RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

156789101112131415poslední (576)23001 příspěvků celkem
kniha: Volání do zbraně - Dalzelle, Joshua
BorgDog | *** | před 63 dny

Trochu lepší než první díl, ale stále žádná sláva. Problém je hlavně chování některých postav, které nemá hlavu ani patu, stále nevěrohodný politický koncept autorova vesmíru, a zbrkle uťatý konec. Také občas kouzelně „přitroublý“ Black Jack Geary z Campbellovy „Ztracené flotily“ je stále lepším i propracovanějším hlavním hrdinou, než Jackson Wolfe, který dějem prostě plynule „proteče do zapomnění.“

Je nicméně zajímavé, porovnat Dalzellovu představu kosmických bitev s Campbellovou. V Campbellově podání lodě bojují „přímo“, spíše na střední či krátkou vzdálenost. Velkou roli hraje taktika a vzájemná souhra, podobně jako u námořních bitev. Dalzell své pojetí naopak opírá o širší používání různé „chytré munice“, kdy se prostě loď snaží zasypat nepřítele z bezpečné vzdálenosti různými samonaváděcími střelami a buď rychle zmizet, anebo se držet maximálně z dostřelu. Dalzell také klade velký důraz na senzory, na schopnosti odhalit včas protivníka, a nebýt jím odhalen sám. Kosmický boj v jeho podání má v souhrnu spíše blíž k ponorkové válce.

Osobně mi Dalzellovo pojetí přijde věrohodnější, bohužel jinak ve všem ostatním, zejména pak promyšlenosti a věrohodnosti svého světa, stále vítězí Campbell.

kniha: Andělé smrti - King, William
trudoš | *** | před 64 dny

Zápletku, která by stěží vystačila na povídku, rozpracoval William King do třísetstránkového románu a dal bych ruku do ohně za to, že se u toho ani nezačervenal. Ale nevadí, hlavně když teče. Jenže ouha, místo krvavé jízdy nasadil autor nečekaně komorní tempo. S několika málo postavami se snaží rozehrát charakterové drama s psychologickým vývojem, přičemž to skončí přesně tam, kam od začátku ukazovala střelka kompasu – dobří jsou dobří a zlí jsou zlí. Což vzhledem k tomu, jak málo se toho v příběhu vlastně odehraje, působí trochu neuměle. Znát motivace padouchů je fajn, aby jim člověk mohl držet palce při zotročování plebsu, ale nemělo by to v případně odpočinkového čtiva převažovat nad akcí.
Na druhou stranu, Kingovi skvěle fungují zavedené postupy, především pak přátelské pošťuchování mezi hrdiny. Snad jen, že změna zavedeného prostředí není tak výrazná, jak by jeden čekal. A to je škoda, protože nový svět naskýtá spousty nových možností. Ale třeba si je tvůrce schovává na příště.

“Kniha zvláštních nových věcí” je nádherný román, ve kterém nenajdete hluché místo. V zásadě pojednává o lidech a vztazích mezi nimi, ať už to jsou lidé pozemští či vzdálenější, o schopnosti rozhodnout se mezi (po)voláním a láskou, o vyrovnání se s vlastní minulostí i budoucností. Zasazení děje na planetu ve vzdálené galaxii je v podstatě jen nutnou kulisou pro příběh. Tím ale nechci naznačovat, že by autor planetu Oasis nebral vůbec vážně a věnoval jí málo prostoru. Naopak, mezi mé oblíbené pasáže patří kupříkladu Faberův úžasný popis místní atmosféry a dokonale zvláštní ekosystém výborně nahrává biblickým aluzím. Navzdory tomu, a i faktu, že hlavní postava je kazatel, to ovšem není kniha o náboženství, stejně jako se nejedná o sci-fi jako takové. Hlavním nositelem děje je Peter, ideální křesťan, který se nevtírá, snaží se jít příkladem a má soucit a pochopení, sám má za sebou divokou minulost, ze kterému mu pomohla se dostat právě jeho žena Bea. Bea, která zůstala na Zemi a s Peterem může komunikovat pouze prostřednictvím elektronických dopisů a díky ní dostáváme nahlédnout do dějů na naší planetě ve Faberově nespecifikované budoucnosti: Zemi postihuje řada nebývale silných přírodních katastrof, která následně vyvolává rozpad místní infrastruktury a neprospívá ani mezinárodním vztahům. Jak může ženě trpící úzkostí a nedostatkem doma v Anglii pomoci muž, který nachází skutečnou oázu křesťanství a archaické prostoty a klidu na vzdálené planetě? Tahle kniha mě oslovila na skutečně mnoha úrovních, je poetická i napínavá, děj je zpočátku povlovný, spíše než jako příběh působí jako sled přítomností, s důrazem na detail, duševní rozpoložení, ale zároveň se mu nějak daří vás neustále vtahovat hlouběji a hlouběji dovnitř. Bez přestávky. Prostě pořád. Je to kniha, kterou jsem nechtěla nikdy dočíst, ale odkládat se to už také nedalo. Jsem upřímně ráda, že se českého překladu ujal právě Viktor Janiš, protože u něj mám jistotu, že si dal tu práci a má ten dar, aby Faberův nádherný jazyk přeložil přesně tak, jak odpovídá duchu a atmosféře příběhu.

Žádná sláva, příběh nic moc , hodně vykecávání o pocitech hlavního hrdiny, akce poskrovnu. Fotografie sice dobré z hlediska marketingu, ale mě vadily, má fantazie si popisované reálie představovala jinak než mi to pak korigovaly přiložené fotografie. Zas koupil jsem si všechny tři díly a vydrželo mi to celý podzim, narozdíl od knih které zhltnu za týden, tady se musím přemáhat v tom pokračovat ve čtení.

kniha: Romulanská válka 1 - Martin, Michael A.
Phoenix | ***** | před 64 dny

Skvělá kniha a příběh. Rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co český Star Trekovský trh nabízí. Ale už v předchozím díle mi trochu vadilo větší množství dějových linií. To je v tomto díle dovedeno k dokonalosti, kdy vlastně neexistují hlavní postavy, protože každý má pár kapitol a to nijak rozsáhlých. Když se smíříte s tím, že Archera a spol. si moc neužijete hned na začátku, čeká vás parádních 600 stránek nabitých akcí. I když je kniha poměrně dlouhá, fakt tu není prostor pro nějaké vyplňovačky (s výjimkou reportérky, která se tu občas objevuje celkem zbytečně).

kniha: Temnota z Pressburgu - Iša, Janko
tiradentes | ****1/2 | před 65 dny

Mne veľmi rezala už poviedka, ktorá o dosť prevyšovala finálových súperov v MCF (nehovoriac o tomto roku, kde by pre súperov bolo najčestnejšie odstúpiť bez boja) a tak som sa dosť na knihu tešil. Nesklamala. V slovenskej tvorbe dlho chýbal temný hrdina, sviňa od pohľadu, ktorá strelí po všetkom čo sa na ňu zle pozrie.

povídka: Darfsteller - Miller, jr., Walter Michael
vyšla v: Hugo Story I: 1955 - 1961
gan112 | ***1/2 | před 65 dny

Výborný štýl. Aj keď je dej tejto situačnej poviedky plochý, nenudil som sa. Trochu mi vadilo príčasté, jalové filozofovanie. Čo sa stane s hercom ktorý sa nezmieri zo zánikom svojho remesla. Začne „bojovať“ proti mašinkám ktoré to majú na svedomí. Miller si Huga určite zaslúžil.

