RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

123456789101112poslední (340)13598 příspěvků celkem
kniha: Ďáblova obrazárna - Medek, Leonard
Lmslaver | ****1/2 | před 102 dny

Předchozí Dobrodruh 3 (Třetí triarcha) nastavil laťku hodně vysoko a Ďáblova obrazárna měla nelehký úkol, a i když se ji nepodařilo překonat trojku, tak se důstojně zařadila do této série. Čtvrtý Dobrodruh byl na první pohled rozdroben do několika povídek a novel, mezi delšími příběhy jsou vloženy povídky, kde ani známého hrdinu Franka Frantu nenajdete. Teprve až po přečtení celé knihy, vám všechno zapadne jako puzzle skládačka a vytvoří celkový obraz (téměř ďáblův) do jednoho celistvého příběhu. Leonard Medek opět dokázal uchopit a popsat ducha doby a poslat takřka čtenáře strojem času do Jižní Ameriky (a dalších zajímavých lokalit) roku 1916.

kniha: Napojení - Richards, Douglas E.
trudoš | ** | před 102 dny

Zklamání, ale ani ne tak kvůli průměrné osnově, jako spíš pro prachbídné literární řemeslo. Působí to jako amatérská prvotina, se všemi neduhy, které k tomu patří. Přestylizované postavy nemají s realitou moc společného a jejich jednání je zcela v moci tvůrce. Je to jeden supervoják vedle druhého, s duší geniálních vědců a citem pro poezii, to vše prošpikováno notnou dávkou nerdských popkulturních odkazů. Nemluvě o množství moralisticko-etických mouder, jež rozhazují plnými hrstmi do všech směrů. Kdyby mi bylo dvanáct, asi bych to žral i s navijákem, ale teď už mi to přišlo jen nudné. Přitom k zápletce výhrady nemám, usínalo se u ní dobře. Douglas E. Richards jede v duchu akčních filmů páté cenové skupiny a moc se nezabývá tím, jak otřepaně některé zvraty působí. Možná byl záměr nikoho příliš nepřekvapovat a naopak čtenářům dát něco, co slaví úspěch léta jinde. Nevím, ale bylo to krajně protivné a přímou úměrou to shazovalo těch pár chytrých myšlenek, se kterými autor dokázal přijít.

kniha: Tisícerá myšlenka - Bakker, Richard Scott
Madam Brbla | **1/2 | před 102 dny

„Tisícerá myšlenka“ je definována již svým názvem. Autor prakticky rezignoval na děj, třetí díl série je krátkým putováním, ve kterém všichni vedou filozofické či teologické disputace, případně různá obtížně pochopitelná šílenství hýčkají soukromě ve svých hlavách. Někdy záplava slov dává smysl, jindy jsem ty kydy v zájmu zachování příčetnosti nechala jen prosvištět dutinou lebeční.
Jo, taky se trochu bojuje a hodně šuká. Jestli jsem vás tím výrazem znechutila, knihy se nedotýkejte ani třímetrovou tyčí, protože probíhající perverzity obvykle nemají nic společného s milováním.
Pokud jsem v prvním díle chválila charaktery a ve druhém byla znepokojená, kudy se ubírají, ve třetím nezbývá než konstatovat: skoro všechny postavy nabraly směr prdel, sklouzly definitivně k tomu nejhoršímu, co nabízely. Velikášský psychopat se stal směšnou, politováníhodnou postavičkou, sebelítostivý čaroděj mě připravil o kousky zubní skloviny, podobně jako zmatená děvka, která neví čí je a s kým si to rozdat, nadrženého ufňukaného barbara jsem začala vyloženě nenávidět a nelidská parodie na Ježíše pro změnu zoufale nudila.
Přihodíme-li na misku vah celkovou neuzavřenost, kdy se banda fanatiků sice poprala o Pseudojeruzalém, ale temné síly ohrožující svět si dál spokojeně smilní, opravdu nemám důvod hodnotit vysoko. Do pokračování už bych tedy nešla, ne s touhle páchnoucí hromádkou nesympatických existencí. Potvrdila jsem si fakt, že jsou pro mě těžce stravitelné knihy, ve kterých nemám komu (a proč) držet palce. Závěrečnou encyklopedii jsem ignorovala, jazyk lámajících jmen a názvů jsem si užila dost i v hlavním textu. Milosrdných 50%, víc by ze mě nedostala ani ždímačka.
P.S.: Potrhaná křídla týrající vzduch jsem postřehla jen jednou, ovšem otravně často se někdo kdákavě rozesmál. A když násilnický barbar s očima obtíženýma svou vášní „bloudil neprošlapaným krajem“ v průběhu dlaňovky se slepcem, nevěděla jsem, jestli se mám chechtat, nebo hodit šavli.

kniha: V Kalábrii - Beagle, Peter S.
trudoš | **** | před 103 dny

Krásné téma a skvělá atmosféra, přesto se přiznám, že jsem u těch sto čtyřiceti stran dvakrát usnul. Trochu v tom hraje roli fakt, že mě motiv stárnoucího muže, co si nabrkne mladou laňku, zas až tak moc nebere, takže romantická linie příliš nedojala. Co naopak funguje fantasticky, je ústřední téma jednorožce, co přijde porodit na farmu zatrpklého bručouna. A přestože dějová zápletka nabídne zajímavý zvrat, naštěstí se nepromění v sérii kejklířských přemetů, takže vyprávění poměrně klidně plyne k finálnímu kataklyzmatu. Peter S. Beagle přitom dovedně pracuje s literární zkratkou, kdy nepotřebuje tisíce slov k vyřčení samozřejmého. Stejně tak je dobrý v poetice samotného slohu, díky čemuž je radost číst každou jednu větu. Navíc postavy si pro jejich obyčejnou lidskost zkrátka nejde nezamilovat.
Ve výsledku nabízí titul báječně nostalgickou novelku, ideální k darování zasněným slečnám, ještě neoperujících s pragmatismem všedního dne. S touhle knížečkou rozhodně žádné rande nepokazíte.

kniha: XB-1 2016/08 - kolektiv autorů
yerry | **** | před 103 dny

Veľmi dobré číslo, v ktorom kraľujú dve vynikajúce poviedky. Jedna zahraničná a jedna domácej proveniencie. To prvou je druhá časť sveta kývajúceho víru z pera Willa McIntosha Tanec s netopýří dívkou v zemi lazarů a ten duhý odpal odpálil svojou nočnomorovou hororovou schýzou Michal Sirotek pod názvom Neptej se na Tři . Na légii síce nie je hodnotená vysoko, ale autor nech nezúfa, doma nik nie je prorokom. Držím palce aj naďalej ;)

kniha: Anihilace - VanderMeer, Jeff
trudoš | *** | před 104 dny

Velmi atmosférické spojení děl bratrů Strugackých s hororovými vizemi H. P. Lovecrafta. Naneštěstí, jak se zápletka atraktivně rozehraje, brzy k mému zklamání vyšuměla do ztracena. Ono je fajn, že dochází ke spoustě nevysvětlitelných jevů, ale k žádným konkrétním výsledkům se Jeff VanderMeer nedobere. Jistě, možná si všechna odhalení schoval do příště, ovšem já už na ně zvědavý moc nejsem, čistě proto, že mi ta cílená absence odpovědí vadila. Když k tomu připočtu ještě nejistotu, zdali jsem vůbec správně pochopil vývoj událostí, vychází mi mile krátký román, jenž už pro mě navždy zůstane záhadou. A víc mě přitom děsí otevření dalšího dílu, než zůstat u toho nevysvětlena.
Jak už jsem zpočátku naznačil, po atmosférické stránce nemá kniha chybičku. Týmová práce čtyř vědkyň se hned zkraje ukáže jako dysfunkční a pak už události připomínají malou lokální lavinu. Pravdou ale je, že jestli ve vás příběh zanechá pouze semínko totální paranoie, odejdete z tohoto literárního souboje ještě se ctí.

kniha: Gateway - Pohl, Frederik
Dilvermoon | ****1/2 | před 104 dny

V hard sci-fi se obvykle s hlubším ponorem do psychiky hrdinů nesetkáváme, Gateway je však do jisté míry výjimka. A to nejen z toho důvodu, že děj přítomný se odehrává na gauči u cvokaře a podstata knihy (asteroid Gateway se zaparkovanými loděmi záhadných Heechee a výpravy pomocí těchto lodí k těžko odhadnutelným cílům) je již minulostí. Hlavní postava Robinette Broadhead (překvapivě muž, i když nechápu, proč Pohl tohle vymyslel, význam pro knihu nula) je velmi obyčejný, žádný hrdina, jeho motivy jsou zištné, má pud sebezáchovy a nehledí s jasným zrakem někam do neprobádaných končin vesmíru. Tímto je podobný velké většině obyčejných lidí. Samotná myšlenka kosmických lodí na neznámém principu, z nichž každá letí za neznámým cílem a prospektorství vypadá spíše jako ruská ruleta, se mi moc líbí. Prospektoři sice nejsou osvícení hrdinové, jde jim jen o prachy, ale odstartovat odvahu rozhodně vyžaduje. Ovšem potenciální zisk je velký. Potud vše v pořádku, ale překlad (Laser) není nic moc. Především jsem na několika místech byl zmaten, protože to nedávalo příliš smysl. Naštěstí tu je vydání v Tranzitu (že prý pirátské, ale nevím), kde mi překlad připadá lepší a po nahlédnutí jsem si ujasnil i ona WTF místa.

kniha: A zrodí se Nadace - Asimov, Isaac
Methat | **1/2 | před 106 dny

Posledný diel Nadácie ma vôbec nebavil. Našli by sa tam skvelé miesta (linky s Hariho synom Raychom) a preto dávam priemerné hodnotenie. Zbytok knihy je úplne zbytočný. Viac času čitateľ strávi súdením sa v súdnej sieni kvôli banalitám a riešením hlúpostí. Predohra sa Asimovovi podarila, no druhý diel nič moc. Ale to som očakával a ku knihe som tak pristupoval a nakoniec som nebol sklamaný.

kniha: Poslední kolonie - Scalzi, John
Madam Brbla | ***1/2 | před 106 dny

Na téma kolonizace cizích planet jsem v posledních letech četla několik knih a většinou jsem si dané téma dobře užívala. Těžištěm Scalziho příběhu však není průzkum neznámého prostředí, agresivní fauna či flóra a další problémy spojené se snahou podmanit si nové prostředí. Tohle všechno sice v knížce najdeme, jde však o pouhou kulisu pro mezirasový konflikt a intriky v intrikách Koloniální unie. Což je docela škoda, protože ta dobrodružná složka s různými vnitřními spory šlapala bez problémů (stručnosti navzdory), zatímco širší vesmírné uspořádání, konflikty a politika mi zatím přišly dost zjednodušené a nevěrohodné.
Vedlejším postavám by prospěly propracovanější charaktery, nicméně starý známý John Perry z „Války starého muže“ je stále sympaťák s mile sarkastickým nadhledem, dialogy mají šťávu, celé se to čte hladce. Čtivosti ovšem podtrhává nohy určitá zkratkovitost a plytkost. Autor se pokouší o přidanou hodnotu, o zdůrazňování lidskosti (bez ohledu na to, kde a kdy se dotyčný narodil, jakou barvu má jeho kůže, kolik má očí, končetin atd.), ale jaksi to klouže po povrchu a působí popcornově.
Dilema ohledně hodnocení rozsekly až závěrečné strany, kdy se snesl bůh ze stroje. Ani neměl tu slušnost připlachtit nenápadně, přistál s kvílením bánší, ohlašujícím konec nadějí na vyšší procenta.
Bavila jsem se, do vesmíru „Koloniálních válek“ jsem určitě nezavítala naposled – vrátím se, až zase budu mít chuť na jednoduché, svižné scifko s mírným myšlenkovým přesahem. 71%

kniha: Ruiny - Smith, Scott
trudoš | ***** | před 107 dny

Nikdy, opravdu nikdy, nejezděte na neznámá exotická místa, obzvláště když se nedokážete dorozumět s místními domorodci. Příkladem budiž šestice výletníků, hrdinů této knihy.
Hororů tematicky zaměřených na zmutované cosi, co pomalu vyvražďuje mladé, krásné a do nedávna šťastné turisty, je mnoho a mají i svá nepsaná pravidla. Dlužno říci, že Ruiny je bezezbytku splňují a zároveň mají tendenci být něčím o chlup lepším. Hodně tomu pomáhá vynalézavost Scotta Smithe, který se zaměřuje především na psychologii postav v situaci „ztraceni v džungli s masožravou bestií za zády a bez možnosti návratu“. A excelentně se mu daří celých čtyři sta stran, aniž byste tloukli hlavou o stěnu nad primitivností zápletky. Nepřichází s ničím novým, pouze využívá staré osvědčené způsoby a to s naprosto fantastickým výsledkem.
Rád bych na závěr varoval před anotací, která – z nějakého mně nepochopitelného důvodu – prozradí prakticky děj tři čtvrtě románu. I tak Ruiny určitě nezklamou, jste-li žánrovým fanouškem.

Túto knihu som „skonzumoval“ za volantom auta vo forme audio-knihy, takže do hodnotenia nemôžem zahrnúť technické knižné aspekty. K audio špecifikám len dodám, že dĺžka takmer 20 hodín je slušný rozsah, no Jiří Pobuda to podáva spôsobom, ktorý absolútne neunaví.

Zostáva teda hodnotiť literárne kvality a tu ide jednoznačne palec nahor. Výnimočné dielo svojou hĺbkou spracovania, historickou autenticitou a aj jeho protagonistami. Reálie našich zemepisných šírok s prelínajúcimi sa národmi (a v tej dobe aj náboženstvami..), sa čitateľovi doslova otvoria pred očami. Zvyky a obyčaje Germánov, Keltov aj Rimanov sú podávané veľmi prirodzene popri plynutí deja. Tento, poviem na rovinu, svojou hĺbkou smelo konkuruje Shakespearovskej tragédii. Láska, pomsta, ambície a nenávisť sú tu hybnými silami, ktoré menia osudy všetkých naokolo.

Fantasy prvky sú dávkované s mimoriadnym citom a vždy sú na pomedzí fantaskna, čiže poväčšinou ich čitateľ môže pokladať aj za výplody „šamanských“ drinkov. Takže pozornosť je vždy na hrdinoch, nakoľko napokon sú si sami strojcami svojho šťastia. Veľmi som si to užil. Ani epilóg tu nie je len nejakým zbytočným resume, úplne na záver ešte príbehu dodá neuveriteľnú časovú plasticitu.

kniha: Pelyněk 1 - Tučka, Daniel
trudoš | ***1/2 | před 108 dny

Danielu Tučkovi nelze upřít nápaditost, ani odvaha jít do tak komplikovaného vyprávění. Komplikovaného ve smyslu spletitého, protože tady nejde o nějaké zahazování prstenu, nebo zachraňování princezny. Tohle je dobrodružství ve velkém, s cestou do neznáma, odhalováním historie a bojem mezi bohy, magií a technikou. Přitom hrdiny jsou lidé mravů vznosných, ale prostých, se ctí na štíru – tedy žádní rytíři na koni, nebo duševně rozervaní tuláci. Srandovní docela je, že děj vlastně posouvají skutky záporných postav a ty kladné se jen vezou na způsobených trablech.
Jenže i když měl příběh všechny předpoklady k tomu nadchnout, neskončil u mě se stoprocentním úspěchem. Autor se až zbytečně vyžívá ve steampunkových vymyšlenostech, které jsou sice skvělé, ale často nepodstatné. Navíc jsem se trochu ztrácel v zápletce i v motivacích, hlavně při závěrečné rekapitulaci dějinných souvislostí. Avšak hodně věcí se ještě tají, jak dává tvůrce při finále najevo, takže druhý díl je takřka nezbytností.

kniha: XB-1 2016/07 - kolektiv autorů
yerry | *** | před 108 dny

Zasa raz jedno subjektívne poslabšie číslo. Nejako mimoriadne ma tu nezaujala žiadna z poviedok, čo sa mi už dlho nestalo. Nechcem tým napísať, že tie texty boli zlé. Priemerné hodnoty však neprekročil ani jeden z nich. Toto sa nevzťahuje na publicistickú sekciu, ktorá si svoj štandard zachováva…

kniha: Probuzení - Lebbon, Tim
trudoš | **** | před 109 dny

Tim Lebbon jde nekompromisně po nejzákladnějších lidských slabostech – strachu z neznáma a strachu ze smrti. Posádka těžební lodě se musí vypořádat s nepěkným překvapením v podobě xenomorfů, na které narazili v hlubinách planety LV-178. Problém je, že jediné zbraně, které mají k dispozici, jsou obyčejné hornické nástroje. Takže o večírek je postaráno a člověk těm havířům může jedině držet palce.
Zapojení Ellen Ripleyové do příběhu ovšem považuji za zbytečnou chybu. Nejen že se tím autor zbavuje momentu překvapení, protože je jasné, že to drsanda musí přežít, ale tím že zakomponoval svůj příběh mezi první a druhý film, dává tak v podstatě dopředu najevo, jak celá ta párty skončí. Co ovšem kvituji s nadšením, je, že vetřelci jsou zde skutečným nebezpečím a ne pouze obtížným hmyzem, jako v některých románech z 90. let. Pravdou ale je, že ty nejlepší scény často působí dojmem reprintu. Přesto se podle mě jedná o jeden z nejpovedenějších návratů do světa toliko oblíbených strojů na zabíjení.

kniha: Problém tří těles - Cch‘-Sin, Liou
Vlask | *1/2 | před 110 dny

Klasická hard sci-fi jakých se v dnešní době moc nevydává, nebo mně aspoň míjejí. Problém je v rozvržení obsahu. Cca 60% je ono sci, což pro běžného Frantu čtenáře není moc záživné čtení, neb astrofyzika mu nepřipadá zajímavá a fascinující. Navíc ani nedokáže zjistit, jak moc autor vaří z vody. Dalších cca 30 procent připadá na filosofování zejména ohledně ekologie a dopadů čínské kulturní revoluce. Na samotný nosný děj připadá nepatrná část knihy, drtivou většinu času se prokousáváte nezáživnou vědou smíchanou s filosofií ohledně sociologických dopadů čínských experimentů a něco zajímavého se děje jen velmi zřídka.

kniha: Trojice - Lotz, Sarah
trudoš | ***1/2 | před 111 dny

Neustálé ponechávání čtenáře v nejistotě, o co že to vůbec jde, pomalé stupňování napětí pomocí nejasných náznaků a sem tam nečekaně vyhrocené násilí – to vše dělá z příběhu Sarah Lotzové velmi atraktivní čtení. Námětem přitom mnohým připomene Midwichské kukačky Johna Wyndhama, formou pak horor Carrie od Stephena Kinga. Faktem je, že rozsahem by Trojice zvládla spolknout obě zmiňovaná díla a ještě k tomu přihodit nějakou tu novelku jako dezert. Jenže na velikosti nezáleží.
Román je typickým příkladem toho, co se může stát, když redaktor neukočíruje spisovatele a tomu původní nápad na povídku přeroste v pětisetstránkový epos. Což o to, autorka umí zaujmout všemi dostupnými triky, nic to však nemění na tom, že po dočtení knihy má člověk pocit, že si z něj někdo ošklivě vystřelil. Nepopírám, že je tu množství povedených obrazů a navíc se to vážně čte prakticky samo, celku však chybí konkrétní uchopitelný smysl. A to je vážně hřích, který by zasloužil navrácení rukopisu a jeho přepsání.

kniha: Tarzan a leopardí muži - Burroughs, Edgar Rice
louza | ***1/2 | před 111 dny

Burroughs v leopardích mužích intonuje podobně jako v přechozí knize i když se drží spíš tradičnějších postupů (takže žádné anglicky mluvící opice). Spíše než Tarzana sleduje složitý propletenec několika postav vzájemně se hledajících a ztrácejících se v džungli, aby teprve s posledním odstavcem vysvětlil pointu. Hlavní hrdina je tu spíš jako berlička na pozadí, když už autor neví v hlavní linii kudy kam. Pikantní je, že většinu příběhu si Tarzan ani neuvědomuje, že je Tarzanem. Kniha je promarněnou příležitostí, protože kult leopardích mužů je velmi pěkná premisa, která by zasloužila lepší zpracování. Tu v prvorepublikovém vydání supluje ilustrátor Jiří Wowk svými výtečnými pérovkami.

kniha: Telepat - Brunner, John Kilian Houston
WugWugs | ***1/2 | před 111 dny

Viete kto je Charles Xavier? Nevadí ak nepoznáte X-menov, telepat Garry Howson a Hellen Kellerová sú ich realistickejšia a ľudskejšia verzia. Desivo zlá obálka a banálny názov českého vydania robia z Celého človeka (The Whole Man) neprávom akési šestákové sci-fi. Pritom asi najbližšie má k psychologicko-vývinovej dráme Ruže pre Algernon, ktorá vyšla o dva roky neskôr (1966). Nie je ťažké si predstaviť mutáciu, vďaka ktorej dokážu niektorí pasívne načúvať, alebo aktívne ovplyvňovať myšlienky druhých. Na rozdiel od komixových X-menov však Celý človek používa telepatické schopnosti ako náhľad konfliktu postihnutie-nadanie. Garry je od narodenia fyzicky deformovaný tak, že neujde žiadnemu zhrozenému pohľadu- a o to viac vníma každú aj nevyslovenú myšlienku. Funkcia „kto si o nás čo myslí“ je nám vnútorne tak silná, že sa ťažko rozhodnúť, či telepatické poznanie pravdy by bolo vyslobodením, alebo skôr ešte väčším prekliatím (Sartrove „peklo, to sú tí druhí“ dovedené do najzadnejšieho extrému). S tým tematicky súvisí zaujímavé využitie myšlienky telepatie, čiže priameho (nesprostredko­vaného) prístupu k mysliam iných postihnutých, napr. hluchonemých a náhľad ich sveta – v ktorom krik otca nie je počuť, iba vidieť v agresívnej gestikulácii úst a tváre. Taktiež zobrazenie postihnutých, dominovaných pocitom menejcennosti a túžby po najmenšom ocenení a dôležitosti. Celý človek je takmer neznámy, ale hodnotný príspevok k zamysleniu o stigme postihnutia, nadaní, menejcennosti a ocenení – ktorý však z príbehového hľadiska pokrivkáva, tak ako jeho hlavná postava. https://cs.wikipedia.org/wiki/Helen_Kellerov%C3%A1

kniha: Prokletí - Palahniuk, Charles M.
trudoš | **1/2 | před 111 dny

„Klidně si myslete, že všechno zlehčuju, ale smrt je asi ten nejblbější vtip, co jsem kdy slyšela.“
Ono ani tak nejde o to, že by román postrádal nápad – ten je naopak skvělý. Třináctiletá holka se ocitá v pekle za to, že hulila trávu. Zapomeňte na desatero, spíš si k němu přihoďte ještě milion šest dalších bodů, za které můžete na věčnosti pykat. Třeba že příliš často používáte klakson… Naneštěstí zápletka je něco, co Chuck Palahniuk nemá zapotřebí. Počítá s tím, že road trip peklem je natolik nosné téma, že cokoliv dalšího by bylo zbytečné. Což je vcelku škoda, protože silná místa tu jsou. Dobré jsou dívčiny monology a některé absurdní scény, přičemž člověk není ochuzen ani o skvělé hlášky. Problém jsem měl ovšem se samotnou hrdinkou, jež mi byla po většinu doby nesympatická a její eskapády mě přestaly bavit po straně padesát. Zvláštní pozornost si však určitě zaslouží doslov Jiřího Pavlovského, který mi zpětně dokázal osvětlit, proč číst tuhle knihu nebyla nakonec úplná ztráta času.

kniha: Dům za zdí - Mitchell, David
Madam Brbla | ****1/2 | před 112 dny

Dosud jsem kolem Davida Mitchella jen po špičkách kroužila, jelikož jsem získala dojem, že by jeho tvorba mohla mít příliš vysoké nároky na můj chatrný intelekt. Nesměle jsem si měřila pohledem „Atlas mraků“ vysoko na poličce a v duchu slibovala: „Jednou se k tobě dostanu.“ Po návštěvě „Domu za zdí“ ze mě obavy spadly jako spodní prádlo ze striptérky. Hned v úvodním příběhu, kterým mne provázel tak trochu jiný chlapec, jsem pochopila, že si s knihou budu výborně rozumět. Druhý střípek do skládačky, kdy se změnil vypravěč a doba poskočila o 9 let kupředu, mě v euforických pocitech utvrdil. Oba charaktery byly naprosto rozdílné a perfektně… prožité, to je asi ten nejlepší výraz. Autistický kluk i špinavý polda působili dokonale autenticky. Následující střídání tolik úspěšná nebyla; další postavy mě neoslovily tak silně – nešlo o horší zpracování, akorát ve mně prostě nevzbuzují nadstandardní zájem zamindrákované studentky, lesbické novinářky ani… no, nemusím vykecat všechno). Navíc každá povídka logicky ubrala něco z tajemství a tím také z kouzla, kterým byl „Dům za zdí“ opředen. Nejspíš to tak muselo být, já bych však v tomto případě raději dále tápala v londýnských mlhách, zůstala u nejasných strašidelných obrysů a znepokojivých domněnek, než si nechala vše popsat a vysvětlit. Proto „jen“ 90% za tento dvoudenní superzážitek.

kniha: Dobyvatelé sluneční soustavy - Pacner, Karel
ippokorny | nehodnoceno | před 113 dny

Povídka je jednou z posledních sci-fi oslavující Sovětský svaz (vydána dva roky před jeho rozpadem) a jeho údajné vesmírné úspěchy (Sověti ani nikdo z nástupnických států Sovětského svazu na Měsíci dodnes nebyl). V povídce se uvádí mezinárodní spolupráce řady států, realita je stále taková, že státy provádí kosmický výzkum spíše každý za sebe, snad s výjimkou orbitální stanice ISS. Optimistické je v povídce i datování dobývání Měsíce a planet sluneční soustavy. A uvedený název Morozovova kometa je patrně podle Pavlíka Morozova (sovětského pionýra oslavovaného stalinistickou propagandou, viz Wikipedie, heslo Pavlík Morozov).

kniha: Artefakt - Hlaváčková, Kristina
trudoš | ** | před 114 dny

Výhodou autorky je její slohová predispozice. Kde spousta začínajících tvůrců tápe, tam se Kristina Hlaváčková pohybuje jistým krokem profesionála. Vyprávění šlape, věty plynule přecházejí jedna v druhou a zatínání zubů u kostrbatých dialogů se nekoná. Po úvodní akci však přijde rozpačité vysvětlování toho co, kdo, kde a proč. Vývoj děje tak už v půlce ustrne a zápletka se až do konce prakticky nehne. Vše pak vygraduje na posledních stranách, kde si spisovatelka dokonce nechává pootevřená dvířka pro pokračování.
Možná kdyby byla kniha o polovinu kratší, bylo by z ní slušné akční béčko. Takhle mě vatová výplň až příliš bila do očí, nehledě na to, že originality je v ní poskrovnu. Naopak, často se zde pracuje s otřepanými motivy, aby byl vykreslen svět, jenž by šel shrnout do několika vět. V tomhle ohledu pak trpí věkové zařazení cílových čtenářů. Na odrostlejší je to dost prostinké, pro mládež zas moc dospělácké, přitom ale vyjadřování a chování hrdinů odpovídá spíše druhé kategorii.

kniha: Naslouchač - Stehlíková, Petra
idle | ***1/2 | před 114 dny

Autorka si vymyslela působivý a propracovaný svět, což je zároveň pozitivum i kámen úrazu celého díla: celou dobu jsem měla pocit, že by se kniha měla jmenovat Vysvětlovač.

První třetina je dost úmorná: kromě úvodní scény se neodehraje téměř nic, zato vypravěčka čtenáře zahltí historií světa (již tato nevzdělaná dívka z ghetta zatím ani nemůže znát) i svého dětství a spoustou novotvarů (které jsou v tu chvíli zbytečné, protože je stejně musí všechny vysvětlovat). Učňovská léta jsou obdobná, na jednoduchou učňovskou otázku mistr obvykle reaguje půlstránkovým výkladem. Naštěstí je popisovaný svět aspoň zajímavý, jinak by to bylo k nepřežití.

Pak se konečně vysvětlovací pasáže naředí dějem a i když některé interakce testovaly hranice uvěřitelnosti (elitní vojáci dělající chůvu nezvladatelnému děcku – všechna čest), najednou se vyklube čtivé a zábavné vyprávění.

Po dalším dílu určitě sáhnu, snad se z toho ale nevyklube sáhodlouhá série.

kniha: Řád vlkodlaků - Ruthenbeck, Steve
trudoš | *** | před 115 dny

Řád vlkodlaků je přesně tím, na co byste knihu od pohledu tipovali – parádní brakovka, kdy se mezi sebou řežou američtí vojáci a nacističtí vlkodlaci, to vše pěkně v kulisách 2. světové války. K tomu samozřejmě patří i řada nelogičností a absurdit, které se táhnou od postav až po samotný motiv lykantropů. Ovšem nejslabším prvkem je bohužel text samotný. Jenže tady se obávám, že tentokrát to nemá na triku pouze autor. Což je opodstatněné jednou z poznámek pod čarou od pana překladatele:
Nejvulgárnější výrazy nejsou v knize nikde překládány v českém ekvivalentu!!! „Verpiss dich Arschloch!“, snad: „Trhni si nohu, pitomče!“ („Jdi se vysrat, čůráku!“ je sotva přijatelné!!)
Je evidentní, že pro Václava Pauera byla vůbec celá kniha „sotva přijatelná“ a etika řemesla mu sotva něco říká. No, text podle toho taky vypadá. Díky tomu jinak vcelku přímočarý a jednoduchý hororový masakr vzal za své. Přesto vřele doporučuji všem fanouškům vyhřezlých vnitřností, rozprsklých mozků a létajících končetin.

kniha: Stroj času - Psůtková, Zdenka
Gaarq | *** | před 115 dny

pro teoretiky žánru a znalce fantastické ruské tvorby starých časů určitě významný sborník, pro běžného čtenáře už notně zubem času ohlodaný soubor děl, z nichž některé jsou sice nadčasové, ale zbytek už podlehl zkáze po expiraci. ovšem kniha jako taková je luxusní; formát, ilustrace, úprava a je to přesně ten kousek, který ve mě vyvolává touhu něco takového držet v ruce. našlo by se pár typo-chybek, ale opravdu se mi po něčem takovém stýská.

kniha: Plamen v temnotě - Tahir, Sabaa
Lokina | ***** | před 116 dny

Druhé díly hlavně u young adult knih bývají často slabším článkem v celé sérii, ale u většiny kvalitních fantasy knížek to neplatí a rozhodně to neplatí pro druhé pokračování ze série Jiskra v popelu. Autorka se s ničím nemazala a rovnou nás od první kapitoly hodila do akce. První polovina byla trošku pomalejší, kdy Laia a Elias pořád utíkali a schovávali se, ale přesto se tam nestále něco dělo. Mnoho asi překvapí a asi nepotěší, že autorka použila zase to otřepané a klišé téma, milostný trojúhelník. Ale nenechte se zmást a než na to od začátku začnete házet hate poznámky, počkejte si na konec. Když už si myslíte, že příběh vám už nic nabídnout nemůže, dostanete pořádnou facku a vy zjistíte, že ten nenáviděný trojúhelník, měl pro příběh opodstatněný význam. Jsem ráda, že příběh jsme mohli vidět i z pohledů jiných postav a že Helena dostala více prostoru a moc se na ni těším v příštím díle. Díl přinesl i nové postavy a na Harpera jsem hodně zvědavá, protože kolem jeho postavy se vznáší plno zajímavých otázek. Tenhle druhý díl se povedl, je to napínavé, šokující, no prostě super :-)

kniha: Dnešek není naposled - Mastai, Elan
Lokina | **** | před 116 dny

Dnešek není naposled je opravdu ojedinělé dílo, které udělá radost všem milovníkům sci-fi, zvlášť cestování časem či alternativní roviny budoucnosti. Knížka má i zvláštní styl psaní, kdy je to z pohledu hlavního hrdiny, který ho vypráví. Kniha je vážně nápaditá a dynamická. Ale některé kapitoly byly nezáživné a já jsem si říkala, jaký mají smysl. Měla jsem co dělat i obsáhlými pasážemi, kde si hlavní hrdinové vylévali city v sáhodlouhých souvětích. Stejně tak mi dělaly menší problém i pasáže o fungování cesty časem, co je to časová kotva nebo tah, ale bylo docela srozumitelně popsané, takže jsem nebyla za vědeckého negramota :-D Ale musí se nechat, že v knize jsou i zamyšlení hodné citáty, nad kterými jsem se pozastavila a vstřebávala jsem jejich krásnou pointu. Knížka se nečte nejjednodušeji, ale když s ní budete mít trpělivost, dokážete ji ocenit :-)

kniha: Předehra k Nadaci - Asimov, Isaac
Methat | *** | před 116 dny

Šiesty diel Azimovej Nadácie a prvý v chronologickom poradí. Ja som ju čítal až po prvej pätici kníh a aj keď som očakával oveľa nudnejší dej, nebolo to až také zlé. Hari cestuje spoločne s Dors po celom Trantore, navštívia množstvo kultúr, ktoré autor dokonale opíše – ich zvyky, život, „náboženstvo“ a schovávajú sa pred císárom. A na konci nám to Asimov zasa raz natrie, ako je to u neho zvykom. Nižšie hodnotenie dávam za zdĺhavosť niektorých pasáží a aj keď nám autor ozrejmil život Seldona a začiatok psychohistórie a Nadácie samotnej a doplnil chýbajúcu časť skladačky, pre mňa to bol trochu zbytočný diel a bojím sa, že ma posledná kniha z tejto série sklame.

kniha: Nová naděje - Münter, Felix A.
trudoš | ***1/2 | před 118 dny

Nekomplikovaná postkatastrofická dobrodružka, která netlačí na pilu v rámci blockbusterové akce. A to je svým způsobem docela fajn, protože nejde o další neúmyslný klon tří velkých káček (Kulhánek, Kopřiva, Kotleta). V mnoha ohledech mi to spíš připomínalo našeho Vladimíra Šlechtu (v dobrém), jen bez toho balastu mravokárně politických postřehů. Též nelze opomenout inspiraci v klasických indiánkách Karla Maye, jež jsou pro německou kulturu něčím víc, než jen ikonickým kánonem. Ne že by Felix A. Münter přímo kopíroval Poklad na Stříbrném jezeře, ale pěkných pár motivů evokujících známé scény tu prostě je. Postava Moodyho, boj o Stanici, naháněčka špeha a tak podobně. Ale právě tahle jednoduchá tónina je tu hrozně prima, nenáročná a přímočará. Padouši jsou tihle, hrdinové tamti a teď se vzájemně poperte, přičemž kdo umře první, prohrál. Otevřený konec tak vlastně ani moc nevadí, protože cesta zkrátka pokračuje dál, a kdyby do dalšího dílu člověk všechno zapomněl, nestane se lautr nic.

kniha: Konec hlídky - King, Stephen
Madam Brbla | **** | před 119 dny

Bill Hodges sice stojí jednou nohou v hrobě a druhou na banánové slupce, to mu však nebrání společně s parťačkou Holly řešit na vlastní pěst případy zvláštních sebevražd, jakkoliv stopy vedou neuvěřitelným směrem a do velmi temných zákoutí. Závěr trilogie definitivně opustil kolej „normálních“ zločinů a zběsile vyrazil po paranormální trati do stanice Horor. Ne, bát se pravděpodobně nebudete, i když z některých scén zamrazí. King se tentokrát příliš soustředí na děj a na vzájemné vztahy postav, hutná atmosféra bohužel poněkud absentuje… ale docela si umím představit, že kvalitní filmová verze s patřičně ponurou hudbou by mohla strach navodit.
Uspokojivé zakončení série, byť má své zápory: například mám dojem, že se autor chvílemi snaží demonstrovat, jak drží krok s dobou, s novými technologiemi, aniž by o tom dokázal čtenáře přesvědčit (mě tedy ne a to mám do ajťáka daleko). Taky by nezaškodilo méně často zdůrazňovat, kam se člověk dívá při lhaní.
Nejsem zklamaná, nejuchám nadšením, prostě jsem za své peníze dostala Kingův slušný standard. Jako fajn, Stephene, ale přece jen už by to zase chtělo napsat nějakou pořádnou pecku, co mě vystřelí z papučí a ještě po letech budu při vzpomínce na ni blaženě slintat… 75%

Nadprůměrné číslo, které kromě povídek vynesl na piedestal absolutního hodnocení skvělý esej Františka Novotného k padesátému výročí shození atomových bomb na H + N. No, skvělý…, ve světle dneška (2018) působí poplatně době vzniku, ale o to více je zajímavý. Spoustu myšlenek je aktuálních a spoustu nových se dá extrapolovat. Navíc se neomezuje jen na vědeckou historii, ale úvahu rozšířil o obšírný dopad na fantastickou literaturu. Velmi podnětné čtení.
O povídkách se tentokrát nebudu rozepisovat, vše podstatné naleznete v komentech u nich.

kniha: Lisey a její příběh - King, Stephen
Laxik | **** | před 119 dny

Lisey je výborná. Ale až tak od poloviny. Do té doby je to dost náročné čtení o krizi jedné stárnoucí vdovy po šíleném spisovateli. Jenže bez té první půlky by ta druhá nedávala smysl a neměla takovou emocionální sílu.

kniha: Nejsem sériový vrah - Wells, Dan
Jimm.ik | **1/2 | před 120 dny

Čekal jsem asi něco víc. Nadpřirozený prvek pro mě byl navíc, psychologie hlavní postavy je dost nedotažená. Vývoj postavy by fungoval asi jen v představě autora a i tam to dost pokulhává. Každopádně je to čtivá knížka, dobrá na relaxační četbu. Číst to jako teenager tak hodnotím daleko výše.

kniha: Armada - Cline, Ernest
snop | *** | před 121 dny

Cte se to jednim dechem, i proto takove hodnoceni a ne nizsi. Protoze klise ze strany mimozemstanu a celkoveho nastaveni konfliktu jeste jdou vysvetlit (a Cline je vysvetluje), ale klise ze strany lidi a jednotlivcu jsou proste autorova lenost. A nepomuze tomu ani spousta hlasek a citaci a geekovskeho pomrkavani.

kniha: Vylévání krve - Schink, Petr
trudoš | ****1/2 | před 121 dny

Kdo si pamatuje autorovu debutovou sbírku povídek Špinavá práce, jistě zná i gangstera Charlieho Parkera. Ten se tentokrát vrací na scénu v plnohodnotném třistadvacetis­tránkovém provedení, za které by se nemusel stydět jakýkoliv mistr popravčí.
Román je nádhernou ukázkou akční tvorby, jež sice neoplývá originální zápletkou, ovšem díky své jednoduchosti lehce vtáhne do děje a nepustí do poslední stránky. A i když Petr Schink pracuje s obehranými motivy, pořád dokáže překvapit nečekaným vývojem událostí, které se zběsilým tempem žene stále kupředu. Je to masakroidní řežba, často až nechutná v detailech, ovšem co byste také od knihy s názvem Vylévání krve chtěli? Rozprávku o klučíkovi s kouzelnou hůlkou?
Velká výhoda závěrem – jde o zcela samostatný román, vše, co potřebujete znát, je zde řečeno, žádné záludné odkazy na předchozí povídky se nekonají. Navíc se příběh odehrává v jižanském prostředí, které já tolik rád, takže mé nadšení možná berte za krapítek podjaté. I trudoš má své dny.

kniha: Dračí věštba - Sutherland, Tui T.
snop | ***1/2 | před 121 dny

Naivnější, ale celkem pěkné, zejména proto, že všichni hlavní hrdinové jsou draci. Lidé jsou zde také, ale spíše jako směšná a nenechavá nesrozumitelně pištící havěť, která snad sice může občas draka zabít, ale většinou jim drak ukousne hlavu.

Hlavní hrdinové mají prorokováno, že zastaví vleklou válku mezi dračími rasami. Takže všech pět dračích děcek, každé z jiné rasy, musí spojit síly a ukázat, že kombinací předností každé z ras překonají i ty největší obtíže… a dostanou se dokonce pár kilometrů od místa, kde prožili své dětství.

Ono totiž je to první kniha patrně dlouhé ságy, takže se v ní moc nestihne, natož zastavit válka.

Nu, je to celkem čtivé, jenom občas ruší ty nepříliš domyšlené věci, jak totiž draci, kteří mají drápy a neumějí se proměňovat, dokážou psát svitky a vůbec jemně manipulovat s věcmi… Jestli vyjde další díl, asi tomu dám ještě šanci, aby se to trochu rozjelo.

kniha: Vlci - Kotleta, František
Key | *** | před 121 dny

Dobry namet, ale rozsah pokulhava. Ze zacatku se to tahne tak akorat, ale na konci je to fik fik a hotovo. Jako kdyby dosel papir (nebo misto na disku)

Nechapu proc jsou to povidky na pocest DG. Cekal bych neco co s nim ma alespon neco spolecneho, ale tady jsem se musel hodne premahat, abych nektere povidky pretrpel. Dve hvezdy jsou za ty dve povidky, ktere jsem si vychutnal.

kniha: Hardware - Williams, Walter Jon
WugWugs | **** | před 122 dny

Prázdnymi americkými prériami si to šinie novodobý kovboj-pašerák zapojený do obrneného vznášadla. Krížom cez kukuričné polia, ich ploty, popri automatizovaných kombajnoch a dávno opustených obydliach rysuje tesne nad zemou čiaru bez jediného zaváhania – zrýchlené reflexy pevne držia ovládanie v neurochemickom zovretí mozog-kábel-tank. Len máloktorý radar zachytí upravený povrch vozidla a z občasných nebezpečných situácií zdrhne únikovou rýchlosťou. Noví hrdinovia sú pašeráci, ktorí svojím remeslom idú chtiac-nechtiac proti korporáciám, spoločnostiam, ktoré chcú mať pod palcom svojich plukov každú súčasť života cez kontrolu tovaru, nech už ide o čokoľvek, čo ľudia potrebujú alebo po čom túžia. Ako jediní si udržiavajú slobodu, nepolapiteľní a bez príslušnosti.

Cyberpunk nemusí byť jednoduchá oddychová literatúra. Dôležitá je forma, hlavne žiadne precedené posolstvo. Aj preto sa vzpiera sfilmovaniu – v zúfalstve z nedostatku originálnych námetov ho začínajú objavovať až dnes (Altered Carbon). Medzi oddychovými príbehmi zo sveta Shadowrun, Dickovými elektronickými ovečkami, Stephensonom, Neuromancerovi a japonskými bizarnosťami občas ťažko nájsť spoločné styčné body. Hardware je kovovejší cyberpunk, dobre premyslený a nabitý nápadmi; moderná kovbojka. Znamená to, že viac času ako v bojoch korporácií alebo virtuálnej realite strávime v akcii na ceste. Hardwired operuje s tým, čo už dnes poznáme z nejedného zdroja – telesné a mentálne modifikácie, všadeprítomná sieť, prípojky do mozgu, diaľkové ovládanie. Cítime sa ako doma, až banálne, nie je tu nič prevratné ako tomu bolo pred tridsiatimi rokmi. Williams je zručný spisovateľ a Hardwired ako zoznámenie so žánrom odporúčam skôr ako Neuromancera.

Kouzlo Duny vládne vesmíru už přes neuvěřitelných padesát let, přesto k dokončení cyklu za života Franka Herberta nedošlo. Až duo sehraných pokračovatelů dovedlo sérii k velkolepému finále, které ukončuje všechny rozvětvené linie. Tím pádem španělská vesnice pro neznalce, naopak pro skalní fanoušky v podstatě nezbytnost.
Jenže navázat tam, kde skončil kánon, není nikdy jednoduché. Přestože se autoři v kulisách dlouhodobě a úspěšně pohybují, závěrečný díl nepatří mezi jejich vrcholné kousky. Začátek se snaží po vzoru prvního dílu rozehrát děj řádně ze široka, jenže množství postav a frakcí zmate i ostřílenějšího hráče. Nemluvě o všech těch klonových reinkarnacích, nebo obehraných intrikách. A místo toho, aby zápletka šla ve vlastních šlépějích, snaží se za každou cenu zapasovat do sebe všechny ty události, které se dosud odehrály a vygradovat je do tragédie gigantických rozměrů. Dlužno však podotknout, že finální bitva je hodně povedená, jen tu hipísáckou tečku si mohli tvůrci odpustit.

123456789101112poslední (340)13598 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu