelně nakažlivé. A jinak k tomu závěru: možná je to happyend, který dnes postupně vychází z módy, ale co, k čertu, na tom? Aspoň si nehraje na rádoby otevřená vrata, kde „dává prostor myšlenkám čtenářů“, kteří jsou pak celí nasraní, protože nevědí, jestli to skončilo tak, jak si to vyložili! Pro mě je to jasná stovka a já teď rozladěně přemýšlím, co budu dál dělat? Ani se mi nechce číst Eriksona, který je sice epický až na půdu, ale na druhou stranu je to jako číst encyklopedii…

Keď sa Green príliš rozpíše, tak sa priveľmi opakuje a začína nudiť. Už druhá kniha ma tak otravovala, že som ju ani nedočítal a po ďalších som už preto radšej ani nesiahal.

Dobrá séria. Je to taká fantasy detektívka s prímesou politiky. Knižky nie sú príliš tučné a dej celkom odsýpa, takže nestihnú nudiť. Hlavní hrdinovia sú k tomu charizmatická dvojka a nemožno si ich neobľúbiť. Ďalším hlavným hrdinom je tu vlastne aj ono mesto Haven, kde sa všetky príbehy odohrávajú, ktoré trochu pripomína zeměplošský Ank-Morpork („Na světe sú najruznejší prohnilá města, města ještě horší a pak Haven.“). Samozrejme, výrazným plusom sú parádne obálky L.Roya.

Knižka od maďarského spisovateľa. Prvá poviedka „Akcia neutrón“ úplne podpriemerná, no knihu sa oplatí čítať hlavne pre druhú poviedku „Vesmírny bič“, ktorá, aj keď má celkom bežný dej o epidémii, autor zvládol túto tému na slabšiu jednotku. A tým ilustráciam som vôbec nechápal. WTF?

„… neskôr predsa len prišiel nebojácny rytier a porazil čiernu smrť…“

Pútavá poviedka, ktorá má možno až príliž bežný dej. O epidémii bolo natočených už množstvo filmov, kníh, no Vermírny bič ma bavil od začiatku do konca. Možno za to mohli aj dobre premyslené postavy aj keď mestu dávať názov Mesto je celkom divné. Poviedka plynula, dej sa zamotával, aby sa na konci v gradujúcemu finálnemu konfliktu zastavil a povedal, že my, ľudia, sme ľahko zraniteľní.

Lepší než Ohnivý a Ledový drak. Méně předvídatelné, více promyšlené. V celku dobré čtení. 70%

Začátek fajn, spousta postav padne a má to i jakous takous atmosféru, pak však začne pan Feist filozofovat a pokládat otázky „Kam směřuje život?“ či „Z čeho vzniká vesmír?“ a plácá se v tom a plácá, až je to k breku. Postavy řeknou, že něco s určitostí ví, avšak dalších několik stran je plných možná, asi, tuším, nevím jistě. Nicméně, nějak jsem si u Hadí ságy i pana Feista všeobecně odvyknul hledat v ději logiku a proto dávám 50%. Není to špatné, znám od něj mnohem horší knihy a některé okamžiky byly zajímavé. Čistý průměr.

Vynikajúca esej o artušovských mýtoch – prehľadná, pútavo napísaná a vyčerpávajúca.

Skvelá, typicky sapkowská variácia na Alicu v krajine zázrakov.

Mám rád Sapkowského. Mám rád historické romány. Mám rád fantasy (aj keď tu jej je naozaj len „cum grano salis“). Táto Husitská trilógia mi však až tak nesadla. Je chvályhodné, že sa s tým Sapkáč tak pohral, popritom však akoby tak trochu zabudol na čitateľa (alebo naň aspoň nedbal). U mňa má táto trilógia silne zostupnú kvalitu. Prvá kniha mi prišla výborná. Druhá sa mi už čítala horšie, ale stále sa mi to viac páčilo ako nepáčilo. Záverečná kniha ma už miestami rozčuľovala a v konečnom dôsledku rozčarovala. Celkový dojem je tak stále nadpriemer, ale kvalít Zaklínača to zďaleka nedosahuje.

Science fantasy ako vyšité. Samozrejme, že je to poplatné kvalitou a vyznením dobe vzniku a skutočne to silne pripomína (najmä ten prvý a najlepší príbeh) Burroughsovho Johna Cartera z Marsu (čo samo o sebe nie je žiadne veľdielo). Číta sa to však celkom dobre a rozhodne to nie je kniha na zahodenie (aj keď otrasná obálka k tomu rozhodne zvádza). Btw., Brackettovej podľa všetkého ďakujeme za najkvalitnejšiu časť filmových Star Wars – Impérium vracia úder, kde vraj stála za prvou verziou scenára, a ktorej pamiatke je film aj venovaný.

Nemožno povedať, že by to bolo nezaujímavé. Je to dosť exotická sci-fi, nepoznám inú, ktorá by sa odohrávala v pliocéne ;) Pamätám si však, že sa mi to nečítalo ľahko a miestami mi to prišlo nezrozumiteľné. Druhý diel ma bavil ešte menej a tretí som si už ani nekúpil (odhliadnuc od toho, že knihy vychádzali s dosť značným časovým odstupom). Aby som sa však priznal, prvý diel som si vlastne kúpil najmä kvôli obálke :)

Príbehy T.Zahna sú špičkou vo svete SW. Každý, kto má rád SW, môže bez obáv siahnuť aj po tejto knihe – dostane sa mu napínavý, dobrodružný aj akčný príbeh s nádychom tajomna, ktorý vyvoláva síce niekoľko otáznikov (zodpovedaných následne v „predpokračovaní“ Medzigalaktická výprava), ktorý však rozhodne nenudí a určite neurazí.

Solídny príbeh zo sveta SW, odohrávajúci sa na konci éry Starej Republiky, z pera asi najlepšieho „adaptátora“ SW sveta. Predpokračovanie Poute pozustalého, v ktorom sa dozvieme, ako to bolo…

Asi to najlepšie, čo vo svete Star Wars (dejovo, aj svojou kvalitou) vzniklo.

Pravdepodobne najmonumentálnejšia fantasy séria, aká existuje (a to ešte neskončila). Svojím rozsahom a záberom, množstvom postáv, dejových línií, komplikovanosťou deja a najmä tým, že Erikson svojim čitateľom nič neuľahčuje a od začiatku ich vrhá rovno doprostred deja, je to asi najťažšia, ale aj najgrandióznejšia fantasy séria vôbec. Keď však zo začiatku omráčený čitateľ vytrvá a nechá sa vtiahnuť do úchvatného a smrtiaceho víru udalostí v malazskom svete, stáva sa mu odmenou veľkolepý čitateľský zážitok, na aký sa nezabúda.

Při čtení jsem se dobře bavil. Autor má svůj svět i své hrdiny dobře promyšlené, nedrží se fantasy klišé, svět je uvěřitelný. Ano, kniha je místy dost drsná, ale nic nepřiměřeného. Příběh není zakončený a vyloženě vybízí k dalšímu vyprávění a já mám chuť na další díly.

Klasika, z ktorej spravila filmová adaptácia neohroziteľnú superklasiku fantasy. Kto vie, čo by si o tom pomyslel samotný pán profesor? Každopádne klobúk dolu pred Tolkienom. Komplexnosti a prepracovanosti jeho sveta sa žiadny iný fantasy svet nevyrovná a už len ťažko ho čokoľvek prekoná (ani Malaz nie, hoci rozsahom svojich kníh už teraz Stredozem niekoľkonásobne prekonáva). Nakoniec, Tolkien jeho vytváraniu a „cizelovaniu“ venoval celý svoj život, a to bol profesor anglického jazyka a literatúry, odborník na staré texty! Druhá vec je, nakoľko Pán prsteňov obstojí ako dobrodružný príbeh (tak ako na to položil dôraz film). Odpoveď je, že u koho ako. Poznám ľudí (a že ich je dosť), ktorých Pán prsteňov k smrti nudil a nikdy ho nedočítali, filmovú trilógiu pritom milujú. A sú naopak ľudia, ktorí na knihy nedajú dopustiť a filmy považujú za prznenie predlohy. Ja sa nachádzam nekde medzi týmito extrémami. Knihy som čítal (niekoľkokrát), po elfsky však neviem a ani sa neplánujem učiť ;) Filmy som videl tiež niekoľkokrát a považujem ich za takmer dokonalé, či už sami o sebe, alebo ako adaptácie. Jednoducho, Pán prsteňov je fantasy fenomén, ktorý ovplyvnil životy tisícov ľudí (o čom môže taký Harry Potter iba snívať) a bez ktorého by fantasy bola ako hudba bez Beatles.

Noviková sa asi rozhodla, že povláči svojich hrdinov postupne po celej zemeguli. No, prečo nie? Číta sa to stále dobre, tento druh literatúry nemá žiadne vyššie ambície ako pobaviť čitateľa (hoci tu sa dotýka historicky bolestnej témy, obchodu s otrokmi z Afriky) a pokiaľ ho to baví, tak je dobre. Dobrodružstvo pokračuje…

O niečo lepšie ako dvojka. Divý draci super, takisto celá istanbulská epizóda.

Trošku slabšie ako prvý diel, ale popis súžitia drakov a ľudí v Číne viac ako zaujímavý.

Pre mňa príjemné prekvapenie. Fungujúca zmes fantasy (predstavovanej drakmi, v Európe slúžiacimi ako vojnové letectvo) a histórie (ocitáme sa v období napoleonských vojen). Hlavnou osou knihy (ako i nasledujúcich) je však vzťah Temeraire (titulná postava – drak, pomenovaný inak po slávnej vojnovej britskej lodi/zúčastnila sa o.i. bitky pri Trafalgare) a jeho kapitán Laurence. Každý drak sa totiž nechá „ovládnuť“ (nie je celkom vystihujúce slovo, skôr ide o akýsi vzájomný veľmi hlboký, takmer bratský či sesterský vzťah) iba jedným človekom, a to až do konca jeho/svojho života (draci sú však dlhovekejší, a tak si ľudí niekedy dedia z otca na syna). Práve tu je hlavná sila príbehu a preto funguje aj všetko ostatné. Draci sú viac ako rovnocennými partnermi ľuďom (v Číne aj viac) a pohnuté obdobie napoleonských vojen príbeh nielen zatraktívňuje. Nie je to možno high fantasy v štýle LOTR, ani tam nie je nadupaná akcia v štýle Červenáka, je to však veľmi príjemná historická fantasy, ktorá sa veľmi dobre číta a kde si hlavných hrdinov (myslím tým drakov :)) nemôžte nezamilovať.

Ako úvod, alebo pre zbežný (treba sa zmieriť s tým, že subjektívne neúplný a už teraz zastaralý) prehľad, je to celkom fajn encyklopédia, navyše pekne vyzerá :) Pre podrobnejšie a aktuálne vyhľadávanie treba použiť špecializované weby, ako napr. tento ;)

Encyclopedia sine qua non :)

Nové vydanie tejto prvej Fabianovej knihy je z fanúšikovského pohľadu čitateľské absolutórium – okrem samotného románu tu dostáva, v rozsahu takmer tretiny knihy – dej a svet románu doplňujúce a rozširujúce poviedky/novelu. Vskutku bohatá nádielka! Mne osobne na tejto knihe trochu vadil, resp. som si za celý čas nevedel zvyknúť na prítomný čas rozprávania + v 3.osobe. Do očí ma to bilo najmä pri dialógoch. No a, samozrejme, viac ako očividná (nielen) inšpirácia Votrelcami – na jednej strane lákadlo, na druhej trochu varovanie, v konečnom dôsledku však – po podstatnom odklone v priebehu deja od na prvý pohľad slepého kopírovania Cameronovej superklasiky, nakoniec výrazná spokojnosť. Najlepšia Fabianova kniha to však nie je.