kniha: Útěk - Dashner, James
trudoš | *** | před 66 dny

Kombinace Pána much a Rytířů Čtyřiceti ostrovů slibuje opravdu hodně, ale jakoby se autor bál pouštět do větších akcí. Máme tu záhad, že by to pomotalo hlavu i Vašíčkovi, sympatické postavy, které se musí popasovat s ne právě růžovou situací a spletitou zápletku, v níž se nedá odhadnout, co očekávat na další stránce. Přidáte-li tajemno, jež všechno popírá a zpochybňuje, komerční úspěch je prakticky jistý, pakliže zrovna nejste literární antitalent. Což James Dashner rozhodně není. Jen je na můj vkus trošičku líný a věci si záměrně zjednodušuje. Protože vymyslet působivý svět není všechno. A vršit záhadu na záhadu taky ne, když nepřijdete se smysluplným vyústěním.
Takže i když příběh od začátku srší nápady, v důsledku staví na tom, že nikdo nikomu nic neřekne. V závěru pak vysloveně zamrzí neproměněné (ale přitom naznačené) šance na zajímavý zvrat, ale především logika celého příběhu, která jednoduše nehraje. Ale aby se tím čtenář nemusel moc zabývat, román končí, a pokračování příště.

kniha: Podzimní republika - McClellan, Brian
snop | **** | před 66 dny

Zajimave postavy, svizny dej, dustojne uzavreni. Co vic si prat?

povídka: Pokrevní sestry - Egan, Greg
vyšla v: To nejlepší ze science fiction II.
Dilvermoon | **1/2 | před 67 dny

Podstata povídky vlastně ani není fantastická, jen nadbytečná omáčka kolem ji zakotvuje v žánru. Egan napsal mnohem lepší texty, toto je jen odvar a ani ústřední nápad (za který nepovažuji pokrevnost sester v titulu) není nijak zvlášť zajímavý. Tedy pro mě ne.

Pokud by tato povídka nepatřila do série Bridge a neměla tedy souvislost s Gibsonovými romány, byla by na pokrčení rameny. Opravdu se tam toho mnoho neodehraje, vypadá to celé jen jako nahozený nápad bez jakékoliv zápletky. Ale jako součást světa Mostu (konkrétně Golden Gate obydleného divokou směsicí outsiderů) smysl dává. A je to asi jediná povídka, kterou Gibson do světa Bridge zasadil.

povídka: Skleník - Aldiss, Brian Wilson
vyšla v: To nejlepší ze SF roku 1961
gan112 | *** | před 67 dny

Poväčine som pri tejto poviedke zaspával. Ide o dobrodružný príbeh kedy svet ovládli rastliny a ľudia sú opäť združený v kmeňoch. Spoiler – rastliny však prerastajú zo Zeme na Mesiac a tak keď sú členovia kmeňa už starý vydajú sa v plode rastliny pripevnenej na pavúkovi cez vesmír až na nový svet – Mesiac kde majú lepšie podmienky na život. To však oni nevedia, myslia si že idú na smrť. Takže na ich prekvapenia sa musia zorientovať, a zistia že v novom svete majú krídla ktoré im narástli pôsobením radiácie. Klika ktorá riadi život na Mesiaci ich zapojí do misie ktorá sa má vrátiť na Zem a zachrániť kmene ľudí tým že ich dovezie na Mesiac kde je bezpečnejší život. Dostatočne dobrý námet ale spracovanie katastrofálne. Zle napísané, ploché… možno román je lepší, ale do toho sa nedám.

kniha: Radleyovi - Haig, Matt
trudoš | *** | před 68 dny

Radleyovi mě zaujali tématem, které využívá twilight mánie a zasazuje ji do netradičních kulis. Vyprávění o upíří rodině, jež se snaží vyjít s okolním světem tak, aby se alespoň trochu přiblížila normálu, ale zároveň je neustále pronásledována vlastními kostlivci ve skříni, to prostě má potenciál.
Jenže nepovedlo se. Představte si slabší verzi filmu Americká krása bez jeho pichlavosti, zasaďte si do hlavních rolí nemrtvé a dostanete přibližnou představu, o co se Matt Haig ve svém románu pokusil. Konflikt děti vs. rodiče a manželská krize okořeněná suchým humorem, to všechno ještě docela funguje. Jenže už po padesáti stránkách je v podstatě jasné, kam zápletka směřuje a díky tomu není rodinné drama zdaleka tolik působivé. Jediným světlým momentem tak pro mě byl jen příchod strýčka Willa, který když už nic jiného, je vampýrem se vším všudy – namyšlený, sobecký, smrtící.
Nakonec tedy odvážný experiment, který bohužel zůstal viset mezi žánry, což mu cestu ke čtenářům příliš nevydláždilo.

kniha: Okultace - Barron, Laird
BorgDog | ***1/2 | před 68 dny

Laird Barron je kritikou pokládán za snad nejvýraznějšího současného následovníka Howarda P. Lovecrafta. Z většiny povídek „Okultace“ je HPL skutečně možné zřetelně rozeznat. Autor znamenitě pracuje s popisy především přírody, lesů, odlehlých míst. Dokáže barvitým, místy skoro básnickým jazykem vyvolat přesně ten plíživý pocit „cízího děsu,“ který ovládal HPL, a to ještě mnohem dříve, než se začne něco děsivého reálně dít. Také znamenitě zvládá koncept nespolehlivého vypravěče – vlastně je jím drtivá většina jeho postav. Tomu všemu nelze vytknout nic.

Bohužel, nedostatky se objevují jinde. Rychle si všimneme, že Barron „točí“ jen pár námětů stále dokola. Satanismus a černá magie. Zlé věci nebo místa. Nelidské bytosti. Pořád totéž, pouze variace se liší. Rovněž dobrá polovina povídek je „ustřelená,“ čiší z nich, že moc nepromýšlí konce, anebo jsou mu nějaké pointy lhostejné – když ho to přestane bavit, prostě povídku zařízne. Navíc autor hřeší na nespolehlivé vypravěče tím, že místy ohýbá logiku více, než by měl, a mnohokrát se pozastavíme nad věcmi, které jdou přes hranu i vzhledem k problematickému duševnímu stavu protagonistů.

Nebýt těchto nedostatků, skutečně bych řekl, že Laird Barron je Lovecraftovým dědicem a vládcem – ze všeho, co jsem z moderního hororu v poslední době četl, je mu nejblíž. Přesto ledabylost shazuje celkový dojem „jen“ do nadprůměru.

povídka: Strappado - Barron, Laird
vyšla v: Okultace
BorgDog | ** | před 68 dny

Bez nadpřirozeného prvku, jakási nedodělaná variace na „Hostel“, a bohužel blbá jako troky. Nejpozději ve chvíli, kdy bych uviděl ty sudy s kyselinou, bych jednoduše bral nohy na ramena tak rychle, že by za mnou zůstaly boty. Tahle povídka působí jako pouhý pokus, kterým se Barron snažil osahat si něco nového. Patřila leda do šuplíku, a měla tam zůstat.

povídka: Šest šest šest - Barron, Laird
vyšla v: Okultace
BorgDog | ****1/2 | před 68 dny

Manželský pár přichází do ponurého zděděného domu uprostřed lesů, a zatímco venku padá soumrak, z manžela začnou pomalinku lézt nehezké detaily o jeho dětství, otcových „koníčcích“ a o tom, co všechno se v domě zřejmě dělo.

Právě v téhle povídce jsem měl asi největší chuť popadnout autora za krk a třepat s ním, aby psal DÁL. Aby TOHLE, proboha, nezařízl, aby pokračoval ještě aspoň 20 stran a vymyslel konec, který by mě hrůzou srazil na zem. Leč marně…

povídka: -- 30 -- - Barron, Laird
vyšla v: Okultace
BorgDog | **** | před 68 dny

Páreček vědců se společnou minulostí provádí výzkum v opuštěné krajině s pochybnou minulostí. A už se začínají dít divné věci. Vlastně je tu divné úplně všechno, od brouků, přes kojoty, až k tomu škrábání na dveře. Jestli by nebylo zdravější sbalit kufry…

A to je hlavní problém. Ano, pomalé přitvrzování je skvělé, jenomže se dostává do čím dál horší kolize s logikou. Proč tam ti dva pitomci zůstávají? Proč namísto souložení nějak systematicky nehledají příčiny toho, co se okolo děje? Mají to být VĚDCI, proboha. A ten konec – co to bylo, pane Barron? Nějaký „experiment v experimentu?“ Čí a s jakým účelem? Anebo jste jenom zas nevěděl, co s tím? Bohužel tipuji poslední možnost.

povídka: Co peklo schvátí - Barron, Laird
vyšla v: Okultace
BorgDog | **** | před 68 dny

Další Barronův typický motiv, satanismus. A opět oba jeho hlavní nešvary: Problematické chování postav (kdokoliv se snaží tímto způsobem řešit problémy s početím, asi by si měl párkrát pustit „Přichází Satan!“, a pak jít navštívit adopční kancelář), a konec. Ten v tomto případě není useknutý, ale musel jsem dost přemýšlet, abych pochopil, co chtěl autor říct.

povídka: Mysterium Tremendum - Barron, Laird
vyšla v: Okultace
BorgDog | ****1/2 | před 68 dny

Patrně nejlepší kousek. Klasický HPL-motiv „zlé knihy“, v tomto případě turistického průvodce po místech, která na Google Maps rozhodně nenajdete, a není zdravo lézt tam po setmění. Hrdina, kterému z toho začíná pomaličku hrabat, pár gay kámošů s pochybnými koníčky. A hurá na výlet.

Celkem vzato bych vytkl snad jedině problematický nadhled, s jakým vypravěč „odmávne“ některé věci, co se kolem něj začínají dít (a není to jediný případ, kdy si Barron moc neláme hlavu s logikou). Jinak je to přesně, co si představuji pod pojmem „moderní HPL horor.“

povídka: Lagerstätte - Barron, Laird
vyšla v: Okultace
BorgDog | **** | před 68 dny

Dosti slušné. Čítankové zvládnutí techniky nespolehlivého vypravěče, balancování na hranici, kdy si klademe otázku, zda hrdinka prostě „jenom“ blázní, anebo se okolo ní v důsledku jistých okultních hrátek opravdu děje něco nadpřirozeného. Je to, co vidí, „skutečné“ – a co je vlastně skutečnost? Druhá linie s psychiatrickým sezením vhodně doplňuje a zesiluje efekt. Přesto se to nemůžu zbavit dojmu, že celkově šlo z povídky vytáhnout více, a otevřený konec tomu také neprospívá.

povídka: Okultace - Barron, Laird
vyšla v: Okultace
BorgDog | ***1/2 | před 68 dny

Nijak zvlášť zajímavá miniatura. Dialogy jsou slušné, ale ne výjimečné, vše prakticky stojí opět jen na práci s popisy a obrazy. Které, pravda, jsou skvělé, tu želvu na temném parkoviště opravdu „uvidíte“ – ale na opravdu skvělou povídku to prostě nestačí. Plus, zde se poprvé objevuje Barronův častý nešvar: Halucinogenní scénou „ustřelený“ konec.

povídka: Les - Barron, Laird
vyšla v: Okultace
BorgDog | **** | před 68 dny

Barronův poměrně častý motiv lesa v kombinaci s prvkem „inteligentního hmyzu.“ Vynikající práce s popisy, horší už s postavami, ale alespoň slušně dotažený konec. Jako ukázka typického stylu na úvod velmi zdařilé.

kniha: Vlci - Kotleta, František
Lukkos | *** | před 68 dny

Slabší, než Bratrstvo krve, ale jako doplnění z historie tohoto universa vcelku dobré. Více zde: https://www.youtube.com/watch?v=bjJ4Rl_L3Rg

kniha: Temná hlídka - Vasiljev, Vladimir
Speedemon | *** | před 68 dny

Taky nejsem zklamaný, ale na Lukjaněnka to nemá. Bylo fajn podívat se i jinam než do Moskvy. Pro úplné neznalce Ruska (jako já) to dalo někdy zabrat. Než jsem vůbec pochopil že se děj odehrává v Petrohradu tak byla pomalu třetina knihy za mnou :) Postav je na tak krátkou knížku docela dost, ale brzy se vyprofiluje pár nejdůležitějších a za chvilku už je konec. Závěrečná pointa s POZOR SPOILER „iniciací měst“ mi ale přišla dost přitažená za vlasy. Celkem tedy lepší průměr.

kniha: Světy podle třipíků - Scalzi, John
trudoš | **** | před 69 dny

Dvě tváře Johna Scalziho už namíchaly několik military SF říznutých ironickou dávkou humoru. Tentokrát se zaměřil na detektivní žánr a to v duchu klasik jako Já, robot či Blade Runner. Ovšem spíš než na pochmurnější tóninu příběhu, sází autor na odlehčenou formu umocněnou svižnými dialogy. To se podepisuje jak na střízlivé zápletce, tak na sympatickém rozsahu. Propracovaný svět budoucnosti navíc nestojí jen na originálním pojetí přenosů mysli, ale stejnou měrou na sociálních důsledcích, které jsou příčinou mnoha paradoxů. Což je taky důvod, proč Scalziho tvorba bývá přirovnávána k nejlepším dílům Roberta A. Heinleina. Zcela oprávněně.
Má to ale i stinné stránky. Vyšetřování se moc nekomplikuje, takže odhalit viníka by čtenář dokázal i se zavázanýma očima. Pár zvratů sice na přetřes přijde, ty však působí natolik obehraně, až je s podivem, že se do finální verze vůbec dostaly. Na druhou stranu, zbytečně se tu nekombinuje a tak si události alespoň ponechávají punc uvěřitelného vývoje.

Autorka má očividne záľubu v postapokalip­tických kulisách so zombíkmi alebo aj bez nich. Táto poviedka je síce bez nich ale ak si pozrieš jednu zo starších sérií Walking Dead, prostredie a konanie postáv ti bude dôverne známe. A posolstvo? Nezáleží ako, ale podstatné je prežiť!!!

povídka: Paronika - Horrocks, Dylan
vyšla v: Nejlepší science fiction a fantasy 2011
yerry | **** | před 69 dny

Paronika je dievča ako vystrihnuté zo steampunkového komixu, žije na planéte pary a ozubených kolies. Je sexi, obratná a prežíva rôzne dobrodružstvá. Aby bolo jasné, jej príbeh je únikom jednej teenagerky z neveľmi vábnych pomerov. Táto dievčina vpúšťa nazrieť do tohoto svojho sveta ďalšieho človeka, tiež teenagera, majúceho taktiež problémy v sociálnych vzťahoch. Veľmi dobré…

Čo dodať? Ken Liu to očividne vie bez ohľadu na to, o čom píše. Táto viac poetická ako fantastická poviedka je ako stará čínska báseň písaná kaligrafickým písmom. Krehučký text, ktorý sa ti dostane pod kožu a nenechá ťa chladného. Myslím, že kvalitatívne zatiaľ najlepšia a najlepšia aj celkovo (lebo nič lepšie už neočakávam) v tejto antológii. Námet je pritom jednoduchý: vzťah syna a matky…

Ďalšia poviedka z tejto antológie, ktorá mi priveľmi nesadla. Autorka tu očividne vsádza na umelecký a estetický dojem a fantaskný námet ako na príbeh samotný. O nejakom deji alebo skutočne fantastickom námete sa v tomto prípade nedá vôbec uvažovať. Napísané je to skutočne dobre ale inak nie, toto nie je moja šálka kávy ani nič tuhšieho…

Mix fantasy, rozprávky a science fiction. Napodiv to docela fungovalo. Takže predstav si osobu, ktorá komunikuje s niečím vo svojom vnútri (v nej, nad ňou alebo mimo nej), to však nie je koniec reťazenia bytia, lebo nad tým fungujú ešte iné zviazané entity o sile svetadielu.

Bolo to trochu zvláštne čítanie, bolo to dobré ale podobný kontext mi veľmi nesedí…

Svieža poviedka s už trochu vyčpelým námetom o tom, ako môže zastaralá technika poraziť tú modernú unifikovanú. Podobných námetov existuje viacero, tento nie je o nič viac originálnejší. Ale čítalo sa to veľmi dobre.

Dosť dlho som musel loviť v pamäti, o čom táto poviedka vlastne bola a to som ju čítal ani nie pred 24 hodinami. Samotný tento dôvod stačil, že hodnotím práve takto. Poviedka vo mne nezanechala absolútne žiadnu stopu ani emóciu. Brak to očividne nebol, lebo zle napísaný text by som si pamätal. Je tu teda ešte jedna možnosť, pokúša sa o mňa Mr. Alzheimer…

Predchádzajúce autorove poviedky Purpurová a černá a Amor Vincit Omnia ma docela zaujali, preto som bol zvedavý aj na tento text. Ten sa kvalitatívne pohybuje približne na úrovni tých dvoch vyššie spomenutých, ale tematicky ma veľmi nezaujal. Všetko sa to točilo hlavne okolo klasickej hudby, ktorú majú tak v obľube hlavne snobi a zopár znalcov.

Fantastické na poviedke nie je zhola nič. Je tu pár morálnych aspektov, ktoré stoja za úvahu a čiastočne sa tu zrkadlia aj reálie dnešnej kultúrnej špičky a šoubiznisu. Teda žiadne mimoriadne nápady poviedka neobsahuje. Bolo to dobré ale nič viac…

Poviedka ma nezaujala dejom, ale hlavne tým ako majstrovsky Chiang vyskladal pavedu zo striepkov dnešného poznania a niekdajšieho prírodovedecko-filozofického prístupu. Žánrovo neviem kde by som poviedku zaradil. Možno až niekam do new-weird.

povídka: Neptej se na Tři - Sirotek, Michal
vyšla v: XB-1 2016/08
quinnet | **1/2 | před 69 dny

Až také hrozné to nie je, ako napovedá celkové hodnotenie. Aspoň z môjho pohľadu, ako neznalca iných, možno kvalitnejších kúskov tohto žánru. Alan je svedkom dopravnej nehody, kde zachráni malé dievča s hrozivo vyzerajúcou zlomeninou. Po pár rokoch je dievča na liečení v psychiatrickej klinike, Alan je čerstvo prepustený z väzenia. Trpí komplexom viny, hľadá si normálnu prácu a snaží sa dostať do pohody aj spomínanú Bereniku. Keď plus pridáme zlovoľné stvorenia z iného sveta, horor môže začať. Najväčším problémom je rozťahanosť prvej časti poviedky, ktorá napriek snahe autora veľmi nezaujme. Ku koncu sa to lepší ako dej dostáva tie pravé ingrediencie hororu: tajomné stvorenia usilujúce o váš život a možno aj o čosi viac.

povídka: Zákon smečky - Ládrová, Jitka
vyšla v: Mlok 2016
tempus | **** | před 69 dny

První kapitola slouží dobře jako úvod k celku: během skoro roku sledujeme v uzavřeném prostoru hradu výcvik otroků k osudovém souboji z vícero pohledu. Předně je tu učitel boje (a zároveň hlavní králův rádce), nejlepší bojovník (ale ne vůdce), snaživec (slabý a šikanovaný) a nakonec to vidíme příběh z očí magické léčitelky. Většinu prostoru jsem se zaměřoval na toho, kdo by mohl z cvičených otroků přežít účel jejich koupě (poražení gladiátorů). Ládrovou znám, takže jsem čekal její obvyklý zvrat. Toho jsem se dočkal vlastně 2X. První se jednal ohledně osudu právuprostých (ten mě vlastně nepřekvapil, jen jsem trošičku doufal v jiný konec) a druhý byl opravdicky překvapivý. A ten byl obsažen v podzápletce (ale to, co je podzápletka může být více pohledů). Když nejlepší válečník – otrok si pomysli ke konci „Nemohl jsem věřit tomu, že tohle tady doopravdy skončí“ cítil jsem to samé. V pohodě bych takhle četl dalších 480 stránek (ale tím nechci říct, že je to psané jako Pomoc osudu). Jedno malé mínus povídka má, a tím je rozhodný den v aréně, že je na můj vkus krátký, a ocitáme se tam rovnou ze vzdáleného cvičiště.

povídka: Pomoc osudu - Ládrová, Jitka
vyšla v: Inteligentní ledovce a jiné zrůdy
tempus | *** | před 69 dny

Prolog byl celkově nepřehledný, zato stať byla dobrá. Nejvíce se mi na ní líbilo to, že to byla vlastně pohádka pro dospělé s reálným pozadim (je tohle nebo tamto ekonomicky výhodné (ani si nedovedu představit s jakou chutí bych sledoval tohle ve světě Hvězdných válek např prezentaci práce pro Darta Vadera od imperiálních vědců pojmenovaný ,, Kladné stránky provozu Hvězdy smrt s výhledem na 20 let s hospodářským včlenění do ekonomik podrobených světů a omezení negativních dopadů výstavby")? nebo co mi přinese oblibu jednoho prince a chladný respekt od královny?) Pokud to vás nebude zajímat a budete číst hodně pozorně, žádné prekvapení nenastane, protože nic tam není jen tak a bez následků. Pátrání po rodinné záhadě je ovšem napínavá natolik, že podružná fakta a dějové linie moc pozornosti nezabere. V závěru nové postavy se objevovaly až moc náhle, bohužel. Celkovy můj dojem je, že jako první vytištěný text to není špatné, ale nejvíc mi to evokuje větší novelu zkrácenou na velikost pouhé povidky, než jako dílo psané od začátku jako povídka.

kniha: Eragon - Paolini, Christopher
trudoš | **1/2 | před 70 dny

Co knize rozhodně upřít nemohu, je povedená reklama, která z ní přes noc udělala bestseller. Co však upřít mohu, je kvalita. Šablonovitý děj překvapil v podstatě jen rozsahem, přičemž všechny pěkné motivy pocházejí z děl zručnějších spisovatelů, jako jsou Anne McCaffreyová, Ursula K. Le Guinová či J. R. R. Tolkien. A při čtyřstovkové ceně se opravdu odmítám ohlížet na věk autora, přestože je fajn, když někdo začne s psaním už jako junák. Jenže Christopher Paolini nepředvádí žádné mozartovské kousky. Stylistika středoškolská, koncepce pohádková a tvůrčí invence minimální. V důsledku prostě jen vzal atraktivní ingredience a zasadil je do líbivého světa.
Ovšem historie je neúprosná a od své premiéry se Paolini stal pro mnoho čtenářů legendou. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Já osobně jsem mu vděčný minimálně za to, že tolik mladých přivedl k fantastice a ke čtení vůbec. Takže něco na tom modrém drakovi nakonec asi bude.

kniha: Čtvrtý hrob pod nohama - Jones, Darynda
Vlask | ****1/2 | před 70 dny

Tento díl se opravdu povedl. Ubylo sice podstatně humoru (nebojte, občas se zasmějete) a s tím naštěstí i erotických scén (dámy bez obav, NĚCO tam zbylo). Zato autorka šlápla na plyn akce i napínavosti. Čte se to na jeden zátah a i FBI se bude divit, kolik případů se stihlo vyřešit za jeden den.....

kniha: Výprava do Měsíčních hor - Hodder, Mark
Vlask | **1/2 | před 70 dny

Z detektivního žánru se nám kniha posunula do kategorie protiválečný cestopis. Autor sice umí budovat propracovanou atmosféru alternativní světové války, ale cestopisy mu moc nejdou. Ty jsou bohužel převažující a chybí v nich napětí. Abych to shrnul – originální, ale nenapínavé a celkem nudné.

156789101112131415poslední (576)23001 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu