RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

1345678910111213poslední (340)13598 příspěvků celkem
kniha: Zadrž hvězdy - Khan, Katie
Clarice | ** | před 121 dny

Moje hodnocení berte s rezervou. Nejsem cílová skupina, takže mám k tomu pochopitelně asi více výhrad, než by si příběh zasloužil. Jde o klasickou romanci, jíž nepřejí společenské poměry. Totiž Max a Carys žijí ve světě, který se našemu podobá jen málo. Část planety je zničena válkami, Zemi navíc ohrožuje asteroidový pás, přes který se dostanou jen ti nejlepší. A až se to stane, lidé se vydají ke hvězdám. Společnost převážně na evropském kontinentu žije zvláštně. Do nějakých pětatřiceti se dvojice nesmí párovat a zakládat rodiny. Jejich životy řídí cyklus rotací, v důsledku nichž každých pár let žijí, pracují a učí se v jiné zemi. Poznávají nové lidi, zejména také díky čilému životu na sociálních sítích a mají možnost rozšiřovat si obzory, dá se říct zajímavým, ale společností vynuceným způsobem.

Dvojice hrdinů příběhu, jak už to v romancích bývá, má s tímhle zřízením pochopitelně problém. Zvolí proto možnost, která by mohla jejich osud zvrátit. A to se stane, ale asi trochu jinak, než by čekali.

Autorka pracuje ve filmových studiích, což jsem věděla předtím, než jsem knihu začala číst. Bohužel jsem při čtení mívala často dojem, že čučím na film a nejednou mě tahle skutečnost spíš popudila, protože část příběhu tím zásadně trpí.

Jak už je z anotace jasné, příběh se odehrává částečně ve vesmíru, když se dvojice ocitne mimo loď a má hodinu a půl na to svou situaci napravit. A částečně v jejich minulosti, kdy se autorka propracovávala událostmi od jejich setkání, až po různé trable ve vztahu způsobené právě zmíněným společenským tlakem. Obě části místy trpí naivitou, plusem pak je zajímavý svět a jedno dilema zmíněné ke konci.

Kniha je vhodná spíš pro mladší čtenáře. Milovníky výplodů současné mládežnické kinematografie, jako je např. Divergence, Hostitel, apod., se tento příběh určitě líbit. bude. Už třeba také proto, že se podle všeho mohou těšit i na filmové zpracování.

kniha: Spoutaný svět - Harrison, Harry
Polinius | ***1/2 | před 122 dny

Krátká svižná kniha, kde všechno pěkné odsýpá. Pod pojmem krátká, myslím rozsah 200 stran malého formátu. Nejlépe kniha funguje bez znalostí textů na obou stranách obálky. Nejlépe kniha funguje, když dopředu nevíte vůbec NIC.

*

Kniha začíná a na scéně se objevuje charismatický inženýr Jan Kulozik, který pomáhá zprovoznit lihovar plný ušmudlaných prosťáčků. Podává se čaj a i sušenka se najde, protože jsme v poklidné Anglii, kterou máme tak rádi. Ústřední a hlavní postava působí jako slušný a poctivý bratr „ocelové krysy“. Pak se něco stane a pak ještě něco a celý svět má najednou trhliny. Co když je něco jinak? Co když je všechno jinak? Při čtení jsem se nemohl rozhodnout, zda je autor tak dobrý a proto svět jen načrtl a je virtuózním hráčem na kytaru o dvou strunách a nebo zda si byl vědom svých možností a možností celé zápletky a právě proto, se děj pohybuje docela přímočaře a nezabředá do přílišných podrobností. Nemohu odhadnout, zda si do knihy neprojektuji něco, co v ní ve skutečnosti není a zda autor není jen příslovečnou slepou slepicí, která občas taky najde zrno. Důvěru v autora mám, ale uvidíme jak obstojí jeho svět v druhém snad navazujícím díle – Svět na kolech.

kniha: Škvár - Bukowski, Henry Charles
trudoš | **** | před 122 dny

Přestože mi život a doba spisovatele Charlese Bukowského moc neimponuje, musím přiznat, že při téhle jeho poslední knize jsem se bavil skutečně náramně. Absurdita si tu podává ruku s despektem ke společnosti a pro těch pár vulgarit se nikdy nejde daleko. Ovšem všechno to k příběhu tak nějak patří a cokoliv seškrtat, byla by toho jen škoda. Chlapácké chování i myšlenkové pochody hlavního hrdiny jsou jednoduše dokonalé, krásně parafrázující žánrové ikony jako jsou Phil Marlowe, Sam Spade či Mike Hammer. Autor přitom nikoho nezesměšňuje, ale naopak využívá možnosti volného ringu, takže se tu žánrově mele úplně všechno, včetně mimozemšťanů z vesmíru. Tohle je ostře nabitý škvár v pravém slova smyslu a nebojí se do čtenáře vyprázdnit celý zásobník. Šílená groteska s rezonancí drsné školy, která sice jako detektivka nefunguje vůbec, ale parodie je to skvělá. Kdyby zápletka byla trochu víc při smyslech a v druhé půlce dějově vyrovnanější bez filozofického podtextu, hodnotil bych ještě lépe.

kniha: XB-1 2016/06 - kolektiv autorů
yerry | *** | před 122 dny

Číslo s veľmi dobrou publicistikou, nabité priemernými poviedkami. Jedna z nich tu predsa len vyčnieva: Šťastná trefa od K. S. Robinsona…

kniha: Královna ohně - Ryan, Anthony
Madam Brbla | ***1/2 | před 123 dny

„Královna ohně“ pokračuje v trendu nastaveném druhým dílem série: ke čtyřem hlavním dějovým liniím se na nějakou dobu přidá pátá v podání básníka Alucia a nechybí ani Vernierovy zápisky, které jsou pro knihu naprosto nepodstatné, mají pouze doplnit osud tohoto učence. Jak už bylo zmíněno v komentáři výše, u většiny postav nedojde k žádnému zásadnímu vývoji; autor občas naznačí, že tato osobnost by mohla potemnět, z téhle by mohl být tyran, mezi královnou a pár vojevůdci je zaděláno na konflikt… bohužel zůstalo jen u náznaků. Několik charakterů je odsouzeno k více či méně hrdinské smrti, to by snad ani jinak nešlo s ohledem na množství bitev a počty mrtvých ve statisících, ale na utírání slz zapomeňte (pokud nejste typy, co pláčou nad zašlápnutými mravenci). Ta osmdesátka jmen k zapamatování beztak potřebovala zredukovat mnohem drastičtějším způsobem. Když se konečně přes množství šílených psychopatů probojujeme po moři, po souši i přes ledové pláně do finále, ke střetu s ultrašílenou psychopatkou a jejím údajně supermocným nadřízeným, zůstane nám na patře pachuť rozpaků. Pochválím Ryana, že se vyhnul patosu, zakroutím hlavou nad tím, jak se všichni sešli (po měsících odděleného putování, bojů a jiných útrap) v tu nejpotřebnější chvíli na správném místě, zamračím se nad nevýrazností zápletky (Spojenec a vata okolo) a podivím se nad vlažným, stručným závěrem. Veškerá předchozí epičnost se vytratila, poslední stránky působí dojmem „hlavně už to mít co nejrychleji za sebou“. Jako když strávíte dopoledne na hajzlíku, poulíte oči, hekáte, vyrobíte za tu dobu 3 uspokojivé produkty vysoké gramáže a pak veškeré usilí spláchnete v několika vteřinách. A já už taky musím končit. 74%

kniha: Ostří mrtvého muže - Scull, Luke
trudoš | ***1/2 | před 123 dny

Jak mě první dvě knihy bavily, třetí přinesla maličko zklamání. První půlka ještě dobrý, vyvrcholení boje mezi seveřany je právě tak drsné, jak jsem doufal. Dokonce i konflikt s Mizejícími graduje hodně zajímavým směrem, ačkoliv už tady jsem začal škobrtat. Ovšem čistě pro svou neochotu přistoupit na nová pravidla hry a překvapivá odhalení, jež přinášejí do série notnou dávku science fiction. A přestože Luke Scull nekombinuje žánry přespříliš, tohle mě trošku otrávilo. Jedna věc je Thorgal, kde věda a magie koexistují bezproblémově a druhá věc je Temné bratrstvo, kde to působí kapánek nadbytečně. Těch motivů je prostě moc, stejně jako hluchých míst, kde hapruje logika. Navíc na ty původní nápady se úplně zapomnělo.
Oceňuji však, že autor kolem ničeho nedělá štráchy a jednotlivé linie uzavírá s řízností katovského mistra. Problém je, že ne všechny dějové zvraty mi zpětně dávaly smysl, a jiné působily značně účelově. Četlo se to samo, ale jako finále epické trilogie bohužel neuspokojivé.

kniha: Paladin - Cherryh, Carolyn Janice
yerry | *** | před 124 dny

Fantasy v kulisách dialneho východu. Fantastické na knižke je to, že krajina v ktorej sa príbeh odohráva je fiktívna, žiadny iný fantastický prvok tam nie je. Ak by autorka vsadila dej do starovekej Číny alebo Japonska, na charaktere románu by to nič nemenilo. Napriek tomu mám pocit, že príbeh pôvodne mal byť postavený na reálnych udalostiach ale Cherryhová mu dala radšej fantasy fazónu.

Text rozpráva o dievčati a jej učiteľovi bojových umení. Ich úlohou nie je nič menšie, ako povaliť krutovládu v krajine. Legenda môže začať. Legenda o majstrovi a démonovi (alebo démonke?). Autorka tu ako zvyčajne popisuje hlavne vnútorný svet hlavných hrdinov, ich pocity, úvahy, motiváciu. Samozrejme dôjde aj na akciu a zbrane, tie bodné, sečné ale aj strelné…

Na fantasy je to dosť rozvláčne písané, tá zápletka je popri tom úplne priezračne jednoduchá…

kniha: Drsný spasitel - Žamboch, Miroslav
trudoš | *** | před 124 dny

Přes autorovu snahu proměnit kulisy, koncept fungující u románů Na ostřích čepelí nebo Bez slitování není u Drsného spasitele nijak pozměněn. Zpět jsme u rozervaného hrdiny, který si navzdory světu i sobě samému snaží zachovat lidskou tvář. A opět je to on, kdo díky vnitřní síle dokáže jako jediný čelit zlu, které si už dávno připsalo absolutní vítězství. Což je fajn, protože tohle umí Miroslav Žamboch nejlépe, ale na druhou stranu už to trochu zavání stereotypem.
Nemilým překvapením pro mě ovšem bylo obsahové rozdělení knihy, která se tváří jako samostatný román. Přitom je složená z šesti kapitol, jež (kromě poslední) fungují jako samostatné povídky. Dějově bohužel nijak výrazné. Nejvíc komické na tom je, že se opakovaně rekapitulují předchozí události, takže bohatě stačí přečíst si závěrečnou část Ostrava – Zmrzlé peklo a hned je z natahované čtyřstovkové road movie slušná stoosmdesátis­tránková řezačka. Tedy nebýt naivního finále okopírovaného z nějakého revolucionářského manifestu.

kniha: Jas kvasaru - Pitzmos, Aleš
biafra | *** | před 125 dny

Líbí se mi svět Vesmírné asociace a líbí se mi i to, jak Pitzmos vypráví dobrodružný příběh (na konci se dokonce nebojí experimentovat s formou!). Co se mi nelíbí je jeho snaha dát postavám psychologickou hloubku, protože v tom úplně nevyniká a občas je jeho psychologie žen tak nějak na úrovni článku z Cosmopolitanu nebo Playboye. I nadále se všichni často uchechtávají. A každá druhá kapitola končí dramatickým: „a pak řekl/udělal něco, co mě šokovalo“. I tak se ale těším na další díly! Protože my jsme Vesmírná asociace!

kniha: Hybatelé - Mitchell, David
stimílek | nehodnoceno | před 125 dny

Čteno coby autorova třetí kniha (po Atlasu mraků a Třinácti měsících). Vzájemné propojení jednotlivých příběhů mě nadchlo. Už teď se těším na další přečtení za pár let.

kniha: Křišťálové království - Hocking, Amanda
Lokina | **** | před 125 dny

Obsahuje spoilery! Musím uznat, že po druhém dílu, který se mi moc nelíbil, se mi do Křišťálového království, které mělo uzavřít celou sérii, moc nechtělo. Ale zvědavost přeci vyhrála. Třetí díl se mi líbil, ale s mnoha výtkami. Přišlo mi to celé uspěchané, jakoby autorka příběh chtěla mít už z krku. Ale co se musí nechat, je její jednoduchý a lehký styl psaní, takže příběh je díky tomu čtivý a napínavý. Celé to rozuzlení, kdo stojí za velkým spiknutím, to bylo přeci jen překvapivé i motivy hlavních padouchů. Bryn jsem si moc neoblíbila, bylo to s ní jak na houpačce. Chtěla všechny zachránit, hrát si na spasitele (i když dávala najevo, že žádná hrdinka není) a já jí to nějak nevěřila. Prostě její charakter mi nesedl. Romantická linka s Ridleym mi nijak nevadila a kupodivu jsem jim přála, aby zůstali spolu. Konstantinova smrt mě hodně vadila, to jakým způsobem umřel, to bylo tak neuvěřitelně stupidní! To aspoň nemohl umřít lépe v nějakém boji muž proti muži? Celkově sérii hodnotím jako lepší průměr, líbilo se mi to, ale už to číst znova nechci.

kniha: Temná hmota - Crouch, Blake
ippokorny | ***** | před 126 dny

Autorovi se podařilo do knihy dostat „docela nenásilně“ i lásku mezi manželi, v knize je neobvyklý countdown, „zbývá ampulí: xx“. Kniha by mohla být i varováním, „nehrajte si s něčím, čemu nerozumíte“.