V porovnaní so Semper fi (moje prvé stretnutie s Fabianom), či s Planetou… nemal tento dvojromán na mňa až takú prieraznosť protipancierového granátu (v zmysle čitateľského účinku), stále je to však špičkové čítanie – dokonalá zmes akčnej detektívky v štýle americkej drsnej školy a sci-fi space opery s tušením rozsiahleho autorského military sci-fi sveta v pozadí.

Survival sci-fi horor par excellance!

Moje prvé stretnutie s Robertom Fabianom predstavovala paradoxne práve táto jeho zatiaľ posledná kniha, a že to bolo stretnutie šokujúce. Šokujúce však len v tom najlepšom slova zmysle. Netušil som, že v domácich luhoch a hájoch máme takéhoto, dovolím si povedať, svetovo špičkového autora military sci-fi. A keď som si potom prečítal aj ostatné jeho knihy (zatiaľ síce nie všetky), iba som s v tomto mojom presvedčení utvrdil. Ale k Semper fi. Napriek neznalosti predchádzajúcich kníh (najmä Carpe diem, ktorá jej v podstate predchádza a Planety medzi dvoma slunci, ktorá sa s ňou zase v istom momente prepája absolútne ohromujúcim mostíkom), som sa v deji a v postavách vôbec nestrácal a dokonale som si užíval túto technickými vojenskými termínmi prešpikovanú, pôsobivú space operu s dokonale gradovaným napätím a strhujúcimi akčnými scénami. A pri závere knihy mi doslova behal mráz po chrbte.

Možno sa tejto knihe dajú vytknúť nejaké formálne nedostatky, je to však vrchovato zábavné čítanie (ak by som mal voľne parafrázovať zadnú stranu obálky: „Najlepšia predpotopná fantasy ever!“), k tomu nadupaná akcia, charizmatický hrdina (a čo keď je po smrti:)) a veľmi otvorený koniec, dávajúci nádej na ďaľšie podobne skvelé dobrodružstvo.

Moja absolútne prvá fantasy kniha, ktorú som si kedy kúpil (doteraz si presne pamätám kde a kedy) – to som vtedy ešte ani len netušil, kto to je Robert E. Howard :) Aj preto, že to bola nečakane šťastná a skvelá voľba (veď koho si zobrať na úvod do fantasy ako otca-zakladateľa žánru?), má pre mňa táto kniha zvláštne čaro a špeciálne miesto v Top10.

Kohnovi vzpomínky na první misi aneb Cowdrey tak, jak ho máme rádi. Povedená povídka s vedlejší detektivní zápletkou, mnoha docela vtipnými momenty, několika větami s razancí bouracího kladiva a trochou nezbytné filosofie a humanismu. Mám snad jen 2 výhrady: mohlo to být o trochu kratší (ale vlastně proč, když se to tak dobře četlo?) a některé počiny hrdinů mi úplně neseděly. Jakoby někde v zákoutí mé mysli číhal mnohem jednodušší a logičtější postup, jenom mrška ne a ne vylézt na světlo.

Asi nejvíce se ztotožňuji s komentářem BorgDoga. Prvních 300 stran je dokončením 2. a 4. dílu, zbytek knihy pak již navazujícím pokračováním , kdy dochází k barvením klíčových figur pro konečnou partii božského šachu. Zatímco v minulých dílech bohové zasahovali do dění sporadicky, tady už se projevují často a někteří z nich to pěkně schytají. Tento díl mi přišel o dost slabší, než díl pátý, nicméně na žebříčku MKP to znamená, že stejně dávám 90% :) Ač je i zde závěr strhující, není tak monumentální jako u dílu předchozího.

Má oblíbená postava tohoto dílu: Kalam Méchar.

A kdo, nebo co, je kruci ten Pustův mezek???

Zajímavá povídka, která asi nepatří k tomu nejlepšímu co pan Lukajněnko napsal nicméně si drží svůj obvyklý vysoký standard. Jak již název napovídá děj celé povídky se točí o možnosti změnit svůj osud a to tím způsobem, že si ho vyměníte s někým jiným… bude to lepší horší? Kdo ví…

Kniha určitě stojí za přečtení, ale rozhodně ji nedoporučuji, pokud jste v těžké životní situaci nebo máte depresi :)

Velmi příjemné překvapení. Stylová mysteriózní detektivka s jistou nadsázkou velmi vkusně zapracovaná do reálných lokací v Praze. Navíc ve mě autor vzbudil chuť se trochu zajímat o historii Prahy a to se počítá.

Zklamání. Jasně, oddaný čtenář už pár let ví, že King má napsání největších klasik za sebou. Ale po poměrně dobrém Ostrovu Duma Key jsem pocítil s vydáním „Pod kupolí“ jistou naději, přece jen se King umí psát o lidech v ohrožení v širším měřítku. Zajímavý nápad ale hatí styl. Děj sice odsýpá, ale jeho líčení se neskutečně vleče. Mezi postavami jsem si nenašel žádnou oblíbenou – všichni kladní pořád jen žvaní, záporní jsou sadisti, náboženští fanatici, prospěcháři, zákeřní – zjednodušené a černobílé líčení postav je u Kinga nepříjemným překvapením. Za poměrně krátkou dobu děj dospěje až k mizernému závěru a absurdním nápadům, které kazí zážitek kterémukoliv přemýšlejícímu čtenáři. Nemluvě o důvodu, proč tu je Kupole. Navíc mám pocit, že Kinga už docela dlouho spíš baví líčit nejrůznější formy nechuťáren, ponižování a násilí víc než se věnovat knize jako celku. Ach jo. Nezbytné věci rozhodně nečekejte.

Povídku (z roku 1933, z Weird Tales) jsem se rozhodl přečíst kvůli názvu, který zvlášť v angličtině (Revelations in Black) zní hodně dobře. Čekal jsem hororovou noirovku s atmosférou a la Depeche Mode a světe div se, přesně to jsem dostal. Jacobi namíchal skvělý mix zašlých antikvariátů, hrůzných knih, podzimu, psychiatrických léčeben, nočních toulek městem, symbolismu, tajuplných dam v černé. Jen konec všechno tohle poetično trochu sráží jakousi akční draculovitostí, ale i tak mě Odhalení dostalo, a jméno Carl Jacobi si budu dobře pamatovat.

Jeffrey nezklamal. Tato povídka je tak magicky realistická a stylisticky vybroušená, že jsem si ji s chutí přečetl hned dvakrát. Nabízí (možná) autobiografický příběh učitele tvůrčího psaní a jeho setkání s tajemnem skrze práce a životní příběhy jeho studentů. Zároveň jde o dost intimní autorskou zpověď někoho, kdo „ztratil rýmy“. Pokud máte rádi náročnější, typisky F&SFskou fantastiku, která se ale výborně čte, neváhejte a Medový uzel rozetněte. Neobanujete.

jen výjimečně, ale v tomto případě by se mi hodila ta desetihvězdná stupnice, páč 60% je málo a 80% moc. tahle antologie sebou nese především ukázku bohaté fantazie zahraničních autorů, které se u nás moc nedaří. přináší také spoustu skvělého řemesla, další jev u nás nečastý. často jsou ovšem autoři zaslepeni leskem svým nápadů a zapomínají na příběh. nicméně, nachází se tu, kromě většiny průměrných děl (a i to je sakra pochvala), několik perel kvality nejvyšší (simmons, reynolds či daniel) a pár nadprůměrných povídek (silverberg, kress či mcauley). rozhodně to stálo za přečtení.