LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Nové vydanie tejto prvej Fabianovej knihy je z fanúšikovského pohľadu čitateľské absolutórium – okrem samotného románu tu dostáva, v rozsahu takmer tretiny knihy – dej a svet románu doplňujúce a rozširujúce poviedky/novelu. Vskutku bohatá nádielka! Mne osobne na tejto knihe trochu vadil, resp. som si za celý čas nevedel zvyknúť na prítomný čas rozprávania + v 3.osobe. Do očí ma to bilo najmä pri dialógoch. No a, samozrejme, viac ako očividná (nielen) inšpirácia Votrelcami – na jednej strane lákadlo, na druhej trochu varovanie, v konečnom dôsledku však – po podstatnom odklone v priebehu deja od na prvý pohľad slepého kopírovania Cameronovej superklasiky, nakoniec výrazná spokojnosť. Najlepšia Fabianova kniha to však nie je.

V porovnaní so Semper fi (moje prvé stretnutie s Fabianom), či s Planetou… nemal tento dvojromán na mňa až takú prieraznosť protipancierového granátu (v zmysle čitateľského účinku), stále je to však špičkové čítanie – dokonalá zmes akčnej detektívky v štýle americkej drsnej školy a sci-fi space opery s tušením rozsiahleho autorského military sci-fi sveta v pozadí.

Survival sci-fi horor par excellance!

Moje prvé stretnutie s Robertom Fabianom predstavovala paradoxne práve táto jeho zatiaľ posledná kniha, a že to bolo stretnutie šokujúce. Šokujúce však len v tom najlepšom slova zmysle. Netušil som, že v domácich luhoch a hájoch máme takéhoto, dovolím si povedať, svetovo špičkového autora military sci-fi. A keď som si potom prečítal aj ostatné jeho knihy (zatiaľ síce nie všetky), iba som s v tomto mojom presvedčení utvrdil. Ale k Semper fi. Napriek neznalosti predchádzajúcich kníh (najmä Carpe diem, ktorá jej v podstate predchádza a Planety medzi dvoma slunci, ktorá sa s ňou zase v istom momente prepája absolútne ohromujúcim mostíkom), som sa v deji a v postavách vôbec nestrácal a dokonale som si užíval túto technickými vojenskými termínmi prešpikovanú, pôsobivú space operu s dokonale gradovaným napätím a strhujúcimi akčnými scénami. A pri závere knihy mi doslova behal mráz po chrbte.

Možno sa tejto knihe dajú vytknúť nejaké formálne nedostatky, je to však vrchovato zábavné čítanie (ak by som mal voľne parafrázovať zadnú stranu obálky: „Najlepšia predpotopná fantasy ever!“), k tomu nadupaná akcia, charizmatický hrdina (a čo keď je po smrti:)) a veľmi otvorený koniec, dávajúci nádej na ďaľšie podobne skvelé dobrodružstvo.

Moja absolútne prvá fantasy kniha, ktorú som si kedy kúpil (doteraz si presne pamätám kde a kedy) – to som vtedy ešte ani len netušil, kto to je Robert E. Howard :) Aj preto, že to bola nečakane šťastná a skvelá voľba (veď koho si zobrať na úvod do fantasy ako otca-zakladateľa žánru?), má pre mňa táto kniha zvláštne čaro a špeciálne miesto v Top10.

Kohnovi vzpomínky na první misi aneb Cowdrey tak, jak ho máme rádi. Povedená povídka s vedlejší detektivní zápletkou, mnoha docela vtipnými momenty, několika větami s razancí bouracího kladiva a trochou nezbytné filosofie a humanismu. Mám snad jen 2 výhrady: mohlo to být o trochu kratší (ale vlastně proč, když se to tak dobře četlo?) a některé počiny hrdinů mi úplně neseděly. Jakoby někde v zákoutí mé mysli číhal mnohem jednodušší a logičtější postup, jenom mrška ne a ne vylézt na světlo.

Asi nejvíce se ztotožňuji s komentářem BorgDoga. Prvních 300 stran je dokončením 2. a 4. dílu, zbytek knihy pak již navazujícím pokračováním , kdy dochází k barvením klíčových figur pro konečnou partii božského šachu. Zatímco v minulých dílech bohové zasahovali do dění sporadicky, tady už se projevují často a někteří z nich to pěkně schytají. Tento díl mi přišel o dost slabší, než díl pátý, nicméně na žebříčku MKP to znamená, že stejně dávám 90% :) Ač je i zde závěr strhující, není tak monumentální jako u dílu předchozího.

Má oblíbená postava tohoto dílu: Kalam Méchar.

A kdo, nebo co, je kruci ten Pustův mezek???

Zajímavá povídka, která asi nepatří k tomu nejlepšímu co pan Lukajněnko napsal nicméně si drží svůj obvyklý vysoký standard. Jak již název napovídá děj celé povídky se točí o možnosti změnit svůj osud a to tím způsobem, že si ho vyměníte s někým jiným… bude to lepší horší? Kdo ví…

Kniha určitě stojí za přečtení, ale rozhodně ji nedoporučuji, pokud jste v těžké životní situaci nebo máte depresi :)

Velmi příjemné překvapení. Stylová mysteriózní detektivka s jistou nadsázkou velmi vkusně zapracovaná do reálných lokací v Praze. Navíc ve mě autor vzbudil chuť se trochu zajímat o historii Prahy a to se počítá.

Zklamání. Jasně, oddaný čtenář už pár let ví, že King má napsání největších klasik za sebou. Ale po poměrně dobrém Ostrovu Duma Key jsem pocítil s vydáním „Pod kupolí“ jistou naději, přece jen se King umí psát o lidech v ohrožení v širším měřítku. Zajímavý nápad ale hatí styl. Děj sice odsýpá, ale jeho líčení se neskutečně vleče. Mezi postavami jsem si nenašel žádnou oblíbenou – všichni kladní pořád jen žvaní, záporní jsou sadisti, náboženští fanatici, prospěcháři, zákeřní – zjednodušené a černobílé líčení postav je u Kinga nepříjemným překvapením. Za poměrně krátkou dobu děj dospěje až k mizernému závěru a absurdním nápadům, které kazí zážitek kterémukoliv přemýšlejícímu čtenáři. Nemluvě o důvodu, proč tu je Kupole. Navíc mám pocit, že Kinga už docela dlouho spíš baví líčit nejrůznější formy nechuťáren, ponižování a násilí víc než se věnovat knize jako celku. Ach jo. Nezbytné věci rozhodně nečekejte.

Povídku (z roku 1933, z Weird Tales) jsem se rozhodl přečíst kvůli názvu, který zvlášť v angličtině (Revelations in Black) zní hodně dobře. Čekal jsem hororovou noirovku s atmosférou a la Depeche Mode a světe div se, přesně to jsem dostal. Jacobi namíchal skvělý mix zašlých antikvariátů, hrůzných knih, podzimu, psychiatrických léčeben, nočních toulek městem, symbolismu, tajuplných dam v černé. Jen konec všechno tohle poetično trochu sráží jakousi akční draculovitostí, ale i tak mě Odhalení dostalo, a jméno Carl Jacobi si budu dobře pamatovat.

Jeffrey nezklamal. Tato povídka je tak magicky realistická a stylisticky vybroušená, že jsem si ji s chutí přečetl hned dvakrát. Nabízí (možná) autobiografický příběh učitele tvůrčího psaní a jeho setkání s tajemnem skrze práce a životní příběhy jeho studentů. Zároveň jde o dost intimní autorskou zpověď někoho, kdo „ztratil rýmy“. Pokud máte rádi náročnější, typisky F&SFskou fantastiku, která se ale výborně čte, neváhejte a Medový uzel rozetněte. Neobanujete.

jen výjimečně, ale v tomto případě by se mi hodila ta desetihvězdná stupnice, páč 60% je málo a 80% moc. tahle antologie sebou nese především ukázku bohaté fantazie zahraničních autorů, které se u nás moc nedaří. přináší také spoustu skvělého řemesla, další jev u nás nečastý. často jsou ovšem autoři zaslepeni leskem svým nápadů a zapomínají na příběh. nicméně, nachází se tu, kromě většiny průměrných děl (a i to je sakra pochvala), několik perel kvality nejvyšší (simmons, reynolds či daniel) a pár nadprůměrných povídek (silverberg, kress či mcauley). rozhodně to stálo za přečtení.

Autor umí psát, to beze sporu. Na malém prostoru načrtl živý a pevný tvar. Pak ale přišla pointa, která měla povídku usadit do základů, měla dát sokl té soše, kterou autor odlil. Ale ouha. Buď jsem tupý já nebo… Opravdu jsem to nepochopil, a to jsem celou povídku četl dvakrát. Pokud máte někdo nápad, o co jako mělo jít, podělte se se mnou, prosím, v diskuzi nebo poštele PM. Díky.

simmons tak, jak ho mám rád: úchylná budoucnost lidstva jako čtvrtořadé rasy ve vesmíru, zotročené a využívané, která ale formou mýtického zápasu se svými utlačovateli/bohy odhalí svou sílu. máme tu simmonsovy oblíbené básníky (shakespeare), kopec podivných nápadů (múza v srdci fúzního motoru) a kvazi-mýtus té nejvyšší kvality. komu se líbil olymp a ílion, ten se tady nezklame, pro ortodoxnější příznivce SF to může být notné zklamání.

Kostlivec byl fajn, tahle miniatura mne ale zas až tak neoslovila. Na tak malém prostoru se nedá vykreslit atmosféra, která by se zúročila ve finále v kořeništi. Škoda. Nepříjemné to ale nebylo.

Pro mne originální postup při psaní alt. historické povídky. Chybí bifurkace, celé je to posatveno na „přenesení“ jisté historické postavy ani ne v čase, ale v místě, čili její vržení do situací, které asi nikdy nezažila a nástin chování této persony v nové situaci. Bezesporu zajímavá povídka z (pro nás) ne až tak historicky atraktivného období občanské války v USA. Jako slabinu vidím předvídatelnost a nedokonalé zapracování poselství, které má povídka nést. I tak velmi slušné.

I po těch letech od svého vzniku je to pořád úžasná povídka. Myslím, že nejdřív JWP a Slávek Švahouček viděli Apollo 13 od Howarda s úžaslým výrazem ve tváři si řekli: „byla by paráda napsat si něco podobnýho.“ a taky to udělali. Ale originálně a fakt dobře.

Nezdieľam ani len to menšie nadšenie, ktoré mali predošlí hodnotiaci. Střepy z Apokalypsy vzbudzujú veľké očakávania – postapokalyptické príbehy mám veľmi rád, čakal som však niečo viac… oveľa viac, ak sa pozriem na relatívne vysoké hodnotenia a obľubu série Krvavé pohraničí. Charaktery postáv nie sú najlepšie prepracované, často sa chovajú nepresvedčivo, Gowery je ukecanec, ktorý sa snaží za každú cenu hláškovať a tiež mi vadilo nazývanie svojich kolegov zdrobneninami Oggie a Haliku. Poviedky samotné majú často jednoduchý dej, najspokojnejší som bol s príbehom Faerie, zvyšok ma nenadchol skratkovitosťou, jednoduchosťou alebo neodôvodneným vysvetlením. Možno hodnotím až príliš prísne, no som sklamaný – čítal som lepšie postkatastrofické aj akčné príbehy. Možno sa na nich podpísal čas, ktovie. Asi som si vybral zlú knihu na zoznámenie s tvorbou Vladimíra Šlechtu, do budúcna však skúsim niečo z Pohraničí.

Samotný nápad je skvelý, Šlechta ukazuje, že sa v svojom odbore, vodných stavbách, vyzná, avšak Goweryho vysvetlenie nie je odôvodnené a to tejto poviedke účinne zráža kvalitu a hodnotenie. Kratučký rozsah neumožňuje uveriteľné rozprávanie príbehu, informácie sa s ním prirodzene neprelínajú a dej je skratkovitý.

Tato kniha je úžasná, ale zřejmě má dost specifické publikum. Některé příběhy působí, převedeno na dnešní standardy, poněkud archaicky, jak po literární stránce tak po té vědecké. Nicméně ale vždy fascinující jako druh sociologického záznamu ze třicátých let. Podstatnou částí knihy je rozhodně Asimovův komentář k jednotlivým povídkám. Je to jakési autobiografické intro jednotlivých příběhů a jejich umístění v kontextu jeho života a narůstajícího zájmu o sci-fi. Příběhy jsou možná málo originálně kreativní, avšak jsou velmi pestré a hlavně brilantně prezentovány.

Tato povídka Iana Watsona z roku 1988 pojednává o spisovateli hororů, který hledá v nástěnných malbách starého venkovského kostela inspiraci pro svůj nový román a nachází místo toho něco docela jiného…

V anglosasské tradici patří k Štědrému večeru nejen stromeček a dárky, ale i praskající oheň v krbu a duchařské příběhy. Jeden z nich, napsaný v duchu Dickensovy tradice, vám nabízí spisovatelka Marina Fitchová z Kalifornie. Původně byl napsán pro štědrovečerní slavnost a v magazínu F&SF vyšel v roce 1993 – jak jinak, než na vánoce…

Tahle kratičká povídka vznikla tak, že si jednou P.K.Dick kupoval v krámku v Santa Anne žrádlo pro kočky. Tam se setkal s mladíkem, který redigoval školní časopis v Yuba City a našel odvahu požádat světoznámého autora, aby pro něj napsal povídku. P.K.Dick to k jeho překvapení udělal a povídka vyšla v roce 1981 paralelně ve dvou časopisech. Tím druhým byl samozřejmě F&SF.

Byl by div, kdyby záplava heroic fantasy Howardova typu, ve které vždy hraje rozhodující úlohu zástupce silného pohlaví a role ženy je minimalizována na úlohu oběti, popř. odměny pro hrdinu, nevyvolala odezvu z druhé strany.

Profesor Paul Jairus považoval cíl výpravy v čase za planý sentimentalismus… a právě to z něj dělalo ideálního pozorovatele. Tato pro naše čtenáře ne zcela typická povídka pochází z roku 1954 a v magazínu F&SF byla otištěna v únoru roku 1962. /rok vydania 1954/

Mike Resnick tentokrát zvolil lehčí žánr a nabízí svým čtenářům povídku o literární spolupráci mezi Marvinem Piltchem a největším spisovatelem, který se kdy živil psaním za jiné. /rok vydania 1990/

Spisovatel na volné noze Jose Silvera se vrací z Velkého deštného pralesa na Tarragonu, aby získal odpověď na několik otázek. Například, proč byl jeho roboprůvodce tajně naprogramován, aby ho zavraždil. A prvním místem, kam jako spisovatel zamíří, je přirozeně jeho agentura… /rok vydania 1982/

Moje teprv třetí Kingovka a už začínam jasně rozpoznávat mustr podle kterýho jede a kam to směřuje. I tak ale dokáže překvapit, obzvlášť když mi morduje mý oblíbený postavy nebo i děti. O SF až tak moc nejde, je to o problémech, který můžou nastat v uzavřený komunitě lidí totálně odstřihlý od svýho okolí. Akcelerace knihy je neskutečně rychlá a fakt jsem si neuměl představit jak to bude vypadat ke konci, když na straně 100 už jsou hroamdy mrtvol. Pak trochu zvolní a přibržďuje do zatáček, ale i tak to má neskutečnej spád… Jedinej problém bych viděl ve vysvětlování kupole, který je prostě neuspokojivý. Kdyby kupole prostě nakonec zmizela stejně náhle jako se objevila tak by to bylo asi lepší. I tak – výborný čtivo!

Kapitán Tsubishi so svojou posádkou narazí v jednej hviezdnej sústave na neznámy lietajúci objekt, ktorý mu poľahky zničí všetky jeho sondy aj navádzané rakety. Po nadviazaní kontaktu ho mimozemšťan vyzve na súboj na jednej z planét. Remeselne výborne zvládnutá poviedka, ktorá však na sebe nesie patinu poviedok z 50-ich rokov.

Pěkná myšlenka příběhu z doby, kdy golemové opravdu fungovali a (minimálně některé) aspekty středověkého chápání světa byly vědecky prokazatelné. Většina povídky mi přišla tak na 80 %, ale závěr mě potěšil svou elegancí, takže zvyšuju na 90 %.

Musím povedať, že už sa to zlepšuje, táto poviedka získala slušných 70%. Príbeh je takmer po celý čas pútavý, ku koncu som sa už neodtrhol od čítania. Chválim zaujímavé informácie o druhom svete a jeho fungovaní, tiež poodhalenie Goweryho (milostnej :)) minulosti. Stále však nie som stopercentne presvedčený a je zaujímavé, že hlavným hrdinom postapokalyptickej trilógie je Oggerd, ale v poviedkach dominuje Gowery, s ktorým som sa stále nezžil – niekedy mi pripadá otravný.

jojo, tohle mám rád, máme tu děsivé emzáky a ti dělají nepochopitelné věci a my pomalu s hlavním hrdinou odkrýváme proč. a základní nápad není špatný, byť je to vlastně jen zdramatizované staré římské pořekadlo. samotný příběh je přiměřený, mírně okořeněný rodinným dramatem a srážkou s mocí.

westerny jsem nikdy neměl rád a tenhle western převlečený za NSO mi nesedl ani trochu. kromě skvělého nápadu s cestováním vesmíry na základě stabilních pravděpodobností konfigurací obecných konstant tam nebylo nic zajímavého. hodně jsem se nutil k dočtení – nudně vilné ženy, šedivý svůdce, nevýrazný kapitán, pár komických mafiánů… kde nic tu nic.

docela průměrná vesmírná operka. zajímavé nápady, dobré řemeslo, ale příběh podvyživený. pointa je snadno odhadnutelná a rozhodně zanedbatelná. jako kulisy je to super, ale čekal bych, že na jevišti budou herci a pojede se na ostro a ne jen nějaká zkouška akustiky…

Hororový příběh jak má být :) nedokážu popsat proč nedávám 100, ale jistě vím, že něco málo tomu chybí :)

Nemůžu si pomoct, ale nedokázala jsem se vžít do atmosféry, kterou se autorka snažila popsat… hlavně kvůli abstraktním výjevům, které se podle mého názoru nehodili do celkového vyznění příběhu.

Po dvou dílech konečně dochází k něčemu zajímavému a věnujeme se více postavám, které jsme už v minulosti potkali. Bohužel i nadále jsou nemastné, neslané a tudíž jsem jen slepě sledoval, jak se situace vyvíjí aniž bych někomu z nich držel palce. Hlavní zápletka a motivace nepřátel jen dost přitažená za vlasy i na Feista. Aneb když nestačí velký nepřítel, musí se najít větší. A nejlépe dva, nebo ještě víc, aby nám autor mohl naservírovat spoustu vět s rozdílnými vesmíry, magií, realitou, bohy, tajemství a nakonec neříct vlastně nic protože to nedává smysl. Tedy aspoň mně ne :)