kniha: XB-1 2018/01 - kolektiv autorů
lamahe | ***1/2 | před 126 dny

Veľmi pohodové číslo naprieč rôznymi subžánrami – aj keď istým spojítkom väčšiny textov je cestovanie vesmírom (pol na pol Slnečná sústava vs. vzdialený vesmír). Vrcholmi čísla sú pre mňa „Bod tání“ a „Beze světa“. Poviedky „Na lodi“ a „Anastázie, loď duchů“ sú veľmi slušný nadpriemer. Zvyšok čísla je zoskupený okolo priemeru a k tomu je tam jedna dvojstranová podivnosť ;) Publicistika dosahuje klasicky dobrý štandard, z ktorého vyčnieva výborný Jason Sanford, tentokrát s nečakanými faktormi vo výskume vesmíru. A k tomu prehľad kórejskej kinematografie.

kniha: Behemót - Westerfeld, Scott
trudoš | **** | před 126 dny

Scott Westerfeld nezklamal ani druhým dílem o dobrodružných cestách monstrózní (doslova) vzducholodi. Hrdinové jsou stále sympatičtí a chemie mezi nimi funguje na jedničku, stejně jako ve vztazích mezi ostatními členy posádky, ať už dobrovolnými či nucenými. Překotný děj pak zajišťuje, že nad románem strávíte ještě míň času, než jste z počátku mysleli. Dost tomu napomáhá obří font a rozestupy mezi řádky, nemluvě o fantastických ilustracích Keitha Thompsona. Mechanické i organické výtvory pod jeho rukama doslova ožívají.
Zápletka se tentokrát točí převážně v jedněch kulisách a těmi je neutrální Istanbul. Ovšem jak dlouho bude jeho neutralita ve Velké válce trvat, je ožehavá otázka. Bohužel se však zdá, že se ústřední linie nakonec nebude ani tak zabývat alternativním vývojem 1. světové, jako spíš osudy dívky Deryn a chlapce Aleka, což mi přijde jako velká škoda. Nicméně dokonalejší steampunk pro mládež, okořeněný o množství originálních nápadů, u nás po knihkupectvích zkrátka nenajdete.

kniha: Zima v ráji - Harrison, Harry
WugWugs | ***1/2 | před 126 dny

Alternatívne prehistorické dobrodružstvo pokračuje a dej sa nám rozštepuje na viac postáv. Kerrick síce zostáva v jeho ťažisku, pribúdajú však noví hominidi a Yilania doplácajú na vnútorný rozkol. Harrison trochu poľavil z násilia, a tak nové medzidruhové stretnutia prebiehajú nepomerne optimistickejšie ako v prvej knihe. Znamená to aj o niečo menej napätia a trochu nečakane rýchly koniec – asi 50 strán pred koncom knihy samej, zostávajúce stránky prekvapivo vypĺňajú dodatky z histórie, vedy a jazyka Yilané a ďalších druhov. Od Zimy v raji som očakával silnejší konflikt, dostal som nadviazanie a prehĺbenie nových vzťahov – ktoré naskýtajú celkom nové možnosti pri Návrate do raja. Dôstojné pokračovanie, mohlo byť trochu obsiahlejšie, ale nesklame toho, komu sa zapáčila prvá časť.

kniha: Sluneční poutník - Brin, David
WugWugs | **1/2 | před 126 dny

Názov série Uplift, alebo Pozdvihnutie, sa vzťahuje k zámerným zásahom inteligentných bytostí s cieľom vytvoriť, či vylepšiť schopnosti iných, menej vyspelých vesmírnych bytostí, rás – preto sa takýto zásah volá pozdvihnutie. V tomto vesmíre je človek pozdvihnutá rasa – jedna z mnohých, ktorú kedysi dávno jej sochári opustili a nechali napospas vlastným zápasom. Väčšina pozdvihnutých rás, ktoré sú takto opustené, teda nekŕmia postupne poznatkami, totiž zaniká. Ľudská napriek tomu prežila náboženský a protovedecký chaos prameniaci práve z vysokého intelektu bez adekvátnych poznatkov. Hlavným hrdinom je človek Jacob, ktorý sa venuje pozdvihnutiu, genetickej modifikácii delfínov a iných druhov v malom pozemskom merítku. Spolu s ďalšou posádkou sa vypravuje na základňu na Merkúre odkiaľ má ponormi do Slnka skúmať isté zvláštne, duchom sa podobajúce bytosti obývajúce slnečné pásma.

Takéto je v skratke pozadie Slnečného potápača, čiže sci-fi s myšlienkou, ako má byť. Ako zvyknem opakovať, aj pseudovedecké špekulácie sci-fi literatúre svedčia, ak sú vkusne využité (v tomto prípade von dänikenovské o dávnych mimozemských zásahoch na Zemi). Bohužiaľ, postupne sa ukazuje, že zaujímavá premisa nie je zaujímavo využitá a povolanie hlavnej postavy je podružné, nemá s príbehom veľa spoločného, a celkovo je tak trochu super-detektív s ďalšími super schopnosťami k tomu. Ostatné postavy lode sú plne podriadené príbehu, takže existujú len ako jeho jednoduchá funkcia. Brin je vedecký vzdelaný, no znova žiaľ – venuje značné úsilie popisom slnečných úkazov, a len málo bytostiam, ktoré by mali byť hlavným predmetom výpravy/knihy. To všetko prekladá dosť nezáživnou, pomalou akciou. Výsledkom je dojem, že David Brin má síce zaujímavé nápady a nie je zlý spisovateľ, lenže ani dobrý (neviem odhadnúť nakoľko sa na tom podieľa ťažkopádnosť prekladu). 2.5

kniha: Anihilace - VanderMeer, Jeff
WugWugs | **** | před 126 dny

„Čo môžete robiť, keď vám päť zmyslov nestačí?“ Zaujímavé dielko napísané v mierne zablatených stopách klasík ako Piknik pri ceste alebo Solaris. Určite nie pre každého. Sám som prekvapený popularitou a vyšším hodnotením, pretože VanderMeerov prístup nie je celkom populárny, či prístupný. Rozdelenie na tri časti bol krok strategicky veľmi dobrý a priniesol úspech, kde by 700 strán tesného textu skončilo skôr v zabudnutí. Rozhodne neodporúčam nikomu, kto podľa hodnotení očakáva bombastickú sci-fi predlohu nejakému filmu (predsa musí byť super, keď natáčajú film, nie?!). Vety sú totiž husté, často zámerne zmätené a nejasné, balancujúce na nepochopiteľnosti a obmedzenosti našich zmyslov, a príbeh sa dá zhrnúť „Išli niekam, poblúdili, čo to pospomínali o svojej minulosti a zase poblúdili v nezmysloch“ – pozor, popis deja hore je vystavaný na mnohých nejasných domnienkach, ako sa hlavná postava postupne dozvedá a my vieme „o skutočnosti“ stále menej. Príčinou toho všetkého je, tak ako napríklad v Pikniku/Stal­kerovi, že prostredie (X) nie je pasívne, ale pôsobí, mení sa a je menené okom pozorovateľa – čo sa autor snaží viac alebo menej úspešne sprostredkovať. To je prekladané osobným príbehom a osobnými úvahami hlavnej hrdinky, ktoré mi však záverom už prišli mierne nadbytočné, len aby vyplnili nejaké stránky pred koncom. Celkovo som však spokojný a rád za netradičnejšie podanie, avšak neverím, že je Anihilácia vhodná na filmové spracovanie. Popravde, buď bude film polopatistický a celkom iný ako kniha, alebo bude zlý a neúspešný.

kniha: Elrik z Melniboné - Moorcock, Michael John
WugWugs | **** | před 126 dny

Recenzia k Elrikovi z Melniboné (české vydanie obsahuje aj príbehovo druhý diel, chronologicky ôsmy ´Pevnosť perly´). V skratke – Michael Moorcock je ukážkovou a dobrou alternatívou k post-tolkienovskej fantasy a jeho epigónom. Prečo?

Moorcock dáva fantasy žánru vlastnosti, ktoré si s ním zriedka spájame – dôvtip a brilantné dialógy. Stojí tak v priamom protiklade k až akademicky suchej vážnosti Tolkiena a spol. Popri tom vynachádza mytológiu pre naše časy a proti všetkým očakávaniam dáva prehovoriť napríklad ideám demokracie a filozofie. Celkovo ide proti očakávaniam, ktoré sa vo fantasy zakorenili po tom, ako ju na dlho -celkom nezámerne- ovládol Tolkien. Vyčítať Moorcockovi jednoduchosť, „drevenosť“, primitívnosť, absenciu elfov a trpaslíkov – je hrubé nepochopenie jeho miesta v literatúre. Moorcock je asi tak „inšpirovaný“ psychedéliou 60. rokov ako sú ňou inšpirované staré grécke mýty. Čuduj sa svete, fantasy žáner nevznikol s Tolkienom, tak ako hororový žáner nevznikol s Drakulom. Mytologická je hádam tá najstaršia zachovaná sústavná literatúra. Práve Tolkien sa svojím lingvisticko-fantastickým cvičením pokúšal o konštrukciu moderného mýtu. Dosiahol výšiny imaginácie, na úkor príbehovosti a živosti, a hlavne straty nadhľadu – fantasy po ňom sa sama berie príliš vážne (pozor, nezamieňať si s filmovým spracovaním, ktoré je celkom inde a Tolkien sám by ho zavrhol ako hrubé sprznenie). Inými slovami – je nudný, čo nie je výčitka, keďže nikdy neašpiroval na to písať zábavnú literatúru. Moorcock je svojou živosťou a vtipom bližšie k pôvodným legendám, mýtom a rozprávkam, v ktorých bohovia a hrdinovia konajú príliš ľudsky, dostávajú sa do rozporov, a nie sú vždy čierno-bielo dobrí, alebo zlí. Elrik 1 je zábavná fantasy, napohľad možno jednoduchá, ale s nezameniteľnými kvalitami. Napríklad, koľkí si všimnú zaujímavosť, že melnibončania sú vlastne historicky tí zlí, spriahnutí s démonmi a nenávisť ostatných národov k nim je na mieste – a Elrik ako ich vládca je vlastne sokraticky dôvtipný rebelant-dobrák, ktorý sa neštíti proti zlosynom použiť svoj intelekt?:)

kniha: Vryté město - Bishop, Kirsten Jane
WugWugs | ** | před 126 dny

Bishopová stvorila artovú fantastiku bez poriadneho príbehu, ale zato so značnou dávkou magórie, ktorá žiaľ vyznie príliš často samoúčelne a nepresvedčivo – ako jej mŕtvoly zošité z rôznych častí rozličných živočíchov. Doporučiť toto dielo môžem výhradne len tomu, kto si „libuje“ v poetike podivna a vie, čo to obnáša.

Prečo je Vryté mesto weird fiction a čím je divné? Bližšie neurčené čas a miesto, pravdepodobne na Zemi, len v náznakoch o ruinách dávnych stavieb, petrolejkách, verejnom plynovom osvetlení, lokomotívach, náboženstve a cirkvi nápadne sa podobajúcim kresťanstvu, či všadeprítomných strelných zbraniach môžeme hľadať postkatastrofický stav ľudstva v románe. Alebo steampunk? Rovnako to však môže byť pozemská dystópia, alternatívna história, dvojička Zeme z iného možného sveta, či úplne iná planéta s variáciou na pozemskú históriu. Aj preto mám rád science fiction – s trochou predstavivosti, štipkou vedy a špekulatívneho podkutia upletieme i z hnedej antihmoty bič. Toto všetko je v knihe, hovoríte si – super! – až kým nezačne byť jasné, že celý zaujímavý svet je utopený a premrhaný v nezáživných osobných úletoch postáv. Čo teda dej?

Dobrý rozjazd začne čoskoro viaznuť po príchode do mesta v druhej časti knihy. Paradoxne, obálka knihy sa vzťahuje práve na prvú časť, približne 50 strán, ale inak nemá s následným obsahom nič spoločné, pretože doménou je statické prebývanie na jednom mieste, a nie putovanie.

Svet mŕtvol a obchodu s otrokmi, svet ťažkých bojov medzi skupinkami a plienenia, svet chorôb a nedostatku obživy. Hrdinka, lekárka ktorá v minulosti ošetrovala banditov, teraz prejavuje nevídaný súcit, zbiera deformovaných mŕtvych novorodencov, ošetruje zadarmo a k tomu hádže drobné chudobe. Bývalý, i súčasný bandita, obchoduje so zbraňami, zabíja kade chodí, je hudobne vzdelaný (sic), neraz hrá na klavír a zároveň hľadá autorku umeleckého diela, ktoré niekde zhliadol. Naviac je aj prevzdelaný ateista a popri tom všetkom má čas viesť nábožensko-filozofické debaty s kňazom. Čudné veru, pretože umelé a ne-uveriteľné. A toto všetko sa deje už v zhruba prvej tretine knihy. Autorka prepletá príliš veľa tém. Namiesto rozvíjania príbehu a sveta, o ktorom v podstate nič nevieme, sa zamýšľa a cez postavy filozofuje. Píše dobre, to sa nedá poprieť. Akoby však chcela písať niečo celkom iné, a nie príbeh v bezútešnom svete, ktorý sprvu predsunula. Chce byť príliš umelecká a takými robí aj svoje postavy – no vôbec sa to nehodí. Naproti tomu, napríklad u Miévilla, akokoľvek fantazmagorické výjavy, vždy sa krásne vzťahujú k celku a príbehu, neexistujú len ako ďalšia samoúčelnosť. Z klasického formálneho hľadiska absentuje zápletka, objavujú sa len akési náznaky zmyslu príbehov jednotlivých postáv. Dočítal som, pretože rád čítam zvláštnosti, ak sú napísané obstojne ako Vryté mesto. Popri tom som sa nijako zvlášť nebavil a kvôli až bolestivo nezáživným päťdesiatim stranám na konci musím zaokrúhliť nadol.

kniha: Růže pro Algernon - Keyes, Daniel
WugWugs | **** | před 126 dny

retardácia – vývin – trauma – psychológia – intelekt – genialita – šťastie – normalita

„Je lechkí mít přátelé gdyš človjek nechá lidi ať semu smňejou“. O retardovanom intelekte, o jeho vzostupe, páde a bolestnom uvedomení. Ale naozaj len o ňom? V inom zmysle, je to dráma o detstve, dospievaní a starnutí každého z nás. Každý z nás raz bol „hlúpe“ dieťa vo svete dospelých, ktoré nevie správne písať, zakopáva a je zdrojom pre zábavu a smiech v každej svojej nevedomosti, zároveň je pýchou, či hanbou pre svojich rodičov a blízkych. Každý z nás mal niekedy pocit, že je hlúpy a tiež chcel, alebo chce byť múdrejší. Každý z nás raz bude, či bol na vrchole síl. Každému z nás je však jasné, že starnutie je nezastaviteľný proces, ktorý prináša fyzické a mentálne spomalenie a úbytok, nech sa snažíme ako chceme. A väčšina z nás si postupnú stratu schopností voči minulosti aj bolestivo uvedomuje.

Ruže pre Algernon je viacvrstvá vývinovo-psychologická dráma, ktorá využíva myšlienku liečby zaostalého intelektu ako sondu do abnormality a subnormality, podpriemeru a nadpriemeru vo svete priemerov. Zdôrazňujem, že drámou je v prvom rade. V zásade nie je dôvod hovoriť o science fiction, o to tu vôbec nejde. Napísaná je pútavo, na môj vkus až príliš psychologizujúco, čo je mierna daň za rozšírenie pôvodne krátkej poviedky na dlhšiu novelu. Nakoniec však Algernon pobáda k zamysleniu rôznymi smermi, pretože má prirodzene viac interpretácií a nezostáva len dielkom s jednoduchou pointou. Kto pátra ďalej, napríklad zistí, že vynikajúca pamäť je zriedka spojená s vynikajúcim intelektom, schopným riešiť komplexné problémy, alebo že vedieť veľa údajov, neznamená rozumieť mnohému. Dnes už vieme o intelekte a šťastí v živote o niečo viac ako sme vedeli v roku 1966, ale Ruže pre Algernon stále pôsobia sviežo, ako každá z veľkých klasík literatúry.

„Inteligence vrazila klín mezi mě a všechny lidi, které jsem znal a měl rád…Teď jsem osamělejší než kdy předtím. Rád bych vědel, co by se stalo, kdyby vrátili Algernon do velké klece k ostatním myším. Obrátili by se i ony proti ní?“

kniha: Na západ od ráje - Harrison, Harry
WugWugs | ****1/2 | před 126 dny

Harrison nás berie na výlet do časov pred tým, ako homo sapiens ovládli planétu a keď nebol jediným druhom hominida, ktorý chodil po zemskom povrchu a neraz prichádzalo ku stretu s inými rasami/druhmi. Na Západ od raja nemusí byť ďaleko od pravdy, keď takéto stretnutie vykresľuje násilne, až na hranici genocídy. Ak medziskupinové potýčky medzi ľuďmi samými končia masovými hrobmi, aké medze potom hľadať v násilí medzi podobnými, ale predsa rôznymi druhmi – najmä ak sa tie podobajú a vzájomne sa vnímajú ako ohrozujúce? Dnes vieme, že naše genetické dedičstvo (aspoň väčšiny z nás) obsahuje pozostatky neandrtálskeho genómu, inými slovami – boli časy, keď sa naši predkovia úspešne krížili s neandrtálcami. Či išlo skôr o vzájomné láskyplné objatia, alebo dominanciu silou, čiže znásilňovanie podrobených, nie je úplne jasné, ale celá ľudská história sa prikláňa na stranu druhej možnosti.

Ná západ od raja je presne tá dobrodružná prehistorická zábava, aká mi zostala v spomienkach z detstva a zároveň zaujímavé cvičenie v evolučnej fikcii. Naozaj je na počudovanie, že doteraz nebolo žiadne filmové spracovanie, pritom ponúka viac fantazijných možností ako Avatar – hominidi vs. jašteri, celý koncept biologických nástrojov krížených a pestovaných za určitým účelom, atď. Harrisonovi ťažko niečo vyčítať, dej nikde nezaháľa, prostredie pôsobí dôveryhodne, jeho nápady dávajú zmysel, je podrobný len do tej miery, aby čo to objasnil a nezabieha do zbytočných technických detailov. Koniec je možno trochu rýchlejší, ako by sme čakali, no uspokojujúci, pričom príjemne láka do čítania pokračovania – Zimy v raji.

https://en.wikipedia.org/wiki/Denisovan#Interbreeding

kniha: Newyorské noci - Brown, Eric
WugWugs | *** | před 126 dny

2040 – New York – noir – scifi – krimi – VR – zámena identity – lesby – umelá inteligencia – katastrofa – cyberpunk light – traumatizovaný detektív

Oddychová technologická krimi z New Yorku roku 2040. Úvod prvej časti trilógie Virex pekne načrtáva mierne katastrofický stav neveľmi vzdialenej budúcnosti. Vzájomné prepojenie postáv s detektívnym príbehom a technológiami je dôveryhodné a navnadí. V druhej polovici sa však stáva len ďalšou variáciou na tému zločinného využiatia virtuálnej reality, zámeny identity a umelej inteligencie. Svedčí o tom napríklad aj to, že Virex, ako istá organizácia je spomenutá len okrajovo a zatiaľ nemá s príbehom nič spoločné. Celkovo Newyorské noci neurazia toho, kto hľadá skôr oddych na jedno popoludnie, hádam pokračovania viac využijú celkový obraz spoločnosti sveta Virexu. Ako kvalitnejšiu a drsnejšiu alternatívu odporúčam sériu Takeshi Kovacs od Richarda Morgana, alebo Effingerovu sériu Maríd Audran.

kniha: Newyorské blues - Brown, Eric
WugWugs | ***1/2 | před 126 dny

noir – virtuálny sex – 2040 – New York – scifi – krimi – VR – zámena identity – cyberpunk light – traumatizovaný detektív – femme fatale

Eric Brown sa rozpísal a Dvojka je remeselne o čosi lepšia. Rok po udalostiach Jednotky za súkromným detektívom Halom znovu prichádza krásna celebritná klientka s prípadom, ktorý ich vzájomne – ako inak – zblíži. Príjemne noirová atmosféra neďalekej budúcnosti kontrastuje s detektívnou stránkou, ktorá pokrivkáva, presnejšie jej chýba zdravá miera napätia. So silnejším príbehom by bola jeho verzia blízkej budúcnosti ponorená do želé virtuálnej reality ľahko sfilmovateľná, pretože je dostatočne blízka, plastická a zrozumiteľná. Virex je stále len veľmi okrajová dejová línia, a aj to slabá. Podobne ako pri Jednotke, nenudil som sa, no neustále čakal niečo viac, a neprišlo. Výsledok je príjemná žánrová oddychovka, ktorá neprekvapí, ale spríjemní jedno popoludnie. Rád si prečítam aj ostatný diel. 3.5

kniha: Vyděděnec - Le Guin, Ursula K.
WugWugs | *** | před 126 dny

Nekončiace prašné vetry, úbohé nápodoby stromov a zelene im už dávno nie sú bariérou. Šedá obloha a šedá voda ukazujú odraz storočiami zaprášeného zrkadla – matičku Zem, dávno zdevastovanú. Húževnatý zlomok z pôvodných obyvateľov stále prežíva v tvrdých a presne stanovených podmienkach. Starobylá civilizácia Hainov (od nich názov voľnej série, časti netreba čítať v poradí) nezištne umožnila ďalším preživším uniknúť na vzdialené planéty. Jedna z nich je Urras, svojim nadbytkom pripomína raj, nadspotrebou je zas podobná časom pred devastáciou Zeme. Objavujú sa hlasy za iné spoločenské zriadenie. Skupina ľudí odchádza osídliť Anarres, mesiac Urrasu, so zámerom dosiahnuť beztriednu, decentralizovanú spoločnosť anarchistov, celkom bez zákonov a nariadení. Anarres je však opakom pohostinnosti a dostatku svojej planéty – s výnimkou nerastov, veľmi skúpy na zdroje, suchý a neľutostný. Vydedenec Shevek je synom tejto spoločnosti, izolovanej od svojej materskej planéty takmer dve storočia. Z vlastnej vôle ju opúšťa, aby zistil, či je to s majetníkmi-kapitalistami na planéte naozaj také zlé. Na kontraste chudobná beztriedna spoločnosť solidarity s nedostatkom prírodných zdrojov vs. na majetku, zisku a pozlátku založená spoločnosť s nadbytkom prírodných zdrojov stojí celý ďalší príbeh. Že je Shevek fyzik je viac menej vedľajšie.

Je zjavné, že Le Guinová venovala Vydedencovi značné intelektuálne úsilie. Žiaľ, po prvej tretine, ktorá navnadí, sa stáva prevažne spoločensko-filozofickým traktátom – ku koncu až bolestne. Fikcia by nikdy nemala byť v prvom rade intelektuálnym cvičením, akokoľvek zručne štrukturovaným. Le Guinová síce ukazuje, že každé zo zriadení má svoje vlastné problémy, neprikláňa sa jednoducho k jednej, či druhej strane, ale príliš často namiesto ukazovania stavu prostredníctvom príbehu, cez postavy len agituje a formuluje abstraktné výmeny maskované ako dialógy. Science fiction a society fiction ako myšlienkové laboratórium mám rád, ale zábava z rozprávania príbehu sa vo Vydedencovi stratila niekde na polceste za snahou byť niečim viac ako len dobrou fikciou. Le Guinová však píše kvalitne, a ako umelecký námet práce z feministickej alebo sociálnej filozofie ťažko nájsť lepšie sci-fi dielko. 2.5

kniha: Diaspora - Egan, Greg
WugWugs | **** | před 126 dny

Z hľadiska prístupnosti nie je najšťastnejšie začať fikciu tak hard, ako to robí Egan v Diaspore. Zabudnite na napätie, vzťahy, budovanie postáv a zápletky, pretože o TO tu vôbec nejde. Diaspora je totiž hard core aj pre klasickú hard sci-fi. Bez nejakých okolkov sa pustí do budovania netelesnej entity, bytosti ktorá sa zrodí a vyvinie čisto v sieťových virtuálne-softwareových štruktúrach. Do vienka síce dostane určité štrukturálne danosti, podobne ako človek dostáva DNA, ich ďalší vývin je však zákonite rozdielny, a to hlavne v jednom podstatnom bode – telesná bytosť má neustály styk s fyzickým okolím – to formuje vývin jej vnímania, učenia a správania. Netelesná bytosť sa k základným poznatkom o svete musí dostať tiež, ale inak, takpovediac uvažovaním, sprostredkovanou skúsenosťou, a nie vrodenou „intuíciou“. Týmto spôsobom sa Egan dostáva k problémom nášho chápania reality. Pozor, to sme len na začiatku a budú sa diať ešte iné podivné veci. Súvislosti však pochopia tí, ktorí aspoň tušia o čo ide, a drvivá väčšina ostatných sa bude zmätene pýtať čo to má všetko znamenať. A v tom vidím hlavný problém. Pokus zrozumiteľne popísať vývin pojmov, identity ja, seba samého, druhých bytostí, princípov priestoru, fyzického sveta u odlišných bytostí je megalomanské sústo. Intelektuálne potešenie sa stáva intelektuálnym cvičením a predvádzaním sa. Mne to až tak neprekážalo, no prvých zhruba 50 strán je čitateľsky asi najneústretovejší úvod široko ďaleko. Popracovať na zrozumiteľnosti a dal by som plný počet. Dobrým príkladom je Tysonov dokument Inexplicable universe, ktorý rovnaké témy predvádza oveľa jasnejšie a často aj hlbšie.

Človek, ktorý nemá aspoň nejaký vzťah k vedeckému poznávaniu v Diaspore nájde len nejasné, zmysel i konzistentný dej postrádajúce rozprávanie, natiahnuté v rozmedzí niekoľkých tisícročí (2975 AD – ?). Naopak doma sa bude cítiť ten, kto má rád špekulácie teoretickej fyziky (čierne diery, topológia, viacrozmerný vesmír, fyzika častíc), kozmológie a vývinovej psychológie vo vzťahu k umelej inteligencii a transhumanizmu – a zároveň sa nebojí nových poznatkov. Záber tohto dielka je intelektuálne obdivuhodný a vo svojej podstate veľmi vyzývavo uletený. Treba však brať do úvahy varovanie, čo to všetko obnáša.

Vizuálne ilustrácie k niektorým myšlienkam z Eganovho webu http://www.gregegan.net/DIASPORA/DIASPORA.html#CONTENTS

„Kterou cestou se vydáme teď? Nemůžeme se nechat vést historií. Nemůžeme se nechat vést evolucí…Tělaři si s nesmírnou oblibou představovali, jak přiletí mimozemšťané, aby ´dobyli´Zemi, ukradli jim ´drahocenné´fyzické zdroje, vyhladili je ze strachu před ´konkurencí´… jako kdyby druh schopný vykonat takovou cestu neměl dost síly, rozumu a představivosti, aby se zastaralých biologických imperativů zbavil. Dobývat galaxii – to by udělaly bakterie, kdyby měly kosmické lodě, protože by nic lepšího neuměly, neměly by na vybranou.“

kniha: XB-1 2016/05 - kolektiv autorů
yerry | *** | před 128 dny

Priemerné číslo, z ktorého ma tentokrát najviac zaujala nespavosťou nabitá prvotina od Martina Sokola s názvom Všechny důvody pro strach ze tmy . Ako kuriozitu som nepochopil text Botanica Veneris – Třináct vystřihovánek Idy, hraběnky z Rathanganu od Iana McDonalda.

kniha: Zabit u Resaky - Bierce, Ambrose
trudoš | ***1/2 | před 128 dny

Ambrose Bierce vždycky patřil k mým oblíbeným americkým spisovatelům z přelomu 19. století. Jeho texty se vyznačují barvitostí, větnou vynalézavostí a především stručností.
Tematická sbírka Zabit u Resaky představuje dvaadvacet kratších povídek rozdělených do dvou oddílů O vojácích a O civilistech. Špatná zpráva je, že část o vojácích nemá s hororem prakticky nic společného – autor v příbězích zachycuje absurditu války Severu proti Jihu (které se mimo jiné sám zúčastnil) a dělá to s humorem natolik černým, až z toho chvílemi mrazí. Poslední třetina knihy je pak věnována tvorbě, kterou dnes označujeme za „hrůzostrašnou“ a s bravurou sobě vlastní zde s přehledem navazuje na tvorbu Edgara Allana Poea. A opět (jak jinak) s cynickým humorem.
Bohužel, čas je smějící se bestie. Spousta úderných point tak působí otřepaně, přičemž knize příliš neprospěl ani fakt, že se některé motivy drobátko opakují. Takže i když jde o milé jednohubky, zdaleka pro mě nepředstavují to nejlepší z autorovy tvorby.

kniha: Tulák - Newman, Peter
Vlask | **1/2 | před 128 dny

Prapodivné postapo. Technicky založený svět je zničen invazí démonů a němá hlavní postava se snaží dostat na kontinent chráněný andělskými? silami. Svět je zde nádherně ponurý, nakažení i nenakažení lidé realisticky vykreslení v boji o život a démoni si s nikým neberou servítky. Potud dobré. Bohužel pak to do pracek dostala asi nějaká příznivkyně mimibazaru a naservírovala do příběhu snahu chránit a starat se o batole. Do toho tu máme ještě nezničitelnou kozu marně se snažící zaplnit místo sympatického zvířatka. Místy je ta kojenecká část tak hrozná, že jsem byl rád za hrdinovo mlčení, protože jinak by už dělal ťuťu ňuňu a uprostřed pustiny zpíval ukolébavky. To by už pak opravdu bylo k nevydržení. Další menší chybičkou je ignorace jídla. Ač cestují údajně skoro stále přes různé pustiny, tak téměř vždy mají co jíst a pít (nemluvě o přebalovacím materiálu).

kniha: Liga pro dráždění draka - Brabenec, Jiří
ippokorny | nehodnoceno | před 128 dny

Typická kniha z doby socialismu, kdy „padouši“ mají typická německá či anglická jména. Naivní popis, jak to podle socialistických autorů mělo vypadat v kapitalistických výzkumných ústavech. Velká přezaměstnanost v ústavu, jak „padouchům“ má jít jen o dolary, ochranka vyšetřující vraždu.

kniha: Faja - Stehlíková, Petra
dva mraky | *** | před 128 dny

Dobré zprávy: zlepšilo se řemeslo, jazyk lépe plyne a máloco tahá za oči. Máme tady zajímavý příběh jednoho totálního rozhození Ilan jde ode zdi ke zdi mezi láskou a nenávistí a já osobně jí to věřím a zaujalo mě to.(kolegu Snopa naopak zřejmě vůbec :-), tak to asi nebude mít takový efekt na všechny ) Stejně tak ostatní postavy jsou dobře podané. Dobrodružství je dobrodružné :-) Je nám ohdaleno lecos z podstaty toho světa, mezirasový konflikt začíná nabývat grády, z odpovědí se rodí další otázky a atmosféra tajemství a dávných křivd, která se mi tak líbila v prvním díle houstne. Je to celkově čtivé a stránky fajn odsýpají, další díl si pořídím taky. Špatné zprávy: Opět bez nějaké pořádné mezipointy(jinak by to za mne bylo na 70–80%). Procento odpovědí je na můj vkuse příliš slabé, reálně hrozí, že s takovou by mě taky tajemství mohla přestat zajímat. Školení v reáliích mi opět občas lezlo na nervy.

kniha: Železný půlměsíc - Červenák, Juraj
trudoš | ***1/2 | před 129 dny

Čtvrtá kniha cyklu nabízí opět plnokrevnou válečnou řežbu a to v duchu prvního dílu. Tedy minimum magie, maximum dějin. Tentokrát ale na mě tahle kombinace nefungovala úplně dokonale. Zatímco dříve měla fantastika nějaký význam, byť třebas jen okrajový, tady mi přišla už vysloveně z donucení. A to čistě proto, že zápletku ovlivní asi na pět vteřin. První housle má na starosti historie a všechno ostatní jsou jen cingrlátka na stromečku. Podobně je to i s hrdiny, kteří jsou prakticky od začátku ve vleku událostí, než že by je mohli aktivně ovlivnit. Ostatně vinu na tom má sama zápletka, která se ani nesnaží překvapit něčím komplikovaným, nehledě na nečekaně urychlené znovushledání otce a syna. Na druhou stranu obsahuje všechny ty podstatné ingredience dobrodružné zábavy, takže proč plakat nad mlékem, co se ani nerozlilo. Snad jen, že pár myšlenek, scén a obrazů tu už bylo a recyklovat se dá jen do určité doby. Ale nechat se musí jedno – bitva u břehů Dunaje stála za to všema deseti.

kniha: Jiný svět - Rus, Dmitrij
Lokina | ***** | před 129 dny

Tak to byl slušný nářez. Jakožto nehráčka RPG a podobných her, se mi kniha velmi líbila a bylo to příjemné překvapení. Kniha měla spád, jiskru. Moc se mi líbil svět, do kterého byl hlavní hrdina vtažen, svět byl nápaditý a těším se až ho v dalších dílech poznám více. Gleb/Laith byl sympatický až někdy trochu arogantní hrdina, který neměl jinou možnost a musel být vtažen. Ve virtuálním světě poznává nové přátele i lásku a objevuje ale i jeho skryté a záludné kouty. Co mi trochu dělalo potíž, ale to je moje chyba, že jsem se neorientovala v mnoha zkratkách a pojmech, které byly hojně používány během akčních scén. S tím mi ale naštěstí pomohl slovník, který je na konci, takže jsem nebyla za trubku. :-) Už se moc těším na pokračující díl, který co nevidět, vyjde!

jeden by skoro napsal – klasický sborník D.A.W., spousta zajímavých námětů, se zpracováním už to bývá v průměru horší, ale pořád jedna nebo dvě pecky čenichovky, které si člověk prostě bude pamatovat i léta. smutné na tom je, že to byl poslední takový wollheimův sborník. laserovský přístup též klasický, často nonejm překladatelé, docela zoufalí (v době předinternetové možná o to zoufalejší) z reálií i neobvyklostí, ale zachovávání české knižní fantastické klasiky ve formě bohatých vnitřních ilustrací, i když někdy si říkám, že jsme s jejich autorem četli asi jiné texty.

Možná je to osmiletou prodlevou, nebo už prostě nejsem tak přístupný bezhlavým nápadům jako dříve, protože Magické dny, krvavé noci mi přinesly drobné zklamání. Ilustrační stránka je opět skvělá, o tom žádná, ale se zápletkou už jsem tak spokojený nebyl. U prvního dílu jsem obdivoval rychlý a nepředvídatelný děj, tady nějakou dobu trvá, než se události rozhoupou, a když už k tomu konečně dojde, paradoxně (v rámci toho, že jde o druhý díl) ničím nepřekvapí. Clive Barker má navíc tendenci zaměřovat se na všechny možné bizarnosti, které Abarat nabízí, a tak se z hlavních postav stávají zpočátku spíše turisté, než aktivní hráči. Naštěstí změna časem přijde, jenže prostoru na dějové eskalace už zas tolik není, takže zvraty přicházejí zbytečně nakvap. A přestože autorova zvrácená fantazie stále funguje, čekal jsem především posunutí se někam dál a ne jen obdobu úvodního dobrodružství. Je to příjemné čtení, ale přesah, který z Abaratu dělal něco víc než jen knihu pro mládež, mi nějak vymizel.

kniha: Nová hlídka - Lukjaněnko, Sergej
Methat | **** | před 130 dny

Lukjaněnko ma dokázal príjemne prekvapiť tým, že v šiestom diele z Hliadky stále ukazuje niečo nové, čo tu predtým ešte nebolo. A zdá sa mi, že konečne konflikty a zápletky začínajú mať globálny charakter, pretože vrcholy v predchádzajúcich knihách mi prišli ako také menšie „potýčky“. Konečne sa dozvieme, čo šero vlastne je a väčší priestor dostanú aj proroci. Jeden bod som stiahol pre prílišné filozofovanie a zbytočné kecy okolo (keď Iný cestovali). Koniec zostáva v napätí, čitateľ nevie, ako sa skončí, či Sergej definitívne uzavrie túto sériu.

kniha: Magický prazdroj - Pratchett, Terry
Strider | *** | před 131 dny

Nepárne Zeměplochy mi zdá sa nesedia. Ale možno je to aj témou, ktorá ma tentokrát veľmi nechytila – objavil sa supermág a jeho mocou napájaný mágovia sa vrhli prevziať kontrolu nad svetom. A v tomto bordely sa v podstate bezcieľne potĺka Mrakoplaš s partiou klišé figúrok, ktoré tu sú len aby robili prvoplánový humor (skvelá bojovníčka, ktorá túži byť kaderníčkou, rachitický tovariš, ktorý sa chce stať barbarom a zhýralý boháč, ktorého prítomnosť v knihe som nepochopil). Originálne švihnutých nápadov, hlavne oproti predošlému Mortovi, je skrátka pomenej a prevažuje dojem rutiny. 6/10

kniha: Ctnosti králů - Liu, Ken
trudoš | ****1/2 | před 131 dny

Epická fantasy zasazená do čínských kulis, které se sice jmenují jinak, ale ta parafráze je zřejmá. A i když je mi premisa zápletky o znepřátelených přátelích z duše protivná, Ken Liu s ní pracuje natolik elegantně, poeticky a napínavě, že člověku vlastně ani nevadí, jak moc je obehraná. Ono se to k charakteru vyprávění jednoduše hodí. Je to hrdinské i tragické, nekompromisní k jedincům a fatální k davům, ostatně jak už u téhle kultury bývá zvykem. Nezapomenutelné jsou souboje na papírových dracích, stejně jako velkolepá válečná tažení, při nichž se rychle vytrácí iluze spravedlnosti. Autor navíc s chirurgickou zručností obnažuje stinné stránky panování, kdy jen minimum stačí k tomu, aby dnešní miláček byl zítra veřejným nepřítelem. Tady prostě není nikdo bez poskvrny. Jenže za trochu špinavosti teď můžete platit lety blahobytu později, projde-li vám to u historie. Jen těch intrik bylo na můj vkus moc, hlavně proto, že se opakovaly v nekonečném vzorci, až to působilo lehce prvoplánově.

kniha: XB-1 2016/04 - kolektiv autorů
yerry | **** | před 132 dny

Vydarené číslo s dobrými a ešte lepšími poviedkami. Skvosty sú tu hneď tri: vírusoidný Tanec se smrtí v zemi lazarů od Willa McIntosha, dystopický Otupitelův mír s parádnym koncom od Sanforda a antitéza na Ikonoklasmus pod názvom Ikonostas od Stanislava Ertla.

kniha: Pád světla - Erikson, Steven
robousek | *** | před 132 dny

Erikson tentokrát přestřelil. Starý vyhořelý profesor existenciální fylosofie vypráví o tom, jak zkažený je svět a jak zbytečné je pachtění jeho obyvatel a občas se mu do toho připletou kousky děje. Často jsem nepochopil, proč a bohužel někdy i co to vlastně která postava dělá. Jsou tam parádní místa a postavy, třeba duo Prazek a Dathenar, obecně Jaghuti a pár dalších, ale na rozdíl od původní malazské série se tady obávám, že to Erikson neukočíroval a střípky skládačky nezapadnou na svá místa. Povinnost pro milovníky Malazu, kdo neměl rád Knihu padlých, bude nenávidět toto a kdo Eriksona nikdy nečetl, nechť začne Měsíčními zahradami.

Útlá knížečka Famfrpál v průběhu věků je vtipnou a zajímavou historií tohoto nejoblíbenějšího čarodějnického sportu na světě. J. K. Rowlingová komickou formou parafrázuje dějiny fotbalu a to hlavně z pohledu fanoušků, kteří jsou stran pravidel často daleko přísnější, než sebevíc vyhlášený rozhodčí. Takže jsem se vysloveně bavil nad vsuvkami reflektujícími drobné změny ve famfrpálu, aby byl hratelnější či bezpečnější, a pohoršené reakce zapálených diváků, stěžujícími si, jak už to nebude ono a nebude se na to dát koukat. Načež jdou, zapáleně skandují za svůj tým a sledovanost jde strmě nahoru. Copak mi to jenom připomíná?
Každopádně není tajemstvím, že tahle sympatická publikace je určena primárně nadšencům světa Harryho Pottera. A přestože jsem myslel, že to bude kravina na kvadrát, ba přímo výplod šílence, byl jsem nakonec mile překvapen její čtivostí. Škoda jen, že nemám možnost famfrpál sledovat naživo. Je to první sport, na který bych snad i vydržel koukat déle jak tři vteřiny.

1345678910111213poslední (340)13598 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu